Modrá Hvězda Dobřany

21. 7. 2013

35 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Pro tentokrát se na cestu vydal velkej peloton, cílem totiž byla Modrá Hvězda v Dobřanech. Ve vedru, které panovalo, ani nebyla chuť jet dál. Rozhodně jsme ale nechtěli jet po silnici, takže jsme jeli podél přehrady a po žluté na Valchu, kde jsme se napojili na zelenou. Ta nás dovedla až do Dobřan. Cesta je to příjemná, převážně v lese, chvílema stezička, chvílema i po asfaltu. Značený je to dobře, zabloudit se dá těžko. Před Dobřanama se překřižuje silnice i řeka a pak se jen projede na náměstí.

V Modré Hvězdě pak lze zahnat žízeň Hospodářem (svěží 11° pivo) a dalšími, převážně silnějšími kousky tmavých i světlých druhů. Na osvěžení před cestou je výbroná ještě zmrzlina u hřiště, ale tu jsme nestihli, páč jsme jeli na beach do Škoda parku. Vydali jsme se směrem na Šlovice, cestou zanotovali Kozla a odbočili u železniční zastávky na cestu pod dálnicí tak, abysme se drželi přibližně u řeky. Podél té jsme dojeli na kraj Lhoty a dál, pod tratí, až na kraj Litic. Tam ovšem alfa samec naší skupiny rozhod, že se vydáme neznámo kam do houští prudce z kopce. Několik z nás přežilo, až jsme se dostali k jezu...a kdo "se neutopil", ten umřel smíchy pohledem na odplouvající kola a podobně. Za řekou jsme se dali do kupy a hurá přes lávku přes přehradu, přes Tyršův sad a na beach.

Jeden z hodně pohodovejch výletů s příjemnym cílem, já ostuda byl v Modrý Hvězdě poprve. Na průměrnou rychlost se nehrálo, ale i tak někteří bědovali:P Kopců taky moc nebylo, takže zkrátka výlet, aby se nezkrátily žíly, dá se říct, že kompletně mimo silnice;)

 

Vypadá to spíš na obtížnost velmi vysoká:D

Vysoká

20. 7. 2013
40 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-Radobyčice-po červené Štěnovice-po zelené Vysoká-Snopoušovy-po červené Netunice-Prusiny-po naučné stezce Sv. Barbora-Štěnovický Borek-Černý les-Černice-Slovany-Bory

Vzhledem k vedru během dne jsme vyrazili kolem půl sedmý večer na vejlet, prej nic brutálního... No a hned padla volba na Vysokou:D Do Hradiště a Radobyčic pohoda, pak přes Valík po starý známý červený, sjet k řece ve Štěnovicích serpentýnama a pokračovat podél řeky směr Čižice.

Hned na začátku lesa se však odbočuje po zelený nahoru. V době sucha "pouze" kamenitá a rozoraná cesta, hned na rozkoukání takovej menší hardcore na převod 1-3. Po několika stech metrech jsme se však dostali na slušnější lesní cestu, po které jsme trochu oklikou vystoupali až pod vrchol. Poslední kousek jsme jeli opět po zelený přes skaliska, udělali krátkou zastávku a začali sjíždět. Až jsme uznali za vhodný, nechali jsme zelenou a sjeli ke Snopoušovům. Předchozí kopce nám zřejmě byly málo, tak jsme se vydali do prudkýho stoupání zarostlou loukou, pěkně s pražícím sluncem v zádech, do Netunic. Cesta pořád stoupá, ale později ne tak dramaticky, i tak to ale tahá za nohy.

Poslední kousek do Netunic jsme sjeli po silnici a odbočili na Prusiny, kde jsme se zas vydali k Čižickýmu potoku. Sice jsem tudy jel pár dní zpátky, ale brodů neni nikdy dost:) Nepokračovali jsme ovšem po červený do Nebílovskýho Borku, ale hned jsme vystoupali k chatový oblasti skrz ostružiní. Přes kopec jsme se pak přehoupli k Černýmu lesu a klasicky do Černic, na Slovany a pro změnu spodem kolem Škody ETZ na Bory.

Jako obvykle obtížnost je značně závislá na stylu jízdy, když do toho člověk šlápne, má toho plný kecky i po 40 km. Průměrná rychlost 20,48 je myslim dost slušná a celých 881 nastoupaných metrů taky o lecčems vypovídá. Jinak v lese kolem Vysoký je snad nekonečný množství cest k objevování a velmi často je člověk překvapen, kde se vyloupne, to je takovej faktor zábavy na výletech v blízkym okolí Plzně.

Mimochodem konečně jsem se propracoval k moderní technice a aplikaci Runtastic, která mapovala cestu, ale jaksi jen do poloviny, takže snad příště se ji naučim ovládat a už tu bude přesná cesta podle GPS;)

Žichlice

17. 7. 2013
52 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Nízká

Doubravka-Bolevecký rybník-Zruč-Česká Bříza-po žluté Žichlice-Dolany-po modré Chrást-po červené Smědčice-Nová Huť-Dýšina-Kyšice-Božkov-Bory

Co vymyslet, když máte na výlet jenom necelý tři hodinky? Jet pokud možno po pěknejch cestách za nosem, nezdržovat se nad mapou. Já vyrazil přes město kolem Boleváku, pokračoval lesem do Zruče, maje po levici trať. Dál po silnici pproti větru do Český Břízy, za níž jsem se vydal podél potoku Třemošná po žlutý turistický do Žichlic. To byl víceméně jedinej náročnější úsek, nad potokem mezi křovím, ale celej jsem ho projel a jako bonus jsem si dopřál brod. Turistická stezka se ztrácí v zarostlý stráni vlevo od něj, ale je možný jet do Žichlic i cestou přes brod (loukou, vyježděná od aut).

Z Žichlic jsem jel do Dolan po silnici, aby mi to rychlejš odsejpalo, ale dá se i po zelený turistický. Od Dolanskýho mostu jsem pak stoupal do Chrástu po modrý tusristický, kde je slušnej stoupáček, ale lepší, než jet mezi autama po hlavní. Z Chrástu jsem se vydal po čefvený turistický do Smědčic. Chtěl jsem si zkrátit cestu a tak jsem se vydal lesíkem směrem na Bušovice. Opět se mi tenhle pokus krutě vymstil. Cestička se zmenšovala a zmenšovala, až se po ní skoro nedalo projet. Byla navíc lemována trním a skončila-kde jinde, než v poli, tak jsem kousek projel na cestu vyježděnou od traktorů. Naštěstí nekončila uprostřed ničeho, ale dovedla mi do Smědčic, takže jsem ji jenom zajel. Pak už jsem po silnici mířil na Litohlavy. Než jsem ale vjel do lesa, ve stoupání jsem odbočil na polní cestu (značena naučná stezka) vedoucí do Nové Hutě. Tou jsem projel do Dýšiny a do Kyšic, kde už jsme nevymejšlel nic novýho, projel skrz les nad Červenym Hrádkem (Švábiny), pod přivaděčem a napojil se na kousek na zelenou a sjel do Božkova. Přes Slovany jsem pak dojel na Bory.

Celkem tedy 52 km, průměrná rychlost odpovídá vyššímu podílu asfaltek, takže 21,61 km/h, nastoupáno 806 m, což mi ani nepřišlo, jelo se mi dobře až na vedro kolem 30°C.

Lopata

9. 7. 2013
63 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Radobyčice-Valík-Nebílovský Borek-po červené Nebílovy-Netunice-Střížovice-Únětice-Seč-Zdemyslice-Žákava-Varta-po žluté Pod Lopatou-po modré Šťáhlavy-po červené St. Plzenec-po žluté Černice-Tyršův most-Bory

Krásné letní dny přímo vybízejí k projížďce, například na jižní Plzeňsko. Do Radobyčic jsem dojel přes Hradiště a stoupal jsem po červené na Valík. Než jsem dojel k silnici na Štěnovice, vydal jsem se doleva a jel kousek podél dálnice, úak jsem projel Černym lesem a pokračoval rovně přes kopec do Nebílovskýho Borku po neznačené, ale dobře vyjeté polní/lesní cestě.

Za Borkem jsem se napojil na červenou turistickou, kterou chce bedlivě sledovat, jelikož několikrát nenápadně odbočuje a dost se klikatí lesem. Po ní se sjede až k Čižickému potoku, který se dá přebrodit:)) nebo přejet po lávce. Pak už se jen stoupá do Nebílov. Do Netunic jsem jel po silnici, páč byl večer všedního dne a provoz byl minimální. Rybník na kraji vsi jsem objel zleva a mazi zahradami jsem projel na hlavní až na konci vsi. Dál se musí stoupat, až má člověk půl kraje pod sebou, ale doStřížovic se nakonec sjíždí.

Cyklostezka dál vede mírně, ale stále do kopce až k osídlení Hadovka, odkud je to kousek po pěkný silničce do Únětic. Tady už se dost klesá, přes hlavní na Nepomuk, až do Seče. V Seči jsem se vydal doleva po asfaltce zřejmě nepříliš používané auty a dojel mezi polema do Zdemyslic. Nevydal jsem se tentokrát na Vlčtejn, ale na Žákavu. Dál jsem chtěl směrem na Milínov, ale Žákava je podivně rozdělená různýma cestama, takže jsem asi třikrát hledal v mapě, než jsem našel tu správnou cestu ven. To už jsem opět stoupal. Do Milínova jsem nedojel, napojil jsem se na žlutou, vedoucí na Lopatu. Lesní cesta, dost náročná, stoupání a kořeny, jak to tak v lese bejvá. Zase přišly ke slovu velmi lehké převody a rovněž se musela velmi pečlivě sledovat značka. Tentokrát jsem nezabloudil, vystoupalk vrchu Kohouty a začal klesat k Lopatě, ale neni to k ní daleko.

Zříceninu znam, tak jsem pokračoval po modré rovnou na Šťáhlavy. Ta je zpočátku pohodová, ale pak stoupá nad chatky, což jsou "slušný sady", ale překonal jsem vysoké kořeny v prudkém stoupání na prašném podloží a zas pomalu začal klesat ke Kozlu po mnohem lepších cestách:)

Ze Šťahlav jsem se rozhod jet jako nedávno po červené mezi polema, k jižnímu cípu Plzence, pod Radyní a o kus dál jsem se napojil na žlutou. Mezi polema nebylo zrovna snadný jet, na jaře to tam bylo mnohem míň zarostlý. Ale zase je teď větší sucho, takže jsem mohl projet po dříve spíše řečišti k rozcestníku "Městský les" na bývalé spojce Plzence s Černicemi. Pak už byla cesta jasná, podjet přivaděče a po lávce přes dálnici do Černic, na Slovany a abych pořád nejezdil kolem Meditační zahrady, jel jsem až ke Škoda parku a kolem Škody ETD zas nahoru na Bory.

Z původně výletu na chvilku se vyklubala docela náročná trasa, navíc se mi podařilo projet neprozkoumané cesty, takže jsem spokojen. A ani se to nezdálo, nastoupal jsem 1286m. Průměrná rychlost se ustálila na 19,61 km/h

Žďár u Rokycan

8. 7. 2013
64 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Lobzy-Rokycanská-po zelené Na Pohodnici-Tymákov-Rokycany-Kamenný Újezd-Bouchalka-Žďár-Kocanda-Nová Huť-Mirošov-po modré Zvoníčkovna-Hádek-Kozel-Šťáhlavy-Starý Plzenec-Koterov-Doudlevce-Bory

Na jaře jsem objevil zajímavou horu, kde jsem ještě nebyl, a sice Žďár u Rokycan, cílem dnešního výletu tedy bylo dostat se na vrchol. Hned v Plzni jsem vyzkoušel novinku, z Rolnického náměstí jsem odbočil do kopce lesíkem do chatové (či vilové) oblasti. Sice to dalo trochu hledání v mapě, ale skutečně jsem přes vyhlídku dojel až k Tescu:) Evidentně je cestička používaná, páč kdyby nebyla, polem bych se neprodral. Pokračoval jsem po staré známé zelené do kopce, ale nikoliv bažinami jako na jaře Na Pohodnici a doprava sjížděl lesem a pak polem do Tymákova. Z Tymákova jsem jel lesem na Rokycany, taky už známá cesta, chce to před kostelem odbočit doleva a nechat se vést slušnou polní cestou.

Kolem Rokycan jsem se rozhodl jet jakýmsi "obchavatem". Ten vedl kolem zpracování odpadů Řempo. Odpady zřejmě zpracovávají tak, že je vozí do přilehlého lesa, kde jsem bloudil a všude bylo spousta bordelu, což mi nebylo vůbec sympatický. Nakonec jsem našel správnou cestu, která odpovídá té v mapě, nicméně je dost špatně průjezdná, i za sucha, které panovalo, tam byl hluboký močál, který se nedal objet. Nicméně jsem ho překonal a zanedlouho už pokračovala daleko lepší cesta, která se napojila na I. etapu obchvatu Rokycan, dostavěnou v květnu.

Dále jsem se promotal Kamennym Újezdem, kde jsem našel zelenou. Ta za chvilku opravdu prudce stoupala k Bouchalce. Odtamtud jsem se řídil místní mapou, která byla naštěstí skoro na každý křižovatce, a dorazil nečekaně rychle skoro až k vrcholu Žďáru a hned se mi naskytl krásný výhled směrem na severovýchod (fotky). Ačkoliv další úsek byl nesjízdný, rozhod jsem se pokračovat pěšky, páč mi nalákal nevídaný rozhled a členitost a výška místních skal, na Plzeňsko rozhodně nevídaných. Vyplatilo se, cca půl km s kolem na zádech se dalo zvládnout a pořád bylo na co koukat. Pak už se dalo opět nasednout a sjíždět po červené turistické. O kus níž jsem dorazil k naprosto úžasnýmu výhledu do kraje na západ (panorama). Dál jsem sjížděl velmi přkrým svahem mezi kořeny, kameny, ve vymletám korytě, po šiškách a písku. Ještě že jsem nejel opačným směrem, jak bylo původně v plánu, nahoru by se nedalo jet (některý mapy tudy vedou cyklostezku, tak ta tam neni ani omylem)...

Kousek jsem se vracel po stejné cestě kole Bouchalky a dál jel na Mirošov po silnici, to byla ta slabší část výletu, navíc s nepříjemnym kopcem. V Mirošově naštěstí byla otevřená večerka, kde jsem doplnil pití a pokračoval po modrý, kterou jsem úspěšně na chvíli ztratil, nicméně jsem věděl, že se vrací na "mou" silnici, tak jsem si pak dával větší pozor a jel po ní po krásnejch zvlněnejch cestách lesem až ke Kozlu, kde jsem následně sjel do Šťáhlav, po silnici do Plzence a lukama pod dálnicí kolem koňského ranče do Koterova. Tam je rozkopaná silnice, neprůjezdná pro auta, ale pro cyklisty bez problému. Na Bory jsem se vrátil přes lávku přes Úhlavu a Tyršův most.

Celkově náročná trasa, průměrná rychlost opět poměrně nízká, ale je to tim, že jsem dost hledal cesty (zvláště kolem Rokycan) a jezdil po krkolomných cestách (mapa ukazuje max skoln stoupání 47% a klesání dokonce 500%!:D). To asi bude trochu bug, ale stejně zabíračka slušná, v půlce cesty dokonce Av = 16,06 km/h, na konci 19,18. Celkově nastoupáno 1324 m, to je hodně na takovou střední vzdálenost.

Výhled ze žďárského masivu na Rokycany a široké okolí

Žďár, výhled na Hůrky

Žďár, panorama na SV

Vysoká skála s kamennym polem

Vysoko nad stromy

Vodopád Dírka

30. 6. 2013
80 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Doubravka-Bolevecký rybník-Kamenný rybník-Záluží-po červené Horní Bříza-Obora-po žluté Obořická hájovna-Koryta-Piplův mlýn-po zelené Liblín-Újezd u Sv. Kříže-Vranovice-Darová-po červené přívoz Nadryby-po červené Sedlecko-Chrást-Dolanský most-Bukovec-Doubravka-Bory

Dnes jsem se rozhod pro krapet delší výšlap s cílem až v Liblíně, páč je to jeden z mála mostů na Berounce. Přes město jsem se vydal za nemocnicí na Borech, podél řeky k Ježíškovi, po Šumavský k pivovaru a po silnici k Boleváku, kde už jsem se vez lesíkama až ke Kamennýmu rybníku a nabral přímej směr na Záluží. Napojil jsem se na modrou, která nenápadně mizí a zase se objevuje, chce ji pozorně sledovat. Ze Záluží jsem se vydal na Ledce kus po silnici, ale pokračoval dál po červený na Horní Břízu. Tuhle cestu si pamatuju jako zanedbanou lesní, místy dost rozoranou od lesní techniky, ale nyní byla spravená, štěrková, pěkně uválcovaná, úplnej luxus. Ani nemá cenu se striktně držet místního značení nebo červené turistické, která místy odbočuje po stezičkách okolo, ale dovede ke stejný křižovatce na silnici mezi Břízou a Třemošnou (Na Bohoutově). Vlastně až do Břízy jsem jel "za nosem" a dorazil jsem bez bloudění. Dál jsem se vydal po silnici do Obory do táhlýho stoupání, ale v lese a s minimálním provozem na novym asfaltu, kde se jede jedna báseň:)

Za Oborou, už na žluté turistické, je odbočka na polní cestu, kde je nově postavená (obří) rozhledna (foto :D). Zde by rovněž měla vést cyklostezka Baroko III, ale jak zkušenosti napovídaly, nemělo nejmenší cenu se snažit jí hledat, její jedinou značku v terénu jsem objevil až v Liblíně. Nicméně žlutá byla značená výborně a dovedla mě nejen k Obořický hájovně, ale až k Piplovu mlýnu krásnými lesy, ale dost náročnym terénem-střídá se bahno, písek, brody, jehličí, kameny velký i malý, kořeny, klády přes cestu, prudký stoupání i brutální klesání. Zelená za Piplovým mlýnem byl předem jasná a "splnila" očekávání, místy kolo na zádech, skalky, kopřivy. Nakonec ale byla větší část jetelná, takže pohoda. Jen bych ji nedoporučoval za velký vody;D

Projel jsem chatovou oblastí a už jsem byl v Liblíně, vystoupal jsem od řeky a bohužel musel minout zříceninu Libštejn z nedostatku času. Po silnici jsem dojel do Újezda, kde jsem se vydal zpočátku po žlutý, ale pak dál přímo na Vranovice, dojel jsem na vršíček, kde byl krásnej rozhled do kraje a hlavně na zbrusu novou, snad ještě nedokončenou rozhlednu u Břas. Sjel jsem do vsi jednou z cestiček a vydal se po první silnici z kopce-chyba:D Dojel jsem do Darový a už se mi nechtělo stoupat, tak že pojedu na převoz, hm, ani ne...bylo sedm a jezdí do šesti. Vydal jsem se tedypo červený kolem Darovanskýho dvora a odbočil podél Díreckého potoka. Objevil jsem zcela nečekaně krásný vodopády Dírka (údajně největší v Plzeňském kraji, foto), jenže radost mi zkalil místní chatař, kterej si ohradil asi půl lesa a zabránil průchodu k Berounce (asi tak 50m). Chvíli jsem obcházel pozemek, pak jsem to tam chtěl střihnout, ale opravdu tam měl psy. Nakonec jsem se s nim domluvil, aby mi pustil přes ten pozemek, takže dobrý, že jsem se nemusel vracet někam nahoru. Nicméně opět jsme u toho, jak je tohle možný, úplně de facto zabránit přístupu na nějakou cestu, zvlášť když jde o přístup k přírodní památce. Prej se kvůli němu ale přeložila i turistická trasa, která dřív vedla právě tudy://

Kolem Korečnickýho mlýna jsem pokračoval nahoru do Sedlecka a kolem trati do Chrástu, kde jsem doplnil tekutiny, sjel k Dolanskýmu a již starou známou cestou nad Berounkou jsem dojel do Bukovce, na Doubravku a na Bory.

Celkově vzato krásnej výlet v přírodě, ale docela dlouhej a náročnej. Převýšení jen 1062 m a průměrná rychlost 17,61 km/h, takže mi to ten den asi dost nesedlo, musim přiznat, že posledních tak 15 km mi to nebavilo. Každopádně jsem ale nasbíral spoustu tipů na další výlety-Libštejn, rozhledna u Břas, zřícenina hradu Salon a vodopád v Pekle u Plas. Už se těšim!

 

Ukazatel vzdálenosti k rozhledně

Rozhledna Obora

Dírecký potok

Vodopád Dírka, výška 3,1 m