pondělí 30. září 2013

Pöhlberg

29. 9. 2013
73 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Suchá-Nad Suchou-Meluzína-Pod Vysokou sečí-Kovářská-Černý potok-Jöhstadt-Königswalde-Pöhlberg-Königswalde-Bärenstein-Vejprty-Háje-Meluzína-po zelené Liščí kámen-Suchá

Cílem nedělního výletu byl kopec Pöhlberg u německého Annabergu. Už na mapě se zdálo, že je to daleko, takže jsme volili méně náročnej terén. Nicméně i tak jsme museli dojet k Meluzíně po cyklotrase 2005, což znamené vystoupat asi 200m výškovejch po kamenitý cestě. Teplota dosahovala pouhých pěti stupňů, takže jak se začlo sjíždět, nebylo nám tak úplně hej. Navíc foukal prudkej vítr, takže o to hůř... Moc jsme se tedy nezdržovali, trochu se přioblíkli a šlapali do Kovářský, nejdřív po silnici, pak po cestě kolem bývalé vápenky. Z Kovářský jsme klesali až do Černého Potoka vyloženě nefrekventovanou silnicí, spíš tedy takovou špatnou asfaltovou lesní cestou. V Černém Potoce jsme překonali hranici a vystoupali do Jöhstadtu, odkud jsme se vyhoupli na hřebínek a dlouho sjížděli do Königswalde (pouhých 535 m.n.m.). Bylo to nízko, ale zase tam bylo teplo, kolem 15 stupňů.

Nad vsí už se tyčil Pöhlberg. Stoupali jsme místníma zemědělskýma komunikacema, sice pěknýma, ale pekelně prudkýma. A značení, jak už jsem se taky několikrát přesvědčil, je mnohem horší, než v Čechách. V mapě sice všechno zakreslený a popsaný, ale často nelogicky, a v terénu pak ani známky po nějaký cyklo- nebo turistický trase. Takže jsme ztěžka jeli kus po louce a pak naštěstí dojeli k lesní cestě. Místní povídali, že na vrchol lze dojet i po tý lesní. Tak jsme se rozdělili, já jel po lesní...jedu, jedu, víc klesam, než stoupam, odbočka nahoru žádná, jedu, stáčim se, po vrstevnici, až jsem objel skoro celou horu, přičemž jsem minul jen jednu odbočku na "Oberer Rundweg" a nějakej Lehrpfad, tak si řikam ahaa, ještě že je to taková tutovka, že to vede nahoru. No nakonec jsem objevil nějakou prastarou klikatící se stezičku, sotva šla vyjet, ale nakonec jsem dorazil až k rozhledně;)

Cesta zpátky byla jednodušší, už jsme věděli kam se vydat. Sjeli jsme do Königswalde a jeli po silnici proti proudu řeky do Bärensteinu, spojeného městečka s Vejprtama, ovšem asi tak o století vpředu oproti té české straně, která je vyloženě hnusná, vybydlená a plná podivnejch lidíO:-) Dali jsme malý občerstvení a stoupali dál, dalších asi 12 km až pod Klínovec. Z Vejprt už nejezdilo tolik aut, tak se jelo líp, ale vítr foukal pořád hodně, což je vždycky nepříjemný. Minuli jsme ves Nové Zvolání a České Hamry, projeli kolem Hájů a dorazili opět k hotelu Nástup u klínoveckejch sjezdovek. Na Suchou pak neni tolik možností kudy jet, po červený jsme dojeli k Meluzíně, pak pokračovali kus po zelený a odbočili doprva, motali se lesem po lesních cestách, který známe i ze zimy z běžek, až jsme dojeli na Horní hříště na Suchý.

Celkem dost náročnejch 73 km, předevšim proto, že bylo chladno, druhou půlku cesty se víceméně jen stoupalo a foukal silnej vítr. Tak těžkej terén jako den předtim nebyl, ale vynahradili jsme si to dostatečně délkou výletu, průměrná rychlost slušnejch 19,27 km/h.


http://app.endomondo.com/workouts/488143031/20482649

Pohled z Pöhlbergu na Klínovec a Fichtelberg

Rozhledna na Pöhlbergu

Fichtelberg

28. 9. 2013
48 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Suchá-Nad Suchou-Karásek (spodní stanice lanovky Neklid)-po žluté Stráž nad Jáchymovem-po NS Jáchymovské peklo Cihlena-důl Eduard-po červené Pod Špičákem-Tellerhäuser-po modré Fichtelberg-po červené Oberwiesenthal-Loučná-po červené Meluzína-Suchá


Tak jsem si zas jednou odpustil friday-to-sunday kalbu a jel jsem radši na kolo do Krušnejch hor, zřejmě jeden z posledních slušnejch víkendů na kolo v tomhle roce, a nelitoval jsem:)

Hned ráno nás probudilo sluníčko, ale jinovatka všude kolem nás nenechala na pochybách, že na letní oblečení to nebude. Ze Suchý u Jáchymova jsme vyrazili nahoru (kam jinam) k zelený turistický vedoucí do Jáchymova. Pár kilomatrů jsme tedy sjížděli, ale zelený jsme se nedrželi, jeli jsme k dolní stanici lanovky Jáchymov-Klínovec a k Hájence pod neklidskýma sjezdovkama, kde už se opět stoupá. A připojuje se žlutá turistická. Po té jsme dojeli až nad Jáchymov na vrcholek jménem Stráž (fotky). Dál jsme chtěli po zelené na Boží Dar, ale ta existuje jen v naší mapě, takže jsme pokračovali kousek po silnici a odbočili k NS Jáchymovské peklo. No nevim, jak ta je značená, ale potkali jsme zkrátka opět žlutou turistickou, tak jsme si řekli, že to je jasná volba, navíc měla dobrej směr. Neměla ale vůbec dobrej povrch-kameny, kořeny, větve, sem tam částečně potůček, takže nejlehčí převody a váha dozadu prosim. Když jsme se vydrapali nahoru, zasloužili jsme si vrcholový pivo na Cihleně. Na sluníčku se dalo ještě sedět venku, ale vzduch měl tak 9°C, takže když jsme pak sjížděli k dolu Eduard, docela jsme mrzli.

Nesjížděli jsme ovšem dlouho, takže na zimu jsme nenaříkali. Vydali jsme se lesem k Abertamský zatáčce, kde jsme se napojili na cyklostezku vedoucí kolem božídarskýho Špičáku a víceméně se drželi červený turistický. Do Božího Daru jsme ale nedojeli, radši jsme se ještě vydali do Tellerhäuseru, odkud vede modrá turistická až na vrchol Fichtelbergu-několik kilometrů stoupání po lesních cestách, kde i touhle dobou je poměrně dost lidí. Na Fichtelbergu (1214 m.n.m.) jsme se v závětří na sluníčku u piva vyhřáli a jali se sjíždět brutálním sjezdem do Oberwiesenthalu. Ona cesta je určená pro monsterkoloběžky, takže je dobře udržovaná a dá se to po ní valit, pak se navíc dokonce napojí na asflatku a tak se sjíždí jedna radost (pokud máte v tomhle podzimnim počasí bundu a rukavice navíc;) ).

Promotali jsme se Oberwiesenthalem a zase začli stoupat z Loučný pod Klínovec k hotelu Nástup. Bohužel tady už se mi vybil telefon, takže zbytek cesty chybí na Sportstrackeru. Stoupák je to pěknej, ale po krásný silničce, takže se to dá zvládnout. Od Nástupu se jede směrem na Měděnec po silnici (a červený turistický) k Meluzíně, odkud už vede spousta lesních cest k Suchý, tentokrát jsme to vzali kus po skimagistrále a pak po cyklotrase 2005.

Průměrná rychlost 15,3 km/h nevypovídá o naší špatné morálce jako spíš o náročnejch až extrémních terénech, kterejch je všude v Krušnejch horách habaděj. Tenhle den se skvěle poved, jelikož nebyla nijak zvlášť velká zima. Ještě bych zmínil nastoupanejch skoro 1500 metrů (s dopočtem zbytku trasy) :)


http://app.endomondo.com/workouts/488143070/20482649

Panorama Jáchymova s Mariánskou

Centrum Jáchymova ze Stráže

Jáchymov - Šlikova věž, radnice, kostel, důl Svornost

Fichtelberg, 1214 m.n.m.

Nebílovy terénem

26. 9. 2013
36 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Černice-Valík-Štěnovice-kolem lomu Štěnovický Borek-po červené Nebílovy-Netunice-Prusiny-po zelené Předenice-po červené Čižice-Štěnovice-Útušice-Radobyčice-Bory


Vydal jsem se na malej dopolední výlet do Nebílov. Moc možností, kudy se vydat do Černic, neni a tak jsem jel jako obvykle přes lávku přes Úhlavu a nahoru na Nepomuckou. V Černicích jsem se rozhod, že vyzkoušim cestu přes pole kolem nový zástavby na vršku a dál téměř na Valík a nad vjezd do tunelu. Vydařilo se, nezbloudil jsem a sjel jsem do Štěnovic. Neklesal jsem dlouho, pokračoval jsem kolem lomu nahoru lesem neznačenou cestou, která mě ale vždycky spolehlivě dovedla až do Borků. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, stačí se držet rovnou za nosem.

Nedavno jsme jeli opačnym směrem z Nebílov k potoku a chatovou oblastí do Borků, chtěl jsem to dát přesně opačně, ale nětrefil jsem tu správnou cestu, takže jsem trochu bloudil mezi chalupama, nevěda, kdy na mě vyskočí nějakej nerudnej dědek nebo pes. Naštěstí jsem to nakonec prokličkoval a dostal se až k brodu a červený turistický, která mě dovedla do Nebílov. Pro jistotu jsem netrefil odbočku zelený turistický na Prusiny, takže jsem si vyšláp kopec a dojel do Netunic, kde už jsem věděl, kudy kam. Kousek jsem se vrátil a vydal se po zprvu dobrý zelený turistický podél lesa do Předenic. Liboval jsem si, jak to jde, nezorat i ten poslední kousíček země podél lesa, ale jak se cesta odklonila od hranice zalesnění, šlo to s ní z kopce doslova i obrazně. Pár set metrů bylo lepší jet posekanou loukou a pak se opět napojit na ne moc prošláplou stezičku, která poměrně zakrátko ústila ve vsi. Projel jsem rozkopaný náměstí a vydal se po červený turistický nahoru do lesů známou kořenovou stezkou. Projel jsem krajem Čižic a dál až k obchvatu Štěnovic. Do Robčic jsem se radši nepouštěl, páč tam víme, že bych se musel brodit polem. Takže jsem to už vzal po silnici přes Radobyčice na Bory.


Dvě hodinky, 36 km, tak nějak jsem si to představoval. Člověk zjistí, že i kousek na městem lze najít náročnej terén, a to mě baví:) Průměrná nakonec těsně přes 20 km/h.


http://app.endomondo.com/workouts/488143079/20482649

neděle 15. září 2013

Vítkův hrádek

6. 9. 2013
45 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Nízká

Lipno nad Vltavou-Lipno hráz-Přední Výtoň-Spáleniště-Pasečná-Sv. Tomáš-Vítkův hrádek-Vltavická cesta-U Mostu-Frýdava-přívozem Frymburk-Lipno nad Vltavou

Další den našeho pobytu u Lipna jsme se rozhodli vyrazit na Vítkův hrádek, druhou nejvýše položenou zříceninou hradu v Čechách:D Začátek cesty vedl stejně jako předchozí výlet přes hráz Lipna do Přední Výtoně. Dál jsme však pokračovali na Spáleniště málo frekventovanou silničkou. Jak jsme se dostali dál za ves, už byl cítit šumavský ráz krajiny, cesta se houpala nahoru dolu a vedla mezi hvozdy a rašeliništi. Stejně tak to vypadalo i po cestě do Pasečný. Všude klid, turisti žádný, auta skoro žádný...:) Z Pasečný se chvíli stoupá, pak se bohužel sjíždí a až od odbočky na Sv. Tomáše začíná ten pravej krpál. Asi dva kilometry se stoupá, konec konců není divu, když Vítkův hrádek je 1035 m. n. m. Posledních asi 500 m vede po hodně kamenitý cestě s kořenama, navíc vyšlapaný a vymletý, s poměrně dost lidma, ale i tak se to dá vyjet:) Vítkův hrádek samotnej neni nijak extra zajímavej, zřícenina jako spousta jinejch a navíc chtějí 50 korun za vstup. Možná je shora vidět do okolí, ale nám to za to nestálo a tak jsme se těšili na pivo. Nedali jsme si ho ale hned ve Sv. Tomáši pod hradem, rozhodli jsme se, že si ho dáme až dole. Po Vltavické lesní cestě, která má povrch hladší než německý dálnice se ujíždělo bez šlápnutí jedna radost až k přehradě, což je asi 5 km. Pak jsme jeli vlnicí se starší silnicí do Frýdavy, tam už to nejelo samo, ale i tak je to hezká cesta, bohužel jenom neni moc vidět na vodu. Do Frýdavy jsme dorazili akorát při odjezdu přívozu, tak jsme rovnou najeli a občerstvili se až ve Frymburku na terásce přímo nad přehradou, slunce už se sklánělo nad obzorem. No co si budem povídat, romatika;) Do Lipna jsme dojeli za chvilku podél přehrady, kde vede už několikrát zmíněná pěkně udělaná nenáročná cyklostezka.

Celkem jsme ujeli 45 na hranicích Šumavy, čemuž odpovídá zvlněný profil trasy, ale i, zvláště u přehrady, na každym kroku možnost občerstvení, zapůjčení všemožnejch strojů (i Segwaye) a zkrátka plnýho komfortu. Celou cestu jsme jeli vlastně po asfaltu, turistů je tam v létě tolik, že se vyplatí tam pečovat i o lesní cesty;) Nastoupaný metry (1225) zase moc neodpovídají realitě, ale maximální rychlost jo O:-)


http://app.endomondo.com/workouts/488143270/20482649

Vítkův hrádek

Lipno

5. 9. 2013
20 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Nízká

Lipno nad Vltavou-Lipno hráz-Přední Výtoň-Frýdava-přívozem Frymburk-po zelené Slupečná-Lipno nad Vltavou

Vyrazili jsme s Barčou na pár dní k Lipnu a hned po příjezdu jsme se vydali na výlet. Jeli jsme po krásný asfaltový cyklostezce, na který mimo sezonu a ve všední den nebylo naštěstí tolik lidí. Za chvilku jsme byli na lipenský hrázi a pokračovali i dál mimo silnici po stezce podél vody, takže nás nepotkaly žádný kopce a cesta rychle utíkala. Až jsme se divili, když jsme ve Výtoni měli za sebou celejch 9 km. Z Výtoně už nepokračuje cyklostezka, tak jsme jeli po silnici, která nejdřív mírně stoupá a pak se zas sjede k vodě do Frýdavy. V tu dobu jsme tam potkali jen pár aut:) Rozhodli jsme se, že zkusíme přívoz do Frymburku, kterej jezdí takhle ve všední zářijovej den odpoledne jednou za hodinu a pro cyklistu je za 30 korun. Překvapivě bylo plno, asi 4 auta a možná 25 cyklistů. Na druhym břehu jsme se vydali po zelený turistický, která stoupala víc, než jsme čekali, ale bylo to příjemný zpestření cesty. Ze Slupečné je krásnej výhled na přehradu, tak jsme se pokochali a sjeli do Lipna do kempu.

Celá cesta vedla po asfaltu, jen část po zelený turistický byla místy spíš štěrková, takže celkově nenáročnej terén. Profilově vlastně pouze jeden, ale vydatnej kopec. Trochu mi nesedí údajně nastoupanejch 480 m, já bych to odhadoval tak na 200, ale Sports Tracker (Endomondo) to ví asi líp:D


http://app.endomondo.com/workouts/488143282/20482649

Frymburk

neděle 8. září 2013

Rozhledna Břasy

1. 9. 2013
70 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Slovany-Koterov-Letkov-po zelené Na Pohodnici-po žluté Ejpovice-Klabava-po zelené Kokotské rybníky-Hůrka-Kokotsko-po NS Bušovice-Střapole-Všenice-po zelené Stupno-Břasy-rozhledna Břasy-Bezděkov-Březina-Osek-Vitinka-Bušovice-po NS Nová Huť-po modré Chrást-Dolanský most-po zelené Bukovec-Doubravka-Bory

Tento výlet jsem nebloudil bezcílně krajinou, vytyčil jsem si, že se dojedu podívat na novou rozhlednu u Břas. Hned přímo tam jsem jet nechtěl a tak jsem vyrazil přes Koterov do Letkova a na kopci směrem na Kyšice jsem odbočil ze silnice na starou známou zelenou turistickou, která mě dovedla ke žlutý, po který jsem se svez přes dálniční přivaděč k Ejpovickýmu jezírku. Hned za mostem prudce doprava a v pěknym klesání doleva do louky... Přejel jsem řeku Klabavu a stoupal do vsi Klabava, kde jsem se měl napojit na opět zelenou. Sjíždět k rozcestníku se mi nechtělo, tak jsem pokračoval rovně do lesa a zanedlouho jsem na ni natrefil, navíc jsem si ušetřil kopec:) Pak jsem jel dlouho pustým lesem po uzounkejch stezičkách přes kořeny, ale pořád po značce. V mapě jsem zaregistroval zříceninu Hůrka, která měla bejt poblíž, ale turistická značka ji míjela. Rozhod jsem se ji najít, tak jsem křižoval les na území zaniklé obce Kokotsko, ale nic, až když jsem dojel k silnici mezi rybníky, byla tam samostatná značka ke zřícenině. Řikam si, kdyby tam nic nebylo, nenaváděli by tam "turisty". Hmm, asi kilometr jsem se vláčel ostružiním a nenašel jsem jedinej kámen. Zřejmě tam opravdu nic neni, nikde jsem nenašel jedinou fotku-tedy pokud nepočítam pahorek s ostružiním s názvem Hůrka za onu zříceninu;)

Pokračoval jsem tedy dál, po NS Bušovice do Bušovic. Tam jsem se trochu zamotal, ale nakonec jsem projel zemědělskym družstvem a vydal se kupodivu správnou cestou mezi polema do Střapole. Tentokrát nebyla zoraná, ale velmi zarostlá. Nicméně se dala tak jakože projet, místy dost naslepo vysokou trávou, pod kterou byly naházený všelijaký zbytky stavebního materiálu, místy nechutnym, chemií prosycenym močálem. Do Všenic jsem pokračoval po silnici, ze vsi jsem se už opět vydal po zelené do Stupna, kde jsem jakousi zadní cestou jel podél kolejí a prvním podjezdem se vydal doprava na Břasy. Rozhodně lepší varianta, než pos silnici:)

Zvláštní, že v Břasech neni jedinej ukazatel na novou rozhlednu a ze směru od Stupna ani neni vidět, tak jsem ji trochu hledal. Je směrem na Újezd u Sv. Kříže. Nahoře byli asi 4 lidi a vstup zdarma, tak jsem se pokochal podvečernim prosluněnym pohledem do okolí a vyrazil na cestu zpět, kterou jsem musel dost zrychlit, vzhledem k tomu, že doposud jsem neustále lovil v mapě kudy kam, vyjížděl si na neexistující zříceniny a podobně.

Sjel jsem do Bezděkova a do Březiny, odkud jsem se krásně vez do Oseka, což mě velice mile překvapilo. Bohužel jsem z časových důvodů minul zříceninu hradu Salon, ale bůh ví, jestli tam je aspoň pár kamenů:P Tak příště... Z Oseka jsem vystoupal do Vitinka a opět sjížděl do Bušovic a už taky notoricky známou cestou do Nové Hutě. Nevydal jsem se ovšem klasicky do Kyšic, ale po cyklostezce do Chrástu, kde mě čekal moc pěknej brod a ten mi vždycky zpestří cestu...i když byl tak hlubokej, že jsem se namočil;) DO Chrástu je pak spoustu možností, kudy dojet, já vystoupal k nádraží a pak sjel po silnici k Dolanskýmu mostu a klasicky po zelený nad Berounkou do Bukovce, pod Chlumem na Doubravku a kolem Rapidu a pivovaru, u papírny přes řeku a kolem zimáku na Bory.

Celkově 70 km, průměrná rychlost 19,36 km/h a velká spokojenost, škoda, že vždycky vyrazim tak pozdě, že musim chvátat domů, ale dny už jsou krátký no, to se nedá svítit.




Panorama Břas

Panorama směrem na Radnice

Rozhledna Břasy



pondělí 2. září 2013

Zmrzlina Dobřany:)

29. 8. 2013
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Valcha-po zelené Dobřany-Vstiš-Mantov-Stod-po červené Pod Křížovým vrchem-po zelené Lažany-Přestavlky-Dnešice-Chlumčany-Hradčany-Vysoká-Robčice-Útušice-Výsluní-Borský park


Příjemný podnebíčko mi vytáhlo ven, krásnej čerstvej vzduch a jasno, cyklistickej ideál:) Jako minulej výlet jsem vyrazil přes Valchu, ale po zelený jsem pokračoval do Dobřan, je to pěkná cesta lesama, kde se víceméně nikdo nepohybuje. V Dobřanech jsem neodolal zmrzlině, ale rychle pokračoval dál do Vstiše, abych zas nedojížděl poslepu za tmy. Už x-krát projetou cyklostezkou jsem pokračoval na předvsí Chotěšova, vesnice Mantov. Odtud jsem se vydal po silnici do Stoda. Odbočil jsem na ostře vlevo a zakrátko začal stoupat, připojila se ke mně červená turistická, po který jsem pokračoval k rozcestí Pod Křížovým vrchem. Nahoru se mi nechtělo, jezdim tam každej rok a tak už to znam, je tam nicméně krásnej výhled po okolí. Já se radši vydal po zelené, která se houpe lesem, až ústí u osamělejch baráčků  (Lažany). Následuje pěkná asfaltka do Přestavlk, odkud je to jen kousíček do Dnešic. Za vsí a za vypuštěnym zarostlym rybníkem jsem uhnul z hlavní do lesů, přímo do Chlumčan mimo silnici;) Dál jsem si vystoupal můj neoblíbenej kopec k výpadovce na Přeštice a pokračoval do Hradčan. Vlastně těsně před nima jsem uhnul doleva do lesa. Opět jsem tak trochu nevěděl kudy kam v tom lese s tisícem cest. Už jsem tam tolikrá zabloudil, že jsem věděl, že se nesmim nechat strhnout pěknou cestou z kopce...dostal bych se zpátky někam k Dobřanům. To se povedlo, ale jel jsem cestou necestou, už to vypadalo, že jsem skutečně trefil tu správnou a vyjedu tam, kde jsem chtěl, ale nikoliv. Ale byl jsem na kraji Robčic, takže nějakej pozitivní postup tam je, za pár let už to možná trefim přesně;) Z Robčic už jsem se nevydal do Litic, ač bych rád, ale sjel do Útušic a abych nejezdil pořád stejně, jel přes Výsluní do Borčáku.


Bohužel tentokrát výlet trochu bez cíle, pokud nepočítam zmrzlinu;P Ale i tak příjemnej, kdo chce, může si dát za cíl Křížovej vrch, je tam dost slušné stoupání, když se jede po turistický;) Průměrná rychlost byla 22,40:) GPS ukazuje, že jsem nastoupal přes 1000 m, ale klesal jen kolem 650, tak nevim, kde se stala chyba:D

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

neděle 1. září 2013

Sulislav

27. 8. 2013
72 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Valcha-Líně-Červený Újezd-Zbůch-Blatnice-Rochlov-po žluté Sulislav-po cyklotrase 37 Pňovany-Plešnice-Bdeněves-po zelené M. Touškov-Malesice-Radčice-Bory


Asi až v půl šestý večer jsem se rozhod, že vyrazim na kolo a že chci do Sulislavi. Cesta ubíhala poměrně rychle, kolem přehrady na Valchu, dále lesem, přes dálnici a doprava na Líně, tam už je myslim značená cyklotrasa vedoucí po polní cestě do Zbůchu a dál do Týnce a Hoříkovic. Cyklotrasa by měla pokračovat i do Blatnice, kam jsem mířil, ale asi 15 km tam neni ani cedulka, čímž opět zpochybňuje opodstatnění cyklotras. Cestou bylo nepočítaně velkejch i malej odboček a i když už jsem tam kdysi jel, nevěděl jsem dlouho, jestli jedu dobře. Právě tehdy bych očekával, že mi bude "značená" cyklotrasa nápomocna, abych nemusel neustále hledat v mapě. Ale to jsem se mýlil, jen na opravdu malé množství cyklotras je spolehnutí. Až před Rochlovem se najednou zjevila cedule kam co vede, musel jsem se jenom smát... Ale jel jsem po ní a po žluté do lesů, údajných 8 km do Sulislavi bylo nakonec snad 11, což pro mě bylo poněkud nevýhodný, jelikož jsem se chtěl vrátit jaksi za světla a každej kilometr mi bylo jasnější, že to nestihnu.


Sulislav jsem projel a pokračoval k Hracholuské přehradě. Převážně se dost klesalo na mokrejch ostrejch kamenech, nic moc cesta-ale vedla tam cyklotrasa. Což mě přivádí k otázce, pro jakej typ cyklistů je vlastně taková cyklotrasa určená? Zde bych teda moc nedoporučoval jiný, než horský kolo. Když jsem dojel k přehradě, odbočil jsem vpravo a jel podél vody, ač jsem ji vlastně moc neviděl. Cesta vždy vedla hlouběji do lesa v údolíčku z potokem a pak se vracela blíže k přehradě, kde byl hodně prudkej stoupák a pak se zas sjíždělo. To se opakovalo snad pětkrát. Kdybych tolik nepospíchal, přišlo by mi to malebný a moh bych si to víc užít. Dorazil jsem k železníčnímu mostu přes Hracholusky, což jsem vůbec nečekal. Je fakt vysokej:D A nechtěl bych teda stát na tom mostě, kdyby tam zrovna projížděl vlak. Udělal jsem fotku a pokračoval dál, páč bylo zataženo a bylo znát, že bude co nevidět tma.


Při plánování jsem udělal tu chybu, že jsem si splet Pňovany a Plešnici, navíc Pňovany zastávka je sakra daleko od skutečný vsi, takže tenhle úsek, ač pěknej (ale bahnitej), mi přišel nekonečnej. Makal jsem pořád dál bez zastávky, z Plešnice jsem si nebyl moc jistej cestou vedoucí přes les. Už bylo opravdu špatně vidět a já musel jet rychle kořeny nekořeny. Cesta ovšem byla správná (opět spatně značená cyklotrasa), což už jsem záhy poznal. Vyjel jsem před Bdeněvsí, vzal to přes louku po zelený do Touškova a dál už jel po silnici, abych byl co nejrychlejš doma. Už bylo po osmej, kdy zapadalo slunce. Naštěstí moc aut nejezdilo, i když jsem měl světlo, nemam to rád... Do Malesic se to ještě trochu táhne, ale pak už jsou hned Radčice a mezi loukama jsem dorazil k autobusáku a přes Hvězdu jsem dojel na Bory.


Sice jsem původně nevěděl ani kam chci jet, ale nakonec se to skvěle vydařilo, zvlášť úsek u Hracholusek si někdy zopáknu:) Jak jsem to hnal domů, průměrná rychlost vylítla na 23,36:) Chtělo to ale přecijen vyrazit dřív.



Zajímavý profil trasy, nastoupáno 826 metrů

Železniční most přes Hracholusky

Železniční most přes Hracholusky