čtvrtek 29. srpna 2019

Rozhledna Romanka

18. 7. 2019
62 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 450 m
Terén: Asfalt, polní cesty

Mladá Boleslav - Štěpánka - po NS PP Chlum Nepřevázka - Sýčina - Dobrovice - po červené Pěčice - Ovčárny - PP Jabkenicko - Mcely - Mečíř - Hrubý Jeseník - rozhledna Romanka - Jíkev - Loučeň - Rejšice - Kosořice - po CT 8155 Voděrady, Libichov - Písková Lhota - Bezděčín - Mladá Boleslav


Jak je ještě dlouhý den, vybírám cíle, kde jsem ještě nebyl. To jsem takhle objevil rozhlednu Romanka. Je to tedy až u Nymburka, ale jedu tam. Směrem na jih jsou roviny, bude to (snad) odsýpat. Vyrážím klasicky ze Staroměstského náměstí přes Štěpánku směrem na Jemníky. Hned za dálnicí velmi nenápadnou pěšinou za svodidly po modré turistické a pak kolem pole k naučné stezce PP Chlum. Přes dva kopečky po polní cestě a jsem v Nepřevázce. Odtud vede asfaltová cyklostezka do Sýčiny, rovnou ke kostelu. Na kraj Dobrovic je třeba stoupat, pak mi přijde nejlepší objet centrum Tyršovou ulicí.

Za Dobrovicemi se vydávám po červené prašnou cestou polem do Pěčic. Za vsí v první zatáčce pokračuji rovně na polní cestu směrem k podivné samotě Ovčárny. Odtud pak co nejpříměji a pokud možno po větší cestě k Jabkenické oboře. Kus cesty je přeci jen dost zarostlý, ale kolem obory už se zas jede dobře a za lesem vyjíždím už do Mcel. K rozhledně je to kousek, ale bůh ví... Naštěstí je polní cesta na jih ke Křenické Blatnici průjezdná, ale ústí na dohled k Jíkvi, což přesně nepotřebuji. Vracím se tedy do Mečíře, abych zas objel lán a dostal se do Hrubého Jeseníku, odkud zas po druhém konci lánu můžu k rozhledně Romanka. Rozhledna, tedy spíš za přerozdělené "evropské" peníze vytuněný vysílač uprostřed roviny, je samozřejmě zavřený, ale tak za fotku to stojí.

Rád bych projel do Jíkve, abych zas neobjížděl půl kraje. Cesta se nepřekvapivě ztrácí, chvíli se ještě jede pěšinou mezi poli, ale i ta je za chvíli ta tam a už jedu jen po strništi. Ve vrstvě nezaoraných stébel to opravdu moc nejede. Nakonec jsem se ale do Jíkve probojoval a zas to můžu rozjet směrem na Loučeň. No, rozjet...tu polní cestu jsem hledal asi třikrát. Ale jinak se tudy jede dobře. Až v Loučni se stoupá serpentinami. Měl bych i chuť na zmrzlinu ze stánku, ale není čas, pokračuji přes les podél občasného Smilovického potoka do Rejšic. zde se vracím na silnici, která mě dovede přes Kosořice do Voděrad. Dále mířím po CT 8155 do Němčic a Libichova.

Za hlavní silnicí vede severovýchodním směrem polní cesta, která u Strašnova ústí na křižovatce, kde pokračuji stále ve stejném směru do Pískové Lhoty. Ještě jedna zmrzlina mě tu láká, ale pokračuji do Bezděčína kolem horní části Zámostí. Z Bezděčína po cyklostezce kolem letiště to je asi dva kilometry k cíli v Boleslavi.

Necelých 63 km po práci je poctivá porce. Takový strach jsem měl, abych to stihl do tmy, že jsem průměrnou rychlost vyhnal k 22,1 km/h. Škoda, že ta rozhledna byla zavřená, beztak jsme si ji zaplatili z daní, takže není důvod ji zamykat.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Romanka

středa 21. srpna 2019

Nový rybník, Líně

13. 7. 2019
49 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 550 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Nová Hospoda - U Suché louky - PR Nový rybník - Líně - Nová Ves - po zelené Martinská stěna - Dobřany - keramička - Horní Lukavice - Hradčany - Vysoká - Robčice - Kotlík - Litice - Výsluní - Plzeň-Bory


Sice to s předpovědí nevypadalo dobře a taky to dopadlo lehkým deštěm, ale vlastně to byla příjemná změna po nekonečných vedrech. Vydal jsem se zas pro jednou k Novému rybníku u Líní. Neměl jsem moc času, takže žádné okounění. K univerzitě se z Bor stále nedá dostat kvůli stavbě tramvajové trati, musím tedy Sukovou ulicí. Obhlídnul jsem právě usazovaný most přes přivaděč a pokračoval ulicí Ke Karlovu na Novou Hospodu.

Kousek, k mýtině, jsem jel po CT 2258 směrem na Vejprnice, pak jsem se vydal pěšinou na kraji lesa mírně vlevo, abych se dostal k průmyslovému areálu za Vejprnicemi a mohl pokračovat rovně k Tlučné. Projíždím oblastí U Suché louky, mezi lomy k silnici na Líně, po které přejíždím dálnici. Hned za mlékárnou ale odbočuji vpravo a po místní červené jedu k Novému rybníku. Bohužel se k této přírodní rezervaci stále více přibližuje mor české krajiny, nekonečné řady neomezeně velkých skladů. Jinak se jedná o velmi pěkné místo s vyhlídkovou věží.

Také se zhoršuje počasí, ale pokračuji spíše po asfaltu centrem Líní a k lesu po CT 2271. Dále se vydávám polní cestou vpravo, přes louky k Nové Vsi. Mám tuhle cestu rád, ač není v nejlepším stavu. Z Nové Vsi se vydávám po zelené k Dobřanům. Ta ústí u parku Martinské stěny, kam tedy oficiálně nesmí kola z nějakého záhadného důvodu, ale dnes tu nikdo není, tak tudy projíždím. Přes dobřanské náměstí a kolem psychiatrické léčebny jedu po silnici ke keramičce. Stále lze projet na kole jejím areále, což je o dost výhodnější, než ji složitě objíždět. Silnici na druhém konci křižuji a vjíždím do lesa. Na první křižovatce se vydávám vlevo, za chvíli křižuji trať a po těžbě bahnitou a rozoranou CT 2187 pokračuji do Horní Lukavice. Jednou z polních cest jsem chtěl pokračovat do Hradčan, a to tou největší, protože je všude dost bahna. Dvě "malé" jsem minul, až jsem byl na dohled Lišicím a tak jsem to vzal třetí, která vlastně ani není značená v mapě. No...byl to celkem boj s mazlavou polní půdou.

Z Hradčan mě čekalo nemilé překvapení, že postupně se téměř včechny cesty kolem Vysoké stávají asfaltovými. Je to zcela nepochopitelné, proč vůbec je toto třeba provádět, takové pěkné cesty tu byly. Zcela absurdní se to pak stává v kopci, kde je tolik příčných, kolmých zákopů, že je tento úsek na Stravě trefně označen jako Jump parade. Takové kanály samozřejmě vodu neodvádí efektivně, asi to tu projektoval někdo s dokončenou základní školou. Zlaté lesní cesty.

Z Robčic stoupám k dálničnímu sjezdu 80, projíždím pod dálnicí i pod přivaděčem a ještě musím na Kotlík do "neskutečných" 392 m n. m.😁 Projíždím kolem Litic a pak po východní straně dálnice na Výsluní. Na Bory zbývá překonat České údolí, takže ještě jeden kopec k Parkhotelu a jsem doma.

Necelých 49 km nenáročným, ale dnes kluzkým terénem v poměrně vysokém tempu 21,2 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

PR Nový rybník, Líně
PR Nový rybník, Líně
Tramvajový most přes výpadovku na Klatovy

úterý 13. srpna 2019

Andrejšky quicktrip

7. 7. 2019
31 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 450 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň - Tyršův most - Vokounova lávka - po NS Údolím Úhlavy Hradiště, Radobyčice - Valík - Černice - Městský les - Andrejšky - Starý Plzenec - Radoušova skalka - Sedlec - po NS Staroplzenecká Hůrka - po žluté Letkov - vyhlídka Božkov - Koterov - Bručná  -Vokounova lávka - Tyršův most - Plzeň-Bory


Po návratu z dovolené jsem v neděli k večeru protáhl nohy na jižním Plzeňsku. Mířil jsem k Radoušově skalce ve Starém Plzenci.

Vyrazil jsem přes Doudlevce po NS Údolím Radbuzy k Vokounově lávce, nahoru nad řeku a pak do Hradiště. Po jediné, dříve pěkné polní, dnes asfaltové cestě jsem projel do Radobyčic a vystoupal nad Podhájí. Dále jsem se vydal ulicí Pod Valíkem trochu nepřímo do Černic, abych mohl projet přes dálnici do Městského lesa.

Ze samoty u bývalé silnice na Plzenec je nyní občerstvení Krmelec. Tudy pokračuji po žluté k vodohospodářskému objektu, podél nějž vede větší vrstevnicová cesta. Za chvilku však odbočuji vlevo malinkou pěšinkou západně od Andrejšek a sjíždím k rozpínajícímu se Starému Plzenci. A sice přímo k Radoušově skalce. Není až tak zajímavá, jak jsem čekal, ale sjezd se stejně nedá plně využít, protože co pár metrů je třeba dávat přednost zprava.

Naproti benzínové pumpě přesně v místě hranice mezi Plzencem a Sedlcem odbočuji mezi hradbami průmyslových areálů a mířím nenápadnou cestičkou k lávce přes Úslavu a pokračuji přes louku po zelené turistické značce. Pak ale stoupám dál po NS Staroplzenecká prudce do kopce, až k vrcholu Hůrka, do 431 m n. m. Ve směru na Plzeň sjíždím k nejbližšímu křížení cest, kde začínám stoupat do Letkova po žluté remízkem. Zde bývá cesta špatná a právě teď je téměř neprůjezdná-keře s ostny, malý průjezdový prostor, místy nepoddajné dřeviny, čouhající pahýly... Probojoval jsem se až do lesa, kde se konečně dá rozumně jet. U Merfánky vjíždím na silnici, projíždím Letkov a až za kruhovým objezdem, nad Božkovem, odbočuji vlevo na menší komunikaci, která stoupá k vyhlídce. Následuje sjezd do Koterova a pak obligátní přejezd přes Bručnou opět k Vokounově lávce a zpět na Bory přes Tyršův most.

Za hodinku a půl mám na kontě 31 km, to se tak dalo očekávat. 450 m převýšení není málo na tak krátký výlet a místy nebyla cesta úplně med, takže proto celkově střední obtížnost.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Radoušova skalka, Starý Plzenec

Andrejšky



středa 7. srpna 2019

Suhrovické rybníky

18. 6. 2019
41 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 300 m
Terén: Lesní cesty

Mladá Boleslav - Kosmonosy - Bradlec - Chudoplesy - PR Vrch Baba - Avion - Násedlnice - Koprník - Kněžmost - Suhrovické rybníky - Kněžmost - Žantov - Lítkovice - Chlumín - Násedlnice - Studénka - Horní Stakory - Kosmonosy - Mladá Boleslav


Ještě v osm večer po práci mě popadlo, že vyrazím na kratší výlet. Den je nejdelší za celý rok, tak bych to měl stihnout do tmy. Zkusím Suhrovické rybníky, kdysi jsem kolem projížděl a líbilo se mi, jaká je kolem nich rekreační oblast.

Vyjíždím přes město na sever Havlíčkovou ulicí a pak zadem po cyklostezce k zámku Kosmonosy. Stoupám dál kolem koupaliště a jedu přes Těšnov na kraj Bradlce. Do Chudoples nelze jinak než po silnici, projedu jen úplným krajíčkem a pokračuji k viaduktu pod dálnicí. Kolem jakési podivné samoty vjíždím do lesa a cesta se klasicky různě nelogicky motá, ztrácí a není jasné co kam vede. Jedu tedy instinktivně podél dálnice a snažím se vybírat větší cesty. Je to hodně nahoru dolů a těžkým terénem s popadanými stromy, ale projel jsem až k občerstvení Avion.

Jeden strom se mi bohužel stal osudným, jakýmsi záhadným nenápadným způsobem trefil převodník, aniž bych to zaregistroval a ohnul ho-nechápu, to musela být rána jako z děla. Naštěstí mi to úplně nebrání v dalším pokračování jízdy. Mířím po silnici k zemědělskému družstvu, za ním v zatáčce odbočuji vlevo na starou známou zkratku do Zájezdů. No, asi 200m se dá jet, pak je tam úplná spoušť, velké masivní stromy kompletně popadané, ani jedna z paralelních cest není průchodná. Bojuji tedy s menším porostem v jakýchsi pěšinkách kolem. Nakonec se dostávám na pole a musím až do Násedlnice. Tento úsek mě hodně zdržel, pokračuji tedy po silnici přes Koprník do Kněžmostu. K Suhrovickým rybníkům vede od kostela hezká cesta se značení CT 2150.

Už se dost šeří, takže západ jsem nestihl, rychle se tedy obracím na cestu zpět přes Kněžmost a abych nejel stejnou nudnou cestou přes Koprník, objíždím to přes Žantov a Lítkovice. Už vyndavám světlo a kvůli času ani nepokračuji kolem polygonu lesní cestou, ale malou silničkou přes Chlumín opět do Násedlnice a dlouhou rovinkou do Studénky. Do Horních Stakor si zkracuji cestu pěšinou v roští, kde už opravdu není vidět, do čeho jedu. Naštěstí jsem projel bez defektu a zbývá tak poslední úsek do Kosmonos. Auta nejezdí veskrze žádná, to je dobře. Z Kosmonos pak sjíždím zpět do Boleslavi.

41 km jsem mohl ujet výrazně rychleji nebýt neprůjezdné cesty u Zájezdů, ale protože jinak byla velká část výletu po asfaltu, průměrná rychlost vylezla až na 21,3 km/h. Převýšení pouhých cca 300 m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Suhrovický rybník
 

pondělí 5. srpna 2019

Vodopád Dírka

16. 6. 2019
62 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň - Škoda park - Částkova ulice - Doubravka - Červený Hrádek - Zábělá - po červené Chrást - po NS Chrást Klabava - Sedlecko - po červené Korečnický mlýn, vodopád Dírka, Darovanský dvůr - Vranovice - Hochperk - PP Bašta - Stupno - Nový Dvůr - Vítinka - Bušovice - Smědčice - Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - u sv. Jiří - po CT 3 Prazdroj - u papírny - Bory


Přes noc pršelo a už je to asi 5 let, co jsem byl u vodopádu Dírka, tak jsem se rozhodl, že se na ten vodopád podívám. Původně jsme si chtěli ještě zahrát beach, ale nedorazili domluvení kamaárdi, tak vyrážím o něco dřív.

Ze Škoda parku tedy jedu přes Slovany k Úslavě, na Doubravku a nahoru Špitálským lesem k Ústřednímu hřbitovu a lesíkem pak do Červeného Hrádku. Po CT 2151 nefrekventovanou asfaltkou projíždím k Zábělé, pár metrů je nutné jet po hlavní silnici na Chrást, jakmile to jde, odbočuji vlevo k myslivně, odkud zas mířím po červené pěknou lesní cestou do Chrástu. Jen poslední úsek je trochu rozbitější, ale jinak to jede jedna radost. Z Chrástu pokračuju po NS Chrást dolu do údolí ke Klabavě, kde je i malá pěší lávka. Za řekou je asfaltka a prudce se stoupá. Cesta se stáčí doprava, až po červené se vydáme vlevo a singlem vysoko nad řekou, aktuálně pěkně rozbahněným, se stoupá k Sedlecku. Dnes ne naposled sjíždím k řece po červené ke Korečnickému mlýnu, pak vrstevnicově k přívozu Nadryby.

Krátce se jede po hrubém asfaltu, pak turistická značka odbočuje v pravotočivé zatáčce prudce vlevo a ještě prudčeji do kopce. Hecnul jsem to a na tak akorát zkropeném terénu jsem tento kopec vyjel. Kupodivu potkávám i pár lidí v protisměru. Jen chvíli si vydechnu na rovince a už se pouštím do sjezdu na hraně sjízdnosti vzhledem k velkým volným mokrým kamenům, vymletým strouhám a velkému sklonu. To vše kvůli nějakému inteligentovi, co nemůže nechat projít pár osamocených turistů dva metry po svém pozemku, aby se dostali odspodu k vodopádu. Takto se k němu musí slepou neznačenou cestou shora. Nejprve se dá po pěšině podél Díreckého potoka jet, ale opravdu se tudy v noci prohnala průtrž a velká voda, všude bahno, nedávno koryto potoka, popadané stromy a nanesený materiál. Pokračuji tedy poslední metry pěšky, nakonec je pak třeba slézt i těch pár metrů pod vodopád Dírka po skalce. Skutečně tu teče vody dost, to mě těší. Dále pokračuji mnohem lepší cestou k Darovanskému dvoru a do Vranovic. V této vsi pěkně sjíždím, bohužel cesta ústí do nepřehledné zatáčky, takže energii nelze tak dobře využít v následujícím stoupání k Hochperku.

Strava (už ne Endomondo pro dlouhotrvající ač komunikované, tak neřešené problémy při měření) mě motivuje k rychlým výšlapům kopců a tento jsem si pro dnešek vybral. Je pěkně prudký a taky docela dlouhý. Jen jako šmouhu 😁 vnímám z gruntu opravovaný, ještě nedávno před zřícením zámeček Hochperk, stoupání ale pokračuje ještě kousek k PP Kateřina. Kolem PP Bašta pak sjíždím po modré do Stupna. Přes údolíčko pokračuji do lesů s 500 m nad mořem a lehce zpevněnou lesní cestou do Nového Dvora, což je taková zapadlá vesnička. Přes podobně velkou, ale na větší silnici, Vítinku, pokračuji sjezdem do Bušovic. Příště, až se nebude stmívat, to zkusím lesem přes Kokotsko. Z Bušovic do Smědčic je to kousek, hned na začátku odbočuji vlevo a zkouším zarostlou cestu do Nové Huti. Kupodivu to nakonec šlo projet, cesta hezká, jsem rád, že jsem ji objevil. V Nové Huti brodím Klabavu, kde kupodivu není moc vody.

Z Dýšiny jsem zvolil cestu mezi poli k Červenému Hrádku. Poprvé se mi stalo, že cesta je zoraná a pole "neprůjezdné". Odmítám se vracet a zkouším se z toho vymotat různě. Nakonec musím brázdou. Pole prosycené chemií se jako obvykle okamžitě balí na kola, no co no... Kousek po silnici do Hrádku, pak Újezd, dálnicí ke sv. Jiří pod novou tratí a pak už po CT 3 k pivovaru, na Šumavskou, k Ježíškovi a za nemocnicí na Bory.

Celkem 62 km, převýšení poměrně slušných 1100 m, ale odpovídá to tomu, jak se cítí nohy. Terén relativně náročný a počasí parádní-po dešti není dusno.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vodopád Dírka
Vodopád Dírka



čtvrtek 1. srpna 2019

Velenovy, PP Velký kámen, Plzeň

9. 6. 2019
73 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 900 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Velenovy - pod Chocholkou Zborovy - Lovčice - po červené PP Velký kámen - po zelené Neurazy, Vojovice, Žinkovy - Kokořov - Jarov - po červené Kopaniny - po žluté Jezevčí skála, Bzí - Chocenice - po CT 2145 Hladoměř - Blovice - po modré Zdemyslice - Olešná - Zdemyslice - Šťáhlavice - Šťáhlavy - Starý Plzenec - po CT 31 Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkov - Slovany - Doudlevce - Bory


Vypadalo to, že z Velenov pojedeme s Adamem ve dvou, ale nakonec to Adam vzdal a tak jsem si jel podle svého. Především jsem se chtěl podívat na PP Velký kámen cestou.

Z Velenov jsem nehodlal jet po silnici, tak jsem to vzal hned ostře vzhůru ke kamenolomu, za kterým pokračuje lesní cesta pod kopce Choholka až do Zborov. Cesta není zrovna přímá, ale kupodivu se tu místy i klesá a není moc možností odbočit, takže jsem nebloudil. Ze Zborov jsem využil zkratku k silničce na Račín a Lovčice, takže jsem nemusel po hlavní. Po malé nevýznamné cestě se pak jede téměř bez provozu a hezky to odsýpá. V Lovčicích ovšem začínám stoupat po červené, nejprve vpravo směrem na Pohoří, ale na kraji lesa se sjíždí na lesní cestu a kopec přitvrzuje. Jak je horko i zde v lese, okamžitě ze mě leje, ale jedu dál až k vrcholu PP Velký kámen v nějakých 630 m n. m. Hezká skalka tu je, ale fotogenická příliš není:( Začínám tedy sjíždět a ouha, zelená odbočuje kamsi do lesa nenápadně. Díky bohu, že jsem se tudy v opačném směru nerozhodl v pátek jet! I takhle to bylo poměrně náročné zarostlou pěšinkou v prudkém kopci, takto aspoň dolu. Navíc před Neurazy se kácel kus lesa a bylo problematické najít správnou cestu. To by se skoro za tmy vskutku špatně orientovalo.

Ze Zborov pak pokračuji po zelené, vedoucí po silnici, přes Klikařov do Vojovic. Zde není jiná možnost... Do Žinkov se dá jet oběma stranami rybníků, lepší je ta menší samozřejmě, po zelené. Přes Úslavu přejíždím až po můstku pod Žinkovy. Na dohled už je Kokořov a pak stoupání do Jarov. Je příjemné, že fouká vítr a možná i do zad:) Před Jarovem sjíždím ze silnice a pokračuji po červené turistické značce rychlou polní cestou k samotě Částkov. Závěr už je ve stoupání a po odbočení vpravo na žlutou turistickou se už jedná o výživný kopeček. Opět tedy nad 600 m n. m. a pak už sjezdem do Bzí. Přímější zarostlé cesty do Chocenic jsem se trochu bál, tak jsem zvolil CT 2145. Ta je dost rozbitá, ale průjezdná.

Do Blovic se dá jet více způsoby, všechny přímé ale začínají na CT 2145, projede se kolem dvou domků označených v mapě jako Hladoměř a kousek za ní se odpojuje cesta, kterou jezdím nejčastěji. I tentokrát jsme ji zvolil, projíždím k silnici kolem rozkvetlých luk a lituji, že se nedají Blovice nadjet někudy podél trati, takhle musím projet celou ves a zas stoupat po modré. Až k Rohaté skále se jede na výhni-po větru, takže člověk se zkrátka neochladí. Už se těším do sjezdu a k brodu, který je ale stejně sotva mokrý. Do Zdemyslic zbývá tak kilometr, pak jedu podél trati "slepou cestou" k oboře, kde jsem zatím vždy našel cestu, kudy projet.

Vlastně je tu cest až dost, jen obora je všechny přerušila a tak dá trochu práci se orientovat. Málem jsme sjel do Žákavy, ale postřehl jsem to dostatečně brzo a pokračoval podél ohrady na správný sjezd do Olešné, části Nezvěstic. Odtud jsem asi loni objevil pěknou cestu loukou pod železničním mostem do Šťáhlavic a od té doby ji velmi rád využívám. Do Šťáhlav pak jedu po silnici, projedu skrz centrum a riskuji cestu polem nad tratí, kdysi jednou průjezdná byla. A zdá se, že ji lidé využívají, i teď, kdy je obilí vzrostlé, tu nekončím s nezdarem. To je výborná zpráva, projíždím tedy Plzencem, za nímž jedu podél CT 31 po pěkných cestách, kde nebylo třeba zbytečně asfaltovat cyklostezku, přesto se tak stalo.

Po notoricky známé cestě jsem zakrátko v Koterově. Za vsí na cyklotrase jsem se vyskytl ve chvíli krátce po nehodě otce od rodiny. Bylo třeba zavolat záchranku a tak jsem pomáhal jeho manželce a dvěma malým dcerám se vzniklou situací. Těžce neprofesionální dispečerka bohužel nebyla ani schopná do místa navigovat vůz, nepochopila ani rozdíl mezi "před mostem" a "za mostem", takže jsem jel odchytit záchranáře vlastně až do Černic👌. Vše dobře dopadlo a tak jsem se vydal na poslední úsek cesty po NS Údolím Úslavy do Božkova a pak přes Slovany Malostranskou do Doudlevec a nahoru na Bory.

Nakonec jsem ujel necelých 73 km, což jsem ani nečekal. Byl to ale hezký výlet, mám rád především tu pro mě nepoznanou krajinu, kde navíc není každý metr čtverečný hospodářsky využit a jede se mezi lukami a lesy, velmi osvobozující pocit.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Veřejnosti nepřístupné Žinkovy

Co dodat...