Krušné hory - Popovský kříž a vápenka Kovářská

63 km

29. 10. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Asfaltky a nezpevněné cesty

 

 Abertamy - po Kaffské cestě Lípa - po zelené Mariánská - Popov - Popovský kříž - po žluté Jáchymov - po modré Plavno - po CT 2011 Suchá-horní hřiště, Pytlácká rokle - Meluzína - po červené Pod Křížovou horou, Pod Vysokou sečí - vápenka Kovářská - Kovářská - Háj - Neklid (po CT 23) - po červené Boží vyhlídka - Boží trail - býv. Nový mlýn - po červené Božídarský Špičák, Mrtvý ryb. - po Nové slatinské cestě rozc. Východní Abertamy - Abertamy

 

 

Tak sezóna pořád nekončí, a to ani na horách...konec října a já se vydávám z Abertam na výlet k Popovskému kříži. Kaffskou cestou přes všechny plešivecké sjezdovky, kde se nyní pohybuje jen pár nadšenců, objíždím celý kopec. Zpočátku se stoupá, ale láme se to v místech setkání s modrou turistickou trasou a pak už se pěkně sjíždí přes Střední Kaff na rozcestí Lípa, kousek nad vesničkou u silnice. Po zelené po necestě sjíždím k Eliášovu potoku po kluzkých kamenech, pak se zelená stáčí k Mariánské a značně stoupá. Mezi Střední a Horní Mariánskou cestou se dá jet směrem vzhůru opravdu špatn. Skrz obci až do zatáčky u vysílače dál stoupám po silnici, pak mě zláká nádherná cesta loukou, která není vyznačená v mapě, ale mohla by vést tam, kam potřebuju. A skutečně, mezi ovcemi jsem dojel pod Popovskou horu a ačkoliv v mapě značena není, po hřbetu k Popovu kousek vede i trasa Stonemana. Tady se dá jet, až to práší za kolem😊 Dnes tedy spíše létá bahno, ale to nevadí, než se rozkoukám, jsem na bývalém Popově. Nejprve se jedu podívat na zříceninu kaple a pak jdu přes skálu pěšky k Popovskému kříži. Docela se vytáhly mraky, takže je vidět krásně na celé Poohří. Jsem na samém jižním kraji Krušných hor. Moc pěkné místo, navíc tu skoro nikdo není. Vracím se ke kolu a vydávám se po žluté k Jáchymovu.

O pár vrstevnic výše sice vede paralelně zpevněná cesta (zelená turistická), ale to mě nezajímá, já chci pořádnou stazku. A tak ji mám, ačkoliv to v mapě nevypadá, že by cesta stoupala, tak opravdu stoupá a to v terénu, který jsem snad ještě nezažil, volné kameny a větvě v korýtku, překryté vysokou vrstvou listí, vše neuvěřitelně vratké. Jedu na nejlehčí převody a stejně mám problémy. Nakonec jsem musel kus i pěšky, nedalo se jet... Zlepšilo se to o pár zatáček později, před Údolím mlýnků. Tam také na nové mýtině obdivuji výhled do údolí na Jáchymov. Následuje prudký sjezd a pak cesta lesem, která mě vykopne u Radium Palace. To jsem se dostal hodně nízko, netrvá dlouho a vydávám se po silnici k Suché, přes slavný kopec "Panorama". To je ale jen začátek, po modré odbočuji do lesa na hodně podmáčenou nezpevněnou cestu. Pěkná, líbí se mi, objíždí Arnoldov, na rozcestí Pod Kozím vrchem se k ní připojuje žlutá z Horního Žďáru a před bývalým dolem Plavno odbočuje do údolí. Já však budu pokračovat po žluté na Suchou. Výhled z Plavna už je zarostlý, takže nic moc zajímavého. Pokračuji tedy dalším táhlým stoupáním po staré asfaltce k hornímu hřišti nad Suchou. Aby toho stoupání nebylo málo, odbočuji na CT 2011 a po štěrkové cestě se vydávám do 950 m n. m., ve kterých leží rozcestí Nad Suchou. Asi o tři kilometry dále, v Pytlácké rokli, je to už 1050 m n. m. a kolem této kóty se pohybuji až pod Meluzínu. Za Meluzínou na silnici odbočuji na červenou a po kratším úseku po asfaltu sjíždím na nezpevněnou cestu pod Křížovou horou. Tato cesta ústí na "vrstevnicové" asfaltce. Chvíli se kroutí povodím Bočského potoka, pak od zatáčky nad hájovnou Vykmanov začíná dost stoupat, až k silnici na Měděnec. Za silnicí pokračuji dál po cestě, která dřív byla zpevněná hrubým štěrkem, nyní je z toho nejhladšího asfaltu, lepšího než na většině silnic v Krušných horách. Tudy se dostanu velmi rychle k bývalé vápence. Je tu nějaká sešlost, ale vápenka vstala z popela, je vyfiknutá😊 

Až k nádraží do Kovářské vede tahle silnička. Hned za nádražím se začínám vracet do Háje, k první křižovatce podél trati, pak vlevo po nefrekventované úzké silnici znovu do kopce. V sedle mezi Vlčím a Hájským kopcem se to zlomí a chvíli zas sjíždím do vznikajícího satelitu. Přes Klínovec se mi nechce a přes údolí do Oberwiesenthalu taky nepojedu, takže to dnes zkusím po CT 23 přes klínovecké sjezdovky. I když je mezi sezónami, je tu velký provoz, nejede se tu dobře. Až za kopcem, u větrných elektráren, odbočuji na červenou vedoucí přes Neklid k Boží vyhlídce. Za ní vyzkouším Boží trail, projedu Božím Darem a pak jedu po silnici, protože na stezce vedle jsou davy nepozorných lidí. Odbočuji po červené, takže stoupám za Špičák, celý ho objíždím. Následně se klesá nad Abertamskou zatáčku, kde se červená opět stáčí a přes kopec vede na dohled Mrtvému rybníku. Kousek před ním na rozcestí odbočuji vlevo na Novou Slatinskou cestu. K Abertamům - východ se to ještě trochu táhne, i když po starší asfaltce to docela jede. Pak už lesem sjedu k Bystřici a vrátím se spodem do Abertam.

63 km a 1500 m nastoupáno, výživný pěkný výlet parádní krajinou Krušných hor.

 

 

 

 

 

Popovský kříž nad Jáchymovem a Ostrovem nad Ohří

Jáchymov

 

Vápenka Kovářská

Popovský kříž

Mariánská

PP Rokycanská stráň na kole z Plzně

54 km

23. 10. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Asfaltky a nezpevněné cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Masarykův most - Doubravka - Špitálský les - fořtovna - Holý vrch - po CT 3 Kyšice - dálniční přivaděč - po žluté Ejpovice - Čílinské polesí - hájovna Čílina - Rokycany - po červené Pod Žďárem - Borek - Borecký rybník - po modré Rokycany - PP Rokycanská stráň - po CT 3 Klabava, Kyšice - Červený Hrádek - Újezd - Ejpovický tunel - Pecihrádek - Bolevecký ryb. - Malý Bolevec - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Už bych klidně kolo zazimoval a jel na lyže, ale pořád je (sychravý), ale cyklistický podzim, tak se s radostí vydávám na oatrnou cestou spíše po více zpevněných cestách do Rokycan. Původně spíše k rybníku Lopatárna, ale nakonec mi nepřišel tak atraktivní, tak jsem zvolil za cíl Rokycanskou stráň.

 

Vyrážím východním směrem, takže přes Roudnou k Masarykovu mostu, pak Jateční a Mohylovou ulicí na Doubravku, kde nejraději projíždím parkem V Homolkách, kolem Gymnázia L. Pika a od něj vzhůru do Špitálského lesa. I když mám obavy o množství bahna v lese nad Hrádkem, přesto jedu po cestě kolem ústředního hřbitova a přes pole do lesa pod fořtovnou, kde je kritický podmáčený úsek. Nakonec to nebylo tak špatné. Za silnicí už je štěrková cesta a když pak vyjedu z lesa na CT 3 do Kyšic, tam už je asfaltka, takže to odsýpá. Z Kyšic od rybníčku stoupám po louce k přivaděči, kde přes lávku od Pohodnice přichází žlutá a po té začínám klesat do Ejpovic. Tady je cesta pořádně podmáčená s vyjetými kolejemi, ale jen prvních pár set metrů. Projel jsem tedy obec a opět stoupám ulicí Na Zelence, ze které vede polní cesta na jih až k dálnicí D5. Stará cesta pod náspem k podjezdu dálnice je vždy špatná, dnes je tomu nejinak. Na druhé straně už se jede o něco lépe a tak mířím k hájovně Čílina.

 

Chtěl bych projet na louku k Plzeňskému předměstí v Rokycanech, snad to trefím, protože když jsem tu minule jel obráceným směrem, docela jsem bloudil. Tentokrát to šlo lépe a rychle jsem byl u trati. Ulicemi podél ní jsme projel celými Rokycany až ke Klabavě, takže se musím trochu vrátit bludištěm mezi řekou, traťemi k červené turistické trase vedoucí Žďárskou cestou. Vystoupám po ní pod Žďár, kde odbočuji vlevo na CT 2157 a sjíždím do Borku. Projíždím mezi domky práve k Lopatárně a Kofroňovu rybníku a vjídžím na rozježděnou cestu kolem Boreckého rybníku. Po modré se tedy vracím do Borku a podél Holoubkovského potoka se vracím do Rokycan. Pěšinkou, která má označení Stramá ulice, skutečně strmě stoupám až k nemocnici. Protože to nejde jinak, sjíždím ke koupališti a prudce odbočuji vpravo a tím se dostávám na Rokycanskou stráň. Jsou tu krásné pěšinky ve svahu a nikdo tu většinou moc není😊 Od Klabavy-řeky se vracím k centru Klostermannovou ulicí a pak se po CT 3 vracím přes Klabavu-obec, kde už je bohužel vyasfaltovaný i poslední hezký úsek od D5. Za Klabavou se jede kousek po nefrekventované silnici a pak také po asfaltce přes kemp a pak od chatové osady stoupáním do Kyšic. Na kopci před Hrádkem už mám asfaltu tak akorát po krk, tak odbočuji na polní cestu, která mě dovede také do Hrádku, navazuje na ni zkratka k CT 2151. Ani po té ale nejedu dlouho, odbočuji z ní vlevo na neznačenou cestu, dříve polní, dnes štěrkovou, a sjíždím do Újezdu. Za Újezdem jedu po CT 3 k Ejpovickým tunelům a za tratí k lávce přes Berounku, za kterou následuje stoupání na Pecihrádek. Nechce se mi vracet znovu přes Roudnou, tak mířím kolem Boleveckého rybníku do Malého Bolevce a  pak přes Mikulku zpátky do Záhorska.

 

No, 53,5 km s průměrnou rychlostí 20,4 km/h a převýšením 700 m. Takový průměrný výlet, který byl nad plán, akorát tedy s nadprůměrným zastoupením asfaltek. Jsem rád, že jsem vyrazil, nakonec se i vyčasilo.

  

 

 

  

 

Rokycanská třída, Plzeň

PP Rokycanská stráň

 

 

 

 

 

 

 

Americká zahrada Chudenice, rozhledna Bolfánek

104 km

16. 10. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1200 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - park za Plazou - Husovo nám. - Techmania - SOU Borská - Borská Pole - Luční potok - Starý Sulkov - Nová Ves - letiště Líně - po zelené Martinská stěna, Radbuza - kamenný most Dobřany - Černotín - Černé vrchy - po zelené Lažany, Chalupy - Zemětice - Kloušov - Buková - Těšovice - po zelené Zichov - Kaničky - NPP Americká zahrada - rozhledna Bolfánek - Chudenice - po zelené Výšensko - Strýčkovice - Hráz - Kačerna - podél Merklínky Kloušov, Merklín - kolem Prašivého a Holého vrchu Přestavlky - Dnešice - Šavlice - keramička Chlumčany - Dobřany - podél Radbuzy Wartův mlýn - Měsíční stráň - Litice - Černý Most - po NS Údoliím Radbuzy Škodaland - pod Výsluním Slunečná lávka - Českým údolím Doudlevce - Doudlevecká lávka - Habrová ul. - papírna - centrum Plzně - Pod Záhorskem

 

 

 

Sice už je půlka října, ale jak bylo září deštivé a chladnější, teď jezdit stále jde. A protože mám celý volný den, naplánoval jsem si výlet do Chudenic, kde budu moct v Americké zahradě obdivovat barvy podzimu. Sjíždím k Rondelu, ale Plzeň projedu trochu víc zadem, přes park za Plazou, který se konečně otevřel, a pak stoupáním přes Husovo náměstí k Techmanii. Z Borské ulice odbočuji k učilišti a projíždím na Borská pole kolem oplocené stavby nového sídliště. Na druhém konci průmyslové zóny vjíždím konečně do lesa. Bohužel jsou tu už skoro všechny cesty zpevněné, jsem tedy velmi rychle u Lesova a chtěl bych zkusit se dostat přes Luční potok na jeho pravý břeh. Dříve to určitě šlo, ale dlouho jsem tu nebyl. Nejdříve jsem to zkusil podél plotu solárního parku, ale je to tu tak úzké, že se nevejdu s řidítky. Druhý pokus tedy vede přímo přes potok-ten jsem sice překonal, ale pěšinky na druhé straně jsou podivné a ztrácí se. Nakonec jsem se probojoval až k CT 2259, projel k rozcestí Starý Sulkov a po zelené pak dojel do Nové Vsi. Podél letiště, pro jehož zničení a přeměně na montovnu s chemičkou už naše vláda dělá proti vůli lidí psí kusy, pokračuji lesem směrem k Dobřanům.

Vyjíždím z lesa a po rychlé polní cestě po zelené sjíždím k Martinské stěně. Přejíždím silnici na luka na levém břehu Radbuzy, kudy mířím ke kamennému mostu. Právě pohledem z něj jsem objevil velmi příjemnou zkratku nad řekou a pod hlavní silnicí do ulice U Radbuzy. Škoda, že nelze prjet kolem náhonu až k fotbalovému hřišti, i tak ale touto cestou minete skoro všechny křižovatky a centrum. Následuje silniční úsek do Černotína a pak cesta přes Černé vrchy. I když je tu vyznačeno mnoho cest do Horních Lažan, dvě nebo tři nejpřímější jsou dlouhodobě neprůjezdné a v podstatě i neprůchodné. Mnohokrát jsem tu bloudil a proto když poznávám tu cestu, ze které jsem se opakovaně nemohl vymotat, trochu se vracím a jedu oklikou téměř směrem na západ, kde se časem napojím na zelenou trasu z Křížového vrchu. Po zelené pak sjíždím do Lažan a přes les přes kopeček na rozcestí Chalupy. Zde vede doprava modrá a doleva zelená, já však jedu rovně, vyjíždím z lesa a sjíždím do Zemětic. Chci totiž jet po polních cestách nad Merklínkou, loni mě to tu nadchlo. Dnes není tak skvělé počasí na brodění a ani jsem asi netrefil přesně to, co jsem chtěl, ale i tak to bylo pěkné. Křižuji silnici u Merklína a vydávám se na podstatně horší polní cestu do Kloušova. Tady to úplně hladce nešlo, hodně zarostlý úvoz, ale prokousal jsem se tím. Nezpevněnou cestu do Bukové si schovávám na cestu zpátky, takže jedu po silnici.

V Bukové si dávám svačinku, načež pokračuji kolem vršku Smrčí po cestě, která je v mapě značena jako malá asfaltka, ale je to celkem obyčejná polní cesta - to je příjemné😊 Kousek za Poděvousy se připojuji na malou silničku, hned z ní ale sjíždím směrem na jih. Objíždím tak vesničku Háje a dojíždím do Těšovic, poslední kilometr po zelené turistické trase. Tady už jsme na opravdovém venkově s nádhernou zvlněnou krajinou. Po zelené stoupám pod Bukovou horu a už jsem 500 m n. m. Nejedu však po zelené do Chudenic, po silnici projíždím Zichov zasazený v krásném údolí. Kousek dále v Kaničkách odbočuji vlevo mezi domky nad bezejmenným potůčkem proudícím z Kvapilových jezírek. Je to tu hodně rozbahněné, ale já jsem rád, že tady to ještě není vyasfaltované. Po NS Žďár poměrně dost stoupám k Americké zahradě, ačkoliv na vzdálenost to není daleko. Pamatuju si ji nějakou větší, ale je tu málo lidí a klid. Po obhlídce popkračuji na vrchol Žďáru, kde se nahcází rozhledna Bolfánek v nejhezčím podzimním čase a navíc s prosvítající modrou oblohou.

Po pár fotkách a nabrání nových sil se vydávám na cestu zpět. Do Chudenic je to pěkný sjezd, ale ne moc přehledný, mohou tu jezdit auta a chodí tu lidé napříč celou cestou, takže to chce trochu opatrně. Zámek si nechávám zase na jindy a po zelené stoupám do sedla Chudenické hůrky. Za Výšenskem odbočuji ze zelné doleva na neznačenou cestu vedoucí po obvodu Bukových hor podél Merklínky. Moc hezká cesta, ale na rozmáčené louce před Strýčkovicemi hodně rozježděná. Za vsí na Hráz už je ale asfaltová cesta, tak ty kila bahna můžu shodit😀 Kolem rybníku Kačerna se dá jet z obou stran, ale po levém břehu si to dovolím jen když na chalupě na břehu nikdo není. Okouknul jsem to a dnes jsou domácí přítomni, ve slatinách však vede pěšinka na pravý břeh a pak sice hezká ale ne zcela průjezdná stezka vedoucíí k hrázi. Párkrát jsem musel seskočit ze sedla, přesto se mi hodně líbí. Nad Merklínkou jde pokračovat i do Kloušova a dokonce až k silnici z Merklína do Ptenína. Moc hezká cesta pro horské kolo! K zámku už to pak po zelené není daleko.

Chtěl bych se dostat do Přestavlk, kam vede trochu spletitá cesta přes les. Kolem prašivého vrchu vystoupám po zelené, ta pak ale vede k Chalupám neprostupným polomem, ten si chci nadjet, musím tedy neznačenými cestami přes údolí Dražského potoka a pak se vrátit na cestu na severním úpatí Holého vrchu. Kupodivu jsem projel, takže dojem ideálu jen trochu kalí zcela zbytečný asfalt na polní cestě před Přestavlky. Do Dnešic vede jen silnice, takže bojuji proti větru, v Dnešicích ale stoupám na Kozlici a pak mířím lesní cestou k rybníku Šavlice. Keramičku tentokrát objíždím, protože v areálu je po kotníky jemného bílého bahýnka, to nechci mít v ložiscích😁 Do Dobřan tedy jedu po CT 2305 po silnici. Při zpáteční cestě projíždím náměstí a pak se vydávám lukami k Wartovu mlýnu. Protože po levém břehu řeky se nedá do Lhoty dostat, musím přes Měsíční stráň.

Od Cimrmanovy lávky ve Lhotě ještě vede krásná cesta říční nivou, což si užívám, jelikož od železničního viaduktu už nějaké hlavy pomazané napadlo udělat asfaltku😡👎 Vystoupám tedy na kraj Litic, poté zas klesám k lávce u hřiště a další lávka, tentokrát přes přehradu, mě čeká o kousek dále za Černým Mostem. zadem po NS Údolím Radbuzy pokračuji až ke Škodalandu, pak překonám po lávce silnici I/27 a přes Výsluní pokračuji do Českého údolí. Přes Plzeň se vracím Doudlevcemi, Doudleveckou lávkou do Habrové ulice a pak přes centrum a Roudnou do Záhorska.

Asi poslední 100+ km trasa letošního roku do nádherné Švihovské vrchoviny, průměrná rychlost 20,4 km/h a 1200 nastoupaných metrů v pěkném mixu cest s minimem možných zpevněných cest.

 

NPP Americká zahrada u Chudenic

Rozhledna Bolfánek

 

Němčovice - zastávka Křemílka a Vochomůrky

55 km

12. 10. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Zadní Roudná - u sv. Jiří - Ejpovické tunely - Újezd - Zábělá - Černá mýť - Dýšina - Nová Huť - po NS Kokotské rybníky Bušovice - Střapole - Korečnický potok - Všenice - Stupno - Doubravka - Matylda - po modré Vranovice, lom Terezie - Újezd u Svatého Kříže - autobusová zastávka křemílek a Vochomůrka Němčovice - Újezd u Svatého Kříže - Hovězák - Vranovice - Kříše - přívoz Nadryby - Valentovský mlýn - býv. Spálený mlýn - Telín - Klabava - Chrást - po modré Dolanský most - Věžka - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - velký Bolevecký ryb. - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

Druhý výlet po dovolené jsem přemýšlel, kam se vydat. Je to trochu daleko, když vyjíždím po čtvrté hodině, ale snad to stihnu do Němčovic. Ze Záhorska tedy jedu nejkratší cestou přes Roudnou, a Zadní Roudnou pod Bílou Horu, poté přes Masarykův most a kolem čističky k lávce přes Úslavu a ke sv. Jiří. Následuje stoupání po CT 3 k Újezdu. Projíždím celou obcí a pokračuji kousek po frekventované silnici do Zábělé, kde odbočuji vpravo a mířím do lesa za posledními domky. Lesní cestou se dostávám k nevýraznému kopečku Černá mýť, kde vyjíždím na silnici a sjíždím do Dýšiny. Opět jedu skrz celou ves až do Nové Huti. Až u koupaliště končí asfalt a vydávám se po NS Kokotské rybníky postupně více a více do kopce nad Bušovice. Bušovice leží v údolíčku, takže do nich klesám. Pokračuji severovýchodním směrem na polní cestu do Střapole. Posledně šla docela slušně projet a kupodivu ani dnes to nebyla úplná tragédie. Mířím k cestě vedoucí od východního konce vesnice do údolí Korečnického potoka. Zvláštní, ale asi jsem tuhle cestu nikdy nevyužil, tak se n ani těším. Jede se po ní dobře, taková lepší polní cesta. nad Korečnickým potokem to není po zelené daleko do Všenic, poté jedu "protisměrem" jakéhosi trailu "Korečnický mlýn" do Stupna. Stupno ale spíše jen lehce líznu, loukou mířím k Baště a kousek se držím modré. Za křižovatkou si zkracuju cestu po louce k cestě kolem bývalých lomů. Ta by mě měla dovést k rozcestí Matylda.

Kolem Břas vzniklo v posledních letech mnoho nových turistických a cyklistických tras. Většinou vedou po známých cestách, ale tudy jsem ještě nejel a jsem zvědav, jak to bude vypadat. Od Matyldy po modré se klesá po úzké lesní pěšince, moc hezké😊 Za silnicí už po větší cestě začínám mírně stoupat k lomu Terezie. V prudké zatáčce na okraji rekultivovaného lomu odbočuji vpravo na "Žlutý okruh". Opět do kopce, takže v protisměru vůči značení. Na kopečku na rozcestí odbočuji vlevo a vydávám se na sever do Újezdu u Svatého Kříže. Po nezpevněné cestě jedu podél lesa, za nímže se připojuji ke žluté turistické trase, to už je Újezd na dohled. Za ním už musím po silnici, takže ten kilometr a půl k zastávce Křemílka a Vochomůrky v Němčovicích docela uteklo. Je docela chladno, takže se moc nezdržuji a vracím se zpět do Újezdu.

Za Újezdem k rozcestí Na Dražkách jedu po žluté, pak následuje modrá k Hovězáku. Přímo na vrchol s krásným rozhledem nepojedu, po polní cestě ho objíždím a klesám do Vranovic. Dál musím přes hluboké údolí Díreckého potoka. Ve stoupání k Hochperku odbočuji vpravo na zkratku přes louku. O půl kilometru dále se připojuji na bohužel před několika lety vyasfaltovanou cestu do Kříší. Odtud sjíždím kroutící se silnicí k přívozu Nadryby. I sem se dostal asfaltový mor a tak po vyhlazené silnici, dříve pěkné cestě, musím po břehu Berounky dál. Asi půlku cesty k Valentovskému mlýnu si lze alespoň zpříjemnit přes louku. K bývalému Spálenému mlýnu pak vede zčásti červená, kde je štěrková cesta, a pak se jede neznačenou cestou po louce. Tady to mám opravdu rád. Od Spáleného mlýna se stoupá rozbitou kamenitou cestou k Telínu. Dnes pojedu do Chrástu tou složitější cestou, přes Kalbavské údolí. Sjíždím tedy k chatám u Klabavy, přejíždím po malé lávce a na levém břehu se za chvíli připojuji k NS Chrást, která docela zostra stoupá. Chrástem obvykle, a dnes tomu není jinak, projždím Polní ulicí k modré turistické. Ta pak vede alejí ke sjezdu k Dolanskému mostu.

 

Ještě jsem si vystoupal k Dolanům a po žluté se vydal do prudkého sjezdu k Drahotínskému potoku a rybníku Pod Hradem, tedy pod Věžkou. Poslední větší stoupání mě čeká do Druztové, ze které jedu nejkratší cestou k Senci podél vysokého napětí lesíkem. vyjíždím na pár metrů na silnici, kde už je žluté turiistická. Ta u rozcestí Pod Vysokou sjíždí na štěrkovou cestu a míří kolem několika domků a poté lesem k Bílé Hoře. Abych nejel po silnici, sjíždím od sokolovny k Boleveckým rybníkům a opět se přes Zadní Roudnou vracím do Záhorska.

Moc pěkný výlet, i když trochu studený, celkem 55 km průměrnou rychlostí 20,7 km/h. Byl to takový mix asfalltek, štěrkových a nezpěvněných cest😉

Zastávka Křemílka a Vochomůrky - Němčovice