50 km
9. 3. 2025
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Pěšinky, polní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Borská pole - Valcha - Černý
most - jez Litice - Dubová hora - kamenolom - Šlovice - Vysoká - Hradčany
- zámek Dolní Lukavice - Snopoušovy - Předenice - Nový mlýn - Čižice - po
pravém břehu Úhlavy Štěnovice - po červené Valík - Podhájí - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Doudlevce - po pravém břehu Radbuzy centrum
Plzně - Rooseveltův most - Rondel - Pod Záhorskem
Včera jsem byl na výletě v Manětínském lese a je načase, abych vyrazil taky někam na jih, takže jsem vzal dron a naplánoval si výlet k zámku Dolní Lukavice.
Přes Plzeň projíždím přes bývalé výstaviště do Kotkovy ulice, stoupám k Techmanii, potom kousek po Borské ulici, kde panuje čilý stavební ruch a stále se zvětšuje provoz. Bohužel je také oplocený a z jedné strany uzamčený areál učiliště, takže musím jet už asi 5 let rozkopanou Cínovou a Železnou ulicí přes staveniště nového sídliště. Díky bohu se dá zatím pořád projet k Folmavské ulici, potom k Západočeské univerzitě, do Univerzitní ulice a za garážemi, které jsou za plochodrážním stadionem, můžu konečně opustit betonové město vydat se po pěšince. Za psím útulkem vyjíždím u viaduktu, kudy vede žlutá turistická trasa kolem přehrady. Já však stoupám po staré dobré štěrkové cestě, kde jsme jako malí kluci s tátou jezdili na Valchu na limonádu. Vystoupám tedy do lesa mezi Valchu a Borskými poli a teď když to píšu je mi vlastně smutno, protože celý tento výlet, jak se ukázalo, je vzpomínkou na krásné cesty, které jsme tu kolem Plzně kdysi měli, a nyní se všechno bezhlavě asfaltuje a tím pádem devastuje. Jedním z úseků, který jsem zřejmě jako naposledy jako pěkný štěrkový projel, je právě následující část sjezdu po cyklotrase 2151 k Valše, ze kterého je nyní nudná asfaltová dálnice😣 To bude zase rozčilování, že tam cyklisté jezdí "rychle". O to častěji zřejmě budu odbočovat jako dnes u altánku doleva k železniční zastávce Plzeň-Valcha. Vyjedu kousek před křižovatkou, kde se rozdvojuje silnice vedoucí buď do Lhoty a nebo do Litic. Já jedu kolem vyrovnávacím nádrže a před viaduktem silnice, která vede do Litic, jsem odbočil doprava na pěšinku. Na železničním nástupu vystoupám k rodinným domku a jedu po pěšince stále podél trati až k zahrádkářské osadě Černý most. Ono už to není moc zahrádkářská osada jako spíš satelitní městečko, ale to nevadí. Tudy sjedu k Radbuze a podél řeky mířím k fotbalovému hřišti a lávce u Litického jezu, odkud stoupám k zástavbě, která vznikla v posledních 20 letech. Na jejím okraji vede naučná stezka Pomologická. Docela prudce stoupám k Dubové hoře a bohužel vyjíždím na další zbytečný asfalt, který symbolizuje marnotratné vylévání peněz do kanálu. Špatné zprávy tímto knekončí, od vrcholu do Lhoty vede další úsek, který je navždy zdecimován lidskou stupiditou - nyní třičtvrtě kilometru nově asfaltová dálnice, v době tohoto výletu jsem to jsem ještě nevěděl, tak jsem se s tímto úsekem nerozloučil průjezdem. Místo toho jsem odbočil na pěšinku podél kamenolomu. Ta bohužel skončila, takže jsem pokračoval řídkým lesem, až jsem se vrátil přímo do kamenolomu a protože je víkend, nikdo tu není, tak se dá projet i přímo kamenolomem kolem třídící věže, kudy vede cesta k mostu přes dálnici a do Šlovic. Je to výborná zkratka, jenom kdybychom se setkali s nějakým zaměstnancem kamenolomu, asi si nepopovídáme moc hezky.
Ze Šlovic jsem se rozhodl, že pojedu po nepříliš frekventované silnici podél přivaděče, protože jsem chtěl potom zariskovat a vyzkoušet podjezd za křižovatkou se silnicí do Dobřan a po východní straně přivaděče dojet ke skládce Vysoká. Tím, že je ještě jaro a není žádná vzrostlá vegetace, tak se dalo po louce jet, i když docela ztuha. Cesta začíná asi až o tři čtvrtě kilometrů dál v úrovni areálu prasečáku. Projel jsem tedy kolem vjezdu na skládku, který ústí na bývalé silnici z Plzně do Přeštic, odbočuji však doleva téměř na východ a stoupám do polesí Vysoká. Po větší štěrkové cestě se postupně stáčím na jih do Hradčan, odkud už mi zbývá jen sjet po polní cestě mezi Lišicemi a Horní Lukavicí ke hřbitovu za Lukavici Dolní. Odtud už to mám asi 0,5 km k samotnému zámku, který si nafotím, nadronuju, a než zase vychladnu, tak pokračuju dál kousek po silnici jenom přes Úhlavu k zemědělské mu družstvu, kde odbočuju vlevo, a protože jsem zjistil že mám na výběr, jestli po asfaltové cestě nebo po polní, tak jsem se rozhodl, že pojedu po polní cestě kousek východněji a na asfaltovou cestu se napojím až tam, kde je to nutné - kousek před lišickým jezem a mlýnem. Nedaleko za ním začíná konečněně pěkná nezpevněná cesta do Snopoušov. Ve Snopoušovech pojedu po mé docela oblíbené červené turistické trase, ačkoliv je nutné dost stoupat, jede se pěkně lesem a pak si zasloiuženě sjedu do Předenic. O to větší je však mé rozčarování, když vjedu do předenického katastru a zjistím, že tahle krásná polní cesta, kudy chodí dva turisti za rok a já tady občas projedu na kole, se také stala obětí lidské demence a je vyasfaltovaná😤 Kéž by se takhle někdo aspoň z desetiny staral o silnice, ty jsou ve stokrát horším stavu než tyto zbytečně zpevněné lesní cesty. Je extrémně těžké kompenzovat tyto asfaltové úseky nějakými hezkými cestami. Přišli jsme už skoro o všechnu dříve hezkou českou krajinu, přesto se mi teď povedlo aspoň teď v Předenicích najít kilometrový úsek, který odbočuje mimo silnici do osady Nový mlýn, kde se na silnici kousek sice vrací, ale pak už vím že se dá sjet znovu na pravý břeh řeky Úhlavy a projet pod chatami a domky nejen do Čižic, ale také potom až do Štěnovic. Kéž by tato cesta zůstala taková jaká je nyní, nikdo si tam nezablokoval svoje tři metry pozemku a nikdo tady neměl megalomanskou vášeň dělat osmimetrovou cyklostezku, jak evidentně hrozí, protože například u jezu Štěnovice je nyní postaven gigantický most pro jeden jediný účel - překonat řeku která se dá obejít asi o 200 m delší cestou na druhém břehu.
Projíždím Štěnovicemi vlastně centrem a rozhodl jsem se že zkusím projet ulicí K Pile. Myslel jsem si, že průjezdná není, ale zjistil jsem že tudy jelo auto fotící panoramatické snímky, takže to asi přístupné je. Když jsem se tedy zorientoval, že nemám pokračovat ulicí V Potocích, nýbrž Pod Žulovou, skutečně jsem zjistil že skrz pilu projet jde. Mířím tedy po silnici kapli, kde už jsem byl dříve, a po červené přijíždím dobřanskou silnici, vystoupám k Valíku a dostávám se k dalšímu úseku, který nebyl tentokrát vyasfaltová, ale vybetonován. Tady aspoň existuje alternativa, která vám umožňuje jet hezký lesem a ne betonem. Do Podhájí tedy vyjíždím z ulice Mezi Duby a pak sjíždím do Radobyčic. U pivovaru odbočuji na naučnou stezku Údolím Úhlavy, kde už se ovšem asfaltu vyhnout nedá a tak šlapu jako stroj až do Hradiště. Za Hradištěm jsem si vybral pěšinku znovu nad Úhlavou, kde je velmi hloupě postavené schodiště na místech dřívější pěšinky a nelze jej tak objet. Z pěšinky vyjíždím u Vokounovi lávky a po panelové cestě pokračuji k vodárně. V jedné ze zatáček se dá sjet na polní cestu přes diskgolfové hřiště a vyjedete až u podjezdu Malostranského mostu. Za ním jezdím zásadně mezi tenisem a řekou, protože to je jediná hezká nezpevněná cesta. Dál podél Úhlavy už vedou jenom oficiální cyklotrasy, kde za pěkného počasí chodí spousta lidí. Dnes to nebylo tak hrozné, když je ale příležitost, tak například u Ježíška sjíždím na pěšinku mimo tuto cestu. Pak projedu přes centrum Šafaříkovými sady, Rooseveltovy ulice most a přes Rondel se vracím do Záhorska.
Ujel jsem 50 km, z čehož je nyní nově nejméně 4 nebo 5 kilometrů asfaltových a tím jsou de facto úplně znemožněny některé trasy, pokud nechcete jet rutinní nudu. Stává se extrémně obtížné najít nějaké hezké trasy kolem Plzně tak, jako to šlo dříve. Už zkrátka není kudy jezdit, i tak mě pořád ty výlety baví. Oživil jsem svůj zájem poznat i dříve navštívené cíle, protože si s sebou beru dron a můžu je tak vidět z nové perspektivy. Těchto 50 km a 600 nastoupaných metrů tedy stálo zato. Průměrné rychlosti jsem dosáhl 18,8 km/h.
Žádné komentáře:
Okomentovat