pondělí 30. listopadu 2015

Strašice (skoro Jordán:D), Rokycany

14. 11. 2015
81 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-Tyršův most-Vokounova lávka-Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Podhájí-ul. Pod Valíkem-Černý les-Losiná-PP Andrejšky-Starý Plzenec-Sedlec-PP Sedlecká rokle-Tymákov-Němčičky-Kamenný Újezd-po CT 3 Nová Huť, Dobřív-Strašice-po CT 3 Dobřív-po CT 2157 Hůrecká cesta, Polesí Žďár-po červené Rokycany-po CT 3 Kyšice-Červený Hrádek-Újezd-Doubravka-U Prazdroje-U Ježíška-zimní stadion-Bory


Dostupné cíle kolem Plzně mi poněkud ubývají, rozhodl jsem se zkusit Jordán, bunkr/pevnost u Strašic v Brdech. Vyjel jsem přes Tyršův most po NS Údolím Úhlavy a hned na konci Vokounovy lávky jsem se vydal pěšinkou vpravo proti proudu řeky do Hradiště, ušetřim si kopec, ale jedu terénem. Za Hradištěm, opět po NS, přes Lamovu lávku po polní cestě do Radobyčic a Podhájí. Tam cestou nahoru ulicí Pod Valíkem se blížím k dálnici, přejíždím ji po silnici a uhýbám na menší asfaltku přes Černý les. Na silnici odbočuji vlevo do Losiné. Pokračuji k nové zástavbě, kolem chatové osady a dá se říct že po vrstevnici objíždím Radyni kolem Andrejšek do Plzence. Po NS Staroplzeneckem sjíždím do Sedlce.

Sedleckou roklí se vydávám směrem k Tymákovu na kraji lesa Sutice volím cestu vpravo přímo kolmo proti vrstevnicím-nic moc. Cesta se postupně zlepšuje a nakonec vyjíždím na kraji vesnice. Projíždím ji směrem na Čílinu a pokračuji přes táhlý kopec do Němčiček. Kousek doleva po silnici na Rokycany, ale hned první odbočka směrem na skládku se vydávám doprava. Pobavila mě cedulka "Evropsky významná přírodní lokalita" doslova pár metrů od hory odpadu. Přesně tudy se jede rozbahněnou nepoužívanou cestou pod Kotel. Jak se překřižoje modrá, je to už dobré. A za chvíli už jsem na silnici,pokračuji do Kamenného Újezdu. Tam nasadim tempo po CT 3 a valím po dobře značené cyklotrase přes Novou Huť do Dobřívi. Nějak se mi krátí čas, posílam to po dlooouhé rovné silnici do Strašic a doufám, že tam zjistím, kudy že se dostanu na 6 km východně vzdálený Jordán. Mapa neexistuje žádná, místní nevědí, začíná se šeřit, je asi 5°C, prudce fouká vítr a předpověď o polojasnu jaksi nevyšla. Hmm, tak to abych se vydal nazpět:(

Projel jsem celou ves a z kopce se vracím k CT 3, abych se cestou do kopce konečně zahřál. Tento úsek cesty je velice malebný i za sychravého podzimu a končí pěkným brodem u Huťského rybníka v Dobřívi. Projíždím kolem vodního hamru a pokračuji do kopce po silnici po CT 2157 opět až nad 500 m. n. m. na Hůreckou cestu. Tam sjíždím doleva na lesní cestu. Pěkně se sjíždí asi kilometr, pak kopeček na zahřátí pod Hradeckou horou a už už se (nepřímo) míří na Rokycany-podél lesa a následně po červené v mém případě. Cesta tu je hodně kamenitá.

Projel jsem do centra, obdivoval náměstíčko U Spilky a Masarykovo náměstí a zas se vydal dál po CT 3 k Ejpovickému jezírku. Dostat se do Kyšic je momentálně mírně problematické, neb se staví nový železníční koridor i cesta k místním chatám. Polem bahna jsem se prokousal nahoru, projíždím Kyšice a stále po CT 3 přes vršek jedu do Hrádku. Posilnici se mi nechce, tak volím pěšinu podél Hrádeckého potoka. Pak mi tedy nezbývá, než zas stoupat k Hrádecké. Z Doubravky jedu kolem Rapidu k Prazdroji. Na Bory mi pak obvykle nejvíc vyhovuje jet po Šumavské, kolem Ježíška a přes papírenskou lávku k zimnímu stadionu. Průjezdem za nemocnicí je pak člověk hned na Borech.

Celou cestu zpět studený protivítr a tak trochu tma, ale 81 km příjemně potěší, Jordán si necham na příští sezonu, až bude delší den:) 18 km/h není zrovna nejvyšší průměrná rychlost, ale 1200 nastoupaných metrů není zlé skóre.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kousek pod Bábovkou

Rokycany

Rokycany, Masarykovo náměstí

úterý 10. listopadu 2015

PP Manětínská

8. 11. 2015
64 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-CAN Plzeň-po CT 37 Křimice-po NS Údolím Mže Malesice-Stráž-spalovna Chotíkov-po červené Kůští, Čemíny-Smolný vrch-Všeruby-po CT 2293 Radimovice-kamenný lom Zahrádky-Zlatý mlýn-Hůrky-PP Manětínská-po modré U Františka, Hubenov, Lhotka-Nekmíř-Tatiná-Stýskaly-Příšov-Pod Krkavcem-Košutka-Kilometrovka-Na Hvězdě-Bory


Nepřijde mi úplně v pořádku, že je 18 stupňů, mělo by být spíš pomalu na lyže, ale dobře, není nutné truchlit, jedem na kolo. Vybral jsem Zlatý mlýn, jak poetické.

Chtěl jsem se dostat do Všerub ne úplně klasickou cestou, nicméně přes Plzeň není někonečno možností, z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie jsem dojel k autobusovému nádraží a dále do polí ulicí Nade Mží. Lepší varianta je spíš přímo po CT 37... Po té jedu proti větru mezi spoustou vycházkářů do Křimic. Dále každým metrem rapidně klesají výletující davy, za což jsem rád. Do Malesic je to kousek podél řeky, poté se vydávám "cestou" podél úvozu z Vlkýšské ulice. Mnohem lepší variantou (pokud někdo nechce jet přes kilometr polem) je dojet kousek blíže k Vlkýši, kde vede na mapě stejně značená, ale ve skutečnosti skutečně reálná cesta. Tak jako tak se dostanete na pomyslný vrcholek Stráž a sjíždíte ke vskutku nenápadné stavbě spalovny Chotíkov.

Dostavěno není, mnohem lepší je křižovat přilehlé lesy, například po červené do Kůští a dál do Čemín přes kopec. Po modré do Všerub už jsem jel kolikrát, nyní jsem vyrazil po silnici do kopce a v první zatáčce za vsí se vydal mírně vlevo. Cesta se tam hodně rozděluje, nevím, kterou je nejlepší zvolit, nicméně spíše tu lesní, ostatní končí na poli. Směr se mi moc nezdál, cesta se velmi horšila a část byla velmi bídná, ale projet se dalo a nakonec jsem se vyloupnul na Smolném vrchu a pokračoval po pěkné cestě na křižovatku, odkud se za chvilku sjede do Všerub. Pokračuji přes Radimovice po CT 2293, stoupám až na Březový vrch, kde odbočuji a sjíždím z cyklostezky směrem na kamenolom. Trochu nejistě jsem ho projel a hned za branou na druhé straně jsem prudce odbočil vlevo, ke ZLatému mlýnu. Je u malebného rybníčku, bohužel však už byl tou dobou ve stínu.

Do Hůrek se dostávám raz dva více méně po rovině, křižuji silnici a podél rybníčku vjíždím do PP Manětínská a blížím se k PR Hůrky nikoliv po cyklotrase, ale cestou za rybníčkem vpravo. Na první lesní křižovatce po spíše horší cestě pokračuji ve směru, stoupám a zanedlouho se dostávám k modré turistické značce, ta mě dovede přes nejvyšší bod výletu (607 m. n. m.) do Hubenova a sjezdem do Lhotky. Odtud je to jen kousek do Nekmíře. Až za Nekmíří se začíná stoupat, poměrně znatelně, zato po pěkném asfaltu. Z Tatiné po asfaltce z první republiky jsem se dostal do Stýskal. Po o něco kvalitnější polňačce pak do Příšova. Jednou z mnoha cestiček jsem projel pod Krkavec. Pro kolo je lepší vydat se za rozcestím od modré mírně vlevo, jede se tam líp a cesta vyústí nad Štuperkem, odkud už se zas jede klasika na Košutku (CT 2151), Kotíkovskou k Lochotínskému parku, kilometrovkou ke Kalikovskému mlýnu a zpět na Bory kolem Techmanie a opět přes Hvězdu.

Velmi teplý den se mi odměnil krásným výletem o 64 km s průměrnou rychlostí 19,35 km/h. Zkuste, neprohloupíte, pokud pojedete z Malesic po cestě, terén není obzvlášť těžký:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Nenápadná to stavba Chotíkov

Spalovna Chotíkov

pondělí 2. listopadu 2015

Quicktrip Sedlecká rokle

25. 10. 2015
40 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká

Božkov-Božkovský hřbitov-Švábiny-po zelené Pohodnice-po žluté Merfánka-U Stradiště-PP Sutice-PP Sedlecká rokle-(Lhůtský vodopád)-Lhůta-Mokrouše-Pod Čílinou-Pohodnice-po zelené Švábiny-Božkov-Vyšehrad-nám. Milady Horákové-Bory


Tma je už tak brzo, že se člověk sotva stihne probudit za světla:D Takže jen rychlý pohled do mapy, Lhůtský vodopád, tak jedem...

Když už mi nečeká žádná dálka, zkusim nějakou zapomenutou cestičku. Z Bor vyrážím Samaritskou ulicí, samozřejmě jede vlak. Vyhoupnul jsem se na Homolku a po rozkopané Slovanské pokračuji na Světovar a přes Úslavu do Božkova. V Božkově ulicí Ve Višňovce, tam se jede nejpříměji a bez zbytečného stoupání. A hned na konci ulice vjíždím do lesa. Podél Božkovského potoka to nejde moc daleko, tak stoupám ke hřbitovu. Za ním je třeba dojet na silnici a po ní až téměř k přivaděči na zelenou. Ta postupně utahuje a před Zátiším docela dost stoupá. Stále však po pěkné cestě. To až kolem Pohodnice se jede přes kořeny.

Dále doporučuji jet po žluté, ne jako já experimentovat a jet po neznačených cestách, co se ztrácejí do neznáma. Co naplat, že v mapě jsou vyznačené, skutečnost potvrzuje opak. Po žluté jsem nakonec dojel na Merfánku a ještě kus stoupal, k prvnímu rozcestí, kde se dá jet slušnou cestou vlevo. Ani tady mapa moc neporadí, ale pokud se člověk nechá svést po největší cestě, neudělá chybu, pěkně z kopce obkrouží vrchol Stradiště, mine hájenku a vyloupne se kousek před Tymákovem. Doleva kousek po silnici, po hrázi rybníčku a nejzřetelnější cesta pokračuje podél potoka na úpatí kopce. No užívají ji koně, sem tam asi traktor a motorkáři, podle toho taky vypadá. Kolem PP Sutice, kde se na endurech někdo bezohledně prohání kudy se mu zachce, mířím k Sedlecké rokli.

Jel jsem tam nedavno a vše bylo jinak, páč se tam stavěla nějaká propust či co. Takže místo příjemného brodu jsem nalezl metry nechutného hlubokého bahna. To už mi ale zbývají jen metry do dlouhého stoupání podél Lhůtského potoka. Co se týče vodopádů, není mi přáno. Tentokrát byla sice voda, dokonce jsem došel k potoku, ale asi o pár metrů jsem minul přesnou pozici. Tak jestli vodopád existuje musim tam znovu. V lese už byla skoro tma, ačkoliv bylo před čtvrtou. To mě společně s nízkou teplotou žene vpřed do stometrového převýšení do Lhůty, kde na mě vykoukne LOS! Ukázalo se, že jen proutěný, ale dobrá podoba:)

Lhůtou projíždím rovně, zkratkou na Mokrouše. Cesta je to pěkná, v další vsi jsem hned. Tam odbočuji doprava k rybníčku, u kterého se vydávám na severozápad k lesu pod Čílinou. U hřbitova vyjíždím na silnici, jedu k dálničnímu sjezdu a pokračuji na Plzeň po zelené. No a jelikož jsem na Pohodnici už dnes byl, volím cestu přímo podél přivaděče. Překonal jsem silnici do Kyšic a dal se první cestou vlevo do lesa. Ta se ukázala být ještě horší než cesta vpravo. Než se dostala k zelené, skoro se ztratila, takže tady si člověk nevybere. Po zelené jsem dojel až na Švábiny, pak dlouhým sjezdem až k Úslavě v Božkově, ke střelnici, přes lávku a na Sušickou ulici. Přes Slovany, přes Miladu, jsem se přehoupnul do dalšího údolí a už skoro za tmy před pátou dorazil na Bory.

S výletem spokojenost, jen by to chtělo už najít nějaký ten vodopád. Průměrná rychlost 17,5 km/h a celkem 40 km, nicméně 900 m převýšení v poměrně náročném terénu, takže nic pro bábovky;)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Los hledí na Radyni