37 km
2. 3. 2025
Náročnost: Malá
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní a polní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - rozhledna Sylván -
Sytná - po modré býv. rozc Pod Krkavcem - pískovna Příšov - Ledce -
po zelené Smrkovská jáma - lesem nad Nevřeňským Pod Zemí Kokořov - po
zelené silnice od Tatiné - pomník bitvy u Nekmíře - Tatiná -
ryb. Hamr - Horní Bříza-Březí - Dubský mlýn - Nad Ledeckou silnicí -
vyhlídka U Záluží - po modré silnice pod Krkavcem - po červené
Strženka, sportovní střelnice - Bolevec - Pod Záhorskem
Je sice teprve začátek března, ale vypadá to, že zima je definitivně za námi. Na slunci to snad pěkně hřeje a tak to pojedu prověřit na kolo. Vybral jsem si cíl, kterým bude památník bitvy u Nekmíře. Nekmíř jako takovou docela znám, ale u památníku této bitvy jsem ještě nikdy nebyl. Není to daleko, vejdu se asi do 40 kilometrů.
Pojedu na sever, případně na severozápad a to znamená že ze Záhorska
stoupám ke Kopeckého pramenu, potom pěšinkami k rozhledně Sylván, projedu
přes kruhový objezd u Globusu a pak podél lesa kousek pod Sytnou mířím do
Chotíkovského lesa. Nad Chotíkovem se připojím na modrou a až k bývalému
rozcestí pod krkavcem se jí držím. Je to převážně po nezpevněné cestě😊Od
lesa, kde se ještě nedávno scházely tři turistické trasy, ale nyní tudy jen
dvě prochází po stejné trase k vrcholu Krkavce, to se stáčím doleva. Chci
totiž jet do Ledec po polní cestě nad pískovnu Příšov a nad údolím říčky
Třemošné. Místy ve stínu je cesta ještě zmrzlá, ale na slunci už taje a
občas tam, kde jezdí auta, je už bahno. Z Ledec potom stoupám po zelené a až
nad Příšovem na kopečku, který je v některých mapách označen jako
Smrkovská jáma, odbočuji do lesa mezi Stýskaly a Nevření. Zelenou tedy
brzy opouštím a jedu jižnější alejí kousek nad Nevřeňským Pod zemí do
Kokořova, do kterého na závěr lesního dobrodružství sjíždím už znovu po
zelené a té se držím i za vesnicí směrem na severovýchod až k silnici mezi
Tatinou a Nekmíří. Jedu asi 200m po silnici na Nekmíř a pak odbočuju vpravo
na lesní cestu, kterou neznám, ale za necelý kilometr mě dovede právě na
louku kde se krásně opírá sluníčko a kde se odehrála v roce 1419
bitva u Nekmíře.
Chvíli zde rozjímám, ale chodí sem dost lidí na vycházky, tak vyrážím na
cestu zpátky další z lesních cest, která není nijak označená, ale míří
zhruba na východ. A znovu narazí na zelenou turistickou trasu z Krašovic do
Kokořova. Po zelené jedu však pouze asi 300 m než znovu odbočím vlevo a po
větší zpevněné cestě jedu do Tatiné. Na kraji vsi jedu jen malý kousíček po
silnici vlevo a vracím se do východního směru na větší polní cestu mířící k
rybníku Hamr na krajii Trnové. Na kraji lesa se stáčím mírně vpravo, ale
nejedu do Žilova, ale lesem k naučené stezce Horní Bříza. Po této naučné
stezce už jsem několikrát na jaře jel a vždycky byla hodně rozbahněná, proto
jsem měl velké obavy, jak to dnes projedu. Musím překvapivě říct, že to
prošlo relativně hladce, v lese byla cesta ještě místy zmrzlá a na louce se
dala vybrat taková trasa, která neznamenala, že se změním v bahnivou kouli.
Na chvilku na kraji Horní Břízy v části obce jménem Březí se dostávám na
asfalt, ale vystoupám jen do první zatáčky směrem na Ledce a odpojuji se
přímo na jih krásnou nezpevněnou lesní cestu k chatové osadě Dubským mlýn.
Od Dubského mlýna pokračuji po hlavní silnici asi 0,5 km k nejbližší
odbočce, u penzionu Barvička, kde se vydávám vpravo po místní zelené a
místní žluté k rozcestí Nad Ledeckou silnicí a k vyhlídce u Záluží.
Na vyhlídce končí místní žlutá turistická trasa a pokračuje modrá skrz les.
Ke Stržence se jede po jedné nebo po druhé straně silnice, turistické trasy
se mění co pár metrů, nejdřív kousek po místní modré, pak přejedu silnici,
hned se vydám znovu na jih, asi 300 m je to bez značení a potom po červené
klesám k přírodnímu parku Petrovka, projíždím kolem Strženky a
dojíždím k rozcestí sportovní střelnice. Odtud pak vede už větší cesta k
sídlišti na Bolevci a tak projíždím mezi paneláky ke Komenského ulici, která
už mě dovede k Lidické a sjíždím do Záhorska.
Taková krátká cesta, necelých
37 km a přitom po tak pěkných cestách. To je vlastně výjimka obvykle od 50
kilometrů se vůbec nevyplatí vyrážet na kolo protože je tu všude asfalt -
politici soutěží, kdo dokáže nejrychleji zdevastovat životní prostředí a
přitom ještě utratit nehorázné sumy s rozpočtu-našich peněz. Zároveň dneska
se mi ale povedlo najít pěknou trasu s hezkým cílem, který jsem ještě
nenavštívil. Průměrná rychlost nijak vysoká, pouze 17,1 km/h, převýšení
ale více než 550 m.
 |
| Pomník bitvy u Nekmíře |
Žádné komentáře:
Okomentovat