pondělí 17. října 2011

Chrančovice, Všeruby

15. 10. 2011
70 km - střední

         To už máme půlku října a teploty přes noc pod nulou? Ale sluníčko svítí, tak do dlouhej rukávů a nohavic a hurá za dobrodružstvím. Při výjezdu teda trochu nekompromisní jeden stupeň nad nulou, ale jak se nakonec ukázalo, pocitově mrazivo bylo tak do jedný odpoledne, pak příjemnej svěží vzduch:) Co se týče trasy nic světobornýho, nálady byla na vedlejší silnice, takže přes Radčice, tam tedy po zelené turistické přes Malesice, Dolní Vlkýš a Komberk do Touškova. Dále pak po silnici táhlym kopcem do Písku, svezl jsem se krásně po větru do Líšťan a Chrančovic, překřižoval hlavní na Vary a malou asfaltkou jsem zamířil na Klenovice. Tam jsem sjel k potoku kolem nový vilový výstavby a následně (možno přes brod, ale nechtěl jsem mít úplně námrazu na botech) do kopce na březový vrch, který dostál svému jménu neskutečnym způsobem-pole břízek tam bylo, něco nevídanýho. Následovala svačinka na vídrholci, ale taky na sluníčku a sjezd kolem Radimovic na Všeruby krásnym údolíčkem. Před Všerubama místní Beverly Hills a pak toulání plzeňskym okolím přes Kokořov (fungl nová silnička směr Nekmíř), Stýskaly, Žilov a Ledce. Zdálo se mi, že mam málo najeto, tak jsem si to hodil po zelený prudce nahoru na Krkavec, všude celej den bez lidí, asi 4 cyklisty jsem potkal, nějakou skupinku dětí v lese a to bylo všechno. Hned jsem však sjel do Chotíkova po žlutý a pokračoval do Vochova, kde ovšem žlutá nebyla dobře značená...málo stromů podél cesty, zase překřižovat hlavní, tentokrát na Stříbro a hlavně...dát se vlevo a po pár metrech doprava do kopce vstříc viaduktíku pod relativně nově rozšířenou tratí. Pořád to týhle turistický až do Vejprnic, kde se najednou vyrojilo hodně lidí, asi uznali, že už je dostatečný teplo (řek bych na krátkej rukáv za jízdy v tempu). Poslední úsek přes Borský pole jsem se svez pár metrů po přivaděčí a byl jsem doma na to tata. Celkem přesně 70 km a průměrná 21,37. Čekal bych trochu lepší průměrnou, ale je fakt, že jsem se nikam nehnal. Bezproblémovej výlet, zvlášť v takovou poklidnou sobotu, nikde se nebloudí, nic se neriskuje, aut jezdí málo...radost trávit den na biku:)



















Všeruby zpoza pole a údolí

Krkavec

Hlavně ať víme, kam se v zimě vydat;)

sobota 8. října 2011

Tachovsko

2. 10. 2011
93 km - střední

Pro jednou jsme vyrazili mimo bezprostřední okolí Plzně. Výchozím bodem bylo náměstí v Boru u Tachova. Hned z náměstím jsme se vydali na Nové sedliště. Mapa opět ukazovala cyklostezku, kde nebyla a naopak, takže na to nedoporučeno hledět a jet si podle svýho. Cesta vede po celkem hlavní silnici, nicméně v klidnou podzimní neděli projíždělo málo aut. Pak jsme uhnuli na Maršovy Chody, už po vedlejší. Cesta krásně utíkala, příjemný teplo, okolí se pomalu zbarvovalo do podzimních barev, všude kolem klid:) Kilometry přibejvaly, vesničky jsme rychle projíděli...Žebráky, v Hošťce doprava směr Svatá Kateřina. Tam jedině chce jet opatrně úsekem po hlavní, lemovaný četnými night cluby. Cesta se stáčela doleva, takže za nákupní a klubovou zónou pro Němce jsme odbočili opět vpravo na Dianu. Z Diany už vede jenom asfaltová lesní cesta, kde jsme až na pár houbařů byli sami. Lesem je možné projet mnoha cestičkami, vybrali jsme tu nejkratší a "nejlépe značenou", jelikož jsme už měli po 40 km nemalej hlad a žízeň. Nejbližší občerstvovací bod byl ale až Rybník. Tak jsme projeli bývalou pohraniční vesnicí Waldorf a začali nepříjemně stoupat k Pleši. Čekal tam na nás hodně dlouhej a psychicky nepříjemnej stoupák, kterej utahoval. Nahoře jsem se rozhod, že se vydam až k rzhledně na vrcholu, ale jak jsem vjel do lesa, ztratil jsem ji z dohledu. Na značený trase nebyla a tak jsem se rohod jí najít tak, že pojedu pořád do kopce a tam musí bejt...nebyla, projezdil jsem půl lesa kmeny nekmeny, cesta nebo nikoliv a nepovedlo se, to jsem byl dost zklamanej. Tak jsem se vrátil na původní cestu, aspoň že tu jsem našel...a následoval parádní sjezd, až jsem nevěřil, jak je dlouhej a protože jsem si nebyl jistej cestou (ostatní jeli napřed, když jsem hledal rozhlednu, a tudíž jsem neměl mapu), neviděl jsem takový sjíždění na úroveň moře dvakrát rád:D) Ale nakonec jsem narazil na červenou turistickou, která mi dovedla až do Rybníků, kde ovšem neni nikde signál. Aspoň, že při sjezdu se na mě usmála sedmdesátka...nakonec jsem zbytek našel v hodpodě na konci vsi, kterou bych ale příliš nedoporučil vzhledem k velmi pomalé a nepozorné obsluze a miliónům much všude kolem. To už jsme měli přes 60 km a rychle jsme po silnici frčeli zpátky do Boru přes Nový Dvůr a Smolov Bělou nad Radbuzou. Objevila se tam v jedný zatáčce záhadná cyklostezka,ale nebylo nutný ji využít. Tak jsme si užívali zvlněné krajiny a pomalu zapadající Slunce v krajině nepříliš zasažené člověkem. Za Bělou nás čekalo trochu víc kopců, tedy spíš výšvihů, než jsme čekali, a taky trochu víc aut a nějaký traktory, páč se zrovna sklízelo. Jinak novej asfalt, pohoda. Takže Pavlíkov, Dubec, Malé Dvorce, v Kundraticích menší cestou za JZD doprava na Souměř přes kopeček, v Souměři prudce vlevo na Muckov a poslední kilák dva po hlavní na Bor, to už se dalo dobře dojet. Celej den výbornej, moc se poved, pěkný cesty, málo aut, krásná příroda až na výjimky kolem Kateřiny. Celkem i s nepovedenym výjezdem na Pleš mi to hodilo 93 km, průměrná pak přesně 22,00, takže pohoda, proto střední obtížnost, ale stačí si dát pár lesních cest navíc, nemít na tohle celej den a hned by z toho byla pekelná trasa.

úterý 4. října 2011

Honezovice

30. 9. 2011
78 km - střední

Tentokrát jsem vyrazil směr Valcha, projel jsem ji celou a zamířil na betonárku "uprostřed lesů", nikdy jsem se neodvážil neodpbočit doprava, kam jsem pokračovával na Vejprnice, teď jsem si lajznul projet závoru pod mostem přímo a zrodila se z toho zajímavá cesta, naštěstí jsem se orientoval podle solární elektrárny na návozu z dřívější těžby, přesto jsem nevěděl přesně, kde jsem, ale směr byl dobrej, tak jsem to zkusil, přebrodil potok, vypadalo to jak v džungli a vydal se doprava. To bylo špatně, tak zpátky a dorazil jsem na známou cestu vedoucí z Valchy na Novou Ves, případně Sulkov. Kolem letiště v Nový Vsi jsem se vydal bahnitou polňačkou do Líní (neni na mapě zobrazena) a do Červenýho Újezdu, Zbůchu a nejdřív při silnici, pak od bývalé šachty podél trati do Chotěšova, tam přes Mantov po vedlejší silnici do Stoda. Bohužel byl zcela neprůjezdnej silniční most, ale naštěstí o sto metrů dál byla lávka. Ze Stoda pak do dlouhýho táhlýho kopce do Vsi Touškov, doleva odbočit na Miřovice a do Honezovic. To už je venkov, bylo krátce po poledni, pátek, všude ospalá atmosféra, klídek, úplně jinej svět:) V Honezovicích trochu zmatek na křižovatce, nejdřív doleva a hned doprava mezi barákama a následně do polí po hodně rozbitý asfaltce. Pak jsem se napojil na modrou turistickou kopírující potok Hořina. Pár chatek po cestě bylo, brod, moc hezký až do hradce, kde jsem se vrátil na silničku a přes Střelice, kupodivu díru plnou vilek, jsem zamířil přes hlavní. Najel jsem na žlutou, zase podivně značenou a cestou po červený, kterou už jsem letos jel opačnym směrem, jsem se vydal na Líšinu. Minul jsem soukromý jezírko s baráčkem i vesničku a vydal se úzkou asfaltkou nahoru na Maškrov a pořád po turistický ke Křížovýmu vrchu. Plán byl minout vrchol, kterej znam, a vydat se po značené naučné stezce do Černotína. Jenže spolehnutí na turistický trasy se ukázalo už asi po stopadesátý jako omyl. Naučná stezka neexistovala, červená se zelenou se sešly úplně jinde, než bylo v mapě atd. No musel jsem na vrchol a na blind jsem to frknul pěšinkou směr černotín, snažil jsem se udržovat směr ve změti lesních stezek, místy se ztrácejících, místy velmi širokých, ale skrytých pod větvemi po těžbě dřeva. Nakonec jsem šťastně dorazil tou správnou cestou do černotína, kde si jedu a mezi dvěma polorozpadlýma stodolama co nevidim: Challenger! Je ve fotkách pod textem;) A to nebylo poslední rozptýlení, v Dobřanech mě opět zlákala domácí zmrzlina a opět nezklamala, červený pomeranč a citron točená míchaná...zůstal bych tam celej den a moh bych se tim krmit♥ Pak už jsem jel po louce a silnici do Lhoty, příště ale musim vyzkoušet, kam až vede cestička podél řeky, možná mi dovede až do Lhoty bez nutnosti jet po silnici v pátek kolem třetí docela frekventovaný. Na konci Lhoty teda doporučuju sjet na jednu z mnoha lesních cest a vydat se v klidu po vedlejších cestách do Plzně. Celkem tedy 78 km a průměr 21,73. Maximální spokojenost




Luční potok - přeskotačen

Dodge Challenger v Černotíně


pondělí 3. října 2011

Třemošná přes Starý Plzenec

26. 9. 2011
48 km -  lehká


          Chtěl jsem si vyzvednout novej tachometr z obchodu spoke.cz a bylo mi líto jet obyčejnou cestou do Třemošný, tak si řikam hodim menší okruh kolem Plzně... no měl jsem to naplánovaný krásně, ale odhad vzdálenosti se ukázal býti velmi vzdálený od skutečnosti. Jedu si pěkně přes oblíbenou loučku do Plzence, sluníčko se usmívá na cestu i na mě, vyrážim po žlutý pod rotundou směr Ejpovice...a najednou koukam, to to ty kilometry naskakujou, musim to zkrátit a hned se mi naskytla kousek za křižovatkou v Tymákově pěkná asfaltka mezi polema...zas náhoda hrozná, že jsem narazil na krásnou zkratku, přes dálnici mostek ved, lesem jsem projel, ačkoliv ne po zelené, protože vede nesmyslnýma směrama a vyjel jsem u přivaděče na Rokycanskou, podél něj, už po zelené a po silnici přes Hrádek, krutě do kopce na Bílou Horu, kde jsem mimochodem značně rychle dojížděl jednoho cyklistu, kterej když mě zmerčil, začal brutálně makat, aby mě předjel zpátky:D Zcela zázračně se tohle opakovalo ještě v Třemošný, přestože se naše cesty rozdělili, já jel po hlavní kvůli času a vyzved si novej cyklocomputer, on lesem a sjeli jsme se u Škody JS za Třemošnou. Jeli jsme kus spolu a pak asi radši někam odbočil, aby už nemusel rvát:D
Celkem teda supr dvě hodinky v tempu: 48 km, 23,15 km/h průměr. Připomínam, že jsem je po turistickejch, mimojiné taky na převod 1/3. Takže na celej den hodně lehká, na dvě hodinky dopoledne těžká.
 

neděle 25. září 2011

Kaznějov

24. 9. 2011
82 km - těžká

                To jsem takhle vyrazil v krásnej babí letní den na kola směr severní Plzeňsko a hned na začátek musim uvést, že to byla bombaJ Překonal jsem Plzeň podél Radbuzy, polem nepolem k Boleváku a dál lesem ke Kamennýmu rybníku, kde už vede klikatá asfaltová cyklostezka do Třemošný. Na konci vsi za potokem jsem odbočil vlevo a jel po žluté turistické na Českou Břízu přes chatovou oblast, dalo se to projet celkem bez problému a před výjezdem k silnici možnost projet si brod! Dál po žlutý jsem to znal, trochu drsná cesta, ale dá se taky prorazit:D Vyjel jsem v Žichlicích a pokračoval stále po žluté na Chotinou, tam jsem značku úspěšně ztratil, takže jsem poněkud bloudil v chatové oblasti na půli cesty, chce to bedlivě sledovat značení. Tam ovšem byla naprosto suprová cesta, les se začínal zrovna zbarvovat do podzimních tónů, svítilo sluníčko a teplota byla velice příjemná, k tomu přičtěme širokou lesní cestu prostou kořenů a hned je do zpěvu. V Chotiný se jsem vyjel na silnici a pokračoval jsem na Kaceřov po nefrekventované silnici, v téhle oblasti vůbec člověk sotva potká živáčka, sem tam nějaký auto, pár cyklistů nebo rodinka na výletu, ale jinak velká pohoda. Krásnej klídek všude, povětšinou novej povrch na silnici, krásná svěží atmosféra v Poberounčí a Postřelí. Takže jsem po zvlněné silnici mířil na sever přes Čivice k Piplovu mlýnu přímo u Střely, moc dobrej sjezd serpentýnama. Ale čekalo mě stoupání, rozhod jsem se pro žlutou turistickou (odbočuje do lesa ještě před mostem). Vypadala neschůdně, nemluvě o jízdě na kole, ale vyhlídnul jsem další metry a uznal jsem, že dál to pude. Prvních tak dvě stě metrů jsem převážně tlačil, to jsem vystoupal asi sto metrů nad řeku. Jenže potom naprosto luxusní lesní cesta kilometry přede mnou, do Koryt, a pak zase lesem po žlutý do Obory. A z Obory krutej sjezd, poprve v životě jsem ten kopec jel dolu, padla sedmdesátka:P

Tady bych chtěl zmínit, že jsem jel možná i několik desítek kilometrů po „cyklostezce“ Baroko III, její funkce je mi dokonale skryta. Značka, kudy vede, je v každý třetí vesnici a to na místech zcela nesmyslných, takže jsou vidět jen pokud je člověk aktivně hledá a ví, kde by je měl hledat. Vždycky jsem si představoval cyklostezku tak, že je to extra asfaltka pro cyklisty, která vede mimo silnice…to, že označim X kilometrů silnic a cest v mapě a řeknu, že mam strašný množství cyklostezek v kraji, je ubohý. Kdyby aspoň značený bylo (to Baroko III), ze svý zkušenosti vim, že stejný je to s Barokem II, jiný cyklostezky aspoň usnadní orientaci a omezí hledání v mapě, páč jsou poměrně slušně značený.

V Kaznějově jsem měl už 47 km a dobrou příležitost k občerstvení. Nechtěl jsem se zdržovat, čekala mě ještě dlouhá cesta domů, v plánu byly Všeruby po zelený. Vydal jsem se na cestu, zelená byla dobře značená. Zase moc pěkná cesta lesem, místy dost bahnitá a rozježděná, zcela bez lidí a klidná, avšak dost nahoru dolu. Nevadí, jinak by to bylo nuda. Jedu dál podle ukazatelů a divim se, jak je klikatá, když na mapě měla víceméně jen udržovat směr. Překřižoval jsem několik známejch cest (od kaolinky) a dojel do Krašovic, tam už to znam dobře. Slunce se sklánělo nad obzor a já přijel k rybníku s jakýmsi prkenným chodníčkem napříč, na kterym seděly kachny jak vlaštovky na drátě…dole na fotce k vidění. Jedu dál uprostřed lesa na rozcestí Doubrava se divim, kam to zas odbočuje, ale zelená je, tak jsem spokojenej až na to, že si řikam sakra už by měla bejt Nekmíř. To to trvá, takhle to do tmy domů nestihnu a za chvíli se objevim v Kokořově…pff, no teda paráda, cesta se mi zkrátila, ale minul jsem ty VšerubyL No nic, nakonec se to celkem hodilo, jen pozor na to, že zelená nevede tak,jak ukazujou mapy tištěný i internetový. V Kokořově velkej stoupák kolem moderního srubu, stále po zelený, která ovšem odbočuje k poli, což je samozřejmě neprůjezdný, ale v pohodě, v přilehlym lesíku je spousta pěknejch cest, ze kterých se dá na zelenou vrátit. Severně nad Příšovem se dojede do Ledec, odkud jsem jel už po silnici na Plzeň, jenom kousek za Krkavcem jsem odbočil na červenou a dojel po ní ke košuteckýmu sídlišti. Výborná lesní cesta z kopce, ovšem poněkud za tmy, takže štěstí, že bez rozsekávky. Na Bory pak zase přes město kilometrovkou kolem Kalikováku. Celkem 82 km, průměrná 19,7. To je myslim si dobrej průměr, na to, jak velká část vedla po kančích stezkách.
 


Piplův mlýn, u Střely

Krašovice

Západ slunce, Ledce

Západ slunce, Košutka

Kolem Řenčí


11. 9. 2011
57 km – střední

To si takhle vyrazíte na odpoledne přes Hradiště do Radobyčic, pěkně po červený přes převzácnej kopec Valík a velkoves Štěnovice, hodite cross přes pole a les podél Úhlavy, Čižice necháte za zády, vrcholovou prémií na Předenice a za hospodou se dáte doprava na Snopoušovy a Krasavce a najednou se to začne prodlužovat, hlavně stíny…cesta se stává cetičkou, cestička zarostlou pěšinkou, značení zřejmě netřeba, tak jedete mezi polema a doufát, že dorazíte aspoň do těch Snopoušov, chce to trochu riskovat a odhadnout směr podle lišejníků, možná nějaký Google maps do kapsy a dá se i nezavbloudit;) Hned jak se vjede do Krasavců, chce to powerslidem doprava na silničku a po sto metrech zas do polí. Až vyjedete u Střížova na silnici, není tam moc značení, hned doleva se musí a na ypsilonce vpravo podél lesa a výrobního závodu, ušetří se kopec k Přešticím a nahoru na Plevňov, jako bonus cesta bez aut, jen se čtyřkolkama:D Do Plevňova jeden z mejch oblíbenejch „vůbec ne táhlejch“ kopečíčků, kterej ovšem pokračuje až do Libákovic, hrozný díry světa. Maj tam sice mirabelkovou alej, nicméně cesta vede pořád nahoru, ač se zdá, že jsem na střeše světa. Každopádně v Libákovicích se toho nebát, projet je skoro celý a pak doleva značenou červenou cestou na rozcestí sv. Anna, tam po silnici z kopce k hájovně a znovu doleva na Střížovice a Chouzovy slušnou lesní cestou a pak silničkou. V Chouzovech jsem se napojil na modrou, cesta dobrá mezi polema, pak lesem, dovedla mě až ke Štěnovickýmu Borku, přímo do vsi však oficiálně nic nevede, takže jsem zas zkusil kus doleva po červený a uhnout doprava směr Borek a vyšlo toJ Následovalo udržení se ve směru, když jsem zjistil, že nejsem v Nebílovskym, ale Štěnovickym Borku. Přes kopec jsem se dostal na spojnici Štěnovice-Losiná, odkud je to kousek do Černic …Doudlevec a na Bory hurá skvělym kopcem na závěr od Tyršáku. Celkem 57 km, pěknej výlet nedaleko Plzně, na pár hodin, téměř celou dobu mimo silnice;)



pondělí 12. září 2011

Kolem Berounky

4. 9. 2011
77 km - těžká

Jedna z nejlepších tras kolem Plzně, která se dá najít v rozumný vzdálenosti, 77 km, to je akorát. Vyrazil jsem asi ve tři odpoledne a na to, že se stmívá v osm, to bylo dost hektický,beztak by to ale byla náročná trasa. Do Koterova pořád stejný,ale potom směr na Letkov, přes vyhlídku a na hlavní asi 20m doleva a pak do roští vpravu, vim z jara, že tam cesta existuje, po létě však brutálně zarostlá ostnáčema, celkem hustý, na mapě tahle zkratka bohužel neni. Projede se lesem v místech zvaných dle mapy V Pytli, nicméně skutečnost je hodně jiná, než mapa bohužel, jede se kus podél silnice k Tescu, ale pak se odboči doprava ještě před přivaděčem, ten se podjede asi o kilometr dál takovym podběhem pro zvířata, k němuž ovšem zcela nově vede široká použitelná cesta, nikoliv  nenápadná kančí stezka, kterou jsem před pár lety zcela šťastně náhodou objevil v pustých lesích. Takže jsme na druhá straně čtyřproudovky vedoucí na Prahu a musíme se vydat vlevo, ať chceme kamkoliv. TO jsem však neproved a narazil jsem po pár stech metrech, cesta zpočátku vyjetá od lesní techniky se záhadně naprosto ztratila v ostružiní a já riskoval mnoho, abych se dostal k nedaleké cestě, kterou jsem tušil na rozhraní pole a lesa...byla tam a tou jsem dorazil na cyklostezku z Hrádku do Kyšic. Přes Kyšice pohoda, potom jsem sjel k Ejpovickýmu jezírku, ale ne úplně, odbočil vlevo, že se vydam druhou stranou, kde to ještě neznam...jenže ouha, golfový hřiště zabralo asi půl kraje. Ač jsem se vydal cestou kolem, stále jsem se nemoh promotat, do Dejšiný se mi pramálo chtělo, tak jsem to vzal napříč doufaje,že mi cesta vyvede úplně mimo hřiště-nikoliv, musel jsem to překrosit a nebyl to dobrej pocit mezi těma nóbl bláznama. Nakonec mi ale jeden poradil, když viděl, jak bezradně bloudim v kruzích. Dojel jsem k Jezírku!:D Pěknej výhled odměnou a pak cesta ke Klabavě, jenže kdo by chtěl jezdit známejma cestama...no doporučuju neriskovat nic novýho v těchto končinách, jakkoliv se to zdá "na dobrý cestě". Vyrazil jsem jednou takovou nebo spíš asi třema...jednou to bylo takový kolečko, vrátil jsem se tam, kde jsem začal, podruhý jsem se vracel docela daleko a potřetí už jsem neměl sílu se vracet, tak jsem jel lesem,no zaplať pámbů, že jsem vyjel. Pak až do Litohlav dobrý, i když vlastně všude spousta náplavy z polí po nedávný průtrži pračen. Cesta ubíhala bez problémů...před Osekem prudce doleva po modrý, pak odbočit v Hudlicích, to je jednen barák, na Nový Dvůr označenej jako Vitínka a pak lesem pěknou cestou na Stupno...tam se zas vyšplhat nahoru a hurá přes Doubravku brutálnim, ale trochu nepřehlednym sjezdem do Vranovic. Tam teče pumpa, takže v horku ideální na spršku. Na mapě však vůbec neni cesta, která pokračuje ve směru, ve kterym se přijíždí...akorát se stoupá, z vesnice přes pole a kus lesa a začíná s eopět klesat chvílema po žlutý takovou starou asfaltkou slibující slušnej úsek. Což akorát zmátlo, páč to bylo klesání jak na sjezdovce až na vyhlídku nad Berounkou a dál korytem zpočátku uklizenym po stahávání dřeva, potom zabordelenym. Dojede se rovnou k řece, s obavami jsem se vydal po červené proti proudu na samém kraji...no nic extra, ale projet se to kupodivu dalo až na pár patálií a výšvihů od řeky do výšin například u Darovanskýho dvoru, kde je mimochodem další golf v cestě:/ Dnes fungoval přívoz v Darový(ten funguje pořád), ale dokonce i v Nadrybech, ale já si chtěl dát terén, tak jsem pokračoval po červený až do Sedlecka, kde mi začal tlačit čas (a světlo) a vyrazil jsem po silnici, nové, hebké:D do Chrástu. Pak už víceménně rutinně přes Dolanský most po zelené na Doubravku a přes město na Bory.
Musim říct, zábavná trasa, fakt paráda, krásný cesty, žádný auta, málo lidí, možnost převozu přes řeku, moje oblíbená od teď, doporučuju:)


Ejpovické jezírko

Berounka u Darové

Sekačka na golfovém hřišti Darovanský dvůr

sobota 10. září 2011

Kopec Maršál

12. 8. 2011
64 km - střední

Do Koterova se jede nevyhnutelně městem, odtamtud do Plzence však lze polema, odbočka vpravo za koňskym rančem v klesání, přejede se přes řeku přes nyní novej mostek a pak dál za nosem pod dálnicí... Dál pak do Sedlce, odkud vede asi milion cest, rozhod jsem se jednu zkusit. Nějak jsem se nakonec promotal přes velkou chatovou oblast v lese, chtíc jet vstříc Svidný, což se podařilo jen částečně, příště to musim zkusit z druhý strany, takhle jsem dojel k silnici a musel po ní ještě stoupat. Nakonec jsem se ale dostal na červenou turistickou, jak jsem chtěl, takže jsem se moh vydat lesem žádanym směrem. Moc se ale nedařilo, těžko jsem se orientoval, i když jsem si trochu zajel k Rakovské háji. Byla to však moc pěkná terénní projížďka lesem, takže jsem nelitoval, právě naopak. Do tý doby cesta moc neodsejpala, pak se to konečně trochu rozjelo, ikdyž kolem Hádku co se zdálo na mapě jasný, nebylo ve skutečnosti vůbec tak jednoduchý...cestu na Nevid jsem ale trefil. Následovala poněkud míň zajímavá část přes Mešno, Lipnici a Milínov. V milínově na konci vsi na křižovatce jsem se rozhod jet rovně a udělal jsem dobře, nová suprová asfaltka lesem kousek do kopce a pak dlouhej sjezd, paráda až na několik závor. No a pak kolem kozlu, alejí do Šťahlav a do kopce, i když se nechtělo, lepší než jezdit hlavní spojkou, na Plzenec, kde to chce mít šťastnou volbu a trefit nějakou sjízdnou cestičku mezi barákama a lesem, mně se to moc nepovedlo, tak jsem jel chvílema džunglí, chvílema přes brutální kořeny a ostružiny, no nic moc, co si budem povídat. Napojil jsem se na cestu k Olympii od chatový osady nad Plzencem u bejvalý spojky Plzenec-Losiná. Domů jsem pospíchal, před tmou předevšim, takže na hulváta po hlavní a přes Tyršák na Bory.




úterý 9. srpna 2011

Týden v Nýrsku 6

28. 7. 2011
71 km - střední

Cesta zpátky do Plzně byla bez okolků stejná jako první den, tedy 22.7., jiná byla v tom, že jsem jel s osmnáctikilovou krosnou na zádech. Chtěl jsem si zkusit, jaký to je...co si budem povídat, ne zrovna pohodlný, bolí záda i prdel, člověk si ani nepřesedne, těžiště je vratké, vysoké rychlosti poměrně nebezpečné a do kopce si stoupnout do pedálů? Ani pomyšlení, ale výzvu jsem pokořil:) Když jsem vyrážel, bylo krásně azuro všude kolem, ale kolem Klatov se to začlo mocně zatahovat s nárazovym větrem a prudkym deštěm, kterej se za mnou pořád táhnul, v Dolanech jsem chvíli čekal na zastávce, ale nevypadalo to nadějně, tak jsem zas vyrazil, po pár set metrech úplně suchá silnice, nicméně až k Plzni více či méně pršelo. V Soběkurech jsem si proto dal menší pauzu, když jsem viděl černo nad Plzní a udělal jsem dobře, minul jsem průtrž mračen a dorazil domů za sluníčka:) Poslední kilometry akorát zkazil zákaz vjezdu a vstupu na opravovanou hráz Borský přehrady, tak jsem to musel objíždět a prudce stoupat v posledních metrech v Borčáku:/



Týden v Nýrsku 5

26. 7. 2011
64 km - střední


Kam jsme vyrazili tento den? Na Rammstein...tedy Falkenstein. Do Špičáckého sedla už starou známou cestou přes Zadní Hamry, po jednom vrcholovym jsme sjeli pěknym klesáním po hlavní s kvalitním povrchem do Rudy, kde už jsme se těšili přízni pohostinství U Zlomené lyže, kde nás však při placení skoro všechny natáhla milá servírka o desítku až stovku korun. Nicméně nebyl čas na otálení, pátá odzvonila a byl čas vyrazit na tu náročnou část dne, probojovat se přes Debrník a Ferdinandovo údolí na Falkenstein. Mělo bejt 7 km stoupání, ale nakonec to bylo kratší zjruba o kilometr, nicméně stoupák pěknej, z poloviny po asfaltce, z poloviny po štěrku. Nahoře pak kaplička, budova horský služby a krásnej výhled na zbytek Šumavy od Roklanu po Javor. To už ale bylo po sedmý hodině, takže bylo načase se vydat zpátky, sjezd hodně slušnej, brzdy moc nechápaly, za deset minut jsme byli dole, pak nás čekal výšvih na sedlo a zpátky domů...No dorazili jsme v půl desátý, celkem zajímavý, jet skoro ve tmě, navíc jsme měli v součtu tak 6 předních a zadních světel pro dvojnásobek lidí. DOrazili jsme ale v pořádku po vedlejších cestách:) Moc pěknej výlet, jenom by to při dostatku času chtělo změnit zpáteční trasu. Dohromady 64km, ale velký převýšení, 1800m.



Týden v Nýrsku 4

25. 7. 2011
35 km - lehká

Tak dnes se opravdu vydařilo, vyrazili jsme ve tři hodiny odpoledne:D Jako zkušení horští sportovci:/ Kolem Nýrský přehrady do Zadních Hamrů, kde byly pro jistotu asi tři hospody zavřený, asi že bylo pondělí, nakonec jsme objevili jednu u cesty na Špičácký sedlo s příjemnym posezením venku. Na sedle vrcholový pivko u Karla po sedmý hodině, takže pak co nejrychlejš domů po silnici zase ve vlaku, z průměrný kolem dvanácti za patnáct kiláků sjezdu bylo 19 km/h, docela povedený, valili jsme to přes třicet a na sjezdu před Zelenou Lhotou to byly tak dva kiláčky přes šedesát. Hodně lehká trasa si myslim, i když nezanedbatelný stoupání. Celkem 35 km.





Týden v Nýrsku 3

24. 7. 2011
61 km - střední

Začátek cesty jsme den před tím sjížděli, takže jsme věděli, co nás až do Děpoltic čeká, stoupání, poměrně příjemné, ačkoliv táhlé, následně se sjíždí prudce do Patrasky, pár serpentýnek...a pak zase dlouhé stoupání přes Divišovice, doleva do kopce a po zelené na Suché Studánky, odkud jsme se rozhodli jet přes Šukačku k tzv. Poschingráči, kde jsme se občertvili před prudkym kopcem do Javorné a do Keplů. Nebylo vůbec hezky, ale do kopce se člověk spolehlivě zahřál. Potom pos ilničce přes Zhůří na Šmauzy, kde bylo opravdu chledno, takhle v červenci míň než 10 stupňů. No a nakonec lesem krásnou zvlněnou cestou na Novej Brunst a Hofmanky, odkud už jsme jenom sjížděli a sjížděli až do Hojsovky do pensionu u Röselů, kde je příjemné atmosféra a dobře vaří. Ve třech jsme pak sjížděli ve vaku za sebou, střídaje se o táhnutí ve sjezdu do Zelený Lhoty a Nýrska po pěknym novym asfaltu, pohodově sedmdesátka padla, maximálka tedy. Celkem 61 km, průměrná 17,85



Týden v Nýrsku 2

23. 7. 2011
43 km - střední

První den výlet z Nýrska, jsou tu lidi různé výkonnosti, ale jezdíme, spolu. Cílem je Čachrov s oblíbenou restaurací u Šedlbauera, kde nakládají kotal knedlíků, a taky že jo, objednáno deset, přineseno dvanáct, tedy celá šiška...a to k vepřové pečeni, svíčkové, segedínu...Výlet nebyl nijak dlouhej, ale poměrně kopcovitej, na sjezdech se dalo jet přes 80 km/h a do kopce, zvlášť za Běšinama, se jelo na nejlehčí převody. Pěknej výlet, celkem 43 km, průměrná ale jen 17, což by se dalo hodně zvednout, ale zase jsme si odpočali na další dny;)



Týden v Nýrsku 1

22. 7. 2011
71 km - střední

V plánu je tejden pobýt u Nýrska na chatě, takže jsme se vydali na kole přes Dobřany a Dnešice po víceméně vedlejších silnicích, dále pak jsme vybrali jednu z mnoha možností. Cestu přes Otěšice, Bolkov a Biřkov, v pátek většinou se zavřenými hostinci, pokud vůbec nějaký je... Jelikož bylo po vydatných deštích, rozhodli jsme se neriskovat pěší trasy a vydávali se po silničkách. Takže odbočit vlevo na Zderaz, Kámen, Trnčí a následně sjet do Malechova někoikakilometrovym parádnim sjezdem. Tam se nachází příjemná hospůdka, kde vaří několik domácích jídel a hlavně točí desítku Gambrinus, shodli jsme se, že Litovel jedenáctka nic moc. Pak už cesta ubíhala v pohodě, nikam se nespěchalo a jelo se proti proudu řeky přes Dolany, kde vede mimochodem v Čechách naprosto výjimečná speciální cyklostezka vedle silnice:) Dále tedy Svrčovec, Tajanov, Kal!:D Dojeli jsme do Janovic a dál do Nýrska, odkud už neni daleko do Staré Lhoty. Celkem 71 km.



Merklín

9. 6. 2011
80 km - střední

Vejlet na jižní Plzeňsko se opět vydařil, přestože bylo dost dusno. Apsoň nebyl protivítr a vlastně ani přímý slunce:) Zase prvních dvacet kilometrů po notoricky známých cestách..do Dobřan, Vstiše a mezi polema na okraj Chotěšova, dále do Stoda, odbočit vlevo na Lelov, kde jsem chtěl odbočit vpravo po žluté, ale asi už tam nebyla, tak jsem dojel  až do Líšiny, tam jsem se vydal po červené do lesů kolem jezírka, které je však soukromé...luxusní barák i auto uprostřed lesů bez pořádné příjezdové cesty, čímýž se dostáváme k tomu, že kolem Výtůně je sice značená silnice, ale je to normální lesní cesta v době mého průjezdu značně zhoršená četnými lijáky a těžbou, po asfaltu ani stopy, až před Bukovou. Ale o to hezčí projížďka to byla. Pak po silnici na Merklín, kde má i ve večerních hodinách (18:30) otevřeno výborná cukrárna. Odtamtud pokračovaly mé cesty na Zemětice a Přestavlky, trochu nejistě přes les neznačenou cestou, ale dorazil jsem...No a proplést se Dnešicema a Chlumčanama, směr Hradčany a přes Vysokou, kde se nikdy nemůžu vyznat do Robčic, celkem jsem to už trefil, ale to je vždy loterie v tomhle lese...Z Robčic po mé dříve oblíbené cestě do Litic mezi přivaděči. Bohužel asi půl kilometru cesty u pole je zoráno, takže se musí jet mezi vzrostlým žitem a to neni moc příjemný, zvlášť v rozbahněnym podloží:/ Ale dá se přežít:D Pak už se přes Výsluní vyhoupnout na Bory a padla tam rovná osmdesátka.



Manětín

4. 6. 2011
104 km - těžká

Tentokrát trochu z náročnějšího soudku, zpočátku samý známý cesty do Radčic podél řeky, Malesice, Chotíkov, Příšov, odtamtud pak po polní cestě na Stýskaly, kde je mimochodem jeden z nejzajímavejších rodinnejch domů http://www.smitka.cz/4-25-rodinne-domy-styskaly.aspx, dále pak na Nekmíř, kde se musí nejdřív odpbočit vlevo a pak vpravo, ne moc překvapivě jsem tam jel špatně, následuje Lhotka, malá víska jakoby na konci světa, kousek za ní po modré na Vrtbo, kterou jsem jako vždy úspěšně ztratil po pár metrech v poli, ale taky jako vždy stačí držet směr a doufat, že někde naváže cesta přes les...nebo se vrátit na silnici, ale taková měkkota nejsem. Stalo se a z Vrtba bylo třeba mířit na Spankov kolem rybníka, kde jsem opět ztratil zelenou, která nebyla moc pečlivě značená, ale lepší jí ztratit a držet směr, než na každý křižovatce zastavovat a hloubat, kam dál. Nakonec jsem natrefil na cyklostezku na Manětín, která mi dovedla do nejvzdálenějšího bodu trasy s pěknym zámkem a supermarketem:) Cestou zpátky jsem se chtěl držet cyklostezky BAroko 2, ale ta je bohužel značená jen v mapě, takže je úplně na nic, vlastně jsem potkal jednu ceduli, která mi ovšem zavedla na scestí, neboť se zrovna Baroko 2 rozdělovalo. Tak jsem jel rovnou za nosem po vedlejších silnicích přes Honezovice, ve Hvozdu mi chtěl poradit místní, ale těm se dá málokdy věřit, ptal jsem se kudy vede pěkná nefrekventovaná cesta na Plzeň, tak mi posílal na Úněšov a na karlovarskej hlavní tah, což je mimojiné zajížďka zhruba 30 km, takže jsem mu poděkoval a jel jsem si po svejch ještě k Plasům, páč jsem byl při síle. Odtamtud pak po známé červené ke kaolinovému lomu. Jelo se tam blbé, podmáčená cesta mírně do kopce hodně ubírala síly, především ty psychické:/ Ale pak jsem najela na silnici, dezorientován jsem se vydal špatnym směrem:/ zanedlouho jsem to obrátil a frčel na Plzeň přes Tatinou a Horní Břízu, odkud začalo pršet, až jsem promok, než jsem dojel přes Plzeň na Bory, kde už samozřejmě pomalu vykukovalo sluníčko. Průměrná rychlost přes 23, neni to nic extra, ale byl silnej protivítr a těžkej terén mimo silnice, takže spokojenost, unavenost a 104 km na kontě:)



středa 20. července 2011

Přehýšov

6. 5. 2011
52 km - střední

Jeden by vůbec nevěřil, jak málo zná okolí svýho bydliště, na týhle trase teda musim zdůraznit předevšim Nový rybník mezi Líněma a Úhercema, který je chráněnou rezervací a je u něj dokonce vyhlídka. V malinký oblasti, která ani pořádně neni na mapě u cesty, jen jsem risknul, jestli tam vůbec je (byla a dokonce na polní cestu luxusní), žije mnoho vzácných druhů ptactva a přišel jsem si tam jak u moře, jelikož tam byli racci! Balada;D Neuvěřitelný překvapení, zvlášť s tou malou rozhledničkou, která je nedaleko velkoskladu a cesty, kde běžně jezdim... Za Úhercema pře koleje a prodce doleva do lesa, kde se dá sotva orientovat, páč tam nejsou potoky, elektrický vedení a cesty ani zdaleka neodpovídají mapě, takže o to větší zábava, kde vlastně vyjedu, celkem jsem to trefil podle instinktu, chtěl jsem vyjet u Zieglerova dolu...no nevim jestli jsem ho přímo trefil nebo spíš osadu Větrná jáma, která je teda prdelí na konci Ukrajiny spíš...všude černo a ujížděl jsem pryč celej nesvůj, ale pak polní cestou kolem Diossu Nýřany až do Přehýšova, pod dálnicí dál na Kbelany a narazil jsem na žlutou do Kamennýho Újezdu, než do něj sjet bych doporučoval najít odbočku vlevo, aby se ušetřil kopec zpátky na Pankrác, kde jsem chtěl natrefit na modrou turistickou do Tlučný. Nejdřív ovšem jsem jí čekal o jednu silnici dřív, takže jsem bloudil lesem a jel jsem přes pole, naštěstí tedy bylo jetelný, pak už jsem byl správně, ale modrá nikde a cesty zoraný, takže pár set metrů zase přes pole a na modrou jsem nenatrefil vůbec, naštěstí to už v týhle oblasti trochu znam, tak vim, jakym směrem se vydat, ale o modrý ani vidu, ani slechu, možná z druhý strany jí zkusit, v Tlučný rozhodně existuje, páč jsem po ní kousek jel směr Vejprnice. Hodně vydařenej výlet, zase nový objevy, pěkný trasy za humny, doporučuju, hodnotim jako lehčí trasu, vyjížděl jsem snad v půl šestý večer a do západu (20:30) jsem to stihnul v pohodě beze spěchu i s několika zastávkama na fotky:)



Chráněná oblast Nový rybník

pátek 15. července 2011

Žichlice po turistických trasách

1. 5. 2011
53 km - těžká

Tak tentokrá to bylo dobývání Věžky. Trasa obtížná...ne kvůli délce, ale některý pasáže jsou technicky náročný. Výborná žlutá turistická nad Berounkou začínající na Bílé Hoře a já po ní jel až k Dolanskýmu mostu. Za Druztovou pěknej cíl zřícenina Věžka, za hezkýho počasí, který panovalo skvostnej pohled na Berounku hluboko pod sebou, v tomhle úseku bylo nejvíc náročných úseků...tvrdý výšlapy a nejlehčí převody a nepříjemnej prokluzující terén. Pro takové úseky má však cenu vyjíždět:) Pak po nefrekventované silnici směr Nadryby k odbočce na Žichlice a těsně před Hromnicema doleva žlutou turistickou při potoce, taky pěkná cesta, nechodí tam lidi, ale je uzounká, ale parádní, dokonce i s možností brodu, a komu by to nedalo, projet si ho;) A pak do Český Břízy, po silnici už do Třemošný, tentokrát po větru, takže to jelo samo a po zelený k Záluží, už přes novej obchvat, kde je lávka!:) Na kraji Záluží se  dát doleva do lesa a instinktivně držet směr Plzeň, cesty tam značený nejsou a ani v mapách moc nejsou, ale je jich tam spousta a dojede se až ke Kameňáku, tamodtud zase klasika přes Bolevák na Bory, přes Plzeň asi nejepší, jak se promotat pokud možno mimo silnice kolem Štruncových sadů a kolem Mrakodrapu a kolem řeky... Celkem nijak zázračných 50 km, ale přesto pěknej výlet, v Druztový pohodový občerstvení u hřiště;)



                                                 Panorama z Věžky