Odlezelské jezírko z Plzně na kole

78 km

5. 8. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1350 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Prokopávka - arboretum Sofronka - Na Orlíku - Třemošná - Bílý potok - Kamenný vrch - Býkov - Olejná - Obora - Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Sokolka, Roudská mýť, Lužiny - Bukovina - Potvorov - po modré Odlezelské jezírko - Odlezelské vodopády - Řemešín - po modré U Šebíkova, Žebnice - Plasy - letiště Plasy - Rybnice - kaolinka Kaznějov - Modrý kříž - po místní červené Horní Bříza, Na Bohoutově, Záluží-chaty, Záluží - po místní žluté Sigmondova stezka - Kamenný rybník - Prokopávka - Lochotín - Pod Záhorskem

Tak Odlezelské jezírko už jsem měl pěkně dlouho na seznamu. Zkusíme si dnes odškrtnout tento cíl. Jednou už jsem tu sice byl, ale to byl výlet z Plas. Z Plzně je to poněkud vzdálenější.

Vystoupal jsem na Mikulku cestou mezi nemocnicí a univerzitou, pak zadem projel do ulice U Zavadilky, načež jsem se vrátil do klasiky v podobě pěšinky podél pole směrem k Prokopávce. Projedu lesíkem k silnici, vyjíždím nedaleko hřišť, hned za mostem přes trať odbočuji vlevo a právě podél kolejí mířím na sever kolem arboreta Sofronka. Podjíždím nízkým propustkem znovu trať a po místní červené dojedu k hlavní silnici na Most. Podél její východní strany vystoupám a dojedu k Orlíku. Po místní zelené projedu vilkami a lesem k atletickému stadionu a pak k Lidlu a nádraží. Hned za přejezdem odbočuji vpravo po žluté. Za říčkou Třemošnou pak odbočuji vpravo, po pěšince projedu celou louku a pak z Družstevní ulice stoupám do polí, za kterým mě čeká údolí Bílého potoka. Za potokem se cesta stáčí doprava a hodně prudce stoupá, na rozdvojení odbočuji vlevo a poté dvakrát vpravo-no zkrátka potřebuji k místní zelené turistické trase na severovýchod, kam nevede žádné přímé spojení. Něco přes půl kilometru stoupám směrem ke Kamenici, pak odbočuji doprava a po větší lesní cestě stoupám nedaleko Kamennému vrchu. Držím směr až na kraj lesa, tam projedu na větší cestu severně, po níž sjedu k Býkovu. Za silnicí se držím NS Býkov-Žichlice, takže se stáčím na sever a jedu kolem samoty Olejná. 

Kousek za ní je třeba odbočit vlevo a pak se vydat jednou z cest doprava do kopce, abyste nakonec dojeli do Obory. Je to přes kilometr stoupání lesní cstou a zbytek nelze jinak než po silnici, taky tak další kilometr. Zkrátil jsem si cestu vedlejší ulicí, přejel silnici do Kaznějova a krátce na to odbočil vlevo. Přejel jsem louku a začal sjíždět lesem. Nevychutnal jsem si to na 100%, je tu mnoho, mnoho cestiček a žádná se nezdá být tou mou správnou. Nakonec jsem se dostal k ulici pod Kolibou, v pořádku😊 V podstaě okamžitě jsem na cestě údolím Kaznějovského potoka. Skvělá cesta, kroutící se nějaké 3 km k Nebřezinám. Na kraji u chat odbočuji vlevo a po zelené po pravém břehu Střely projíždím pod budoucí Plaskou duhou do Plas. Jsou tu popadané stromy, je nutné to trochu objíždět. Mrknu na klášter a vydávám se po červené k Sokolce. Nad gymnáziem končí zpevněná cesta, následuje dlouhé stoupání, které se mi ale jede dobře. Dnes je chladno a fouká, takže zahřátí v kopci je docela příjemné. Kopec končí až u hlavní silnice. Naštěstí ji stačí jen překonat na druhou stranu a pěkná jízda pokračuje. Rozlehlým lesem se vydávám vstříc Roudské mýti a o něco větší cestou pak zvlněnou krajinou k rozcestí Lužiny. Všechny naučné stezky a turistické trasy někam odbočují, já vyjíždím z lesa rovně na sever a za polem vyjíždím na silnici u křižovatky, kde se vydávám po malé silničce do Bukoviny. Chvíli jsem hledal, kudy kam, tak jsem na návětří pěkně vychladl. Budu muset zvýšit frekvenci cestou do 3 km vzdáleného Potvorova. Skoro nikdo tu nejezdí, už jsem na klidném venkově. Zde se chytím modré trasy a začnu klesat do údolí Mladotického potoka. Když vjedu do lesa, cesta je poměrně technická, zvláště proto, že je mokro a porostlé kameny kloužou. Od studánky U Mokré křti byla dřív trasa vedena přímo dolů brutálním kopcem, nyní to už trochu objíždí, takže se jede docela příjemně. Zakrátko vyjíždím u domku kousek od hráze Odlezelského jezírka. Chvíli obdivuji okolí i s malou lávkou přes potok ke trati, který je ale poněkud nahnutý.

Vydávám se na cestu zpátky a zároveň hledám, kudy se dostat k Odlezelskému vodopádu. Malou neznačenou pěšinku jsem napodruhé našel, ale Mladotický potok je zcela vyschlý, takže není co obdivovat. Pokračuji tedy dále údolím, kde by po náspu bývalé trati měla vést pěšinka. Bohužel a pro mě kupodivu se místy zcela ztrácí, takže na mnoha úsecích jdu nebo popojíždím lesem. Chvílemi se něco ukáže, ale asi 2 km je to bída, až potom vyjíždím z lesa na louku a na jejím konci je cesta kolmo n amůj směr. Odbočuji vlevo a stoupám do Řemešína. Ve vesničce odbočuji vpravo na modrou turistickou trasu. Ta vede pár kilometrů po pusté silnici, za křižovatkou by měla vést po velké lesní cestě. Místo toho je tu jen malinká schovaná pěšinka. To vůbec nevadí, jede se tu pěkně, jen mapa neodpovídá realitě. Před rozcestím U Šebíkova překonám Trojanovský potok a logicky mě tak čeká stoupání do Žebnice. Nad Žebnicí je pěkný výhled po okolí. Ale nezastavuji se, abych nevychladl. Před dlouhým a prudkým sjezdem do Plas mě čeká krátký výstup po silnici. V zatáčce na kopci jedu rovna na nezpevněnou cestu a pak už se pouštím vymletou cestou podél Hlubočice. Projíždím klášterním areálem a začínám stoupat. Vybral jsem cestu ulicí K Letišti. Vystoupám až do 450 m n. m., objedu travnatou přistávací plochu a s radostí šlapu do Rybnice. V tomto směru se nedá vesnice projet, takže ji celou obrkoužím a neznačenou cestou se vydávám do Kaznějova. Abych dojel ke kaolince, u Rybnického potoka (stružky) přejíždím na jinou cestu o 100 m východněji. Pak lze jižním směrem projet za silnicí lesem k Školní NS Kaznějov. Ta pak ale vede kolem dobývacího prostoru, takže já odbočuji vlevo na jih k Modrému kříži. Cest je tu mnoho, taky občas netrefím, když jedu bez navigace. U Modrého kříže se přiblížím 500 m n. m., pak sjíždím po místní červené do Horní Břízy. Od nádraží jedu po krkolomné pěšince po NS Horní Bříza. Jak místní červená, tak tato naučná stezka se spojují a vedou po lesní cestě ke hřbitovu Na Bohoutově. Dál jedu už jen po červené a postupně dále klesám k chatám u Záluží a pak podél trati a přes mezi poli do samotného Záluží.

Dlouho jsem nejel po modré, ale nějak jezdím na automat po zelené a místní žluté přes Orlík k Sigmondově stezce. Nad kolomaznou pecí přejíždím na cestu pod elektrickým vedením a po parádní písčité cestě to valím ke Kamennému rybníku. Po Plaské ulici jezdím nerad, takže to ještě vezmu kolem Prokopávky a vedlejšími ulicemi projedu k Zavadilce. Pak už pokračuji Lidickou ulicí až do Záhorska.

Pěkných 78 km se slušnou náloží 1350 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 18,2 km/h odpovídá terénu, škoda jen toho vodopádu.

Odlezelské jezírko

Osobovská skála z Plzně na kole

82 km

31. 7. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - podél Radbuzy Doudlevce - Čechurov - Černice - K Cihelnám - Černý les - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - po červené Netunice, Sukořín, Libákovice - Drahkov - Pozorka - Kopaniny - Svárkov - po zelené Březí - Žinkovice - Osobovská skála - Radkovice - Skašov - Kbelnický lom - po NS Čertovo břemeno kaple sv. Huberta - Anežčin dvůr - Plevňov - Vodokrty - Krasavce - Snopoušovy - Vysoká - Robčice - Litice - Tyršův sad - Borský park - Na Hvězdě - Techmania - CAN - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

To si tak brouzdám mapou a objevil jsem nějakou Osobovskou skálu. Vypadá to, že by mohlo být v mých silách tam dojet na kole. Hned plánuji trasu a v pondělí po práci to zkusím. Den už ale není tak dlouhý, jako před měsícem, snad mi budou 4 hodinky na 80 km stačit, musí to být v tempu...

 

Osobovy jsou na jižním Plzeňsku, takže vyrážím přes centrum Plzně a podél Radbuzy, po levém břehu, kolem Depa a bývalé plovárny do Doudlevec. Po Malostranském mostě přejíždím na druhou stranu řeky a pokračuji skrz Škoda Park po panelové cestě kolem vodárny, nad Vokounovo lávkou, přes Čechurov a po trase bývalé žluté turistické, tedy ulicí Zadní cesta do Černic. Jako nejrychlejší se mi dnes jeví jet kolem bývalé cihelny přes dálnici a pak uhnout z dobřanské silnice na malou asfaltku přes Černý les. Tudy se dostanu mezi Losinou a Štěnovice a za spojnicí těchto dvou vsí konečně opouštím asfalt a vydávám se po štěrkové cestě k chatám pod lesem. Za nimi už pak vede pěkná přírodní cesta na písčitém podloží. Docela to utahuje, ale jak vyjedete z lesa, už je to lepší, a pak se sjíždí do Štěnovického Borku. V Borku je to jen kousek po silnici a pak se vydávám dál do údolí Čižického potoka mezi inline dráhou a Velkým rybníkem. Ještě trefit tu správnou pěšinku vedoucí k brodu přes potok a pak můžu zvesela stoupat po NS Nebílovy k lesu a podél něj ke křížku nad Nebílovy. Ještě o kousek výš je kostel sv. Jakuba Většího, ke kterému vede štěrková alej. Do Netunic je to kousíček, to už se nechám vést červenou turistickou trasou. Vede napříč celou vsí a pak odbočuje doprava do táhlého kopce nezpevněnou cestou k Sukořínu-rozcestí na kraji lesa. Dnes neobjedu horší úsek červené větší cestou blíže Knížské skále, ale vychutnám si plnými doušky pořádné kořeny. Ke sv. Anně, křižovatce turistické trasy a silnice, je to po cestě od Střížovic už skoro po rovince. Hezká cesta následuje i do Libákovic, kde se podjíždí naopak rozhledna Kožich, kam jsem jel na jeden z prvních výletů se svým současným kolem.

 

V Libákovicích odbočuji doleva, kousek sice jedu po NS Čertovo břemeno, ale pak odbočuji doprava a neznačenou cestou sjíždím na východ do Drahkova. Parádní sjezd. Dál už to vůbec neznám, takže jedu podle navigace. K samotě Pozorka je to jasné, pak se usedlost objíždí po louce a ne moc zřetelnou cestou k zelené turistické trase vedoucí z Letin na horu Bzí. Než bych na ní však dojel, odbočuji doprava na vrstevnicovou neznačenou cestu, která se pak kolem lesa stáčí ke Kopaninám. Tady je to trochu náročnější na orientaci, spoléhám se na hodinky. Znovu před Kopaninami odbočuji vpravo a jedu do Svárkova. Zatím mám čas dobrý a počasí mi taky přeje, svítí slunce a není horko😊 Přes Svárkov je krátce asfaltka, za ním na zelené je kamenitá cesta stoupající až k 600 m n. m. Do Březí následuje docela prudký vymletý sjezd. Přejedu silnici, promotám se vesničkou a dál sjíždím ke statku Žinkovice. Je tu dle mapy Muzeum krojů jižního Plzeňska. Já si všiml jedině toho, že tu mají pěkné rybníčky a nebyl jsem si jist, zda projedu dál přes možná soukromý pozemek. Tady je svět ještě v pořádku, takže nebyl problém😊 Nezbývá mi tak mnoho k silnici mezi Žinkovy a Radkovicemi. Jedu ale jen do nejbližší zatáčky, pak bude snad polní cesta na jih přímo k Osobovské skále. Je to taková polňačka, docela zarostlá trávou, ale jedu. U lesíka na vrcholu, za kterým je skála schovaná, hledám nějakou vyšlapanou pěšinku. Nic moc tu není, ale na druhý pokus jsem trefil tu správnou. Skála je kupodivu docela velká, ale nejde dobře vyfotit, protože jsou kolem stromy. Výhled je tu nádherný po širokém okolí venkova-jižního Plzeňska. Ještě jsem se rozhodl, že se podívám pod jižní cíp skály, kde je největší skalní  stěna. To už nešlo moc dobře s kolem, protože jje tu špatně prostupný les. Tak jsem to celé poctivě okouknul a další čas tomu už nemohu věnovat, víc jak dvě hodinky utakly jako voda, musím na cestu zpět!

 

Kousek nad Osobovy by měla být odbočka na další polní cestu zpět na sever. Hmm, tak ta je jen v mapě, ještě štěstí, že se dá jet polem na krajii remízku. Cesta se postupně začíná objevovat a kousek před Radkovicemi ústí na silnici. Ještě než na ni dojedu, naskýtají se mi krásné pohledy na okolní pahorky. Ty musím cestou do Plzně překonat. Jeden z nich mě čeká hned za vesnicí směrem na Skašov. Je opět 600metrový. Na jeho vrcholku je nějaký tábor, pak se sjíždím lesem a když se vyjede z lesa, je cesta vyasfaltovaná. Sice je to proti větru, ale sjíždí se tu hodně rychle💨 Ze Skašova přímo na sever vede opět pěkná lesní cesta, měl bych se stočit na severovýchod a mířit na Letiny. To se zdařilo, ale až do obce nedojedu, stáčím se kolem Kbelnického lomu. Měl bych jet po NS Čertovo břemeno, ale jak víme z jiných úseků, v terénu v podstatě není značená. To se opět potvrdilo, když na malé mýtině nebylo vůbec jasné, kam pokračovat. Když jsem se vymotal, už jsem si matně vzpomínal, jak se dostat k silnici do Újezdu. A i když jsem měl zapnutou navigaci a věděl, že musím hned v první zatáčce ve sjezdu odbočit doprava, netrefil jsem, protože jsem žádnou cestu neviděl. S nechutí brzdím a vracím se, abych se s velkými pochybami vydal podle digitální mapy na nějakou sotva postřehnutelnou kančí stezku. Což o to, ona vede hezkým západním okrajem lesa, ale říkám si, kdy asi tak definitivně skončí. Dalo to nějaké úsilí a trpělivost, nicméně jsem se probojoval ke kapličce sv. Huberta v Doleckém lese. Tady už je skutečná cesta, právě u křížku se vydávám doprava po CT 2292 směrem na Dolce. Jde ale jen o pár set metrů sjezdu po cyklotrase, pak v zatáčce odbočuji doprava k Anežčinu dvoru. Následuje úsek po CT 2291 do Plevňova. Tady už se zas dostávám do míst, které mi jsou známější. I když cestou z Plevňova do Vodokrt jsem ještě nejel. Modlím se, ať není moc velké šero. Když odbočím ze silnice na polní cestu, je to ještzě OK, ale v lese už nic moc. Dle mapy se zdálo, že je nutné víc vystoupat, ale jel jsem pořád na kraji lesa hodně punkovou cestou a dokáza jsem projet přímo do Vodokrt. Do Krasavců jsem pak musel po silnici, žádná nezpevněná adekvátní alternativa neexistuje, navíc jsem potřeboval rychle před setměním domů.

 

Z Krasavců vede malá asfaltka do Snopoušoov, tam to jede dobře. Dám si ještě něco na zub, abych vydržel tempo. Ze Snopoušov mě totiž čeká stoupání na Vysokou, to se mi teda opravdu moc chce😁 Když už jsem se do toho kopce ale pustil, tak se mi nejede tak zle. Naopak mi sklon celkem vyhovoval. Vrchol Vysoká a Jelení vrch jsem nechal po pravé ruce. Jedu pořád rovně až k rozcestí na Dlouhé pasece. Tam odbočuji vpravo a sjíždím do Robčic. Za Robčicemi se stoupá k dálnici a přivaděči a potom je třeba se ještě přehoupnout přes Kotlík. Projedu přes Litice, vyzkouším novou stezku pod silnicí k Červovi, projedu Tyršův sad, překonám hráz v. n. České údolí a do Plzně vjíždím u věznice. Projedu Borským parkem, skrz blok v Booettingerově ulici se dostanu ke Schwarzově ulici a sjíždím přes Hvězdu na náměstí Českých bratří. Kolem Techmanie pak projedu ke Kalikovskému mlýnu a za Plazou jako obvykle mířím k Rondelu. Tím jsem završil čtyřhodinový maraton, při které jsem najel téměř 82 km. Byl to skvělý výlet, počasí přálo, mmálo lidí jsem potkal, objevil nové cesty a ještě mi vyšlo načasoování, to je největší překvapení😀 Nastoupal jsem něco přes 1200 m průměrnou rychlostí 20,4 km/h a přitom tam zas tolik asfaltových úseků nebylo.

 

 

Osobovská skála - skalní stěna

     

Osobovská skála - vrchol

 

 

Nový most/Zelenkův mlýn, Hracholusky 2023

53 km

29./30. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Asfaltky, polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Jíkalce - po CT 37 Křimice, Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Bdeněves - po CT 37 U Chaloupků, Plešnice - Nová Jezná - po CT 37 Jezná, Pňovany, Nový dvůr - Nový most - Zelenkův mlýn Hracholusky / Čerňovice - Luhov - Lipno - Písek - Město Touškov - Malesice - po CT 37 Křimice, Radčice - zoologická zahrada - Lochotínský park - Pod Záhorskem

Je to možné, že už je to 3 roky, co jsme jeli na chatu na Hracholusky? Vypadá to tak, dnes však jedu sám, někdo nedorazí a jiný zas jede autem. Cesta bude o něco kratší, jedním směrem v sobotu převážně jižně od Mže, zpátky severně v neděli.

Už se těším na pečínku, takže to bude celkem jednoduché. Nejprve sjedu ze Záhorska přes Rondel k parku za Plazou, pak vystoupám na Jíkalku a pak proti proudu Mže pokračuji po asfaltových cestách (po CT 37) přes Radčice do Křimic. Také jsem poprvé vyzkoušel tu hanebnou asflatku do Malesic, kde do loňska byla parádní cesta. Aspoň kousek přírody zůstal cestou z Malesic k Červenému mlýnu, kde jedu po pěšince přímo na břehu, a poté rychlou polní cestou do Kozolup. Spojenými obcemi jsem projel po silnici do Bdeněvsi, za níž s radostí odbočuji na nezpevněnou cestu mezi řekou a chatami znovu po CT 37. Jede se to opravdu pěkně, ale je tu často hodně lidí a cyklistů. Když odbočí zelená k řece, čeká vás stoupání ke trati, které dá docela zabrat. Asi kilometr se pak jede po slušné cestě přímo podél trati, nepříjemý je tu jen obvyklý západní (proti)vítr. Podjíždím trať, stoupám Plešnicí a jako obvykle jedu přímou cestou za domky. V Nové Jezné se ale vracím na silnici, po které opět vede CT 37. Tu neopustím ani při projížďce zvlněnou krajinou mezi Jeznou a Pňovany. Ještě trochu musím vystoupat, ke 450 m n. m. a pak už mě čeká delší sjezd k pňovanskému nádraží. Za tratí se vyhoupnu do lesíka nad přehradou Hracholusky a pak už jen sjíždím k Novému mostu.

 

Kousek za mostem odbočuji vpravo do chatové oblasti, kde už voní gril s prasetem udícím se od rána. Kromě výborného jídla jsem mezi intenzivními přeháňkami stihl ještě paddleboard v sytě žluté vodě Hracholusek. Druhý den mohu s klidem za řidítka, navíc toho ještě dost vydýchám v táhlém stoupání nad Čerňovice. Ty jsou v údolí, takže do nich sjíždím, stáčím se na západ a zas začínám mírně stoupat. Silnice přes Luhov a Lipno je typická tím, že překonává několi údolíček potoků stékajících do Mže, takže mě čekají stoupající serpentiny od Rasovny do Luhova, pak trochu menší údolí Lučního potoka před Lipnem. Za obcí se ještě chvíli silnice zvedá, ale před Pískem už se to srovnává. Takhle v neděli není velký provoz, takže nelituji hořce, že jedu po silnici. Nemám bohužel čas se někde toulat, i když mě to láká. Navíc když vyjedu z lesa na kopci nad Touškovem, vidím, jak všude pode mnou v nížině se honí mraky, ze kterých proudí průtrže mračen. Měl jsem tedy štěstí, že jsem dosud nezmokl a jak se ukázalo, vydrží mi až domů. Do Touškova se sjíždím jedna radost, pak odbočuji vlevo a pod novým sídlištěm už za většího provozu mířím k Malesicím. Je tu v plánu samostatná cyklostezka, to by bylo fajn, pokud nedojde ke zničení současných polních cest. Jelikož je všude dost vody po dešti, i tentokrát se vydávám po CT 37 přes Křimice, pod západním obchvatem až k lávce za zoologickou zahradou. Tady opouštím CT 37 a jedu právě kolem ZOO do Lochotínského parku. Přes ten vystoupám ke křižovatce a pak už to mám co by kamenem dohodil domů.

 

Nebyl to žádný zvláštní výlet, hodně asfaltu a dost účelová cesta, ale nevadí, docela pěkně jsem se projel - závod mezi ostrovy deště. Obě cesty daly dohromady skoro 55 km, průměrná rychlost byla cestou tam 20,7 a teď koukám ja k vyoraná myš, že zpět 26 km/h. To bylo evidentně po větru.

 

 

 

Hracholusky - Chatová oblast u Zelenkova mlýna

Průtrž mračen nad Městem Touškov

 

 

 

 

 

Železná Ruda -> Černé jezero -> Plzeň na kole

101 km

23. 7. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 850 m

Terén: Asfaltky, polní cesty

 

Železná Ruda-chata Ořovský - Železná Ruda - po zelené skiareál Špičák, Špičácké sedlo - po Horizontálce Černé jezero - po CT 2055 Bílá strž, po žluté Pod Statečkem - po modré Hamry - Kollerův kostel - Hamerský dvůr - po žluté kole, v. n. Nýrsko - Stará Lhota - po CT 33 Nýrsko - po CT 2052 Bystřice n. Úhlavou, Úborsko, Dubová Hora, Veselí, Rohozno, Bezděkov, Poborovice, Kal, Tajanov - po CT 38 Svrčovec - Chudinka - Komošín - Výrov - Kokšín - Švihov - po zelené žst. Červené Poříčí - Jíno - Borovy - Nezdice - po zelené Lužany - po žluté Příchovice - Přeštice - Dolní Lukavice - jez Lišice - Snopoušovy - po červené Předenice, Čižice, Štěnovice - V Lahošti - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Tyršův most - Bory - centrum Plzně - Pod Záhorskem

Po sobotní procházce Šumavou jsem se vydal v neděli zpátky do Plzně na kole. Nakonec jsem se nechal přemluvit, abych přecijen jel přes Černé jezero, že je tam opravdu pěkná cesta, i když je to dál a o znatelný kopec víc. Začínám sjezdem od chaty Ořovský po NS Sklářská do centra Železné Rudy. Už tam se chytám zelené, která sjíždí o něco později ze silnice a pokračuje zpočátku mírným stoupáním k Čertovu mlýnu. Dvakrát podjedu kroutící se trať, ještě kus vede asfaltka a pak nezpevněná cesta ke spodním stanicím lanovek skiareálu Špičák. Než se připojím na nějakou nudnou asfaltku CT 33, tak jedu ještě kus širokou lesní cestou přes kořeny. Poslední úsek na Špičácké sedlo pak jedu po silnici, protože přes Godl se mi to nějak nezdá. Ze Sedla jedu po Horizontálce (CT 2055 a další) mezi lidmi. Kousek před Černým jezerem mi metr před kolem z  ničeho nic vstoupil tak 25kg pes, zřejmě hluchý a slepý, protože nereagoval na můj výkřik, než jsem do něj naboural a slítnul na zem. Naštěstí majitel uznal sám, že nebyl na vodítku, šel napříč cestou a ještě jsem se kvůli němu moh zranit, tak se omlouval. Moc nadšený jsem nebyl, tak jsem přijal omluvu a naštěstí bez následků vyrazil do závěrečného stoupání k jezeru. Šumava je celá vyasfaltovaná, takže i nadále jedu po CT 2055 po tomto povrchu. Vystoupám si až k 1100 m n. m. a pak mě čeká dlouhý sjezd. On by byl rychlý i tak, ale po asfaltce je to teda fofr, naštěstí tu nechodí moc lidí, kteří nemají ty rychlé průjezdy zrovna v lásce. I já jsem opatrnější po srážce s neposlušným psem. Už i žlutá turistická trasa od Bílé strže k rozcestí Pod Statečkem je vyasfaltovaná. Do Hamrů po modré je to pochopitelně nejinak. Sjezd ale nekončí. Následuje úsek po silničce údolím Úhlavy, tady ještě spíše potoka, do Hamrů.

Ze silničky sjíždím/pokračuji rovna až u Hamerského dvora, jedu sice po žluté, ale to neznamená, že skončil asfalt. Bohužel celý úsek nad přehradou Nýrsko až na hráz se stal obětí betonáren a dotací a ani zde se neprojedu po pořádné cestě. Jinak vede hezkou krajinou a po delší době zas chvíli stoupá. Kousek před hrází odbočuji vlevo na nějakou neznačenou cestu, která by měla vést do Staré Lhoty. Kdybych to tu trochu lépe znal, asi bych jel po místní žluté a zelené přes Pajrek, ale takhle volím navigačně snadnější trasu. No i když... Zajel jsem do lesa a dle mapy jasná cesta nikde pořádně není a tak projíždím jenom nějakým úvozem lesem. Dobrá zpráva je, že jsem projel až do vsi, kde už je zas cyklotrasa. Nejprve po silnici, ale pak si zaslouží totální výsměch chystaná samostatná cyklostezka šířky minimálně stejné jako aktuální silnička, kde projede tak 5 aut denně, tomu říkám účelně vynaložené náklady😞 Právě tudy se brzy dostávám do Nýrska. Podél řeky Úhlavy, kde vedou asi všechny barvy turistických a naučných tras, projíždím město a vyjíždím na severním konci po CT 2052, která mě bude dlouho provázet, nejen přes přilehlou Bystřici nad Úhlavou, pak úsekem frekventovanější silnice k Úborsku, nekonečnými rovinkami před a za Dubovou Lhotou, kde díky bohu fouká vítr do zad, ale také přes Veselí do Janovic nad Úhlavou. Navigačně je to tu docela dost jednoduché, takže cesta odsýpá. Velká zábava to ale není. Nicméně dnes jsem za to možná rád, včera byla docela dlouhá party. Za Janovicemi je další rovinka po CT 2052 do Rohozna, dvě zatáčky a znovu podobně do Bezděkova. Příjemné je, že tu není provoz a je stále silní vítr do zad. Kdyby byl protivítr, dnes bych to snad nedojel💨 Pomalu se blížím Klatovům, ačkoliv přímo přes ně moje cesta nevede. Projíždím Poborovice, křižuji hlavní silnici na Domažlice, pak protnu klatovské satelity Kal a Tajanov a když se mění CT 2052 na CT 38 a vjíždím do chatové oblasti, říkám si, že bych snad konečně mohl jet po nějaké aspoň štěrkové cestě. Ale ne! Tenhle kraj je pro milovníky asfaltu. Protáhnu se tedy pod Husínem a za chvíli se vracím na silničku před Svrčovcem. Přejíždím na pravou stranu Úhlavy, sjíždím ze silnice doleva a těším se na polní cestu do Chudinky a Komošína. Do Dolan nedojedu, před řekou odbočím na parádní cestu do Výrova. Objedu jen pár domků a pokračuji po lukách na prvém břehu Úhlavy do Kokšína. Kousek kolem hlavní domažlické silnice jedu po zelené. Je tu nový mostek přes Točnický potok, to je fajn. Za další říční nivou už je Švihov. Hrad ale nechávám kousek opodál, zelené z obce rychle mizí mezi tratí a řekou. Tenhle úsek mám moc rád a i dnes se mi vlévá krev do žil, když tu projíždím. Je to vesměs po rovince, stále podél Úhlavy. U železniční stanice Červené Poříčí je třeba jet kousek po silnici, ale po pár stech metrech odbočuji znovu do severního směru. Neznačeno polní cestou dojedu do Jína, odkud se dá jet po louce mimo silnici, což ovšem není značeno v mapě. Já to risknul, trochu si přišlápnul na louce do pedálů ve vyšší trávě, a projel skoro až do Borov. Po silnici je to jen kousek, zůstávám na pravém břehu a po podobné cestě jako před chvílí se dostávám do Nezdic.

Z Nezdic vede turistická trasa po silnici, nicméně jsem v mapě objevil pěšinku po druhém břehu řeky, tak to budu muset někdy vyzkoušet. Dnes můžu pošetřit energii na větší cestě, když mě čeká celkem přes 90 km. Po žluté do Příchovic, to je jistota, na rekordně rychlý průjezd to dnes ale nevypadá. Z Příchovic na dohled Přešticím po CT 2124A dojedu ke křižovatce k Vícovu, zde se vydám vlevo, přejedu řeku a pak zas doprava na nábližku k cyklostezce přes louky. Dlouho se jede po asfaltce, ale nakone, asi v katastru Dolní Lukavice, vede jen nezpevněná cesta. I po louce k lišickému jezu se jede pěkně. Nejinak je tomu pak do Snopoušov už opět na pravém břehu. Cestou do Plzně mě čekají asi jen dva kopce. Jeden z nich je právě na červené ze Snopoušov. Do Předenic ale opět klesám. Nepříjemné stoupání je za chatami pod Vysokou směrem k PP Pod Smutným koutem. Když překonám tento výšvih, jede se dobře, přes rokli, přes kořeny, ale dobře. Postupně klesám k Čižicím. Obslužnou cestou pro chataře pak mířím do Štěnovic. přes Útušice se vydávám oblíbenou zkratkou kolem soutoku Útušického potoka a Úhlavy, pak pod mostem dálnice D5 a přes Lahošť k Radobyčicím-i tady se smráká nad touhle parádní pěšinkou, město chce rozhazovat peníze směrem k betonové lobby. Po asfaltové dálnici pak vedu trasu do Hradiště. Nad řekou pod hradištěm se dá zatím ještě projet kolem absurdně zbytečné stavby schodů v kopečku na malé pěšince. Další demence na zapadlém kousíčku přírody, kudy rád jezdím k Vokounově lávce. Musím přes kopeček po CT 3 k Tyršovu mostu a tím se dostávám do Plzně. Ještě je třeba se vyhoupnout na Bory, ale to už je v podstatě poslední kopec dnes. Kolem areálu nemocnice sjíždím k železniční stanici Plzeň-zastávka, pak se promotám do centra a z náměstí se přes Rooseveltův most vracím domů do Záhorska.

Nakonec padlo víc jak 100 km, průměrná rychlost reflektuje nejen vítr v zádech, ale také sklon trasy. Nastoupaných cca. 900 m mi nějak moc nesedí, ale potvrdilo to více zdrojů. Bohužel je všude plno asfaltu a taky jsem měl karambol se psem, jinak bych to hodnotil velice kladně😀

  

 

 

 

 

Železná Ruda - koupaliště Žabák

Černé jezero

 

 

 

 

 

 

Soutok Berounky a Klabavy u Chrástu

44 km

17. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní cesty, singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Luční ulice - Zadní Roudná - Masarykův most - u sv. Jiří - Bukovec - Zábělá - Horní Zábělá - po červené Chrást - soutok Berounky a Klabavy - Chrást - po modré Dolanský most - Habrová - Nadryby-Čihadlo - Točný potok - Dolany - po žluté pod Věžkou Druztová - Malochova stezka - Senec - Senecký rybník - Malý Bolevec - Zavadilka - alej Svobody - Pod Záhorskem

 

 

Údolím Klabavy za Chrástem projíždím sice často a rád přes malou lávku za loukou pod NS Chrást, ale u soutoku Berounky s Klabavou jsem vlastně nikdy přímo nebyl, zvláště proto, že jsem si myslel, že tam vede jen "slepá" cesta.

 

Dnes bych chtěl ale nějaký kratší výlet a právě tahle přírodní zajímavost se zdá jako ideální cíl. Je to jen nějakých 20 km od Plzně. Za Záhorska vyjíždím jednou z notoricky známých cest, kolem Pramenů na Roudné k Černé ovci, za ní po polní cestě kolem zahrádkářské kolonie do Luční ulice a pak po zatím ještě po zábavné nezpevněné cestě po NS Údolím Berounky směrem k Boleveckému rybníku. Odbočuji ale před ním na Masarykův most a Jateční ulicí, za zahradnictvím a po další lávce jedu ke sv. Jiří. Dále se vydávám do kopce po červené. U ústí Ejpovického tunelu červená odbočuje na nezpevněnou cestičku. Nejedu však až na vrchol Chlumu, projedu jednu z neznačených cest kousek pod vrcholem. Pak sjíždím po zelené do Bukovce. Protože zelenou i červenou do Chrástu projíždím často, tentokrát si vybírám malinkou pěšinku údolím Zábělského potoka s Bukoveckým vodopádem. K vodopádu se dá celkem obstojně dojet i na kole, ačkoliv dnes je sucho a žádný vodopád tu tedy ve skutečnosti není. Potom už se to trochu zhoršuje, popadané stromy nikdo neodklízí. To mi přišlo pochopitelné až do chvíle, kdy jsem o malý kousek dál zjistil, že někdo vytěžil dřevo a byl tu s těžkou technikou. Kvůli tomu je vlastně jeden úsek velmi těžko prostupný. Naopak od mýtiny se dá projet o kapku lépe díky tomu, že tu projížděly nějaké harvestory.

Pěšinka ústí u Zábělé nad myslivnou, kde odbočuji vlevo a pokračuji k rozcestí Horní Zábělá. Odtud už jedu klasicky po červené. Před Chrástem mě tedy čeká táhlé stoupání a pak sjezd k "zadní hájovně", poté ještě oblíbený přejezd louky a už jsem na kraji obce. Chrástem projíždím podél trati, východní větví NS Chrást sjíždím do údolí Klabavy a pak napříč loukou k soutoku Berounky a Klabavy. Je tu klid, nikde nikdo, parádní místo. Není divu, že je tu trampský přístřešek. Za svitu slunce obdivuju přírodu kolem a pak po několika kontrolách v mapě vyrážím po malinké pěšince ve stráni nad Berounkou zpět do Chrástu. Jet se dalo jen krátce, musel jsem pak chvíli kolo nést, ale byl jsem rád, že nemusím stejnou cestou zpátky. Můžete si udělat krátkou odbočku k Poradní skále, já jsem se rozhodl ji vynechat a zkrátit si tak klikatou NS Chrást. U fotbalového hřiště pak odbočuji prudce vpravo a po modré se vydávám k Dolanskému mostu. Jak známo, parádní alej po louce zakončená prudkým sjezdem ke kempu. Hned za Dolanským mostem zas sjíždím vpravo na cestu k přívozu. Několikrát jsem tudy projel říční nivou do hrabové, ale dnes to přes pole nepůjde, takže čekám problémy. Ani pěšinka pro rybáře přímo na břehu nevede daleko. Jakési korýtko jsem našel, ale byla to spíš mimořádná nevole se vracet, co mě donutilo pokračovat kupředu, protože jízdou se to nazvat bohužel nedalo. Ačkoliv se jedná o necelý půlkilometr, byla to otrava. Naštěstí z druhé strany také vede nějaká zemědělská komunikace, kterou jsem vyjel do Hrabové-spodní části Dolan a mohl tak po levém břehu mířit k Nadrybám. Nejprve se vystoupá z údolí téměř k silnici, pak se sjede opět na úroveň vody, u Točínského potoka nezapomenou odbočit vpravo a pak opět nezpevněnou příjezdovou cestoou k chatám stoupat na Čihadla před Nadryby. Ke křižovatce silnic na Žichlice a na Dolany se dá ještě projet po pěšince lesem, pak jedu kousek právě na Žichlice po silnici, ale hned jak to lze, sjíždím zpět do lesa šikmo vlevo. Zajímavá lesní cesta mírně klesá k Točínskému potoku. Na druhém konci lesa už nelze pokračovat dál přímo, odbočuji tedy vlevo na jih, překonám potok a po téhle fajn polní cestě dojedu až na kraj Dolan. Obci projíždím po silnici a to až ke žluté turistické trase, tahle moje oblíbená trasa vede severně od zříceniny Věžka prudkým sjezdem k  Drahotínskému potoku a pak stoupá od rybníčku pod sv. Máří Magdalenou do Druztové.

V lese nad PR Háj jsem se nějak zamyslel a sjel z NS a ze žluté. Díky tomu jsem vlastně objevil nové cestičky a taky místní žlutou trasu, která mi přišla jinak docela zbytečná. Před rozcestím polesí Háj jsem se vrátil na obvyklou trasu, abych mohl převést kolo přes skály😀 Zbytek Malochovy stezky je bomba a dnes jsem tu snad ani nikoho nepotkal😍 Když vyjedu na silnici za Druztovou, nejedu výjimečně na Bílou Horu, ale dál do Sence, kde na kruhovém objezdu sjíždím na štěrkovou cestu a klesám až k Seneckému rybníku. Od Prokopávky pak volím jedinou zajímavou cestou přes lesík a pole za poslední řadu domků, pak přes východní městský okkruh a pak vilovou čtvrtí na Mikulku. Od nemocnice po delší době projíždím stezičkou k židovskému hřbitovu, kterou "udržují" svými pravidelnými průchody asi jen bezdomovci bydlící v přilehlém roští. Už se na ní ani nedá sjet od silnice, ale od cesty k podzemnímu parkovišti. A výlet je u konce, 44 km v nohách, průměrná rychlost 18,6 km/h je způsobená pěšími úseky nad Berounkou.

Soutok Berounky a Klabavy za Chrástem