středa 5. května 2021

Kaceřovský mlýn (NS Kaňonem Horní Berounky)

28. 4. 2021
59 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Lesní cesty 
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Košinář - V Koutě - Orlík - Třemošná - Česká Bříza - Žichlice - Nynice - Planá - Rybárna (Kaceřovský mlýn) - po NS Kaňonem Horní Berounky Robčice - Břízsko - Koryta - po žluté Červený vrch u Obory - Býkovský potok - Kamenice - Bohoutov - Záluží-chaty - po místní červené Záluží - po místní žluté Orlík - Kamenný a Třemošenský rybník - Bolevec - Pod Záhorskem
 
 
Loni jsem náhodou narazil na parádní cestu podél Beorunky pod Kaceřovem, později jsem zjistil, že je tu i Naučná stezka Kaňonem Horní Berounky a že se tu jelo částečně dokonce Kolo pro život. Teprve dnes to ale prozkoumám pořádně, po delší pauze, aby se mi vzpamatovalo koleno.

Vyrážím ze Záhorska na Mikulku, z níž pochopitelně sjíždím a objíždím stavbu východního okruhu přes ulici Pod Stráží. Tudy jedině se dá dostat do Malého Bolevce. Odtud mířím na hráz Košináře a rád bych nějakou přímou cestou dojel k areálu Škoda JS. Samozřejmě jsem se vydal rovnou za nosem, což mě zavedlo trochu jinam, na kraj Zruče do oblasti V Koutech. Protože jsem v mezičase měnil vidlici na kole, musím ještě trochu ladit komponenty cestou. Za chvilku je ale vše v pořádku a mohu tak zajet hlouběji do lesa a k betonové hradbě Orlíku. Projíždím okrajem Třemošné k NS Třemošná, která mě navede na pěknou polní cestu směrem na Českou Břízu. Lesíkem a přes pole po vyšlapané pěšince přes vršek Luhová se dostávám ke hřbitovu, odtud už je to jen kousek asfaltovou alejí do Břízy. Do Žichlic pokračuji nádhernou polní cestou od kapličky sv. Petra a Pavla.

V Žichlicích musím na silničku do Chotiné a za areálem zemědělského družstva, u křížku, odbočuji na prašnou polní cestu na východ. Provádí mě k lesu, kde nesmím odbočit po větší cestě vlevo do Chotiné, ale pokračovat rovně podél lesa, projet jím a pak se po větší štěrkové cestě dostat ke žluté turistické značce. Po té zbývá necelý kilometr do Nynic. Následující kilometr do Plané musím po silnici. Terénu si ale vzápětí užiju až až. Nejprve po louce na ostroh s chatkou nad soutokem Třemošné a Berounky, ale pak po neznačené cestě využité k těžbě je to těžký punk. Bohužel tu zřejmě bývala pěkná stezka, ale momentálně je tu polom nebo skládka stromů. Po překonání překážkové dráhy se ale dostávám skutečně do kaňonu Berounky, k romantickému místu u jezu, na jehož druhém koncí svití pěkně udržovaný Kaceřovský mlýn.

Ještě asi 1,5 km vede přímo po břehu řeky dokonalý singl, pak už se zdvihají skály a je třeba prudce stoupat kolem několika chatek do vesničky na konci světa, Robčic. Po hřebínku kolem hřbitova, odkud je výhled do celého kraje, mířím do Břízska. Na západním konci vesnice sjíždím ze silničky na polní cestu k Pazderně. Pěkně se sjíždí, tak jsem tam hned, objedu chalupu a stoupám lesem až k poli, kde se setkávám se žlutou turistickou trasou vedoucí od Piplova mlýna u Střely přes Koryta do Obory, kam také pojedu. Než se dostanu do Koryt, kříží mi cestu stádo muflonů😍

Z Koryt se jede rozbitou lesní cestou přes údolí tří potoků. Takže začínám sjezdem, pak prudké stoupání, za chvilku překonávám trochu méně hluboké údolíčko a do třetice příkrý sjezd k obořické hájovně, odkud už mě čeká dlouhé stoupání po rozježděné cestě na Červený vrch (515 m n. m.) u Obory. Letos je jaro chladné, tak se vyhřívám v paprscích zapadajícího sluníčka a to mi připomíná, že bych se nikde neměl moc toulat, abych se vrátil za světla. Vyrážím po místní žluté směrem na Býkov velkou lesní cestou podél elektrického vedení mírně z kopce. Asi po kilometru by měla být odbočka vpravo, ano, nějaká malá se tu nachází, která by měla být zkratkou k NS Býkov-Žichlice. No, myslím, že nebýt těžby nebo lesní školky se sazenicemi stromků, asi by se tu ani nedalo projet. Takhle jsem se přecijen někudy dostal k větší cestě, kde rozhodně nebyla značena žádná naučná stezka. Dokonce to chvíli vypadalo, že cesta končí. Podle mapy jsem byl ale na správné trase.

Vydal jsem se tedy po kančí stezce v prudké stráni počínajícího Býkovského potoka a projel jsem lesem až ke skutečné cestě u Olejné. Že tu něco musí být jsem poznal podle zbytků překážek z Predator race, který se tu kdysi konal. U Olejné už jsem to lehce poznával, protože jsem tu jel nedávno. Vydal jsem se ale jinou cestou, na západ, ke trati, na Jalovčiny. Tento úsek byl zpevněný štěrkem a tato větší cesta na rozcestí vedla vlevo, tak jak mi bylo milé. Tudy jsem se dostal až k silnici na Býkov. Potřeboval bych dál jet podél trati na jih, podle mapy to ale nejde. V lese nicméně nějaká cesta za silnicí vede, tak ji zkusím. Vyšlo to, projel jsem rozbitou, místy zarostlou cestou k drážnímu domku a pak už bylo jasné, že se dostanu k vodárně na Kamenném vrchu a rychle se zorientoval, kde se nacházím.

Sjezdem po šotolině po známé zelené je to jen mžik k rozcestí Kamenice, kde se střetává silnička s lesní cestou i železnicí. Zde musím až k silnici a pak najít neznačenou pěšinku na jih. Povedlo se, podél Bílého potoka vede zajímavá pěšina, místy sice zarostlá nebo rozbitá, takže ne moc rychlá, ale jinak v hezkém prostředí potůčku. Z lesa vyjíždím u motokrosové dráhy za Třemošnou u hlavní silnice. Kudy to teď vemu dál? Zkusim na Horní Břízu... Mapy mi ani nedávaly naději, ale dá se projet dobře na Velkou Lužinu, jenže další rozhodnutí na mě čeká hned tady na vrcholu, mimo směr na jednu nebo na druhou stranu? Po státní silnici nechci, ale snad když to vemu k proslulé nebezpečné křižovatce, půjde to i po kraji pole. Tak to bychom měli, teď kus po silničce na Břízu. Fotomapy mi říkaly, že se dá projet přes pole na Ledce. Tak to platilo asi loni, dnes už ne. Musím tedy zajížďkou pokračovat na Bohoutov. Ještě před ním se objevila velká cesta, která vypadala, že vede přesně směrem, jaký potřebuji. Hned ji jdu vyzkoušet, jenže jakmile vjíždí do lesa, téměř se ztrácí a rozdvojuje se, přičemž ani jeden směr mi není sympatický. Mapy zde neznají žádnou cestu... Vydal jsem se vlevo a naštěstí se dalo projet všelijakými zátočinami směrem na jih. V pásu lesa mě navíc zmátla asi nějaká stará neplatná značka místní červené trasy. Pak to vypadalo, že už jen sjedu podél remízku ke trati a bude. Ale ani zde cesta není, naštěstí se dá brázdou po poli. No byla to anabáze, než jsem se konečně vrátil po místní zelené k rozcestí Záluží-chaty a mohl podjet viaduktem trať.

Rychle po prašné cestě jsem dojel do Záluží, vystoupal k rozcestí Nové sídliště a pokračoval po mísntí žluté skrz les na Orlík a pak pod elektrickým vedením až ke Kamennému rybníku. Na segmentu jsem se nedostal ani do Top 10, tady jezdí fakt blázni😃 Objel jsem Třemošenský rybník (lávka přes výpadovku pořád zavřená) a zalesněným pásem podél Tachovské ulice jsem projel na Kušutku. Pak už jsem se jen protáhl boleveckým sídlištěm Komenského ulicí k aleji Svobody a sjel do Záhorska. Super výlet, koleno i nová vidlice na kole vydržely, počasí příjemné, maximální spokojenost😊 59 km, 18,1 km/h, ale přes 900 m nastoupáno.
 
 
Kaceřovský mlýn na Berounce

 

 

čtvrtek 29. dubna 2021

Z Plzně na Prenet na kole (+rozhledna Markéta a Klenová)

11. 4. 2021
163 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 2400 m
Terén: Asfaltky a lesní cesty 

Plzeň-Pod Záhorskem - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté a CT 2151 Valcha - po NS Údolím Radbuzy Lhota - Měsíční stráň - Dobřany - keramička - Dnešice - Oplot - Horušany - Skočická mýť - Dlouhá Louka - Mstice - Vřeskovice - Lhovice - Švihov - po CT 38 Malechov, Dolany, Svrčovec - Drslavice - Věckovice - po žluté Struhadlo, Vráž, Dlažov, Svatá Markéta - Běhařov - Úborsko - Nýrsko - Hodousice - Dešenice - po žluté Matějovice, Křížový vrch, Pod Prenetem - Prenet - po červené Pod Prenetem - po CT 2053 Oldřichovice - po červené Krotějov, Strážov - Rovná - po zelené Javor, Klenová, Janovice nad Úhlavou - Dolní Lhota - po modré Drážský mlýn, Beňovy - Klatovský bor - po červené Štěpánovice, Komošín, Výrov, Kokšín, Švihov - po zelené žst. Červené Poříčí - Jíno - Nezdice - po zelené Lužany, po žluté Příchovice - Přeštice - Dolní Lukavice - Lišice - Hradčany - Robčice - Litice - Výsluní - Doudlevce - Depo 2015 - centrum Plzně - Pod Záhorskem 

 

Noo, výpis obcí na trase dlouhý jak týden před výplatou😀 Měl jsem chuť vyrazit za sněhem a ještě jsem nechtěl provokovat celodenním stáním někde na Šumavě, když se nesmí překračovat hranice okresu. Nejbližší tisícimetrovou horu jsem vytipoval jako Prenet, tam by snad ještě nějaká závěj mohla být.

V okruhu cca. 30 km kolem Plzně to jede rychle, cesty tu vcelku znám. Přes Plzeň projíždím kolem Kalikovskémho mlýna, nahoru kolem areálu Škody k Techmanii, na Hvězdu a do Borského parku. Pak jedu po žluté singlem kolem vodní nádrže České údolí, přes silnici a za viaduktem se vydávám přes kopec lesem na Valchu. Po NS Údolím Radbuzy je to jen kousek do Lhoty, Radbuzu přejíždím po Cimrmanově lávce a přes louku se dostávám na Měsíční stráň. Do Dobřan pokračuji po silnici. Na příjezdu se staví, ale silnice už je tu průjezdná. Z Dobřan musím ještě po silnici ke keramičce, projíždím jejím areálem a pak už se pouštím do lesa. Všechny cesty mi tu přijdou stejné a ačkoliv jsme to kontroloval v mapě, nějak špatně jsem odbočil a vrátil se k Utopenému rybníku. V Dnešicích tedy projíždím poslední ulicí pod Hůrkou k východnímu okraji obce, kde ze silnice odbočuje polní cesta do Oplotu. Už jsem tu několikrát jel, ale opačným směrem. Cesty se tu rychle mění, asi podle sklizně a ročního období, takže mapa není moc spolehlivá. Projet se ale zatím vždy nějak dalo.

Z Oplotu stoupám alejí na Horušany. Ani zde mapa není aktualizovaná, ale dá se jet v podstatě pořád rovně, projede se hájem, pak remízkem mezi poli a až před Horušany je to trochu problém. Posledně jsem jel pěšinkou skrz pole maliníku, ale to se mi moc nechce, očekávám, že to bude lepší objet po zdánlivě větší cestě. Bohužel ta se postupně ztrácí, jsou tu popadané stromy a nakonec jedu v podstatě volným lesem-nic moc. Do Horušan jsem ale nakonec dojel, stále směre na jih pokračuji do první zatáčky po silnici, hned ale sjíždím na zpevněnou lesní cestu vedoucí pod Skočickou mýtí, křižující silničku z Roupova a pokračující na Chejlim, kde je potřeba odbočit prudce vlevo, abych dojel sjezdem do Dlouhé Louky. Polní cestu do Mstic jsem netrefil na poprvé, ale loni jsem tu jel, takže sem někam to ještě znám. Prašnou kamenitou cestou tedy projíždím hospodářství Mstice a pokračuji přes Vřeskovice po silničce do Lhovic. Dost mě lákalo to vzít někam na Ježovy nebo po zelené přes Tuhošť, ale přecijen to bude dnes podle mapy.cz 148 km a další výrazné převýšení takhle v první čtvrtině výletu nechci riskovat. Nakonec jsem ale díky fotomapám projel do Švihova po polní cestě, takže nejlepší varianta.

Za Švihovem je to poněkud nuda, ale ocenit musim to, že cyklostezky jsou vedeny podél silnice, oddělené od automobilového provozu. Mně tyhle široké asfaltky nebaví, ale alespoň to odsýpá-Malechov, Dolany, Svrčovec...a! Chyba, měl jsem odbočit na Řakom v Dolanech. No nic, vezmu to od kravína vzhůru ze Svrčovce. Zobrazená cesta bohužel neexistuje, tak to křižuji mezi oplocenými pastvinami v kopci. Naštěstí jsem projel bez větších problémů, ale stoupání je to velmi intenzivní. V malebné vesničce Drslavice se dostávám na silničku, chvilinku sjíždím, ale do Věckovic je to opět pořádné stoupání. Je odtud vidět na kraj Klatov-jsou tak hluboko pode mnou😲 Pod hřebínkem Velkého Bítova krajina získává skoro horský ráz. Vydávám se po nádherné žluté turistické trase, která vede zdánlivě vrstevnicově do Struhadla. Ještě se dostat přes vršek nad Vráží a sjíždím k silnici na Kdyni. Naštěstí ji jen křižuji a pokračuji po žluté do Dlažova. Hned na začátku obce odbočuji vpravo a vydávám se na úpatní trasu kopce Svatá Markéta. Celý kopec se mi nechce objíždět, tak to seknu na zkratku k vrcholu. Pekelný kopec se táhne cestou plnou kořenů asi půl kilometru k rozhledně Markéta. Je tu skutečně skvostný rozhled na všechny strany, obzvláště pak samozřejmě na šumavské pohoří, ke kterému mě čeká ještě jedna nížina...

Jak jsem předeslal, z Markéty klesám opravdu hodně. Nejprve po žluté přes místní komunikaci, pak nevýraznou horší cestou nad Běhařov. Žlutá odbočuje kolem kopce Pohoří, tak ji nechávám být. Do běhařova po silničce je to pořádný sešup, pak projedu po polní cestě do Úborska a teprv za ním se dostávám k Úhlavě, níž už to opravdu nejde. Po větší silnici s intenzivním provozem, kudy vede CT 2052, ale taky objížďka hlavní silnice na Klatovy, projedu naštěstí jen do Nýrska. Nenápadná cesta do Hodousic začíná viaduktíkem pod tratí a stoupá těžkým terénem. Do Dešenic pak pokračuji po malé nevýznamné asfaltce znovu pod tratí a přes údolí Žiznětického potoka a už vyhlížím, kam budu za chvíli stoupat. V Dešenicích jsem se krátce zastavil u tvrze a pak už se nadechuji na "závěrečné" stoupání.

Navigačně je to jednoduché, stoupám po žluté, nejdřív skrz ves, pak osvěžení v brodu u fotbalového hřiště a pak už přímo proti spádnici vzhůru po louce. Nefouká zde, slunce hřeje, v parném létě si to neumím představit, i dnes je to s teplotou na hraně a to jsem až doteď jel v mikině. Překonám potřetí trať a stoupání nepolevuje, navíc musím jet vyšší trávou, v té se ztrácí další spousta energie. Vydechnutí přichází až kolem samoty Matějovice. Netrvá však dlouho a opět to začíná utahovat, až se blížim k vracečce, kde je stoupání a terén nejhorší-uvolněné kameny, kořeny, listy, mokro, sucho-zkrátka všechno. Začíná mě taky bolet koleno, ještě že to v kopci nevnímám. Od Křížového vrchu na Prenet po CT 2100 už je to vlastně pohoda, ačkoliv je to stále dalších 200 m převýšení. Na Šumavě je letos málo sněhu, ale ve stínu ještě nějaký zbyl, tak plýtvám energií na několik průjezdů, chvíli odpočinu a zase se chystám na cestu zpět. Mělo by to být jednoduché-po červené až do Strážova. Těch pár serpentin z Prenetu je stejných, ale pak sjíždím do lesa. Jenže tam, kde se červená odděluje od CT 2053 zjišťuji, že turistickou trasou to nepůjde přes popadané stromy. Holt si to objedu po cyklotrase do Oldřichovic, bude to asi beztak rychlejší. No jede to krásně, asi jen jedno nebo dvě menší stoupání a buď rozbitý asfalt nebo šotolina.

Z Oldřichovic vede červená trasa po silnici, kde je masivní sjezd a lituji protijedoucí cyklisty. Já si to ale vystoupal z Dešenic, takže si to zasloužím... Od křižovatky u Bláhovského mlýna je do Krotějova sice značená silnice, ale jedná se o polní cestu, za tu jsem radši, i když stoupá. Dál už se jede po malé místní asfaltce vlastně až do Strážova a protože se jede po proudu a snad i po větru, odsýpá to pěkně. Následující úsek do Rovné je po silničce, ale poté na Javor jsem zvolil zelenou turistickou trasu a ta stoupá pěkně. Stojí ale za to, už z ní se skýtá výhled na zámek a hrad Klenová, který je ještě asi kilometr vzdálen. Nakonec se mi podařilo celý hrad podél vodního příkopu objet. Moc to ale neprotahuji, mám časový skluz. Na sýpku v podhradí a kapli sv. Felixe se přesto jedu podívat. Je odtud výhled hlavně na Janovice a přilehlé kopečky. Jarní sluníčko vytáhlo i dost lidí, ale ti se koncentrují jen takhle v blízkosti velkých památek. Ve sjezdu do Janovic se jim velmi rychle vzdaluji. 

Do Dolní Lhoty musím bohužel buď oklikou nebo po hlavní. S tím zákazem pohybu už to není takové, provoz už celkem je, ale pořád podprůměr naštěstí. Z Dolní Lhoty pokračuji po pěkné modré turistické značce kolem Drážského mlýna po polní cestě, do Beňov po malé asfaltce podél Úhlavy. Klatovy objíždím po štěrkové cestě k Červenému mlýnu a pak podél silnice k průmyslové zóně, kde se chytnu červené a od rozcestí Klatovský bor dost stoupám. Kousek výš se trasa stáčí na západní stranu vršku a vede mezi ním a kamenolomem a stoupá už mírněji. Dostávám se postupně lesní cesotu do sedla pod Smrčím a tentokrát jedu po východním úpatí hory, nad Štěpánovicemi. Stále se pohybuji kolem 500 m n. m. A ačkoliv je to jeden z nejhezčích úseků trasy, už bych snad měl být pomalu ve Švihově, ne? To si asi přeje hlavně moje koleno, ve kterém přeskočí při každém sešlápnutí😕 Noo, ani ne, je to pořád nahoru a dolu, kolem zříceniny Komošín, skrz les, rozbitou cestou sjezdem do Výrova, kousek po silnici na Dehtín a pak jsem měl odbočit vlevo na polní cestu u křížku. Buď mi povoz s koňmi schoval značku nebo tam vůbec nebyla, ale pracně jsem si vystoupal až nad Dehtín, kde mi to začlo být podezřelé a zase jsem se vracel na správnou trasu.

Pod kopcem Švábí je parádní singl, jen je třeba k němu výšvihem vystoupat. Pár kamenů ze zříceniny Kokšín si nechám na jindy, v korytech polní cesty pokračuji ke strženému mostku přes Točnický potok. Po státní silnici tedy nepojedu, takže podél svodidel se protáhnu na druhém břehu k louce na kraji Švihova. Tudy se snadno dostávám k zelené turistické značce a údajné NS Švihov a okolí. Mezi Úhlavou a tratí vede tahle pěkná cesta k železniční stanici Červené Poříčí. Kousek za ní odbočuji vpravo opět do pole, abych se podobně raženou cestou dostal pod tratí k Jínu. Do Nezdic je třeba využít nefrekventovanou silničku, poté současně se zelenou po táhlé rovince prot větru k mostu v Lužanech. Rekord na singlu po žluté do Příchovic mě tentokrát nechává chladným. Nějak se mi už ani nechce po lukách do Přeštic, tak jedu po silnici ke křižovatce u Vícova a pak projíždím kolem ČOV k asfaltové cyklotrase do Dolní Lukavice.

V lukách do Lišic vede nevýrazná cesta, to teď s oblibou využívám a dokonce jsem si dneska na chvilku na louce sednul a vyhříval se při svačince při zapadajícím slunci. Ono se mi totiž nechtělo do kopce z Lišic do Hradčan. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Smutně však vzpomínám na krásné lesní cesty na Vysoké, které tu bývaly před dobou asfaltovou. Sjezdem začínajícím zcela výmluvným segmentem "Jump parade" klesám do Robčic. Hezkým, avšak stoupajícím průjezdem pod dálnicí i přivaděčem se dostávám na Kotlík, kopec nad Liticemi, poté pokračuji na Výsluní, k Tyršovu mostu a po levém břehu Radbuzy až do centra Plzně. Poslední sotupání od Lochotínské lávky a jsem doma!

Nakonec mi to ukázalo skoro 163 km, to je poněkud více, než jsem čekal. Řekl bych, že oproti podobně dlouhému výletu na Starý Herštejn jsem jel méně po asfaltu a nastoupal skoro o kilometr více, tedy 2400 m. Přesto jsem udržel průměrnou rychlost na 18,8 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Markéta nad Dlaženovem

Tvrz Dešenice

Prenet

Hrad a zámek Klenová

Sýpka Klenová

 


pondělí 26. dubna 2021

Železniční most Rybnice

2. 4. 2021
52 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – Kaznějovská ulice – Šídlovský rybník – po Sigmondově stezce Kamenný rybník – Na Sigmondově stezce – zálužská silnice – vyhlídka U Záluží – Nad Ledeckou silnicí – Dubský mlýn – Horní Bříza – po NS Horní Bříza Hamr, zámek Vísky – U Mezníků – kaolinový lom Kaznějov – mrtnická silnice – Rybnice – Na Hrbech – železniční most Rybnice – podél Kaznějovského potoka Kaznějov – Vatinka – Obora – NS Býkov-Žichlice – Býkov – Bílý potok – Třemošná – Orlík – Pupek – Senecký rybník – Zavadilka – Pod Záhorskem

 

Byl jsem obohacen o informaci, že nedaleko Rybnice je vysoký železniční most. Byl jsem překvapen, že už jsem kdysi jel asi 50m od něj, ale o jeho existenci jsem neměl tušení. Vyjíždím tedy na sever přes sídliště v Bolevci. To je neobyčejně nezajímavý směr, ale bohužel přes město se musí. Hned jak to jde, vjíždím do lesa z Tachovské ulice. Pěšinkou se protáhnu na hráz Šidlovského rybníku a po větší cestě po Sigmondově stezce mířím k dalšímu rybníku, Kamennému. Dodělává se tu lávka přes silnici, já ale stejně chci na sever. Jedu neznačenou cestou na rozcestí Na Sigmondově stezce, odtud pak kousek po CT 35. Jakmile ale dojedu na asfaltovou cestu, nechávám všechny značené trasy za sebou a jedu rovně, kampak mě to asi dovede?

K mému překvapení jsem se dostal do zatáčky zálužské silnice, kam jsem i chtěl. Za ní pokračuji pěknou lesní cestou na západ. Asi za kilometr se začíná cesta stáčet na sever a několik menších rozcestí prozradí, že bych se měl blížit k modré turistické trase. Kořenitým terénem pak stoupám ke skládce, která za chvíli zcela pohltí zbytky pískového lomu. Od vyhlídky U Záluží sjíždím po místní žluté a zelené k ledecké silnici. Kousek po ní musím směrem na Ledce, ale zanedlouho odbočuji k Dubskému mlýnu. Vystoupám kolem chatek ke kopečku Špitál a za chvíli po polní cestě jsem na kraji Horní Břízy. Po krutě rozježděné, ale již ztvrdlé polní cestě po NS Horní Bříza dojedu k chatové oblasti kolem rybníku Hamr a NS mě dovede až k zámku Vísky v Trnové. Odtud pokračuji "Hlavní alejí", která moc hlavní není, ale kdyby tu nebyly popadané stromy, tak se tu jede dobře. Jen je v lese ještě pěkně mokro a bahno. Kolem myslivny se cesta stáčí na sever. Nedaleko rozcestí U Mezníků jsem dorazil na zelenou turistickou trasu. Od Mezníků ale pokračuji nejmenší, neznačenou cestou na severovýchod, abych se vyhnul zpevněným cestám. Lomy se masivně rozšiřují, mapy na to ani nestíhají reagovat, stejně tak se zjevují z ničeho nic nové vykácené pruhy pro široké komunikace pro těžkou dopravu. Nakonec jsem ale skutečně dojel k NS Kaznějov. Po té ale projedu jen mezi Kaznějovem a kaolinkou, za nefunkční vlečkou pokračuji na sever menší pěšinou k mrtnické silnici.

Za silnicí na Mrtník se vydávám po vyzkoušené lesní cestě k Rybnici. Tentokrát ale nepokračuji na Plasy, nýbrž přímo do Rybnice. Pro příště by bylo nejlepší objet vesnici horem na východní straně, ale byl jsem rád, že jsem vůbec našel cestu od malé kapličky uprostřed vsi nahoru. Díky lockdownu byl velmi slabý provoz, tak ten kousek po hlavní ani nevadil😊

Vyjel jsem tedy vsí k cestě vedoucí pod vrcholkem Na Hrbech. Kupodivu dobrá cesta, po které jezdí i auta, mě dovedla až k pod železniční most vlastně. Měl jsem štěstí, chytil jsem to i s vlakem. Terén je tu skoro horský, takže most lze vidět z jedné cesty shora, od kamenných sloupů i z hlubokého údolí Rybnického potoka, podél něhož je evidentně také možné sjet z Rybnice.

Od dnešního cíle se začínám vzdalovat krásným údolím Kaznějovského potoka. Začíná být poněkud chladno, ačkoliv stoupám. V Kaznějově se přidal nepříjemný vítr a tak pot rychle stydne. To ovšem nevadí, protože od Malé Obory projedu k rybníku Vatinka a pak po louce pekelně stoupám do Obory. Mohl jsem si zkrátit cestu, která by ústila přímo na odbočce lesní cesty vedoucí k Olejné. Říkám bohužel, protože jsme to nevěděl a mapa tvrdila, že to touto cestou nejde. Ale na druhou stranu je skvělé takové cesty objevovat😊

Sjíždím tedy do údolí Býkovského potoka od silnice Obora-Horní Bříza nejprve neznačenou lesní cestou, později od samoty Olejná po NS Býkov-Žichlice. Kolem Býkova jedu po zelené k lesu. Zde odbočuji na "necestu" vlevo a kolem nějakých úlů, nebo co to tam je, se vracím do jihozápadního směru. Podle mapy po největší cestě jsme měl dojet k místní zelené od Břízského mlýna. Bohužel tahle informace se nepotvrdila a já sjel až k bezejmennému potoku, který ovšem nebyl bezvodý. Asi 300 m jsem se prodíral lesem po nějakých pochybných stezkách od lesní zvěře, na návrat to bylo už daleko. Nakonec jsem se vyloupl až nad Břízským mlýnem. Musel jsem se tedy trochu vrátit a vydat se po větší cestě k Bílému potoku. Zde to mám rád už od dob, kdy tu zdaleka nebyla žádná naučná stezka. Od potoka táhle stoupám po lesní/polní cestě nad Třemošnou. Město projíždím po žluté. Já tady nikdy nevim, kudy kam. Takže moc přímo to nebylo, ale trefil jsem CT 2151 vedoucí pěkně zvlněným terénem podél trati do Plzně.

Za podjezdem pod tratí nicméně odbočuji k PP Doubí, projíždím pod skalkou Pupek k Vydymáčku. Kolem Seneckého rybníku jsem pak projel k Prokopávce a protože město Plzeň pilně a systematicky pracuje na rušení pěkných cest a trvale zablokovalo poslední pěknou cestu od Boleveckého rybníku přes Mikulku do Záhorska, musím městem, třeba tedy po Plaské ulici. Celkem 52 km pěknými lesy po nezpevněných cestách tam, kde je to možné.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Železniční most přes údolí Rybnického potoka

 

neděle 18. dubna 2021

Šachta č. 1, Lhota u Merklína

1. 4. 2021
76 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1750 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty, pěšiny
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Borská ulice - Borská Pole - Valcha - letiště Líně - hájovna Chotěšov - Vstiš - Losina - Křížový vrch - po zelené Horní Lažany - rozhledna Štěpánka - Čelákovy - Na Sklárně - štola č. 1 - Na Radosti - Bijadla - Zemětice - Lažany - Vrabina - Černotín - Vstiš - Vodní újezd - Dobřany - po zelené Nová Ves - letiště Lhota - Černý Most - Českým údolím Borský park - centrum Plzně - Pod Záhorskem
 
 
Už jsem se těšil, až si udělám čas na štolu č. 1 u Lhoty u Merklína. Jde o zatopený vstup, zbarvený výrazně do oranžova a kdžy jsem to viděl poprvé, ani se mi nechtělo věřit, že je to pravda. Je to sice zase přes okresy, ale to už nikdo moc neprožívá. Ze Záhorska sjíždím za bývalým výstavištěm ke Kalikovskému mlýnu. Poté stoupám kolem areálu Škody k Techmanii a Borskou ulicí na Karlov. Ještě přesun přes Borská pole a konečně vyjíždím z města pěšinou za garážemi. Dostávám se na cestu kolem Borské přehrady, ta mě přes kopec dovede na Valchu.

Z Valchy lesem nad Lučním potokem mířím k zelené turistické značce. Překonám dálnici a až k letišti se držím CT 2259. Projíždět rozlehlým areálem letiště je celkem nuda, na druhé straně ale pokračuje pěkná zpevněná lesní cesta, postupně se svažuje k hájovně na kraji lesa, u níž odbočuji kolmo vlevo, křižuji silnici a po louce se rychle blížím k nové lávce přes Radbuzu, jež je už na dohled Vstiši. Ze Vstiše po polní cestě (CT 3) pokračuji k Vachtlovu mlýnu, odtud pak neznačeným singlem do Losiny. Ze vsi stoupá nově "vyspravená" cesta nějakým štěrkem z náspu trati, no zlatá dřívější polňačka... Na kraji lesa, kde je nové malé parkoviště a dál zákaz vjezdu, končí i tento terén a už to není daleko k rozcestí pod vrcholem Křížového vrchu.

Po zelené se projíždí lesem Černými vrchy do Horních Lažan. Zde odbočuji vpravo na asfaltku a v první pravotočivé zatáčce ve sjezdu sjíždím na poměrně pochybnou polní cestu. Za lesem už bude rozhledna Štěpánka. Cesty tu mapě neodpovídají, ale jsou tu dřevěné cedulky, které mě nasměrovaly. Kolem rozhledny vede asi nově značená, ve sjezdu zábavná modrá turistická trasa, sjíždím po ní do Čelákov. Za Čelákovy vyjedu ještě po modré, ale pak se stočím na jih mezi poli. Později cesta vede po hranici lesa a je velmi různorodá, chvíli jsem měl strach, že se ztratí, pak byla jako močál, pak se jelo po poli, ale naštěstí nikde neskončila definitivně a projel jsem tak až do míst, kde se noří do lesů. Trochu mě zmátlo, že je značená jako malá cesta, ale jednou je to velká zpevněná cesta pro lesní dopravu a za dalším rozcestím zapomenutá zarostlá pěšina. Po překonání pochyb jsem se bývalou těžební oblastí dostal až k samotě na Sklárně a těsně před silnicí popravo jsem našel onu štolu č. 1. Je ještě lepší, především větší, než vypadá na fotkách a jsou tam ještě vidět zbytky výdřevy, paráda😊

Tímto se vlastně začínám vracet, je to asi 2 km před Merklín po silnici, pak by měla vést modrá turistická trasa na Bijadla. Ještě tu však není značená v terénu, tak ještě jednou hledám v mapě. Ano jsem, správně. Za Bijadly se cesta rozdvojuje, já jedu podél Merklínky skvělou cestou do Zemětic, přes brod. Projíždím přes ves trochu nepřímo, protože ukazatele na Chalupy ukazují nějakou zvláštní trasu. V zatáčce nad Dražským rybníkem, kde silnice odbočuje vlevo, se držím severovýchodního směru. Přes pole jsem vystoupal na rozcestí Chalupy, odkud lesem po zelené pokračuji až do Dolních Lažan. Po silničce do Horních Lažan to nepěkně stoupá, od chat však jedu podél lesa směrem na Přestavlky. Měla by tudy vést cesta do Černotína.

Na polovinu cesty je to zcela v pořádku, ale na rozcestí, odkud mám vyrazit k Vrabině, je cesta evidentně zavezena skládkou. O objížďku ovšem nestojím, tak to zkusím nejdřív po poli. Je zorané a ztvrdlé, takže velká bída, později jsem si uvědomil, že už jsem se tu jednou v obráceném směru takhle napálil. Zcela nepochopitelně tu někdo sabotuje tu cestu. Ale také vím, že nad Černotínem cesta existuje. Nestálo to sice za nic, ale nakonec jsem se lesem a lesní školkou po kančích stezkách probojoval až na zmiňovanou cestu. Pak už jsem se sjezdem rychle dostal do Černotína. Vyjíždím silničkou na Dobřany a za zatáčkou za kravínem sjíždím na alej do Vstiše. Za vsí pokračuji na louku, kde jsou oploceny všechny dřívější cesty do Dobřan kromě té od Vodního Újezdu po břehu řeky. Nevadí, aspoň zatím není vasfaltovaná, to je super😊 Do Dobřan po větru to je raz dva.

Z Dobřan tentokrát vyrážím po zelené přes lávku přes Radbuzu do Dobřánek kolem Martinské stěny vzhůru opět k letišti Líně. Zvedl se takový vítr, že mě to málem sfouklo z kola a s deštěm to taky nevypadalo dobře. Situace se naštěstí ještě cestou do Nové Vsi uklidnila. Z Nové Vsi po mostě uzavřeném pro automobily pokračuji k dalšímu letišti. Nějakými z desítek cest se snažím udržet směr podél letištní dráhy, moc se mi to ale nedaří. Přesto nakonec vyjíždím na cestě před Valchou. Protože už měla být kvůli opravě sundaná lávka k Černému mostu, naplánoval jsem trasu malou pěšinkou podél trati k vyrovnávací nádrži. Vím, že od křižovatky by to mělo jít někudy do lesa a vskutku, dokonce bez přeskakování hlubokého pangejtu. Zkusil jsem to pak po pěšince pro koně, co by mohla vést podél trati. Bohužel je tu více údolíček napříč mým směrem a celkem slušná pěšina se nakonec dost ztrácí a chvíli vede na vysokém náspu... je to spíš takový trek, ale i tak jsem se dostal zpět na žlutou turistickou trasu na břehu Českého údolí, kudy se vrátím do Plzně. Přes město volím cestu přes Borský park, kolem nemocnice k Masně a podchodem do centra. Přes Rooseveltův most se pak vracím zpět do Záhorska.

Tenhle výlet mě opět příjemně překvapil, kam až se dá vlastně dostat během 76 km a co vše lze objevit v širokém okolí Plzně.


Štola č. 1, Lhota u Merklína

Štola č. 1, Lhota u Merklína



úterý 13. dubna 2021

Starý Herštejn

28. 3. 2021
159 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1750 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty, pěšiny
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Slovanské údolí - U Brůdku - Nová Hospoda - U Fulínů - po NS Líňská okružní cesta Nový rybník - Zbůch - Starý Důl - Chotěšov - po cyklostezce Stod - po modré Hradec, V Hanovkách - Všekary - Čečovice - Bukovec - Šlovice - Pocinovice - Borovice - Dolní Metelsko - Horní Metelsko - Hašov - Roudná - Srby - Medná - Sedlec - Poběžovice - Hvožďany - Mnichov - Pivoň - po CT 2141 Liščí domky - po červené Starý Herštejn, Vranovské sedlo - Valtířov - Vlkanov - po CT 2141 Otov, Meclov, Mašovice, Horšovský Týn - po zelené Semošice - Peřina - Křenovy - Vranov - Staňkov - po CT 3 Ohučov, Kvíčovice, Holýšov, Nový Dvůr - Holýšovský rybník - po žluté Stod - Mantov - Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - Lesov - Nová Hospoda - po Regensburské Skvrňany - zoo - Pod Záhorskem
 
 
Je tu tvrdá uzávěra, takže na výlety za město jezdim radši na kole lesem. Okresů pár projedu cestou na Starý Herštejn, zříceninu hradu u německých hranic v Českém lese. Vzhledem k tomu, že má celý den být silný vítr, cestou tam pojedu proti, zpátky se snad povezu.
 
Z plzeňského Záhorska jedu kolem Mže k Vejprnickému potoku a Slovanským údolím nejprve po asfaltu a pak po pěkné pěšině ke Brůdku. Zde jsem od viaduktu vystoupal do lesů za Novou Hospodou, křížil CT 2258 a pokračoval pěknými lesními cestami nedaleko motorestu k Fulínům. Za rybníčkem je přemostění dálnice a pak mířím po NS Líňská okružní cesta parádní rychlou polní cestou k zemědělskému družstvu za silnicí z Líní do Křimic a pak na dohled otřesnému logistickému parku sjezdem k Novému rybníku. Kolem vytěžené haldy po břehu jiného, bezejmenného rybníku se dá projet až do Zbůchu. U haldy na západním konci jsem zkusil větší cestu podél trati, nicméně se postupně úplně ztratila. Vracet jsem se nechtěl, takže jsem přelez asi třikrát trať, utopil se v bahně na poli a nakonec projel po náspu až do Starého Dolu. Tak takhle by to nešlo, touhle rychlostí bych se dnes vrátit nestačil. Do Chotěšova to ale odsýpá. Za ním jedu p asfaltové cyklostezce, ačkoliv modrá turistická značka je mnohem zábavnější. Dnes ale musím udělat nějaké kompromisy, abych dojel na Herštejn. Půlka cesty do Stoda je ale pěkně po louce😊
 
Ze Stoda po modré je to ještě lepší, do Hradce je to jedna radost, kousek podél řeky, pak loukou... V Hradci jsem dnes nebloudil, ale mapu jsem potřeboval. Vystoupal jsem nad ves, pak značka odbočuje vlevo na polní cestu vedoucí k chatám u Hořiny. Dá se to tu valit a bonusem je pěkný brod. Pak se pochopitelně stoupá a to dost příkře po lesní cestě. Zde v lese je po tání pořádně mokro a bahno. K rozcestí v Hanovkách mi to ale nakonec uteklo. Dávám svačinu u řopíku a odbočuji vlevo k jižnější cestě, po které sjedu do Všekar. Ty jsou v ďolíku. Odtud začíná asfaltová vložka, jelikož v téhle oblasti prostě normální cesty nemají. Do Čečovic jedu přes kopec a na pláních začíná boj se zmíněným větrem. Absolutně bez provozu pokračuji přes Bukovec a do táhlého sotupání Šlovicemi a Pocinovicemi. Do Borovic musím po hlavní silnici II/193, ale ani zde nejezdí skoro žádná auta. Je to tu zapomenutý kraj a v lockdownu o to víc. V Borovicích se vracím do západního směru, tady to teda proti větru hodně bolí. Nepomůže moc ani průjezd lesíkem. Na chvíli si odpočinu zase po odbočení na Dolní Metelsko, kde je už místo asfaltky spíše polní štěrkovka. Do Horního Metelska je to po malinkaté asfaltce opět proti vichřici, ale před Hašovem už to tolik nevnímám.

Teď musím na jih po silničce přes Roudnou do Srb, žádná přímá cesta do Poběžovic nevede. Za Srby odbočuji vlevo na malou komunikaci do Medné a pak po polní cestě do Sedlce. Odtud pak sjíždím asi 3 km do Poběžovic, kde obhlížím zámek. Na poslední úsek se chystám sice po žluté turistické značce, ale ta vede neomylně po silnicích. Škoda, trochu terénu by mě nemrzelo. Tak jedu přes kopec ve Hvožďanech a pak proti proudu potoka Pivoňka projíždím Mnichovem a Pivoní, kde je parádní kostel. Následuje cílové stoupání po CT 2141. Stoupá se dobře, je tu asfalt až k Liščím domkům. Úplně poslední úsek je náročný, ale velmi rozmanitý a zábavný-kořeny, kameny, sníh, led a popadané stromy. Až přímo ke Starém Herštejnu dojet nelze, tak poslední metry vyskáču pěšky. Rozhled je tu nádherný na všechny strany a obzvláště na Čerchov.

Rychle se ale vydávám na cestu zpět, mám trochu zpoždění oproti plánu. Po polomech se nejede moc dobře a cestička je tu i tak dost punková. Ale klesám a tak je to vlastně skvělá zábava, dokud se nemusí slézt ze sedla. Bohužel je tu dost lidí, protože to je cesta od parkoviště. Tak jsem si ani nenatočil akční záběry jízdy po skále se sněhem😢 Od Vranovského sedla, kde parkují auta, je to už samozřejmě bez jediného živáčka a tak se pouštím s plnou parádou do sjezdu do Valtířova. Je to jen rozcestí, za nímž v zatáčce pokračuji rovně na polní cestu po modré až k rozcestí Vyhlídka. Zde se vydávám vpravo po louce a zajíždím do lesa na těžce podmáčenou cestu. Ještěže sjíždím, nahoru by to opravdu nešlo. K nějakým téměř 200 m výškovým sjezdu se přidala ještě intenzivní těžba dřeva, takže průjezd velmi ztížený. Na normální povrch se dostávám ve Vlkanově. Po CT 2141 v rozporu s mapou následuje polní cesta (to je dobře) do Otova. Další úsek jen napnu plachty a jedu úplně bez vložené energie do Meclova, super, teď se mi ta dřína cestou na západ vrací.

V Meclově si dávám druhou svačinu a pokračuji po CT 2141 přes Mašovice a kolem sv. Anny do Horšovského Týna. Vezmu to přes centrum a pokračuji kolem fotbalového hřiště pod silniční most a pak podél řeky, později po zelené do Semošic. Chvíli jsem měl obavy, že má zas někdo touhu tu vyasfaltovat louku, ale je to tu rozkopané zřejmě kvůli stavbě nějakého vodovodu či co. Za Semošicemi skutečně nějaká asfaltová cesta je, ale dá se ji vyhnout pěknou cestou jižně od trati. Až za Peřinou je nutné využít novou asfaltku. Z Křenov do Vránova už je taky asfalt a do Staňkova tomu samozřejmě není jinak. Pro mě dnes velkými oklikami by se to dalo objet, ale tolik sil a času nemám. Za Staňkovem pokračuje asfaltová cyklostezka, aspoň že je to po větru. V Ohučově se opravují pilíře lávky, momentálně prý probíhá technická přestávka (asi tak rok podle výšky trávy). Nepojedu tedy do Dolní Kamenice, ale do Kvíčovic. Tam je nunté vystoupat na kopec. A poté sjet do Holýšova. Je tu sice cyklostezka vedel silnice, ale sjezd zakončený šikanou ze závor? Ne, raději po silnici.
Z Holýšova jedu po CT 2268 do Nového Dvora, cyklotrasa se tu stáčí a na křižovatce se zelenou pokračuji na neznačenou cestu rovně. Stoupám tudy kolem rybníku k hlavní silnici. V zatáčce před rozšířením o stoupací pruh ji přejíždím a unikám do lesa.

Zakrátko jsem na žluté, která se krajinou motá jak vítr v pytli a nakonec nenápadně odbočí ke skládce a vede nevýraznou cestou k benzince ve Stodě. Cestu do Mantova si zpestřuji podél řeky. Zpočátku je značená a na jistotu po CT 2268, ale místo abych po této trasy vyjel na silnici, jedu dál nad řekou po pěšince. Snad neskončím někde na skále. Asi i kilometr dál jsem na silnici vyjel, dál už to opravdu podél řeky nejde, mezitím jsem ale absolvoval pěkný singl i prudké stojky a kousek přes pole. Každopádně záživěnjší než po silnici...
 
Projíždím Mantovem po zelené a pak se probíjím nelogickou změtí slepých ulic až k poli s cestičkou do Zbůchu. Nejprve vede podél strouhy k lesu, pak se zvětšuje a nakonec je z ní štěrková cesta. Opět s větrem o závod pokračuji po CT 2271 přes Červený Újezd do Líní po pěkné polní cestě. Došlo mi, že asi před dvěma lety jsem našel pěknou spojku do Sulkova ke koupališti, ale i tady úřadovala hloupost a i poslední ze čtyř cest mezi Líněmi a Sulkovem bylo evidentně nezbytně nutné zalít asfaltem😕😕😕 Chuť si spravuji trochu za koupalištěm v Sulkově a pak kolem rybníku u Sulkovského potoka. Ale i zde byla dřív malá pěšina místo offroadové cesty. Za Lesovem na Novou Hospodu aspoň není asfalt, nicméně i zde pamatuji mnohem lepší lesní cestu. Údolí Vejprnického potoka překlenu bez ztráty výšky po Regensburské, pak do Zadních Skvrňan, k chatkám na konci křimické Plzeňské ulice a podél Mže k zoo. Do 160 km mi moc nezbývá, ale nakonec to uzavírám Pod Záhorskem na 159. Nemám potřebu to zaokrouhlovat😀
 
Převýšení nebylo až tak dramatické, kolem 1700 m. Zato protivítr ubral hodně sil. Škoda dlouhých úseků po asfaltu, ale aspoň to odsýpalo. Do Poběžovic bych si asi samostatný výlet neudělal, tak jsem rád, že jsem se stavěl aspoň cestou na Herštejn, který je boží včetně celého okolí.

 
 
Starý Herštějn

Starý Herštějn

Starý Herštějn

Kostel Zvěstování Panny Marie v Pivoni

sobota 10. dubna 2021

Bývalý dřevěný hrádek u Českobřízského mlýna

24. 3. 2021
49 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny
  
Plzeň-Pod Záhroskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Borská pole - Nová Hospoda - Vejprnice - Křimice - Radčice - Chotíkov - po žluté Pod Krkavcem - pískovna - ledecká silnice - po místní zelené Třemošná - po žluté VN Na Bílém potoce, Českobřízský mlýn - bývalý dřevěný hrádek - Česká Bříza - Drahotínský rybník - Zruč - po modré Senec - Senecký rybník - Malý Bolevec - Mikulka - Pod Záhorskem
 
 
Já už jsem vlastně letos tak trochu pod skalou u České Břízy, kde údajně stával nějaký dřevěný hrádek, letos byl. A byla pěkně sněhem pocukrovaná, ale nechal jsem si ji na další výlet jako nový cíl.
 
Dnes je celkem teplo (v porovnání s tím sněžením😀) a už trochu vysychá bahno, tak se pustím víc do lesů. Nejdřív ale musím přes město, a sice kolem Kalikovského mlýna do následujícího stoupání kolem areálu Škody. Od autosalonu Šmucler jedu pěšinkami k učilišti, dále kolem WPA ke kruhovému objezdu a přes areál ZČU ke garážím za plochou dráhou. 
 
Za útulkem je nenápadná cesta vpravo, která je nábližkou k Nové Hospodě. A dalším plusem je, že není asfaltová. Pár metrů k přemostění domažlické výpadovky absolvuji po CT 2151. Pak jako kdybych chtěl vjet právě na přivaděč, ale na konci připojovacího pruhu jsou vrata na lesní cestu. Tím že už tam nikdo nejezdí, je poněkud zarostlá, nicméně stále průjezdná. Naberu směr, křižuji větší i menší lesní cesty, klesám podél strouhy až k viaduktu, který ústí na nové cyklotrase do Vejprnic přímo u Pekelného rybníku. Projíždím kousek pod hrází, brodím potok a asi 300 m se vracím po silnici na Plzeň, poté sjíždím doleva a vydávám se do kopce ke křimickým polím.

Potkávám pár lidí, sluníčko už je vytáhlo, a stále přímým směrem jedu, dokud se nedostanu až do Křimic. Prvomájovou ulicí a kolem zámku projíždím ke zpevněné cestě vedoucí do Radčic. Odtud opět stoupám z ulice V Břízkách nad Chotíkov. Ve sjezdu ke hřbitovu jedu po žluté trase, ale dole v zatáčce odbočuji vlevo do lesa, abych se vyhnul silnicícm a projel mnohem zajímavější cestičkou k čističce. K obecnímu úřadu je to do kopce, steně tak k rozpadlému mostku přes státní silnici a po žluté k rozcestí Pod Krkavcem. Tady je pěšina moc zajímavá, ta mě baví😊

Celkem standardně jsem netrefil cestu, kterou jsem chtěl, aby mě dovedla k areálu prodeje pletiv. Sjel jsem o jednu alej dál a podezřelé mi to bylo až tehdy, když jsem vyjel na louku nad Ledci. No...vzal jsem to nějakou první cestou, která vypadala, že mě vrátí do původního azimutu. Bohužel se postupně ztrácela a zachránilo mě, že se teď plošně plundrovaly oblasti pod veškerým elektrickým vedením. Tudy jsem se dostal vlastně zpět a to ve chvíli, kdy už jsem si uvědomil, že jsem doslova co by kamenem dohodil u bývalé pískovny, kde by měly být zajímavé výhledy. Zkusil jsem nakouknout, jak se tam dá dostat a vlastně se to dá na vrchol odtěženého materiálu pár desítek metrů nade mnou skoro vyjet. Obhlédl jsem celý vrcholek, překvapila mě velikost této výsypky, ačkoliv jsme tu před lety jezdili na prknech... Vskutku se tu našly i parádní výhledy. A sjezdy, třeba ten na severovýchodní stranu.

Překonal jsem silnici a pokračuji po neznačené cestě ke křižovatce ledecké a hornobřízské silnice. Lepší cesta vede na kraji lesa, já omylem vyjel až na louku, ale taky se dá. Od křižovatky mířím po místní zelené značce k drážnímu domku (mimochodem vypadá to, že je zde malý, dříve zarostlý viadukt a povede k němu cesta) a pak po jedné i druhé straně kolejí do Třemošné.

Z Třemošné po žluté parádním singlem kolem vodní nádrže na Bílém potoce a chat k Českobřízskému mlýnu. Zde je buď extra bahnitý brod nebo lávka (jen pro pěší😒). Krátké stoupání k silnici a už jsem skoro u čnějící skály se zmíněným místem dřevěného hrádku. Do Břízy následně stoupám podél potůčku mezi poli, za vsí se vydávám po místním modrém značení k Drahotínskému rybníku. Za silnicí by měla být neznačená pěšinka vpravo, po které bych si mohl zkrátit cestu. Tak tu jsem nenašel, ale další, která není v mapě zaznamenaná, ano. Všelijak se pak motám po lese, až jsem ztratil orientaci, ale moje víra v to, že cesty nevedou do prázdna, je neochvějná. Překonal jsem tedy Drahotínský potok a vyloupnul se u chat Drahotínského rybníku nejblíže ke Zruči. To není špatné😊

Zručí projíždím do Sence pokud možno zadem a od kruhového objezdu na začátku vsi mířím do lesů nad Seneckým rybníkem. Zde je nekonečno možností sjezdu, tak si jednu vybírám a vyjíždím mezi Košinářem a Seneckým rybníkem. Přes Prokopávku jedu do Malého Bolevce, vidím, že tu nejde vjet na stavbu, tak pojedu na Mikulku starou dobrou cestou, kde byl zrušen přejezd trati. S velkou lítostí zjišťuji, že když překonám dva pangejty a protihlukovou stěnu, musím ještě přes dvojitá zvýšená svodidla (asi se tu plánuje závodní okruh, pokud se tu nebude jezdit 130 km/h, jsou vzhledem k širokému dělícímu pásu svodidla zbytečná). Asi tu na kole nepůjde moc jezdit. Poslední kopec si tedy vystoupám po polní cestě na Mikulku a pak už sjíždím kolem stavby Univerzity Karlovy k židovskému hřbitovu až do Záhorska. Celkem tedy 49 km a přes 600 m převýšení.
 

Skalka u Českobřízského mlýna, na které býval dřevěný hrádek

Pískovna Ledce


 

pátek 2. dubna 2021

Kozí kámen na Vysoké

21. 3. 2021
46 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 550 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny, bahno
 
Losiná - po červené Nebílovský Borek, Nebílovský potok - Předenice-Nový mlýn - Kozí kámen - Vysoká rozc. - Jelení vrch - skládka Vysoká - Chlumčany - Židovský rybník - Dobřany - Nová Ves - po zelené Sulkovský potok - U Fulínů - Vejprnice - podél Vejprnického potoka U Brůdku, Slovanské údolí - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem
 
 
Sice je ještě dost chladno, ale i tak pojedu. Vyrazil jsem dnes z Losiné a hned jsem se zahřál ve stoupání po červené turistické trase. Kousek je třeba jet po silnici na Nebílovy, ale asi po 100 metrech zas odbočuji na štěrkovou cestu, kde to jede samo. Křižuji další silnici těsně nad Nebílovským Borkem a pokračuji na lesní cestu a později pěšinu ke kopečku Kordán a přes další vrcholek ke studánce a kapli sv. Barbory. Přebrodím Nebílovský potok, vystoupám k přístřešku po lesem ještě stále po červené značce a zde odbočuji prudce vpravo na vrstevnicovou cestu.
 
Bahnitou rozježděnou cestou pokračuji ke žluté a pokračuji podél lesa směrem na Předenice. Uvidíme, kam mě to dovede. Různé pěšiny vedou skrz les a trefil jsem nějakou, která mě dovedla dost nepřímo k autoservisu. Křižuji silnici a rovnou pokračuji k Novému mlýnu. Přímo mezi ním a řadou chatek pokračuji do lesa. V mapě není nic vyznačeno, ale o prudce stoupající pěšině vím, takže stoupám k červené turistické značce. Od rozcestí nad Předenickým pramenem jedu největší cestou přímo vzhůru k Jelenímu vrchu. Dojíždím k rozcestí, kde jedna cesta vyznačená v mapě úplně chybí, jedna odbočuje vlevo, kam nechci, a třetí, poměrně špatnou po těžbě dřeva, vybírám já. Těžkým terénem jsem se vydrápal k zelené trase a hlavně k cestě. Mířím doprava a od rozcestí Kozí kámen ještě jednou doprava přímo ke stejnojmennému vrcholku se skálou. Obcházím ji celou a vydávám se po žluté pod vrchol Vysoké. Také je tu špatná cesta po všudypřítomné masivní těžbě dřeva.

Od Vysoké k Jelenímu vrchu po zelené vede slušná cesta, ač je značena jako malinká. Zde odbočuji vpravo na další takovou. Asi za půl kilometru se dostávám na hrubou asfaltku, po které sjíždím až k přeštické silnici. Kousek se jede podél ní, už se tu ale chystá nová čtyřproudá, a tak je tu cesta přerušená. Státní silnici využívá minimum aut v lockdownu, takže snadno přejíždím a ve sjezdu do Dobřan u prvních chatek odbočuji na menší "polní" cestu vlevo. Polní totiž bývala, od potoka už je vyasfaltovaná. Za Chlumčany pokračuji po cyklostezce ke keramičce, poté se stáčím do Dobřan k léčebně. Abych nejel pořád po silnici, vezmu to kolem Židovského rybníku. Nikde není ani noha, je zima a ošklivě.

V Dobřanech hlídkují městští strážníci, ale nevšímají si mě. Projíždím tedy centrem města na louku za Kamenným mostem. U Dobřánek, u Martinské stěny vyjíždím na silnici, ze které odbočuji na panelku za dole Dobré štěstí a stoupám do Nové Vsi. Po zelené lesem překonám silnici, poté po asfaltce na sever a kolem Sulkovského potoka až k Fulínům a tím se dostávám k Vejprnicím. Z těch se kolem nádraží vracím po nové cyklostezce ke Brůdku na kraji Plzně. Pěšinka do Skvrňan je krásně průjezdná, později se jede zase po asfaltu Slovanským údolím. Do Záhorska se vracím přes Jíkalku, kolem Kalikovského mlýna a Lochotínskou ulicí.

46 km, 550 m převýšení, ale nejvíc práce dalo to, abych se vůbec vypravil. Někteří mě totiž kvůli překonávání okresů zrazovali na poslední chvíli.
 

Kozí kámen na Vysoké

Kozí kámen na Vysoké