Čivice - vyhlídka na NS Kaňonem Horní Berounky

52 km

1. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cest

 

Plzeň-Pod Záhorskem - FN Plzeň - ul. K Stráži - Zadní Roudná - Velký Bolevecký ryb. - po žluté Pod Vysokou - Druztová - Drahotínský ryb. - po místní modré Nad Drahotínským ryb. - Cihelna - Chotiná - Na Vartě - NS Kaňonem Horní Berounky - soutok Třemošné a Berounky - Pod Žíkovem - Čivice - vyhlídka Čivice - Bertin dvůr - Dobříč - Kamenný vrch - Dolíčka - Kosina - po NS Býkov-Žichlice Hromnické jezírko - Žichlice - po žluté Břízský mlýn, Nový ryb. (Kvočna), Třemošná - Orlík - PP Doubí - Malý Bolevec - Zavadilka - Pod Záhorskem

 

 

Občas jsem překvapen, co všechno se dá ještě docela blízko Plzně objevit. Teď například jsem našel vyhlídku nad Berounkou u vesničky Čivice zhruba 25 km severně od Plzně. Jsem zvědav, jak to tam bude vypadat naživo.

Ze Záhorska stoupám k hlavnímu vjezdu do fakultní nemocnice Z kruhového objezdu před vrátnicí vede za závorou nezpevněná cesta pod Mikulkou do ulice K Stráži. Ta ústí do ulice Na Roudné, po které mířím přes Zadní Roudnou k odbočce k Boleveckému rybníku. Dělají tu prořez stromů, takže se nedá projet po velké cestě, což nevadí, stejně pěšinka přes vyhlídku je mnohem hezčí. Od Malého Boleveckého rybníku vystoupám k bělohorské sokolovně a pak se držím štěrkové cesty po žluté turistické trase až za Senec k rozcestí Pod Vysokou. Jen jednu zatáčku je třeba jet po silnici, pak zas žluté odbočuje doprava. Tentokrát pojedu pěšinou lesíkem podél vedení vysokého napětí. Za kukuřičným polem, v Druztové, odbočuji vlevo na sever, přejíždím hlavní silnici a malou pěšinkou mezi ploty sjíždím k pivovaru a hasičské zbrojnici. Poté odbočuji vpravo, abych mohl vjet do ulice stoupající od rybníčku. U posledního domku se cesta mění na polní a vede k Drahotínskému rybníku. Než se dostanete na hráz, je třeba překonat silnici ze Zruče na Chrást.

 

Od Drahotínského rybníku stoupám po místní modré trase lesem přes kořeny, kousek pak jedu po zelené, ale protože chci zkusit neznačenou lesní cestu k Cihelně, brzy zas odbočuji vpravo. Tato cesta nebyla příliš šťastný nápad. Sice tu někdo kdysi projížděl nějakým traktorem, ale vypadá to, že zas někde skončím na zarostlé lesní mýtině. Nakonec jsem se probojoval opět k trochu lepší cestě a dostal se tak až k silničce z Dolan do Žichlic. A po té chvíli pojedu, za nejbližší křižovatku právě u Cihelny. Pak odbočuji vpravo a do Chotiné jedu prašnou polní cestou, která zhruba uprostřed daného úseku krátce projíždí borový háj. Z Chotiné vyjíždím po žluté turistické, kde je na konci obce vždy odstaveno větší množství starých těžko pojízdných aut. Až v prudkém stoupání k Vartě nechávám tuto skládku šrotu za sebou. Až k vrcholku za lesem nicméně nedojedu, za nejprudším stoupáním odbočuji vlevo. Po kupodivu velké cestě, která postupně klesá víc a víc, sjedu do údolí říčky Třemošné na silničku. Zde odbočím vpravo, o kousek dále na křižovatce naopak vlevo, přejedu Třemošnou a za mostem se vydávám doprava na cestu loukou, vyježděnou od chatařů a vodáků. Jede se tu pěkně, někde by tu už měla být i NS Kaňonem Horní Berounky. Já jedu ale spíše podle automobilových stop. Nějaké zarostlé značky naučné stezky už mě nenalákají tak snadno do spárů rozbujelého neprostupného porostu. Na soutoku třemošné a Berounky, u Kaceřovského mlýna, začíná nejhezčí cykloúsek NS, jede se po parádní cestě loukou, pěkně to houpe, neztrácí se tak obří množství energie ve stéblech, a kdyby nezačínala vodácká sezóna, tak tu možná ani nikdo nebude.

O cca. 2 km později se naučná stezka rozděluje a buď se můžete vydat dál po břehu Berounky nebo vystoupat údolíčkem potoka, který si můžeme pracovně nazvat jako Čivický. Já už jednou podél řeky rovně jel, tak teď se vydáv vzhůru nahoru, neb tam je i cíl mé dnešní cesty, zmíněná vyhlídka. Vystoupám kolem jakéhosi tábořiště až k malému parkovišti pod vsí, kde hledám značku stezky. Nakonec se jednalo o  malou dřevěnou cedulku mířící do skal😏 Hodil jsem tedy kolo na ramena a pustil se do šplhání. Naštěstí netrvalo dlouho a mohl jsme s opatrností nasednout. Bohužel se ale objevilo kombo maliníky+akáty, takže jsem jen čekal, kdy píchnu. Kupodivu se nestalo, ale ztrácející se pěšinka naznačovala, že to nebude jednoduché. A taky nebylo! Když skončily maliníky, cesta se úplně ztratila, měla asi vést podél pole, ale zemědělci ji zorali, jako obvykle. Aspoň že se dalo jet, bylo sucho, i když v kypré kamenité hlíně to dalo zabrat. Zarputilou silou jsem tedy dojel do míst, kde jsem očekával vyhlídku nad Berounkou, ale nic jsem neviděl. Po poradě s mapou jsem ale zjistil, že jsem na správném místě, takže jsem zahučel do vysoké trávy a akátů a tam skutečně našel pěkný výhled zajištěný větví napříč. Do údolí šlo vidět díky malým akátovým listům. A  co dál? Kudy se jako dostanu zase na někam na cestu? Dál směrem na Robčice už není ani památky po nějaké cestě, ani nenápadné signály. Navíc pole přešlo postupně v neudržovaný lad. Rozhodl jsem se tedy podél severní strany pole dojet k silnici. Bylo to nejlepší možné rozhodnutí, ale nebýt takové sucho, je to pěkně v háji...

 

Když jsem se tedy ocitla zpátky "na zemi",  vydal jsem se do kopce k zastávce u statku Bertin dvůr, pod nímž vede cesta, která pokračuje na jihozápad k silničce z Čivic do Dobříče. Chtěl bych pokračovat do Hromnic, k čemuž mohu použív mnoho cest, zatím ale neznám tu méně přímou přes Kamenný vrch. Uprostřed lesa se staví nějaký vodárenský objekt nebo co, takže mimo spousty cest nezobrazenýchb v mapě přibyla ještě nějaká pro těžkou techniku. Snažím se držet směr na západ a postupně se stáčet na jih. Po menších i větších cestách, které kupodivu neskončily uprostřed houští, se mi to podařilo a právě kousek na Kamenným vrchem se napojuji na větší cestu, která je mi trochu povědomá. Křižuji silničku s CT 2304, štěrkem zpevněnou cestou dorazím na rozcestí naučných stezek Jarovská a Býkov-Žichlice, které je v údolí potůčku Bělidlo. Dále tedy stoupám k místní žluté turistické trase, po níž dojedu až na Kosinu a dále pak sjíždím kamenitou polní cestou k Hromnickému jezírku. Využívám neznačenou cestu kolem koňské pastviny a sjíždím přímo ke křižovatce žluté trasy se silnicí, odkud se vydávám po značené cestě podél Třemošné. Před několika lety ji tu bohužel srovnali štěrkem, ale pomalu tenhle singl pohlcuje opět příroda, takže to opět začíná vypadat k světu. Jezdilo se tu vždycky moc dobře. Za Břízským mlýnem je třeba přejet kousek po silnici, pak ale žlutá odbočuje k chatové oblasti a za lávkou nebo brodem vede opět po levém břehu k rybníku Kvočna. Už jen pár set metrů zbývá do Třemošné, nejlépe po parádní pěšince loukou. Za loukou po místní modré míjím hřbitov a skalní reliéfy, poté přejíždím trať a školní ulicí jedu k lokalitě Na Sklárně. po malé pěšince projedu kolem rybníčku a průmyslového areálu, poté objedu Orlík a jednou z větších cest sjíždím k Vydymáčku. K Zavadilce projíždím polní cestou podél trati od zastávky Plzeň-Bolevec, přes lesík za Prokopávkou, přes pole a za domky východní části Bolevce. Pak už jen vystoupám ulicí Pod Stráží a za Mikulkou sjíždím mezi nemocnicí a univerzitou do Záhorska. 52 km se 700 metry výškovými, průměrnou rychlostí 20,1 km/h? To je slušný výkon, když vezmu potaz, že jsem vláčel kolo za Čivicemi na zádech a pak to ztuha drtil přes lán. Hezké cesty jsem opět projezdil😊

 

Čivice - vyhlídka na NS Kaňonem Horní Berounky

 

 

Pískovna Příšov

44 km

28. 6. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotín - Košutka - Sytná - Chotíkov - po červené Kůští - Dolní Vlkýš - po zelené Komberk, Město Touškov - Na Čekané - Čemínské lesy - po červené U Obrázku - Čemínský potok - Smolný vrch - Nová Hospoda - Nevřeň - U Lužiny - Příšov - pískovna Příšov - Malý Krkavec - po červené Strženka - po žluté Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Středeční popracovní odpoledne vyplním okruhem kolem Plzně. Docela dlouiho jsem plánoval cestu, protože jsem měl víc než kdy jindy chuť vyhnout se asfaltu. Pokud by to šlo, podíval bych se na pískovnu nad Příšovem, uvidíme, jestli se dostanu někam na dohled. Pro začátek stoupám na Lochotín Libušinou ulicí, pak sídlištěm projedu na Karlovarskou a tou vystoupám ke Košuteckému jezírku. Žlutickou ulicí se dostávám do parčíku Zemník, pak už jsem konečně za městem a stoupám loukou na Sytnou. Odtud lesíkem projíždím k výpadovce na Karlovy Vary, křižuji ji a následně po žluté a lesem nad chotíkovským hřbitovem klesám do Chotíkova. Po červené pak stoupám na druhý konec obce, kde červená odbočuje na polní cestu vedoucí pod spalovnou.

 

Až do Kůští se pěkně sjíždí, podle mapy bych měl přejet potok Kumberk a dostat se po neznačené cestě přes kopec do Dolního Vlkýše. Na začátku to vypadá slibně, pak se cesta rozděluje a ačkoliv jsem kupodivu zvolil tu správnou, postupně mizí, až končí v těžko prostupné zpustlé louce. To už se ale odmítám vracet. Proschlým lesem tak volím azimut k nejblížší pravděpodobné cestě od Vlkýše. Trvá to, jet se tu nedá, spousta popadaných stromů, ale nakonec jsem se dostal na navýraznou bývalou cestu. Ta se s blížící se obcí postupně trochu zvětšuje. Vyjíždím z lesa, jedu úvozem mezi dvěma poli a za chvíli se dá docela dobře jet. Nadjíždím Vlkýš ze severu a začínám sjíždět po zelené ke Kumberku. Kousek jedu po nefrekventované silnici, potom po širokánské štěrkové cestě přes kopeček do rozrůstajícího se Města Touškov. Po CT 2296 dojedu k rybníčku a pak kolem rokle "U Cihelny" stoupám opět neznačenou cestou na severozápad. Moc hezká cesta mě po pár zákrutách a rozcestích, avšak stále více méně ve stejném směru, dovede k červené turistické trase nad Újezd nade Mží. Zde odbočuji prudce vpravo právě na červenou, začínám se pozvolna vracet k Plzni. Hezkou lesní cestou dojedu k rozcestí U obrázku, kde přejedu silnici a pokračuji malými zapomenutými lesními cestami, místy těžko prostupným terénem cik cak k Čemínskému potoku. Jen pár metrů jedu po modré směrem k Čemínům, poté odbočuji vlevo opět do kopce ke Smolnému vrchu. Abych nebloudil po přímých mini cestách lesem, raději jedu po větší trošku nepřímo kolem rybníčku a pak se stáčím zpět na severoovýchod. Cesta ústí u odbočky z hlavní karlovarské silnice na Nekmíř. Tuto frekventovanou silnici využiju jen do druhé zatáčky, kde pokračuji rovně do Nevřeně. To je jedne z mála silničních úseků. Na východním konci Nevřeně odbočuji vlevo do prudkého stoupání kolem posledních domků. Na ulici navazuje lesní cesta, kudy se dá více způsoby dojet k zelené turistické trase. Na tu se však napojuji až na kraji lesa, takže máme společnou cestu jen kousek, než odbočí do Ledec.

Já místo toho sjíždím kamenitou cestou do Příšova a za potokem Třemošná se prudce vyšvihnu pod severní stranu pískovny. Zde není moc dobrý výhled, proto pokračuji dál po cestě směřující ke Krkavci. než jsem se napojil na polní cestu z Ledec, vyhodnotil jsem, že zde mám největší šanci dostat se na okraj. Zpočátku to šlo dobře, pak už kdysi rozorané pole a zarostlé křovinami působilo celkem problémy. Nevzdal jsme to a vyhoupl jsem se na val definující těžební oblast. To mi bylo dost dobré, takže jsem se vydal vysokým bylinným porostem zpět k cestě. Chvíli to trvalo, takže jsem byl rád, když jsem konečně mohl šlápnout do  pedálů a pořádně se rozjet směrem ke Krkavci. Na kraji lesa jsem se rozhodl, že využiju větší cestu přes Malý Krkavec. Pak jsem se vydal po červené sjezdem ke Stržence. Červenou jsem na chvíli opustil, pod hrází Strženky jsem pak definitivně odbočil na žlutou, která mě lesem dovedla kolem rybníku Ledňáček na Bolevec. Projel jsem jednou částí sídliště a pak Ledeckou ulicí dojel k Lidické a pak už hurá do Záhorska.

Dá to práci, ale dají se kolem Plzně najít ještě nějaké zajímavé trasy. Rád na výlety, jako je tento, vzpomínám. 2,5 hodinky, přes 700 m převýšení, 44 km a průměrná rychlost 18,1 km/h.👌 

 

 

 

Pískovna Příšov

Pískovna Příšov

Bahna 2023 - Brdy z Plzně na kole

72 km

24. 6. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná U Pramenů - Luční ulice - Zadní Roudná - Jateční a Chrásteckou ulicí Doubravka - Špitálský les - hrádecká fořtovna - po CT 3 Kyšice - Ejpovice - vodní tunely Klabava - obec Klabava - po zelené Rokycany - Borek - po CT 2157 Polesí Žďár - Bouchalka - po zelené PP Trhoň-Hůrecká cesta - přes Pytláckou rokli Wimberk - Brdy-Strašice - Přední Bahna - Zadní Bahna - Dobřív - po CT 3 Hrádek - Pod Kotlíkem - po žluté Pod Kotlem - PR Vojenské cvičiště - Němčičky - Čílinské polesí - sjezd 67 D5 - podél přivaděče Zátiší - po zelené Švábiny - Lobzy - Rokycanská - Prazdroj - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Sobotní den jako korálek, po dešti, ale momentálně polojasno, už se těším opět do sedla, pojedu se podívat na akci AČR Bahna 2023 u Strašic. Ze Záhorska vyrážím kolem kolejí k pramenům na Roudné. Potom po polní cestě od jižního vstupu do nemocnice za Černou ovcí na konec Luční ulice, kde odbočuji vlevo, projíždím kolem fotbalových tréninkových hřišť a stále ještě po pěkné polní cestě po NS Údolím Berounky na Zadní Roudnou. Přes Jateční a Chrásteckou ulici se blížím na Doubravku. Stoupám Mohylovou ulicí a pak vjíždím do Špitálského lesa. Pod Ústředním hřbitovem projíždím k pěšince přes pole vedoucí k lesu nad Hrádkem. Kousek pod hrádeckou fořtovnou přejíždím silnici a postupně stoupám lesem k nevýraznému kopečku-"Holému vrchu". Ještě kousek po CT 3 je do kopce a pak po asfaltu tak hladkém, že o něm jen sní většina českých silnic, rychle sjíždím do Kyšic.

Velmi rád využívám nedávno objevený singlík kolem nepříliš aktivního lomu u Ejpovic. Projíždím obcí po žluté turistické trase, podjíždím trať a kolem Ejpovického jezírka pokračuji přes řeku Klabavu až k unkátním říčním tunelům. Jeden z nich slouží poslední dva roky jako přívod k MVE, podél řeky se dá ale projet k jezu, přebrodit a vyjet na silničku do obce Klabava. Protože CT 3 už je celá nudná kvůli plošnému vyasfaltování, raději jedu po zelené po pravém břehu vodní nádrže, pod Vršíčkem a pod dálnicí. Je to tu nečekaně zarostlé, to kvůli vrcholu vegetační sezóny. Pod PR Rokycanská stráň se dá krásně projet většinu města. Protože jsem zase netrefil červenou turistickou trasu, respektive se na ní nedalo projet z Pražské ulice, projíždím nekonečným Pražským předměstím po CT 2157, která následně stoupá ulicí Ke Střelnici k PP Trhoň. Na rozcestí Polesí Žďár odbočuji vlevo, nadále stoupám a o něco později po místní turistické modré jedu na úpatí Žďáru k rozcestí Bouchalka. Krásným svěžím lesem překonávám kopečky po zelené turistické až k hůrecké silnici. Sjedu pár set metrů směrem na Dobřív a potom v zatáčce odbočuji vlevo na větší neznačenou lesní cestu nad údolím Klabavy. Za Pytláckou roklí se ke mě připojuje CT 3. Ráz větší lesní lehce zpevněné cesty se ale nemění. S mírnou klesající tendencí míjí Bébrovnu a pak u Strašic ústí na silnici. Přímo do Strašic nepokračuji, odbočuji vpravo na hlavní silnici do Dobřívi, ale jen o kousek dál sjíždím na cestu na Přední Bahna. Organizačně je tu všechno výborně zvládnuté. Auta už neparkují u hlavní silnice jako kdysi, všude regulují provoz organizátoři. Jsem tu taky navíc poměrně pozdě, takže v prudkém stoupání kolem Velkého kamene mě předjíždí jen pendl bus, pár vojenských pick-upů a nějaké motorky. Postupně ale od parkoviště a autobusové zastávky nepřekvapivě houstnou zástupy lidí. Dá se ale opatrně jet docela daleko, jen v hlavní části areálu u nejlepší techniky (tanky a BVP) přímo na Předních Bahnech v srdci Brd je lepší jít pěšky. A taky před Zadními Bahny, kde probíhají celý ukázky bojové techniky. Už asi byly bahnivější ročníky, ale od kol se rozhodně nepráší. Ani od těch mých.

Naplánoval jsem si průjezd přes Zadní Bahna a kolem kopce Převážení, pokud to bude možné, do Dobřívi. Kupodivu až úplně v zadní části se nachází vystavené vrtulníky. To je fajn, nejsou tu tak masivní davy. Chvíli dávám pauzu a pak se vydávám opět na cestu. Měl jsem strach, jaké tu budou cesty. Ale vidím, že tu nejsem sám, několik lidí dokonce vyjelo autem z druhé strany, kam až to šlo, takže se zdá, že už ví, že tudy se dá... Až tady se místy objevuje pořádné bahno a taky nečekaně prudký kopec. Zhruba od nejvyššího bodu kolem 570 m n. m. se cesta zlepšuje a do Dobřívi se brutálně sjíždí. Bohužel tu sem tam chodí návštěvnící s  dětmi, takže jsem musel být opatrný. Možná to ale bylo lepší, velké kameny ve sjezdu by mi mohly rozhodit v rychlostech 50 km/h+ pantofel. Hned na kraji Dobřívi vjíždím na silnici, ale tou se nechám vést jen skrz ves. Přímo kolem hamru nejedu, odbočuji na CT 3 (už zase), která mě podél říčky Klabavy dovede do Hrádku. Ještě se ohlédnu na Brdy, protože právě zlátne obilí a jak do něj foukne vítr, z horami v pozadí vytváří krásnou scenérii. V Hrádku mířím do Okružní ulice. Bohužel musím kousek po frekventované silnici. Už se těším na odbočení na lesní cestu na druhé straně údolíčka. Jedná se o krátkou spojku ke žluté turistické trase. Ta mě následně provede pěkně lesem pod Kotlíkem i pod Kotlem. Na rozcestí Pod Kotlem odbočuji doprava a objíždím PR Vojenské cvičiště přímo podél plotu ze severu. Nějací koně tu jsou, cesta ale nic moc. Tady to nebylo nikdy ideální. Dostal jsem se tedy k hlavní silnici na Šťáhlavy. V podstatě hned na protější straně je cesta do Němčiček, dříve chatové osady proměňující se na rezidenční oblast. Vystoupám po kousek po zelené a kousek po CT 2127 pod Čílinu. Když začne cesta klesat, odbočuji mírně vpravo, tedy na severozápad a jedu po vtěší štěrkové cestě, dokud nenarazím na zelenou. Ta chvíli napíná, jestli je vůbec schůdná, ale za nějakým tím bahnem a rygolem je zas slušná cesta vedoucí až k rozcestí Čílinské polesí. Klesání pokračuje až k dálničnímu sjezdu. Zelená pokračuje odbočkou ze sjezdu, kde se na kole vždycky cítím poněkud nepatřičně. Jak jsem ale na polní cestě, jsem ve svém živlu. Stoupání mi utíká, i když už mám přes 60 km za sebou. Dnes to vezmu podél přivaděče. Vystoupám ke sjezdu na Kyšice a jednou z mnoha cest lesem projíždím k zelené turistické. Je to jen kousek techničtějším úsekem, poté se vyjede na štěrkovou cestu a můžete to pálit ke Švabinám, převážně z kopce. Od vyhlídky Švábiny se dá projet podél pole podle stavu sklizně. Tentokrát tam pěšinka byla chabá, ale pole se projet dalo. V Lobzích sjíždím k Úslavě a na Rokycanskou třídu pokračuji po pravém břehu.

Zbývá už jen projet město kolem Prazdroje, Štruncových sadů, přes Lochotínskou lávku a kolem Kauflandu přes Rondel do Záhorska. Parádní výlet, 72 km v nohách zpestřených o pěknou akci, průměrná rychlost 20,3 km/h, moc velká spokojenost😊

 

Bahna 2023

Bahna 2023

Bahna 2023

Dobřív a Brdy

Zámek Příchovice z Plzně na kole

65 km

19. 6. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Bory - České údolí - Slunečná lávka - Výsluní - Tyršův sad - zahradnická osada Černý Most - jez Litice - Lhota - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - Černotín - Přestavlky - Soběkury - po CT 2185 Oplot - před Žerovicemi vpravo na polní cestu - Přeštice - po žluté Příchovice - po CT 2188 Kucíny - po červené Střížov - Dolní Lukavice - jez Lišice - Lišice - Vysoká - Robčice - Útušice - podél Úhlavy Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - po CT 3 Škoda park - Květná ulice - Šafaříkovy  sady - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

Je sice téměř slunovrat, ale vyrážím na výlet až těsně před šestou, takže opět tak trochu ve spěchu. Vyjíždím z Bor a protože jsem naplánoval trasu přes Přeštice, mířím na jih přes Borský park. Sjíždím tedy do Českého údolí ke Slunečné lávce, od které prudce stoupám na Výsluní. Překonávám po lávce přivaděč, tím se dostávám k Tyršovu sadu. Sjíždím k další lávce přes přehradu v Českém údolí. Na druhém břehu jedu podél silnice k fotbalovému hřišti, pokračuji přes lávku přes Radbuzu, stoupám k Liticím a na jejich kraji odbočuji doprava na cestu do Lhoty. Vzpomínám, jak to tu bylo pěkné, když ještě nebylo všechno vyasfaltováno. Z kopce se dá jet nyní o to rychleji, ale chodci tu bývají nebezpeční. Až od viaduktu pod tratí zas vede pěkná nezpevněná cesta. Na břehu řeky je to pěkný zážitek, poté se z cesty stává spíše pěšinka a ta vás provede krásně po louce až k jezu ve Lhotě. Člověk si musí tyhle cesty užívat, dokud ještě nějaké existují, zbytečná a hloupá asfaltovací mánie nijak nepolevuje. Podobnou pěknou pěšinou přes louku pokračuji na Měsíční stráň, dál už je zas třeba jet po asfaltové cestě, která za dálnicí ústí na nefrekventovanou silnici ze Šlovic do Dobřan. Tou ale jezdím velmi zřídka, mnohem lepší zvolit jednu z cest po lukách mezi Wartovým mlýnem a Dobřany. Teď padla volba na lanovou lávku, kterou kupodivu ještě nikdo neuzavřel. Už dlouhá léta čekám, že spadne, ale zatím se tak nestalo😊Za lávkou pokračuje pěkný singl vlastně až na kraj města.

Skrz Dobřany jedu jako obvykle přes náměstí. Za nimi však pojedu po silnici, protože se potřebuju rychle přiblížit do Černotína. Jede se mi dobře, není to proti větru jako obvykle. Musím totiž přes kopec a proti větru to docela utahuje. Jak už jsem asi desetkrát zkoušel, z Černotína se nedá dostat přes les na jih moc dobře, i nadále se tedy držím silnice. Aspoň si připomenu na léta minulá, kdy jsme s rodiči jezdili klasický okruh přes Černostín a Dnešice, nějakých 55 km na jižním Plzeňsku. Do Dnešic ovšem nyní nejedu, odbočuji doprava na Přestavlky, je to docela do kopce, ale dnes tu není provoz, takže se nejede tak špatně. Na konci Přestavlk v zatáčce opouštím silnici a vjíždím na prašnou polní cestu na jih k Soběkurům. Je zrovna sušší období, takže prachu se zvedá až až. Jen pár set metrů do Soběkur mě čeká po asfaltu, pak odbočuji do leva a vydávám se opět na prašnou cestu, tentokrát se štěrkem. Jedná se o CT 2185 a buď jsem tu hodně dlouho nejel nebo snad nikdy, vůbec si tento úsek nepamatuji. Je to ale pěkná zkratka do Oplotu. Odtud do Přeštic mnoho možností není, volím asi kilometr a půl po silnici směrem na Žerovice, kde by se mělo dát odbočit na polní cestu do Přeštic. Skutečně se tu po prudké zatočení o 120° nějaká možnost nabízí, takže ji využívám. Docela se tu dá jet, větší cesta vede do Skočic, já z ní však odbočuji doleva na nějakou nejistou polní stopu. Až na poslední krátký úsek před samotou za průmyslovou zónou to bylo celkem v pohodě. Projíždím do centra města, přímo kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie, pod kopcem pak odbočuji na žlutou do Příchovic. Nakonec až přímo zde určuji, že místní zámek bude mým dnešním cílem😀

Po CT 2188 stoupám vsí a tahle cesta je mým druhý dnešním překvapením. Nezpevněná cesta dokonce s vyhlídkou na údolí Příchovického potoka utíkala dosud mojí pozornosti. Přes Kucíny tedy objíždím kopec Ticholovec. Po červené pak překonám dvě silnice a kolem velkochovu a bioplynové stanice Střížov mířím k chatové oblasti Vícov. Červenou nechávám odbočit do Krasavců a sjíždím po polní cestě do Dolní Lukavice. K zámku ani nemusím, v podstatě jen přejedu silnici, držím se na pravém břehu Úhlavy a pokračuji po neznačené cestě k jezu u Lišic. Ten lze po mostcích a stavidlech překonat a dojet tak přímo do Lišic. Po jedné z cest začínám stoupat k Vysoké. Jsou tu nejméně 4 cesty, jedu tou nejpřímější v mém směru, teddy n a sever k hradčanům, ale na rozdvojení se držím vpravo, takže Hradčany objíždím. Stoupám údolím bezejmenného potoka a i když je v mapě ještě slabá čárkovaná čára, cesta už je ve skutečnosti převážně asfaltová. Rozhodně dost velká pro rychlý přesun (i autem). Dojedu až na křižovatku téměř všech cest v okolí u přístřešku Dlouhá paseka, odkud už začínám klesat klasicky neznačenou cestou do Robčic. Tam jsem coby dup, i když už v lese není ideální světlo. Z Robčic pak jedu po silnici do Útušic. V Útušicích odbočuji za potokem doprava a mířím na cestu nad Úhlavou. Ta vede pod dálničním mostem, pak po louce k chatám patřícím už k Radobyčicím a protože už není moc vhodné překonávat soukromý pozemek, kudy dříve vedla cesta dál, musí se ten pozemek nadjet a pokračovat mezi chatkami a přes rokli po jiných pěšinkách. Někde zde se má zas zničit kus přírody a naprosto nesmyslně postavit nějaký most právě přes rokli a vyasfaltovat (jak jinak, pod "podporou cyklistiky" se samozřejmě rozumí kudy teče beton, tudy tečou peníze) zbytek cesty do Radobyčic. Zatím je tu ale pěkná cesta, takže radost nepomíjí až do vsi. Pak už se musí po nudném asfaltu monotónně šlapat do Hradiště. Když si chcete zlěpši náladu nějakou nezpevněnou cestou, tak vám zase nějaký úředník chystá schody na krásném singlu nad řekou k Vokounově lávce😡. Vyjíždím na CT 3 a betonovým městem pokračuji kolem Škoda parku. Začal jsem jezdit spodem přes disk golfové hřiště, mnohem lepší volba. Slovany si tentokrát ale projedu Květnou ulicí, takže si musím ještě vyšlápnout kopec od Dejva. K řece se vracím u papírny, až k bývalému Domu kultury jedu po pravém břehu. Poté přejedu do Šafaříkových sadů a přes historické centrum a Rooseveltův most se konečně vracím do Záhorska.

Pěkných 65 km, průměrná rychlost 22,2 km/h, však jsem taky jel hodně po zpevněných cestách. Kolem Plzně přestává být ostatně možné jet po nějakých jiných😢 Nastoupaných 700 m, to je zkrátka takový zlatý průměrný výlet.

 

 

 

 

Zámek Příchovice

Vyhlídka Špičák u Stříbrné, Komáří vrch - Krušné hory

68 km

11. 6. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1450 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Abertamy - po červené Mezilesí - Pernink - Horní Blatná - po červené Bílý potok - Čihadlo - po červené Slatinný potok - Chaloupecké parkoviště - po CT 2000 býv. Chaloupky, Přebuz - po zelené Špičák u Stříbrné, Fischerova studánka - po žluté Nová Ves - po zelené Komáří vrch - Bystřina - po cestě Obora býv. Stahlerovy domky - po CT 2001 rozc. Haar - po žluté býv. Břidlová, býv. Mlýnské chalupy, Liščí údolí, Rudné - Vysoká Pec - po modré Tisová, Nad Tisovou - po CT 2000 Sejfy, Chaloupky - Dračí skála - po Krušnohorské NS Pernink - Abertamy

Po výživném výletu na Hauenštejn jsem si na další den naplánoval 69 km s velice podobným převýšením. Chtěl bych dojet na Špičák, kde je vyhlídka, a na Komáří vrch. Tak uvidíme, z Abertam vyrážím po červené severně od rašeliniště k rozcestí Mezilesí. Poté neznačenou cestou podél lesa a parádním sjezdem po louce k Perninku. Přebrodím Bílou Bystřici, nadjedu celý Pernink, překonám silnici a po lyžařské trase mířím k Horní Blatné. Po napojení na žlutou se jede po štěrkové cestě a pěkně to odsýpá. V Horní Blatné podjedu trať, klesnu do údolíčka k Blatenskému potoku, sjedu ze silnice a začínm se po malé pěšince kolem domku škrábat vzhůru. Je to taková "zkratka", po červené turistické k hájovně. Lze jet i po silnici. Od hájovny kousek stoupám, tady už to jinak než po silnici nejde. V sedýlku za několika serpentinami červená turistická trasa mizí v lese a já se vydávám po ní. Jen krátce je to malá pěšinka, od Bílého potoka už je to normální velká cesta. Po červené si to tentokrát nezkracuji, ve stoupání raději využiju o něco delší, ale lépe sjízdné neznačené cesty. Když se moje cesta opět spojí s červenou, začíná prudký sjezd. Trochu mě to překvapilo, ale tady jsem snad nikdy nešel ani nejel. Díky bohu, že jsem to nenaplánoval obráceným směrem. V extrémně prudkém, technickém, hodně kamenitém sjezdu jsem na plných brzdách, občas mou pozornost zkouší uvolněné kameny, chvíli se cestička mění v potůček a je úzká-a opravdu zábavná!😊 Sjíždím asi kilometr a půl, dostávám se téměř o 200 výškových metrů dolů a vyjíždím na silničce z Hamrů na Jelení. Po této zkušenosti se bojím vydat na druhé straně údolí po červené nahoru, takže sjedu k Chaloupeckému parkovišti a radši pojedu po zlaté klasice podél Rolavy božím údolím až k Přebuzi. Cestou lze obdivovat vše typické pro Krušné hory, paráda😍 Je celkem pěkné počasí a je tu hodně lidí, ale i tak se jede dobře.

Do Přebuzi jedu po zelené, takže nadjedu obec a pak sjíždím loukou. Za vsí mírně stoupám stále po zelené kolem bývalého Ritterova dolu k lesu. Relativně velká cesta mě vede kolem Čertovy hory, na kterou jsem neodbočil, necham si ji na jinou příležitost. Než začnu stoupat ke Špičáku, musím překonat ještě jedno údolí. Poměrně dost tedy klesám, na větší asfaltové cestě pak zelené i já odbočujeme prudce vpravo a to už začínám stoupat. O pár set metrů dál odbočuji vlevo a tam už začíná pořádně prudké stoupání. Cesta vede kolem nějaké mýtiny a je dost rozježděná. Nejbrutálnější kopec je ale od řádné zelené trasy přímo k vrcholu. To je takový ten kopec, kdy se musíte přitáhnout k řidítkům, abyste měli těžiště před zadním kolem. Na samotnou skalku na vrcholu je efektní výjezd přímo po skále. Protože jsou stromu směrem na severozápad částečně vymýcené, je tu pěkný rozhled a kousek vedle i altánek s posezením. Dal jsem si krátkou pauzu a vydal se prudkým sjezdem zpět na větší cestu. Z 991 m n. m., které měří Špičák, jsem očekával dlouhý sjezd a tak tomu i bylo. Až k Fischerově studánce jedu snad bez šlápnutí. Pak je několik vrcholků, z nichjž jeden má i jméno, a sice Bukový vrch. Tak tam se pochopitelně musí vždy kousek stoupat. Nakonec se ale i do Nové Vsi sjíždí (po žluté turistické trase a CT 2229). Tam ale sranda končí, odbočuji na znovu na zelenou, projedu kolem několika roztroušených domků, vjíždím do lesa a tam začínají problémy. Nejdřív je místo trasy obora, tak jsem bloudil kdesi kolem, ale nakonec jsem zjistil, že se má chodit nějakou kančí stezkou podél obory. Tady se opravdu jet nedá.  Krásná pěšinka na turistiku, ale je tak úzká, že s kolem se tu nedá pomalu ani projít. Samozřejmě velké balvany a podobně. Jsem tedy rád, když se vydrápu na Komáří vrch, kde je parádní skála.

Na druhé straně kopce není cesta o mnoho lepší, sice se dá povětšinou jet, ale je neuvěřitelně prudká a taky špatně značená. Skoro žádná cesta tu vlastně pořádně není, prostě se jede lesem. Už jsem si chtěl zajezdit, tak jsem odbočil na vrstevnicovou větší cestu o jedno "patro" výše, než jsem měl. Ona totiž ani mapa neodpovídala skutečnosti. Když se mi tedy cesta opět ztratila pod nohama a mířila už skoro na jih, pochopil jsem, že tudy ne. Vrátil jsem se tedy na zelenou a pokračoval jsem lesem o dalších 70 m výškových. Konečně odbočuji správně na sever a blížím se k Bystřině. Krátce na to se připojím na cestu Obora a po této asfaltce přes údolí, ale s klesající tendencí, jsem dojel k bývalým Stahlerovým domkům. Zde odbočuji prudce vlevo. Po CT 2001 stoupám táhlým kopcem k rozcestí Haar. Po žluté (a po CT 2229) pokračuji přes kopec k bývalým Mlýnským chalupám. Tady jedu jen kousek po silnici a hned zas odbočuji na malou asfaltku, kterou musím přes sedýlko do dalšího, Liščího údolí. Objíždím Strmý vrch a následně stoupám nad Rudné. Do vsi se ale pořádně sjíždí od hranice PP Přebuz. Klesání nekončí, přes vysokou Pec volím silnici, v Tisové, kousek za železniční zazstávkou Vysoká Pec však odbočuji vlevo na modrou turistickou trasu. Překonám říčku Rolavu a velice rychle začínám stoupat. Bohužel je nutné objet pozemek obehnaný hradbou po nevýrazné pěšince. Následuje ne moc dlouhý, ale pekelně prudký kopec lesem po nezpevněné cestě do Tisové, kde je čas jen na jedno krátké vydechnutí, které za tratí opět pěkně přitopí pod kotlem. Konečně jsem vysupil k rozcestí nad Tisovou, kde už vede taková "úpatní" cesta pod Tisovským vrchem, která stoupá relativně mírně přes Sejfy a nakonec ústí na silničku z perninku do Nejdku. Ještě vystoupám k trati, za níž odbočuji na nezpevněnou cestu po červené směrem k Dračí skále...jen abych nemusel po silnici. Po Krušnohorské NS pak sjíždím až do Perninku. Do Abertam je to převážně do kopce, dnes jedu nejkratší cestou podél silnice po choodníku.

Celý výlet včetně cíllů mě potěšil. Trochu méně nesjízdné úseky a téměř 1500 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 16,1 km/h, jak už to tak v horách na biku bývá.

Vyhlídka na Špičáku u Stříbrné

Komáří vrch

Komáří vrch

Komáří vrch