úterý 29. listopadu 2016

Rozhledna Krkavec

14. 10. 2016
45 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Borská pole-Nová Hospoda-po CT 2151 Křimice-po CT 37 Vochov-Bdeněves-po zelené Město Touškov, Komberk-Chotíkov-Pod Krkavcem-po červené Krkavec-Obecní lom-Košutka-Kilometrovka-Bory


Vypadá to, že podzim už se u nás docela zabydlel, tak mě čeká sychravý výlet. Velké cíle si nekladu, uvidíme, kam dojedu. Vyrážím přes Borská pole na Novou Hospodu, následně sjíždím k Vejprnickému potoku u Brůdku a prudce stoupám mezí chatami po CT 2151 do Křimic. Projíždím kolem kostelíku York a pokračuji po CT 37 Do Vochova. Tady začíná sranda, ne že bych jel po pořádné cestě, vyjel jsem na Myslinku, načež mě rozmar u Liščích děr zavedl na cestu směrem na Bdeněves-klasika, z velké cesty se stane malá a z malé žádná, takže jsem musel překonat pokácenou mýtinu, než jsem se dostal k silnici. Přesto jsem neváhal znovu asi 200 m před tunelem odbočit vlevo na polní cestu, která obkrouží pole a zavede mě do Bdeněvsi shora.

Dál se moc nepouštím, takže následuje zelená přes Touškov do Komberku a protože cesta do Kůští je přece děsně nudná, odbočuji do kopce, objíždíc vrch Komberk. Nakonec jsem na něj vlastně vystoupal, jorší však bylo, že právě na vrcholku končila cesta a vracet se mi pranic nechtělo. Všem, co si zachovali rozum, to však doporučuji;D Jinak pojedou přes pole, tou dobou sklizené, a jakýmisi cestičkami, jejichž směr je úplnou záhadou. Obvykle nikam nevedou, takže pokud to jde, je lepší držet se směru, orientovat se podle pole a lesa a jet za nosem cesta necesta směr Chotíkov. Nakonec se přece něco objeví:)

Teď už slibuju, pojede se jen po cestě-po červené přes Chotíkov až na Krkavec a jednou z mnoha cest na Košutku-já to vzal kolem Obecního lomu, kde jsou moc pěkné terény. Pak jsem po CT 2151 dojel do města a sjezdem Kotíkovskou jsem se příbližil Lochotínskému parku a Kilometrovce, odkud už se jen stoupá na Bory přes Hvězdu asi nejlépe.

S těmito podzimními výlety už jsem ani moc nepočítal, takže 45 km pěkných. Průměrná rychlost 18,54 km/h...jak jsem se loudal přes pole.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Krkavec


čtvrtek 3. listopadu 2016

Quicktrip Nový rybník - Líně

9. 10. 2016
29 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Bory-Borský park-po žluté Valcha-letiště Lhota-Nová Ves-Líně-Nový rybník-částečně po místní červené Sulkov-Nová Hospoda-Borská pole-Bory


Začátek října, v předpovědi jen 20% pravděpodobnost srážek, tak ještě zkusíme výlet. Do tmy nezbývá moc času, prozkoumám nějaké pěšinky cestou k PR Nový rybník u Líní. Ze sídliště to beru přes Borský park na žlutou kolem přehrady na Valchu. Jak končí chaty ve směru na Sulkov, odbočuji vlevo a na cestička mě dovede až na letiště. Kolem motokár se mi nechce, objíždím areál s hangáry lesem. Cest je tu mnoho, chce to trochu orientační smysl a štěstí. Už jsem tu párkrát bloudil, tak vím, že je třeba před dálnicí jet zdánlivě malou stezičkou a vyjede se akorát u přemostění. Na dohled už je pak Nová Ves, projíždím tedy krátce po dešti vsí a pokračuji podél lesa na Líně. Trochu nám přituhuje s bahnem a mokrem, sem tam lehce spadne pár kapek. Já jsem ale neohrožen, 20% pravděpodobnost srážek svítilo celý srpen a nespadla ani slza z nebe.

Kolem Líňského rybníku se dostávám do Líní a Rybářskou ulicí už je to jen kousek k vyhlídkové plošině v PR Nový rybník. Na chvíli se mi naposled otevírá kousek nebe, ale po místní červené k mlékárně už stoupám za lehkého deštíku. Pokračuji přes silnici stále po místním značení na Sulkov, to už trochu déšť houstne. Ale ono určitě přestane...

Rozbahněnou cestou jsem se dojel až do Sulkova, kde se dostávám na CT 2259. Té se však držím jen na rozcestí U Fulínů, pak pokračuji příměji lesní cestou kolem Vejprnic dál na Novou Hospodu. Že je cesta zakreslená v mapě, to nic neznamená. Dva pokusy nevyšly, na třetí už jsem to radši objel na známou CT 2258 a pokračoval na Bory přes Borská pole po asfaltu  ve vodě.

Pěkné odpolední vyvytrání, škoda toho deště, jinak by to byla úplná pohodička. Průměrnou rychlost, 17,29 km/h srazilo to, že jsem část trasy plaval, jinak by bylo za necelou hodinku a půl vymalováno:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

PR Nový rybník, Líně

pondělí 31. října 2016

Zřícenina Kamýk, přívoz Nadryby

1. 10. 2016
67 km


Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Doudlevce-Slovany-Božkov-Švábiny-Červený Hrádek-po CT 2151 Zábělá-Zábělá podjezd-po zelené Dolanský most-po modré Chrást-NS Chrást-po CT 2159 Nová Huť-po modré Ostrý kámen, Kokotské rybníky, Hudlice, Osek, Kamýk-Pod Plecháčem-po červené Hradiště, Březina-po zelené Stupno, Všenice, Korečnický mlýn-přívoz Nadryby-Nadryby-Dolany-po žluté Věžka, Druztová-Zruč-Bolevecký rybník-po NS Údolím Berounky Plzeň-Depo 2016, Bory


Objevil jsem, že za humny uprostřed obce Osek u Volduch je zřícenina, kterou léta úspěšně míjim. Není tedy nad čím přemýšlet... Přes Plzeň se vydávám z Bor Samaritskou na Homolku a přes Petrohrad do Božkova. Ulicí U Památníku prudce stoupám a pokračuji na Švábiny, kolem Ústředního hřbitova a přes pole a lesem do Červeného Hrádku. Zde trochu nepochopitelně poprvé využívám CT 2151, která je pěknou spojkou k Zábělé. Dvě nepříjemné zatáčky po frekventované silnici jde nejpíš objet po pěšince, pak už se opět cesta ubírá do lesů kolem lesovny sjezdem k podjezdu na rozcestí zelené a žluté, načež pokračuji po notorisky známé, ale notoricky zábavné cestě nad Berounkou k Dolanskému mostu.

Bohužel pak následuje kruté stoupání do Chrástu po modré. Celkem náhodou jsem poté narazil na NS Chrást, kupodivu pěknou stezku nad Klabavou, která dovede například k CT 2159 směr Nová Huť. Zde se jede rychle, za běžného stavu vody se dá i přebrodit s opatrností Klabava a pak se opět stoupá a to těžkým terénem k Ostrému kameni až do 474 m n. m. Kolem obou Kokotských rybníků bylo tentokrát mnoho lidu, ale naštěstí díky delšímu suchu žádné močály:) Za Horním Kokotským rybníkem je třeba se probojovat asi 500 metry za každých okolností rozbahněnou lesní cestou, stále však značenou modrou. Kolem Hudlic už se zase jede ve vysokém tempu, následuje však šílená cesta zasypaná velmi ostrými odštěpky kamenů, kde mi jeden odletující kámen z boku poškodil plášť i s duší, takže jsem nakonec až u Druztové lepil.

Pár metrů po silnici do Oseka a už se blížím ke zřícenině Kamýk. Je to pár stěn, ale taky pěkná skalka a hezké místo s rozhledem na ves a blížší okolí. Ve výletu pokračuji po žluté a od lesa vrstevnicově k silnici z Volduch. Zde už se stoupá poněkud nepříjemněji. Jen chvíle odpočinku po červené a pak opět prudké, dnes asi nejhorší stoupání-lesem po šiškách, loni jsem tu jednou jel a od té doby hádam tak maximálně dvě srnky to tu mohli prošlápnout. S přestávkami se stoupá až k pěkné vyhlídce Hradiště a pak už se klesá a klesá do Březiny-doposud jsem to nezaznamenal v takovém rozsahu, ale je tu výběh pro jeleny, daňky a bůh ví co všechno zrovínka v říji. Na dlouho nezastavuji, není zrovna horko a čeká mě sjezd po zelené do Stupna a kolem Korečnického potoka přes Všenice ke Korečnickému mlýnu u Berounky.

Zbývalo asi půl kilometru po červené k přívozu. Na nerudného převozníka jsem reagoval s úsměvema  tak s ním nakonec byla i řeč a pěkný zážitek navrch, za 10 korun za osobu a 10 za kolo;D Od řeky se kupodivu stoupá a já si pamatuji, že jsem jednou jel cestou mimo silnici z Dolan do Nadryb. Z druhé strany jsem sice trefil odbočku k chatám, jenže cesta mě svedla podél Točínského potoka, kam jsem nechtěl. Místní mi poradili, že tímto směrem projedu/projdu, ale to jaksi nebylo to co jsem chtěl-nést kolo na zádech opuštěnou roklí. Radši bych po té cestě loukou nad řekou-tak příště další pokus. Do Dolan jsem tedy dojel po silnici, dál už zase pokračuji po žluté špatně sjízdným padáčkem kolem Věžky a do Druztové, kde už opravdu musím vyměnit duši a rychle pokračovat do Zruče nejkratší lesní cestou, první velkou odbočkou z NS Malochova stezka.

Ze Zruče se na Bory vracím kolem Košináře a Boleveckého rybníku po NS Údolím Berounky ke Štruncovým sadům, podél Radbuzy až k papírně a pak za nemocnicí od Lidlu nahoru.

Výlet plný zajímavostí a to jsem minul Hradiště, Věžku nebo Šternberskou hrobku ve Stupně. Takže doporučuji, co chvíli příležitost k rozptýlení. Místy však je třeba vzít v úvahu náročný terén s větším převýšením-celkově tedy pouhých 620 m, ale mně se to vzdálo více:D

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zřícenina Kamýk v Oseku
Přívoz Nadryby

Nad Berounkou u Dolanského mostu

Výběh Březina

Dolní Kokotský rybník
 

pondělí 24. října 2016

Kopec Hájsko nad Hájemi

25. 9. 2016
66 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Plzeň-Tyršův most-Vokounova lávka-Černice-Černý les-Losiná-Štěnovice-Štěnovický Borek-Čižice-po žluté Vysoká-po zelené Předenice-Snopoušovy-Háje-Osek-Řenče-Plevňov-Štihlov-Čertovo břemeno-Únětice-po CT 2143 Střížovice-V Babších-Chválenice-Nezbavětice-Losiná-Černý les-Černice-po žluté Vokounova lávka-Tyršův most-Plzeň



Kus cesty jsem měl obyčejný, to než vyjedu z Plzně, ale pak jsem začal objevovat. Do Losiné jsem tedy jel rychlostním způsobem přes Tyršův most, po NS Údolím Radbuzy k Vokounově lávce, po žluté skrz Černice, kde už je dokončená nová silnice včetně oduševnělých zácpotvorných zastávek a na Černý les po silnici na Štěnovice-do nich mířím, ale daleko zajímavější trasou přes chatovou oblast pod Losinou. Cesty vás pak s největší pravděpodobností svedou kolem myslivny do Štěnovic. Nad školou jsem je projel k Borecké cestě, abych se vyhnul silnici a následně u Borku mohl pokračovat kolem Dolního rybníku po příjezdové polní cestě k Čižickému potoku. Těsně před ním vidím zákazovou značku před sebou, tak to stáčím doprava a už už si myslím, že jsem zas v pasti soukromých pozemků. Naštěstí tam někomu ještě zbyl rozum a tak přeskakuji potok a dostávám se na cestičku vedoucí do Čižic.

Tam mi začíná první z několika náročných stoupání-po žluté. Terén se zhoršuje a sklon se zvětšuje. Naštěstí v lese je celkem příjemný chládek. I tak ze mě za chvíli leje. A na Vysoké jak jinak-nevím kudy kam. Dvě mapy a jedna skutečná situace okolí-tři reality-vyber si. Tu je čárkovaná cesta asfaltkou, tu neznatelnou kančí stezkou, tu zas neodpovídá směr a támhle zas je vyznačená sotva pěšinka na Google mapách, která takové drobotiny vůbec nebere v potaz. Dopadlo to tak, že jsem vyjel skoro až na Jelení vrch, "zkratkou" sjel až pomalu k PP Pod Smutným koutem, zas vystoupal k zelené turistické, ale odbočil moc brzo a místo do Snopoušov sjel do Předenic:D Kousek po silnici a vrátil jsem se do plánované trasy...

Ze Snopoušov jsem objevil jednu dost tajenou cestu vedoucí k nějaké samotě a do Hájů. V mapách.cz není od samoty žádná cesta značená, ale Google tam má skoro dálnici-prověříme. Nooo, pro hardcoráře:D Stoupá se na takový nenápadný vršíček o 524 m n. m., Hájsko, co je vyšší než Vysoká! A sice korýtkem od lesní techniky. Z Hájů do Oseka z kopce na srovnání po tom zápřahu, trochu proti větru na Řenče a takovou asfaltovou spojkou do Plevňova. Z jakéhosi centra vsi vede cesta dokonce s malým ukazatelem na Dolce. Jak se cesta stáčí, pokračuji kolem dvora Štihlov a vytrvale stoupám nad Libákovice horší cestou opět až do 570 m n. m. Asi půl kilometru je třeba sjet po silnici směr Letiny, kde začíná pěkná lesní asfaltová cesta se spoře značenou NS Čertovo břemeno a v mapě nevyznačenou CT, která vede až do Únětic. Projedu kolem Hadovky po CT 2143 do Střížovic přes malý vršek a pokračuji stále za nosem. Na konci vsi na křižovatce vjíždím do zemědělského družstva, abych se dostal na polní cestu, co vede k Babším. Chce to volit rozumně, posledních pár set metrů se cesta ztrácí, tak je dobé mít ověřeno, že je pole sklizené. Pak už se bez problémů sjíždí do Chválenic. Do Nezbavětic po silnici, strmým výšvihem k silnici č. 19 a dál rovně po polní cestě s očima na šťopkách, jestli nenarazim na zkratku k Bambousku. Narazil, ale na vracečku až skoro u silnice na Šťáhlavy. Beztak jsem ji zkusil, motal se lesem a lukami, ale dorazil jsem:)

Sjíždím do Losiné a do Plzně se vracím, jak jsem přijel-Černý les, Černice, po žluté Vokounova lávka, Tyršův most, Bory. Celkem 66 km s dramatickým převýšením přes 1000 m a to často v náročném terénu. I tak průměrná rychlost dosáhla skoro 21 km/h:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

sobota 8. října 2016

Zámek Domousnice (MB)

20. 9. 2016
37 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední


MB-Štěpánka-Na Celně-Řepov-po žluté Kolomuty, Dolánky-po modré Kladěruby, Nová Telib, Lhotky, Domousnice-po zelené Čížovky-Petkovy-Dlouhá Lhota-po CT 8184 Matrovice, Březno, Kolomuty, Řepov, Štěpánka-MB


Hezké počasí mě přesvědčilo k výletu, jenže kam tady kolem za zajímavým cílem v dosahu jedné hodiny? Zkusíme zámek v Domousnici, ač je nepřístupný jako většina zámků v okolí.

Našel jsem v mapě cestu mezi Řepovem a silnicí na Jemníky, jedu tedy přes Štěpánku a po žluté skoro až k dálnici, pak mezi chatkami k silnici na Jemníky a v první zatáčce za dálnicí skutečně vede cesta do Řepova. Vracím se na žlutou, po níž jedu přes Kolomuty do Dolánek po zpevněné polní cestě. nejtěžší dnešní úsek mě čeká po modré z Dolánek do Kladěrub, máme tu jak lesní terén, tak intenzivní stoupání. Pak už se rychle a bez problémů dojede do Nové Telibi. Z nastoleného tempa není třeba ani nadále ubírat, cesta je slušně značená, až u Lhotky je vpravo na stromě schovaná značka. Když se o 100 m dl odbočuje do lesa, už je přede mnou poslední část k Domousnici přes kopec Křemenice. Nejde o nic drastického, z druhé strany se stoupá prudčeji. Zámek je až za vsí, ale není problém ho najít, vede kolem něj modrá turistická značka. Někdo tu bydlí, ale zazadu si ho lze prohlédnout přes hradbu:)

Na cestu zpátky se vydávám po zelené přes Čížovky. Značená je čárkovaně, ale jde o slušnou cestu. Značení je staré, ale stejně není kam sjet. V Petkovech najíždím na silnici a přes spojenou vesnici (opravdu hodně) Dlouhá Lhota pokračuji bohužel už klasicky na Boleslav, zde není jiná možnost totiž. Po CT 8184 tedy míjím matrovické rybníky, projíždím Březno, Kolomuty i Řepov, načež zbývá projet za Olympií opět do Štěpánky a vrátit se do centra Boleslavi.

Zas za vydatného šera doma...Výlet při průměrné rychlosti 22,28 km/h náročnější, jinak docela malé převýšení a pěkné cesty, kde nejezdí auta.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati



Zámek Domousnice (nepřístupný)

pondělí 3. října 2016

Mnichovo Hradiště (MB)

15. 9. 2016
44 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

MB-Radouč-po žluté Josefův Důl-po červené Bakov n. Jiz.-Veselá-Ptýrovec-(po CT 17) Mnichovo Hradiště-podél trati Veselá-Buda-Zájezdy-Avion-po modré Baba, Horní Stakory-Chaloupky-MB


Mnichovo Hradiště volá, dny jsou krátké, takže na jakou přímou cestu padne volba? Z Boleslavi podél Jizery, tedy nejprve na Radouč, po žluté sjet po pěšince do Josefova Dolu a pak singlem nad řekou pod Chudoplesy. Je to nahoru dolů, ale zábavná techničtější cesta i s výhledem na Zvířetice. Bakov projíždím kolem trati a za koupalištěm pokračuji štěrkovou cestou na Veselou. Polní zkratka k CT MHC se mi neukázala, takže musím projet ves po hlavní silnici a před průmyslovým parkem odbočit vlevo. Cyklotrasa vlastně značená není, takže k jezu Ptýrov s mlýnem to chce zvolit ty správné odbočky-za Veselkou doprava, ale pak hned doleva na prašnou cestu, podél rybníka, u parkoviště opět doprava a pak ještě jednou-to abyste se nevydali přes řeku. Překonává se tak jen náhon Veselka a to už se blížíme k Mnichovu Hradišti. Po CT se dojede až do centra. Já se podíval od kostela sv. Jakuba na zámek. Kupodivu už se zapadajícím sluncem a rychle se vydal zpět.

Ještě v Hradišti trable-za tratí je pěkná cesta, ale není jak se na ní dostat. Musí se přes most po silnici z Mimoně a pak slézt po stráni na cestu zpět pod most na druhé straně trati -_- Pak už o ale naštěstí jede a cesta skutečně vede tam, kam má-k Veselé. jen podjedu dálnici a cestou pro údržbu pokračuji k Budě. U rybníku Pátek odbočka vpravo na Zájezdy-kus po rozbité silnici, ještě asi 100 m směrem na Horku a pak šikmo vlevo do lesíka s bažantnicí. Vyjede se u Mráchova. Před dálnicí odbočuji na modrou k motorestu Avion a pokračuji stále strmějším stoupáním na Brejlov. Z Brejlova je to asi jen kilometr k Babě. Bohužel už je takové šero, že si to moc neužívám v lese. Zvlášť v prudkém klesání s mnohými nástrahami přes Dědka do Stakor to není ideál. Jak se vyjede z lesa, hned je o se světlem lepší. Už zbývá jen dojet kolem Chaloupek ke sjezdu na Průmyslové v Boleslavi a je to. Blbý, i když krátký úsek přes dálnici. Pak už lze pokračovat po cyklostezce.

44 km s průměrnou rychlostí 19,87 km/h. Vybral jsem trasu s náročnými úseky kolem Jizery a přes Babu, takže občas je potřeba do toho trochu šlápnout a převýšení na krátké trase činí nezanedbatelných 600 m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Západ nad zámkem Mnichovo Hradiště

středa 28. září 2016

Zelená hora u Nepomuku

10. 9. 2016
91 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-Vokounova lávka-Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Útušice-Štěnovice-Štěnovický Borek-Kordán-po NS Nebílovy Prusiny-Netunice-po červené Sukořín-Hadovka-Čertovo břemeno-Chocenický Újezd-po žluté Bzí-Čabuzí-Jarov-po červené Prádlo, Nepomuk-Zelená Hora-Klášter-po modré Dubeč, Kámen-po zelené Buková hora, Velká skála, Blovice, Zdemyslice, Vlčtejn, Chouzovy, Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-Městský les-po žluté Černice, Čechurov-po CT 3 Škoda park-Bory


Celý volný den znamená výlet na Zelenou horu, už jsem na ní měl spadeno déle. Bohužel kolem státovky na Nepomuk je poměrně málo paralelních cest, kde by se dalo jezdit. I tak to stálo za to, 91 km...

Pokud si nechci vyloženě zajet, nemám moc možností kudy z Plzně, sjel jsem k Tyršovu mostu a pokračoval k Vokounově lávce, za níž nenápadně začíná pěšinka po pravém břehu Úhlavy do Hradiště. Pak polem po NS Údolím Úhlavy do Radobyčic, které projíždím ulicí Sportovní a vlastně až do Útušic jedu kolem řeky. Nejprve kolem chatek, pak obkroužit meandr po louce, pod dálničním mostem (v kopci od řeky doleva) a už nás vítají Útušice. Do Štěnovic po silnici, je to kousek, od zámku nás čeká dlouhé stoupání, nejprve k lomům po asfaltu, pak po lesní cestě nad Borky. Celkem možná skoro 200 m převýšení. Ze Štěnovického Borku míří k červené turistické u Kordánu. Je to trochu náročnější trek, končí brodem a pak už se stoupá k Nebílovům a dá se i na Prusiny po NS Nebílovy. Z Prusin mířím po červené přes Netunice do táhlého kopce na Sukořín a kousek před rozcestím Svatá Anna si zkracuji cestu do Hadovky lesní neznačenou cestu. Zpočátku je velmi dobrá, za křižovatkou se ztrácí, ale dá se probít. Horší je to se zkratkou k Čertovu břemenu, kde by měla podle mapy vést velká cesta. Asi jsem ji úplně netrefil, protože jsem jel spíš takovým průsekem v lese, než po cestě. Naštěstí to netrvalo dlouho a dojel jsem k asfaltce, která mě stočila kolem Čertova břemena na Chocenický Újezd. Z téhle strany jsem ho nepoznal, ale jakmile jsem uviděl žlutou, už jsem byl doma-neprůjezdný úsek zarostlou alejí a stoupání na Kůs. Tentokrát to bylo lepší, pole sklizené a pod kopcem ostružiny na chuť:)

Po žluté jsem tedy dojel do Bzí, kde se na konci vesnice loučím se žlutou a pokračuji přímo přes Čabuzí do Jarova. A z Jarova už je cesta jednoduchá-až po červené pod Zelenou Horu. Cesta je dobře značená a jede se pěkně, zvlášť do Prádla se dlouho sjíždí s krásným výhledem přes několik údolí na zámek. Z Prádla se lesní cestou prudce stoupá k poustevně po lesní cestě, stále se však dá jet. Ještě se tedy dostat přes frekventovanou silnici I. třídy, úvozem k červenému baroknímu mostu a jsme skoro tam, už jen poslední stoupání na vrchol. Tedy ehm-není zavřený jen zámek, ale celá hora. A pečlivě oplocená, jak se nadále ukázalo. Je mi to divné a nejsem sám, díru v plotu jsme však nenalezli. Vydávám se zklamaný do Klášteru po modré. Cestou potkávám několik stezek vedoucích nahoru a jedna, už na dohled Klášterského rybníku, vypadá velmi nadějně. Abych to zkrátil, horu jsem asi dvakrát obkroužil, narážeje na další a další ploty (copak tu je nějaký supertajný vojenský objekt?) a nakonec se pěšky přecijen vyškrábal k zámku Zelená Hora. Ale jen tam opět zpoza plotu-nerozumim. Cestou zpět jsem ještě musel překonat v příkrém svahu schválně pokácené stromy přes cestu a pak sjížděl po pěkné pěšině opět do Kláštera.

Vrátil jsem se na modrou a dlouho v horku stoupal přes Dubeč a památník amerických letců k vyhlídce Kámen. Do Blovic jsem se rozhodl využít zelenou přes Bukovou horu-to znamená stoupání do 651 m n. m., po asfaltce. A pak předlouhý sjezd až do Blovic s malou odbočkou k Chocenické velké skále. Z Blovic opět přes kopec po modré do Podhájí, Zdemyslic a vyčerpávajícím stoupáním do Vlčtejna. Do Chouzov už se nejede po silničce, ale z kopce to rychle odsýpá. Do Plzně už přesně vím, co mě čeká-neoblíbený kopec k Babším polní cestou, po červené do Losiné, kolem chatek Pod Radyní a od rozcestí Městský les po žluté přes Černice k Vokounově lávce. Zbytek jsem dorazil po CT 3 ke Škoda parku a Samaritskou na Bory.

Sice horko a sucho, ale parádních 91 km. I když s hořkou příchutí nevychutnaného zámku, kolem kterého hodně klesla dobýváním průměrná rychlost. Zato 1800 m převýšení je uznáníhodná hodnota;P

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Prádlo a zámek Zelená Hora


Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Vyhlídka Kámen v PP Chejlava

Vyhlídka Kámen v PP Chejlava

sobota 24. září 2016

Zámek Vinařice (MB)

7. 9. 2016
34 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velká

MB-Štěpánka-po modré Karlův vrch-po červené Švédské šance-po NS PP Chlum Chloumek-zámek Vinařice-Černovna-Sýčina-Libichov-Voděrady-Kosořice-Pěčice-po CT 143 Úherce-Týnec-po žluté U Doubku-po modré Boží Voda-Jemníky-Štěpánka-MB


Zámky v okolí Boleslavi jsou vesměs nepřístupné, přesto se pojedu na jeden z nich podívat, a sice Vinařice. Není to moc daleko, jen se člověk musí vyhoupnout přes Chlum. Vzal jsem to ze Staroměstského náměstí Štěpánkou a po modré pod Chlum, nahoru jsem se vyšplhal po červené. Bylo horko a tak se v tom prudkém stoupání dá pěkně zapotit. Od Švédské šance jsem to vzal po NS PP Chlum, kudy jsem ještě nejel. Do Chloumku je to kousíček a pak ještě jednou tak daleko po silničce do Vinařic k zámku. Nejlépe je ale asi stejně vidět zespoda odněkud z Dobrovic. Kousek se vracím, pojíždím sadem a mířim přes Sýčinu stále za nosem přes trať k Libichovu. Asi tři čtvrtě kilometru jedu po silnici na Dobrovice a pak sjíždím na polní cestu do Voděrad.

Do Kosořice je to jen kousek po silnici a pak už zas odbočuji na prašnou polní cestu do Pěčic. CT 143 mě dovede do Úherec a starou známou stezkou prudce stoupám do Týnce. Směrem ke žluté jsem se pokusil zkrátit cestu, ale nedopadlo to moc dobře. K Doubku jsem ale dojel a vydal se vzhledem k postupnému stmívání po dobře vypadající nábližce směřující na Boleslav. Samozřejmě to s ní bylo tak, že mi pořád dávala naději, že se úplně neztratí, ale byla horší a horší. Překonal jsem několik padlých stromů i mezí značně porostlých ostružinami, takže jsem rád, že to bylo bez defektu a dokonce jsem dojel až k modré-uf:) Jenže to nebylo vše, po modré jsem nechtěl stoupat od Boží Vody, Tak jsem se rozhodl sjet podle mapy úplně jasnou cestou do Řepova. Tak jasná, až jsem ji nenašel a opět se prodíral lesem, až jsem dojel do Jemníků. Lepší než drátem do oka, odtud už je to kousek zpět přes Štěpánku do centra MB.

Relativně náročnější výlet vzhledem k jeho délce-jak převýšením, tak volbou terénu. Hodilo to 34 km a skoro 500 m převýšení s průměrnou rychlostí 18,76 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Vinařice u Mladé Boleslavi
 

středa 21. září 2016

Rozhledna Vrchbělá (Mladoboleslavsko)

31. 8. 2016
46 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

MB-Radouč-po žluté Michalovice-po červené Čistá-Bělá p. Bezdězem, žst.-Plužná-Bělá p. Bezdězem-po červené rozhledna Vrchbělá-Bělá-po CT 0060 Bělá, žst.-Bítouchov-Dalešice-Debř-po červené vodárna-MB


S rozhlednou Čížovka jsem měl smůlu i napodruhé, tak teď ještě vyzkoušet rozhlednu Vrchbělá v inline parku Bělá. Je to poměrně daleko, takže žádné otálení. Z Boleslavi jsem vyjel přes Radouč, Michalovice a dále po červené přes Zadní Důl do Čisté. Pěkně to tam stoupá v kaňonu. K nádraží do Bělé přejíždím po silnici. Řeknete si-to je to teda daleko. Jenže Bělá má asi deset kilometrů... Navíc jsem netrefil tu nejlepší odbočku a zamířil na Plužnou. Krom kilometrů to byl také nezanedbatelný kopec navíc. Takhle mě čekal sjezd k trati a ještě jedno stoupání zpět k městu.

Z Bělé už je cesta navigačně jednoduchá-jede se po červené až k rozhledně. Asi kilometr a půl se sjíždí od náměstí kolem koupaliště do údolí, pak červená pokračuje do lesa, kde jsem čekal brutální nástup. Nebyl pohodový, ale docela dobře se jelo, cesta nebyla zarostlá a stoupalo se pozvolna-moc hezké:) A vyjede se na konci areálu inline parku, jen kousek od rozhledny s podivným názvem Vrchbělá. A mám štěstí, je otevřená. Vystoupám 22 m a kochám se pohledem od Ještědu přes Ralsko a Bezděz, za nímž se už sklání slunce.

Na cestu zpět vyrážím po příjezdové cestě k motorlandu a pokračuji velmi táhlým údolím periferie Bělé kolem rybníku Slon po CT 0060. Dlouhé snad i desítky minut se jede městem připomínající spíš chatovou osadu mírně z kopce, až se vyjede opět u železniční stanice. Stoupám ulicí Pražskou a nahoře odbočuji k modré na Bítouchov. O té už je známo, že tam to jede jedna báseň. Na Bítouchov není ikdo zvědav, vzal jsem to přímo k zelené do Hrdlořez, ale dál jsem se rozhodl sjet k Jizeře, nejlépe na protější břeh v místech Josefova Dolu. O cestu jsem měl strach, byla jen čárkovaná na mapě. Jel jsem statečně, maje radost, že cestou letim, až jsem se dostal na kraj vsi, ale jaké?:D Ukázalo se, že se jedná o Dalešice, tak mě čekal ještě kus cesty po silnici zpátky do Debře. Do centra jsem to vzal po červené k vodárně a přes Michalovice a Rožátov.

Noo, 46 km takhle po práci, hezký a rychlý výlet-23,71 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Vrchbělá
Bezděz z Vrchbělé

inline park Bělá

Rozhledna Vrchbělá s Bezdězem

úterý 20. září 2016

Těnovická buddhistická stúpa

20. 8. 2016
58 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Bory-Škoda park-Slovany-Světovar-Božkov-Buková-Letkov-po žluté a NS Hůrka, Sedlec-po zelené Sedlecká skála, Svidná-Neslivský rybník-po CT 2154 Kornatice-po CT 2039A Lipnice-Těnovice-buddhistická stúpa-Lipnice-Milínov-Šťáhlavice-Vymrovka-Kozel-po modré Šťáhlavy-po červené Starý Plzenec-Plzenecká železnice-PP Andrejšky-Černice-po žluté Čechurov-po CT 3 Škoda park-Bory
 

Po losinském triatlonu jsem využil volného dne a ještě jsem se šel vyjezdit, a to k buddhistické stúpě v Těnovicích, což je první a dosud snad i jediné podobné místo v celé republice.

Vyjel jsem přes Doudlevce na Slovany, pokračoval přes Světovar do Božkova a nakonec jsem se rozhodl jet do Letkova přes Bukovou. Jede se až téměř na kopci poslední ulicí v Božkově doprava. Nastoupané metry zas rychle sjíždím k pár domkům schovaným v hlubokém údolíčku, načež zas prudce stoupám nově po vyspravené cestě k silnici na Letkov. Za Letkovem se táhle stoupá po silnici, podjede se dálnice a po 200 metrech odbočuji po žluté do lesa. Nejprve se stoupá, ale čeká mě i sjezd zarostlým úvozem. Na křižovatce cest pokračuji po "NS Stará Plzeň a kupci" na Hůrku a opět klesám Sedlcem.

Už se můžu těšit na kololezeckou stěnu po zelené k Sedlecké skále. Po pár metrech to přestane být tak dramatické a už se přibližuji Kozlu. Ze Svidné však pokračuji mírně vlevo po asfaltce, kde mě čeká rychlý úsek směrem k Neslivskému rybníku. To už jedu po CT 2154 na Hádek, po pěkné rychlé lesní asfaltce bez aut. Z Hádku jedu stále rovně, do Kornatic. Zde jsem chvíli lovil CT 2039A do Lipnice. Na mapě se mi to zdálo jako kousek, ale i když jsem držel vysoké tempo, cesta mi moc neutíkala, jak se tak táhla do kopce. Z Lipnice už jsem to měl téměř na dohled do Těnovic. Stúpa není nijak označená, ale je na kopečku nad vsí a tak tam lze jednoduše instiktivně dojet. Pokochal jsem se pohledem, nekroužil jsem kolem, abych si naklonil Buddhu. Raději jsem vyhledal a opět risknul cestu-zkratku zpět do Lipnice. Na mapě opět všechno jasné, dvakrát doleva hned jak to půjde a dojedu k silnici.

No...tak nejprve pěkně ostrý sjezd a pak spousty a spousty nejasných cest necest. Nějakou jsem se vydal, vypadalo to nadějně i na druhé odbočce, ale pak cesta skončila u nějakého posedu a kus jsem dojel po louce. Nevyšlo to až tak špatně, ale ideál to také není. Tak kilometr zpět do Lipnice, do Milínova přes kopeček a pak pěknou zkratkou bez aut ke Šťáhlavicím dlooouhým sjezdem. Jen pozor na závory. K zámeckému areálu Kozel projíždím podél řeky kolem chatek na pravém břehu a vyjíždím po modré alejí do Šťáhlav. Ze Šťáhlav už jsem delší dobu nejel po červené do Plzence. bohužel cesta trochu zarůstá, ale stále je sjízdná, takže doporučuji pro ty, kdo nechtějí jet po silnici. Čaká na vás samozřejmě docela náročné stoupání, tomu se vyhnout nedá. Projíždím po lesní cestě na jižní straně Plzence kolem Plzenecké železnice pod Andrejšky. Tam není příliš dobrá cesta, jedná se ale o krátký úsek, než se sjede ke střelnici a přes les do Černic.

Na Bory se vracím po žluté turistické k Vokounově lávce, poté CT 3 ke Škoda parku a Samaritskou ulicí. Tak jsem dokonce po poměrně vyčerpávajícím triatlonu ujel ještě 58 km, průměrná rychlost 20,63 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Buddhistická stúpa Těnovice

pondělí 12. září 2016

Vinec (Mladoboleslavsko)

17. 8. 2016
31  km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední
MB-Bezděčín-Nepřevázka-Strašnov-Podhrušov-Hrušov-Niměřice-Strenice-Řehnice-Vinec-po červené MB


Jeden z dalších popracovních výletů na vyvětrání hlavy. Sám se divim, ale ještě jsou tu cesty, které neznám, třeba jako cyklostezka z Bezděčína do Nepřevázky prostředkem pole. Musí se k ní jet po přivaděči na dálnici, ale jinak dobré:) Asi nejlepší je vzít to přes Saharu, já jel po cyklotrase podél letiště. Pak tedy ten přivaděč, lehce do kopečka do Nepřevázky a po vedlejší silničce do Strašnova, do kterého se docela stoupá. Na konci vsi odbočuji doprava do lesa. Dokonce je tu stále asfaltová silnice a pěkně se sjíždí, až pod dálnici. Asi 50 m se pak musí po hlavní silnici a opět odbočuji směrem k Jizeře. Projede se lesíkem a jedna z cest vás dovede po louce k lávce v Podhrušově.

Tím se dosáhlo minimální výšky a tak se do Hrušova poměrně prudce stoupá po panelové cestě. Pivaři na terásce na mě koukají v sedm večer jak na zjevení, ale to už jsem v polovině cesty. Po něčem mezi cestou a silnicí pokračuji přes koleje k trochu víc silnici. Stále rovně vede už jen polní cesta, následně "vyspravená" hrubým štěrkem, tady se moc dobře nejede. Křižuji tah na Mělník a pokračuji kolem prazvláštního hororového poloopuštěného statku Hájek do Strenic. Proklikatím se ještě celou obcí přes údolí a vyjíždím směrem do Krnska. Po dlouhé rovince však odbočuji do Řehnice, odkud už mam prozkoumanou lesní cestu skrz viadukt k Jizeře. Poslední úsek do Boleslavi dojíždím po červené turistické přes VInec a pěšinkou z nádraží k Česaně.

Příjemný výlet, škoda že jsem až teď zjistil, že jsem jel nedaleko "zbytků hradu" Malkov a zámku Krnsko. Jistě by stály za to...:D 31 km s průměrnou rychlostí 22,1 km/h, takže taková rychlovka.


neděle 11. září 2016

Triatlon Losiná 2016

20. 8. 2016
16,6 km

Obtížnost: triatlonový závod


Po roce opět na místě činu. Proběhla lehká čtrnáctidenní příprava, hlavně ta plavecká, protože kolo a běh provozuju pravidelně. V pátek před závodem jsem si naordinoval odpočinek, v den závodu nás pak čekalo pěkné počasí, avšak mnohem teplejší, než by bylo optimální.

Startovalo se v jedenáct dopoledne. Tak akorát na to, aby už byl člověk probuzen. Muži, co se účastnili předchozího ročníku, startovali ve třech vlnách podle loňského času. Ženy se vešly do jedné, té úplně první vlny, takže nebylo co řešit. Deset minut po ženách jsem se tedy chystal na start v první vlně...

100 m plavání pohodička v vyšetřenou energií a první z bazénu. Trochu mi trvalo převléknutí, ale i tak jsem vyjel asi čtvrtý na cyklistický okruh. Z Losiné se dost klesá až do Štěnovic, postupně jsem těch pár jezdců přede mnou stáhnul a jeli jsme ještě s jedním závodníkem na čele. Chvílema jsme se střídali, ale já bych potřeboval o něco těžší převod, jeli jsme přes 40 km/h a frekvence nenesla efektivitu ve zrychlování. Bohužel hned jak se terén srovnal, můj sparing se někde ztratil. Do Čižic jsem se ještě držel, ale pak mě dohnal favorit závodu v trojčlenné skupině. V táhlém stoupání do Borků jsem jim nestačil. Jak je vidět, chybí mi tempové tréninky na silnici. Vzdalovali se mi bohužel docela mocně a na křižovatce, kde se odbočovalo zpět na Losinou, už jsem je měl z dohledu všechny tři.

Kolem depa byla spousta lidí, tak jsem nedokázal odhadnout, jaký mají náskok-zřejmě docela veliký. Kolo jsem ale nemoh hnát do krajnosti, protože běh mám poměrně silný a nechtěl jsem úplně vyhnít. Minimíálně zpočátku to vypadalo, že se vyplatilo. Průběžně jsme předbíhali další ženy, ale i pár můžu, což mě povzbudilo a až k úřadu jsem měl pocit obří rychlosti oproti ostatním závodníkům. Buď to byli ti slabší ze špice závodu nebo mi pak došla síla. Přestože jsem pod kopcem měl všechny před sebou na dohled, nedokázal jsem jim zatnout tipec. Stoupání k lamám je nejhorší v tom, že je za větrem a na výhni. Pro mě špatné podmínky, ale velmi potěšila občerstvovačka dole na konci vsi:)

Běžel jsem na hranici moměntálních možností, až mi z toho nebylo dobře. V půlce kopce mě ještě naneštěstí předběhl nějaký mladý borec a ani jsem se ho nedokázal udržet. Docela smutné. I když jsme se prvnímu běžci přibližovali, po prudké obrátce za polem už je jen málo času do cíle a tak jsem nestihl předběhnout ani na třetí pozici. Byl jsem smířen se třetím místem ve své kategorii, do 40 let. Jenže to by se nakonec nesmělo ukázat, že ve druhé vlně závodil člověk, který nakonec všechny očadil! Takže na mě zbyla čtvrtá pozice a velká výzva do příštího roku, významně se zlepšit na kole. Protože o tom tento triatlon je. To ovšem není sázka na jistotu, protože jezdím na kole pro radost a nejlépe úplně mimo silnice, takže takovéhle intenzivní monotónní tréninky se za takových podmínek těžko provozují. Uvidíme, co se s tím dá do příště dělat... Průměrná rychlost přes 24 km/h i s tříkilometrovým během.



Triatlon Losiná


pondělí 5. září 2016

Čertova hráz

14. 8. 2016
73  km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-po NS Údolím Radbuzy Štruncvy sady-Zadní Roudná-Mikulka-Malý Bolevec-Senecký rybník-PP Doubí-Orlík-Třemošná-po žluté Českobřízský mlýn, Žichlice, Třemošnice-Třebekov-Jarov-Dobříč-Koryta-Dolní Hradiště-PP Čertova hráz-Kozojedy-Borek-Břízsko-Čívice-Kaceřov-Chotiná-Žichlice-po zelené a místní zelené Česká Bříza-Zruč-Senec-po žluté Bílá Hora, u sv. Jiří-po CT 3 Prazdroj-U Ježíška-Papírenská lávka-Bory

  
Pohledem sjíždim po mapě a první, co mě utkví, je PP Čertova hráz u Kozojed. Neni to úplně blízko, ale dobře, vybereme nějakou přímou cestu. Skutečně se taková našla, vede z Bor pod nemocnicí k Radbuze, pak po NS Údolím Radbuzy ke Štruncovým sadům, za lávkou nad soutokem hned doleva, do Luční ulice a na Zadní Roudnou. Abych se vyhnul nedělnímu letnímu návalu u Boleveckého rybníka, jel jsem přes Mikulku, to znamená hned pěkně ostré stoupání. Následuje sjezd do Malého Bolevce a jednou z pěšinek od Ostende k Seneckému rybníku. Po hranici území PP Doubí a Orlíku pokračuji jen pár metrů po modré a sjíždím do Třemošné. Sklárenskou ulicí se dostávám ke trati a pomalu se dostávám do části za vodou, kde se chystám jet po žluté. Ta mě kolem VN na Bílém potoce dovede k Českobřízskému mlýnu. Pokračuji totiž na Žichlice, před nimiž je známý a oblíbený brod. Abych měl změnu, dojíždím do vsi po louce za brodem, nikoliv po žluté. Na ni se ale vzápětí vracím a až těsně před statkem Třemošnice uhýbám vlevo do kopce, na Třebekov. Zde se dá spolehnout na směry a velikosti cest, což mě překvapilo a potěšilo...že jsem nebloudil, jak bývá zvykem.

Kolem třebekova vznikla nová (Jarovská) NS. Ty využívám asi na 500m, než se vydám do Jarova. Ten vyloženě škrtnu a pokračuji ve směru polní cestou na kraj Dobříče. Objíždím zemědělské družtvo a vydávám se opět po polní (šotolinové), velmi prašné cestě do Koryt. Cyklotrasy Baroko jsou výsměchem, vůbec nemá smysl je brát vážně. Další úsek je ve znamení parádního sjezdu přinejmenším o 120 výškových metrů ke Střele. Já jel po silnici, asi se dá najít nějaká zkratka lesem. Jen o trochu méně se vystoupá zpět v serpentýnách do Dolního Hradiště.

Teď už mi jen zbývá risknout cestu k Čertově hrázi. Jediní dva človíčkové na návsi mi neuměli poradit, jak to tam vypadá...a musim říct, že zpočátku velmi nadějně (a to je zrádné). Mířím skálopevně ke Kralovickému potoku, maje spočítáno, že mě čekají tři brody. První špatenka-hluboký, velké kameny, vysoké břehy-neprůjezdné, potok však překonávám o pár metrů výš. To by ještě šlo. Třetina za námi. Další brod byl průjezdný špatně, ale pořád bylo dobré, že tam existuje cesta. Jenže se to samozřejmě spíše horšilo. Ale když mě čekal ten poslední brod...hmm, leda kulový. A přidaly se popadané stromy, hluboké bahno a vysoké kopřivy. To je výběr. Jenže na návrat už je pozdě, jsem rád, že už mam za sebou to, co mam. Bohužel mě čekají asi další tři brody, k tomu navíc cesty vyjeté motorkáři a už vůbec netušim, kde jsem. Poslední, pěkně hluboký brod je přímo u PP Čertova hráz, jenže samotné skalní útvary jsou zarostlé a tak z nich člověk vlastně nic nemá. Podle toho vypadá i obrostlá cedule. Pro mě dobrý důkaz, že jsem nadobro nezabloudil v pralese, aspoň nějaké plus. A to už je začátek prudkého stoupání kamsi. Jo, tak ke Kozojedům. Koukám, kde jsem se ocitl a na to, že jedu už přes dvě hodiny, to naznačuje menší problém.

Velím tedy pro rychlý ústup zpět. Borek, bum a je to tam, sjezd ke Střele, paráda. Za normálních okolností by mě zlákala odbočka nějakého maratonu (Spoke maraton tudy asi nevede?) do lesa, jenže já musim před tmou dojet ještě tak 30 km. Takže táhle stoupám do Břízska. Nohy kupodivu jedou, takže i do Čívic to šlo dobře, vyplatí se zkrátit si cestu a minout samotnou obec. V aleji si natrhat jablka nebo o kus dál právě zralé švestky:) Silnička je tu pěkná, vlní se krajinou a provoz tu není, to je mi útěchou. V Kaceřově si od zámku opět zkracuji cestu a sjíždím k Třemošné, kde je úplně nový povrch, no nádhera. Za říčkou okamžitě odbočuji na Chotinou a už vím, že se mi nebude chtít do stoupání na Žichlice, přičemž počítám, jaká ještě stoupání musím dnes absolvovat. Tak třeba hned ze Žichlic po zelené na kopec U Petra je docela nepříjemné, po lesní pěšině. Není to ale tragédie, po místní zelené pokračuji přímo do České Břízy a polní cestou do zemědělského družstva ve Zruči. Taková klasika, až tam jednou bude pes, budu hořce litovat, že jsem prolez tím plotem.

Kousek po modré, přejíždím přes Senec na rozcestí Pod Vysokou, kde na mě čeká žlutá turistická. Po té jedu přes Bílou Horu až ke sv. Jiří. Po CT 3 pak jedu už obvykle k pivovaru, následuje přejezd po Šumavské k Ježíškovi, přes Papírenskou lávku a spodem nad plovárnou k Lidlu a za nemocnicí na Bory.

Škoda trochu, že ta Čertova hráz neni lépe vidět, ale výlet to byl pěkný a zajímavý, přímo tam jsem zahlédl pár daňků, což se ve volné přírodě zrovna moc nevidí. Celkový účet je 73 km s průměrnou rychlostí 20,3 km/h. Ale to jen díky tomu, že cestou zpět jsem to valil po silnicích.
Brod Žichlice

čtvrtek 1. září 2016

Rozhledna Čížovka po dvou letech

11. 8. 2016
46 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

MB-Kosmonosy-Horní Stakory-Dolní Stakory-Husí Lhota-Obora-Lítkovice-Solec-Malobratřice-Čížovka-Drhleny-Suhrovice-Kněžmost-Žantov-Lítkovice-Chlumín-Žabokliky-Úhelnice-Husí Lhota-Valy-MB


Dva roky zpátky jsem byl na rozhledně Čížovka. Byla zavřená, tak to zkusím znovu. Bohužel je to trochu z ruky, tak jsem to vzal po slušnějších cestách. Vyjel jsem přes mladoboleslavské sídliště do Kosmonos a po silnici přes Horní Stakory do Dolních Stakor. Hned na kraji vsi odbočuji doleva mezi baráky a projíždím polem a přes lesík ke stavení náležící k Husí Lhotě. Kousek za Lhotou směrem na Sukorady vede cesta do polí, kude přesně chci jet. Nechám se jí vést až k Sukoradské stoce, kde to beru prudce vlevo, abych se dostal do lesa a mohl pokračovat podél polygonu jednou z mnoha cest na Oboru. Je to tam poměrně zmatené a bez orientačních bodů, ale projet se dá.

Chtěl jsem do Lítkovic, bohužel jsem nenatrefil na žádnou cestu dřív než za rybníkem Roztěpel, ale aspoň že nějaká cesta tam byla. A dokonce mě vynesla na panelovou cestu vedoucí k polygonu, ze které jsem zanedlouho odbočil doprava do Lítkovic. Projel jsem touhle zapomenutou vsí na Solec, trochu se to táhne, ale rozhledna už se na obzoru ukazuje:) Pár metrů po hlavní silnici a začíná stoupání , které končí de facto až na Čížovce. Solcem se projede za nosem, až se dojede na kraj Malobratřic, načež zbývá poslední půlkilometr stoupání k rozhledně Čížovka-stále zavřené:( Prý majetkové spory, velká škoda.

Začíná tedy cesta zpět dlouhým klesáním do Drhlen. Odbočil jsem zde, abych se projel kolem rybníků s pěkně renovovaným okolím. Vyjíždím v Suhrovicích a pokračuji do Kněžmostu, nejlépe jet po CT 8150, kterou jsem minul. Kněžmost tak není úplně třeba projet a pokračuje se do Žantova. Zde se sjíždí na malinkatou silničku zpět do Lítkovic, pak ještě menčí do Chlumína a úplně mrňavou do Žaboklik!:D Přesně jak to tu vyjmenovávam, tak rychle cesta odsýpá. Přes Úhelnici do Husí Lhoty už po zas o trochu slušnější silničce. Cestou utrhnout nějaké to jablko a hurá do Valů, kde konečně na závěr cesty sjíždím do polí na Chaloupky. Cesta ústí na dálničním sjezdu, což je velké mínus, ale takhle večer to není o život a po Průmyslové se dá jet po cyklostezce. Vracím se na Staroměstské náměstí s 45 km a průměrnou rychlostí 22,2 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Čížovka

úterý 30. srpna 2016

Radeč, zřícenina Mitterwald

6. 8. 2016
88 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-po NS Údolím Radbuzy Štruncovy sady-po NS Údolím Berounky Bolevecký rybník-Bílá Hora-lávka Bukovec-Bukovec-Zábělá podjezd-Zábělá lesovna-Dýšina-Nová Huť-po NS Kokotské rybníky Bušovice-Nový Dvůr-Březina-po zelené Sklená Huť-zřícenina Radeč (Mitterwald)-po červené Těškov-Mýto-Medový Újezd-PP Trhoň-Pavlovsko-Dlouhá Louka-Hrádek-Mirošov-po modré Kamínky, Hádek-po CT 2154 Kozel-Šťáhlavy-Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-Černice-Vokounova lávka-Tyršův most-Bory


Dnes jedem na Radeč-pozůstatky hradu u kopce Brno na Rokycansku, není to úplně poblíž. Z Bor vyjíždím za nemocnicí k zimnímu stadionu a po NS Údolím Radbuzy po nábřeží na Štruncovy sady. Přejíždím Mži a pokračuji po NS Údolím Berounky k Boleveckému rybníku. Pěšinkou od hráze Malého Boleváku vyjíždím na Bílou Horu a ulicí A. Loose sjíždím ke zbytkům lávky k papírně Bukovec. Stoupám do Chlumku a ještě jednou kousek po NS Údolím Berounky do Bukovce. Následuje pěkná pěšinka po zelené nad Berounkou na rozcestí Zábělá-podjezd a potom další stoupání po cestě k lesovně. Odtud už mířím k silniční křižovatce na Dýšinu. Sjíždím a sjíždím až do Nové Huti. Již dříve jsem jezdil menší cestou kolem koupaliště do Bušovic, nyní je tam i NS Kokotské rybníky. Docela znatelně se stoupá k silnici. škoda, že pak se nedá jet někudy vrstevnicově, do vsi se ztrácí výška a hned si ji zas vystoupám po asfaltce směrem na Vítinku k přístřešku na křižovatce. Tam už sjíždím na lesní cestu vedoucí k Novému Dvoru. Jede se přímo a nezabloudíte. Lepší pak uhnout doprava ke Kolně, ale jde to i přes louku k posedu, odkud vede jakási cesta do Nového Dvora. Kousek před ním je odbočka, která se zdá, že má správný směr. Jako na zavolanou přichází místní houbař. Na dotaz, jestli tahle cesta vede do Březiny kroutí hlavou a posílá mě na silnici-to tak!

Tak jsem projel Nový Dvůr a vydávám se na Březinu poprve, hm a končím v Bažantnici. Vydávám se podruhé, nekončí to o mnoho lépe a tak se prodírám lesem, kde je náznak kančí stezky. Po půl hodině boje přijíždím na cestu, která mi byla nedoporučena. No jo no, důvěřuj, ale prověřuj. Zdá se, že do Březiny dojedu v pohodě, jede se po kraji lesa a v dáli prosvítá ves. Poslední úsek k zemědělskému družstvu je bohužel zarostlý silnými šlahouny a opravdu řekl bych na pytel. No ale přes Stupno se mi nechtělo.

Z Březiny mě potkal nečekaný masakr-zelená turistická. Na začátku se tak netváří, ale pak je to fakt boj. Jede se vykáceným lesem, spíše necestou, přes mokřady a podivně se to kroutí. Šťastně jsem tuto realitu zapomněl, už před lety to byla stejná bída. Po dlouhé době se vynořuji ve Skelné Huti. Ještě půl kilometru stoupám po zelené, odbočuju s ní, ale nechávám ji pod Bílou skálou. Moje cesta bude ta větší, vrstevnicová, která objíždí celý PP Radeč. Tady cesta konečně odsýpá, ač vytrvale stoupá. Vrchol Brna bohužel vidět není, ale trefil jsem ideálně odbočku k Radči-východu, odkud už to byl jen kousíček ke zřícenině:) Je tam sice jen skalka, zato krásný výhled do krajiny a na celý přírodní park.

Ač hlásili jasno, začíná poprchávat, v tom parádním sjezdu po červené do Těškova to ale ani nevnímám. Poslední čtvrtina sjezdu vede po horším terénu, jinak převažoval štěrk. Po silnici se přemisťuji k Mýtu, křižuji dálnici a pokračuji na Medový Újezd, kde se vydávám po CT 2158 vzhůru k PP Trhoň. Na druhé odbočce sjíždím z CT doprava, stále však po hrubé betonce/asfaltce. I když se stoupá až k nějakým 600 m. n. m., nejede se mi špatně. Bohužel však nějak rychle klesá slunce. Ukrajuji vrstevnicové kilometry, pod Bábovkou se připojuje zelená turistická a to už vyhlížím silnici z Dobřívi. Skutečně na ni vyjíždím a trefuji cestu přímo do Pavlovska. Ostružiny mi byl čert dlužen, není čas na zdržování se dobrotami. Stále se snažím udržet směr a sjíždím tak až ke Klabavě. Hrádek projíždím Hutnickou ulicí. Už zase se stoupá. Zbývá překonat něco přes kilometr po celkem frekventované silnici do Mirošova... Pak už se můžete vydat po modré, jako já. Za šera už moc v poli nejsou vidět vyjetá koryta, takže je jízda lehce adrenalinová. Používaná tahle cesta tedy není, ale když se jí udržíte, vyvede vás přes Kamínky do PP Kornatický potok. Tam se jede dobře, sice je to kopcovitý úsek, ale po dobrém povrchu, kde se můžu spolehnout, že nevlétnu v temném lese do díry. Do Hádku tedy po modré, pak po CT 2154 ke Kozlu, sjezd do Štáhlav a po silnici rychle do Sedlce. Přes louku se vydávám vstříc Starému Plzenci a přes další louky na levém břehu Úslavy pospíchám do Koterova.

Už zase se vracím od Černic. Tak vemu to třeba přes Vokounovu lávku k Tyršovu mostu. "Vychutnávám" stoupání kolem Gigantu. To je už jenom jehla v kupce 1500 nastoupaných metrů na 88 km. Šlo by to rychleji, zvláště nebýt zelené turistické před Skelnou Hutí, ale nakonec na ni stejně budu vzpomínat v dobrém:D Průměrná rychlost 19,6 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zřícenina Radeč/Mitterwald

Výhled na vrch Brno

Západ slunce u Bábovky

čtvrtek 25. srpna 2016

Zvířetice, Bítouchov (Mladoboleslavsko)

4. 8. 2016
33  km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká
 
MB-po modré Radouč, Bradlec-Jizera-Podhradí-Bítouchov-po zelené Hrdlořezy-po CT 8157 myslivna Důl, Bukovno, hřbitov Vinec-Vinec-po červené Čejetičky-Čejetice-MB


Dnes se mi povedlo naplánovat výlet docela přesně na nějakých těch 35 km. Vyrazil jsem směrem na severozápad, kde jsem byl poslední dobou trochu méně. Nejprve přes město na Radouč, chytit se modré turistické a přes vršek Radouč, kde se hned prověří stoupací kvality, na Bradlec a Chudopleskou ulicí. Po panelové cestě jsem se vydal k Jizeře, ale abych udržel výšku, odbočil jsem zas doprava pěšinkou lesem. Kroutilo se to nad Jizerou. Cest a cestiček je tam velké množství, kupodivu jsem se docela dobře zorientoval a dojel k řece kousek před lávkou do Podhradí.

Nechtěl jsem pokračovat po modré, ale údolíčkem po větší cestě přímo do Bítouchova. Vypadalo to dost nadějně, avšak skutečně je to slepá ulice. V lese někdo využil plotu přes silnici a pojal to zde za soukromý pozemek se zákazem vjezdu-zvláštní. Musel jsem vyběhnout strání až ke Zvířeticím. Chtěl jsem se vrátit zpět, tak jsem sjel hned, jak to šlo. A dojel ke stavení v údolí, kde byli poněkud zlí psi, naštěstí je majitel zahnal k baráku. Projel jsem tedy kam jsem potřeboval, objel plot na druhé straně údolí a za chvilku už jsem byl v Bítouchově. No vracet se sem asi nebudu, ale byla by to hezká cesta.

Z Bítouchova jsem jel po rychlé polní cestě po zelené do Hrdlořez, odkud jsem dlouho pokračoval po CT 8157. K myslivně Důl mírně stoupavou tendencí po nově zpevněné cestě a pak mě čekal úsek do Bukovna, kde značka radí vést kolo. S výsměchem jsem ji minul, jenže po prudkých deštích měla vlastně pravdu...vyjet se to dalo horko těžko. Za Bukovnem už se velí po nefrekventované starší asfaltce, dokud se nedojede do Vince. Pokud to neni proti větru, utíká to rychle:)

Pár serpentýn k Jizeře, po červené na kraj Boleslavi, k nádraží, ale ještě ne domů. Rozhodl jsem se podívat se od Čejetic na hrad. Vystoupal jsem tedy jednou z pěšinek, obhlíd rozrůstající se Česanu s hradem v pozadí a dojel na Staroměstské náměstí.

Pěkný, místy technicky náročnější výlet. Před Zvířeticemi a do Bukovna jsou prudké kopce s kluzkým povrchem, kolem Čejetic se zas jede po prašných úzkých pěšinkách. Poměrně náročných 33 km.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Mladá Boleslav, hrad

Zvířetice

 

čtvrtek 18. srpna 2016

Zámek Červené Poříčí a hrad Švihov

30. 7. 2016
75 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velká

Plzeň-Radobyčice-Útušice-Robčice-Vysoká-Hradčany-Lišice-Dolní Lukavice-Vícov-Příchovice-po žluté Lužany-po zelené Nezdice-Jíno-Červené Poříčí-po zelené Švihov-po CT 38 Lhovice, Vřeskovice, Roupov-Horušany-dvůr Horušany-Soběkury-Přestavlky-Dnešice-Černotín-Dobřany-Wartův mlýn-Měsíční stráň-Lhota-Valcha (Černý most)-po CT 3 Tyršův sad-Slunečná lávka-Borský park-Bory


Možná by se tenhle výlet měl jmenovat Jezy Úhlavy, páč jsem jel kolem 6 z nich daném úseku a navíc byly pěkně plné vody...nicméně jel jsem na Švihov. Už je to snad 4 roky, co jsem tam jel naposled, to neskutečně letí. Tentokrát bylo málo času, tak jsem vybral co nejpřímější cestu. Rychle vypadnout z Plzně -> silnice na Radobyčice a Útušice, pak "přímá" cesta znamená cesta přes kopec (zahřívačka do Robčic). Tenhle směr přes Vysokou na Hradčany je jediný, při kterém jsem schopen nezabloudit. Jede přímo od křižovatky z Robčic pořád rovně, případně lehce vlevo na rozdvojení polních cest za vsí. Pak už se nenechat zaskočit mizející cestou a stoupáním, hlavně nikam neuhýbat. Do Hradčan už se sjíždí a tak to pokračuje až do Lišic, ačkoliv tam je dost špatná vymletá cesta.

V Lišicích se musí k řece kolem obchodu a pak nenápadnou cestou před předposledním barákem doprava, která vás dovede k jezu a lávce. Za lávkou je pěkná cesta vedoucí na kraj Dolní Lukavice. Tam stačí pár metrů doprava a zpět do našeho směru po polní cestě k Vícovu. Po CT 2124 a od křižovatky u Přeštic po CT 2124A se jede do Příchovic. Ty už celkem znám, za pozornost tu stojí zámek a pak pěkná cesta po žluté kolem řeky (a jezu) k lužanskému mostu (Lužany). Měníme barvu na zelenou a po starší asfaltce jedem do Nezdice-zvláštní hezká, roztahaná vesnice. Před mostkem vlevo podél řeky vede průjezdná, toho času rozbahněná, neznačená cesta na kraj Borov. A maj tam, světe div se, jez:D Odtud kousek po klikaté silničce do Jína, kde přejíždím řeu na druhý břeh a vydávám se podél, jak jinak než k jezu. Od něj vede pěšinka na cestu do Červeného Poříčí přes louku.

V Červeném Poříčí je pěkný zámek s velkou zahradou. Rekonstrukce ho teprv čeká, ale i tak na mě zapůsobil a zbývá poslední úsek po zelené do Švihova. Zde se najednou objevili zástupy cyklistů a koloběžkářů, doposud jsem nepotkal ani živáčka. Jede se po pěšinkách lukami, je to hezká cesta. Ve švihově procházím areál, chvíli čekam, jestli zapózujou nutrie, ale ostatní mají chutnější dobroty. Cíl splněn, vracíme se po větu domů. přes Mezihoří jsme jel posledně, zkusím cyklotrasu přes Lhovice a Vřeskovice do Roupova. Táhle se stoupá, pak menší odpočinek přes Vřeskovicemi a pak docela náročné stoupání do Roupova. Slunce se opírá do zad, je hic, ale po hladkém asfaltu to jede dobře. V Roupově je krásný výhled do krajiny, případně zřícenina (Roupov).

Následují Horušany, zkusil jsem jednu cestu přes Skočickou mýť a neudělal jsem špatně. Horušany jsem projel a kousek za nimi se vydal po lesní panelové cesta k Horušanskému dvoru. Podle všeho vede cesta skrz něj přímo, ale jedná se o soukromý pozemek, který jde v tomhle případě naštěstí objet po louce:) Mířím tedy přes Soběkury směrem na Dnešice, ale u hřbitova odbočuji vlevo a zkracuju si cestu do Přestavlk. Odtud snad bez šlápnutí díky větru do Dnešic a zkouším polní cestu začínající za Dnešickým potokem do Černotína. A vskutku, dovedla mě k zemědělskému družstvu, mohu tak pokračovat pohodlně do Dobřan. Silnice má na oko nový povrch, ale nerovnosti se spíš schovaly, než že by zmizely. Projíždím přes náměstí a jsem zas u řeky-Radbuzy, na levém břehu. Po lukách pojíždím k Wartovu mlýnu a skrz osadu Měsíční stráň do Lhoty. Ze Lhoty vede více pěkných cest, tímto směrem jsem ještě nejel po levém břehu na Valchu. Je to kousíček, vystoupá se k silnici a pak už po CT 3 přes přehradu a kopec k Tyršovu sadu. Po pěšině na kraji Výsluní sjíždím ke Slunečné lávce a stoupám na Bory.

Zase krásný výlet, byl bych ještě pokračoval dál, mít více času. I když mě zklamalo, že mam jen 75 km-to je jako Švihov tak blízko, jo? Ale vrátil jsem se nadšen:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Červené Poříčí

Hrad Švihov

Roupovské rybníky


Hrad Švihov

Hrad Švihov
 

středa 17. srpna 2016

Tunel Chlum u Plzně, Maršál, Mariina vyhlídka, Kozel, Čílina

9. 7. 2016
69 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-Papíenská lávka-U Ježíška-Šumavská-Prazrdoj-po CT 3 u sv. Jiří., tunel Chlum-Újezd-Červený Hrádek-po CT 3 Kyšice, Ejpovice-Pod Čílinou-Čílina-po zelené Němčičky-po červené Maršál, Svidná, Kozel-hájovna-Hájek-Vymrovka-soutok Úslavy a Šťáhlavice-částečně po modré Pod Lopatou-Kohouty-po žluté Nezvěstice-Olešná-Chválenice-Losiná-Štěnovice-Robčice-Litice-Tyršův sad-Výsluní-Borský park


Juhů, ještě jeden výlet na kole před dovolenou. jen na chvilinku samozřejmě... A pro změnu na Maršál a taky teda k prvnímu hotovému tubusu vlakového tunelu pod Chlumem.

Mířím na Doubravku z Bor za nemocnicí, kolem papírny k Ježíškovi, po Šumavské k pivovaru a kolem teplárny do Doubravecké a ke sv. Jiří. Za chvilku jsem u staveniště. Razicí štít se akorát rozebíral a pohled na obří jeřáb upoutal kde koho. Přecijen se to nevidí každý den. Cesty kolem jsou dobře zorganizovány, takže oblíbená rekreační oblast pod Chlumem je příštupná. Přejíždím do Újezdu a alejí Na Háji do Červeného Hrádku. pro zpestření nejedu po cyklotrase, ale ulicí Ledovou-stoupá se tu tak nějak příjemněji. Do Kyšic se člověk přehoupne raz dva. Zkouším to a projíždím již po asfaltce k Ejpovickému jezírku. Zdá se, že kopec je tu ještě větší než před přeložkou. Momentálně v pořádku, ale cestou nahoru jsem ten kopec neměl rád už dříve.

Záhy se dostávám do Ejpovic a ulice K Mazínu mi pro příště bude jistě dostatečným vodítkem, abych lépe trefil stoupající cestu, která křižuje silnici a pokračuje k podjezdu dálnice v Čílinském polesí. Vydávám se vlevo, mizerná cesta mě vede lesem, ale já vím, že se dostanu až k hrubé asfaltce, po které vydupu tři zatáčku, dokud se nedostanu k zelené. Ta mě už dovede k Čílině, 523 m n. m. Kopec je to tedy logicky nezanedbatelný, ale jede se dobře, ve stínu a klidu, jen ke konci přes kořeny. Odměnou jsou v tuhle dobu kvanta borůvek. Po zelené sjíždím do Němčiček, to je příjemný úsek, i když v jednom místě poměrně kamenitý a se závorou.

No a po červené na Maršál. Jo aha, počkat, ona je tak špatně značená, že jsem ji ztratil. Porovnávám trasu s aktuální mapou a moc neodpovídají, asi se tam cesty vlivem těžby rychle mění, trefil jsem nějakou jinou cestu o kousek dál. Kolem Maršálu už bojuji s kořeny po správné trase a pak brutálně klesám ke Svidné. Dále k NS F. X. France po zelené. Odtud jsem chtěl kolem Neslivského rybníku k Lopatě. Hm, ale to bych nesměl být teprve u NS Okolo Kozlu, beztak je tam všechno značeno velmi zmateně. Dojel jsem k Hájku a za Lopatský rybník po modré. Chatovou oblastí se dá jet podél Úslavy k brod přes Šťáhlavici. Zůstávám ale na pravém břehu a "zaručeně průjezdnou" cestou pokračuji mezi chatami..ano, takže po kilometru se vracím a musím celou oblast nadjet opět až k modré turistické. Konečně se dostávám pod Lopatu a mířím přímo vzhůru. Žlutou nechávám, ať si udělá odbočku k Mariině vyhlídce, však ona se vrátí. Sjíždíme společně (s tou žlutou:D) do Nezvěstic. Z Olešné jdu po dříve asfaltové cestě v polích. Nedávné přívalové deště s sebou odnesly celé pláty povrchu a vymlely obří koryta. Projíždím Chválenice, za nimiž je v zatáčce na kopci další tutovka-zkratka k červené. Tak se pro změnu prodírám lesem, načež se dnes po sto padesáté vracím na silnici. Červenou využívám jen pro poslední úsek do Losiné, v hospodě Pod Lesem doplňuji vitamín B a chystám se na poslední etapu. Ta vede přes Štěnovice, prý se tam dá jet kolem chat lesem. Od čističky v Losiné šikmo do polí k chatám je to stará známá, ale pak? Asi naštěstí vedou všechny cesty do Štěnovic, jinak počítam, že bych tam dnes netrefil. To je den, jedno velké bloudění. A ještě se zastavilo Endomondo.

Ze Štěnovic, kde jsem se namlsal lesní cesty, pokračuji po frekventované silnici do Robčic vstříc zarostlému úvozu a poli do Litic. Ale ejhle! Je tu nová cesta, v první části dokonce asfaltová. To mam obrovskou radost, že je konečně průjezdná:)) Do Tyršovo sadu tedy jak jinak než po silnici a následně přes Chlum (zase:D) na Výsluní a do Borského parku. Uf, tak asi 3 hodiny za plánem jsem doma, snad bude příště lepší orientace a plynulejší jízda. Přesto průměrných 19,5 km/h je dobrá hodnota:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Ražba železničního tunelu Chlum

úterý 16. srpna 2016

Vodokrty, PP Pod Smutným koutem

2. 7. 2016
43 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Borský park-po žluté Výsluní-Útušice-Vysoká-PP Pod Smutným koutem-po červené Předenice-Snopoušovy-Krasavce-Vodokrty-Osek-Sukořín-po červené Netunice-po žluté Prusiny, Čižice-Štěnovice-Útušice-Radobyčice-Plzeň


Trošku už mi chybělo kolo, takže i když se chystala velká grilovačka na odpoledne a taky neskutečný liják kolem poledne, vyjel jsem s tím, že do bouřky jsem doma. Vyrazil jsem přes Borský park k Slunečné lávce, vystoupal na Výsluní a pokračoval kolem přivaděče k Liticím. Po silnici jsem se vydal do Útušic. Vítr foukal, že jsem se sotva udržel na kole a rozhled do krajiny mi vyjevil temnou scenérii osvětlenou jen občasným bleskem na západě. Já se ale pohyboval jinam, než tohle boží nadělení, tak jsem se rozhodl ujet. Hm, takže už v Útušicích jsem se schovával na zastávce. A nebyl jsem sám. Pár kapek spadlo a dál nic, za výsměchu spolučekatelů jsem se vydal dál směrem na Robčice. Mezi posledními baráky na kopečku jsem však uhnul na cestu směr Vysoká a už lilo. Naštěstí mě chránily stromy a já nepolevil v rychlosti postupu. Přejel jsem silnici, stoupám a tu najednou se dokonce ukazuje sluníčko:)

Podle všeho lze jet docela přímo kolem Malince na Předenice, ale málo platné, ač jsem to tlačil doprava, vyjel jsem u chatek nad Úhlavou. A dojel k zelené -_- Takže jsem si to trochu objel, klasika tady na Vysoký, snad nikdy jsem tu netrefil přesně to, co jsem chtěl. Až na vrchol nechci, když zelená odbočuje, pokračujte rovně a jeďte na první pěkné cestě vlevo. Já jel na první nepěkné, věřil jsem mapě víc než svým očím. No a nějaký harvester by se hodil. Zde mě taky chytla druhá a poslední přeháňka. Stromy mě zkrytovaly, nerozpustil jsem se:) Dojel jsem špatnou cestou na správnou křižovatku. K PP Pod Smutným koutem už je to kousek a za ním vede cesta ústící u červené turistické nad Novým mlýnem. Terén je tu poměrně náročný, ale rychle se zlepšuje a po červené brzo dojíždím do Předenic.

Ukazatel na návsi ukazuje podle mě špatným směrem, ale dík tomu jsem objevil novou cestu do Snopoušov v louce a lese nad Úhlavou. K chatám je to pohoda, kolem poslední z nich je třeba se prosmýknout vlevo do prudkého kopce. Postupně se zmírňuje a vyjede se na kraji vsi k červené. Stoupat nehorázný kopec k Hájsku se mi nechce, tak do Krasavec pokračuji po asfaltce. Pak úsek po silnici-Vodokrty a Osek. Z Oseka na rozcestí Sukořín má vést pochybná cesta. Zkouším jí, stoupá, ale je moc pěkná. Jenže jen kvůli tomu, že vede na pastvinu. Poslední úsek jsem tedy měl volbu-mezi lejny nebo polem vzrostlé pšenice. Krávy tam naštěstí nebyly, tak jsem se dostal až k té červené. Ideál to bohužel úplně není. Po červené sjíždím do Netunic a po žluté přes Prusiny, odkud vede sjezd s horším povrchem do Čižic.

No jasně, nedalo mi to jet po silnici nebo po červené, musel jsem mít něco extra. Kolem obecního úřadu jdu vstříc polní pěšince. Kéž by...asi už si tam někdo cestu zkracoval, ale za průjezdné bych to neoznačil. Ani k posedu to nešlo dobře, možná kdysi tam cesta bývala. Prodral jsem se tedy k samotě na spojnici Štěnovický Borek-Štěnovice, za což jsem byl upřímně rád. Doporučuji silnici:D Už jsem se nepokoušel radši nic vymyslet, po silnici projíždím do Útušic a přes Radobyčice se vracím do Plzně po dvou hodinách a 43 km. Nebýt toho posledního pole, byla by ta průměrná přes 22 km/h-to mě hnala ta bouřka.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vodokrtská pole

úterý 9. srpna 2016

Luštěnice (Mladoboleslavsko)

7. 6. 2016
47 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

MB-Sahara-Chrást-Zámostí-po červené Hrušov, Horky n. Jiz.-po CT 17 Dražice, Benátky n. Jiz.-po červené Dražice-po CT 0038 Struhy, Luštěnice-Voděrady-ž. st. Dobrovice-Sýčina-Nepřevázka-MB


Docela dlouho jsem se nesvez, tak abych dneska roztočil nohy... Vyjíždím za polem vlčího máku u Benátek. Kolem Jizery už to dobře znám, tak to beru přes letiště na Chrást a viaduktem projíždím na silnici před Zámostím. Do Hrušova se jede dlouho po lukách na levém břehu řeky po červené, pak se jen přejede na druhou stranu a hezkým rychlým singlem se pokračuje do Horek. Odtud pokračuji po CT 17, za serpentýnou na kopci odbočuje vlevo do polí a za chvíli se vjede do velmi zarostlého úvozu. Když jsem projel všemi hnízdy klíšťat, pavouků a housenek a se štěstím nepíchnul, vyjel jsem v Dražicích, jež od Benátek dělí vlastně jen to pole vlčích máků.

Mám něco přes 15 km, řikám si, že projedu ještě ty Benátky, ať dam celkem nějakých 35 km. Do Dražic se vracím po červené. Dříve velmi zarostlá, nyní nově vyspravená pěkná stezka přímo u řeky. Z Dražic pokračuji po CT 0038. Podjede se dálnice a pokračuje se krásným lesním prostředím po parádních lesních cestách, to vždycky člověka úplně povznese. Trochu se nám to tam motá, směr je mi podezřelý, ale věřil jsem CT, že směřuje do Luštěnic. Nejbližší vesnice jsou však Struhy a do Luštěnic dalších 5 km!:D Jede se po velmi prašné písčité cestě, ale utíká to. Ještě lehce přes Újezdec a pak už přímo do Luštěnic. Cyklotrasa to ještě táhne přes kotěhůlky, tam se mi fakt nechtělo.

Z Luštěnic do Voděrad vede taková nesmělá asfaltka, tak po ní a pak přes pole po CT 8155 k silnici na Dobrovici. Kolem železniční stanice pojíždím na cestu k Sýčině. Tam zase vyrážím po pěkné cyklostezce v polích do Nepřevázky. Ještě se po NS PP Chlum vyškrábat přes dva kopečky a už jsem na kraji Boleslavi, projíždím Štěpánkou a vracím se se 47 km na krku, to docela čumim. Terén povětšinou nenáročný, průměrná rychlost přes 22 km/h, takže výlet na delší dvě hodinky:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Maková louka