Luková u Manětína

16. 9. 2017

101 km

Obtížnost: Velká

Převýšení: 1600 m

Terén: Lesní cesty a silnice

Plzeň Bory-Na Hvězdě-CAN-po NS Údolím Mže Radčice-Kyjovský les-po žluté Chotíkov-Stráž-Dolní Vlkýš-po zelené Komberk-Čemíny-po modré Košetice, Všeruby-Radimovice-po CT 2296 Mostice, rozc. U Františka, Kostelík-po CT 35 Libenov, hájovna Lipí-po zelené Lipí-po žluté Kačina-Lešovice-Újezd-Mezí-Luková-Mezí-Újezd-Manětín-Švandův mlýn-Bažantnický rybník-Líté-Dolní Bělá-Horní Bělá-Tlucná-Tatiná-Stýskaly-Příšov-rozc. Pod Krkavcem-po modré Košutka-Kotíkovská-Kilometrovka-Techmania-Na Hvězdě-Bory

Měl jsem pocit, že jsme na kole nebyl tak půl roku. No je to 14 dní, ale i tak jsem se těšil a vzhledem k tomu, jak slibovali, že v neděli bude pršet, ale sobota ještě ujde, vydal jsem se na tuhle štreku v sobotu. Můžu směle prozradit, že začalo lehce pršet na 10. km a až na dvě přestávky už nepřestalo po následujících 5 hodin.

Za cíl jsem si vybral Lukovou, se sotva stojícím kostelem, který na sebe strhl pozornost strašidelnou uměleckou instalací. Mapy povídaly, že nejkratší cestou je to tam 40 km, přidávám tedy 10% a říkám si, že to půjde. Následující řádky odhalí pravdu:D

Vezmu to přes Všeruby, takže z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie k autobusovému nádraží. Pak po NS Údolím Mže do Radčic. Chtěl jsem se mrknout na novou lávku, ale vlastně podle mě vede tak trochu odnikud nikam. Z Radčic stoupám po loni nové, ne zrovna smysluplné asfaltce lesem do kopce za kostelíkem směrem na Chotíkov. Pěkně se zahřívám, po žluté dojíždím do Chotíkova, projíždím celou vsí směrem na Malesice, ale před koncem vsi odbočuji vpravo do kopce mezi baráky na západ, na Vlkýš. A v tu chvíli se spouští poprchávání. To mi teda moc na radosti nepřidává, zataženo je však dost a všude. Stoupám tedy přes kopec Stráž a sjíždím po asfaltové cestě do Vlkýše a po bahnité cestě do Komberku, po zelené. Do Čemín je to asi 2 km po silničce, pak se vydávám po modré, v dešti rovněž trochu bahnité cestě podél Čemínského potoka do Košetic. Modrá pokračuje přes kopec, Červenou punčochu, křížem hlavního tahu na Karlovy Vary a sjezdem do Všerub a já s ní. Tady už je teda dost vody i na silnici. Jedu dál přes Radimovice po CT 2296. Teda asi-v mapě to tak je, ale v terénu se ty čísla pořád nějak mění. Každopádně objíždím lom raději po CT, než abych riskoval zapadnutí po krk v bahně. Musím tedy opět kousek po silnici do Mostic.

Pak už vjíždím do PP Manětínská. Obvykle bez človíčka, nyní v houbařském období je tu dálnice houbařů, co sbírají na dohled auta, asi aby příliš neomokli. Cesty jsou tu pěkně značené i zpevněné, takže se tu jede jedna radost. Překvapivě na rozcestí U Františka jsem ani pořádně nestoupal, horší to pak bylo před Libenovem, už po CT 35, to se táhlo a přiostřovalo. Zato potom tři kilometry sjezdu pod Lipí člověk sfoukne tak za 5 minut. No musí se pak stoupat, to jinak nejde-po zelené do Lipí přes louku a pak už mírněji po žluté ke Kněží hoře. ve sjezdu odbočuje žluté vlevo, já mam výhodu, pokračuju bez ztráty energie rovně a po větší cestě. Ještě jedno stoupání, přes asfaltku s červenou turistickou a pak rovnou za nosem dolu neznačenou cestou rozbitým úsekem do Lešovic. Už už jsem si říkal, že jsem skoro v cíli, od Holubova mlýna do Újezdu ještě dobré, ale do Mezí se to pak ještě strašně táhne. A Luková je vidět tak daleko! Po levé straně Kozelka, tu si dam asi příští rok:) V Mezí přes brůdek nebo o 180° doprava a poslední dva kilometry do Lukové! ...abych zjistil, že je tu za celý víkend otevřeno jen od jedné do čtyř v sobotu. No, je před polednem, prší a domů 50 km. Fotím přes okno, naštěstí tu nejsou vitráže a obracim to. Zas přes Mezí a Újezd, tentokrát ale převážně z kopce, zato stále v dešti, do Manětína. Jednak mi přestává bavit počasí a zadruhé potřebuji být brzo doma, tak jedu po silničce (a CT 35) kolem Švandova mlýna, za ním lehce vlevo co nejpříměji do Hvozdu. Ovšem! Tento úsek je tak nekonečný kopec, že jsme málem umřel. Klasika-za zatáčkou se to už musí srovnat-no ani náhodou a stoupá se asi 5 km. Uff, umřely nakonec "jen" stehna, zato fest. Asi i kvůli tomu chladu, nějakých 12°C.

Naštěstí to začalo celkem utíkat, v Bažantnici jsem se vydal vpravo po nové silničce na Líté a pak do Dolní Bělé. Konečně se dostávám do známých míst a zavání to návratem. Do nečekaně nepříjemného kopce do Horní Bělé už se mi pramálo chce a počítám, kolik mě toho ještě čeká. Nejprve po CT 35 přes Tlucnou do Tatiné. Odtud kdysi silničkou na kraj Stýskal a pak po rozbahněné cestě do Příšova. Cestičkami lesem se dá nad Ledcemi, kolem pohodnice, projet až k pískovně u Chotíkova a pak k modré pod Krkavec. Až na Lochotín jsem po ní jel. Je zcela očekávaně a tradičně rozbahněná-slušná terénní vložka. Přes Plzeň mám oblíbenou trasu Kotíkovskou, pak Kilometrovkou a na Bory kolem Techmanie přes Hvězdu. Už mi to moc nejelo, tak jsem byl rád, že jsem dojel domů. Ani bych si už asi neobjel barák, kdyby mi chybělo třeba půl kilometru do 100 km, takže to vyšlo šťastně. To se bohužel nedá říct o počasí. Převýšení je tedy 1600 m, ale to není nic výjimečného na 100 km. Cesty převážně velmi slušné:)

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Luková s tajemnou uměleckou instalací

Kostel Luková

Kostel Luková u Manětína

Zámek Mirošov

2. 9. 2017

55 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Asfaltové cesty a místy polní

Bory-Tyršův most-po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka-Černice-po CT 31 Koterov-betonárka Letkov-Tymákov-Mokrouše-Raková-Veselá-Peklo-po žluté Holubí kout (PP Kamínky), Mirošov-Kamínky-Nevid-Potoky-Svidná-po zelené Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-po NS Údolím Úslavy Božkov-Slovany-Škoda park-Bory

Předchozí týden krásné počasí, ale byli jsme na ferratách na Dachsteinu, takže kolo až teď, v září. A čeká mě dnes účast na svatbě, takže musim vyrazit za ranního kuropění. Rozuměj v osm, na sobotu docela půlnoc.

Vyrážím tedy do mlhy, výhodou je, že nikde nikoho nepotkám skoro za celý den:) Pro začátek mrznu ve sjezdu k Tyršovu mostu, pak ztichlými lukami k Vokounově lávce a konečně zahřát a roztočit ztuhlé nohy výšvihem do Černic. Abych dojel do Mirošova, mám se co ohánět, takže moc nehazarduji s pěšinkami a pokračuji přes Koterov po silnici až těsně před dálnici, kde odbočuji do prudkého stoupání po obslužné cestě-až k betonárce nad Letkovem. Takže to máme poprvé přes dálnici, za mostem vlevo a pak přímo pod náspem až k silnici na Tymákov, hurá zpět pod dálnici a hned doprava kolem solární elektrárny a potřetí přes dálnici nad Tymákovem. Následuje kousek pěkného sjezdu a pak pokračuji spojenými vesnicemi do Mokroušů. Jak jezdím málo po silnicích, tak tuhle spojku k hlavní na Rokycany ani pořádně neznam. Přímo na křižovatce však pokračuji rovně na lesní cestu do dlouhého stoupání k Rakovské hájovně. Vše je mokré, zamlžené, v mraku. Ale jede se pěkně, není horko. Od (bývalé) hájovny do Rakové je to pak rychlovka po polní cestě.

Z Rakové se dá jet do Veselé kolem statku a pak loukou postupně se ztrácející cestou. Tady už je vody ve vysoké trávě opravdu hodně. Ve Veselé jsem ale hned a pokračuji slušnou cestou k samotě Peklo, odkud trochu nepřímo pokračuji po žluté k silnici, které se vlastně nepustím až do Mirošova. Je ale v tuto stále ranní dobu nefrekventovaná, s kvalitním povrchem a pěkně se klikatí lesem-kolem Holubího koutu a přes PP Kamínky. Zámek Mirošov není volně přístupný, ale je vidět celkem pěkně přes hradbu, tak se krátce, dokud nevychladnu, zastavím a začnu se vracet do stoupání zpět směrem na Kamínky. V Kamínkách se vydávám na Nevid polní cestou přes Habr. Dále chci přes hájovnu Potoky a pod Maršálem, kam ovšem nevede cesta nijak zvlášť přímo. Musím sjet na Kudličky a pak se zas trochu vracet. Cesta je to ale velká a pěkná, tak to odsýpá. Od Potoků se táhle stoupá, ale není to nekonečné. Slušná cesta vede kousek pod hřebínkem Maršálu, do "pouhých" 530 m n. m. Do Svidné se pak logicky sjíždí a tato tendence pokračuje převážně i po zelené do Sedlce. Opět po louce, oproti minulosti už úplně bez zelené turistické značky, dojíždím do Starého Plzence a klasickou krásnou cestou po louce podél Úslavy pokračuji do Koterova. Asi mi to bylo ještě málo, tak jsem se vydal po NS Údolím Úslavy do Božkova-zde stále přibývá asfaltu:( Touhle cestou jezdím až příliš často, nevím, proč jsem se sem vydal, nicméně stoupám podjezdem na Světovar a přes nám. Milady Horákové a kolem Škoda parku se vracím na Bory. Paráda, kolem jedenácté hodiny, ve čtvrt na jednu stíhám odjezd na svatbu. Po 55 km a docela slušném převýšení to bude zasloužené obžerství:D Tento výlet byl nicméně technicky nenáročný.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Mirošov

Pohled na tajemný vrchol Kotel

Chotětov (Mladoboleslavsko)

23. 8. 2017

38 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 300 m

Terén: Lesní cesty a silnice

MB-Čejetičky-po červené Vinec-Řehnice-Strenice-Bezno-Sovínky-Černý Důl-Chotětov-Jizerní Vtelno-Stránov-po CT 143 Krnsko-Chrást-Sahara-MB

Původně jsem měl za cíl zámek Sovínky, jenže to není žádný zámek. V Chotětově je aspoň hezká náves. Byl to vlastně docela rychlý výlet, vyjížděl jsem až asi v půl sedmé. Ze Staroměstského náměstí v Boleslavi jsem dojel kolem Jizery k nádraží. Dále jedu po červené. Až za Vincem projíždím rekonstruovaným viaduktem a stoupám prudce vzhůru po levé straně údolí do Řehnice. Dále neúspěšně pokouším polní cestu do Strenic, tak se vracím na silničku, klesám ke Strenickému potoku a opět stoupám serpentýnami nad tvrz Velké Horky.

Následuje celkem nezábavná dlouhá rovinka do Bezna, spojené vesnice se Sovínkami. Najednou však zpozorním kvůli houpavému pocitu na zadním kole. Jsem na něj už přecitlivělý, ale smysly mě nešálí, opět měním duši. Asi potřetí během posledním pěti výletů. Nějak se mi překroutila duše při noční výměně minule. Ale už je na cestě nové vybavení, tak snad zas budu víc jezdit, než měnit.

Necelý kilometr jedu po CT 8158 na Všelisy, ale pak odbočuji do dalšího údolí na jih, doleva. Jede se podél (vyschlého) Košáteckého potoka, tzv. Černým dolem a je to pěkná cesta mezi lukami a políčky a odsýpá to, protože ani není kam se ztratit nebo odbočit. Po pár kilometrech se dostávám k silnici a stoupám takovou vlásenkou zakroucenou k hlavnímu tahu na Mělník a pak mírně z kopce do Chotětova. Odtud pak dlouho a monotónně po CT 8145 do Jizerního Vtelna. Od Stránova jsem si v šeru chytře vybral evidentně bývalou nebo nechtěnou CT 8145. Značneá je jen v mapě a zarostlá je hodně. Nicméně je dobré, že míjí skoro celý úsek hlavní silnice, sjede se totiž do Dolního Krnska. Já pak pokračoval po silnici na Boleslav, abych se dostal k železničnímu viaduktu pod Chrástem. Za ním vede pěšina stoupáním do Chrástu. Do centra města pak jezdím kolem letiště, přes Saharu a pro tentokrát po Ptácké. 38 km, s denním světlem to už bylo na hraně, jsou ty dny už krátké. Průměrná rychlost 21,35, ale čekal jsem i vyšší, jel jsem převážně po silničkách docela v tempu. A závěrem - Sovínky NE! :D

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Chotětov

Kopec Chlum u Volduch

19. 8. 2017

72 km

Obtížnost: Vysoká

Převýšení: 1500 m

Terén: Lesní cesty

Bory-Škoda park-Slovany-Světovar-Božkov-V Pytli-Letkov-Tymákov-po zelené Čílinské polesí-vodní nádrž Klabava-po CT 3 Rokycany-PP Rokycanská stráň-Díly-Volduchy-PP Niva u Volduch-Chlum-Těškov-po CT 2153 PP Radeč-Rumpál-Březina-Dolní Stupno-Přešov-Střapole-Bušovice-Smědčice-po červené Chrást, Bukovec-po NS Údolím Berounky u sv. Jiří-Masarykův most-po NS Údolím Berounky Štruncovy sady-Plzeň-Bory

Koukam takhle na mapu a u Volduch je nějaký kopec Chlum. Tak uvidíme, co se z něj vyklube...

Už zase sjíždím z Bor do Doudlevec ke Škoda parku a pak zas stoupám na Homolku, abych přes Světovar sjel do Božkova. Potřebuji se dostat do Letkova a jek je vidět, nemusím podél Božkovského potoka, zkouším nenápadnou pěšinku těsně vedle a pak ještě nemám dost, tak jedu po kraji "skládky" podél lesa po cestě až do lokality V Pytli a tam zas jedním z trailů stoupám. Vyjíždím u potoka těsně před Letkovem, křižuji silnici, projíždím celou vsí až ke žluté turistické těsně před dálnicí. Odbočuji na cestu údržby přímo podél dálnice a pokračuji až k ejpovickému dálničnímu sjezdu, kde zas k rozcestí Čílinské polesí využívám zelenou turistickou. Zhoršující, ale už projetou cestou do kopce pokračuji nad dálnicí, dokud nedorazím přes pár kaluží na asfaltku vedoucí na Čílinu.

Cestu do Rokycan jsem nechával osudu, nakonec mě zlákala cesta přímo dolu ke Klabavě. Možné je dočasně průjezdná podél železničního koridoru, ale já využil tunel pro potok jako podchod a raději se tak dostal pod železnicí i dálnicí na CT 3, která už mě dovedla bez aut na kraj Rokycan. Kolem Penny jsem pak projel zpět ke Klabavě, vystoupal PP Rokycanská stráň k letišti a po silnici pokračoval do Volduch přes samotu Díly. Za Volduchami pár set metrů po modré, dokud nenarazíta n PP Niva u Volduch se studánkou s pitnou vodou. Po půl kilometru se vydávám vzhůru. Dokud nepokračuji po zelené, cesta je rozumná, ale pak se stává extrémní a pak na samé hranici sjízdnosti prudkostí i vymletým terénem. Dosáhnout vrcholu Chlumu však za námahu stojí, je tu i výhled na Radeč a neskutečný klid. Sjezd druhou stranou je stejně extrémní jako výjezd, chce to sedlo dolu... Plzeňský vrch objíždím z jihu, odbočuji tedy ze zelené. Zde už se cesta opět zlepšuje a za chvíli jsme na silnici. Chci na kraj Těškova, takže doleva a na křižovatce doprava. U prvních domků pak ostře vlevo na CT 2153 a pak zvlněnou lesní asfaltkou pod Radčí. Je to úplně horská atmosféra, tak si ji užívám.

Rozhodl jsem se vzít to ještě přes Rumpál. Není to nijak významný kopec, jen vysoký. Měl jsem se kousek za silnicí za Sklenou Huť vydat po žluté. To jsem udělal, ale na špatnou stranu:D Tak jsem se vracel zrovna ve výživném kopci. Vyjel jsem si tedy do nějakých 600 m n. m. Pak už mě čekal příjemný sjezd po žluté na rozcestí Polesí Hradiště a ještě úsek po červené. Nemorduju se přes Hradiště, držím větší a příjemnější cestu a sjíždím do Březiny. Následuje taková místní komunikace do Dolního Stupna. Ještě váhám, jestli to nevzít do Chrástu po hlavní, ale to se mi moc nechce, tak nakonec volím cestu přes Přešín. Je mi jasný, že tam zabloudim, ale holt nějak se to tam musim naučit projet. Nejdřív mě tedy čeká táhlé stoupání zcela mimo můj směr-na Vítinku. Pak prudce vpravo, téměř zpět. Cesta se pak k mé libosti stáčí doleva, až to vypadá, že vede přesně kam potřebuju. Bohužel se mění v těžko průjezdnou, vracet se mi nicméně nechce, tak přežiju pár set metrový úsek a nakonec dojíždím na křižovatku lesních cest nad Střapolem, kterou už poznávám. Sjíždím tedy na kraj vsi a ač mám s ní mám špatné zkušenosti, vydávám se přes kopec do Bušovic bývalou alejí, dnes úvozem téměř bez cesty. No projel jsem, ale nic moc. Z Bušovic do Smědčic jedu po silnici, hned na kraji vsi jsem ale vyhledal zkratku k červené turistické, abych neztrácel výšku, a dojel tak o něco snadněji do Chrástu. Musí se přes Klabavu, takže se musí prudce stoupat. Dále už je červená příjemnější, za přejezdem se vjíždí vpravo do polí a pak lesem přes Zábělou do Bukovce. Přes Plzeň to táhnu dnes po NS Údolím Berounky, takže podél trati ke sv. Jiří, pak přes lávku, k Jateční, přes Masarykův most, doleva k Roudné zpět na NS Údolím Berounky a mezi lukami na Štruncovy sady.

Po nábřeží Radbuzy projíždím centrum Plzně, kolem Depa 2015, zimního stadionu a za nemocnicí na Bory. 72 km, průměrná rychlost 19,56 km/h a opět celkem značné převýšení.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Pohled z Chlumu u Volduch na Radeč a vrchol Brno

Ejpovice-pod dálnicí, tratí i pod vodou

Rozhledna Železný Újezd

12. 8. 2017

85 km

Obtížnost: Velká

Převýšení: 1600 m

Terén: Lesní cesty

Bory-Škoda park-Černice-Starý Plzenec-po červené Šťáhlavy-Šťáhlavice-Nezvěstice-Žákava-Blovice-po modré Smederov, Žďár-Hřebenec-Přešín-rozhledna Železný Újezd-Nechanice-po červené Struhaře, Dvůr Habří-Štítov-po žluté Zdemyslice-Vlčtejn-po modré Chouzovy, V Babších, Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-po CT 2126 Černý les-Valík-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice, Hradiště-Vokounova lávka-Tyršův most-Bory

Je to asi dva roky, co jsem byl u rozhledny v Železném Újezdu na úpatí Brd, ale nedostal jsem se na ni. Rozhodl jsem se to dnes změnit. Není to úplně za humny, ale našel jsem moc pěknou trasu.

Z Bor sjíždím k Radbuze, kolem Škoda parku, pak po žluté přes Černice a až za dálnicí, kde žlutá vede k Městskému lesu, pokračuji o jednu cestu více vlevo, abych se dostal nad Starý Plzenec. Na malý úsek vjíždím na bývalou silnici do Štěnovic, ale hned zas odbočuji do kopce a pak vlevo k Andrejškám. Udržím tak výšku a nemám to tak daleko k červené, po které lesem přes kořeny sjíždím do Štáhlav. Po modré se pak dostanu do Šťáhlavic. O kus dál po silnici, před řekou, se nachází polní cesta po pravé straně, vede pod železničním mostem a ústí v Nezvěsticích, odkud to už není daleko po bývalé zelené do Žákavy. Celou Žákavu je třeba projet až ke statku směrem na Štítov, kolem kterého vede slušná cesta. Ta se velmi zhoršuje na kraji lesa, ale netrvá dlouho a zas jsem se dostal na sjízdný terén, nejlépe hrubou asfaltkou do Kamenska. Poté od hájenky z kopce po žluté a kolem rybníčku pokračovat jižním směrem chatovou oblastí do Blovic.

Z Blovic stoupá modrá turistická značka po nevýznamné silničce až do 500 m n. m. Výšku pak bohužel ztratíme cestou přes Smederov a Žďár. Trochu riskuji a pouštím se do lesa. Ze zkušenosti nevolím nejkratší, ale spíše největší cestu. A tentokrát jsou cesty relativně slušné. Stoupá se kolem chat, tam je to úplně bez problému, pak kolem množství ostružin stále po velké cestě. Dostávám se na rozcestí, kde se bude lámat chleba-a volím cestu, co není v mapě:D Velká byla jen zpočátku, pak už jsem se prodíral lesem, ale byl to takový kousíček! Naštěstí jsem se probojoval a pak už po trochu bahnité cestě, ale klidným lesem, jsem stoupal k vrcholu Hřebenec. Zanedlouho mě cesta dovedla na louku a s krásným výhledem na Brdy jsem sjížděl do Přešína. Poslední úsek k rozhledně Železný Újezd vede po silničce do táhlého kopce a proti větru. Vstup na vysílač s plošinou je za 15 korun.

Okolní krajina je parádní, ale hodně fouká, tak se zas vydávám na cestu zpět. NS Železný újezd stále není značená, jen se sem tam objeví informační tabule, ale orientovat se podle ní nedá. Dostal jsem se ke statku, ale nechci ho objíždět po žluté, která je pak velmi špatná, pokud mě paměť neklame. Jenže i moje varianta je dost na prd, vede jen průsekem v lese, o cestě se mluvit nedá. Naštěstí jsem za chvíli na větší cestě a můžu sjet k červené turistické trase kousek před Nechanicemi. Stoupám na Hromadnici, stále po červené, cesta se náhle zhoršuje a začíná klesat. Před Struhařemi jsem dal na cestě duel s krávou-bála se víc než já:D Následují asi 2 km k rozcestí Dvůr Habří, tam sjíždím z červené doprava, rovnou do Štítova. Dnes podruhé tedy po žluté dolu, tentokrát však až do Zdemyslic-velkým brodem nebo nahnutou lávkou. Bohužel mě čeká dlouhé stoupání do Vlčtejna. Nemam ho moc rád, ale občas se mu nevyhnu. Dnes jsem udržel tempo, tak jsem ho měl celkem rychle za sebou. Z Vlčtejna se sjíždí po kamenité modré turistické do Chouzov a pak přes Babše zas do kopce pod Nebílovský Borek. Zde končí modrá, pokračuji po červené ostružinovou alejí stoupáním nad Losinou. Tu s menší zastávkou v hospodě Pod Lesem projíždím a klesám až k Černému lesu (CT 2126). Kolem logistického parku údržbářskou cestou a pěšinou pokračuji nad tunel na vrch Valík, poté po NS Údolím Úhlavy sjíždím do Radobyčic a do Hradiště. Za Vokounovo lávkou mě čeká předposlední kopec. Poslední výškové metry z celkových více jak 1600 mi zbývá urazit od Tyršova mostu přes Borský park na Bory. Čekal jsem více než 85 km, ale to nepíšu zklamaně. Spíše jsem se obával, že to bude ještě více. Průměrná rychlost opět těsně pod 20 km/h - 19,34. Převýšení během výletu bylo značné, ale cesty dobře sjízdné až na tři krátké výjimky.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Brdy z rozhledny železný Újezd

Pohled na jih z rozhledny Na Skále v Železném Újezdu

Prý od západu ubývání oblačnosti...:D

Vyhlídková plošina v 25 m nad zemí