Vodopád Dírka 2024

47 km

10. 2. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Bolevecký ryb. - Bílá Hora - Pecihrádek - po CT 2151 Bukovec - po červené Holý vrch, Horní Zábělá, Chrást - Sedlecko - po červené Korečnický mlýn, přívoz Nadryby, Dírecký potok - vodopád Dírka - přívoz Nadryby - po červené Korečnický mlýn, Lužnice - Spálený mlýn - Telín - Klabava - NS Chrást - Chrást - Dolanský most - po zelené Horní Zábělá, Bukovec - po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Jateční ulice - Zadní Roudná - U Pramenů - Pod Záhorskem

 

 

Vypadá to, že dva dny zimy na začátku prosince bylo pro letošní sezóny všechno, takže v první půli února opět vyrážím na kolo a ani se neženíruju a neplánuju trasu po zpevněných cestách. Vyjedu na Mikulku a sjíždím polní cestou ke kruhovému objezdu mezi ulicemi Na Sudech a Na Roudné. Nebaví mě ale ty nekonečné lány asfaltu, tak zkusím projet za protihlukovou stěnu evakuačními dveřmi směrem k Boleveckému rybníku. Evidentně tu někdo chodí, je tu malá pěšinka, ale kam asi vede? Bohužel trať nejde dobře překonat, musím prudkým úvozem k ní, pak přes koleje a pak na souokromé parkoviště, které je naštěstí jen zčásti oplocené. No, dosáhl jsem sice svého, ale pro jízdu na kole nepříliš vhodné. Pak protrpím cestu kolem Boleveckého rybníku, kde se vždy motá spousta nepozorných lidí, rád proto odbočuji vpravo do kopce od hráze mezi Malým a Velkým rybníkem. Už i tady je asfalt, to člověk nepochopí. Hlavní (a jediná) severojižní silnice skrz Plzeň se zužuje, přestože ji denně využívají desítky tisíc lidí, ale tuhle zásobovací cestu pro jednu dodávku denně je nutné udělat 5 m širokou a rozhodně asfaltovou👎 Příroda se obecně rychle Plzni vzdaluje, po asfaltu musím nejen přes Bílou Horu a Pecihrádek, ale také do Bukovce po CT 2151. Až poté konečně mohu na štěrkovou lesní cestu po červené, ačkoliv je tam vlastně nějaký pokus o zákaz vjezdu cyklistů. To samozřejmě nikdo nebere vážně, ale následující prudký kopec k Holému vrchu by mohl leckoho vytrestat. Následuje příjemná stoupající cesta kolem hájovny přes zábělské lesy. Tam se to láme a kolem Zadní hájovny už se zas převážně sjíždí, a to po odbočení na louku. Projíždím Chrástem více méně podél trati, adrenalin vám spolehlivě zvýší přejezd vysokého železničního viaduktu, ale ušetří vám spoustu výškových metrů a taky vzdálenost. Projede se kolem dvou chatek, pak se připojí červená od Smědčic, po které znovu pokračuji směrem k Telínu. Na kraji lesa ale odbočuji vpravo na relativně novou cestu do Sedlecka. Ze vsi sjíždím po červené k Berounce a pokračuji proti proudu kolem Korečnického mlýna k přívozu Nadryby. Za přívozem ve stoupání v táhlé zatáčce je odbočka vpravo do extrémně prudkého kopce za závorou. Právě tam vede červená turistická trasa, kterou jsem si dnes zvolil jako svého průvodce. Po výstupu 100 výškových metrů na půlkilometrové vzdálenosti červené prudce odbočuje vlevo a snad ještě prudčeji klesá do údolí Díreckého potoka. Dříve cesta vedla rozumněji nad lukami v nivě Berounky, ale bezmozci tam museli dát plot, aby nešlo procházet. 

Podél Díreckého potoka vedou nesmělé pěšinky bez označení, že byste se blížili k docela významnému vodopádu Dírka. Velká voda tu vymlela koryto, musíte tu tedy několikrát potok překonávat. jet tu opravdu nejde. K vodopádu se ale dostanete. Čekal jsem po uplynulých deštích trochu větší průtok, ale asi to bych tu musel být bezprostředně po dešti, vodopád je beztak pěkný a lze ho obdivovat z více úhlů a míst, to je fajn. Když se začínám vracet, spatřím cestu na levém břehu. To musím vyzkoušet, dřív tu byla jen skála, kterou jsem se nikdy nepokusil překonat, ačkoliv bylo jasné, že příjezdová cesta k chatám nemůže být daleko. Pěšina nevypadá úplně fungl nově, ale dlouho tu být nemůže, není v žádných mapách a ani na Stravě jsem nenašel, že by ji někdo využil. Já ale nyní ano, udělala mi velkou radost, vyhnu se tomu, že bych musel stejnou cestou zpět a objevím něco nového. Jakou radost udělá pár metrů zářezu ve stráni😍 Boží, díky za to. Posílen tímhle "zážitkem" se vracím k přívozu Nadryby a Korečnickému mlýnu. Tentokrát ne po louce, je podmáčená. Zpět do Sedlecka ale nestoupám, využívám mojí oblíbenou pobřežní travnatou cestu k bývalému Spálenému mlýnu, nově označovanému v mapě jako Telínský💁 Pak vystoupám do Telína, odbočím prudce vpravo na kraji lesa, kde jsem v první polovině cesty odbočoval do Sedlecka a vydávám se vstříc sjezdu k chatové oblasti u Klabavy. Za lávkou a další loukou se napojím na NS Chrást, vystoupám k polím před Chrástem, pak znovu přes město a pak zmrznout ve sjezdu k Dolanskému mostu. Po rovince od fotbalového hřiště lze jet po pěšince podél silnice, ve sjezdu pak už taková možnost není. Než ale dojedete k odbočce do kempu, je docela fajn odbočit vlevo a pro mě premiérově projet polesím "Na Hrušově". Nebyl jsem si jistý, jestli je to průjezdné, ale nakonec jsem cestičku k zelené turistické trase našel a bylo to pěkné. Hezky bez lidí jsem projel krásným singlem do PR Zábělá. Následuje skvělý singl nad jezem v Bukovci. Tady ale bohužel chodí lidí dost, budu doufat, že až se dostaví turistická dálnice do Chrástu, budou lidi chodit tam a singl zůstane volnější.

Abych nejel stejnou trasou ke sv. Jiří mířím po NS Údolím beorunky, což je tedy v podstatě po silnici😀 Pak už jedu klasicky přes lávku přes Úslavu k Jateční, podjedu mosty po pěšince na břehu a pak už musíte tak jako tak po asfaltu, takže jsem si vybral silnici přes Roudnou a kolem pramenů do Záhorska.

I když se mi zdá, že už jsem byl u vodopádu Dírka tolikrát, uteklo už zase pár let, tak jsem si užil tenhle první výlet roku 2024, vylepšený o pár krátkých nově objevených úseků cest. Takže dnes 47 km na účtu včetně 700 m převýšení.

 

 

 

Vodopád Dírka

 

Nynice - kaple sv. Kateřiny

54 km

29. 12. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Malý Bolevec - Košinář - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou - po místní modré Senec - skalní reliéfy Třemošná - po místní modré Česká Bříza - Žichlice - po žluté Chotiná - Jarov - Dobříč - Čivice - Kaceřov - Na Vartě - kaple sv. Kateřiny Nynice - Kostelec - Dolany - Dolanský most - po zelené Zábělá, Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Zdá se, že dvoudenní ochlazení z počátku prosince byl jediný záchvěv letošní zimy. Blíží se Silvestr, ale je teplo, na lyže to není ani v nejvyšších horských polohách. V tom případě je na řadě kolo, už ho ani nezazimovávam, protože se dá obvykle jezdit celou sezónu. Včera jsem dal krátký výlet, dnes se vydám trochu dál, do Nynic.

Stoupám tedy na Zavadilku a přemýšlím, jestli jet raději po zpevněných cestách, nebo to nebude tak nutné. Krásné počasí úplně není, takový normální podzim, takže jsem se rád zahřál při výjezdu k meteorologické stanici. Poté sjíždím do Malého Bolevce, kolem kempu na šotolinové stezky lesem a po těch ke Košináři. Poté projedu lesem na Bílou Horu a pokračuji po žluté turistické trase na rozcestí Pod Vysokou. Zde odbočuji vlevo po nezpevněné cestě mířím do Sence. Projedu obec diagonálně od jihovýchodu na severozápad, do ulice Na Sklárnu. Za posledními domky uznávám, že už je čas sjet na pěšinku. Je to sice jen mírně doprava od asfaltky, ale nasměruje mě to na nejkratší cestu do Třemošné. Sklárenskou ulicí se dostanu k hlavní silnici na Zruč, pak ale odbočím do Lesní ulice a tím se blížím lesíku se skalními reliéfy. Po křivolakých pěšinkách sjjedu na dohled hřbitovu. Následuje úsek po místní modré značce. Ta odbočuje na křižovatce silnic na východ a potom na konci obce do ulice V Chatách. Musím docela intenzivním stoupáním lesem k České Bříze. Bahno ale není extrémní, takže když jsem při průjezdu alejí před Břízou zahlédl pěšinku přes louku, takovou nábližku od lesa k návsi, rozhodl jsem se využít ji. Hezká cesta, propoletete se pak mezi zahradami a já proijedu k rybníčku, za kterým pokračuji neznačenou cestou do Žichlic. Tady trochu podmáčený terén je, ale nevadí, jinak se jede pěkně. 

 

V Žichlicích jsem sjel do údolí a odbočil na žlutou turistickou, která mě podél Třemošné dovede do Chotiné. Asi polovina cesty je po silnici, zbytek pak po parádním singlu. V klidu jsem si jel a najednou se pode mnou houpe kolo. Takže samozřejmě zadní brzo prázdné, měním duši. Ale povedlo se rychle, můžu vyrazit na další cestu. V Chotiné vystoupám dvěma serpentinami směrem k Jarovu, poté ale ze silnice sjíždím na Jarovskou NS. Za Jarovem pak odbočuji vpravo na polní cestu. Překonám údolí Dobříčského potoka, vystoupám ke hřbitovu, za nímž odbočuji vpravo na silničku a čeká mě sjezd. Nechci přímo do Kaceřova, proto ještě jednou odbočuji vlevo, přejedu na takovou asfaltovou zemědělskou cestu a v poryvech větru klesám a klesám až do Čivic. Ves samotnou lze vlastně minout po pěkné polní cestě a vyhnout se tak aspoň části nudné silnice. Za další kilometr je Kaceřov. Zámek už jsem několikrát obhlédl, takže i tady se snažím zkrátit si cestu po nezpevněné cestě. Bohužel v místě, kde dříve cesta ústila znovu na silnici, někdo oplotil pozemek. Musí se tedy kousek přes pole. Tím, že dnes ale není extrémní mokro a možná ani žádná vzrostlá vegetace, dá se to zvládnout. Po silnici pak sjedu kousek znovu do údolí Třemošné. Za řekou na křižovatce odbočuji vpravo. Asi 200 m za mlýnem je cesta vedoucí do kopce do lesa. Odbočuji prudce vlevo a skjíždím na ni. Stoupám pak k vršku Na Vartě. Cesta by mě měla dovést k CT 2304. Z větší cesty musím odbočit na jih na malou pěšinu. Nejhorší je to ale na konci lesa, kde by měla cesta ústit na pole. Tam cesta v podstatě končí, jenže ji nelze dost dobře nahradit. Prodírám se tedy lesem. Díky bohu jsem se probojoval až k oné cyklotrase, po které sjíždím do Nynic. Tak hurá, jsem v dnešním cíli výletu. Mají tu moc hezkou náves s rybníčkem a kaplí sv. Kateřiny. Dlouho se ale nezdržuji, rychle vychládám.

Po silnici následně jedu do Kostelce. Za vsí, v "Kostelecké jámě" za přejezdem Darovského potoka jsem bohužel minul odbočku vpravo. Nakonec jsem se k ní ale vrátil, protože jsem chtěl opustit silnici a pokračovat tudy na jihoozápad. Hodně nepříjemně fouká tady na těch polích. Nakonec vyjíždím na silnici u Čihadla, musím kousek ke křižovatce, kde odbočuji vpravo na Dolany. Čeká mě docela pěkný sjezd krytý lehce za stromy, takže není nutné šlapat proti větru. Po rovince před Dolany už to tak veselé není. Z Dolan jsem se rozhodl jet po zelené přes Dolanský most a pak nádherným singlem nad Berounkou přes Zábělou do Bukovce. Pak už je to jen přes kopec po CT 2151 ke sv. Jiří. Přejedu pak Úslavu, zamířím k Jateční ulici a pak po asfaltce nezábavnou rovinkou do Luční ulice. Přes Roudnou se vrátím do Záhorska. Těmito 54 km jsem uzavřel rok 2023. Včetně cest po městě, které tvoří kolem 10-15% jsem najel za uplynulý rok cca. 3500 km, takže jsem si splnil cíl.

 

 

Kaple sv. Kateřiny, Nynice

Quicktrip parní válec u VN České údolí

33 km

27. 12. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 450 m

Terén: Asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - Újezd - Červený Hrádek - Kyšice - Na Pohodnici - Stradiště - Koterov - Bručná - Vokounova lávka - po CT 3 Tyršův most - Českým údolím parní válec u VN České údolí - Goldscheidrova ul. - Techmania - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

Ne, tak teplý podzim nepředcházel studené zimě a já jsem čtyři dny před koncem roku znovu na kole. Bude to jen na chvilku, ale co podniknout jiného, když není nikde sníh. Našel jsem si tedy cíl za humny u Borské přehrady, kde je "odjakživa" vystavený parní válec. Nejdřív ale projížďka-sjíždím ze Záhorska na Roudnou, do Luční ulice a po nudném asfaltu směrem k Boleveckému rybníku. Asi je to jeden z několika málo dní v roce, kdy ten asfalt dává jakž takž smysl. I nevyasfaltovaný úsek kolem vodního zdroje pro pivovar jsem ale projel bez zabahnění. Když přejedu východní městský okruh, stoupám kolem Ferony po žluté na Pecihrádek, z něhož zas sjedu prudce k lávce přes Berounku. Místo využití CT 3 jedu raději zkratkou k podjezdu tratě a pak pod Chlumem do Újezdu.

Z Újezdu vede nová cyklotrasa bez číselného označení do Červeného Hrádku. Chtěl jsem ji vyzkoušet a dnes je k tomu dobrá příležitost, jinak mnohem raději jezdím nezpevněnou cestou podél potoka. Projedu Hrádkem do Ledové ulice, ze které pokračuje starší asfaltka k CT 3. Po ní se přehoupnu přes kopec a klesám do Kyšic. Z ulice Na Draha vyjíždím k lávce přes dálniční přivaděč, poté mě čeká alej napříč lesem severojižním směrem přes Pohodnici. Ve sjezdu je docela mokro, takže čistý se domů nevrátím, ale mohlo by to být daleko horší. U dálnice odbočuji na obslužnou cestu, která ještě kus stoupá a pak vede mezi D5 a FVE nad Letkov. Když chci dál podél dálnice, musím na její druhou stranu. Tam vede asfaltka k obalovně na Stradišti. Znovu musím přes dálnici na druhou stranu, tam mě na obslužné cestě čeká prudký sjezd k silnici z Plzence, po které dojedu kolem lomu do Koterova. Ve vsi je nově vybudována taková ta stupidní zastávka, ve které nelze předjet autobus, ačkoliv jsou tu dobré šířkové poměry. Tak tu vznikl 7 m široký chodník, na kterém se beztak parkuje.

Za řekou vystoupám ulicí Na Lipce k přemostění ulice U Seřadiště. Projedu skrz Bručnou k Vokounově lávce, po CT 3 kolem zahradnictví se vracím do Plzně, přejedu po Tyršově mostě a pak už konečně mířím Českým údolím k hrázi vodní nádrže a kousek dál směrem na Litice k parnímu válci. Odtud už se chystám domů, překonám údolí k věznici, po cyklotrase se dá pak dojet až ke Goldscheiderovce. Nějak se oplotil areál učiliště, nicméně vrátka jsou otevřená, takže projíždím. A protože taková řešení způsobují zásadní neprostupnost městem, už jsou i díry v plotu. Ke Kalikovskému mlýnu klesám kolem areálu dřívější Škody a přes Husovo náměstí. K Plaze to vezmu zadem podél náhonu a pak projíždím Lochotínskou ulicí k podchodu vedoucíímu do Záhorska.

Sice jen 33 km, ale průměrná rychlost přes 22 km/h, taky jjsem jel převážně po zpevněných cestách. Parní válec je ale hezký cíl, nebýt prosincového minivýjezdu, ani bych ho možná neregistroval.

 

 

 

Parní válec v Českém údolí

 

Lom Terezie - Vranovice

51 km

24. 11. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Asfaltové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Zadní Roudná - Masarykův most - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po zelené Polesí Zábělá - Zadní hájovna - po červené Chrást, Chrástecký vrch - Smědčice - Sedlecko po červené Korečnický mlýn, přívoz Nadryby - Kříše - zámeček Hochperk - po zelené Vranovické jezero, lom Terezie - po modré Vranovice-Amerika, Matylda - po zelené Bašta - Stupno - Všenice - Střapole - Sedlecko - Smědčice - Chrást - po červené Horní Zábělá, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Masarykův most - zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Ke konci listopadu už se trochu ochladilo, ale než se setmí, nějaké ty dvě, tři hodinky na výjezd mám a podle předpovědi to bude beze srážek. To mě vlastně přesvědčilo, protože jinak kvůli jedné vyjížďce se chystat a mýt potom kolo, to už by mě na kraji zimního období nestálo za to. Projedu se k Vranovicím k lomu Terezie, to by mohlo být tak na dvě hodinky. Ze Záhorska se vydávám kolem roudenských pramenů po silnici přes Zadní Roudnou. Už nemá smysl jezdit přes Luční ulici, když tam je teď taky asfalt. Přejedu Berounku po Masarykově mostě a z Jateční ulice odbočuji ke hřišti a zahradnictví, za nimiž po lávce překonám ještě Úslavu a jsem u sv. Jiří. Po CT 2151 vystoupám kolem portálu ejpovického tunelu pod Chlum a poté sjíždím do Bukovce. Mám v plánu jet po zelené k rozcestí Polesí Zábělá, poté podjet viadukt a následně odbočit vlevo a lesem neznačenou cestou projet do Chrástu. Trochu mě znepokojuje, že začíná poprchávat. To ale určitě rychle přejde...

Stoupám nad tratí polesím v Dolní Zábělé a pršet opravdu nepřestává, naopak se spouští prudký déšť, což je takhle asi v 7°C moc příjemné. Za pár minut jsem stačil docela promoknout. Před zimou mě chrání stoupání  terénem k zadní hájovně. Rozhodl jsem se, že se nevrátím, kolo i já už jsme od bahna, tak ať aspoň dokončím výlet. Trasu jsem nicméně poupravil, abych jel trochu více po zpevněných cestách. To se ukázalo jako prozíravé, jak se ukáže později. Po červené přes podmáčenou louku do Chrástu ale musím. V dáli se to začíná trhat, tak mám naději, že nepojedu celé odpoledne v tom nečase. V Chrástu sjíždím ke Klabavě a začínám docela prudce stoupat Smědčickou ulicí, kde je upozornění o stavbě na cestě. Překvapivě bylo platné, byli tu dělníci a nezbývala ani skulinka ani pro mě, cyklistu. Rozhodl jsem se tedy vyrazit pod hřebínkem Chrásteckého vrchu na jihovýchod. Vysoká tráva na kraji lesa, kudy jedině se dalo trochu jet, mi teda radost neudělala. Skrz křoví jsem se o kus dál prodral na pěšinku v lese a tam už to bylo o něco lepší. Bohužel se nedalo jet na sever, jak by se mi hodilo, celý vrch jsem zeširoka objel a to po cestičce, o kterou jsem měl mnohokrát strach, že už definitivně končí. Když jsem se zas dostal z lesa nad Podlesím, chvíli to vypadalo na kraji pole nadějně, ale ani tady bych to neoznačil za poctivou cestu, dál jsem stoupal a šlo to hodně ztuha. Proto jsem byl rád, když jsem se konečně dostal na zpevněnou cestu před Smědčicemi. Tam se zas staví vodovod nebo kanalizace a tak je tam stejně terén na úrovni toho pole... Právě zde jsem se rozhodl si cestu zjednodušit a zrychlit a jel jsem po silnici k odbočce na Sedlecko. Není to daleko, ale není to ani přehledný úsek. Provoz tu však nebyl, takže pohoda. Na návsi se napojuji na červenou, po které sjíždím k řece štěrkovou cestou. Za mokra bývá rozbahněná a dnes nenastala výjimka, sjíždím tedy spíše pomalu, abych nebyl jak po bahenní lázni. Ke Korečnickému mlýnu je normální cesta, pak už vede asfaltka. Míjím přívoz v Nadrybech a začínám stoupat do Kříší. Je docela zima, takže se na stoupání těšim. Po předchozím dešti se totiž hodně ochladilo a já už z dáli viděl, že některé kopečky kolem Stupna jsou bílé. No a teď k nim právě od přívozu stoupám. Nelajznul jsem si zkrátit serpentinu přímo po stezce, takže jedu delší trasou. ve 400 m n. m. už se ale regulérně drží sníh.

Do Kříší po malé silničce jedu po sněhové krustě a nejvíce sněhu a ledu je přímo ve vsi, když odbočuji doleva k Hochperku. V mapě je tu značen nějaký modrý cyklookruh. Drobné značky tu jsou, ale asi spíš z druhého směru. Hochperk už dávno nění tím zbořeništěm jako před šesti lety, kdy jsem nakoukl přímo do interiéru stavby. Ani se k němu už nedá dostat, takže pokračuji k naučné stezce, jejíž název je delší než samotná trasa. Za posledními domky odbočuje vlevo a po pěšince vede technickou pasáží mezi starými lomy a novou skládkou. Křižuji v zatáčce zasněženou vedlejší silnici a pokračuji k Vranovickému jezeru. Mezi ním a lomem Terezie mě čeká už jen pár zhoupnutí. Nejsem si jistý, zda je rekultivace lomu už ukončená, u vstupu je hodně bahna, takže se až k němu nepopuštím. Ale hned jak vyrážím na cestu zzpět, stejně musím po rozježděné cestě, takže mě bahno nemine. Sníh odtává a tak se na kola lepí bahno i zmrazky a je to fakt chuťovka. Po modré projedu kolem chat, znovu přes silnici, pak podél východní strany budoucí skládky nebo co to je a pozvolným stoupáním k rozcestí Matylda. Odtud následuje úsek po zelené skrz les na kraj Břas, do obecní části Doubravka. Tam odbočuji vlevo, projedu kolem uhelné sluje Bašta a klesám do Stupna. Docela zkřehlý se vydávám po místní cyklotrase Korečnický mlýn. Nevím, je to spíš neznačená cesta na Kříše a v zatáčce nad statkem se sjíždí na štěrkem zpevněnou cestu přes pole. Pravda, když vjedete do lesíku, je tam úsek opravdového trailu. buď zvolíte ten nebo kamenitou cestu vedle. Když dorazíte k potoku, jste na kraji Všenic. Přes ves vystoupám k hlavní silnici a abych nezmrzl a stihl se vrátit do tmy, pojedu po silnici. Houpavý frekventovaný úsek, který pojedu vede přes Střapole do Sedlecka, třikrá se křižuje trať, pak serpentinami do Smědčic jako v první polovině výletu, no a pak ještě přes údolí Klabavy do Chrástu. To už by vážně stačilo, za nekonečným Chrástem pokračuji po červené přes louku do lesů za Zábělou. Tentokrát u zadní hájovny neodbočuji, držím se stále červené přes kopec až do Horní Zábělé i přes Holý vrch a prudký sjezd do Bukovce.

Abych nejel skoro celou trasu stejně tam i zpátky, pojedu teď přes Chlumek. tentokrát je tu trasovaná NS Údolím Berounky, ale to je asi jedno, je to nevýznamné značení. Zpátky do Záhorska nepřekvapivě kolem sv. Jiří, přes Zadní Roudnou a kolem pramenů.

Zvláštní výlet plný nečekaných okolností, zvláště počasí si s meteorology zahrálo. Místo odpoledne beze srážek hodně pršelo i sněžilo. Na těch 51 km jsem ale tím pádem celkem pyšný. Navíc jsem podle měření nastoupal přes 900 výskových metrů, to je solidní nálož. Pravděpodobně jsem tím uzavřel cyklosezónu. Teda aspoň doufam, už bych se rád vydal na lyže.

 

 

 

 

  

 

Lom Terezie ve Vranovicích u Břas

 

Mezi Kříšemi a přívozem Nadryby

Mezi Kříšemi a přívozem Nadryby

Kornatický potok

57 km

12. 11. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Asfaltové a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Štruncovy sady - Prazdroj - Lobzy - Božkov - Božkovský ostrov - Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Pod Sedleckou skálou - Svidná - PP Kornatický potok - Potoky - Hádek - po CT 2040 Kornatice - Mariina vyhlídka - po žluté Pod Lopatou - Kornatický potok u Šťáhlavic - Šťáhlavice - Hraběcí alej - Šťáhlavy - po červené Starý Plzenec - NS Skalní stezka - Městský les - Černice - Čechurov - Vokounova lávka - Tyršův most - Bory - zimí stadion - nám. Republiky - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Jako neni úplně teplo, ale na půlku listopadu ani zima. Než tedy napadne sníh, pořád je tu kolo. Vzal bych to rád někam ke Kornaticím, uvidíme, kam projedu po cestičkách.

Ze Záhorska pojedu pro změnu na Roudnou, po prašné cestě za Černou ovcí, k lávce kousek nad soutokem ke Štruncovým sadům a protože venku je málo lidí, dovolil jsem si projet po lávce do areálu pivovaru. Podjedu pivovarskou bránu a stáčím se ostře vlevo do ulice U Prazdroje. Když podjedu trať, odbočuji vpravo a takovou nechutnou uličkou projedu za supermarket. Potom se protáhnu kolem vrat k seřaďovacímu nádraží a pokračuji nerušeně mezi Slovany a Lobzy. Vyšehradskou ulicí sjedu k řece a po jejím pravém břehu kolem střelnice se blížím k Božkovu. Vezmu to dnes přímo podél řeky, potom přes Božkovský ostrov a pak se vydávám ke Koterovu. Jak už kolem Plzně není skoro úniku před asfaltem, raději si cestu prodloužím po občasně používané cestě podél řeky místo nezábavné silnice k lávce. Dá se projet i lesíkem a dostanete se tak nezpevněnou cestou přímo na rampu na lávku. Za řekou v zatáčce opět sjíždím z cesty, protože už i tady splachovali naše peníze do kanálu zcela zbytečným asfaltováním štěrkové cesty přes louky do Koterova. Naštěstí se to dá objet po pěšince trochu jižněji. Na kraji Koterova odbočuji vpravo a stoupám po silnici na odbočku před tratí. Tudy se dostanu pod dálnici a pak vyzkouším, kam se dá dojet podél trati směrem na Plzenec. Potvrzuje se to, co je vidět v mapě, k nejbližšímu podjezdu pod tratí to není problém, pak ale cesta končí. Pojedu tedy krajem pole. Jsou tu odvodňovací kanály, momentálně ten první díky bohu bez vody, ale oraništěm na dalším pozemku se nejede dobře. Až o kus dál, když znovu přeskočím další kanál, jsem na pěšině v louce, kde se dá jet. Kolem louky dojedu k CT31, křižuji ji a pokračuji mezi ní a řekou po louce do města.

Ve Starém Plzenci překonám Úslavu na Malou Stranu a pod rotundou mířím k Sedlci. Jakmile to jde, odbočuji z další zbytečné asfaltky, ale není to jednoduché, když jsou tu navíc ohrazené louky. Do Sedlce přijíždím tedy nakonec po zelené, po které i velmi prudce vystoupám do Lesní ulice a pak neznačenou cestou kolem střelnice stoupám pod Sedleckou skálu. Opodál se připojuji znovu na zelenou, překonám silnici do Rokycan, za níž následuje stoupání ke Svidné po široké rozbité asfaltce. Na rozcestí na Svidné se jednou z mnoha cest vydávám na severovýchod pod hřebenem Maršálu. Asi za kilometr a půl odbočuji vpravo. Takhle zvláštně vede i asfaltka. Teď mě čeká dlouhý sjezd k Potokům. U této hájovny se stáčím na jih a jak podle pravítka upaluji na Hádky. Ostud do Kornatic je to po CT 2040 přes kopec po asfaltce. ve sjezdu ke Kornaticím, zpocený po tempu v předchozím stoupání, je pěkně chladno. V Kornaticích se stočím doprava na silnici do Milínova, ale za vsí u trati odbočuji znovu vpravo na polní cestu. Je to asi relativně nově založená alej s několika naučnými cedulemi. moc vyježděná nebo vychozená cesta tu není, ale vím kudy jet a je tu klid, to mi naprosto vyhovuje. Ve stoupání po trávě se také zahřeju na tomhle vídrholci. Objedu vrcholek bezejmenného kopečku a cesta mě sama navede do severního směru zpět k hranici PP Kornatický potok. Na kraji lesa se dostávám na větší cestu, odbočuji prudce vlevo a podél lesa se začínám blížit k Mariině vyhlídce. Já ani nevěděl, že je tu cesta, ale lidé tu parkují auta, tak asi je to zde známé, aby to bylo co nejblíže k oblíbeneé vyhlídce. Ta dnes není mým cílem, proto když se probiju zarostlou cestou lesem, vyhlídku jen míjím a těším se na rychlý sjezd pod Lopatu. 

Nechci riskovat, že po cestách podél Kornatického potoka skončím někomu na pozemku u chaty, takže jedu kousek po silnici a sjíždím k němu až těsně před dalším železničním přejezdem. I zde projíždím kolem chat, ale je tu lávka a nikdo nelamentuje, takže se ocitám na pravém břehu, kde už vím, že mohu pokračovat loukou k jezu a Šťáhlavicím. Právě pod jezdem je lávka, kteoru také využiju a tím se dostávám do vesnice. Projedu novou zástavbou k Hraběcí aleji. Ta mě dovede po asfaltu do Šťáhlav k železniční stanici. Jako obvykle se podél trati dostanu k červené turistické trase. ještě kousek skrz obec a pak už se červená vydává mezi pole a stoupá k "Výrovně". Turistickou trasu nechám odbočit, pojedu dnes nad Starým Plzencem. pod lomem Hřeben k NS Skalní stezka, pak na dohled Andrejškám po louce k obytné zóně nedaleko Plzenecké železnice a nakonec projedu lesem z ulice K lesu k dnes už třetí střelnici. Neznačená cesta odtud vede přes kopec do Městského lesa. Podjedu D5, protáhnu se Černicemi a pak ulicemi Do Zámostí a Kostincovou na kraj Slovan a pak sjíždím k Vokounově lávce. Po CT 3 pokračuji k Tyršovu mostu. Dále vystoupám na Bory a přes město se vydávám za nemocnicí k zimnímu stadionu. Nejšikovnější je pak projet pod tratí a Resslovou ulicí do centra. nejezdím tam úplně nejraději, ale když není provoz na Rooseveltově mostě, je to pochopitelně nejkratší možnost, jak se dostat k Rondelu a do Záhorska.

 

Ačkoliv bylo cestou poměrně dost asfaltových cest, líbil se mi. Necelých 57 km s průměrnou rychlostí 19,8 km/h mi uteklo rychle. 

 

 

 

 

Kornatický potok

Podzim ve stráni nad Starým Plzencem

 

Mokřady na Valše

40 km

4. 11. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylvánský vrch - Kozí pec - Radčice - Křimice - Pekelný rybník - Vejprnice - U Fulínů - Sulkovské rybníky - podél Sulkovského potoka mokřady na Valše - Valcha - po zelené bobří mokřady, Nová Ves - Wartův mlýn - Měsíční stráň - Dubová hora - Litice - Výsluní - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, centrum Plzně, Štruncovy sady, soutok Mže a Radbuzy - Roudná-U Pramenů - Pod Záhorskem

 

 

Hned po návratu z podzimní dovolené mám chuť projet se na kole. Je totiž pořád celkem teplo a navíc hezké počasí. Už nějakou dobu pošilhávám, odkud nejlépe nafotit mokřad vzniklý nad Valchou díky práci bobrů. Vybral jsem trasu takovou, že ho objedu ze všech stran, jak jen to jde. Nejprve ale ze Záhorska vyrážím ke Kopeckého pramenu. Bude velmi mrzuté, až se za pár let z přírody pod Sylvánským vrchem stane další sídliště, zatím se tu ale dá jet po pěšinkách loukami a křovinami. Někdy to chce trochu obezřetnosti, abyste neskončili u bezdomovců, ale to se většinou pozná předem podle hromad odpadků. Vystoupal jsem tedy na Sylvánský vrch, přejedu po mostu západní obchvat a po zelené turistické trase, která má nové, úplně jiné trasování oproti minulosti, začínám sjíždět k lesu nad Radčicemi. Na chvíli se odchýlím, protože mi přijde lepší jet ke Kozí peci horní neznačenou cestou. Kolem studánky Viktorky už ale sjíždím znovu po zelené a za chvíli jsem u prvních domků. Projedu Radčicemi do ulice Na Mazinách, ze které vede pěkná cesta do Křimic. Ostatní cesty jsou už vyasfaltované, tahle jediná pěkná zbývá.

 

Křimice projedu od severu na jih, tedy kolem Roští, zámku a pak Prvomájovou ulicí až k Yorku. Na vršku sjíždím mírně vlevo ze silnice a pokračuji po cestičce kolem squatu k CT 2151. Ta však asi za dalších 100 m odbočuje ke Skvrňanům, já mířím na jih na kraj Vejprnic. Vyjíždím na silnici, jen kousek popojedu na západ a zas sjíždím k Pekelnému rybníku. K Vejprnicím pokračuji od malého viaduktu vpravo do kopce. Na dohled prvním domkům se začínám stáčet po lesních pěšinkách na jih a nechám se vést vyšlapanými cestičkami. Dojel jsem až ke slepičárně, dříve na samotě daleko za obcí, dnes součást obří průmyslové zóny. Objedu haly na silnici k přivaděči, ale na kraji lesa mizím vpravo na nezpevněnou cestu. Projíždím lesem k Fulínům, podjedu dálniční přivaděč a severně od FVE mířím kolem rybníků na Sulkovském potoce. Mezi kovošrotem a elektrárnou vede cesta skrz viadukt dřívější vlečky. Asi 100 m za viaduktem by měla být cesta na východ, to zkusím. Není používaná, ale nevypadá na druhou stranu, že by končila za rohem. Je to takové zapomenuté území, všude zbytky nepořádku bližší i vzdálenější minulosti, které pomalu pohlcuje příroda. Jak se sjede trochu níže, už je tu hodně podmáčený terén. Nakonec se z toho však vyklubal docela hezký singl. O kousek dále je cesta velká, těžilo se tu dřevo. Díky tomu je v mokřadu na Valše více světla a tak prvně zastavuji a prohlížím si tento přírodní div, který vznikl v posledních dvou, třech letech. Když chci na druhou stranu, musím to objet po zelené. Dřívější pěšinka je v místech současné bobří hráze. Znovu obdivuji, jak se bobři činí, ještě před půl rokem byla hladina o několik desítek cm níže. Když jsem se tedy dost pokochal, pokračuji po zelené k dálnici D5, za ní pak zelená odbočuje vlevo a vede dalším pěkným singlem k Nové Vsi. Zkusím jet cestou od úřadu, samo by mě to mělo vést plus minus podél dálnice. I přes různá záludná rozcestí se povedlo, křižuji silničku k Dobrému štěstí a menší cestou pokračuji sjezdem k dobřanské silnici. Za ní pokračuji ve směru k Wartovu mlýnu. Od něj jsem vybral směr přes osadu Měsíční stráň k lávce Járy Cimrmana, kde je díky bohu pořád přes louku krásná nezpevněná cesta. U lávky se stočím doprava, podjedu viadukt a stoupám na Dubovou horu. Není to kopec úplně zadarmo. Sjezd k litickému hřbitovu je bohužel vyasfaltovaný. Jede se tu tedy rychle a lidé tu chodí velmi neopatrně na šířku celé cesty. Přitom je dobré to tu rozjet, vynese vás to pak na druhé straně skoro až k hlavní silnici. 

Dnes pokračuji kolem kostela do ulice Za Farou. Přes přivaděč po silnici a pak po panelové cestě podél čtyřproudé silnice na Výsluní. Dubnová ulice by podle mapy měla být nezpevněná, proto jsem ji dnes vybral. Ukázalo se však, že jen mapa nestihla zareagovat na skutečný stav. Ústí ale právě nad cestou ke Slunečné lávce, kam také sjíždím. Přes Plzeň to vezmu Českým údolím. Kus musím po asfaltce, později sjíždím na pěšinku vedoucí pod Tyršův most. Podél Radbuzy se tak dostanete krásně přírodou na Mlýnské nábřeží. Právě takto pojemnovanou ulicí snadno projedete pod Malostranským mostem a Doudlevce můžete nechat za sebou průjezdem přímo na břehu řeky za loděnicí. Po levém břehu Radbuzy, kde také vede NS Údolím Radbuzy, projedete povětšinou v poklidu bez davů k Papírenské lávce. Pak už bývá lidí více, nejen kolem Depa 2015, ale také pod mostem Milénia. Abych završil 40 km, po nábřeží projedu centrum Plzně až ke Štruncovým sadům a k soutoku Mže a Radbuzy. Zde se vydám přes lávku do Luční ulice a pak po prašné cestě za chatovou oblastí na Roudnou. Kolem roudenských pramenů se zadem dostanu do Záhorska. Na dvě hodinky jsem se vyvětral, nastoupáno přes 500 výškových metrů a průměrná rychlost tedy dosáhla 18,9 km/h.

  

 

 

 

 

 

Mokřady Plzeň - Valcha

Mokřady na Valše

Bobří mokřady na Valše

Útulnoff na kole z Plzně

67 km

21. 10. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Prazdroj - Lobezský park - Božkov - Koterov - vyhlídka Háje - letiště Letkov -  Stradiště - Starý Plzenec - Sedlec - Šťáhlavy - Kozel - Vymrovka - žel. st. Šťáhlavice - po CT 2299 Milínov - Sváreč - Útulnoff - Dobšovka - Vlkov - Kamensko - po žluté Zdemyslice - Štěrkovna - obora Žákava - Žákava - Nezvěstice - bývalá tvrz - Šťáhlavice - Hraběcí alejí Šťáhlavy - Starý Plzenec - Svatoblažejská strana z Luční ulice - pod D5 - Koterov - Bručná - Nepomuckou a Slovanskou ulicí papírna - podél Radbuzy centrum Plzně - Rooseveltův most - Pod Záhorskem

 

 

V pokročilém podzimu není žádné teplíčko, ale než slunce zapadne, tak přecijen vytáhne na projížďku. Bude to do Milínova, okouknout fancy ubytování Útulnoff. Za Rondelem přejíždím Rooseveltův most a kolem Štruncových sadů pokračuji k pivovarské bráně. ulicí U Prazdroje dojedu vlastně až k Úslavě, na jejímž pravém břehu teď pojedu pod Lobezským parkem v místě, kde jsem mě před týdnem přizabila nutrie. Nikde tu žádná mršina neleží😀 Jedu až ke střelnici a pak po CT 2127 do Božkova. Na Koterov jezdím přes Božkovský ostrov a protože se nechci unudit k smrti na asfaltkách, zpravidla si to objedu podél řeky k lávce. Za ní jedu rovně po pěšince přes louku a stoupám do koterovské ulice Pod Kopcem. Taky se tu asfaltovalo. Aspoň že se před pár lety obnovila i alej ke kopci Háje, dříve tu nešlo skoro vůbec projet, teď je to o něco lepší. Docela prudce se stoupá, tak je fajn, že člověk nemusí sesedat. Objedu vrchol kopce k letišti, kde je kupodivu vždycky nějaké pěšinka, kudy se dá projet ke skládce pod přistávací plochou a po její příjezdové cestě lze nerušeně dojet až k budovám letiště. Sjedu k hlavní silnici, po které vystoupám a přejedu dálnici, pak odbočuji vlevo k betonárce. Kousek za areálem je lesní cesta vpravo, kudy obvykle mířím ke Stradišti. Na dohled ohrazenému areálu kamenolomu odbočuji vlevo a jedu, dokud nenarazím na žlutou turistickou trasu. Pořád jsem se tu ty lesní cesty nenaučil, asi bych si to moh zkrátit o jednu alej dřív a neobjíždět zbytečně kus lesa. Po žluté jedu na rozcestí mezi Stradištěm a Kocandou, kde žlutá odbočuje vlevo, zatímco já jedu vpravo. Je to tu jako obvykle rozbahněné a postupně ve sjezdu i pěkně rozbité a kamenité, ale mně se to líbí. Za hřbitovem, na kraji Starého Plzence, vyjíždím na silnici, po které převážně intenzivním sjezdem dojedu až na Masarykovo náměstí. Smetanovou ulicí pak projedu městem až do Sedlce, kde odbočuji vpravo do ulice Pod Tratí, abych se dostal na hezkou polní cestu nad železnicí. Po té bezproblémově projedu až do Šťáhlav, k hřbitovu. Ty pak projedu ulicí Na Parníku a z Žižkovy ulice vyjíždím na parádní singl podél řeky, který vede až ke Kozlu.

Vyjedu na inundační most a podél Lopatského rybníku po modré pokračuji na Vymrovku. Dále podél náhonu a řeky pod chatami není žádné značení, ale cesta nekončí. Kornatický potok můžete přebrodit nebo překonat po mostku. Záhy vyjedete na silnici a když přejedete trať, odbočíte vpravo. Na CT 2299 vás čeká dlouhé táhle stoupání lesem nad Milínov. Ves je však v údolíčku, takže následuje sjezd. O odbočku dříve, než sjede ze silnice cyklotrasa, asi 50 m před ní, odbočuji vpravo na větší cestu vedoucí k Žákavě. Za statkem však odbočuji vlevo do kopce na menší, ale dobře sjízdnou cestu vzhůru na Sváreč. Právě na jeho vrcholu se pak odbočuje o 90° vlevo. Během zlaté hodinky je krásný pohled na okolní zvlněnou krajinu, pastvu s ovcemi a mezi stromy schovanému domu Útulnoff. než však vychladnu, pokračuji dál, vracím se na CT 2299. Čeká mě přejezd kopečku Dobšovka a asi o půl kilometru dále odbočka na jih do Vlkova. Sjíždím, takže jsem tam raz dva, křižuji hlavní silnici do Spáleného Poříčí a pokračuji k Bradavě. Na jejím břehu končí zpevněná cesta a tak začínám stoupat po kamenech. Jak se ukázalo, jde ale jen o malý úsek, přes les na kopcích kolem Kamenska je to znovu po asfaltu. Dlouho se stoupá, pak přejedu silnici do Štítova, kolem samot za silnici už se ale začíná sjíždět. Taky jsme skoro v 500 m n. m., tak aby ne. Už jen kousek sjedu ke žluté turistické trase, která vede k chatám V Kamensku. Projedu kolem všech rybníčků, načež za třetím dám na navigaci a k Úslavě to vemu na pravém břehu Štítovského potoka. Obě cesty se znovu potkávají na kraji lesa, za nímž už je řeka. Po relativně nové lávce se na dohled skály Baba dostávám do Zdemyslic. Vystoupám ke trati, za níž hned odbočuji vpravo a mojí oblíbenou cestou přes Štěrkovnu a kolem obory pokračuji do Žákavy. I tady se mnohé za ta léta, co tu jezdím, změnilo. Ale zatím lze vybrat pořád nezpevněnou cestu. Jen na severovýchodní hranici obory se nejede moc dobře, tam bych to neoznačil za cestu. Na nejbližším rozcestí už mám na výběr, pojedu po polní cestě do Nezvěstic, to znamená přes koleje. Tentokrát brod využívám a tak se ocitám na druhém břehu Olešenského potoka, vystoupám ke kostelu Všech svatých a protože se před rokem nebo dvěma úplně nesmyslně vyasfaltovala dříve skvělá cesta do Šťáhlavic a nyní tu vede CT 31 pro pepíky, hledám něco lepšího. Nezpevněná cesta by měla vést pod tvrzí Nezvěstice k čističce a pak se tedy napojí na cyklotrasu, lépe už to bohužel nejde. Povedlo se, jedu mezi chatami a řekou, pak po cyklotrase mezi lukami, pod železničním mostem a těším se, až CT 31 odbočí na silnici, zatímco já pojedu do Šťáhlavic rovně přes louku. Napříč celou vsí se blížím k Hraběcí cestě. Zbývá asi kilometr do Šťáhlav.  Podél trati a po červené zamířím znovu na dohled hřbitovu a do Plzence jedu opět po stejné polní cestě jako na začátku.

 

Starý Plzenec projíždím jižně od trati po nejbližších uličkách, podjedu ji až u školy, abych se dostal do Luční ulice. Když skončí zpevněný povrch, jž musím jet se světlem, abych se zas někde nevymlel. I Když mě to hodně láká, dnes není čas znovu zkoušet, zda projedu po lukách až do Plzně. Musím tedy sjet na kdysi krásnou polní cestu, nyní nudnou asfaltovou dálnici a odšlapat si ty nekonečné rovinky pod D5. Pak už to nevydržím a jedu pod dálnicí k polní cestě u trati. ta mě dovede k silnici nad Koterovem. Bohužel musím sjet až k řece a pak vyšlápnout ulicí Na Lipce k monumentálnímu přemostění ulice U Seřadiště. Projedu Bručnou k Nepomucké ulici, kterou tentokrát využiju k expresní cestě do centra Plzně. Je přecijen velký provoz, takže sjíždím k papírně, abych se nemotal v silnici kolem hlavního nádraží a v Sirkové. Po nábřeží Radbuzy tedy dojedu k Muzeu, pak sadovým okruhem k Pivovarskému muzeu. Přes Rooseveltův podle provozu a intenzity chodců jezdím buď po silnici nebo po chodníku, kde budu méně překážet. No, tak to je vše, jsem doma Pod Záhorskem. 67 km, 850 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 20,2 km/h. Žebra a kotník mě tedy z toho pádu při minulém výletu bolí, ne že ne. Tak tomu dám trochu odpočinku příští týden ve Španělsku😊

 

  

 

 

 

Útulnoff nad Milínovem

Útulnoff nad Milínovem

Útulnoff nad Milínovem