Radnice na kole

29.9. 2012
76 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Božkov-Kyšice-Nová Huť-Klabava-Rokycany-Volduchy-Březina-Bezděkov-Radnice-Břasy-Kříše-Sedlecko-Smědčice-Chrást-Bukovec-Doubravka-Bory

Ještě za čerstvých myšlenek dnešní výlet, přijel jsem před pár hodinama a nebylo to jen tak. Nemoh jsem se přemluvit, abych vyrazil, ale neustáé sezení u počítače se mi nezamlouvalo, tak nakonec vyhrálo kolo. Jenže to už bylo půl třetí a od čtyř mělo začít poprchávat intenzitou 0,2 mm srážek za hodinu. Ano, tak jsem vylez před barák a první kaky dosedly na můj stroj. Nicméně už jsem se nevracel, když jsem se tak odhodlával. Jel jsem přes Doudlevce, parkem na Homolce, ke Světovaru a sjel jsem do Božkova, odkud jsem se vydalo po stále rozestavěné ulici nahoru směr Tesco. odbočil jsem ale doprava, protože jsem chtěl jet lesem a vzpomněl jsem si, že jsem kdysi cestou z druhé strany našel zkratku. Tak timhle směrem jsem ji nenašel ani na dva pokusy, jeden končil špatnym směrem a nejetelnou cestičkou...prudkou a rozbahněnou a druhej taky nebyl on, ale aspoň jsem se dostal jakž takž kam jsem potřeboval. Musel jsem ale projet hřbitovem, o jehož existenci jsem dosud nevěděl, ale lidi tam chodili, díky tomu tam byla prošlapaná cestička. Která se taky nedala jet jak byla prudká a klikatá. šlo ale o pouhých pár desítek metrů. Pak jsem se ještě vydal směrem do lesa, protože jsem se nevyloup, kde jsem chtěl, ale celkem široká cesta brzo končila v mlází takovým paloučkem svědčícím o mnohých hříchách. Kousek jsem jel tady opět po silniční spojce Božkova a Rokycanský a pak odbočil na starou známou zelenou, pod přivaďečem, kousek lesem a na polní vyasfaltovanou cestu do Kyšic, kde jsem se napojil na cykloteasu vedoucí kolem velmi rozlehlého golfového hřiště do Nové Hutě. Celkem nová cyklostezka ovšem opět doznává změn. Nyní vede skrz skládku, tedy skládku materiálu nerostného, nikoliv odpadu, ale neznalý si myslim, že by cestu těžko hledal. A pak by ho navíc mohli obrat cikáni, kteří bydlí u trati za vsí. Sice jsem s nimi nikdy žádný problém neměl, ale vždycky mam docela strach tam projíždět. Tak jsem si objel golfový hřiště s miliony zákazů vstupů a vjezdů a vstupů na vlastní nebezpečí a pokračoval podél Ejpovickýho jezírka do Klabavy a dál podél řeky po zelené. Myslel jsem, že už jsem ji kdysi jel, ale vůbec, divil jsem se kudy to vede a zkrátka nikdy jsem se tam do těch končin nedostal. Trochu se motala, protože musela podjet dálnici. Jednalo se o malou cestičku, ale dobře jetelnou až na pár výjimek, kdy se přeskakoval betonový můstek. Dostal jsem se až na kraj Rokycan a po malém zaváhání kudy kam, jsem pokračoval po silnici na Osek, ale uhnul jsem na Volduchy. Celou cestu jsem jel za mírného deště, kolem 12 stupňů, ale na lehčí mikinu akorát. Nad Březinou pršeo slušně a silnice byla hodně mokrá. A stoupání výživné, ale aut jezdilo málo, takže pohodička. Přímo ve vsi pak parádní sjezd po novém povrchu (narozdíl od cesty z Volduch, kde leckterá pěšina s kořenama je pohodlnější než tento tankodrom), tak jsem do toho šlápnul, ale dole nějaká ženská ve fungl novym Bavoráku vycouvávala asi půl hodiny z vrat, tak jsem na mokru musel brzdit dřív, než bych chtěl a maximálka vystoupala "jen" na 73 km/h. Pak jsem se rozhodl ještě si trochu prodloužit vejlet a zajet až do Radnic, už ale po silnici, páč zelená před Rokycanama byla dost bahnitá a já neměl náladu na to se zřídit. Do Radnic krásnej sjezd, dlouho se klesalo a na závěr ještě padáček, zas jsem se držel jednoho auta, dobrej adrenalin. Tak tam jsem byl hned. V okolních vískách ale zřejmě začínala topná sezona a leckdo rozjížděl po dlouhé době svý kotle pneumatikama zřejmě. Někde se skutečně nedalo dejchat, k čemuž nepochybně přispělo i zachmuřené počasí, takové typické podzimní. Valil jsem dál na Břasy, tam jsem byl co by dup. Nebyl jsem si zrovna jistej, jestli kolem Korečnickýho mlýna nebude bláto, tak jsem chvíli bloumal, ale nakonec jsem se ještě projel k Berounce k nadrybskýmu přívozu. Cesta zvláště v druhé části  strašná, protože jinak by to bylo hodně slušnej sjezd, ale takhle přijede člověk dolu úplně vytřesenej. Bahno podél řeky ani nebylo, vystoupal jsem si zas do Sedlecka a jel po silnici do Chrástu, tam už zas hodně slušně pršelo. Aspoň jsem smysl trochu ten bordel z kola. V rámci zrychlení cesty a vyhnutí se rozježděné cesty, jsem na základě předchozích zkušeností vynechal část červený turistický a napojil se na ní až v půlce cesty do Plzně. To už se stmívalo. Teda ono bylo celej den zataženo, ale zkrátka ještě víc se šeřilo. Jel jsem tedy lesem, tak napůl poslepu, ale cesta byla opravená místama, někdo tam navozil bílej štěrčík, tak jsem si řikal, že tam snad nebude žádnej nečekanej šutr. Ten štěrk byl ale trochu moc jemnej. No to neva, jel jsem si a najednou prázdný zadní kolo. Super...sice vozim náhradní duši, ale do opravy toho zaprasenýho kola se mi fakt "chtělo". No pustil jsem se do toho, šlo to bez problémů, ani nevim, jak jsem se tim zdržel, ale zbytek cesty už jsem jel spíš úplně naslepo, než napůl naslepo. Jednak byl strašně vlhkej vzduch, takže se mi mlžily brejle, zadruhý teda samozřejmě byla tma a zatřetí jsem byl v lese, takže ještě větší tma. Cestu mam ale docela najetou, tak jsem vyjel v Bukovci, jak jsem měl a vydal se pod Chlumem na Doubravku, docela pěknej pohled na Plzeň se mi naskyt, i přes to počasí. Rudý nebe a zamlžená světla města. Jenže fotce z mobilu to nevyzní ani z desetiny, barvy, kontrasty, všechno jinak, jak by tam ten mobil ani nebyl. Přes město jsem už jel opravdu v noci. Aspoň že jsem měl zadní světlo...stějně to bylo nepříjemný, potkávat auta, který mě oslňovaly a za mnou jiný, který mě chtěly předjet. Jel jsem mkimo silnici, kde se dalo a šťastně jsem dojel. Celkem 76 km, průměrná 20,21. Skoro bych čekal vyšší vzhledem k tomu, že jsem jel z větší části po silnici a měl jsem pocit, že jsem i docela sjížděl, ale počítač nelže, takže takhle. Byl jsem ale z výletu hodně rozpačitej, nechtělo se mi a asi u toho mělo zůstat, neúměrně se totiž protáhnul, celej den jsem moknul a ještě jsem píchnul.


Jo a ještě jedna věc: opět velkej problém s mapama pro zdejší zvěřejnění, připravim na tohle téma samostatnej článek, protože to je obsáhlej problém s mnoha řešeními, kde ovšem žádné neni zdaleka ideální, řekl bych spíš sotva dostatečné. Mapa teda tentokrát z ručního měření na mapy.cz a profil z Turistických tras.

Býkov, Nebřeziny, Dolní Hradiště

15.9. 2012
81 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Doubravka-Bílá Hora-Malochova skalka-Druztová-Dolany-Žichlice-Hromnice-Obora-Nebřeziny-Čečín-Dolní Hradiště-Koryta-Dobříč-Jarov-Chotiná-Žichlice-Dolany-Doubravka-Bory

Tak jsem si vybral pěknou zářijovou sobotu, poslední před začátkem školy, na projížďku. Mělo bejt krásně, ale zřejmě když se zákon schválnosti dověděl, že vyjíždim, zařídil vítr a zataženo, zatimco pátek i neděle byly dny bez mráčku. Ale co, nezmok jsem, tak nač si stěžovat:) Cíl okolí Berounky, původně jsem zamýšlel z východní strany, ale nakonec bohatě stačilo z té bližší, západní. Když jsem se proplet městem k Jiřímu, už jsem měl přes 7 km, tam pro mě vlastně teprv začíná výlet, městem je to akorát o nervy. Dlouho jsem nejel po žluté kolem Malochovo skal, tak jsem měl cestu jasnou, valil jsem to, co to šlo, nálada i síly byly. Pamatuju si, že jsem tam dřív nemoh někde projet, ale pořád to šlo, už jsem si myslel, že jsem naexpil a projel jsem to, že už jsem v lese, ale pak se zas cesta vrátila k řece, břehy byly štěrkové, kolo podjíždělo, místy velké šutry a velkej kořen pro mě znamenal trapnou stopku, i když jen na nějakej ten metr. Pak už celkem pohoda, jen se dost stoupalo do Druztový, tam jsem se napojil na silnici, protože na Věžce jsem byl celkem nedavno. Dorazil jsem do Dolan, kde jsem odbočil na zelenou a jal se i nadále stoupat, špatnym terénem, takže zase nejlehčí převody přišly ke slovu, za zručskou silnicí se to ještě přiostřilo, sem tam mezi kořeny byla i zem, jinak kolem spoustu houbařů-takovejch těch co sbíraj z auta, hlavně neujít víc jak 50 metrů pěšky. Přejel jsem ještě pole a vyloup se v Žichlicích. Pořád jsem se držel zelený, kde mě čekal další brutální stoupák k Hromnickému jezírku. Vypadalo pěkně, ale nevim, jak se k němu dalo dostat na koupačku, byl jsem asi 50 metrů nad nim na vyhlídce;D Kopec pokračoval dál nad Býkov na vrch Kosina. Tam jsem ztratil zelenou, ale jen na chvíli, páč jsem se rychle zorientoval a zjistil, že mam špatnej směr. Nicméně jsem pokračoval po zvláštní značce...žlutém trojúhelníčku, který mě měl dovést do Obory, kam jsem přesně mířil, ale nevěděl jsem, že se tam dá dojet i takovou pěknou lesní cestou. Rozhod jsem se tomu věřit, směr byl dobrej a protože když se podíváte do mapy (mapy.cz), zjistíte, že tam vede úplně přímá cesta, kterou bych však za jiných okolností nerisknul, páč víme, jak takový cesty končí v houštinách. Tnetokrát to však skutečně vyšlo, vyjel jsem kousek před Oborou na silnici. A páč jsem si zapmněl mapu, byl jsem rád, že jsem si další cestu naplánoval a nafotil na mapě v Oboře, mimochodem velice si vážim takové vymoženosti, že skoro v každé vsi je plnohodnotná mapa okolí, ve srovnání s jinými státy je to unikát, musim říct velmi pozitivní. Rozhod jsem se pokračovat na Nebřeziny. Krásnej sjezd, respektive moh by bejt lepší, nebejt rozsekaný silnice, ale žádnej provoz. Takže jsem si sjel ke Střele a pokračoval po zelený turistický, zase jsem si zahrával s ohněm, kde skončim, ale mile mě překvapila, pár  brodů kolem chatek a pak stoupák, kterej se dal vyšlápnout, ož na mapě úplně nevypadalo, jak tak měl křižovat vrstevnice. Pak se to srovnalo a jelo se pořád rovně, jen malé houpáčky. Myslel jsem, že už budu sjíždět k řece, ale to jsem se splet, stezka vyjede kousek před Dolním Hradištěm z lesa, ztrácí se na louce, ale vede do kopce. Grr:D Až pak se sjíždí takovou zapomenutou silničkou opět ke Střele a zase se stoupá do Koryt. Tam už jsem se chystal jet po silničkách mezi vískami. A tak se taky stalo, opět jsem využil map na návsích a jel přes Dobříč a Jarov, kde mě překvapila nová silnice, krásná. Nepamatuju si, že bych po ní už jel, snad se nepletu, nevypadala úplně fungl nová, že z ní zrovna odjely válce, ale byla bombová, když vzpomenu, co tam před tim bylo za tankodrom!!! Teprve teď jsem si moh pořádně užít serpentýnky ve sjíždění k Chotiný. kousek před vsí už jsem zkušeně (:D) najel na žlutou a pokračoval opět do starejch dobrejch Žichlic a po silnici proti větru a přes kopec, kterej vyloženě nemam rád, do Dolan. Hned za mostem jsem se dal doprava na zelenou podél Berounky, která mě dovedla na Doubravku. Od těch letních průtrží jsem tam nejel a někdo mi řikal, že ta cesta je úplně v čudu, ale nebyla, dala se krásně jet, ale potkával jsem tam lidi bohužel a to je dycky otrava. V Bukovci jsem jel rovně podél trati a přejel jsem ji až pozdějš u Chlumku. U jiřího byla zase nějaká akce, tak tam bylo takhle kolem čtvrtý zas milion lidí, ale promotal jsem se a kolem řeky, u teplárny, přes most Milénia, kolem zimáku a za nemocnicí  jsem dorazil na Bory:)
Tentokrát stojí za zmínku profil, jak je na první pohled vidět, bylo to pořád nahoru dolu. Velice zajímavý, bylo to způsobeno tim, že jsem sjížděl a vyjížděl od Berounky a Střely. Takže na 81 km jsem celkem nastoupal skoro 1200 m. A najetá vzdálenost je další taková perlička, většinou se skutečnost a mapa moc neshodujou, ale tentokrát jsem na tachometru naměřil 81,29 a virtuálně 81,31 km, tak to mi to krásně vyšlo. Jinak průměrná 20,19. Na to, jakýma cestama jsem jel, je to dobrý, aspoň přes těch dvacet je to psychologicky úspěch, i když žádný mistrovství, že... Tak a co nevidět mi začíná škola, tak doufam, že ještě bude pár hezkejch dní na kole během podzimu.

Maršál

4.8. 2012
46 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Slovany-Koterov-Stradiště-Tymákov-Mokrouše-Lhůta-býv. Rakovská hájovna-Maršál-Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-Božkov-Bory

Nějak jsem pozapomněl na první srpnovej výlet a byla by škoda ho vynechat, protože se docela poved. Vyrazil jsem s kamarádem z náměstí Milady Horákový do Koterova a po silnici na Plzenec až k dálnici, kde jsme si vystoupali kopec, přejeli most a pokračovali do lesů kolem kopce Stradiště. Chvíli jsme jeli po žlutý, ale ta pak vedla dál na Sedlec, kam jsme nechtěli, mířili jsme na Tymákov, tak jsme jeli dál mírně vlevo po pěkný cestě, jenže ta byla pěkná pár metrů a postupně se z ní stávala kančí stezka, až úplně zmizela. Vzhledem k tomu, že před námi ale byla mýtina, která vypadala jetelně, zkusili jsme to lesem. A ejhle, asi 200m před námi z prudkého kopce se objevila pěkná cesta. Překrosili jsme kus lesa a pokračovali po cestě, která nás svedla na silnici do Tymákova, ten jsme celý projeli a kousek za Mokroušema jsme odbočili  vpravo na polní cestu. DOjeli jsme do Lhůty, vesničky, kde jsem snad v životě nebyl, ale prej je tam dobrá hospoda, nicméně my jsme pokračovali dál do lesů, stočili jsme se doleva a dávali pozor, kdy narazíme na červenou turistickou, že se údajně lehko přejede...ano skutečně, ale uvědomili jsme si to včas a téměř jsme nezabloudili. Červená je zpočátku větší cesta, ale povrch tvoří větší kusy střešních tašek, což je velice "oblíbený" povrch. Chce to dobře sledovat značení, páč se cesta klikatí lesem až je to k neuvěření. Což s sebou nese ještě jednu změnu a sice že se  sjíždí na neustále menší a menší cestička, až se stoupá k Maršálu po cestě, kde už vůbec neni půda pod kolama, jen kořeny, ale vysoké a mokré samozřejmě, takže je nemalý problém se tu pohybovat. Tento úsek jsme však taky překonali a k Maršálu dojeli po krapet lepší cestě.  Pak jsme ale místo po červené pokračovali dál rovně, v mapách ta cesta snad ani neni a dost brutálním sjezdem, takovym vymletym korýtkem, kde minule kamarád prorazil duši, jsme se dostali na cestu vedoucí ke Svidný. Odtud už jsme sjížděli do Sence, zadem přes louku jsme se dostali do Plzence a loukama, kde věčně věku někdo venčí psy, pod dálnicí a nahoru do Koterova, kde jsme pak těsně před řekou odbočili vpravo na cyklostezku do Božkova, kde jsme se rozdělili a tak jsem se vyhoup na Světovar a na Bory. Jak už je to delší doba, bohužel nevim přesně, kolik jsme najeli, na mapách to ukazuje 46km, tak tomu věřim, ale průměrná rychlost je ztracena v nenávratnu. Výlet pěknej, ani to nevypadá na takovou dálku, bych řek, že jsme se drželi na kraji Plzně a přitom jsme byli dost v lesích, takže doporučuju rozhodně na nějaký pěkný odpoledne, kdy nebudete vědět, co s časem;)

Třemšín na kole

11. 9. 2012
105 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Losiná-Chouzovy-Vlčtejn-Zdemyslice-Blovice-Struhaře-Ovčín-Nechanice-Nové Mitrovice-Třemšín-Borovno-Číčov-Lučiště-Záluží-Těnovice-Lipnice-Milínov-Šťáhlavice-Šťáhlavy-Star Plzenec-Koterov-Doudlevce-Bory

Po nešťastnym tejdnu, kterej byl promarněnej servisováním kola a shlukem společenskejch akcí o víkendu, jsem se konečně opět dostal na kolo, nehleděl jsem na tropické teploty a vyjel jsem si do Brd přes Losinou, kde jsem se rovnou napojil na červenou turistickou a jež mě dovedla po pár kilometrech hezky loukama a lesama na rozcestí s modrou u Nebílovskýho Borku. Za chvilku jsem vyjel z lesa a polilo mě v září nevídané dusno sálající z pole, aspoň, že větřík mírně pofukoval a já uháněl dál na Chouzovy a stoupal do Vlčtejna. Kouknul jsem tam na zříceninu, ale pouze zvenčí, neboť dveře dovnitř byly zavřené. Pokračoval jsem tedy krásnym sjezdem (70km/h) do Zdemyslic, kde jsem odbočil vpravo těsně za kolejemi. Napojil jsem se na silničku na Seč, ale za chvilku v Podhájí u nové vilky jsem se zas vydal do kopce doleva stále po modré. K Blovicím jsem pak kousek sjížděl, projel jsem je. Mimochodem je tu pouť asi celej rok, projížděl jsem tu za poslední dvě sezony třikrát a snad pokaždý tam byla...nebo jestli se umim takhle trefit? Každopádně tam jsem měl trefit červenou turistickou, což se mi nepovedlo, takže jsem projel celý město. Aspoň jsem ale viděl zámek a park, krásně opravený:) A jel jsem po silnici na Poříčí, než jsem se dostal na tu mou červenou. Ta mi ale hned za Struhařema opět někam frnkla, ale aspoň jsem stačil odbočit na Dražkovice a Ovčín, kde jsem konečně mohl opět stoupat, už jsem myslel, že snad budu celej den jenom sjíždět;D Za celou dobu jsem potkal sotva živáčka, jen ve vesnicích a to se nezměnilo víceméně za celej den,naotož pak v Brdech, který už jsou příliš daleko pro obyčejné Plzeňany. Ještě před Nechanicema jsem se opět dostal na červenou, které jsem se ale už nepustil:) Tak jsem se dostal do Nových Mitrovic,kde byl otevřenej konzum a čekal na mě ledově vychlazený Staropramen Grep a malinovej Mrož, chvíli jsem se posadil u kaple a frčel jsem dál už pustými lesy po krásnejch asfaltovejch a štěrkovejch cestách. Až za chynínem se jaksi cesta začala vytrácet, až byla úplně miniaturní, mezi malými smrky s haldou kořenů a kluzkých kamenů. Asi Kilometr jsem jel timhle extrémním terénem, kterej bych nedoporučoval nikomu nezkušenému. Nazval bych to slušnym punkem, ale to bych nesměl jet zpátky cestou, jakou jsem jel, ale o tom později. Dostal jsem se opět na slušnou cestu a kousek dál jsem narazil na bukovou bránu, docela zajímavý, dva srostlý buky, fotka je dole:) Pak už jsem jel po slušně značený cestě, napojil se na modrou a stálého celkem příjemného stoupání (převod 2/6) jsem se dostal těsně pod Třemšín, kde se sbíhaly turistické trasy, odtamtud vedlo více cest, vydal jsem se tou největší, ale stejně jsem jel po kamenité cestě na 1/4 a stálo to za prd, k čemuž přispěla moje lenost, jelikož jsem si stále nevyměnil ten zadní plášť:/ Na Třemšíně přímo na vrcholu je jen kaplička a bývalá rozhledna, na kterou by šlo leda šplhat, ale její stav napovídá, že by šlo o slušnej hazard se životem. A to je velká škoda, protože kolem to je zarostlý a neni vlastně nikam vidět, ačkoliv je to 827 m.n.m. Ani jsem se moc nezdržel a vydal se po žluté na Borovno. Hned první půlkilometr (ke třemšínské studni a partyzánskému bunkru) bylo na hranici sjízdnosti a to mluvim prosim o cestě dolu, nahoru by to bylo s kolem na zádech a haldou prdelí kříčených do větru, takže štěstí, že jsem si vybral tento směr:) Nicméně by se tu hodilo trialové kolo, obrovský balvany, kořeny a srázy, které by bolely v případě pádu. Pak se cesta otočila už zpátky a Borovany a dostala se do lesa, kde se to trochu zlepšilo,ale stále to byl ten punk, kterej jsem myslel, že nemůže přijít po tom, co jsem zažil na červené cestou nahoru. Pak se cesta jakože trochu zlepšila, ale vzhledem k tomu, že se v okolí zrovna kácel les a pokáceli i strom se značkou, sjel jsem ze žlutý, naštěstí ne moc, vrátil jsem se pár set metrů zpátky a měl jsem odbočit prudce vpravo. Tak jsem zamířil na Marásky, kde měla bejt krásná skála... Jel jsem lesem nelesem, cesta pořád hodně náročná, samej kořen, ale jel jsem pomalu, spíš nejistě kupředu. Řek bych to asi takhle: debilní cesta, táhlej kopec, nic, nad čim by se moh člověk usmívat. Dojel jsem k nějakýmu vysílači taky. Nad Maráskem jsem byl 800 na mořem, takže  jsem se těšil na sjezd, ale ouha, "zkopec" byl, jenže brutálně prudkej zase prostředkem lesa, asi jako kdyby tam někdo tak předvčírem vyjel cestičku, takže žádnej kalup, pěkně technickej sjezd dlouho a hodně na brzdách. A čekal mě ještě nejetelnej kopec k Dívčím skalám, odkud byl aspoň krásnej výhled údajně až na Šumavu, ale to asi s hodně bujnou fantazií. A pak už jsem konečně začal sjíždět a cesta se postupně zlepšovala, až byla hrubě asflatová a já si tak moh užít vysněné rychlosti. Už jsem tušil, že do Borovan si vyjedu pěkněj kopeček k hospodě a skutečně se tak stalo. Do Plzně už jsem pokračoval nejkratší cestou mimo hlavní silnici, chtěl jsem jet krapet jinudy původně, ale měl jsem v nohách už nějakých 70 a byl jsem unavenej, tak jsem si odpustil křižování údolí Bradavy a jel jsem "po hřebení" přes Číčov, Lučiště, Záluží a do Těnovic, kde jsem si dal druhou část svačinky. Zajímavý, touhle cestou jsem jel už tolikrát a pořád si nemůžu zapamatovat ty vesničky, jen to, že se tam silnice tak vlní, nahoru, dolu, serpentýny a je taky neskutečně rozbitá. Cestou jsem potkal ale asi tak tři auta a Jeden traktor, takže to zřejmě nikomu nevadí. Hledal jsem taky ještě nějakej otevřenej konzum, kde by měli čokoládu, ale žádnej nebyl, snad kromě Lipnice, kde ale měli otevřeno jen dopoledne. Tak jsem si řek ale co, dojedu to, už to neni daleko, ještě jsem chvíli váhal, jestli nezkusim cyklostezku do Kornatic, kde jsem minulezabloudil, ale těšil jsem se na sjezd, kterej následuje po kopečku za Milínovem..krásná asflatka, hladká jako samet, ale jsou tam dvě závory. No a to už se dostáváme k Plzni, respektivě ke Kozlu, do Šťáhlav, ze Sence jsem jel opět po louce, projel Plznec a pod dálnicí, přes mostek jsem se vyhoup do Koterova, odkud už jsem zástavbou domků prokličkoval k cyklostezce ke Škodaparku,kudy jsem jel proto, že už mi nebaví jezdit pořád kolem Památníku obětem zla, jenže hned po prvních metrech mi bylo jasný, že jsem to měl překousnout radši, než se promotávat davama dementních lidí, který nejsou schopni se držet při straně ani mít psy na vodítku nebo dohlídnout, aby děti nekřižovaly nebezpečně cestu sem a tam. Tak jsem projel pod Homolkou a kolem trati a Alky k nám na Bory. Průměrná rychlost 19,75, celkově najeto 105km. A ještě vlastně celkem nastoupáno téměř 1900m. Hodně těžkej výlet, musim říct, že už se mi na konci moc šlapat nechtělo. Co se týče tý rychlsoti...není divu, kolem Třemšína cestičky ztrácející se mezi stromy a i cestou dolu rychlost tak 15. Jinak doporučuju, všude po cestě klid, bez lidí (ačkoliv jsem jel v pracovní den) a pokud je horko, v hlubokých lesích Brd se aspoň trochu zmírní vaše utrpení:)

Zřícenina Vlčtejn

Zámek Blovice

Kaple v Nových Mitrovicích

Buková brána

Vrchol Třemšín

Melchiorova huť na kole

1.9. 2012
90 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Radčice-Malesice-Chotíkov-Kůští-Čemíny-Všeruby-Radimovice-Klenovice-Podmokly-Úněšov-Číhaná-Budeč-Pláň-Štipoklasy-Vojtěšín-Melchiorova Huť-Hubenov-Horní Bělá-Tlucná-Tatiná-Žilov-Ledce-Košutka-Bory

Po dlouhé pauze způsobené dovolenou v Norsku jsem se těšil na kolo jako malej, zrovna ale moc nepřálo počasí, teplota se převalovala mezi 13 a 14 stupni a lenost o sobě dala vědět, nakonec jsem ale po obědě přecijen vyrazil na severní Plzeňsko. Cesty mě zavedly přes Radčice do Malesic. Tam jsem odbočil vpravo po silnici na Chotíkov a v zatáčce na konci vsi co to nevidim...zbrusu nová silnice. V to už snad ani nikdo nedoufal, dlouhá léta se tam jezdilo po tankodromu a musim říct, že teď je od vsi ke vsi krásná silnička, což je moc příjemný:) Původně jsem chtěl jet z Chotíkova do Příšova, ale pak jsem se rozhod pro mnohem hezčí cestu po červené přes takovou zapomenutou vesničku Kůští a lesem do Čemín, kde jsem si chtěl zkrátit cestu a ušetřit kopec, ale podle mapy to neni možný, takže jsem sjel do Čemín, kousek stoupal po silnici k Nové Hospodě a pak odbočil mírně vlevo, kde podle podkladů měla být jasná cesta vedoucí směrem k Všerubům...no jak už to tak bývá, několikrát jsem se ztratil, protože cesty zarůstají, zatímco jiné, které projedou několikrát za rok traktory, ale vedou jen doprostřed pole, se stávají výraznějšími a tak málokdy odolam se po nich nevydat. A pak si vždycky nadávam, když mam na kolem nabalený kila bahna. Měl jsem pořád stoupat až na jakýsi vrchol (Smolný vrch) a tak jsem měl aspoň dvě indicie, podle kterých se řídit...přibližný směr a pořád dokopce, pokud to půjde. Skutečnost mapě příliš neodpovídala, ale i v tom je kouzlo bikování:) Nakonec jsem narazil na podezřele velkou cestu, od které byl slyšet hlavní tah na Vary...Vedla bohužel kolmo na směr, který jsem potřeboval,ale vydal jsem se správně doprava a cesta se zakrátko stočila, načež jsem vyjel přímo u odbočky na Všeruby. To jsem tedy měl radost, vůbec jsem nečekal, že vyjedu s přesností na centimetry. Sjel jsem tedy do Všerub a pokračoval na milionářké Radimovice (tentokrát nedaleko od cesty u pole parkoval vrtulník). Pamatuval jsem si můj celkem nedávný výlet po tamějším okolí, snad dokonce letos na jaře a nestačil jsem valit bulvy, jak se to tam proměnilo, místo rozježděné cesty na pomezí pole a lesa zpěvněná asfalto-štěrková cesta vedoucí směrem na Zahrádku. Příště určitě vyzkoušim, tentokrát jsem chtěl dojet do Únešova. Sjezd do Radimovic se také změnil, míň nápadně a ne vlivem člověka, ale vody. Brutální balvany, které drželo pár zrnek písku v prudky sjezdu odhraničené hlubokými koryty od slejváků, tedy ideální terén na rozsekávku. Ta mě naštěstí minula, projel jsem si brod a už jsem se blížil k zástavbě. Bohužel! Stává se mi to poslední dobou stále šastějš, že dřívější oblíbené cesty jsou nyní neprůjezdné z jednoho pro mě nepochopitelného důvodu...někdo skoupí pozemek a dá tam závoru, plot nebo jinou zábranu a je pak pruďas, když to člověk přelejzá. To je příklad naprostý demence, zvlášť, když cesta slouží jako turistická stezka. Tohle mě vždy přivádí do varu. Chvíli jsem se rozpakoval, že budu přeslušnej a zeptam se velectěného panstva, zdy můžu vstoupit na posvátnou půdu, ale nakonec jsem tam vjel, páč jsem neznal žádnou objízdnou trasu, kterou bych stejně jel s krajní nechutí, jestli vůbec nějaká existuje. Takovej příklad nejvíce bijící do očí je například po cestě z Plzence do Sedlce, ale tam se to dá zatim aspoň objet po louce. No ale abysme se vrátili k radostem cyklistiky...dojel jsem do Klenovic, kde jsem jel řekl bych podle mapy, ale dojel jsem úplně jinam, než jsem potřeboval. Tentokrát jsem si myslel, že vyzraju na ty pseudo cesty, co končí v poli a vydal jsem se po "skutečné", vyznačené v mapě, že vede do Podmokel. Tak jsem se ještě vrátil a najel na tu supersprávnou...hm, asi po sto metrech se stáčela zpátky, takže jsem se vydal po spíš fiktivní cestě..spíš proluce, kde asi jednou, dvakrát jen někdo na čtyřkolce. ALe dojel jsem podmáčenou půdou a vysokou trávou k nějaké opuštěné osadě, odkud to vypadalo, že vede slušná cesta přes potok směrem, kterej potřebuju...další omyl, vrátil jsem se na tu cestu, kterou jsem opustil, že skončí v poli, ale nekončila...teda asi tak dva kilometry se po ní dao jet bez problému, pak až končila v poli. opravdu k nasrání. Jediný štěstí bylo, že pole nebylo rozbahněné a použitelné k jízdě k naštěstí asi tak 300 m vzdálené asfaltce, příjezdové cestě do Podmokel. Což byl a mimochodem úplně divná vesnice...jak někde v pohraničí, všude klid, až mrtvo, kozy na stráni, starý sešlý domky, nečekal jsem takovej ráz obce asi 30 km od Plzně. Mimochodem zvláště v tomto úseku digitální mapa hrubě neodpovídá tomu, kudy jsem jel, to mi dost mrzí, páč to vypadá, že jsem jel po silnici, zatimco jsem se trápil na převod 2/4 mírně do kopce nekdě po poli a v lese. Navíc pak ani nesedí kilometry. Každopádně jsem se pak rozhod pro delší variantu cesty a tak jsem vyrazil podle oka směr Úněšov. Musel jsem přejet stavbu ropovodu či co to má bejt a vyjel jsem přímo u benzinky před Úněšov, dneska mi tyhle cesty na slepo skutečně vycházely:) Ve vsi jsem dal krátkou přestávku na svačinu, ale abych nevychladnul, zas jsem pokračoval, asi kilometr po hlavní, než jsem uhnul na Číhanou, odku už vedla moc hezká silnice působící spíš jako cyklostezka (bez aut, upravená, bez děr) do Budče, kde skončila ta pěkná cesta a pokračoval tankodrom drsnej i na kolo. Takto jsem pohodově ale proti větru dojel do Pláně a pokračoval do táhlého kopce na Štipoklasy. Překřižoval jsem hlavní tam na Karlovy Vary a pokračoval po modré turistické, na kterou jsem se dnes nejvíc těšil. A skutečně, okolí i pustiny (pusté lidu) připomínaly Krušné hory. Tak jsem jel krásnou přírodou nejdřív po hrubé asfaltce, pak po lesních cestách a míjel malé vesničky, rekreační středisko v Melchiorově huti a spoustu menších cest a cestiček, které přímo vyzývaly k prozkoumání. Cesta byla dobře značená musim říct, protože ani já jsem ji neztratil, ačkoliv se leckde dalo jet dost rychle a to se pak značky sledujou blbě. Udělal jsem jen jednu odbočku, respektive alternativu a to kousek za Melchiorkou jsem jel po silnici místo po modré, která se ne chvíli odpojila, pak jsme se ale sešli a možná 10 kilometrů brázdili lesy se spoustou srnek, až jsme se vyloupli před Hubenovem, kde jsem se musel opět "přebrodit" přes bahniště od stavby onoho ropovodu. Zbytek cesty už byl po silničkách. Horní Bělá, Tlucná, Tatiná, ty jsem míjel snad i s větrem v zádech. Dorazil jsem do Ledců a už se mi nechtělo přes Krkavec, tak jsem jel po silnici na Košutku. Sídliště jsem objel zprava po kraji lesa a napojil se na sjezd u Košuteckého jezírka a sjížděl až k mostu Gen. Pattona a dál přes centrum a po silnici k zimáku, jelikož stezka bez aut podél řeky je neustále zavřená kvůli přestavbě mostu pro železniční koridor. Celkem unavenej a hladovej (ani jsem se nestavil na jednoho kamarádskýho cheese) jsem dorazil domů. Průměr jen 20,59. Ztratil jsem hodně na těch polích a v lesích před Všerubama, kde bylo tolik kořenů, že se skoro nedalo jet a jistil to převod 1/3. Nicméně výlet moc pěknej a ani to počasí nakonec nebylo tak zlý, jen to chtělo jet v tempu a nikde se na dlouho nezastavovat.

Holýšov a Všekary

15. 7. 2012
85 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Litice-Dobřany-Vstiš-Mantov-Stod-Hradec-Holýšov-Kvíčovice-Všekary-Hradišťany-Honezovice-Mířovice-Ves Touškov-Kotovice-Hoříkovice-Zieglerův důl-Nýřany-Tlučná-Vejprnice-Nová Hospoda-Bory

Dnes jsem se rozhodl vyrazit do Všekar, kde bydlí moje babi, takže směr jsem měl a teď už jen vyhledat pěkné cesty. Vydal jsem se přes Litice kolem Radbuzy k chatový oblasti u Lhoty a do Dobřan, odkud jsem jel kolem výborný (ale zrovna zavřený) zmrzliny do Vstiše a po cyklostezce přes louky do Mantova, promotal jsem se vesničkou a dojel do Stoda, z náměstí jsem pokračoval po cyklostezce 2268. Po té jsem vlastně dojel až do Holýšova, většinou mimo silnice, jen kousek před Hradcem byl po menší silnici. Pak ale následoval hezkej úsek lesem po dobré polní a lesní cestě. V Holýšově jsem musel pár set metrů po hlavní, což i na takovej kousíček bylo velmi nepříjemný, ale co nevidět jsem odbočil na Kvíčovice, vyhoup jsem se nahoru a vidim, jak se na mě opět od západu valí černej mrak, ujel jsem asi dvě stě metrů a začalo lejt jako z konve, naštěstí to bylo přímo u zastávky u Neuměře, tak jsem se schoval a dal si Tatranku. Vyšlo to akorát, naštěstí to byla jen krátká přeháňka a moh jsem pokračovat dál, za půl kilometru už byla zas suchá silnice. Ale vítr foukal i nadále a to dost silně. Ve Všekarech jsem se chvíli zdržel, ale musel jsem jet dál, abych  omezil možnost zmoknutí, nebe bylo těžké a podmračené. Vydal jsem se do kopce a proti větru...no výborný zkrátka. jen co jsem viděl za horizont, bylo mi jasný, že zmoknu, jen kousek přede mnou za lánem evidentní slejvák mířící mym směrem. šlápnul jsme do toho, páč jsem se měl co nevidět stočit směrem zpátky. Nervózně jsem sledoval mračna, ale opravdu cesta uhla víc na sever, takže už jsem nejel proti větru...navíc jsem byl i skrytý v lese a jel jsem mírně z kopce. Pak i po větru a to to teda svištělo, slušnejch 40 bez nějaký námahy:) Tak jsem dojel do Hradišťan, kde mi zpomalilo stoupání. Začalo poprchávat a déšť mi stále hnal před sebou jak štvanou zvěř, ale nedal jsem se, silnice se narovnala a já do toho zas dupnul, jen jsem proletěl Honezovicema a Mířovicema do Vsi Touškov, jenže tou dobou mizačal svírat i mrak zleva. Jel jsem tedy co nejrychleji do Kotovic, kde jsem měl už z předchozích výletů vyhlídnutou krytou zastávku busu. Posledních pár metrů jsem jel v dešti, ale největší liják jsem přečkal pod střechou. Sice mi začla bejt zima, ale musim říct, že se na mě usmálo štěstí-jednak, že jsem nezmok a zadruhý, že liják netrval nikterak dlouho, asi 25 minut a já pak moh pokračovat trochu bahnitou cestou do Hoříkovic. Nechtělo se mi přímou cestou do Plzně, protože jsem ji jel den předem a tak jsem vyrazil na Nýřany, kde navíc bylo sluníčko. Hezká cesta lesem a pak už víceméně silnice přes Tlučnou, Vejprnice, Novou Hospodu a na Bory. Průměrná tentokrát slušná...to odpovídá kvalitě cest, a sice 24,21.

Švihov na kole

14.7. 2012
105 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Radobyčice-Útušice-Robčice-Vysoká-Snopoušovy-Krasavce-Kucíny-Radkovice-Loupensko-Stropčice-Kaliště-Třebýcinka-Švihov-Ježovy-Biřkov-Soběkury-Lažany-Líšina-Stod-Kotovice-Zbůch-Líně-Valcha

Po těch minivýletech jsem se rozhod konečně pro nějakej výlet, kterej je spíš maxi: cílem jsem určil Švihov a vyrazil jsem přes Radobyčice. Za Radobyčicema už jsem měl vyhlídnutou cestu, kterou jsem chtěl zkusit (a není v mapě). Takže do Útušic jsem nejel po silnici, ale podél řeky, stačí zahnout v Radobyčicích z hlavní doleva na výjezdu, kolem novejch řadovejch domků a tam už to člověka svede kolem chatek k řece, chvíli se to tam klikatí, projede se kolem lanovek přes řeku pro chatky, který jsou na druhym břehu a já tedy vyjel po údržbářské cestě nahoru na most přes dálnici, ale příště jsem přesvědčenej, že bych moh podjet dálnici a vyklubat se rovnou v Útušicích nebo Štěnovicích. Dál jsem jel do Robčic, ne přes centrum, ale zkratkou k cestě na Vysokou, kde jsem měl konečně aktuální mapu, ale ani ta mi nepomohla, fakt je to tam nějaký prokletý, bloudil jsem tam nějmíň půl hodiny, to správnou cestu prostě neumim trefit nikdy:/ Ale výjezd na Snopoušovy jsem trefil, přejel přes novej mostek (od 2002 tam byl provizorní skládací) A pokračoval mezi polema proti hodně silnýmu větru, kterej jsem se pro dnešek rozhod morálně překonat, do Krasavců, tam jsem se napojil na červenou a valil na Kucíny, Radkovice a tam jsem se napojil na takovou horší a po nedávných deštích vymletou lesní a začal stoupat na Skálu, zříceninu hradu…
Stoupák hodně slušnej, vyzkoušel jsem nejlehčí převody a celkem zanedlouho jsem dorazil ke zřícenině, kde bylo asi 10 paintballistů, tak jsem si s chlebem v ruce prošel zbytky hradních věží na skála, celkem slušná vejška, a pokračoval dál. Cestou na mezi zrovínka rostly maliny a už jsem myslel, že se od nich neutrhnu. Překonal jsem chutě a sjel do Loupenska. Pokračoval jsem stále po červené turistické, ale opět do kopce, ale po slušný cestě kolem přírodního parku s pár skalkama. Vystoupal jsem ke zlomu a pak poměrně dlouho sjížděl lesem, nikde nikdo, dalo se to valit:) Tak jsem sjel až do Stropčic téměř neviditelnou cestičkou, promotal se spící vesničkou a na konci jsem zjistil, že se tam koná pouť, velice skromná řekl bych, asi tak pět lidí i s kolotočářema. Nebylo času nazbyt, tak jsem jel dál, nečekaje odbočku do lesa a celkem brutální podmáčenou zarostlou cestu do Kaliště. Zvláštní, že do téhle vesničky přijedu vždy odjinud a vždy koukam, jak jsem se tam vzal, nicméně už ji mam pevně zapsanou v mysli, jelikož je v neskutečnym svahu...kterej neomylně jezdim nahoru. A tenhle kopec nekončil ani zdaleka s vesnicí, nýbrž pokračoval až do nevidim. Naštěstí i to se nakonec přiblížilo a rádoby asfltakou se sjíždělo do Třebýcinky, jenže cesta byla horší než lepší, teda spíš abych řek pravdu hodně špatná, rozbitá, často s překvapivýma děrama, takže slušný rázy do rukou. Navíc nepřehledný zatáčky zarostlý křovím. Nicméně zjevně používaná jen občasně zemědělskou technikou. Při tomto sjezdu se mi taky poprve otevřel výhled na Šumavu, kde se to pekelně černalo. S tim se však nedalo nic dělat, uháněl jsem dál do Švihova po turistické, která však vedla z Třebýcinky po málo frekventované silničce, zato však ještě přes jeden horizont, kterej byl psychicky velmi nepříjemnej. Čekal jsem, že se aspoň pěkně svezu do Švihova a taky že tam byl slušnej kopeček dolu, jenže vítr natolik zesílil, že jsem měl pocit, že mě nepustí dál:/ Rychle jsem si objel hrad, mimochodem krásný okolí na procházku, i když ne zrovna v tomto podnebí. Co si budem nalhávat, měl jsem vítr z toho, co se čim dál tim víc blížilo ze západu a hrozilo temnotou a padajícími větvemi. Naštěstí jsem jel směrem od toho na Mezihoří, kde jsem cestou do kopce schytal pár kapek a do jel do Ježov, kde už bylo jasnější, že se tomu snad uhnu. Každopádně jsem se vydal po zelené do lesa, takže už jsem ani neměl výhled, co se děje za mnou. Hned se mi samozřejmě povedlo ztratit značku, páč mi nebavilo na každý asi ze sta křižovatek cest a cestiček zastavovat a hledat jestli ma odbočit tu nebo onu a značky mi byly skrytovány. Nakonec jsem jel kus dobře po zelené a už ani nevim, kde jsem ji ztratil, nebo spíš kde zelené ztratila cestu. Po zkušenostech jsem se chtěl za každou cenu vyhnout polím, což se mi naštěstí povedlo, ačkoliv jsem bloudil mezi rybníky a loukami. Nakonec jsem se dostal na příjezdovou cestu k nějaké vodárně a po silnici dojel do Biřkova. Přes další vrchol pro jistotu jsem dojel do Roupova, kde jsem se vydal na Otěšice, kam jsem však nedojel. Naopak jsem odbočil na sever, na Plzeň. Jak jsem tak stoupal před Soběkurama, viděl jsem, jak to za mnou nevypadá vůbec dobře, adrenalin mi do žil vlily především už i vetší padající větvě při poryvech větru. A měl jsem ho v zádech, takže to krásně svištělo. Do Soběkur už jsem dojížděl za lehkého deště, ale tam už vim o krásnym autobusovym přístřešku, kterej jsem už dřív použil. I tentokrát mě zachránil, naštěstí se déšť rychle přehnal a já se tak rozhod udělat si ještě trochu kolečko, abych nejel přímo do Plzně po až moc známejch cestách. Vlastně je to s podivem, ale od křižovatky v Soběkurech jsem to kolem tamějšího koupaliště neznal. Cestu jsem jakž takž trefil, odsejpala rychle, jen párkrát jsem musel vyndat mapu. Cesta byla písčitá a trochu kamenitá, ale jelo se po ní dobře. Tam někde u prostřed lesa jsem se napojil opět na zelenou turistickou, odkud už jsem to znal...teda spíš asi dvakrát jel, ne že bych věděl z hlavy kudy kam. ALe do Dolních Lažan jsem dojel a cesta byla jasná-směr Horní Lažany, pod Křížový vrch a do Stoda. Jenže nic není jasné tak, jak se zdá, sjel jsem doleva předčasně a pak už mi bylo jasné, že jedu špatně, ale na druhou stranu nejelo se mi špatně, tak jsem touhle už známou cestou z předešlých výletů dorazil do Lelova, odkud už jsem zamířil po silnici do Stoda. A protože jsem měl akutní nedostatek tekutin a sladkostí, stavěl jsem se na náměstí na Řízný citron, nanuk a vodu, krásně jsem si odpočinul a vyrazil na poslední část trasy...do Kotovic, Hoříkovic, Týnce, Zbůchu a dál klasikou po cyklostezce přes Červený Újezd, Líně a lesem na Valchu, kde jsem tentokrát zkusil zkratku rovnou ke křižovatce...to přímo nevyšlo, ale trochu jsem si cestu přecijenom zkrátil...měl jsem aspoň radost, že nejezdim slepě známýma cestama, přehlížejíc nové, atraktivní možnosti;) Z Valchy jsem už jel notoricky známou cestou kolem přehrady.
Tentokrát tedy víc než dost slušnej výlet, 105 km, průměrná 20,38. Velká část byla lesama a mimo silnice, takže spokojenost veliká a taky konečně štěstí, že jsem nezmok jak slepice:)) Za zmínku nepochybně stojí taky převýšení více jak 1800!

Hrad Švihov

Zřícenina hradu Skála

Nápory větru cloumající s kolem