úterý 30. července 2019

Velenovy, Horažďovice, Strakonice

8. 6. 2019
76 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 600 m
Terén: Asfaltky, polní cesty

Velenovy - Nalžovské Hory - Červený rybník - po CT 2077 Hradešice - Týnec - Horažďovice - po CT 1066 Kozlov, Střelské Hoštice, Horní a Dolní Poříčí, Žižkův most, Katovice, Strakonice - zpět stejnou trasou Horažďovice - Malý Bor - po CT 2077 Břežany, Neprochovy, Těchonice, Velenovy


Sobotní výlet z Velenov ve velké devítičlenné tlupě se naplánoval celkem ambiciózně až do Strakonic. Copak cesta tam, ta je z kopce, ale návrat bude asi krutý, ač se méně trénovaným sliboval vlak, nakonec se jím tak daleko nesvezli.

Vyrážíme tedy pěkným sjezdem do Nalžovských Hor, tím rychle sfoukneme první tři kilometry. Po hlavní silnici nechceme jet, musíme tedy po pěšince přes pole ke žluté turistické. Naštěstí krátký úsek, kde bylo třeba projít houštím a přebrodit potok. Pak už se pokračovalo po polní cestě a přes lesík k Červenému rybníku. Odtud vedla asfaltová cesta s cyklotrasou 2077. Jede se více méně po rovině přes Hradešice a pak bych řekl mírně z kopce do Týnce. CT 2077 mezitím odbočuje jinam.

Z Týnce nejkratší možnou cestou míříme k Otavě, podél níž vede nádherná stezka do Horažďovic. Stavíme se na občerstvení, nabrat trochu energie před tím, než vjedeme na singl na pravém břehu. Dá se jet po místní červené, my to trochu objeli po CT 1066 kolem kaple sv. Anny. A právě za tou začíná pro někoho zábavný úsek, pro jiné trošku náročnější poskakování po kamenech. Nakonec si myslím, že jsme si to užili všichni. Ve Střelských Hošticích se nějak automaticky zastavuje na zmrzlinu, ale zanedlouho zas sjíždíme k řece a pokračujeme s výjimkou jednoho stoupání po břehu přes Poříčí. Za Poříčím míjíme Žižkův most a pokračujeme pod Katovickou horou. Před Katovicemi ještě přes kopec a pak už na silnici, kudy zrovna vede objížďka zavřeného hlavního tahu. Rychle tak musíme překonat dlouhou rovinku do Pracejovic a už bychom chtěli být ve Strakonicích. Ještě se to ale trochu táhne-kolem chatové osady a kempu Podskalí. Pak už se jede příměstským parkem na nábřeží. Strakonice jsou malé a tak jsme se rychle dostali k restauraci Sůl a řepa, kde jsme si dali oběd.

Zjišťujeme, že vlaky nejezdí zrovna moc často a je možné se svézt jen do Horažďovic a to asi za hodinu. Kupodivu jsme tento vlak stihli, až na mně s Adamem, my jsme se rozhodli jet po vlastní ose stejnou cestou zpět. Jedeme v tempu, utíká nám to, ale přeci jen vlak byl rychlejší. Užili jsme se podle mého nejhezčí úsek dne a opět se setkáváme se zbytkem u fotbalového hřiště. Bohužel nás čeká stoupání od řeky. A to po hned pro začátek po hlavní silnici do Malého Boru. Odtud pak do Břežan. Ono to není stále do kopce, ale výšku si ne a ne udržet a vždy co nastoupáme, to si sjedeme. Tempo s ubývající energií klesá, ještě se fotíme v Neprochovech, prudce stoupáme na ves a odbočujeme do sjezdu do Těchonic. Na závěr zbývá táhlé stoupání do Velenov, kde už si každý jede svoje tempo.

Nečekaných 76 km celkem s převýšením cca 600 m. Docela slušný výlet:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Neprochovy


úterý 23. července 2019

Plzeň -> Velenovy

7. 6. 2019
53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Polní cesty, asfaltky, lesní pěšiny

Plzeň - Tyršův most - Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Štěnovice - Štěnovický Borek - Prusiny - Netunice - Po červené Libákovice - Letiny - po CT 2143 Svárkov, Žinkovy - po zelené Vojovice, Klikařov, Neurazy - po CT 2041 Bližanovy, Lovčice - Račín - Nicov - Zborovy - po CT 2080 Velenovy


Vzhledem k dlouhým dnům jsem si lajznul vyrazit na víkendovou akci do Velenov, mezi Plánicí a Horažďovicemi, na kole z Plzně po práci. Vyjel jsem asi v půl osmé, takže žádný ideál, ale stihnout by se to mělo. Z počátku jsem byl ještě pln nadějí, že si můžu vybírat zajímavou cestu, tak jsem jel přes Tyršův most po žluté k Vokounově lávce, na jejímž konci mezi skalkou a zábradlím vede pěšinka do Hradiště. Z Hradiště pak po zbytečně vyasfaltované cyklostezce do Radobyčic a dále po červené přes Valík. Z Valíku se sjíždí do Štěnovic k Losinskému potoku. To proto, aby se mohlo prudce stoupat k lomům a ještě výš náročným terénem. Chce to udržet směr, zanedlouho se vyjede z lesa a už jsou vidět první baráky z Borku.

Opět jsem nemohl trefit, kudy přejet Čižický potok, na druhý pokus se ale povedlo a pokračuji po červené po NS Nebílovy na Prusiny. Skrz Netunice na polní a lesní cestu, kolem stáda muflonů, přes silnici, až do Libákovic, na dohled rozhledně Kožich mě provede červená turistická značka. To už jsem 550 m n. m. a vlahým večerem sjíždím do Letin. Po silnici vede i turistická značka. Z Letin se táhle stoupá po CT 2143 do Svárkova, kde jsem poněkud nemile překvapen, kolik času už uteklo. A jsem možná tak v polovině.

Zelenou turistickou tedy vynechávám a tak ušetřím pár minut rychlým sjezdem do Žinkov. Zámek je pod zámkem, majitelé si nepřejí, aby byl navštěvován, tak nemá cenu ho doporučovat k návštěvě. I proslulá hráz mezi rybníky je vlastně zavřená, takže co obdivovat...?

Po zelené se dá naštěstí jet, je to slušná cesta, to je fajn. Začíná se šeřit a pod stromy jsou některé díry špatně poznat. Z Vojovic přes Klikařov do Neuraz to odsýpá, je to po silničce, kde ovšem projelo za celou dobu jedno. Zvažoval jsem, že bych jel přes PP Velký kámen, ale dobře jsem udělal, že jsem se rozhodl jet kolem. Cestou zpět z Velenov jsem z Velkého kamene sjížděl do Neuraz a nechtěl bych to jet obráceně.

Pokračoval jsem tedy po CT 2041 rychlým tempem přes Bližanovy do Lovčic, ale pořád se mi to nezdálo do cíle zrovna blízko. Nasadil jsem tedy světla, trochu se posilnil a rychle upaloval dál. Krajina se tu mění v pahorkatinu, kde jsou i pěkné louky, to mam rád. Dojel jsem do Nicova, protože jsem si nevšiml zkratky do Zborov. Musel jsem tak po hlavní silnici asi kilometr. Ale ukázalo se, že v pátek večer je i ta bez provozu.

Velice mě potěšilo, že ač jsem byl upozorněn, že Velenovy jsou nahoře, já po CT 2080 sjížděl, takže poslední úsek jsem zvládl rychle. Bylo to tak akorát s tmou a vychlazené pivo už na mě čekalo:)) 53 km je na páteční projížďku velice slušné, navíc s 1000 m převýšení a průměrnou rychlostí přes 21 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Žinkovy



neděle 21. července 2019

Vrátenská hora (Mladoboleslavsko)

4. 6. 2019
56 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní pěšiny, asfaltky

Mladá Boleslav - Hrdlořezy - po modré Důl, Plužná, Březinka - Březovice - Víska - Suchý mlýn - po žluté Nosálov - Vrátenská hora-rozhledna - Libovice - Nosálov - Doubravice - Trnová - Sudoměř - Skalsko - Podkováň - Dolní Cetno - Strenice - Řehnice - Vinec - po červené Mladá Boleslav


Po Vrátenské hoře jsem už párkrát pokukoval. Teď nastal ten čas, kdy bude dlouho světlo a tak tam po práci stihnu dojet. Vybral jsem si cestu přes Michalovice na kraj Debře podél Jizery. Poté údolím mírně do kopce do Dolu po modré, vyšvihnout se na úroveň okolního terénu a do Plužné přes pole, stále po modré.

Za Plužnou krátce po vjezdu do lesa je třeba odbočit na pěšinku vlevo. Trochu změna, ale je to hezký singl, zanedlouho se připojuje na větší cestu a do Březinky se nakonec jede docela rychle. Dále pokračuji po nefrekventované silničce (a CT 0061) do Březovic, za nimi na první křižovatce pak vlevo do Vísky. Odtud má vést cestička k Sellnerově stezce. Skutečně tu nějaká je, ale je tu tolik popadaných stromů, že půlkilometrový úsek v hlubokém údolí je velice špatně průchozí, o jízdě nemluvě... Dobrá půlhodina tu padla a do sedla nasedám až u Strenického potoka.

O další necelý kilometr dál mě překvapují pěkné pískovce a jeskyně na rozcestí Suchý mlýn. Dále se vydávám po žluté do prudkého stoupání, které je též spíš na pěší výlet než na kolo. Konečně se tedy dostávám do Nosálova. Stoupání je tak v polovině, zbývá 150 m výškových k vrcholu. Už se jede ale po dobré cestě. Rozhledna Vrátenská hora je samozřejmě zavřená, to je nevýhoda veskrze všech rozhleden, že mají velmi omezenou otevírací dobu.

Jak jsem se zdržel cestou k cíli, už bych celkem měl spěchat zpět. Je to z kopce a tak to jede jedna radost. Vracím se do Nosálova, ale po špatné zkušenosti se vyhýbám žluté turistické, místo toho zkouším přímo dojet do Doubravice. Mapa tu moc neodpovídá skutečným podmínkám, tak to stojí nějaký čas a hledání, nicméně nacházím pěšinku, kousek se prodírám a nakonec sjíždím, kam jsem potřeboval. Po silničce pokračuji do Trnové a pak do Sudoměře. Je to i po CT 143, ale to nemá vlastně žádný význam. Projíždím pod Skalskem podél Strenického potoka do Podkováně. Pak už se opět vracím na CT 143, tedy na silničku. Je už pozdě, tak vybírám rychlejší cesty a silnice jsou teď a tady nefrekventované. Dolní Cetno a Strenice profrčím a rozhodl jsem se dojet do Boleslavi přes Řehnice, tak se ve Strenicích vydávám lehce vlevo do kopce.

Z Řehnic je to stará písnička, kus po poli, pak prudký sjezd k viaduktu a pak do Vince po singlu proti proudu Jizery. Z Vince do Čejetiček vede sice ohraná, ale moje oblíbená cesta. Tím se dostávám na kraj Boleslavi. Na závěr jsem to vzal kolem nádraží k Česaně a nahoru na Staré město.

56 km za 3 hodiny, nakonec to nebylo tak pomalé, jak se zdálo. A více jak 700 m převýšení. Přecijen jsme na dohled kopcovitému Kokořínsku. Vzhledem k terénu, některým úsekům a vyšší průměrné rychlosti spíše vyšší náročnost.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Vrátenská hora