52 km
4. 3. 2024
Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m
Terén: Polní a lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - U Pramenů - Roudná - Luční ul. - Zadní Roudná -
Lopatárna - Doubravka - Špitálský les - Ústřední hřbitov - polesí V Pytli -
Zátiší - exit 67 D5 - Čílinské polesí - Tymákov - Sutice - Lhůtský vodopád -
Lhůta - Maršál - po červené Svidná, Kozel - vyhlídkový altán - vyhlídka
Homolka - Lopatský ryb. - Šťáhlavy - po červené Březová mýť - Svatební stěna
- Černý les - Valík - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park -
po pravém břehu Radbuzy U Ježíška, Denisovo nábřeží - centrum Plzně - Rondel
- Pod Záhorskem
Letos marně čekáme na sníh, kolo už ani nezazimovávam, jezdí se celou
sezonu, i na začátku března. Trochu komplikace je, že je tak krátký den, ale
přecijen se to pomalu zlepšuje. A protože se objevila informace, že areál
zámku Kozel bude od Velikonoc zpoplatněn, je ten pravý čas se vyhnout
davům a zvláštnímu dojení návštěvníků a projet si to. Vyjíždím k roudenským
pramenům, tentokrát to vezmu za Černou ovcí a nudnou asfaltkou na Zadní
Roudnou. Cestu si zpestřím průjezdem pod mosty, pak je třeba jet po široké
cyklostezce Jateční ulicí. Za fotbalovými hřišti projedu k Úslavě a
Mohylovou ulicí vystoupám až ke Špitálskému lesu. Podjedu Ústřední hřbitov,
ale rozhodl jsem se využít malou pěšinku podél jeho východní strany. To se
neukázalo jako ideální, postupně se totiž ztrácí a ústí dle očekávání na
čtyřproudové Rokycanské. Přejedu ji k obchodnímu centru a pokračuji k polesí V Pytli. Po štěrkové cestě po zelené turistické trase táhle stoupám, cesta
se pak před Zátiším změní v lesní pěšinu. Za silnicí už nepokračuji po
zelené, jedu rovně do lesa a horší lesní cestou mířím lehce z kopce
jihovýchodním směrem. Než jsem vyjel z lesa, odbočuji na chvíli vlevo na
žlutou. U samoty v lese zas odbočuji vpravo a pak neznačenou cestou sleduji
okraj lesa až k větší cestě mezi Pohodnicí a mostem přes dálnici. Podél ní
po obslužné cestě sjíždím k dálničnímu sjezdu. Vystoupám do druhé zatáčky
směrem k Tymákovu ke hřbitovu. Potom se vydávám polní cestou podél
Čílinského polesí trochu s obavami, tady bývá vždy hodně bahna. Kupodivu do
lze celkem snesitelně projet. Skutečně do Tymákova nakonec dojedu, jen jsem
si to objel kolem rybníčků pod lesem.
Z Tymákova pokračuji přes lesík Sutice, v závěru prudkým sjezdem k
Tymákovskému potoku. Co jsem si sjel, to si teď taky vystoupám nad Lhůtským
potokem. Na "vodopád" se nejedu podívat, makam do prudkého kopce, projedu
Lhůtou k silnici mezi Šťáhlavy a Rokycany, za níž jedu vcelku přímo k
Maršálu. Cest je v mapě značeno hodně, ale už vím, že se tu na to nedá
spolehnout. Navíc se tu hodně těží a bazohledná správa lesů rozjezdí úplně
všechno. Pod elektrickým vedením vás sice nezastaví hustý les, ale hluboké
koleje ve dvacetimetrové šíři plné vody docvela ano. Nějak jsem to přeskákal
přes ostružiny a projel po zarostlých pařezech. Do určité míry mě to baví
víc než po nějakých zpevněných cestách, ale co je moc, to je příliš. Na
dohled vrcholku Maršálu se připojuji na červenou turistickou, která mě
prudkým sjezdem vede na Svidnou, odtud pak po asfaltce stále sjezdem ke
Kozlu. Omrknul jsem vyhlídku Švejcary, bočním vchodem vjel do areálu zámku a
koukal, kde bych co vyfotil jiného než při předchozích návštěvách. A našel
jsem! Nad zámkem se tyčí vyhlídkový altán, který si z minulosti ani
nevybavuju. Jakpak by taky jo, je tu nový. Několik cest tu sice má zákazy
vstupu, ale já projel po těch bez zákazu a vyškrábal jsem se až na nejvyšší
bod parku. Slunce se sklánělo nad obzor, takže mě čekal parádní vyhled na
zámek a údolí, jakkoliv to bylo s trochu "mrazivým" nádechem. Všímavá paní
kastelánka daleko před hlavním traktem nervózně kroužila, patrně mě
zmerčila. Ale já byl v bezpečné vzdálenosti a nic jsem konec konců
neporušil, takže jsem si dal svačinku, udělal fotku a pokračoval ještě
parkem k vyhlídce Homolka. Odtud jsem sjel nad Lopatským rybníkem k
Vymrovce, kde jsou vrátka, a začal se vracet zpět k inundačnímu mostu. Mým
oblíbeným singlem na levém břehu Úslavy jsem dojel do Šťáhlav, kde jsem si
konečně včas vzpomněl a odbočil na pěšinku podél potoka Beránka! Tudy se dá
krásně projet ves až k odbočce do ulice V Cihelně.
Následovalo dlouhé stoupání mezi poli po červené, pak lesem, kde se pomalu
začínají prořezávat cesty po polomech, které proběhly asi před dvěma nebo
třemi lety😀 Ještě jsem ale neměl dost, takže za silnicí nad Plzencem jsem
pokračoval po červené hodně technickým výjezdem k Březové mýti. Odtud se dá
jet pořád rovně už po neznačené lesní pěšině. Už se stmívalo a tak jsem měl
trochu strach, abych se tu nezasekl na dlouho. Ale matně jsem si vzpomínal,
že jsem tu asi loni sjížděl a dalo se. Ano, ztěžka stoupám, ale dá se jet😊
Na rozcestí Pod Radyní se připojím na cestu, která je bohužel takovou lesní
silnicí. Jedete tam tedy hodně rychle, což se většinou moc nepozdává
případným turistům. Když tu ale někdo prostoduchý postaví takovou dálnici,
tak co se dá asi čekat... Pod lesem projedu takvou zahradnickou/rezidenční
osadou a sjíždím k domkům pod Městským lesem. Podél silnice I/20 se dá
projet po pěšince k bývalé křižovatce se silnicí do Starého Plzence, která
je tak strašně špatně uzavřena svodidly, že potřebujete asi tak 10 minut
mezery v provozu, abyste ji bezpečně překonali. Po bývalé silnici dojedu k
Černému lesu, překonám D5, za níž odbočuji prudce vlevo a jedu k Valíku.
Přímo na rohu lesa má být cesta, která mě dovede do Radobyčic. Za šera se
špatně hledá ta malá pěšina. Na druhý pokus jsem ji objevil, byla
schovaná za zaparkovaným autem. Kupodivu jsem skutečně sjel do Podhájí a ani
jsem se u toho nerozmlátil. V lese už není skoro nic vidět. Z Radobyčic
naštěstí můžu jet po široké asfaltové cyklodálnici i poslepu. Zajímavý úsek
je až za Hradištěm. Po opakované kritice na úplně zbytečné budování
masivního schodiště na přírodní stezičce se docíllilo aspoň toho, že se s
opatrností dá projet kolem konstrukce. U výjezdu k Vokounově lávce tenhle
nesmysl ještě nikoho nenapadlo vybudovat😊
Zbytek cesty je rychlý přesun po cyklostezce na pravém břehu Radbuzy kolem
Škoda parku, hezkou pěšinkou mezi řekou a kurty, která ovšem ze záhadného
důvodu není určená pro cyklisty, kolem papírny k Ježíškovi a pak sadovým
okruhem k Rooseveltovu mostu a nakonec přes Rondel do Záhorska. 52 km jen to
hvízdne, nastoupáno 850 m a průměrná rychlost teda 17 km/h. Nejsem si ale
jistý, že hodinky při navigování tohle měří dobře.
 |
| Vyhlídkový altán zámek Kozel |
 |
| Vyhlídkový altán v parku zámku Kozel |
 |
| Vyhlídka Homolka v parku zámku Kozel |
Žádné komentáře:
Okomentovat