Zámek Mcely (Mladoboleslavsko)

30. 6. 2016
50 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Nízká

MB-po CT 8148 Řepov-Kolomuty-Holé Vrchy-Ctiměřice-Úherce-po CT 143 Pěčice-Mcely-Jabkenice-po CT 8147 Kosořice-po CT 8155 Voděrady, Němčice-Libichov-Písková Lhota-Bezděčín-MB


Nedávno jsem se dověděl o existenci zámku Mcely a rozhodl jsem se tam podívat, i když to není úplně za humny. Vydávám se na východ přeš Štěpánku, za Olympií a po CT 8148 přes Řepov do Kolomut. Zde odbočuji doprava a vyjíždím esíčko do Holých Vrchů. Odtud má vést polní cesta do Týnce. Bývávalo, musím dál po silnici do Ctiměřic. Není to daleko a nejezdí tu až tolik aut. Ve Ctiměřicích sjedu k vodní nádrži, za níž začíná polní cesta do Úherec. Projet se dá dobře, sjíždí se. V Úhercích provádím otočku o 150° a po CT 143 valím na Pěčice. Moc používané to tu není, o to víc mě to baví. Průjezdné je to dobře a navíc se jen o pár set metrů, než se dojede na silnici. Za vsí v zatáčce pokračuji rovně na Ovčárny, projíždím kolem soustavy rybníků po dobré prašné cestě až k obydlím, kde se snažím udržet směr (kolem statku) po již ztrácející se cestě-pěšině. Zanedlouho se dojede k červené, kterou jsem risknul pohrdnout, chvíli se pobíjel po horší cestě, ale nakonec jsem podél plotu obory dojel celkem slušně až do Mcel:)

Zde jsem zjistil, že tu nemaj zámek, ale chateaueaueau. Na to slovo jsem alergický, vždy s sebou nese obrovskou dávku snobství a arogance, jež čišely i odtud. Přístup k zámku samozřejmě nemožný, jen z dálky od vrat. Ani obejít areál není možné, takže slabá podívaná. Aspoň se můžu rychle vydat zpět, je to dál, než jsem čekal. Na Jabkenice jedu po parádní silničce, cestou k rozcestníku červené turistické Pod Květníkem jsem potkal asi 3 auta. Poslední kilometr do Jabkenic lesem je moc pěkný, za obcí se po CT 8147 pokračuji mezi poli do Kosořic. Cesta rychle utíká, kousíček do Voděrad po silnici (CT 8155) a pak polňačkou po téže CT do Němčic. Na druhém konci vesnice přejíždím po panelové cestě do Libichova, odkud by měla vést cesta přímo směrem na Pískovou Lhotu. Dá to trochu hledání, začíná o kus dál v místní části Černavka, ale existuje, to je dobrá zpráva. Bohužel není moc dobrá, spíše velice zlá, jenže mě stejně baví více než silnice oklikou přes Strašnov a jedná se jen asi o kilometrový úsek, zbytek po asfaltce po CT 8160...až ke zmrzlině:) Po cestě kolem nové výstavby a oblastí Na ladech se dá dojet v pohodě mimo silnice do Bezděčína a pak po cyklostezce do Boleslavi.

Trochu zklamání ze zámku vyrovnala moc povedená trasa. Navíc s průměrnou rychlostí skoro 22,5 km/h!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Mcely

 

Lhůtský vodopád

26. 6. 2016

53 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velká

Bory-Škoda park-Božkov-po CT Koterov-Letkov-Tymákov-Lhůta-Maršál-Hádek-Kornatice-Nevid-Raková-Lhůta-Lhůtský vodopád-Sedlec-St. Plzenec-Koterov-Homolka-Bory


Naplánoval jsem si výlet na Maršál s nejistotou průjezdnosti cesty a s tím, že znovu zkusím najít Lhůtský vodopád. Měl jsem k tomu ideální příležitost, bylo po intenzivním nočním dešti.
Před výletem jsem se rozehřál šesti sety beache ve Škoda parku. Začínám tedy znovu výjezdem na nám. M. Horákové, po silnici a Světovar a dál rovně do Božkova. Z Božkova po oblíbené a již opravené NS Údolím Úslavy. Za lávkou přes Úslavu však přejedu louku po pěšince a vystoupám rovnou na kraj Koterova. Na Letkov stoupám ulicí Pod Kopcem, zarostlým úvozem k Háji a pak k vyhlídce a dál k silnici Božkov-Letkov. Na rekonstruované křižovatce s velkým kruháčem jedu vpravo a pokračuji k obalovně. Chtěl bych jet kolem jezírka, kde má být cesta. První odbočka doprava do lesa je krapet jinde, než udává mapa, tak jedu za nosem-nejprve doprava od dálnice, pak doleva zpátky do původního směru po lesní cestě. Orientační bodem je žlutá turistická, po té jedu jen pár metrů z kopce a pak se vracím do svého západního směru. Zde už je o poznání horší cesta s prudkým stoupáním. Navíc se příliš stáčí doprava a nahrazuje vodní strouhu. Proto vyčkávám nějaké nadějné cesty vlevo a dál sjíždím v potocích vody kolem Stradiště. Je to tu moc hezké a dokonce vyjíždím na louky v dohledu Tymákova, tedy tam, kde jsem chtěl. Luční cestu jsem si musel zpočátku lehce proklestit, ale náznak pěšiny navede správným směrem k silnici.

Tymákovem projíždím až nahoru ulicí-jo, tak tam nejsou názvy ulic-k vršku Skalice a pak zas rozbahněnou cestou do Lhůty. Stačí jet přímo za nosem, nikam moc neodbočovat a u první chatky se správně nasměrovat mírně vpravo na Lhůtu. Ve vsi jedu vlevo, křižuji hlavní tah na Rokycany a stoupám s obavami o cestu k Maršálu. Pravda, zpočátku dobá cesta se postupně zhoršuje a poslední úsek je hodně do kopce a přes kořeny, ale nekončí to pralesem. Červená turistická se překřižuje a ještě asi 150 m přes kořeny k asfaltce. Bonusem mi byly první letošní borůvky a následný dlouhý táhlý sjezd do Hádku (dvě změny směru vpravo, ale stále po nejlepší cestě). Ano, vybral jsem si špatnou cestu a sjel dokonce až do Kornatic, ale nelitoval jsem, na Nevid vede moc pěkná zpevněná cesta. Je neznačená, ale není třeba nikam odbočovat. Jen pořád stoupá, zpočátku docela výrazně. Těsně před Nevidem se musí přes louku, nějak se tam ztrácí ta cesta, nicméně no problemo.

Z Nevidu po úplně nefrekventované silničce rychle přes ďolík do Rakové, kde v zatáčce pokračuji rovně mírně do kopce k červené turistické. Na kraji lesa vyberte neznačenou cestu mírně vpravo, za chvíli začne příjemně sjíždět ke Lhůtě. Až budete na dohled rokycanské silnici, odbočte vlevo po větší cestě, ať se vyhnete silničnímu provozu. Lhůtu tedy dnes projíždím podruhé, tentokrát pokračuji do Sedlecké rokle kolem proutěného losa přes louku po pěkné polní cestě, která se za mokra v lese stává lehce technicky náročnou. Skutečně cestou nacházím asi metrový Lhůtský vodopádek, který je díky dešťům docela atraktivní. Do Sedlce nedoporučuji pěšinku po levém břehu potoka, i když vypadá lákavě. Ukázalo se, že není úplně sjízdná.

Do Starého Plzence volím cestu horem po NS. Je tu prudké stoupání a pak se sjíždí zpět k řece. V Plzenci se vracím na její levý břeh a pokračuji lukami do Koterova. Odtud přes Bručnou a kolem Škoda parku zpět na Bory.

Průměrná jen 17,94 je trochu zkreslená motáním kolem toho beache, ale některé úseky opravdu nejsou rychlé. Naopak třeba z Maršálu do Kornatic se letí. 53 km, velmi příjemný odpolední výlet.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Lhůtský vodopád

Maršál

Občerstvení Avion (Mladoboleslavsko)

22. 6. 2016

37 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Velká

MB-Chaloupky-Horní Stakory-Studénka-Násedlnice-Koprník-Býčinské rybníky-Lhotice-Buda-Zájezdy-Mráchov-Avion-Baba-Kosmonosy-MB


Z Boleslavi jsem vykoumal zkratku do Stakor, která dokonce nevede celou dobu po silnici. první problém ovšem je, že cesta začíná těsně u dálnice a takový cyklista jedoucí v levém pruhu čtyřproudového přivaděče (ten totiž následně vede přes dálnici) a v ne zrovna přehledné zatáčce nájezdu na dálnici odbočující vlevo se nemůže cítit neohroženě. Pak už je konečně klid, po kupodivu průjezdné cestě přímo na Stakory. Chaloupky jsem ovšem nějakou záhadou nezahlíd, jen si matně vybavuju směrově nevyhovující odbočku. No, musela to být ona, protože pokračujíc po té své jsem vyjel na silnici daleko před vsí. Stakory jsem tedy projel cestou na Studénku, objel zleva statek a podél jeho plotu začíná nenápadná cesta na Násedlnici-mnohem zajímavější než po silnici, nejede se špatně:) Z Násedlnice do Koprníku se musí dlouhou alejí po silnici, ale bývá to bez aut. Koprník sestává de facto jen ze zemědělského družstva, tak na jeho konci se podél tohoto areálu vydávám k Býčinským rybníkům a po jejich jižních březích se vydávám směrem na Budu. Zatím se jede nad očekávání dobře a tak pokračuji polní cestou ještě na Lhotici. Projíždím po silnici jen z jednoho konce vsi na druhý a stáčím to první další polní cestou do Budy, k rybníku Pátek. Tam je to poněkud zarostlé, takže se nejede dobře, ale cesta je k poznání. Budu jsem projel, čekal jsem ještě Pešť, ale nebyla přítomna. Tak jsem jel po malé silničce do Zájezd. Opět jen asi 100m po silnici na západ a pak šikmo vlevo na lesní cestu kolem Kněžmostky. Cest je tam víc, chce to držet směr. Jen před výjezdem na silnici u Mráchova se nebát vracejícího se esíčka. Popojíždím k dálnici, ale těsně před ní začínám stoupat k zámečku a občerstvení Avion u letadla na dálničním odpočívadle.

Prý existuje cesta "dole" pod Babou na kraji lesa. Jal jsem se to ověřit. A tak dlouho mi to dnes s těmi cestami vycházelo, až jsem se teď spálil. Ač malými výšlapy, tak bych řek, že jsem nakonec nastoupal stejně jako kdybych jel přes Brejlov. Akorát bych méně bloudil a nemusel kolo pronášet roštím, vracet se ze slepých cest (zlákala mě posekaná cesta k posedu). No nevyplatilo se, cestu to nepřipomínalo. I když jsem zde ztratil, zůstala průměrná rychlost na nadprůměrných 21 km/h. Výlet ani ne na dvě hodinky, poměrně náročný kvůli necestě pod Brejlovem, přesto zajímavý a pěkný.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Občerstvení Avion