Quicktrip rybníček Na Sklárně - Třemošná

25 km

24. 9. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Košinář - Senec-V Koutě - Orlík - rybníček Na Sklárně Třemošná - rozc. Orlík - Kamenný rybník - kolomazná pec - PR Petrovka - sportovní střelnice - Krašovská ul. - Kopeckého pramen - Pod Záhorskem

Sotva jsme se vrátili z dovolené, už mě zas sluníčko babího léta táhne ven. Nebude to na dlouho, ale už vím kam, udělám si fotku v Třemošné u takové zašívárny mezi průmyslovými areály. Ze Záhorska vystoupám na Mikulku a pak sjíždím k Boleveckému rybníku. Přístup k němu byl omezen vybudováním čtyřpruhové silnice se svodidly s parametry závodního okruhu, postavením valu a zrušením železničního přejezdu. Objíždím to tedy klasicky přes Malý Bolevec, tedy pod elektrickým vedením za posledními domky a pak přes pole do malého lesíku. Od Prokopávky pak po zelené ke Košináři, kde si zpestřuji trasu malou pěšinkou k vodohospodářskému domku. Pak vjíždím do lesa a jedu za nosem. Trpochu mě to tedy stočí k Bílé Hoře, ale kontrolovaně se po pěšinkách vracím do severního směru a stoupám k Senci, lokalitě V Koutě. Skrz vilovou čtvrť projet nejde, takže se vydávám východním směrem k areálu Škoda JS - Orlík. Objedu ho celý a na severním konci projíždím k menší firmě na kraji Třemošné, mezi ní a kolejemi vede pěšinka přímo k takovému zanedbanému rybníčku Na Sklárně. Jak svítí slunko a listy se pomalu zbarvují do podzimu, je to hezká podívaná.

Dlouho se nezdržuji a pokračuji pěšinkou k Revoluční ulici. O kousek dál na východ jsem si naplánoval trasu pěšinkou k vodojemu. Docela hezká možnost, jak se vyhnout obyčejné ulici. Projíždím městem ke sportovnímu areálu, společně se zelenou turistickou trasou překonám obchvat a hned za mostem odbočuji na jih, takže k rozcestí Orlík jedu podél silnice. Dále pokračuji pod vedením vysokého napětí po pěkně zvlněné písčité cestě ke Kamennému rybníku. Trochu se ještě projedu po lesích po pěkných nezpevněných cestách. Po zelené tedy jedu ke kolomazné peci a pak k rozcestí Lány za zálužskou silnicí. Ačkoliv jsem si chtěl zajet ke Stržence, trochu jsem to minul, takže jsem projel po žluté nejen kolem Strženky pěkným singlem přes Petrovskou díru, ale také až na dohle rybníku Ledňáček. Jen asi 200 m před ním se stáčím doprava k modré turistické trase stoupající ke sportovní střelnici a mezi Sytnou a lochotínské sídliště. Projedu po louce do Krašovské ulice, pak k Sylvánu a nezpevněnou cestou mezi zpustlými zahradami ke Kopeckého pramenu. Abych pak završil aspoň 25 km, ještě si to protáhnu ke Geře, než sjedu zpět do Záhorska.

Krátké hezké vyvětrání po nezpevněných cestách, průměrná rychlost 18,1 km/h, takže výlet na hodinku a půl bez dramatických kopců.

 

Rybník Na Sklárně - Třemošná

Rybník Na Sklárně - Třemošná

Konstantinovy Lázně z Plzně na kole

90 km

8. 9. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Lesní a  polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - Chotíkov - Nevřeň - po CT 2293 Telecí mlýn - Všeruby - po CT 2293 tůně na Zlatém potoce, Radimovice - Klenovice - Lípa - Skupeč - Křelovice - Pakoslav - po CT 2214 Nad Šipínem - Dudákovský mlýn - po CT 2206 Poloučany, Konstantinovy Lázně - po CT 306 Okrouhlé Hradiště - lovecký zámeček Daňkov - Gutštejn - Mydlovary - po zelené most u Trpíst - Čerňovice - Luhov - Lipno - chatová osada u Písku - U Obrázku - po červené Čemíny, Kůští, Chotíkov - Plzeň-Košutka - Lochotín - Pod Záhorskem

Blíží se dovolená bez kol, takže mám chuť ještě něco najezdit, než pak v říjnu začnou chladné dny. Je už skoro standardem, že to bude na knap s tmou, vybral jsem si to dneska totiž Konstantinky. Chtěl bych jet přímo, ale zároveň ne po silnici, tak snad se to podaří skloubit. Nejprve vystoupám ke Košuteckému jezírku, z Košutky pak vyjíždím kolem nové sportovní haly směrem k Sytné, stoupám tedy po panelce k lesu. Nad Chotíkovem projíždím po modré, ale za rozcestím, kde modrá odbočuje z větší cesty, já odbočuji na ještě menší neznačenou cestu, která vede k bývalému zemědělskému družstvu v Chotíkově. Teď už je tento areál odstřižen od obce, jelikož byl stržen most přes hlavní silnici. Já mířím po polní cestě plné kamenů na severozápad, musím objet zarostlou rokli, ale pak se zas vracím do směru a jižně od pískovny se blížím průmyslovému areálu u odbočky na Příšov. Už vím, že se dá zadem projet k benzince, která je v podstatě naproti spalovně Chotíkov. To se mi líbí, že nemusím po hlavní varské silnici. Potřeboval bych se teď dostat k silničce na Nevřeň. Podle mapy by to mělo jít. Vidím nějakou evidentně nově upravenou cestu na kraji lesa, tak ji zkusím. Asi je vyhrnutá kvůli nějaké rekonstrukci vodojemu nebo něčeho podobného. Rychle klesnu a protože nechci sjet do Příšova, na dalším rozcestí musím vlevo do prudkého kopce na zarostlou kančí stezku. To jsem si té dobré cesty moc neužil. Vyškrábu se tedy nahoru a doufám, že to bude někam pokračovat. Bohužel se vracím na druhou stranu mýtiny u benzinky, takže jsem moc dobrou trasu nezvolil. Vypadá to ale, že budu moct pokračovat směrem, který potřebuji. Mezi popadanými stromy je tu vyvezený nepořádek. Konečně se dostávám k silnici a sjíždím do Nevřeně. Objíždím centrum Caolinum a po CT 2293, která vede po silnici, jedu dál na dohled potoku Třemošná. Ke křižovatce u Telecího mlýna, kde odbočuji vlevo na Všeruby, musím kus stoupat po frekventované silnici. Jsem rád, že to mám za sebou, odbočuji tedy vlevo a hned naproti dalšímu opuštěnému zemědělskému areálu vjíždím po pravé straně do lesa. Držím se cesty rovnou za nosem, neodbočuji a dostávám se na kraj lesa, odkud už jsou vidět domky z nové části Všerub. Přejedu tedy zbytek louky příjemně po trávě k rezidenční čtvrti. Přes Všeruby, kolem tůní na Zlatém potoce, až do Radimovic využívám CT 2293 vedoucí po asfaltce. Nedá mi spát, že je někdo tak omezený, že postaví plot přes jedinou cestu mezi Radimovicemi a Klenovice, proto vždy dál zkouším projet po polní cestě přes Třemošenku. V Radimovicích hodně vystoupáte nad údolí, takže logicky pak přichází sjezd a brod se zmíněnou slepou ulicí. Párkrát už jsem projel o něco výše proti proudu, takže bych to měl projet i dnes. Je to tu ale ještě víc zarostlé než obvykle, takže nic moc, ačkoliv jsem se dostal až mezi domky v Klenovicích. 

Po silničce stoupám znovu k hlavní silnici, ale i zde se ji dá vyhnout. Jednu cestu jsem bohužel přejel, naštěstí je tu ještě druhá, vedoucí těsně vedle silnice. No teda cesta...asi to byla jednorázová účelová příjezdovka k mýcení lesa, protože jsem musel kus nést kollo na zádech a prodrat se přes pařezy na úroveň Popovic, kde zas začínalo něco, co skutečně cestu připomínalo. Porostem trávy jsem se pak dostal na silničku z Podmokel, kde odbočuji doleva, křižuji varskou a mířím do Lípy, což je vlastně jeden statek na samotě. Jednou nebo dvakrát jsem sem přijel od Chrančovic, takže snad bude cesta přes údolí Žebráckého potoka průjezdné i tentokrát. Je, a tak vystoupám k silnici na Pernarec, a pokračuji do Skupče. Pak nemám jinou možnost než opět po silnici přes Křelovice do Pakoslavi. Následuje CT 2214. Moc hezká cesta, ale z půlky asfaltová. Ta ústí v podstatě na Šipíně. Přímo ke kostelu dnes nemířím, sjíždím tedy serpentinami kolem kaple k Dudákovskému mlýnu. Chvíli mě lákalo jet kolem Úterského potoka a vystoupat přes Dlouhé Hradiště, jenže já nemam čas nazbyt a navíc už jsem tu letos jednou jel, takže volím raději větší jistotu po silnici (a po CT 2206). Vystoupám tedy pod Hradišťský kopec a po jeho východním úpatí pokračuji na sever do dalšího kopce do Poloučan. Pak už je to jen kousíček z kopce do Konstantinových Lázní, kde na vás dýchne zvláštní lázeňská atmosféra. Připadáte si jak na vesnici uprostřed lesa, ale přitom jsou tu relativně honosné paláce pro větší počet lidí. Okouknou jen v rychlosti Prusíkův pramen a musím mazat do Plzně.

Objedu nakonec celý Hradišťský kopec, protože nyní jedu po silnici jižní stranou do Okrouhlého Hradiště a pak dál po žluté turistické trase po silnici až k odbočce k loveckému zámečku Daňkov, kde se sjíždí na nezpevněnou cestu a pokračuje se ke zřícenině Gutštejn. Tady to dobře znám, sjíždím až k Úterskému potoku a pak mě čeká prudké stoupání po žluté k bývalému mohylovému pohřebišti. Cestu jsem si naplánoval tak, že na kopci se stáčím doprava k hranici PP Úterský potok a když vyjedu z lesa, vydávám se vlevo, na severovýchod po pochybné polní cestě. Moc jsem ji nevěřil, ale krásně mě dovedla do Mydlovar z jižní strany, kudy jsem nikdy nejel. Za vsí už začínám cítit nervozitu, jak dloiuho dnes budu muset jet za tmy, zatím je to ale naštěstí dobré, protože po zelené údolím pootka to samozřejmě není po hladkém povrchu - a to je dobře. Stále vede v potoční nivě nebo na kraji lesa a je to nádherná projížďka. Docela dobře to i odsýpá, ačkoliv po louce ve vysoké trávě, místy podmáčené, to sebere hodně sil. každopádně vyjíždím na silnici u rozcestí Most u Trpíst a vydávám se vzhůru z údolí (po CT 2295). Než bych dojel do Pernarce, asi za 2 km stoupání, se projíždí malým hájem, před kterým je vpravo polní cesta. To je ta moje. Trochu se vrací, ale pak vede nad údolím do Čerňovic. Mam ji rád, jede se po ní pěkně a nikdo tu nebývá. Díky navigaci v hodinkách jsem trefil správný směr v  Čerňovicích a vydal se přes Rasovnu v údolí Žebráckého potoka do Luhova. Táhlým stoupáním musím pak ještě do Lipna. Hned za obcí v levotočivé zatáčce vede nezpevněná cesta se zelenou turistickou trasou přímo rovně. Tuhle příležitost si nenechávám ujít. Zelená se v lese stáčí k Hracholuskům, proto z ní odbočuji vlevo a pojedu kolem bezejmenných chatek v rokli jižně od Písku. Sjedu k rybníčku, od něhož začínám stoupat směrem na západ. Promotám se lesem až k silnici z Újezdu nade Mží, na druhé straně této komunikace pokračuji ke skládce a za ní už dost za šera vjíždím na velmi pochybnou lesní cestu. Je ale tak lákavá, protože mi uspoří dlouhou objížďku po silnici. Protože není moc používaná a neznám ji, hodnně se bojím to rozjet, stíny už se špatně odlišují od klacků, kamenů, výmolů a podobných překážek, co by mě rozhodily pantofel. Nakonec jsem vlastně rád, že vyjíždím na silnici kousek před rozcestím U Obrázku. Tady už je to na světla, tak je zapínám, i když zas za chvíli odbočuji na další kros po červené do Čemín. Tahle cesta je vždy špatná, když nejde jet krajem pole a nyní to nejde. Sice klesání, ale zarostlou škarpou, ve které se náhodně válí velké šutry, které ani za nic nelze vidět. Za Čemíny je naopak dříve pěkná pěšinka vytuněná nějakým štěrkem. Mezi poli se ještě jede  dobře, ale lesem už je to horší, i tak si ale užívám tuhle hezkou spojku po červené do Kůští, za chvíli totiž začne klesat a tam není nebezpečné jet rychleji. Zbytek cesty už je v mé hlavě takové městské ppřibližování, přitom se jede ještě hezkým lesem po štěrku ke spalovně a písčitou cestou do Chotíkova. Po silnici rozhodně nepojedu, takže za svitu LEDky na řidítkách to beru po žluté kolem hřbitova, do kopce, po kamenech k silnici, kterou přejedu, a pak na kraji pole k obchodnímu centru. Karlovarskou ulicí sjedu k Lidlu, koupím si něco na zub po aktivitě a pak se kolem lochotínského bazénu vracím domů do Záhorska.

Jako je tradicí, že se vracím za tmy, tak je taky tradicí, že se mi výlet líbil, dokázal jsem najít ještě dost nezpevněných cest a dokonce někkteré, které jsem neznal. Konstantinovy Lázně bych měl příště ale asi prozkoumat trochu víc. Necelých 90 km s převýšením přes 1300 m a průměrnou rychlostí 19,4 km/h, hza mě spokojenost.

 

 

Prusíkův pramen v Konstantinových Lázních

 

 

Lom Kyšice

40 km

7. 9. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Štruncovy sady - U Ježíška - Slovany - střelnice Lobzy - Švábiny - V Pytli - Na Pohodnici - lom Kyšice - podél Klabavy Horomyslice - Dýšina - rybník Vlčka - po červené zadní hájovna - polesí Zábělá - po zelené Bukovec - Chlumek - po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Dnes mám čas přesně na kratší výlet k lomu Kyšice, který jsem si vyšetřil přesně na takovouhle příležitost. Nepojedu přímo, vyzkouším nějaké pěšinky pro zpestření. Přes centrum toho zas tolik nevymyslím, jedu kolem Roudenských pramenů, za Černou ovcí, přes lávku ke Štruncovým sadům a pak proti proudu Radbuzy. U Jána přejíždím na pravý břeh, po kterém pokračuji kolem Ježíška a papírny k Liliové ulici. Právě tou a Motýlí ulicí vystoupám na Slovany a pak klesám k Úslavě na Vyšehrad. V Lobzích přejedu řeku a pustím se do prudkého stoupání kolem areálu střelnice. Když jsem se vyškrábal nahoru, vidím, že pěšinka na Švábiny je zoraná, takže jedou podél posledních domů a chatek k Letné a na Švábiny dojedu po cestě uprostřed pole. Pak pokračuji podél chatové osady k nákupnímu centru, kde se spojuji se zelenou turistickou trasou, po které projíždím po štěrkové cestě celým polesím V Pytli k Zátiší a za silnicí ještě k Pohodnici. Kousek před ní volím neznačenou nábližku k lávce přes dálniční přivaděč. Za loukou nad Kyšicemi, kudy se vždy rád svezu do vsi, mě už čeká areál lomu. Jedu proto dnes pěšinkou více východně, abych dorazil na kraj obce. Za silnicí je cesta, po které sjíždím až k dobývacímu prostoru kousek od Ejpovic, na jehož dně je jezírko. Nikdo tu není, v klidu se můžu pokochat a pak se kousek vrátit k pěšince/singlu vedoucí do Ejpovic.

Parádním rychlým sjezdem mezi stromy a keři projedu asi k bývalému vodnímu kanálu od lomu, který už dnes ani není znatelný. U prvního domku se stáčím o 180° na cestu o pár metrů níže, která mě vede podél trati, pak trať podchází a pak už jedu podél Klabavy nejprve po CT 3, pak pod chatovou osadou a pak po golfové trase až do Horomyslic. Tam podjíždím trať a pod průmyslovým areálem mířím do Dýšiny, konkrétně do Horomyslické ulice za vlečkou. Z Dýšiny nad Chrástem vybírám polní cestu nad bývalou cihelnou, překonám hlavní silnici na Plzeň, sjedu k rybníčku Vlčka, překonám jej po hrázi a pak se napojím na červenou turistickou trasu. Ta mě dovede k zadní hájovně. Kousek před ní odbočuji vpravo a jedu neznačenou cestou nad bývalou tratí až k rozcestí Polesí Zábělá. Po zelené je to pak už jen kousek do Bukovce. Když nepotkáte lidi, tak po parádním rychlém singlu. Do Chlumku nechci po asfaltu, takže se protáhnu nad Berounkou. Pak už to nejde jinak než po NS Údolím Berounky ke sv. Jiří.

Do Záhorska se vracím Jateční ulicí a opět po NS Údolím Berounky.

Dá je práci najít, ale ještě nějaké hezké cesty kolem Plzně existují, takže to byl hezký krátký výlet. 20 km skoro přesně na dvě hodinky, převýšení pak kolem 500 m.

 

Lom Kyšice

Černá skála za Přešticemi

76 km

4. 9. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní cesty a asfaltky

 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, Doudlevce - Škodapark - po CT 3 Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Valík - Štěnovice - po červené Čižice - po žluté Nebílovy, Prusiny, Na Mrtoli, Hájsko - po červené Krasavce, Střížov, Kucíny, Radkovice, zřícenina hradu Skála - Černá skála - Zálesí - Zelené - Lužany - Přeštice - Žerovice - Zastávka - Šavlice - Ve Vrší - Chlumčany - Dobřany - Wartův mlýn - Měsíční stráň - po pravém břehu Radbuzy Černý Most - po NS Údolím Radbuzy Tyršův sad - Plzeň-Borský park - centrum - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Je sice pondělí, ale přesto se chci projet, protože se blíží dovolená bez kol a až se vrátíme, už nemusí být zrovna příznivé počasí a bude ještě kratší den. Vytipoval jsem si to na Černou skálu za Přešticemi, o kopec blíže než Loupensko.

 

Mažu tedy přímo na jih ze Záhorska přes Rondel do centra Plzně a pak po levém břehu Radbuzy kolem Depa 2015 a bývalé plovárny až do Doudlevec k Malostranskému mostu. Přes něj se vydávám na druhý břeh a kolem Škodaparku pokračuji po panelové cestě až k Vokounově lávce. Mezi zábradlím a skalkou tam začíná pěšinka do Hradiště. Dříve bezproblémová stezka bude "vylepšena" nějakými schody. Už jsem oznamoval tento problém na magistrátu, ale zatím je práce půl roku nedodělaná, takže je situace ještě přijatelná a dá se místem nad řekou pod hradištěm projet. Z Hradiště už ale musíte po asfaltu, kde zbyla z minulosti nějaká naučná stezka. V Radobyčicích se nejdřív sjede k řece a pak se stoupá Podhájím. protože i tady pro pár chatařů všechno vyasfaltovali, zkouším novou cestu více přes kopec, ale zatím nezpevněnou. Je to docela fajn, na rozcestí pod vrcholem Valíku odbočuji mírně vpravo a vracím se na konec zpevněného úseku, načež pokračuji lesem ke Štěnovicím a postupně začínám klesat. Vsí projíždím po červené, poté kousek po louce a pak po hodně rozbité staré asfaltce po levém břehu Úhlavy do Čižic. Projedu kolem jezu a dále se budu držet žluté turistické trasy. Ta vede kolem hřbitova, za nímž končí asfalt. Nejprve se mírně stoupá mezi poli a pak strmým úsekem lesem. Nad Nebílovy se cesta srovnává, dává příležitost se na okamžik vydechnout a pak se zas stoupá alejí ke kostelu sv. Jakuba Většího na Prusinách. Ačkoliv se pak pár metrů klesá, kopec ještě nekončí, přes kraj Netunic a  pak po silnici k Mrtoli se stále stoupá. Následuje pořádný sjezd, bohužel opět po nedávno vyasfaltované cestě. Když jste v tom nejlepším sjezdu, žlutá nečekaně odbočuje kolmo vlevo a více méně vrstevnicově pokračuje nejprve štěrkovou a pak polní cestou k rozcestí Hájsko nad Snopoušovy. Zde se vrací červená turistická trasa, která mě dovede vlastně až k dnešnímu cíli.

 

Nejprve klesá do Krasavců, poté vede polní cestou přes chatovou osadu Střížov, překoná silnici do Přeštic, vystoupá do lesa nad bioplynovou stanici, dokud nevyústí kousek před Kucíny. Nejprve je nutné přejet jednu silnici, pak lesíkem kolem vysílače, druhou silnici, až potom vjedete do vsi. Po hlavní silnici ale nemusíte, červená hned odbočuje doprava, na jih. Po malé venkovské silničce se dostanete stále po červené do Radkovic, následuje ale prudký výjezd po lesní cestě ke zřícenině hradu Skála, který mě ale dnes tolik nezajímá. Hned za ním polevo by měla být, a skutečně je, cesta ke skalnímu hřbetu pod kopcem Černý les. Objel jsem to tam, zjistil co a jak, kolo schoval do lesa a pěšky proběhl po nevýraznýchg stezkách práve k Černé skále. Bohužel už zapadá slunce a skála je dost ve stínu, takže na fotkách je trochu nevýrazná, ale jinak je to pěkný kus skály, která není evidentně ve velké známosti, a to je dobře. Po druhé straně skalního hřbětu se vracím ke kolu a rychle se vydávám znovu na cestu, mám to ještě daleko s stíny se prodlužují. Ještě kousek zbývá vystoupat, ale do Zálesí už se sjíždí. Pod Zálesím odbočuji na nenápadnou polní cestu, která vede do Zeleného. Odtud jedu po silnici a nějaké NS s nekonečným názvem do Lužan. V mapě jsem našel, že by se snad mělo dát jet loukou do Přeštic, to by byla bomba, i když přes Příchovice by to taky bylo fajn. A opravdu, mezi hlavní silnicí a řekou po rozlehlých loukách jsem projel na kraj města! Tak to je nádhera😊 Jestli je to průjezdné i když zrovna není posečeno, tak to nemá chybu, někdy zas vyzkouším. teď musím projet kolem benzinky a průmyslovou zónou na neznačenou polní cestu na sever k Žerovicím. Na jaře jsem tu jel celkem bez problému, ale nyní je cesta zoraná a já mam hodně velké problémy se dostat dál. To je docela problém, protože za chvíli je tma, že ano... Díky bohu se to po několika nezdarech jinudy dalo projet polem, ale stálo to za prd. Byl jsem rád, že jsem se probojoval až k silnici. Do Žerovic je to co by kamenem dohodil, vsí projíždím severovýchodním směrem k zemědělskému družstvu a pak kamenitou polní cestou ke trati. Taky už jsem tu kdysi jel. Za tratí je o něco horší cesta, ale mně se líbí, že je nezpevněná. Zkratku do obce Zastávka kopírující okraj lesa jsem nezahlédl, takže jedu přímo na sever podle pravítka až k silnici. Než ze mě slétá všechno bahno, už zase odbočuji - hned za tratí ve vsi doprava. Docela velká cesta mě dovede k rybníku Šavlice. Není ale čas na rozjímání, v lese začíná být špatně vidět. Zkrátil jsem si cestu malou stezičkou podél trati, ale do Chlumčan jsem odmítl jet po asfaltce, takže jsem se vydal přes kopec Ve Vrší, tam jsem přece už párkrát projel. No, jenže to asi bylo v hluboké minulosti nebo já nevim, protože teď jsou tam akorát bahnitá koryta od nějakého harvesteru a ostružiny, přes které se nedá ani projít. Na čtvrtý pokus jsem vyjel na podmáčenou louku s vysokou trávou plnou drnů, takže jsem se hodně ztuha blížil Chlumčanům. Abych trochu popojel, jedu do Dobřan po silnici. 

 

Přes město se proplétám podle nejkratší trasy naklikané v mapě, vyjíždím ale na severníém konci na neznačenou cestičku na pravém břehu Radbuzy vedoucí k lanové lávce, která s epořád ještě nerozpadla😃 Hezkou cestou po louce pak dojedu k Wartovu mlýnu. Klasicky následuje průjezd Měsíční strání. Na levý břeh se dostanu Cimrmanovou lávkou, projedu Lhotou a podél řeky se blížím Černému Mostu. To abych nemusel po asfaltu na druhé straně řeky. Závěrem jedu po NS Údolím Radbuzy po další lávce, tentokrát přes Borskou přehradu, vystoupám k Červovi a pak sjíždím ke Škodalandu. Naučná stezka mě provází až k Borskému parku. Pak už se žádného značení nedržím, Přes Bory jedu k fakultní nemocnici, přes Plzeň-Zastávku, Resslovou ulicí do centra a pak přes Rooseveltův most na Roudnou a do Záhorska.

 

Moc pěkný výlet, jsem rád, že jsem ho stihl po práci, protože měřil celých 76 km. Průměrná rychlost je 20,8 km/h a nastoupáno přes 900 m.  

 

 

Černá skála u Přeštic

 

Černá skála u Přeštic

Černá skála u Přeštic

Černá skála u Přeštic

 

Nádraží Horní Bříza z Plzně na kole

42 km

3. 9. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - po žluté Kamenný ryb. - Orlík - Tatran Třemošná - Na Bohoutově - po místní červené Horní Bříza - Modrý kříž - kaolinový lom - po NS Horní Bříza severní a jižní jáma Plaských odklizů - Horní Bříza - Bílý potok - rybník Kvočna - po žluté Českobřízský mlýn - Česká Bříza - Zruč-Senec - po místní modré Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký rybník - Roudná - Černá ovce - Roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Jako tradičně mám jen omezený čas na výlet, vše v dosahu už jsem asi prozkoumal, tak to vezmu do Horní Břízy a snad tam najdu nějaké pěkné místečko na fotku u nádraží.

Vyrážím vzhůru ze Záhorska podél Lidické ulice a pak Ledeckou ulicí na Bolevec. Sídlištěm projíždím na konečnou tramvaje a pak pěšinkami k Šídlovskému rybníku. Po žluté mezi lidmi musím ke Kameňáku a za rybníkem po písčité cestě pod elektrickým vedením přes několik kopečků až k Orlíku. U Záluží přejíždím po lávce obchvat Třemošné. Hned za lávkou zkusím malou pěšinku v lesíku, kterou se dá dostat až ke sportovnímu areálu Tatran. Sjíždím Okružní ulicí, přejíždím Zálužskou a pokračuji na sever z kopce na dohled bývalému mlýnu. Sjíždím ale ze zpevněné cesty a pokračuji po louce pod estakádu, kde zároveň překonám potok a stoupám ke trati. Překonat tu nejde, musím to objet až na kraj Třemošné k nejbližšímu přejezdu. Nechci jet klasicky podél trati, takže to zkusím po neznačené cestě přes Panskou jámu. Kupodivu jsem projel a tak se těším, že tuto trasu zařadím mezi oblíbené a budu ji jezdit častěji. Ačkliv když jsem objel louku, cesta se tak trochu ztratila, jsou tu ale nějaké další, tak to časem vyladím. Nakonec jsem ke hřbitovu Nad Bohoutovem dobře dojel a pokračoval po místní červené právě až do Horní Břízy. Fotím si scénu na nádraží, když tu se ke mně na štěrkový "perón" někdo blíží. Už už si řikam, pro krista teď zrovna sem musí někdo jít?! A on Ota, s Káťou si vyrazili na podobný výlet jako já. Přidávám se tedy k nim, že prý dojedou jen k lomu a budou se vracet. 

Společně stoupáme po místní zelené k Modrému kříži. nejprve zkoušíme velkou dopravní cestu na jihozápad, ale dobývací prostor je hodně daleko. Přejíždím tedy o kus dál k lomu Trnové, kde jsem byl snad letos prvního ledna? Tam je výhled lepší. Můžeme tedy s klidným svědomím vyrazit ku Plzni. To už vede Ota se svými neomylnými hodinkami😁 po NS Horní Bříza jedeme přes Plaské odklizy, ale nevracíme se do města po značené cestě, jedeme podél oploceného areálu na zpracování horniny. To je dost nepoužívaná cesta, ale ještě tam nebyly silné kmeny stromů, tak jsme to projeli. Jak tu cestu potom u mapy naklikal, to nevím, jeli jsme úplně mini pěšinkou mladým velmi hustým lesem, moc jsem ani nevěřil, že to projedeme. Trochu na punk a s improvizací, ale dokázali jsme se dostat na cestu pod Velkou Lužinou. To také není velká cesta, ale dá se po ní jet. Překonáme hlavní silnici na Most a míříme podél Bílého potoka přes louku a lesem ke Kvočně. Zhruba u Mysliveckého rybníku začíná i NS Okolo břehů, po které se dostaneme až ke zmíněnému rybníku Kvočna, také někdy nazývanému Nový rybník. Po proudu Třemošné jedem po žluté k Českobřízskému mlýnu, vystoupáme přes Českou Břízu a po silnici se vracíme do Zruče. Po místní modré projedeme Senec a po prašné cestě jsme za chvíli na rozcestí Pod Vysokou. Klasicky po žluté pak pokračujeme na Bílou Horu. U Boleveckého rybníku se loučíme, Káťa s Otou jdou na pivo, já už se nechci zdržovat. Po NS Údolím Berounky jedu na ROudnou a je to možná rozlučkový průjezd touhle parádní cestou, protože v době, kdy píšu příspěvek, už víme, že ji papaláši navždy zničili asfaltem😢 Kolem Roudenských pramenů se vracím do Záhorska se 42 km na účtu. Průměrná rychlost je dnes nižší, hledali jsme trochu cestu kolem kaolinky. Jinak moc pěkný výlet s průjezdem zase dalších nových pěšinek😊

 

Nádraží Horní Bříza

Zámek Luhov

52 km

1. 9. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - Sylván - západní obchvat - Radčice - kaple Panny Marie Pomocné - po zelené Malesice - Červený mlýn - Město Touškov - rozc. U Košetic - Čemínský potok - Líšťany - po CT 2296 Lipno - po zelené přehrada Hracholusky, Hracholuský potok - Plešnice - po CT 37 U Chaloupků - po modré U Čtyř sudů, Na Svanku - Bdeněves - pop CT 37 Kozolupy, Vochov - Křimice - Skvrňany - Na Jíkalce - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Ty vogo, září, vyjíždím pozdě a ještě s větším zpožděním píšu článek na blog. Chtěl jsem dojet na zámek Luhov, ale musel jsem výlet trochu zkrátit, abych nejel do hluboké noci. Vyrazil jsem ze Záhorska horem k Lochotínskému parku, vystoupal nad zoologickou zahradou a pokračoval pěknou pěšinkou pod Sylvánem k lesu nad Čertovou kazatelnou. Je nutné sjet k podjezdu západního obchavtu a pak ještě překonat sjezd vedoucí do Radčic. Projedu vsí a pak protože se mi nechce jet po (zbytečné) asfaltce k Panně Marii Pomocné, jedu alternativní nezpevněnou pěšinkou přes kopec o něco severněji. Ke kapli se sjíždí, poté se vydávám opět nahoru po zelené turistické trase. Znovu klesám do Malesic, projíždím přes náves a pokračuji podél řeky na pravém břehu pěšinou k Červenému mlýnu. Kousek před ním se po delší době odvažuji na schovanou lávku a hle! Ona je tu lávka nová, tak to je paráda. Na druhé straně řeky jsou pěkné polní cesty vedoucí do Touškova. I tady zřejmě brzy vziknou asfaltové dálnice pro cyklisty, kteří tu nejezdí. Nebo já tu aspoň nikoho nepotkávám, jen lidi, kteří venčí psy. Touškov opět celý projedu až k fotbalovému hřišti a hřbitovu. Za ním objedu rybník, přejedu silnici a začínám stoupat kolem rokle, kde se jezdí cyklokros. Obvykle podmáčenou loukou se dostávám k lesu, první možnost k odbočení u remízku nechávám být, pokračuji ještě dál. Na kraji lesa nad bývalým višňovým sadem se potkávají snad 4 cesty, já jedu v podstatě přímo na severozápad. Za chvíli se dostanu k červené turistické trase, kterou jen křižuj, protože dál by měla vést cesta podél lesa k silnici nad Újezdem nade Mží. Bohužel se cesta postupně ztrácí a lesem se moc dobře jet nedá, přesto jsem překonal několikasetmetrový úsek, protože pak už jsem si vybavoval, že od skládky zeminy za lesem se určitě dá projet. Na cestu, kterou jsem zjara projel, jsem se bohužel nedostal, ale dokázal jsem se po poli probojovat až k silnici. Po CT 2196 dojedu ke křižovatce, potom doleva a až kousek před Pískem sjídžím ze silnice na sever. Po lukách a mezi háječky sjedu k Čemínskému potoku, kousek vystoupám na druhé straně údolí a odbočuji na tradičně rozježděnou cestu do Líšťan.

Fakt si nemůžu vzpomenout, kam jsem ten den chtěl dojet. Podle mě do Luhova, proč se tak nakonec nestalo, co mě vyděsilo, jestli to bylo počasí nebo blížící se tma, to je mi záhadou. Asi tma, jelikož jsem se zdržel v lese támhle někde u Košetic. No každopádně jsem z Líšťan jel po CT 2296 do Lipna. Je to klasická polní cesta, jedna radost. Jenom si nepamatuju, že bych ji kdy využil, zvláštní. Jinak právě tady by byla ideální příležitost si zajet jen kousek a prohlédnout si zámek v Luhově. Z Lipna jsem si vybral zelenou turistickou trasu. Tady jsem dlouho nejel za šera, asi tak naposled před čtvrt rokem😀 Stejně se tu ale ve změti cest moc nevyznám. Sjíždí se do údolí bezejmenného potoka podél chat, kterých postupně ubývá. I cesty vlastně postupně mizí, pamatuji si, že se tu často mění i trasování zelené. Přímo v údolí u potoka je to pro kamzíky, s kolem na zádech. Když to všechno přeskáčete, čeká vás prudké stoupání k nějakým větším cestám. Kdo chce, může si udělat odbočku k vyhlídce na hráz Hracholusek, já tentokrát vynechám a pokračuji přes další hřebínek dále pod přehradu k jediné lávce přes řeku. Asi 300 m pokračuji po zelené po proudu kolem chat, pak odbočuji vpravo po travnaté cestě kolem chat a postupně více a více stoupám údolím Hracholuského potoka. Takovou zajímavou serpentinou se vyhoupnu nad les a nad chatu a zbývá kousek do Plešnice. Hezky jsem si do ní vystoupal, takže mě samozřejmě čeká sjezd do obřího viaduktu, načež se znovu výstupem po CT 37 vracím na úroveň trati a jedu dlouhou rovinkou po štěrku k chatové oblasti U Chaloupků. Právě zde se vydávám na jih dalším viaduktem po modré turistické trase. Překonám hlavní tah na Stříbro, dojedu do lesa Na Svanku k nepojmenovanému vršku a jednou z cest se vydávám na cestu na východ, zpět směrem k Plzni. Žádná cesta tam nevede přímo, ale musíte se vždy snažit vrátit do směru, pak vás to vyplivne na kraji lesa nad Bdeněvsí a to je to, co chcete. V lese už  mám trochu strach, protože tyhle cesty tak dobře neznám a stačí nějaký klacek, pařez nebo kámen a letim... Taková nehoda se mi naštěstí vyhnula. Polet polní cesotu k Bdeněvsi ale musím mírnit, tam zas stačí špatně postřehnutý stín ve vyjeté koleji. I tohle dopadlo dobře. Po CT 37 projedu vsí do Kozolup, vystoupám kolem nádraží, pod tratí malým podchodem a hurá do Vochova. Na štěrkové cestě nejsou moc vidět loouže a výmoly takhle skoro za tmy, jinak se tu jezdí dobře. Aspoň ale nejsou vidět ta otřesná sídliště ve Vochově. Z Vochova už zapínám světlo, přecijen musím po silnici do Křimic na Horničku. Po CT 2151 mířím ke křížku sv. Vojtěcha a pak neznačenou cestou do Zadních Skvrňan. Po cyklostezkách podél trati uháním do Skvrňan Předních, potom přes Jíkalku ke Kalikovskému mlýnu a pak přes park k Rondelu a jsem doma.

Hezkých 52 km, škoda že jsem nedojel do toho Luhova, ale fotku sem stejně vložim😁 Jinak jsem vybral dobrou trasu, málo asfaltu, docela hezké a rychlé úseky, něco přes 700 nastoupaných metrů.

 

 

 

 

Zámek Luhov