Vyhlídka Na Plazu - Chlum nad Berounkou

81 km

13. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po zelené Dolanský most, po modré Chrást - Klabava - býv. Spálený (Telínský) mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Stupno - Bašta - Břasy - Radnice - rybníčky - radnická hájovna - Mostiště - Hlohovice - Prašný Újezd - Chlum - vyhlídka Na Plazu - Prašný Újezd - Kladruby - Svinná - Kamenec - vyhlídka - Radnice - lom Terezie - Vranovice - Kříše - Kříšský vodopád - Korečnický potok - Střapole - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - u sv. Jiří - Jateční ulice - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Juknu do seznamu cílů a dneska bych to viděl na vyhlídku Na Plazu. Je to kus cesty, ale to půjde. Ze Záhorska jedu kolem roudenských pramenů rovnou na Zadní Roudnou. Všude už je asfalt, takže je snazší jet po silnici a odbočit až na malou stezkou vedoucí po břehu Berounky pod všemi třemi mosty. Tahle pěšina vás navede na poslední nezpevněnou cestu na Pecihrádek. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Projedete k soutoku s Úslavou, stočíte se pod Feronu a vystoupáte na kraj Bílé Hory. na kopci odbočíte vpravo a za Pecihrádkem sjedete k další lávce. O kousek dále podjedete železniční trať a já se vydal po červené k lesu pod Chlumem. Provádí se tu velká obnova lesa, trochu se děsím, co tu provedou, takové akce většinou nevedou ke zlepšení ničeho. Na vrchol ale nestoupám, protože to jinak nejde, vracím se na CT 2151 do Bukovce. Ves projedu po asfaltce na místě bývalé trati, ale velice rychle se vracím na nádhrný single vedoucí podél. Nejhezčí stezkou v okolí Plzně po zelené dojedete k Dolanskému mostu, kde jsem tuhle nějak projížděl autem a všiml si, že vede pěšinka loukou od kempu. Doposud jsem o ní nevěděl, takže mám radost, že ji můžu vyzkoušet - podjet silniční most a vydat se mimo silnici k modré turistické trase stoupající k Chrástu. Hned na kraji Chrástu se vydávám vlevo přímější cestou kousek nad Poradní skálou ke Klabavě. Ani jsem to původně neměl v úmyslu, ale dostal jsem se na malou pěšinku ve srázu nad řekou, kde to tedy za moc nestojí, pokud chcete jet...

 

U soutoku se to ale zlepší a tak už s radostí pokračuji k chatám, kde je i mostek přes říčku. Vystoupám prudce z údolí, abych do něj za meandrem Berounky zase mohl sjet. Taky je tu singl, ale sjízdný, pěkný. Vynořil jsem se u Spáleného (Telínského) mlýnu. Nádherný úsek cesty loukou pok račuje k červené turistické trase vedoucí ze Sedlecka, pak je ke Korečnickému mlýnu štěrková cesta. Odtud jedu po zelené proti proudu Korečnického potoka, kde mě čeká několik brodů a obvykle taky trochu bahna. Je to ale krásná cesta. Ve Všenicích zelená odbočuje doprava, já jedu po kamenité cestě ke Stupnu. Před pár lety tu udělali trail v opačném směru, ale nikdy jsem tu nikoho neviděl jezdit, musí se tu asi šlapat...😀 Ve Stupně odbočuji do kopce k Baště a pak kolem skládky na severovýchod do Břas. Za Břasy je celkem pěkná cesta přes nějaké sedy do Radnic. Bohužel je asi 200 m oplocených. Minule jsem tu projel, protože byla otevřená vrata, povede se to i dnes? No, nepovedlo, na zmíněný úsek tedy sjíždím k železniční trati a jedu po náspu. Poté se vracím na hrubý asfalt, který ale pěkně práší od nánosů hlíny. Dojedu k CT 352, po které sjedu do Radnic. Od nádraží jsem projel do Luční ulice a zapomněl jsem, že jsem si trasu naplánoval tímhle nepříjemným stoupáním od Komoráku. Nakonec to tolik nebolelo, pak už je trochu mírnější stoupání kolem noěvjších rybníčků. Vznikl tu trailpark a je jediné štěstí,že je málo využívaný, protože zespodu vůbec není jasné, kudy vedou sjezdové tratě - ani v terénu, ani na mapě. Některé totiž vedou ve stopě dřívějších pěšinek, jiné zarůstají, no prostě se dá těžko vyhnout tomu, abyste jeli v protisměru - já jel například kousek vzhůru po modrém trailu Hájenka. Jakmile to bylo možné, uhnul jsem na pokračující neznačenou cestu k louce s radnickou hájenkou, pak lesem podle navigace nedaleko vrcholku Rovnička a poté sjezdem do Mostiště. Následuje úsek po silničce do Hlohovic a pak po frekventovanější silnici ke křižovatce Fatěra před Skoupým. za zemědělským družstvem odbočuji na polní cestu, která se stááčí k severu a vede do Prašného Újezdu. Po silnici je to stejně daleko, ale tudy můžete po zábavnější cestě. Z Újezdu to bohužel mimo silnici v podstatě nejde, ale jsme na venkově, provoz tu není. Na kraji Chlumu se připojí červená vedoucí z údolí, cesta se začně prudce sklánět a na návsi odbočuje vlevo. Vyhlídka Na Plazu mi nepřijde známá, ale lidé tu asi přesto občas bloudili, takže je dobře označená, vede k ní přímo i červená turistická značka. Dokonce je tu malé místo pro parkování. Než se dostanete na otevřenou vyhhlídku, klesnete ještě takových 50 výškových metrů na lesní cestě, pak se otevře celé široké údolí. Přímo naproti je proslulé podzemní město Ptyč a trochu dál po proudu kostelík sv. Petra a Pavla na louce v Dolanech.

 

Pokochal jsem se, dal svčinkua  stoupám zpátky do Chlumu. Pochybnými cestami do Kladrub už jsem asi předloni jel, takže se po nich už s menšími obavami vydám i dnes. Jinak bych musel zase po silnici. Takhle ještě před Prašným Újezdem odbočím vpravo a dojedu do něj vlastně přes les. Za prvním domkem prudce odbočíám vpravo a zcela neznačenou cestou vedoucí podél polního úvozu klesám údolím Radubice. Projel jsem k soutoku potůčku na samotě Suchomelka, kde kupodivu jsou lidé a odkud vede větší cesta do Kladrub. Za nimi stoupám trochu zarostlou polní cestou, ale nakonec stejně mezi vesnicemi vyjedu na silnici. Do Svinné to ani jinak nejde. Za Svinnou se dostanete na kopeček a pak už silnice začíná klesat k Radnicím. Já ale po silnici nechci jet, proto na samotě u Vlčků sjíždím na nezpevněnou cestu vpravo. na úroveň kopce Babina je to dobrá cesta, potom jak klesá v údolí jsem měl stejně jako minule obavu, jestli neskončím někde uprostřed porostu. Povedlo se projet a po kamenitém povrchu jsem se dostal až do Kamence. Tady už jsem taky kolikrát byl, ale zřejmě proto, že se musí dost stoupat, nikdy jsem se nevydal přes jižní část Listopad. Vyškrabal jsem se tedy na pahorky a nemohl jsem uvěřit, jak hezká krajina tu je. Několik vyhlídek na bezejmenných kopečkách všude kolem. Nejsou zarostlé a jsou to takové zajímavé homole. Rozhodně hodné mojí pozornosti pro přístí výlety😊 Cesta začíná potom klesat, připojuje se na ni i jeden z červených trailů a po hrubém štěrku vede až ke hřbitovu Svaté Barbory. Po zelené k Cukrovic mlýnu jezdím poměrně často, tak tam už to znám.

 

Přes Radnice jsem se rozhodl projet zas trochu jinudy, než podle paměti - první ulicí vzhůru k nádraží, pak podél trati po žluté, k sadu u bývalé cihelny a pak se uvidí. Ačkoliv jsem tuhle cestu pochopilně vyšpekuloval v mapě, měl jsem obayv, jestli ve skutečnosti existuje. V rozměklém jarním terénuu byly hluboké koleje a nebylo vždy možné se udržet mezi, nejelo se tu dobře. Na nějakém poli pak evidentně končily cesty traktorů, tak byl úsek dost zarostlý a vyústíl v (asi bývalíém) sadu. Moc udržovaný nevypadal, ale tráva tu byla nahrubo posekaná, tak se dalo projet západním směrem k cestě z Újezdu u Svatého Kříže, i když cesta tam ve skutečnosti nebyla. Asi ji tu zamýšleli, viděl jsem nekolik odpočívek a možná i nějaké infotabule. Cestou plnou prachu jsem dojel k CT 352, kde jsem odbočil vpravo a pokračova po ní přes silnici až k bývalíému lomu Terezie a do Vranovic. tam jsem zahučel do hlubokého údolí a pod Hochperkem vystoupal po louce na cestu do Kříší. Z nepochopitelného důvodu byla před lety vasfaltovaná, ale ledabyle, takže se povrch propadá. Měla zůstat polní... V Kříších se pěkně klesá, ale nemám z toho úplně dobrý pocit, kdyby vyjelo auto odněkud ze strany. Na závěr sjezdu je křižovatka s malým rozhledem, kde dáváte přednost. A odbočuji vpravo směrem k přívozu. Za půl kilometru v pravotočivé zatáčce je ale menší polní cesta, po které se dá sjet  kolem Kříšského vodopádu ke Korečnickému potoku. Křižuji zelenou a svou ranní stopu a za brodem stoupám do Střapole. Zkusím se dostat do Bušovic. ta cesta, která tam vede, mě fascinuje, jak je jeden rok krásně průjezdná a druhý jak kdyby ji nikdo 10 let nepoužil... Dnes je to spíš první varianta. Je hodně podmáčená, takže jsem si zbytečně ušpinil kolo a stejně jsem se musel prodrat na kraj pole, abych moml pokračovat. V Bušovicích se všechno rozkopáno, asi tu dělají kanalizaci. Já po kračuji po silnici po NS Kokotské rybníky, takže nahoru. Za silnicí do Litohlav se jede kus po nějaké cestě z recyklátu, ale pak je nádherný rychlý sjezd přes louku k chatám za Novou Hutí. Při nájezdu do lesa je nutné dost zpomalit, bývá tu i bahno. Projedu Novou Hutí a Dýšinou a zamířím do Červeného Hrádku. Ještě než jsem vyjel ze vsi, dostal jsem se do měnší kolize s řidičem, který dokázal zastavit jedním autem tak, že zablokoval celou ulici, ačkoliv měl kolem sebe na obou stranách volná parkovací místa. Nachávám to ale za sebou a jedu pod vysoké napětí kousek od ústí ejpovických železničních tunelů. Vedení elektrického napětí se zrovna mění, takže jsem se rozhodl jet obslužnou cestou. Už jsem tu kolikrát nanbral tuny bahna na kolo, nevěřil jsem ale, že je možné vyjet  bez nadsázky metr hluboké koleje jakýmkoliv strojem. Masakr. Tady je nějaká zvláštní lepivá a bořící se zem a navíc tu musí být i podzemní pramen, protože je tu na kopci u areálu zemědělského družstva vždy  dost mokro. Asi kilometr po silnici do Červeného Hrádku tedy schazuji nabrané bahno, pak odbočuji na alej k CT 2151. Je tu nová asfaltka, stále ale dost úzká. Za dalších pár set metrů odbočuje jiná cesta. Dřív pěkná polňačka, teď štěrková. Nevim proč, lidi se pak strašně divíá, že tu cyklisti jezdí 50 km/h. Co by nejezdili, že jo...

 

Projedu Újezdem, pokračuji ke sv. Jiří, pak po lávce přes Úslavou, k Jateční ulici, na Zadní Roudnou, k Pramenům a do Záhorska. Pěkných téměř 81 km, solidních 1500 výškových metrů a spousta hezkých cest včetně zajímavého cíle😊

 

 

 

Vyhlídka Na Plazu - Chlum nad Berounkou u Prašného Újezdu

 

 

Zámek Zelená hora

99 km

5. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Valík - Černý les - Kouty - Nebílovský Borek - Pod Nebílovským Borkem - po modré V Babších - Průhon - Nebílovy - Střížovice - po CT 2143 Hadovka - Únětice - Čertovo břemeno - Chocenický Újezd - Suš - Bzí - Cihelna - Jarov - Dus - Chvostule - po červené Prádlo, poustevna, Červený most, Nepomuk, Šternberský dvůr, zámek Zelené hora - Klášter - Batov - Srby - Úslava - Žákova skála - Žďár - Ždírec - ryb. Podežďár - Stará Huť - Vlčice - Blovice - po CT 9 Kamensko, Žákava - býv. tvrz Nezvěstice - Šťáhlavice - Kozel - Šťáhlavy - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - vyhlídka na Božkov - Božkov - Lobzy - po pravé strany Úslavy Rokycanská tř. - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

V nohách mám už tisíc mil. No, ještě tolik letos ne, ale když mají den otevřených dveří na zámku na Zelené hoře, nerozpakuji se tam vydat na kole. Zase jsem vykoumal nějaké nové pěšinky, tak jsem zvědav, jestli vůbec půjdou projet. 

 

Sjíždím do centra Plzně samozřejmě přes Rondel, na náměstí Republiky, potom k Radbuze a podél jejího levého břehu kolem Depa 2015 až do Doudlevec. Malostranský most využívám k přejezdu na pravý břeh řeky a pokračuji pod vodárnou po CT 3 k Vokounově lávce. Nejel jsem tentokrát přímo nad řekou, ale přes hradiště. Projíždím kolem hradišťské plovárny a pokračuji po nudné asfaltce přes řeku do Radobyčic. V Radobyčicích projíždím do Podhájí a stoupám k Valíku. Protože i tady jsou už vyasfaltované cesty, vybírám pěšinku vedoucí z ulice Mezi Duby. Jihozápadně od vrcholu Valík se cesta stáčí, až vede podél dálnice. Dojedu až k silnici u bývalé cihelny, překonám D5 a sjíždím Černým lesem k silničce mei Losinou a Štěnovicemi. Jen ji překonám a ve stejném směru začínám stoupat po štěrkové cestě k chatá v Koutech. Na kraji lesa odbočuji vlevo a diagonálně, jihovýchodním směrem jím projedu tak, abych se dostal nad Nebílovský Borek. Tím celým projedu ze severu na jih, jen kousek po hlavní silnici, protože dál pokračuji kolem kamenolomu k červené turistické. Kousek se po ní musím vrátit k rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Asi půl kilometru po modré je to k silnici, ale pokračuji i dál k Babším. Než dojedu na rozcestí, chtěl bych odbočit na cestu polem nepolem do Nebílov. Někdy to projet jde, loni na podzim jsem tu dokonce běžel trailový závod, ale dnes tedy bojuji, ačkoliv úroda teprve klíčí. Kupodivu jsme tu potkal dalšího cyklistu, který se o trochu úspěšněji snaží o totéž. Nakonec jsem využil jeho trasy, když jsem viděl, že projel k cestě, která končí na druhé straně pole, pod kopcem Na Průhonu. Pak už se dá jet, sjíždím k zadní části areálu zámku v Nebílovech, kde vede taková trochu pochybná zkratka kolem nějakých squatů a ovčího výběhu. Za roklí s potokem ale vede větší cesta, která by mě měla dovést nad Střížovice. Kdysi jsem tu jel a nebylo to dobré, tak jsem zvědav, jak to dopadne dnes. Je tu nějaký schovaný pozemek s nepořádným majitelem. K němu se jezdá autem, takže žádný problém, pak ovšem jedu podmáčenou loukou a to jde hodně ztuha. O pár set metrů později se zas objevuje cesta, která mě už dovede k silnici do Střížovic.

 

Ze Střížovic jedu přes kopec po CT 2143 k samotě Hadovka a na kraj Únětic, kde odbočuji vpravo na CT 2292. Je to pořád asfaltka, ale směřuje do lesa. Do Chocenického Újezdu jsem chtěl dojet po nezpevněných cestách lesem kolem Hlubockých rybníků. Bohužel cesta, jak je vyznačená v mapě, neexistuje, takže se musím vrátit skoro volným lesem zpět na cyklotrasu a sjet do Lhoty po asfaltu kolem Čertova břemena. V Újezdu pokračuji kolem Mlýnského rybníku, za nímž odbočuji vpravo na polní cestu vedoucí ke kopci Suš. Cesta vede do takového nenápadného sedýlka, stáčí se dost k severu, ale pak odbočuje dvakrát vpravo a vede ke křižovatce do Bzí. A práve do této vesnice stoupám. Kousek za statkem, pod horou Bzí, končí zpevněná cesta a klesá se kolem Čabuzí k Cihelně. Do Jarova je to pak už coby kamenem dohodil, poté stoupám po prašné cestě kolem zemědělského družstva do sedla mezi Kopcem a Dusem, kde by měla být cesta na vrcholek Dus. Evidentně je tu pastvina, ale není tu ohradník, zato je tu nádherný výhled, ostatně jsem už 583 m n. m. Ke dvoru Chvostule je pak příkrý sjezd po vymleté polní cestě. Jede se tak rychle, až se bojím, že mě tam někde bude čekat kámen a proletim se. Z Chvostule vede silnička, která klesá až do Prádla. Myslím, že loni jsem jel po červené opačným směrem a tak se trochu bojím stoupání k poustevně Na Skalici. Nakonec to nebylo špatné, bylo to ve stínu a jelo se mi dobře a uteklo to. Za poustevnou se začíná docela prudce sjíždět. Ještě loni tu byla krásná lesní cesta, teď se jí možná kvůli těžbě rozhodl někdo zdevastovat, projel ji buldozerem, vysypal tuny štěrku a je z ní stupidní dálnice. Až níže, kde červená odbočuje prudce vlevo a vede přímo k silnici a pak na kraj Nepomuku k Červenému mostu, se vrátí do normálu-pěkné polní/lesní cesty. Hned za Červeným mostem je odbočka stoupající k zámku Zelená hora. Je den otevřených dveří na jinak zavřeném areálu a lidí je tu opravdu hodně, auta parkují daleko od vstupu. Stánky začínají už u Šternberského dvora. To je k zámku ale ještě pár set metrů prudkého stoupání. Asi jsem měl štěstí, že mě nikdo ndole na kole neodchytnul, protože jsem potkal nějaké jiné cyklisty, kteří museli pěšky, protože jim to někdo nařídil. Já si zámek na kolo nebral, takže tím by pro mě návštěva skončila. Takhle jsem se za 150 Kč dostal dovnitř. Prošel jsem si okolí zámku, ale dronem jsem nevyletěl, bylo tam příliš mnoho lidí a doufal jsem, že doletím z úpatí z Kláštera. Ani to se nakonec nepovedlo kvůli hustým stromům.

 

Po obhlídce a občerstvení jsem se tedy vydal pomalinku zpět mezi davy a těšil se, až vypadnu na modrou turistickou trasu vedoucí po pěšince východní stranou kopce. Jako mávnutím proutku zde není ani noha. Přejedu Úslavu (zde ještě v závroce Žinkovku) a stopám po polní cestě přes samotu Batov na Harvánek a potom na kraji louky do Srb. A teď bude následovat náročný úsek, protože jsme vybral malinkaté pěšinky, které často jsou vidět na jedné mapě, ale na druhé vůbec. A já nevím, která ve skutečnosti bude nebo nebude průjezdná. A ani značení NS Kolem Srb nepomůže, není to okružní cesta, má odbočky, takže je vlastně celkem k ničemu. Za železniční stanicí nicméně odbočíte první cesotu vpravo a pak k lávce přes říčku, hned vlevo po pěšince na pravém břehu, která není v mapě, přes chatovou osadu, kde na mě díky bohu nikdo nevyběh, že jsem na soukromém pozmeku, protože to není nijak k poznání a za nosem po vyježděných cestách po louce k dalším chatám v Žákově skále. I tady musím mezi chatkami k příjezdové cestě. Protože jsem teď dost vystoupal od řeky, postupně klesám na kraj Žďáru. Po silnici přejedu do Ždírce, ocitám s ena levém břehu Úslavy a u obecního úřadu odbočuji na pěšinu ke smeredovskému mlýnu, logicky u řeky. I tady je malá lávka, takže hurá na pravý břeh, po louce mezi chatkami a rybníky k další lávce, na levý břeh a po parádní pěšince-no nejedu hned pryč, dám si tu v klídku pauzu a vyletím s dronem. Krásné okolí se zelenajícími se lukami a rybníky, dva jezy, mlýn...masakr😍

 

Cestička asi za půl kilometru ústí na silnici, kolem Huťského rybníku projedu do Staré Huti. Všem dobrodružstvím není konec, znovu po melé lávce překonám řeku a singlíkem krásně projedu k chatám na kraji Vlčic. Tady je svět ještě v pořádku. Žádný zákaz vstupu na pozemky, žádný asfalt... Vlčice, Hradiště, Bohušov, to jsou asi jen nějak nepatřičně výrazně zobrazené části Blovic, kudy projíždím. I na konci světa v Blovicích plýtvají penězi na asfaltování hezkých cest, takže ulice Cecima se změnila v nudu. Je to už takový standard každého výletu, že jsou desítky kilometrů nových, zcela zbytečných dálnic. Samozřejmě se nejedná o podporu cyklistiky, ale o přerozdělení peněz stavebním firmám. Úplně stejně bohužel dopadla před pár lety cesta k chatám, po které vede CT 9. V podstatě až do Kamenska místo pěkné cesty vede silnice, a všichni se strašně diví, že tam cyklisté i auta jezdí víc než 30 km/h. Až z Kamenska měl někdo trochu rozumu a udělal štěrkovou cestu. U pamatuju tolik, že tu nebyla žádná cesta, pak jen lesní od těžařů a teď široká značená cyklotrasa pro ty nejrozmazlenější "cyklisty". Od lesa sjíždím do Žákavy, kde jsem si opět musel najít náhradní cestičku kolem jezu na Bradavě, abych nemusel jak robot šlapat po asfaltové cyklostezce po dříve krásné spojce přes Úslavu. Z Nezvěstic asfaltový zmar pokračuje, proto jsem začal jezdit kolem bývalé tvrze, kde jezdí jen auta, pro ty nikdo žádné cesty nezpevňuje. Na konci léta bývá horší průjezd loukou k čističce, ale to mě teď netrápí. Zrovna tak se dá jet podél asfaltu po hezké polní cestě. Až na konci katastru Nezvěstic je normální cesta, která vás neunudí k smrti po pěti šlápnutích. Před Šťáhlavicemi přejedu silničku, po louce přejedu k dalšímu jezu, svede mě to k návsi, ale hned se zas vracím k řece a loukám nad ní, kudy se dá projet k inundačnímu mostu u zámku Kozel. Krásným singlem podél řeky se dostanete až do Štáhlav, na druhé straně obce u hřbitova odbočuji vlevo, za tratí hned vpravo a podél ní po parádní polní cestě do Starého Plzence. Tahle cesta se drží zuby nehty, jen tak dál, přeju mnoho let bez zpevňování😊 Z Plzence už pochopitelně nelze čekat nic jiného než asfalt. Eliminovat ho lze jen když pojedete až úplně na druhý konec města k NS Staroplzenecká a vydáte po ní k viaduktu u sv. Blažeje. Poté se dá po louce zkrátit monotónní šlapání na asfaltce, ale nakonec ji stejně musíte využít a dojet po ní do Koterova.

 

Protože podél řeky jezdím často, dnes jsem zvolil trasu přes vyhlídku, takže kopec navíc, a kolem skládky za božkovským hřbitovem. V Božkově se vracím k Úslavě a po jejím pravém břehu jedu kolem střelnice, pod Lobzy, přes Lobezský park a k Rokycanské třídě. Kolem Prazdroje se pak vracím do centra Plzně, přes Lochotínskou lávku se dostanu na Severní předměstí a vystoupám do Záhorska. Jen necelý kilometr zbývá do stovky, ale asi se za tím kulatým číslem nepoženu, takhle mi to bude stačit. Mám radost z nově objevených singlů, ale je úplně děsivé, kolik zbytečných peněz a materiálu se leje do bezhlavého asfaltování cest na úplném venkově, kde je nikdo nepoužívá. Jen já, který o žádné asfaltování rozhodně nestojí. Průměrná rychlost 18,5 km/h, takže necelých pět a půl hodiny jízdy a přs 1500 nastoupaných metrů.

 

 

 

Zámek Zelená hora u Nepomuku - den otevřných dveří

Úslava - meandry