54 km
15. 3. 2025
Náročnost: Střední
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní a štěrkové cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Štruncovy sady - U Prazdroje - Švábiny
- V Pytli - Letkov - Na Stradišti - PP Sutice -
Tymákov - Mokrouše - Němčičky - po červené Rokycany - po modré Pod
Kotlem - po žluté Rakovský rybník - Lhůta - Lhůtský vodopád -
Sedlec - po NS Staroplzenecká Starý Plzenec - Andrejšky -
Městský les - D5-sjezd 73 - Koterov - Božkov - po CT 9 U Prazdroje -
Lochotínská lávka - Pod Záhorskem
V půlce března, protože vyjíždím, když je zataženo, není moc lepší počasí
než v lednu, se mi tak zdá. Sníh ale bohužel také není, takže zbývá kolo. On
už je doma zcela nový Cube Reaction C:62 Race, ale přeci ho hned nevemu do
jarního bahna! Takže ještě na starém, ale oblíbeném kole vyrážím na
projížďku kolem Plzně a balím i dron. Chystam se totiž mrknout se na
Stradiště, oplocený lom, který jsem už dlouho objížděl a nevěděl, odkud by
se dal vyfotit. Dron takové problémy docela dobře řeší😊
Projet městem tímto směrem není nic moc, žádné hezké cesty na východ
nevedou, je třeba jet po cyklostezkách. Nejprve k centru města přes Rondel
samozřejmě, poté kolem
Štruncových sadů
k
Prazdroji, vystoupat podél celého areálu, překlenout se do údolí Úslavy a pak znovu
stoupat po Rokycanské. Až celkem daleko jde vyjet za autosalon a pár metrů
jet mimo hlavní silnici. Žádnou hezkou polní cestu ale nečekejte, hned jste
v rozšiřující se zástavbě a po asfaltce musíte až na vyhlídku Švábiny. Ze
Švábin se dá jet mezi chatkami a polem po polní cestě a když máte štěstí,
tak potom podél pole pěšinkou k
polesí V Pytli. Přijde mi, že čtvrt výletu je už za mnou a teprv jsem vyjel z města... Po
štěrkové cestě mířím po zelené až za traily ke stoupání, kde se dá odbočit
vpravo a klesat lesní cestou k Letkovu. Rozhodl jsem se neriskovat propustek
podálnicí, který bude asi plný vody, a tak projíždím po silnici až k
dálnici, za níž odbočuji na obslužnou asfaltovou cestu vpravo a trochu se
vlastně vracím.
Asi na druhé odbočce do lesa po levé straně odbočuji a stoupám právě k
horní části oploceného lomu Stradiště. Hledám optimální vzletovou plochu. Objel jsem půlku lomu, cesta se
postupně vytrácí a místy je bahnitá a opravdu nikde se nejde přiblížit tak,
aby bylo vidět dovnitř. Hradba je před ochranným valem. No dobrá, tak
poletim z pařezu. Bílé nebe, žádné listí, ambientní světlo, barvy jsou tedy
pěkně ošklivé, spíš takové podzimní. Trochu to vylepšuje jedině tyrkysové
jezírko. Let proběhl v pořádku, konečně se mi povedlo nastavit vyšší letovou
hladinu než původních 120m😍 Tak jedemem domů, ne? Kdepak, teď ještě
protáhnout nohy. trochu se vracím k žluté turistické trase od Merfánky k
Hůrce. Očekávám velké problémy, protože tady je vždycky 20 cm vody a bahna,
ale někdo tu má maringotku, tak je část cesty zaházená stavebním odpadem a
evidentně ani není tak mokro. U křížku, kde vede žluté doprava, odbočuji
vlevo a jedu k Tymákovu. Sjíždím po polní cestě k silnici, objedu hájovnu a
po hrázi rybníka pokračuji podmáčenou cestou kolem PP Sutice do lesa
za Tymákovem. Novější části vsi projedu do Mokroušů, kde se od kaple na
křižovatce vydávám na severovýchod k Čílinskému polesí. Za vesnicí končí
asfalt a já jsem zvědav, jaká bude cesta do Němčiček. Kupodivu celkem v
pořádku, pořád rovně, méně přes kopec než po CT 2127 a jen posledních 300m
je takových horších. Dá se to ale zvládnout. Z Němčiček vede zatím hezký
singl po červené pásem stromů podél strouhy, ale z obou stran se rychle
blíží stavby. Projíždím jižní části
Rokycan
k modré turistické, bohužel jsem nevěděl, že je jen o kousek dál vystavený
dakarský speciál, takže jsem ho z nevědomosti minul a začal stoupat pod
Kotel. Na vrchol dnes nepojedu, odbočuji na žlutou, začínám se kolem
PR Vojenské cvičiště
vracet k Plzni.
Nejen k
Rakovskému rybníku, ale i potom neznačenou cestou za silnicí pod Maršálem mě čekají hezké
cesty. Po větší z nabízených cest projedu ke křižovatce na Mokrouše na
silnici do Šťáhlav. Do Lhůty bohužel nevede cesta lesem, tak musím kus po
silnici, než odbočím v zatáčce k hájovně a kolem ní projedu na pěknou polní
cestu právě do Lhůty. Za vesnicí pak sjíždím nad údolím
Lhůtského potoka
a
vodopádem
do Sedlce. U soutoku s Tymákovským potokem nejen že jsem se málem zabil na
brůdku, ale zjistil jsem, že by se možná dalo jet stále po levém břehu
potoka místo ulicí Na Potocích. K mému překvapení jsem skutečně projel nad
nějakým táborem a přes pár horších míst se skutečně dostal do Lesní ulice v
Sedlci. Do
Plzence
potom stoupám po
NS Staroplzenecká. Až v lese pod
lomem Hřeben
sjíždím z naučné stezky a pokračuji okrajem lesa na západ k
Andrejškám. Nejdřív si musim něco nastoupat, ale pak se jede dobře. Jedu pořád za
nosem, cesta mě svede k Městskému lesu, kde je stejnojmenné rozcestí s
bývalou silnicí do Plzence. Po štěrkové cestě pak dál klesám k dálničnímu
sjezdu u Olympie. Podél komplikované dálniční křižovatky vede polní cesta,
občas těžko sjízdná, jako třeba teď, protože jsou tu hluboké vyjeté koleje.
Dálnici podjíždím až u trati a poté úzkým prostorem lemovaným z jedné strany
plotem skladů a z druhé trnitým křovím nad Koterov. V Koterově odbočuji
vlevo a po nudné asfaltové cestě musím k Úslavě. Za lávkou odbočuji
na pěšinku vpravo, abych se vyhnul další nudě. Aspoň z Božkova ke střelnici
není na CT 9 asfalt, díky za to😊 U střelnice přejedu na levý břeh Úslavy a
jako obvykle jedu tou hezčí cestou-pěšinkou na poldru. Od Lobezské už taková
pěšinka není, takže rychle k Rokycanské/U Prazdroje, do Tyršovy ulice, přes
Lochotínskou lávku a nahoru do Záhorska.
Ani se mi nezdá, že by tento okruh byl dlouhý 54 km, ale je to tak, navíc
přes 750 nastoupaných metrů, často bahnem, takže průměrná rychlost jen 17,5
km/h.
 |
| Na Stradišti - lom a obalovna Letkov |
 |
| Na Stradišti - lom a obalovna Letkov |
Žádné komentáře:
Okomentovat