středa 30. října 2019

Zámek Svojšín na kole z Plzně

31. 8. 2019
93 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Hvězda - Domažlická - Zadní Skvrňany - Křimice - po CT 37 Vochov - Myslinka - Doubrava - po zelené U Maška - po žluté Harabaska - částečně po CT 2204 Sytno - po CT 37 Svinná - Křížový vrch - býv. důl Brokárna - Stříbro - po červené Pod Romanem - Máchovo údolí - Nový mlýn - po červené Milíkov, Svojšín - po CT 2213 Otročín - přes průmyslovou zónu Stříbro - Sytno - Lhota u Stříbra - Heřmanova Huť - Dolní Sekyřany - Přehýšov - Dioss - Nýřany - Torovka - Tlučná, po modré Vejprnice - po CT 2258 Nová Hospoda - po CT 2151 a žluté přehrada České údolí, Plzeň-Bory


Barča mi zmizela na vína na Moravu a tak už dopředu plánuji, kam vyjet na celý den. Po delším hledání jsem narazil na zámek Svojšín, kam jsme sice za mého mládí jezdili, ale přeci jen už je to nějaký ten rok zpátky.

Z Bor sjíždím do oblasti Na Hvězdě pak kolem areálu Škody, kolem I. a VIII. brány, po staré Domažlické do Slovanského údolí a pak podél trati po cyklostezce do Zadních Skvrňan. Je milé, že se tu dá projet do Křimic ulicí V Dolově a pak navázat na CT 37 vedoucí do Vochova. Kolem hřiště projíždím na svou oblíbenou polní cestu na západ směrem na Myslinku. Asi v polovině úseku je křižovatka, kde se připojuje cyklotrasa, takže do Myslinky dojíždím po CT 2301. Do Doubravy se mi nechce po silnici, tak se pouštím na polní cestu přes kopec, kde už jsem se jednou opačným směrem prodíral vegetací. Je ale závěr teplého léta, žně za námi a když tak to půjde po poli.

Nakonec jsem projel lépe, než jsem čekal, cesta byla toho času průjezdná od jednoho konce na druhý. K Doubravě se přibližuji kolem podivného statku a pak pokračuji po zelené turistické značce vzhůru k rozcestí U Maška. Taky pamatuji, kdy se tu dalo sotva projet a o značce nebylo ani památky. Dostávám se tak do lesa a po pěkné lesní cestě pokračuji, později po žluté, až na Harabasku. To už však po hrubé asfaltce mezi mnoha houbaři. Je tu i CT 2204, ale té se držím jen na hřebínku Harabasky, k první silnici. Chci totiž ještě dále na západ, až ke křižovatce na Lhotou u Stříbra. Zde je to slabší, de facto se tu dá pokračovat jen po silnici. Rapidně tedy klesám do Sytna. Však jsem taky byl původně nad 500 m n. m.

Kousek ještě musím přes Sytno, pak odbočuji vpravo na CT 37 do Svinné. A zase jedu přes pěkný les... Ze Svinné mířím kousek po silničce na Stříbro, ale hned jak to jde, odbočuji na polní cestu ke Křížovému vrchu a nakonec jedu přímo přes něj. Asi si sem někdy vyjedu na sólo výlet, je tu mnoho cest i trailů a pěkný výhled na Stříbro. Prudkým sjezdem po žluté sjíždím k Partyzánské ulici ve Stříbře. Podjíždím Plzeňskou a silnou rosou projíždím k lávce přes Mži, která mě dostane na druhý břeh k červené turistické značce. Mám trochu obavy, tyto pěšiny nad řekou bývají pro bikery špatné. Když se ale zadaří, naopak se řadí mezi oblíbené singly. Toto je naštěstí spíše ten druhý případ. Ale hned mě vyzkouší, jak jsem připraven na výškové rozdíly. Přejíždím přes potok a pak hurá do tak prudkého kopce, že se sotva udržím v sedle.

Jak jsem vyjel z údolí, měl jsem celkem přehled, do čeho se řítím, udržoval jsem směr s občasnou kontrolou v mapě nebo se sem tam objevila i značka. Asi po kilometru se cestička stočí a vede do lesa, kde se nedá moc jet. Je to ale jen krátký úsek, za rozcestí Pod Romanem se nicméně rozhoduji pro větší cestu horem. A tak stoupám k první odbočce vlevo, pak už sjíždím podél porostu k chatkám. Kupodivu se sem dá dojet i autem, ještě projet jedním lesním výčnělkem a za polem už vidím chatovou osadu Máchovo údolí:) Opět sjíždím k řece, Novému mlýnu, pár metrů po hlavní silnici a pak do Milíkova, stále po červené.

Zbývá poslední úsek do cíle dnešního výletu, oprávněně se bojím jet podél řeky. Přeci jen jsme dál od civilizace, ačkoliv se jedná o mezinárodní trasu E6. Až k posledním chatám u Lomského potoka se jede pěkně, ale pak začíná hrůza, kam nejenže se sotva vejde kolo na šířku mezi vysoký porost, ale jsou tu i velmi prudké zatáčky s malým poloměrem a mnoho popadaných stromů, navíc ve strmé stráni. Jedná se možná o 500m, ale stojí to za mnoho násobně delší objížďku. Závěr je navíc vyšperkován řekl bych horolezeckou stěnou směrem ke kolejím. Pak už se cesta dostává zase do normálu a míří ke svojšínskému nádraží. Zbývá se dostat přes řeku a jsem tam, na pěkné rekonstruované návsi ve Svojšíně, nad níž se tyčí zámecký areál s kostelem sv. Petra a Pavla. Je tu i kavárna a naučná stezka.

Po té naučné stezce s nekonečným názvem "Skalní defilé u Svojšína" se začínám vracet a to nejprve k Černošínskému potoku. Pak musím stoupat po silničce (a CT 2213) do Otročína. Asfalt já ale nerad a tak zkouším objet Otročínský vrch a bývalou vojenskou střelnicí a průmyslovým areálem se probojovat ke Stříbru. Orientace je tu složitá, smysl cest se vytratil, někde zůstávají staré překážky, jinde už se objevují nové, ale k centru jsme se nakonec dostal. Znovu sjíždím ke Mži, po NS "Historie hornictví na Stříbrsku" k Červené lávce a pak vzhůru po CT 37 a k silnici na Svinnou. Dá se jet ještě kus loukou, ale tahá to za nohy. Do Svinné nedojedu, odbočuji k Siemensu. Nechtěl jsem jet stejnou cestou a teď musím po hlavní silnici dlouhým táhlým sjezdem do Sytna. Naštěstí je tu přehledný a široký úsek. Ze vsi už pokračuji po nevýznamné silničce do Lhoty u Stříbra. Tu projíždím směrem na východ a na samém konci vsi zkouším cestu vpravo mezi baráky, která by mi mohla lépe přiblížit Vlkýši. Nooo, cesta se ztrácí, ale lze jet po louce, tak je to 50/50. Asi mě to ale baví víc, než po silnici. Do Vlkýše mě čeká sjezd za skupinou silničních cyklistů. Stěží, ale udržel jsem se jich a pak jsem je setřásl kdesi v Heřmanově Huti, kde jsem si zkrátil cestu po zelené turistické značce. Projel jsem nedaleko rozhledny a pokračuji do Dolních Sekyřan.

Rovinka do Přehýšova se táhne, už jsem pěkně unavený. Na polní cestu k Diossu se ale těším. Bohužel si tu pravidelně mnoho lidí zkracuje cestu autem a tak je tu provoz a hodně prachu. Jede se tu ale jinak hezky, po cestách přilehlých trati pod dálnicí okrajem Nýřan k Humboldtce, na Mexiko, kolem koupaliště a ke hřbitovu. Trošku přes opec, Torovku, vede neznačená lesní cesta do Tlučné. Pak jedu jižním okrajem Vejprnic a po CT 2258 na Novou Hospodu a konečně po CT 2151 až k žluté turistické u Vlachy, po které už dojíždím do Borského parku.

Náročný výlet, ale mám takové rád, 93 km, 1100m nastoupáno, průměrná rychlost 18,9 km/h. Nebýt úseku u mže před Svojšínem, tak by to bylo pomalu 20. Ale na kdyby se nehraje.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Kostel sv. Petra a Pavla Svojšín

Zámek Svojšín



středa 23. října 2019

Česká brána Bělá p. Bezdězem (Mladoboleslavsko)

29. 8. 2019
47 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky
 
Mladá Boleslav - Radouč - Debř - Josefův Důl - Dalešice - Bítouchov - Čistá - Bělá p. B.-žst. - Bělá p. B.-Česká brána - Šibeniční vrch - po modré Sahara, Podolí - po červené Bělá p. B.-žst. - po modré Bítouchov, Zvířetice - Chudoplesy - Kosmonosy - Mladá Boleslav


Kam se tak letos ještě v okolí té Boleslavi podívat? Ještě jsem pořádně nebyl u České brány v Bělé pod Bezdězem. Plánuji cestu pokud možno po méně známých cestách. A tak vyrážím na Radouč, často tu sice běhám, ale zřídka zde projíždím na kole. Z Radouče sjíždím po žluté do Josefova Dolu. Pokračovat chci ale na severozápad, tak se vracím do Debře, odkud jedu podél řeky po louce do Dalešic. Zde začínám prudce stoupat přes ves. Za posledními baráky se cesta srovnává a jede se pěkně až na kraj Bítouchova.

Snažím se lesní cestou podél silnice dostat k Čisté, ale jde to jen první půlku cesty ke státní silnici. Čistou vlastně objíždím ze severu a pokračuji k Bělé, znovu přes silnici na Českou Lípu a pak po červené k nádraží. vedlejší komunikací přes oblast Na Výsluní a Hůrka jedu nad a podél Vlčího Dolu, ale taky jsem si do něj sjel, takže pár výživných kopců mě neminulo. Stejně tak jako před tím, než jsem se dostal do centra Bělé k opevnění, jehož pozůstatkem je i Česká brána.

Nevracím se hned, sjíždím po červené k rybníku Slon a pak prudce a technicky náročně stoupám chatovou oblastí k Šibeničnímu vrchu po modré turistické značce. Kopec za mnou, už je zase líp. Hezkou lesní cestou pokračuji přes rozcestí Sahara - krupská silnice i šestidomí. Následně sjíždím do Vlčího dolu, opět k bělskému nádraží. Aby byla změna, stoupám po silnici směrem na Čistou, ale nahoře odbočuji vlevo na modrou turistickou značku, která mě nakonec dovede přes Bítouchov až do Zvířetic.

Ačkoliv už se stmívá, rozhodl jsem se pro tu horší z variant, a sice přes lávku, prudce do kopce od řeky k Chudoplesům a nejist, zda budu mít kam pokračovat, nejlépe do Kosmonos. Kupodivu jsem trefil správnou z mnoha pěšinek, vystoupal, kam jsem chtěl, křižoval silnici z Bradlce a dokonce projel i loukou na kraj Kosmonos. Poté už jsem sjížděl kolem zámku na kraj Boleslavi a Havlíčkovou a Palackého ulicí dorazil na Staré město.

47 km, dvě a půl hodinky v sedle, 600 m převýšení a 18,8 km/h průměrná rychlost, spokojenost.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Bělá pod Bezdězem, Česká brána
Bělá pod Bezdězem, Česká brána



pátek 18. října 2019

PR Kozelka z Plzně na kole

24. 8. 2019
93 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1500 m
Terén: Šotolinové cesty, singly, asfaltky

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Techmania - Zámeček - po zelené Sylván, Košutka - po modré Pod Krkavcem - Příšov - Stýskaly - Nekmíř - Lhotka - Hubenov - po CT 35 U Františka, Kostelík - Velká Mýť - Pod Vysokým vrchem - Nečtiny - po červené Doubravice, Kozelka, Doubravice - Nečtiny - po mísntí modré Hrad Nečtiny - Plachtín - Dlouhá louka - PR Hůrky - Zahrádka - Všeruby - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Malesice - po NS Údolím Mže Křimice, lávka u ZOO - nemocnice Lochotín - Roudná - nám. Republiky Plzeň - Bory


Hned musím prozradit, že tenhle výlet jsem měl už nějakou dobu za lubem a nakonec byl asi nejhezčí za celý rok. Z Plzně jsem vyjel přes Hvězdu, kolem Techmanie, kolem autobusového nádraží a po NS Údolím Mže k nové lávce za ZOO. Jen pár metrů po silnici na Radčice a hurá do kopce k Zámečku. Zkouším to údolíčkem kousek dřív, než po zelené, protože se mi nechtělo do prudkého stoupání, ale moc jsem si nepolepšil, čekaly mě schody, bloudění, zarostlá pěšina (ač v mapě je vyznačená regulérní silnice) a i tak kopec...:D Hezky stoupám na Sylván, krajinou dosud neznehodnocenou obchvatem. Ze Sylvánu pokračuji přes pole na Košutku a pro změnu po modré stoupám směrem ke Krkavci po šotolině a pak po singlu. Až na vrchol nedojedu, stoupání si dnes užiju dost. Z rozcestí Pod Krkavcem mířím podél lesa a zakrátko vlevo kamsi do pole, abych mohl zas prudce stočit směr na první křižovatce polních cest a zamířit na Ledce. De facto objíždím pískový lom, stáčím se tedy doleva a sjíždím lesní pěšinou do Příšova. Leží u potoka a tak není divu, že do Stýskal je zas třeba stoupat po prašné cestě a přes les plný houbařů.

Do Stýskal přijíždím od koupaliště a opouštím je takovým tankodromem na Tatinou. Chci zkusit zkratku do Nekmíře. Asi 300m za Stýskaly tedy odbočuji vlevo, vypadá to slibně. Dojíždím na kraj lesa a nechávám se raději vést tou větší cestou na severozápad. Ano! Projíždím až k silnici a sjíždím pěknými serpentinami do Nekmíře. Už jsem zapomněl, že do Lhotky se dá jet přes PR Bažantnice, takže jedu proti větru do táhlého kopce, tento úsek nemám rád. Následuje ovšem o dost horší kopec do Hubenova. Z Hubenova se konečně řítím do PP Manětínská. Po CT 35 opět projíždím kolem zástupů houbařů, kteří nejraději sbírají z okýnka auta. Sjezd se nenápadně mění v rovinu a táhlé stoupání. Rozcestí U Františka je už více jak 550 m n. m. Ale není to jen o stoupání, sjíždím se k potoku Bělá, pak zas stoupá, stále po CT 35. A právě v místě, kde se připojuje zelená a jsme už 600 m n. m., odbočuji vlevo a opět doufám, že někde nazakufruju v lese nebo neskončím v rokli.

Chtěl bych zamířit po hřebínku pochybnou cestou od vrcholu Lom po Velkou Mýť. Bomba, projíždím cestou jak ze sna. Už není kam výš, tak mírně klesám nad Nové Městečko a pak ještě víc, pak prudce odbočit po žluté z asfaltky zpět na lesní cestu a úplně brutálně pak klesnu do Nečtin. Závěrečný úsek vyvolává lehký pesimismus, 200m převýšení po červené v celkem zapomenutém kraji, bude to vůbec průjezdné? Je, stoupá se podél lesíka, ale je to tu vzorně prosekané. Do Doubravice se stoupá po louce a už zdáli mě pozoruje divící se a grilující obecenstvo. Za barákama (ani vesnicí se to tu moc nedá nazvat) to pokračuje pozvolna. To se ovšem brzo mění, za chvíli následuje mýtina, kterou už mám tendenci křižovat, protože proti spádnici je to na hraně. Dojíždím k rozcestí Pod Kozelkou, zcela výmluvné jsou zde stojany na kolo, upozornění, že dále je to jen pro pěší už ani není třeba, ale samozřejmě ho ignoruji.

No kopec je tu jak hovado, bohužel je sucho a probíhala zde těžba, takže cesta je hodně špatná, navíc je horko. No nebudu se vymlouvat, vzdal jsem to a hned za dvacet sekund jsem toho začal litovat, protože mi zbývalo k vrcholu pár metrů:(( Budu sem muset znovu, to je jasný. Jak se člověk dostane nahoru, podél útesu už se jet dá, ale kochat se přitom není až tak úplně možné. Vyhlídka Kozelka je nakonec ale skvělá. Moc se v těch výšinách nezdržuji, stálo by to sice za obhlídku i zdola, ale není to tam příliš přístupné na kole a taky mě čeká asi 45 km do Plzně...

Tak i dolů to je celkem adrenalin, není to až takové překvapení, že nahoru mi to moc nešlo. Najednou mi připadá, že jsem musel neskutečně stoupat. Až teď jsem si to uvědomil, brzdím fest a jedu jak neřízená střela... Z Doubravice tentokrát jedu po asfaltové příjezdové cestě, po silnici přes Nečtiny, ale kolem fotbalového hřiště k místní modré značce zadem k rybníku Baba a pod hrad a kolem zámku. Nestoupá se tu až tak dramaticky, jak jsem se obával. Ale jak vyjedu na silnici, to je jiná, už se mi moc do kopce nechce. Do Plachtína je ale hezký úsek, kolem skot, takový nádech hor tu je kolem a já navíc ještě budu stoupat po žluté opět k Velké Mýti-a to stojí za to po šiškách a hlubokém nánosu jehličí kamsi vzhůru. Zanedlouho jsem nicméně u asfaltové cesty, kde odbočuji vpravo a vše si vynahrazuji nekonečným táhlým sjezdem k Dlouhé louce. Modrá se připojuje a pak odbočuje, mně by se nicméně hodilo jet stále na jih. Znovu to riskuji a ne že by to bylo úplně bez ztráty květinky, ale projel jsem celou PR Hůrky a vyjíždím kousek pod Zahrádkou. To mám radost!

Pokud nechci nějak složitě objíždět lom nebo tak nějak načerno ho projíždět, pokud to vůbec jde, musím kus po silnici směrem na Všeruby k Bukovému vrchu-to je nevýrazný vršek kousek za zemědělským družstvem, kde se dá jet zkratkou do Všerub a konečně se tu začíná klesat. Teď už mi tedy síly dochází, nakonec však stoupání ke státní silnici na Karlovy Vary nebylo tak zlé, asi po větru. Hlavní tah jen křižuji a pokračuji do lesa ve směru na Smolný vrch, stále po nějvětší cestě, nejdřív se stáčí vpravo, poté na rozcestí ve tvaru Y vlevo, u rybníčku znovu a pak už vás cesta dovede do Čemín. Do Komberku jedu nejkratší možností-po silnici, dále však po zelené nahoru do Vlkýše. Cestou do Malesic se dá odpočinout. A taky rozsvítit, páč padá tma.

Po NS Údolím Mže do Křimic se přes jámy na cestě nejede nejlíp, jak není moc vidět. Pak se odchyluji od NS, jedu podél řeky kolem nového parčíku a workoutového hřiště, dále pak už opět po NS směr Plzeň. Nakonec jedu ještě pozdravit Barču do nemocnice, takže ještě jednou přes lávku, k Lochotínskému parku a přes alej Svobody do areálu nemocnice, protože se mi nechtělo spodem přes padesát vrátek a schodišť. Na Bory to pak zkouším ulicí Na Hrádku, pro mě neznámou oblastí Plzně, dále pak už samozřejmě známou Roudnou k náměstí Republiky. U McDonalda si mě nevšímají, tak jedu kolem Masny na Klatovskou a zásoby cukru na večer pořizuji v Žabce na Borech.

No, vidíte, jak jsem se rozepsal, opravdu boží výlet. 93 km, 1500 m nastoupáno, průměrná rychlost 19,4 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

PR Kozelka

Vyhlídka Kozelka


pondělí 7. října 2019

Malý Bezděz na kole (Mladoboleslavsko)

22. 8. 2019
52 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 800 m
Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Podlázky - po CT 17 Michalovice, Debř - po CT 8157 Důl - Bezvel - Březinka - po CT 0060 Valdštejnsko, Bezděz ž. st., Bezděz - Malý Bezděz - Bezděz - Dvůr - Hlínoviště - Dlouhý důl - po CT 8125 Plužná, Čistá, Důl - po červené Podlázky, Česana - Staroměstské náměstí


Na Bezděz se vracím celkem pravidelně, ale na Malém Bezdězu jsem dosud nikdy nebyl. A právě přišel čas, abych to omrknul. Vyrážím co nejdřív, je to daleko a v závěru dost do kopce. Ze Staroměstského náměstí sjíždím na Ptáckou a po malé nenápadné lávce za baráky překonávám řeku k vodárně. Pokračuji ke žluté turistické značce na kraj Podlázek a pak přes Michalovice po červené do Debře. Zde začíná táhlé stoupání po CT 8157 k myslivně Důl a dál údolím k Bezvelu. Byl to samozřejmě místy boj, proklestit se kupředu, ale lepší, než-li je někudy po silnici. Ani po několikanásobném pohledu do mapy jsem netrefil tu správnou cestu, ale vyškrábal jsem se prudkým stoupáním k poli za Plužnou.

Po CT 0060 pokračuji do Březinky už po silnici. Zde za návsí odbočuji na nenápadnou cestu dolu do údolí. Táhlým stoupáním v chladném údolíčku stoupám k Valdštejnskému lesu. Nikde nikdo, pěkná štěrková cesta, je dobře, že to odsýpá. o rovinaté cestě jsem co nevidět u rozcestí a hájovny Valdštejnsko. Lehce z kopce po Bezdězské cestě a sále CT 0060 pospíchám do části obce Bezděz, kde je železniční stanice. Odtud stoupám po vedlejší silnici do opravdového Bezdězu pod hrad, ve vsi už se stoupá velmi příkře. Až úplně nahoře je pěšinka, kde se dá pokračovat do sedla mezi vrcholky Bezdězů. To se nachází už skoro 500 m n. m. Cesta nahoru se i nadále stává ještě prudší, sypou se tu kameny a je tu kmen přes cestu. Nechávám tu tedy kolo a vybíhám pěšky poslední půlkilometr.

Jsem mile překvapen, jak pěkný je z Malého Bezdězu výhled na Bezděz i na Máchovo jezero i Kokořínsko. Vyhlídky jsou tu na všechny strany a při západu slunce to tu skutečně stojí za návštěvu. Bohužel mě trochu znervózňuje 25 km vzdálený domov. Rychle se tedy vracím, sjíždím zpět stejným singlem do Bezdězu a po CT 3045 do Dvora. Hledám cestu k Hlínovišti, měla by vést podél pole, ale je třeba sjet skoro až ke státní silnici, odbočit vlevo k lesíku a projet až na kraj vesnice, kde lze přejet frekventovanou silnici. Mířím k cestě podél trati, kterou jsem s nadšením objevil loni. Za Zadním Hlínovištěm jedu "po hraně" údolí až k zelené turistické značce, po které sjíždím právě ke trati v údolí Dlouhý Důl.

Je nutné do toho šlápnout, aby nebyla zima. Jedno z mála údolí, kde je cesta pěkná a ústí na silnici, kde se vydávám vpravo do kopce do Plužné. Koukám, že bych příště mohl vyzkoušet cestu kolem sportovního letiště do Čisté, nyní ale jedu po silnici, už je šero. Z Čisté sjíždí po červené. Je to pěkná techničtější cesta, bohužel jsem tu snad nikdy nejel za světla, takže jedu opatrně a pomalu. Přes Debř pokračuji stále po červené mezi tratí a Jizerou po pěšině k Česaně a poté nahoru na Staroměstské náměstí.

Zřejmě poslední z letošních delších výletů, 52 km, s průměrnou rychlostí 18,8 km/h. Na Mladoboleslavsko velmi velké převýšení, 800 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Velký Bezděz z MaléhoBezdězu

středa 2. října 2019

Kvadriatlon Pilsenman 2019

10. 8. 2019
40 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní cest, singly

Plzeň-u sv. Jiří - Chlum - po červené Doubravka, U Trati - Bílá Hora - Druztová - po žluté Věžka, Dolanský mlýn - po modré Drahotínský rybník - po místní modré a zelené Žichlice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - Ledecká silnice - pískovna - Krkavec - Zálužská silnice - po CT 2151 Orlík - Bílá Hora - u sv. Jiří


Jako polovina smíšené dvojice jsem se zúčastnil věhlasného kvadriatlonu Pilsenman. Trochu jsem trénoval na plavání, ale v Boleveckém rybníku bylo tak málo vody, že se tak 100m běželo po ostrově. Následoval asi dvoukilometrový přeběh k depu u sv. Jiří. Vlastně hned od startu poprchávalo. Následovala hezká hodinka na kánoi, nějakých 6 km. To člověka celkem unaví, když jezdí tak maximálně jednou za rok na Vltavu a z Vyššího Brodu do Rožmberku mu těch 10 km trvá celý den:D

Po kánoi nás čekalo kolo, to už regulerně lilo (pršet mělo jen velmi zlehka-klasika). Zima nicméně nebyla a i kdyby, hned jsme měli příležitost se zahřát po průjezdu parkem v prudkém soupání na Chlum. V tomto kopci jsme poprve předjížděli vedoucí holky, ztratily se samy sobě. Na vrcholu jsme to otočili a rovnou zas jeli zpět po červené pod trať a zkratkou k lávce pod stoupáním na Bílou Horu. Dále se pokračuje po žluté směrem na Druztovou. Nejede se později Malochovo stezkou, ale po silnici. Z Druztové se nicméně pokračuje po žluté kolem Věžky, pěšky do vymleté stojky a pak pozvolným stoupáním kolem rozcestí Dolanský mlýn na modrou turistickou značku, po které se přes kopec dostáváme k Drahotínskému rybníku. Prudké odbočení vpravo na místní modrou a hurá zas na lesní cestu a stoupat...

Na rozcestí Nad Drahotínským ryb. pokračujeme po zelené přes silnici velmi kořenitou cestou do Žichlic. Zde předjíždíme ztracené holky podruhé a přitom nás ještě v kvaltu sfoukli první kluci, kteří měli delší plavání i loď. V Žichlicích občerstvovačka a hurá podél Třemošné pěknou stezkou k Břízskému mlýnu. Za mlýnem se jede kousek po silnici, ale hned se zas sjíždí a brodí u chatek. Zakrátko nás předjíždí druhá ženská dvojice. To už je ale poslední, co nás předjede!

Po místní zelené turistické značce pokračujeme za Třemošnou podél trati k chatové osadě a následné k Ledecké silnici. K pískovně pod Krkavcem nás čeká asi nejhorší úsek plný obřích promočených kořenů, prudkých výjezdů a klikatící se stezičky. Jen pár metrů po silnici a hned zabočujeme do lesa na vrstevnicovou cestu, která nás dovádí k zelené značce, po které se dramaticky stoupá na vrchol Krkavce. Rádi se tu občerstvíme, ačkoliv stále prší. Jsme tedy upozorněni, že máme jet hodně opatrně po tom rozbitém singlu po modré dolu. Přežíváme, za silnici kousek po neznačené cestě ke žluté a až k Zálužské silnici to pěkně jede. Za ní je to trochu do kopce, ale jede se pořád dobře.

U Orlíku, který musíme celý objet, už cítíme únavu a v mokrém hlubokém písku se jede ztěžka. Por nás asi naštěstí se dostáváme na zpevněnou cestu a pomalu začínáme i klesat k Bílé Hoře. Hlavně nezabloudit... Zručskou cestou se blížíme k cíli, už zbývá jen přejet lávku a hurá do depa. No k cíli-cyklistické části.

Na závěr si ještě jednou vyběhneme na Chlum a jednou přebrodíme a jednou přeplaveme řeku. Zhruba pětihodinový závod značně ztížilo počasí, ale lepší, než kdyby bylo 35°C. Kolo bylo ale dobře trasované. Převýšení velké na tak krátkou vzdálenost. S Markét jsme nakonec vybojovali druhé místo:))

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Pilsenman 2019