neděle 24. června 2012

Moravský kras, Kalečník

8. 6. 2012
75 km

Technická náročnost: Střední
Obtížnost: Vysoká


Brno, Královo Pole-Divišova čtvrť-Lesná-Obřany-Bílovice-Kopaniny-Líšeň-Horákovská myslivna-Mokerská myslivna-Mokrá-Hoštěnice-Kalečník-U Tří Javorů-Říčky-Bukovinka-Lhotka-Malý lesík-Kanice-Řícmanice-Bílovice-Obřany-Maloměřice-Královo Pole


Nehodlal jsem ztrácet hodiny motáním se po Brně, tak jsem vyrazil na jisotu podél silnic, a vyplatilo se, aspoň tedy časově. Takže jsem se vcelku rychle dostal do Obřan, odkud jsem s eopět vydal po parádní cyklostezce, hladké jako dětská prdelka. A nedbočil jsem do Těsnohlídkova údolí jako dva dny před tím, ale pokračoval až do Bílovic, naštěstí ještě před tim, než po týhle cestě začly proudit miliony lidí. Těsnohlídkovo údolí jsem objel po lepší, štěrkové cestě, která stoupala plynuleji (přes Resselovu hájovnu), ale ústila na stejném místě nad Brnem u odbočky na Líšeň. Tam jsem sjížděl do Mariánského údolí k Horákovské myslivně pohodovou cestou proti proudu potoka. Původně jsem se chtěl napojit na silnici, ale nakonec mi zlákala červená turistická. Byla pohodová, jetelná...slušná lesní cesta, ale s celkem velkym převýšením. Dojel jsem k Mokerské hájovně a tam už se dal doprava po silnici do vsi Mokrá. D8l pak k Hoštěnické myslivně  apak jsem stoupal k odbočce na Kalečník, trochu jsem se motal lesem, ale vyjel jsem správně, jak jsem chtěl. Cesta byla pořád íc než dobrá...bez aut, převážně asfaltová a po žluté turistické dokonce s novým povrchem. Krásnej pojezd lesem mi čekal ještě značnou dobu...kolem Tří Javorů, dá se říct pořád stoupání, ale následoval velice slušnej sjezd k silnici. Původnim plánem bylo dojet k Macoše, ale jak se ukázalo v nejbližší vesnici Bukovinka, nebyl to vůbec reálnej odhad. Už teď jsem měl najeto 45 a  k Macoše zbývalo minimálně 20km, tak jsem to vzdal, dal si pivo jako křen pro nabrání síly a vyrazil směr Brno. Pořád po červené, která pak uhla, takže později po modré. Chvílema horší polní cesta, chvílema asfaltka, ale pořád se dal držet slušnej průměr. I z modré jsem nakonec uhnul, páč bych sjel do údolí Říčky, kde nejen že jsem jel pár dní před tim, ale taky tam cesta vůbec neodsejpá kvůli bahnu, vodě a terénu. Napojil jsem se tedy na silnici, celkem hlavní, z Křtin na Ochoz. Jezdilo na ní dost aut, tak jsem odbočil na Kanice a Řícmanice. Velkou výhodou je, že pokud se vracíte do Brna z tohoto směru, vždy sjíždíte a to ne málo, co si vystoupáte, to si sjedete na konci, což je naprosto super, síly nakonec tedy tolik nepotřebuete a návrat je rychlej. Dojel jsem opět do Bílovic a poslední úsek (kolem 15km), jsem jel stejnou cestou jako na začátku. Ale v pátek v podvěčer a už se to všude hemžilo cyklisty, in-linisty, pejskaři a procházkáři, takže to nebyl takovej pošmak. Celkem najeto 75km. Bohužel se nevydařil možná trochu extrémní plán na odpoledne dojet až k Macoše, ale i tak to byl pěknej výlet, Moravskej kras je totiž opravdu překrásné místo, zvlášť se sedla;)



pátek 22. června 2012

Josefovské údolí, Křtiny (Brno)

7. 6. 2012
65 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Brno,Královo Pole-Lesná-Obřany-Těsnohlídkovo údolí-Resselova hájovna-Kopaniny-Hornek-Hádek-Březina-Křtiny-Josefovské údolí-Adamov-Kateřinský most-Vranov-Jehnice-Mokrá Hora-Řečkovice-Královo Pole
 

Řek jsem si, že tentokrát nesmim podcenit průjezd městem. No nepovedlo se, Na Lesnou jsem trefil z Krpole ještě dobře, ale dál to zas byla bída, přesvědčen o správnym směru jsem začal bloudit, jakmile jsem natrefil na tramvajovou trať a ta vlaková se ztrácela v hoře. No nakonec jsem zjistil, že jedu úplně jinam, než potřebuju, tak jsem se vydal po pěšince směr "doufam, že jedu do Obřan". Jel jsem, ale takovou brutální cestičkou, že jsem nevěřil, jednak prudká k neubrždění a navíc končila propastí... což byl taky vchod do temnýho vlhkýho podchoidu pod tratí, přičemž jsem si nebyl vůbec jistej, jestli se na druhý straně nevyloupnu v nějakym drogovym nebo bezdomoveckym doupěti. Naštěstí ne a pak už jsem se vymotal na kraj Obřan, kde jsem po bádání v mapě vydal po červený podél řeky...než jsem se napojil asi po kilometru na luxusní cyklostezku, byla to pěšinka centrimetry od břehu Svitavy. Zanedlouho jsem odbočil do Těsnohlídkovo údolí...jeden z nejhezčích úseků dne:) Stoupání lesní pěšinou, ale pěknou, i když náročnou, nebylo nutný slejzat z kola. Pak jsem se napojil na zelenou, která byla řádnej kus skutečněj oříšek, ale i to se zdolalo a zanedlouho jsem se dostal na pěknou cestu a na žlutou turistickou, která mě dovedla ke Hronku. Původně se mi tam nechtělo, ale vydal jsem se odbočkou na vyhlídku a udělal jsem hodně dobře...nádhernej výhled na údolí Říčky (foto), kam jsem taky sjel po pár metrech délkovejch a pár desítek nebo spíš stovek vejškovejch;D To dosvěčujou připravený skokánky pro downhill... U Říčky jsem se dal  po modrý dál proti proudu. cesta byla velmi řekl bych mokrá, bahnitá a tak vůbec nic extra, ale bez lidu a aut:) Můj stálej problém byl najít správnou cestu, takže jsem často stavěl a koukal do map. Bohužel ty na rozcestích byly většinou úplně k ničemu, nakonec jsem ale docela náročnou cestičkou po modré a pak zelené dojel do Hádku. Ale pokračoval jsem pořád po zelený až do Březiny, kde jsem se vydal už po silnici trochu oklikou na Křtiny, kde jsem "objevil" slušně velkej kostel, jak jsem se dověděl později, poutní místo. To už se ale stíny prodlužovaly a já musel rychle zpátky, respektive kousek dál krásným zatáčkovitým údolím s kopce. To údolí má i jméno-Josefovské, vede až do Adamova a projedete ho za chvilku. Za Adamovem jsem jel jako dva dny před tim podél řeky ke Kateřinskému mostu a pak jsem udělal tu osudovou chybu, že jsem se vydal po červené, která nebyla v mapě značená jako nesjízdná neschůdná. Bylo totiž asi tak půl devátý a nebyla moc sranda, že jsem šel s kolem na zádech. Vyhoup jsem se nad Vranov a doufal v nekonečný sjezd do Brna, jenže do Jehnic se přecijenom ještě musel stoupat, naštěstí město je osvětlené, tak jsem viděl na cestu při dojezdu přes Mokrou Horu a Řečkovice. V mapě to vychází na 58 km, což je opravdu rozdíl oproti skutečným 65, ale dávam to na vrub nějakýmu tomu bloudění a velkým nepřesnostem v mapě. Tam, kde je ve skutečnosti hustá síť ulic, je ve zdejší mapě jedna, dvě hlaavní a nazdar, takže trasa je trochu zkreslená, ale i tak mi překvapuje, jak moc. Průměrná se nakonec zastavila na 22,16



Panorama Brna z Lesné

Údolí Říčky

Panorama z Horneku

Křtiny

Křtiny-poutní místo

středa 20. června 2012

Autodrom Brno na kole

5. 6. 2012
39 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední


Brno, Královo Pole-Jundrov-Pisárky-Bosonohy-Veselka-Popůvky-Kývalka po žluté-Masarykův okruh-Ríšova studánka-Rakovec-Bystrc-Komín-Královo Pole

Tenhle vejlet se teda opravdu "vydařil". Původně bylo v plánu najet tak šedesát. Jenže dostat se z Brna se ukázalo jako nadlidskej výkon. Sice jsem věděl, že chci na Žebětín, ale ten zaprve nebyl nikde značenej. Což by ani tolik nepřekvapilo, páč tam z Brna vede hodně cest. Jenže když jsem se ještě chtěl (a musel) vyhnout čtyřproudovejm rychlostním komunikacím, cesta nebyla vsktuku nijak přímá, natož snadná a dohledatelná, vlastně jsem bloudil od toho, co jsem vyjel z areálu VUT. Křiživatku co křižovatku zastavujíc a hledajíc cestu na Žabovřesky a Jundrov jsem se probíjel městskou zástavbou. Ztrácel jsem se, bloudil jsme, vracel jsem se, stopku mi ale vlastně kromě těch silnic co nejsou pro cyklisty vystavil Wilsonův les. Na Jundrov jsem se nicméně dostal, což jsem považoval za úspěch a dobrý znamení. Opak byl pravdou, nechal jsem se svést několika cedulema golf a autodrom a tu jsem jel při řece, což jsem neměl, tu jsem zas stoupal do neznáma, ale pořád v Brně a na sídlišti... To byl zřejmě Nový Lískovec. A dálnice najednou byla nadohled, to už bylo špatný znamení, jenže už jsem měl přes deset kilometrů a původní zamýšlenej okruh se mi rozplynul tim pádem, tak jsem vzal zavděk, teda spíš z nutnosti někam se konečně pohnout jsem jel po hlavní na Bosonohy, Veselku a Popůvky, kde jsem se rozhod stůj co stůj sjet mimo hlavní i za cenu toho, že holt minu autodrom, cíl mojí cesty. Tady se ale poštěstilo, narazil jsem na žlutou. Taky mě zavedla trochu jinam, než jsem chtěl, ale pohoda. Tenhle úsek však byl těžkej terén, bahnitej, kamenitej, kořenovitej, ale rozhodně dobrej. A všude byly srnky, co pět minut jsem nějakou vyplašil, tolik srnek za den jsem ještě nepotkal. Objela jsem pak celej Masarykův okruh a na druhý straně se odvážně vydal po cyklostezce na Ríšovu studánku, což bylo zásadně dobrý rozhodnutí, nádherná asfaltka bez živáčka pěkně se kroutící lesy a pak dlouhej sjezd Kočičím žlebem do Rakovic a k přehradě. Tam už jsem se zas motal městem zpátky, páč jsem nechtěl jet bahništěm mezi polema po zelený přes Komín. Nakonec tedy 39 km a průměrná rychlost 21,73. Dojezd kolem devátý skoro už za tmy, trochu zklamanej z toho hroznýho cestování přes Brno, čímž teda apeluju na rapidní zlepšní značených cyklotras po městě. Ale úsek kolem Ríšovy studánky doporučuju, to je něco výbornýho, krom zpomalovacích prahů asi tak každejch 300m:/


Mapa ze Seznamu, mnohem podrobnější



pondělí 18. června 2012

Adamov u Brna

4. 6. 2012
57 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Nízká

Brno Královo Pole-Soběšice-Útěchov-Adamov-Kateřinský most-Šebrov-Lipůvka-Nuzířov-Malhostovice-Čebín-Kuřim-Jinačovice-Kníničky-Brno Bystrc-Královo Pole


Takže jsem se rozhod zajezdit si ve volnějších časech na konci zkouškovýho v okolí Brna. Hned pro úvod mi uvítalo špatný počasí a pro jistotu i nedostatek času (minimálně přes den). Takže výjezd v 18:30 po celodenním dešti, který se zdál, že ustává. Neustával, ale nelilo jako zh konve aspoň. Vyrazil jsem narychlo bez předchozího zdlouhavýho zkoumání trasy, jen jsem si určil základní okruh. A ejhle, stoupam, stoupam, až mam Brno jako na dlani, a stoupam dál a kilometry přibejvaj, no zkrátka Prvních 10 km až do Útěchova pěkně do kopce z nějakých 250 m.n.m. až do pěti set... ale pak dolu krásnou zatáčkovitou cestou do Adamova, ani nebyla moc frekventovaná, jen byla pořád strašná vlhkost vzduchu a poprchávalo až pršelo. Ale bylo teplo, takže klídek a navíc díky tomu vznikly dramatický mraky nad údolíma, takhle v "nížině" ne zas tak často vídaná věc. Nejhezčí úsek cesty z Adamova ke Kateřineskému mostu jsem jen zíral, jak vysoký jsou kopce kolem, že se Svitava zařezává opravdu hluboko do údolí. Pak jsem musel kus po hlavní na Blansko, což mi nečinilo radost, ba naopak, ale nebylo zbytí, když jsem nechtěl někde zapadnout po řidítka v bahně v neznámejch lesích. Minul jsem tedy Svatou Kateřinu a z Šebrova už vedla vedlekší cesta přes Svinošice do Lipůvky. Tam jsem nevěděl, jak nejsnadněji mimo hlavní a turistickou do Kuřimi, vydal jsem se na Nuzířov a nakonec jsem se rozhod na kopci v polovině cesty neodbočit na vedlejší cestu, páč podle mapy nebylo možný určit, jestli bude asfaltová...různé mapy nebyly zajedno, tak jsem pokračoval do Nuzířova, před ktermy mě čekal brutální sjezd...bohužel do osmdesátky mi chybělo půl km/h:( Nicméně jsem pokračoval pěknou nefrekventovanou cestou do Malhostovic, kde jsem odbočil vlevo na Kuřim, ale možná ne tolik vlevo, jak jsem chtěl, páč jsem pak z Čebína musel 4 km po hlavní do Kuřimi, kde jsem naštěstí zas uhnul na Jinačovice, Kníničky, Komín a zpátky na Krpole. To už bylo devět hodin a byl jsem trochu nervózní, že  budu dojíždět za tmy, páč jsem neměl přední světlo. Ale naštěstí se vyjasňovalo a při západu bylo dokonce vidět slunce, takže to krásně vyšlo, dál, než jsem chtěl, ale nevadí, nakonec 57 km, průměrná 23,95. Technicky celkem nenáročná trať, fyzicky náročnější, než jsem čekal, kde se kolem Brna vzaly kopce?:D Jde hlavně o to, jakym tempem člověk jede, pokud jede na pohodu, má na to celej den, tak žádnej problém, pokud je však člověk něčim limitovanej (časově), pak i taková trasa dá zabrat, obzvláště pak pokud si člověk v táhlých kopcích udrží tempo.



Brno nebo Alpy?


Alexandrova rozhledna

neděle 10. června 2012

Buben na kole

29. 5. 2012
44 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká 

Křimice-Kozolupy-Bdeněves-Buben-Myslinka-Tlučná-Vejprnice-Valcha


Celkem pozdě na večer jsem se rozhod, že si ještě než bude tma někam vyjedu, bleskově jsem zvolil Buben a jelo se...Křimice po cyklostezce kolem Mže, po chodníčku při silnici k odbočce na Vochov a Červený mlýn, podél kterýho vede polní cesta do Kozolup. Ty jsou vlastně spojené s Bdeněvsí, trochu jsem to tam prokřižoval po cyklostezce novou zástavbou a pokračoval kus po zelený turistický směr Hracholusky, vyšvihnul jsem se ke trati a kousek před Bubnem jsem se dal na modrou turistickou...Opravdu neni moc cyklistická, dost prudká, kamenitá, kořenovitá, ale vede přímo k řece:D a zřícenině. Most přes řeku novej samozřejmě neni, s tim jsem počítal, už ani zbytky tam nejsou (ale za malýho stavu vody by se dalo přeskotačit přes kamennou hrázku vytvořenou chataři). Vracel jsem se tedy po červené do kopce a napojil se opět na modrou, kterou jsem dosud v úseku do Myslinky neznal. Z Myslinky jsem se rozhod pro pokračování po modré do Tlučný, kterou jse jel nedavno opačně a dala se jet kromě krátkého úseku mezi halami v průmyslové zóně. Z Tlučný pak na Vejprnice lesem a ještě jsem toho neměl dost, tak jsem se projel přes Valchu kolem Borský přehrady. Takovej rychlovýlet od sedmi do devíti, akorát se západem doma. Průměrná mi dost spadla v lese, takže 23,11. Vysoká technická náročnost kvůli krátkému úseku u Bubnu, který má sice pár metrů, ale je skoro nejetelný.




Zřícenina hradu Buben

Přeštice na kole

27. 5. 2012
78 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Nízká

Nýřany-Zieglerův důl-Hoříkovice-Týnec-Chotěšov-Mantov-Losina-Černotín-Dnešice-Žerovice-Přeštice-Příchovice-Kucíny-Plevňov-Řenče-Sv. Anna-Netunice-Čižice-Štěnovice-Útušice-Radobyčice


Pro jednou jsem nevěděl, kam se vydat a brácha povídá prej Přeštice, ať mu vyfotim čuníky. Vzal jsem ho za slovo a vyhledal cestu, kterou neznam, jak svý boty. Přes Borský pole jsem jel na Novou Hospodu, už v místě napojovacího pruhu na novou výpadovku jsem zajel do lesa a npojil se na modrou turistickou vedoucí přes Vejprnice do Tlučný, kde jsem podjel silnici, projel Nýřany a pokračoval skoro až k Blatnici, před kterou jsem odbočil na Zieglerův důl (Dioss Nýřany). Projel jsem osadou Větrná jáma, která jsem myslel, že je totální cikánov, ale tentokrát jsem neměl strach projíždět. Pořád jižním směrem po cyklostezce, která všaky byla jen na mapě, jsem dojel do Hoříkovic, za nimiž jsem odbočil vlevo na Týnec, a pak zpátky na silnici a do Chotěšova. Byl jsem sám překvapenej, ale silničkou přes Losinu a Černotín si nepamatuju, že bych kdy jel, je sice dost záplatovaná, ale pěkně se kroutí krajinou a dojede se po ní až do Dnešic. Dojel jsem do Přeštic-Zastávky, načež jsem si uvědomil, že cesta vede dál někam na Lukavici, kam jsem teda nechtěl, tak jsem se musel vrátit a pokračovat přes Žerovice do skutečných Přeštic. Tam jsem vyfotil známé komunistické boubelaté vepře, kteří zhatí plány revanšistů a dlouze hledal cestu do Příchovic, žlutá turistická odbočuje mezi domky úzkou cestou přibližně v půlce prudkého klesání u kostela. Za Příchovicema kolem Kucínů a Plevňova jsem koukal do mapy tak každejch 200 metrů, ale stejně jsem  skončil v poli, takže to chce ještě vypilovat, netrefil jsem pravděpovodběně zkratku od křížku u Kucínů. V Plevňově jsem zjistil, že není mnoho času na návrat a další zajížďku necestou do kopce na vrch Kožich, takže jsem se svez do Řenčí, kde jsem si dal jeden Birell na stojáka a pokračoval v (kraso)jízdě do slušnýho stoupáku k rozcestí Sv. Anna, ale aspoň po pěknym asfaltu. Tam jsem se vydal lesní turistickou červenou do Netunic. Jen střední asi kilometr a půl dlluhá část je na prd, jinak se jede slušně. V Netunicích jsem se vydal po cyklostezce do Čižic, odkud už jsem pokračoval po silnici přes Štěnovice, Útušice a Radobyčice na Bory.  Celkem 75km, průměrná rychlost pak 24,13.



Vepři v Přešticích

čtvrtek 7. června 2012

Zřícenina Mitterwald, kopec Brno na Křivoklátsku

18. 5. 2012
89 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Losiná-Radyně-Šťáhlavy-Kozel-Maršál-Němčičky-Rokycany-Borek-Svojkovice-Holoubkov-Těškov-Mitterwald-Brno-Bílá skála-Sklená Huť-Březina-Všenice-Chrást-Bukovec-Doubravka


Dneska byl jasnej cíl...kopec Brno u Mýta. Z města jsem se dostal přes Hradiště cyklostezkou do Radobyčic, přes Valík a přes Černej les nebo jak se to tam jmenuje do Losiný. Odtud pak hurá na první z vrcholů...Radyni, jal jsem se vyzkoušet červenou turistickou...dá zabrat, rozhodně pro ty, kteří nejsou nadšení z terénu nebo se jim nechce šlapat přes kořeny do slušnýho, ačkoliv celkem krátkýho kopce, je lepší jet po silničce. Na Radyni se akorát připravovalo letní kino, jinak nic zajímavýho. V rámci rychlejšího přiblížení k celkem vzdálenýmu Brnu jsem se svez do Šťáhlav po silnici, tentokrát však nepadla osmdesátka, asi špatnej vítr. Projel jsem areálem Kozlu a pokračoval ve stále více utahujícím stoupání na druhej vrch, a sice Maršál. Řekněme si upřímně, je to pěknej prevít, nestoupá se na něj po lesní cestě vůbec snadno a na konci je řek bych přímo brutální stoupání. Pak kus ještě přes kořeny, to nemam rád vůbec, ale následuje slušnej sjezd lesní cestou k hájovně Němčičky, odkud jsem dojel do Rokycan po silnici, páč vim, že ta červená pokračuje takovou bahnitou loukou, která neni nic moc. Každopádně ale z Rokycan po modrý, kterou jsem nečekaně dobře našel (od koupaliště), jsem dojel přes Borek do Svojkovic, dřív jsem thle cestu neznal a je super, že člověk mine hlavní, na který se jinak opravdu bojí. Akorát Boreckej rybník neni zrovna řekl bych koupací svojí čistotou. Ze Svojkovic pak vede pěkná cyklostezka do Holoubkova a to už se dostáváme do takový vzdálenosti za Plzeň, že už je znát, že je to víceméně venkov a po silnicích jezdí sem tam nějaká Avie. Takže kousek do kopce, přes dálnici do Těškova. A konečně jsem se blížil zlatému hřebu, kterým nakonec nebylo Brno, ale po úseku ztrácející se červené tuuristické hrad Mitterwald. Teda zřícenina, vlastně pár kamenů, ale s nádhernou vyhlídkou do okolí, na Zbiroh a do okolních lesů. není taky divu, tento, Radečský hřeben je nejvyšší v Křivoklátské vrchovině a patří k němu i nejvyšší bod, kousek vzdálené Brno, což je jen kousek po červené zpět na rozcestí a pak po zelené. Na vrcholu je vysílač, ale ne  rozhledna, zkrátka nic přítupnýho a nakonec ani rozled do krajiny, ten se však otvírá po vrstevnicové kamenité cestě a prudkém sjezdu. Na západ mířící odbočka s vyhlídkou, nesoucí název Bílá skála, je opravdu hodna odbočení, krásnej rozhled kam až oko dohlédne...nejblíže však vyniká kopec Rumpál (jeden z dalších cílů?) a Skelná Huť, kde jsem se zanedlouho skutečně ocitl, ale hned na začátku jsem odbočil do lesa, stále po zelené turistické. Tento úsek byl nejhorší z celé cesty, kořeny, ztrácející se cesta, nedlouho po těžbě, takže všude klacíky a bordel, navíc málo stromů, takže hledat značky byl trochu očistec. Šlo ale asi o dva kilometry, takže to nebyl takovej problém. Zkrátil jsem si cestu a ušetřil kopec asfaltovou cestou do Dolního Stupna a pokračoval už po silnici, páč se blížil večer. Tak jsem projel Všenice, Střapole, Sedlecko a stejně jako v minulym výletu mi to nedalo, abych nejel přes železniční most v Chrástu a trochu víc se na něm rozhlíd do okolí. Příště ho chci ještě vidět zespoda a bude kompletně zdokumentován:) K Dolanskýmu mostu jsem zbaběle sjel  po silnici, ale pokračoval jsem mojí oblíbenou zelenou turistickou nad Berounkou. V BUkovci jsem se rozhod nepodjet hned koleje a zkusit jet rovně, kam mi to hodí. Už jsem měl taky dlouho žízeň a sucho v lahvi, jenže nikde, opravdu nikde jsem nenarazil na žádný zdroj vody...na stavbě, na hřišti, u baráku bez plotu, studna na náměstí, nic... Dojel jsem tedy k Bukovecké, asi bývalé, papírně a pak zas nahoru, přes trať, kolem Jiřího a přes Plzeň zas na Bory. Průměrná 18,12. Nic moc teda, ale odpovídá to náročnosti-50% cesty na pěšinách a polních a lesních cestách, celkem nastoupáno 1672 metrů, není se zač stydět;D




Zřízenina hradu Mitterwald na Radči

Brno na Plzeňsku

Brno, nejvyšší vrchol Křivoklátské vrchoviny

Panorama z vyhlídky Bílá skála

Klabava z železničního mostu v Chrástu

Klabava u Chrástu

úterý 5. června 2012

Chrást na kole

28. 4. 2012
66 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-Bolevecký rybník-Třemošná-po žluté Česká Bříza-Hromnice-Chotiná-Nynice-Kostelec-Nadryby-Dolany-Chrást-Smědčice-Bušovice-Nová Huť-Kyšice-Božkov-Slovany-Doudlevce-Bory


Proved jsem několik změn v popisu tras. Zaprvé jsem začal uvádět technickou náročnost a obtížnost (spíše subjektivní potřeba fyzické zdatnosti), jelikož mi jedno hodnocení nepřišlo dostatečné a relevantně vypovídající. Pořád ale platí, že záleží na každém jednotlivci, jeho zdatnosti, dále pak na počasí, tempu, kvalitě vybavení, počtu zastávek, znalost terénu a okolí a tak dále, takže co pro jednoho může být náročné, pro druhého je výlet na odpoledne. Dále už několik příspěvků v minulosti jsem zaved stručný popis trasy v prvním odstavci pro ty, kteří nejsou zvědaví na kecy a nechtěj zdlouhavě studovat cestu na mapě.

Ale už k cestě, tentokrát jsme se vydali s klukama ve třech na výlet lesem nelesem po pěšinkách, který máme proježděný, což se ukázalo jako dobrej nápad, páč každej má najetý trochu jiný cesty a jak je vidět, pořád je v okolí Plzně co objevovat. Do Třemošný klasika kolem Boleváku a podél trati tou hezkou klikatou asfaltečkou s nízkym podjezdem pod tratí, v Třemošný pak už jako znalec na žlutou doprava a podél potoka Třemošná k chatový oblasti za Českou Břízou, kde je pěknej brod ovšem s hlubokym mastnym bahnem, takže se vůbec nevyplatí ho jet. Pokračuje se do kopce, kousek po silnici a doprava zas kolem Starého pivovaru. Ještě než se dojede do Hromnice je další brod, tentokrát pěknej, ale je kousek mimo značenou trasu, kterou je nutné pečlivě sledovat zvlášť právě u brodu na konci louky, kde se ztrácí téměř neviditelnou pěšinkou do lesa. Na půli cesty do Chotiný pak ještě jednou žlutá sjíždí za nějakym statkem doprava z asfaltky na polní, čehož jsem si v minulosti nevšim a v tom úseku jsem trochu bloudil. Jinak parádní cesta lesem a loukama. V Chotiný jsme se rozhodli jet na blind lesem, chtěli jsme na jih, ale cesty nevedly tak přímo podle našich představ a omylem jsme se stočili, kam jsme nechtěli. Nakonec to však bylo celkem jedno, dorazili jsme do Nynic po tom, co jsme vyzkoušeli pár odboček a slepejch cest, který končily na poli. Z Nynic pak po silnici do Nadryb, kde jsme ještě jeli asi kilometr doprava po silnici, než jsme odbočili na sjezd k Berounce lesní cestou takovou roztroušenou chatovou oblastí. Chtěli jsme se dostat k Dolanskému mostu podél řeky, ale jak jsme se dověděli od místních a potvrdilo se to i našimi zkušenostmi, není to možné, možná tak pěšky se prodírat houštím a bahnem podél řeky. Takže jsme si museli zas pěkně vystoupat do Dolan a zase sjet k Dolanskému mostu, kde jsme se občerstvili a pokračovali pro mě ostudně dosud neznámou turistickou přísně prudkou cestou mimo silnici do Chrástu a pak přišel opravdu highlight dne...zkrácení cesty pěšinou podél trati a přejezd železničního mostu nad Klabavou, čímž jsme si i ušetřili kopec, zanedlouho jsme se napojili na silnici do Sedlecka a odbočili doprava na Bušovice, kde jsme jeli pořád rovně, až jsme opustili silnici a jeli polni docela slušny sjezdem do Nové Hutě. Tam pak skrz golfový hřiště, který se neustále rozrůstá a za chvíli asi bude důležitější než všechny místní komunikace, a kolem vechtru obývaného černou svoločí rychle pryč kolem bávalejch lomů na Kyšice, Božkov a přes Slovany na Bory. Vzhledem k poměrně náročnému profilu, velkému horku a velkému podílu nezpevněných cest průměrná rychlost 19,67. Chuť na pivo udělala velkou:)


Železniční most u Chrástu přes Klabavu