středa 26. září 2018

Poledník na kole (Šumava)

28. 7. 2018
85 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2000 m
Terén: Zpevněné cesty, extrém jen za Rejštejnem

Rudská silnice – Gerlova Huť – po CT 2113 Nová Hůrka – Stará Hůrka – po modré jezero Laka – po CT 2113 Prášily, Poledník, Bavorská cesta, Javoří pila, Modrava – po CT 33 Filipova Huť – po CT 1042 Horská Kvilda – Svojše – Zhůří – Rejštejn – po modré Velký Radkov, Malý Radkov, Zálužice, Štěpanice, Kundratice, Hartmanice – Dobrá Voda – Rovina – Slučí tah – po modré Zhůřský potok – po žluté Rudská silnice


Asi po roce jsem se dostal na kolo na Šumavu, auto jsme s Danem nechali kousek od Gerlovy Hutě, na rozcestí Rudská silnice. Vyrážíme nejprve po silnici na Gerlovu Huť. Je to celkem příjemně z kopce. A i když v nížinách panují nesnesitelná vedra, zde se dá žít.

Z Gerlovy Hutě pokračujeme po pěkné cyklostezce mimo silnici po CT 33 k Nové Hůrce. Polomským údolím po trochu horší cestě stoupáme ke Staré Hůrce. Jen u Drozdího potoka si člověk trochu odpočine, z Hůrky jedeme po modré turistické značce po pěkné štěrkové cestě až k jezeru Laka. Nejprudší stoupání je právě zde, když se stoupá na jezerní stěnu. A pak se kopec ještě táhne, ostatně se dostáváme do 1200 m n. m. Ze Zlatého stolečku se ale stejně tak klesá. Chtěli jsme až do prášil pokračovat po červené, ale oběma z nás unikla odbočka, takže jsme jeli po CT 2113. V Prášilech jsme velice rychle, následuje však vrcholová prémie na Poledník, stále po CT 2113. Držíme snad až příliš vysoké tempo a kopec stále utahuje, až se u svého vrcholu před Předělem stává obtížně sjízdným. Před vrcholem Poledníku se vlastně stoupá celkem prudce, ale oproti předchozí stojce je to vlastně pohoda na odpočinutí nohou. Uprostřed sezóny je tu hodně lidí a otevřené občerstvení. Dáváme krátkou pauzu na nabrání sil a vracíme se přes Předěl na Bavorskou cestu. Ještě chvíli normálního klesání pod Oblíkem, pak k trnavskému potoku následuje letmý kilometr, prudké stočení vlevo a pak už po proudu Javořího a Roklanského potoka asi 6 km do Modravy. Začíná pršet víc a víc, ale je takové teplo, že to až tolik nevadí.

Když už jsme se dostali do Modravy, začalo lejt jako z konve, tak jsme čekali a plánovali cestu dál, asi za 20 minut jsme vyrazili směr Filipova Huť, jenže bohužel jsme dojeli jen ke Klostermannově chatě, kde jsme strávili další půlhodinku. Pak už konečně bouřka odezněla a my mohli vystoupat po silnici do Filipovy Hutě a po CT 1042 příjemnou asfaltovou cestou přes les, spíše sjezdem, k Hamerskému potoku. Na Horskou Kvildu je to už na dohled, ale 80 výškových metrů. Stavíme se na oběd, jenže už se zas černá nebe, tak se musíme začít vracet. Už jsme celkem unavení, tak neriskujeme lesní pěšiny a jedeme po silnici. Ke Zhůří se mírně stoupá, pak následuje velmi dlouhý sjezd. Uprostřed desetikilometrového sjezdu začalo poprchávat, Svojše jsme hrdinně projeli a to se nám vymstilo na křižovatce u Otavy, kde začal tak prudký déšť, že pár minut posledního kilometru do Rejštejna pro nás znamenalo dojezd ke stříšce v povodni a botami plnými vody. Počkali jsme půl hodiny, dokud neskončí to nejhorší, pak už nás tlačil čas. Nijak zvlášť se neochladilo a i kdyby, horolezecké stoupání po modré, Klostermannově stezce do Velkého Radkova, by zahřálo i uprostřed ledna. My jsme tuto cestu měli zpestřenou o dočasný potok navíc a mokré velké uvolněné kameny. Jako mohli jsme si to ušetřit a jet rovnou do Malého Radkova, ale nakonec jsme na sebe byli celkem pyšní, že jsme to vyjeli. Tento kout Šumavy je mi cizí, velmi se mi ale líbil. Z Velkého Radkova už vedla asfaltová silnička, do Zálužic z kopce. Přes Štěpanice a Kundratice do Hartmanic se cesta vlnila. Už nám ale docházely síly a bohužel jsme neodbočili na CT 2103 údolím, ale pokračovali po silnici po CT 33 kolem Dobré Vody na Roviny. Aspoň pro mě bylo tohle stoupání nekonečné.

Další dlouhý silniční úsek nebyl příliš záživný, ale už utíkal, sjeli jsme až na modrou turistickou značku před Novou Hůrkou a přes kopec jeli ke Zhůřskému potoku. Zde se bohužel ztratí hodně výšky, kterou okamžitě musíme získat v posledním stoupání zpět k Rudské silnici, kolem 150 m převýšení. To už jsme mleli z posledního-stále ještě mokří z deště.

I tak to byl ale skvělý výlet, nakonec jsme se celkem rádi zchladili (třikrát) po nekonečných letních vedrech, ujeli 85 km. Převýšení během výletu by mělo být kolem 2000 m. Průměrná rychlost ale činí 19,9 km/h! Terén nebyl náročný kromě stoupání z Rejštejna.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Poledník

Nene, nepršelo






pondělí 24. září 2018

Dobrovice, Dětenice (Mladoboleslavsko)

24. 7. 2018
53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Asfalt, 20% polní nebo lesní cesty

Mladá Boleslav – Štěpánka – Řepov – po CT 8148 Kolomuty, Březno, Dlouhá Lhota – Petkovy – po zelené Čížovky – Domousnice – Kopanina – Bačalky – Osenice – Dětenice – po CT 8154 PP Dymokursko – Ujkovice – po CT 8154 Kobylnice, Žerčice, Semčice, Úherce, DobroviceVinařice – po červené Švédské šance, Karlův vrch, Štěpánka – MB


I když jsem věděl, že bude problém se dostat k zámku, vyjel jsem si dnes do Dětenic. Je to celkem daleko, takže jsem si dával pozor na zajížďky. Z Boleslavi jsem tedy zamířil přes náměstí Republiky ke Štěpánce a pak do ulice Na Celně. V první zatáčce směrem na Jemníky se nechávám vynášet na polní cestu do Řepova. Dále se dlouho dobu držím CT 8148. A sice přes Kolomuty, do Března a přes Matrovice do Dlouhé Lhoty po polních cestách. Do spojené vsi, Petkova, je to po silničce, následně pokračuji po zelené do Čížovek. Mam za to, že po zelené jsem jel až do Domousnice, ale asi jsem z ní sjel a pokračoval po paralelní cestě.

Následoval jediný horší úsek tohoto dne, prudší stoupání po modré kolem zámku, odkud pak po hřebínku kopce Kopanina měla pokračovat ucházející cesta do Bačalek. To se tak úplně nepotvrdilo, nicméně pole bylo sklizené, tak se dalo jet. Z Bačalek se dá neznačenou cestou, místy takovou vymletou pěšinou, sjet do Osenice. Do Dětenic je to pak necelý kilometr z kopce po silnici. Zámecký areál už je skutečně zavřený, ačkoliv jsou prázdniny. Vydávám se tedy na cestu zpátky, a to po CT 8154 proti větru po klikaté silničce směrem na Prodašice. Abych ale neujížděl pryč a více se blížil k Boleslavi, za Hasinským potokem jsem odbočil vpravo do lesa k PP Dymokursko. Chtěl jsem projet do Ujkovic, ale nějak jsem ztratil orientaci ve spletitém terénu bez cest, tak jsem jel poněkud oklikou kolem Borečovského rybníku. Poté jsem se vrátil na CT 8154 a po pěkné cestě vedoucí lesem jsem dojel do Kobylnice. Další úsek byl mírně nezábavný, samá silnice, naštěstí téměř bez aut-Žerčice, Semčice, Úherce, Dobrovice.

Velké rozptýlení způsobil moc pěkný kopec do Vinařic. To už mířím po červené, všude cestou plno jablek, která mě zachraňují od hlaďáku. Z Chloumku vede panelová cesta, od Švédských šancí spousta singlů z prudkého kopce ke Karlovu vrchu. Červená turistická značka mě dovádí až k bazénu ve Štěpánce, pak dojíždím pod hrad parkem podél Klenice, pak už zbývají poslední dvě zatáčky na Staroměstské náměstí.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dobrovická radnice


čtvrtek 20. září 2018

Sudoměř u Mladé Boleslavi

19. 7. 2018
43 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 780 m
Terén: Lesní cesty

Mladá Boleslav – po červené Vinec, Krnsko – po CT 143 Strenice – Dolní Cetno – Podkováň – Skalsko – po CT 143 Želeniční muzeum Sudoměř – Sudoměř – Katusice – Kováň – Krásná Ves – Vinec – Neuberk – MB


Kolem Boleslavi je hodně dřevěných zvonic. Jedna, kterou jsem dosud nezdokumentoval, se nachází v Sudoměři u Katusic. A dnes to jedu napravit. Po červené turistické značce sjíždím ze Staroměstského náměstí k hlavnímu nádraží, podél řeky po štěrku a panelech do Vince a po pěšině do Krnska. Zkouším to přes oblast Nad Nádražím a kolem hřbitova, ale je to jen o jednom kopci navíc. Dál táhle mírně stoupám po CT 143 proti proudu Strenického potoka do Strenic. Zkouším pár polních cest mimo silnici, ale nenavazují.

Prudce stoupám kolem Velkých Horek a pod zámkem Niměřice jedu kupodivu slušnou cestou do Dolního Cetna. Měl jsem trochu strach pokračovat po zarostlé cestičce do Podkováně, ale nakonec se ukázalo, že je to pěkná možnost, jak projet údolím mimo silnici. Ve stejném duchu pokračuji až k železniční stanici Skalsko, odkud už to mimo silnici nejde. Zastavuji se v železniční stanici Sudoměř, kde je i minimuzeum železnice. Do Sudoměře pokračuji napříč hlavní silnicí do prudkého stoupání. V ospalé vsi snadno nacházím zvonici  a můžu se tedy vydat na cestu zpět, po silnici do Katusic. Ačkoliv je to větší silnice, moc frekventovaná není. Následuje rychlý přejezd po asfaltce do Kováně, 90° odbočka vlevo do Krásné Vsi, protože polní nábližka byla zarostlá.

Za Krásnou vsí na křižovatce jedu rovně po zpočátku asfaltové cestě. Postupně se zhoršuje, ale není to zatím tragédie. Zarostlým údolím by se dalo dojet až k Jizeře, já chci nicméně k silnici na Vinec, po jedné z cest vyznačených v mapě. Ta je bohužel velmi zarostlá a těžko říct, jestli ji v posledních desetiletích někdo použil, ani jsem nemohl najít, kde začíná. V tomto poněkud selhává mapa, místy čárkovaně označená luxusní polní cesta vhodná i pro auta, místy ale také neprůchodný les, blbě se pak odhaduje, co je co.

Když jsem se tedy prodral k CT 8157, mohl jsem konečně zas nabrat rychlost a dojet do Vince a přes Neuberk zpět do Mladé Boleslavi.

43 km, opět slušný výsledek na popracovní projížďku. Místy jsem se hodně zdržel, takže průměrná rychlost je jen 17,22 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dřevěná zvonice Sudoměř

Železniční stanice Sudoměř

středa 19. září 2018

Starý Plzenec

13. 7. 2018
39 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 400 m
Terén: Převážně asfalt


Plzeň-Bory – Valcha – Litice – Útušice – Štěnovice – Starý Plzenec – Letkov – V Pytli – Švábiny – Špitálský les – po NS Údolím Úslavy Lobzy – Slovany – Plzeň-Bory


Hned druhý den po návratu z dovolené mi chybělo kolo, tak jsme s bráchou vyrazili na kratší okruh kolem Plzně. Z Bor jsme vyjeli přes Borský park k přehradě, pěkným singlem po žluté, na Valchu, pak po silnici do Litic, vystoupat k dálnici, doprava do Útušic sjezdem a do Štěnovic je to pak co by kamenem dohodil.

Od Úhlavy jsme pak stoupali k Losiné, v půli cesty jsme ale odbočili vlevo do Černého lesa a pak po bývalé silnici pod Radyní do Starého Plzence. Do Letkova následuje dlouhé stoupání. Na kraji vsi, která je ze silnice sotva vidět, odbočujeme k Božkovskému potoku, podél něhož se vracíme přes polesí V Pytli na Švábiny. Přes Špitálský les jsme dojeli na Doubravku a já sám už pak pokračuji přes město-k Úslavě, pak po NS Údolím Úslavy ke střelnici v Lobzích a přes Slovany, kolem škoda parku zpět na Bory.

Terénem skutečně nenáročný výlet, převýšení nijak dramatické, ačkoliv po rovině to není. 39 km se tak dá jet vyšší průměrnou rychlostí, my konkrétně 20,75 km/h.


 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

úterý 4. září 2018

Zámek Hrubá skála (z Mladé Boleslavi)

6. 6. 2018
72 km
Náročnost: velká
Převýšení: 2200 m
Terén: Zpevněné cesty, krátké úseky extrémů

Mladá Boleslav – Kosmonosy – Horní Stakory – Násedlnice – Žabokliky – Chlumín – Lítkovice – Solec – Malobratřice – Čížovka – Kamenice – Pomníky – Dobšice – Meziluží – Poddoubí – Vyskeř – Drahňovice – Zámecká vyhlídkaMariánská vyhlídkazámek Hrubá skála – po Zlaté stezce Českého ráje Věžické údolí – po žluté Věžický rybník, U Přibyla – po červené Podsemínský most – Libošovice – po modré a CT 4079 Osek – Šlejferna – po modré Dolní Bousov – Rohatsko – Bechov – po CT 8148 Dlouhá Lhota, Březno, Kolomuty – Holé vrchy – po modré Boží voda, Karlův vrch, Štěpánka - MB


Na Hrubou skálu jsem se chtěl podívat dávno, ale je to zkrátka daleko. Jenže to vám takhle jednou vypadne elektřina v práci a máte jasnou volbu…

Ani tak to ale není blízko, navíc tím směrem až tolik cest nevede, takže skoro celou cestu tam jsem strávil na silnici-přes Boleslav do Kosmonos, Horní Stakory, Násedlnice, Chlumín, Lítkovice – to jsou dlouhé úseky po méně frekventovaných silničkách zvlněnou krajinou, kde se dost rychle přibližuji cíli. Z Lítkovic se dlouho stoupá, přes Solec až k rozhledně Čížovka. Pak už se dostáváme do Českého ráje, jsme na křižovatce Pomníky vlastně kousek od Kosti. Do Dobšic se zrovna rekonstruovala silnice, raději za první zatáčkou jedu do lesa. Jed o písčitou, ale pěknou cestu, až na modré ve stoupání k Dobšicím je to nepříjemně zarostlé a prudké. Do Meziluží si zas vydechnu, ale do Poddoubí po modré je to pro kolo skutečně nevhodné. Nejdřív se prudce stoupá, pak ještě víc klesá téměř neschůdnou pěšinou a pak zas přímo proti spádnici k Vyskeři. Oblast je to malebná, ale člověk to ze sedla moc neocení.

Ve Vyskeři jsem nabral vodu na hřbitově u kostela a dřevěné zvonice. Jako celý letošní rok je vedro, tak už se těším do lesů v srdci Českého ráje. Naštěstí už jedu po klikatých silničkách. Za chvilinku jsem u rozcestí U Adamova lože. Tam je nejlepší nechat kolo a jít do pískovcových skal se schody pěšky. Mariánská i Zámecká vyhlídka jsou překrásné a je z nich výhled na Hrubou skálu, Trosky a široké okolí. Pískovcové útvary berou dech stejně jako samotný zámek, kam se zanedlouho přesouvám. Bohužel je zpoplatněn i vstup na nádvoří.

Cestu zpět vybírám po Zlaté stezce Českého ráje, která je úplně skvělá v tomto směru-za nějakých 5 kilometrů sice sjedu 150 výškových metrů, ale asi tak za osm minut. A hned mě čeká další pěkný úsek po žluté po břehu Věžického rybníku, po jeho hrázi a pak po 0,5 km po červené vlevo k Podsemínskému mostu. Přejíždím přímo přes něj, stoupám, cesta se postupně zlepšuje, za cca 2 km se připojuje na silnici a už si to valím přes Libošovice po silničce dál na Vesec. Na křižovatce odbočuje modrá vpravo do vsi, já jedu rovně a s výhledem na Humprecht klesám po suché polní cestě do Oseka. Na Dolní Bousov mířím po silnici, přes hlavní tah na Jičín a zpět na modrou kolem Červenského rybníku. To už se dostávám do známých krajin, ačkoliv NS Kolem Klenice do Rohatska jsem ještě neprojel-dnes poprvé.

Následuje průjezd Bechovem k CT 8148. Poté se vracím větší cestou do Dlouhé Lhoty, Března a Kolomut. Nechci se moc nudit cestou do Boleslavi, tak ještě stoupám přes Holé Vrchy k modré turistické. Ta mě provádí PP Chlum, za Boží vodou prudce vzhůru a pak lesem nahoru dolů. Karlův vrch je už spíš dole, na dohled dálnici. Přes Štěpánku dojíždím na Staroměstské náměstí v Boleslavi.

Nebýt několika extrémních úseků, ani by mi nepřišlo, že jsem nastoupal kolem 2 km. Český ráj je každopádně ráj, scenérie jsou tam opravdu úžasné. Tak nevím, jak zhodnotit náročnost, asi spíš velká, přecijen 72 km není na dvě hodinky i přes průměrnou rychlost 19,9 km/h.

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Hrubá skála s Troskami v pozadí
Vyskeř

Humprecht

pondělí 3. září 2018

Havlova vyhlídka, Libštejn na kole

2. 6. 2018
89 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2800 m
Terén: Místy náročný

Plzeň-Bory – Štruncovy sady – po NS Údolím Berounky Bolevecký ryb. – Senecký ryb. – Zruč – Česká Bříza – Žichlice – po NS Býkov Hromnické jezírko, Kosina – Dolíčka – Kamenný vrch – Koryta – po žluté Piplův mlýn – po zelené Liblín – po červené LibštejnHavlova vyhlídka – po zelené Chockov, Lhotka u Radnic, Kamenec, Radnice – po červené Přívětice, Březina – Polesí Hradiště – po červené Pod Plecháčem – Osek – po modré Kokotské rybníky – částečně po zelené Klabava – po žluté Ejpovice – po CT 3 Kyšice, Holý vrch – Na Švábinách – Částkova – Doudlevecká lávka – Plzeň-Bory


Na tenhle výlet jsem se těšil, o Havlově vyhlídce vím už nějakou dobu a vyčkával jsem, kdy se tam konečně dostanu. Přes Plzeň se vydávám z Bor za nemocnicí k Radbuze, kolem Depa 2015, do Štruncových sadů po nábřeží, k soutoku se Mží, po NS Údolím Berounky k Boleveckému rybníku přes pole a dále bohužel převážně po asfaltu kolem Košináře k Seneckému rybníku. Zde prudce odbočuji doprava do kopce. Samozřejmě jsem si tuhle cestu vybral v době konání triatlonových závodů a asi desetkrát jsem křižoval trať, naštěstí ještě na trati nikdo nebyl.

Zruč objíždím lesem, je tam milion cest, jen si vybrat směr… Do České Břízy pokračuji tentokrát po silnici a zkouším z náměstí nenápadnou cestu do Žichlic. A je super! Vede přes louku, je dobře průjezdná a dokonce i s výhledem do údolí Třemošné. Z Žichlic pokračuji po NS Býkov-Žichlice. Zprvu se sjíždí, ale to se rychle mění od odbočky k Hromnickému jezírku. Tady se po uvolněných kamenech moc dobře nestoupá. Stoupání pak lehce polevuje, ale pokračuje až na Kosinu (456 m n. m.). Odtud pokračuji rovně asi 1,5 km po místní žluté, k první větší cestě na severovýchod, křižuji les i silnici a pak parádní klesající cestou pokračuji kolem Kamenného vrchu ke Střele. Žlutou turistickou do Koryt jsem nejprve minul, ale dalo se to zachránit a nádherným opuštěným údolím jsem se tak vrátil zpátky na správnou cestu. Po žluté pokračuji až k Piplovu mlýnu. Kromě posledního půlkilometrového úseku se jedná o pěknou rychlou cestu, poté se (až moc) rychle klesá ke Střele.

Kolem soutoku Střely s Berounkou už projíždím po zelené turistické, která je kupodivu relativně dobře sjízdná. Za chvíli už se objevují první chatky a Liblínský most. Po něm se dostávám na druhou stranu Berounky, projíždím kolem Liblínského zámku a alejí stoupám k Hornímu Liblínu. Měl jsem za to, že Havlova vyhlídka je na trase červené turistické značky, ale bohužel, po té jsem tedy rychle dojel k Libštejnu. Je to naprosto fantastický singl a navíc bez lidí. Od Libštejna jsem těžce vystoupal po zelené k silnici, a protože jsem minul hlavní cíl výletu, vydal jsem se k němu po silnici znovu. Je třeba odbočit na vskutku nenápadnou cestu v zatáčce, pak je to co by kamenem dohodil a opravdu moc pěkné.

Vracím se tedy po silnici k zelené turistické, po níž pokračuji po asfaltu přes Chockov do Lhotky u Radnic, pak polní cestou do Kamence, stoupám po ní do stráně nad Svatou Barborou a sjíždím do Radnic. Dále pro změnu pokračuji po červené nepříjemným stoupáním po silnici, na křižovatce pak rovně na lesní cestu a hurá do Přívětic bez aut. Cestu do Březiny mám rád, ačkoliv vede přes kopec. Rozhoduji se pokračovat kolem statku vlevo a objet kopec Hradiště z východu-stále po hrubém asfaltu. Trefuji Polesí Hradiště, vracím se na červenou, po které náročným terénem stoupám až nad 570 m n. m. a následně zákonitě klesám a to až na kraj Volduch. Prudce zde odbočuji z červené na vrstevnicovou cestu vedoucí ke žluté turistické, po které sjíždím za bandou cyklistů do Oseka. Ve stoupání po modré z Oseka k Hudlicím postupně předjíždím „spolujezdce“ a rozbitou cestou pokračuji ke Kokotským rybníkům. Zkratkou, zato horší cestou pod Hůrkou se dostávám k zelené, která vlastně není o moc lepší. Až nad Klabavou se dostávám na větší cestu a protože chci udržet výšku, nepokračuji po zelené.

Z Klabavy kolem Ejpovického jezírka jedu po žluté a následně po CT 3 do Kyšic, kam je třeba stoupat pod novým mostem vlakové trati. Po CT 3 stoupám i za Kyšicemi. Na kraji lesa odbočuji vlevo za závoru a znovu vlevo, abych se dostal k průchodu pod přivaděčem a mohl tak přes Švábiny sjet na Rolnické náměstí. K další řece přes kopeček na Slovanech, po Doudlevecké lávce a na závěr ještě na Bory.

89 km, ale spousta atrakcí po cestě, průměrná rychlost 18,55 km/h. Místy se jelo dost náročným terénem, ale pořád v rámci XC.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Havlova vyhlídka nad Berounkou u Liblína

Hromnické jezírko