úterý 31. července 2018

Bezvel (Mladoboleslavsko)

26. 4. 2018
31 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 750 m
Terén: 1/2 Náročné lesní cesty, 1/2 asfalt

Mladá Boleslav – po červené Podlázky – Bukovno – Daměře – Katusice – Bezvel – myslivna Důl – po modré Hrdlořezy – po červené Michalovice – U Česany – Mladá Boleslav


Dostal jsem tip na zajímavý vrchol u Katusic, Bezvel. Asi po roce jsem se tam konečně dostal, tak tedy: ze Staroměstského náměstí jsem sjel k Česaně, kde už je červená turistická značka vedoucí do Podlázek. Hned za nepřehledným podjezdem pokračuji menší ulicí údolím, které se stáčí mírně vpravo. Zanedlouho končí asfaltka a stoupá se po obvykle podmáčeném povrchu a pak zarostlou cestou skrz pole. Na půli cesty do Bukovna vás vyplivne na silnici.

Z Bukovna zkouším polní cestu přes údolí k vrcholu Daměře. Ani jedna ze značených cest neexistuje, lze to zvládnout alternativním způsobem polem a strání, ale není to dobrá cesta. V údolí už se cesta ukazuje a stoupá, bohužel návazný úsek za silnicí opět neexistuje, takže do Katusic se musí oklikou a po silnici. Z Katusic se jede asi 1,5 km na Březinku. U restaurace sjedete ze silnice a stoupáte k vrcholu Bezvel s vodárnou a kolem ní ke skalnímu útvaru Baba (Panna není tak zajímavá).

Cestou zpátky mám na výběr spoustu cest podle mapy. Mapa ale velmi zkresluje, cesty moc neodpovídají skutečnosti, hodně se kroutí údolím, až jsem myslel, že mířím špatným směrem. Ale nikoliv, stočilo mě to a já tak měl možnost se prodírat cestou zničenou těžbou lesa s místy i metrovými kolejemi. Terén je tu docela extrémní, ale probojoval jsem se až k myslivně Důl, odkud už se jede výrazně líp do Hrdlořez a zpět přes Michalovice do Mladé Boleslavi.

Necelých 31 km, průměrná rychlost 16,89 km/h vypovídá o náročném terénu jak profilem, tak povrchem. Ani převýšení není malé, blíží se 800m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Skalní útvar Baba na Bezvelu
Bezvel



pondělí 30. července 2018

Kotlík, Peklo

22. 4. 2018
55 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 950 m
Terén: Místy náročný, převážně lesní cesty

Plzeň – Tyršův most – po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka – Bručná – po CT 31 Koterov – Starý Plzenec – Tymákov – Němčičky – Pod Kotlem – po žluté Pod Kotlíkem, Nad Peklem, Peklo, Holubí kout – Nevid – Na Kudličkách – hájovna Potoky – hájovna Kozel – Šťáhlavy – po červené Starý Plzenec, Radyně – Losiná – po CT 2126 Černice – po CT 31Škoda park – Bory


Konečně se to letos trochu rozjíždí, našel jsem nějaké zajímavé cesty kolem Nevidu, tak je jedu vyzkoušet. Sjíždím z Bor přes Tyršův most a pak směřuji k Vokounově lávce, odkud se vyšvihnu na Bručnou. Projíždím skrz ni a následuje sjezd do Koterova. Za Koterovem sjíždím na pěknou polní cestu a užívám si, dokud není vyasfaltovaná, což už je bohužel dlouho v plánu. Lukami tedy dojíždím do starého Plzence. Po žluté ve vedru stoupám pod hůrkou a u křížku pokračuji rovně k silnici na Tymákov. Rybník objíždím zprava, abych se vyhnul co nejvíc silnicícm a za obecním úřadem odbočuji lehce vlevo směrem na Rokycany.

Nejprve mě čeká táhlé stoupání, pak se stejně tak začne klesat do Němčiček. Necelý kilometr je pak třeba pokračovat po hlavní silnici k Rokycanům, pak odbočuji vpravo, po levé ruce skládka, po pravé evropsky významná lokalita:D Projíždím mokřadem na rozcestí pod Kotlem a pokračuji po žluté vrstevnicově na rozcestí Pod Kotlíkem. Pak se ovšem velmi zprudka stoupá a cesta se klikatí přes kořeny lesem kolem hřebínku Kotlíku. Několikrát prudce mění směr, až začne klesat k samotě Peklo. Odtud už zase nabírám výšku, dojíždím k silnici na Mirošov, ale hned u Holubího koutu (tábor) jedu pěkně udržovanou lesní cestou vpravo na Nevid. Moc používaná není, místní na mě zírají jak na zjevení.

Na rozcestí vlastně pěti směrů na konci Nevidu směrem na Rakovou volím nejlevější asfaltku, po které se dostávám do PP Kornatický potok. U Hájovny Na Kudličkách odbočuji vpravo a mířím k hájovně Potoky. Pořád se tu neorientuju po paměti, přímější cesta ke Kozlu vede přes Hádek. Tahle je ale zajímavější a míň známá. Navíc od Potoků zkouším neoznačenou vedlejší paralelní cestu k Neslívskému rybníku a i ta je dobře průjezdná a navíc zábavná. Poté už se přecijen dostávám na asfaltovou cestu protínající les a vedoucí až ke Kozlu a navazující na příjezdovou cestu od Šťáhlav. Prudce klesám v tomto nepřehledném sjezdu.

Měl jsem strach, že červená turistická trasa stoupající poli do do Plzence dočista zaroste, ale letos je opět pěkná a tak makám mezi pšenicí a pak zkouším vyjet brutální terén za silnicí pod Radyní. Na vrcholu se mezi davy lidí nedá ani hnout, tak raději rovnou sjíždím do Losiné. Poté pokračuji po CT 2126 přes Černý les do Černic, po CT 31 do Doudlevec kolem Škoda parku a poslední kopec mě čeká v Samaritské ulici na Bory.

Takhle když na to kouknu na mapě, zdá se mi to delší, než 55 km, ale výlet to byl pěkný, s mnoha možnostmi občerstvení, v lesích bez aut a lidí…paráda, dokonce i průměrná rychlost vystoupala až přes 21 km/h!

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Krátké období jara pod Radyní
Tak kdy nám tu hezkou cestu do Plzence asi zkazí asfaltem...?

středa 25. července 2018

Škodaland Plzeň

20. 4. 2018
11 km
Obtížnost: Malá
Převýšení: 150 m
Terén: Zpevněné pěšiny, silnice

Plzeň-Bory – Borský park – Škodaland – po NS Údolím Radbuzy Valcha – Přehrada České údolí


Je to můj běžecký okruh, ale tentokrát jsem chtěl do tmy stihnout vyzvednutí startovního balíčku na Krajský půlmaraton. A nechtěl jsem jet jen do Škodalandu a zpátky, tak jsem se projel kolem celé přehrady-od Škodalandu po NS Údolím Radbuzy na Valchu, pak po CT 2151. Ta posléze odbočuje na Novou Hospodu, já pokračoval rovně k rozcestí Přehrada České údolí a dále po žluté na Bory. Okruh obsahuje tři stoupání, z Valchy i dokonce trochu prudší, cesty příjemné, pouze nad přehradou se jede po užší pěšině. Celkem jedenáct kilometrů.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

pondělí 23. července 2018

Nepřevázka

19. 4. 2018
23 km
Obtížnost: Malá
Převýšení: 250 m
Terén: Polní cesty, silnice


Mladá Boleslav – Čejetičky – po červené Vinec, Krnsko, Zámostí – po CT 8160 Písková Lhota – Libichov – Sýčina – Nepřevázka – po NS PP Chlum a CT Mladá Boleslav – Štěpánka – Staroměstské nám.


Přecijen je pořád duben, takže den není nejdelší. Ujel jsme tedy jen 23 km. Vydal jsem se letos poprve po proudu Jizery po červené přes Čejetičky do Vince a Krnska. Stará známá cesta, štěrk a hrbolaté pěšink. V Krnsku jsem překonal Jizeru na druhý břeh a prudce stoupal do Pískové Lhoty. Zmrzlinu jsem chtěl, ale nevzal jsem si peníz. Pokračoval jsem tedy po silničce téměř bez provozu pod Strašnovem do Libichova.

Za Libichovem se nachází odbočka mezi pole, přesně směrem na Sýčinu. Přejedete silnici do Dobrovice, vystoupáte a jste na hřbitově skoro:D Pokračuji po pěkné cyklostezce do Nepřevázky a po NS PP Chlum stoupám a lesem se už blížím k Mladé Boleslavi. Vyjede se přesně na kraji mostu přes dálnici. Takže zbývá přejet Štěpánku a jsme doma.

Krátký pohodový výlet, 23 km…


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Nepřevázka

čtvrtek 19. července 2018

Křížový vrch, Červený mlýn

14. 4. 2018
65 km
Obtížnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Zpevněné cesty, náročný sjezd do Černotína

Plzeň – po žluté Přehrada Č. Údolí, přístřešek Hradčín – po CT 2151 Nová Hospoda – U Fulínů – částečně po NS Líňská okružní trasa Úherce – Husí rybník – Nový – Záluží (dvůr Gigant) – po CT 2271 Ves Touškov – Červený mlýn – Hradec – Střelice – Mošna – Lelov – Vrabina – Křížový vrch – Černotín – Dobřany – Měsíční stráň – Litice – Tyršův sad – Borský park - Plzeň


Cílem mohl být spíš Červený mlýn, jenže jak se ukázalo, lidé tam nejsou vítáni. Takže nejvýznamnější památkou na trati je (opět) Křížový vrch. Vyrazil jsem Borským parkem ke žluté turistické kolem přehrady, za viaduktem jsem se ale vydal směrem na Novou Hospodu, zanedlouho po CT 2151. Hned za přivaděčem jsem se vydal do lesa a dojel pěknými cestami k samotě U Fulínů. Po CT 2259 přes dálnici je to jen kousek na kraj Sulkově, kde odbočuji vpravo na NS Líňská okružní trasa (složitější název už vymyslet nedokázali?), po které jedu vlastně k zemědělskému družstvu nad Líněmi. Po asfaltce dojíždím do stále více vybetonovaných Úherec.

Z Úherec pokračuji po polní cestě jihozápadním směrem, pod mostkem pod tratí a skrz lesík k Husímu rybníku. Ještě před Hoříkovicemi ale odbočuji vpravo směrem na Nový a vesničku Záluží, kde náhodně objevuji dvůr Gigant, kde se za pár měsíců zúčastním svatby. Projíždím a pokračuji asi 1 km na jih, kde se vydávám po CT 2271 do Vsi Touškov. S nadšením se na konci vsi vydávám po menší cestě k Touškovskému potoku. Mám trochu obavy, jestli se cesta neztratí, ale nikoliv. Dokonce jsem ani nezabloudil. Takže aby to náhodou nevyšlo, objevil se v cestě ranč, tedy spíš jen ohrada s klasickou brankou pro pěší. Bohužel to byl pozemek nerudného vesničana, který mě málem vynesl v zubech, ačkoliv jsem se nastokrát omluvil. Nenechal mě projít 100m na konec pozemku, abych pokračoval, radši mě osobně vyvedl zpět se slovy o magorech. Stoupal jsem tedy kolem Touškovského potoka k silnici a dojel tudy do Hradce.

Ještě přes Střelice k hlavnímu tahu na Domažlice jsem stoupal po silnici, pak jsem pokračoval krátký kousek kolem rozcestí Mošna po žluté. Nicméně ta vede zpátky do Stoda, já jel do Lelova. Odtud se začíná stoupat ke Křížovému vrchu. Jel jsem přes samotu Vrabina a pak k červené turistické trase, ačkoliv kratší by bylo pokračovat u Vrabiny rovně. Vzal jsem to přes vrcho, takže jsem do Černotína nesjížděl po NS Příroda a lidé, o jejímž značení mam stejně pochybnosti. Místo toho jsem prudce klesal malými rozbitými cestami. Z Černotína jsem jel po nefrekventované silničce do Dobřan, která je známá tím, že tímto směrem je vždy po větru-a opravdu byla!

Z Dobřan jsem jel po silnici směrem na Šlovice, ale odbočil jsem a jel přes Měsíční stráň a přes Dubovou horu do Litic. Z Litic jsem se nezdržoval žádnými malými pěšinami, ale valil přes Tyršův sad a přes hráz na Bory.

GPS tentokrát začala měřit později, takže celkem 65 km průměrnou rychlostí 19,04 km/h. Terén dnes nebyl extrémní, snad jedině kromě sjezdu z Křížového vrchu. Převýšení 900m je průměrné, ale pomalu už se zvedla kilometráž po kratších úvodních výletech letošního roku.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Křížový vrch


úterý 17. července 2018

Bítouchov (MB)

12. 4. 2018
22 km
Obtížnost: Malá
Převýšení: 400 m
Terén: Náročnější singly, zpevněné cesty

MB - Michalovice - Debř - Josefův Důl - po červené Podhradí - Zvířetice - po modré Bítouchov - Hrdlořezy - Debř - po červené MB


Konečně došlo i na první letošní boleslavský bike. Vyjeli jsme ve třech směrem na Bítouchov. Vyrazili jsme po červené kolem Česany k vodárně, pak přes Michalovice, po žluté a znovu po červené pod tratí do Debře, přes Josefův Důl a ještě tak 3 km dál singlem nad řekou. Pár úseků je špatně sjízdných nebo velmi prudkých (dolu i nahoru), ale celkově pěkná stezka bez lidí.

Na úrovni Podhradí je malá lávka, ani neni zanesená v mapách, ale dá se použít. Dostali jsme se tak na druhý břeh Jizery a mohli začít stoupat kolem Zvířetic po modré do Bítouchova. Zde nás místní div nevzali za své a načepovali nám pivo.

Po občerstvení jsme se vydali do druhé půlky okruhu, a sice po zelené do Hrdlořez. jedná se o velkou polní cestu, po které to rychle utíká. Navíc vás pak čeká odměna v podobě dlouhého nefrekventovaného sjezdu po silnici do Debře. Bohužel s aktualizací Endomonda přišla pravidelná chyba v měření maximální rychlosti. Údajně asi 54 km/h, ale jsem si jistý, že to bylo minimálně 65... A děje se to opakovaně:/ Zpět jsme se vydali v podstatě stejně jako na začátku, po červené, tentokrát po proudu řeky, až na Staré město Mladé Boleslavi.

Tak díky, Adame a Maťo, pěkný rozpinkávací výlet, 22 km na účtě:)

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati