Mokřady na Valše

40 km

4. 11. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 500 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylvánský vrch - Kozí pec - Radčice - Křimice - Pekelný rybník - Vejprnice - U Fulínů - Sulkovské rybníky - podél Sulkovského potoka mokřady na Valše - Valcha - po zelené bobří mokřady, Nová Ves - Wartův mlýn - Měsíční stráň - Dubová hora - Litice - Výsluní - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, centrum Plzně, Štruncovy sady, soutok Mže a Radbuzy - Roudná-U Pramenů - Pod Záhorskem

 

 

Hned po návratu z podzimní dovolené mám chuť projet se na kole. Je totiž pořád celkem teplo a navíc hezké počasí. Už nějakou dobu pošilhávám, odkud nejlépe nafotit mokřad vzniklý nad Valchou díky práci bobrů. Vybral jsem trasu takovou, že ho objedu ze všech stran, jak jen to jde. Nejprve ale ze Záhorska vyrážím ke Kopeckého pramenu. Bude velmi mrzuté, až se za pár let z přírody pod Sylvánským vrchem stane další sídliště, zatím se tu ale dá jet po pěšinkách loukami a křovinami. Někdy to chce trochu obezřetnosti, abyste neskončili u bezdomovců, ale to se většinou pozná předem podle hromad odpadků. Vystoupal jsem tedy na Sylvánský vrch, přejedu po mostu západní obchvat a po zelené turistické trase, která má nové, úplně jiné trasování oproti minulosti, začínám sjíždět k lesu nad Radčicemi. Na chvíli se odchýlím, protože mi přijde lepší jet ke Kozí peci horní neznačenou cestou. Kolem studánky Viktorky už ale sjíždím znovu po zelené a za chvíli jsem u prvních domků. Projedu Radčicemi do ulice Na Mazinách, ze které vede pěkná cesta do Křimic. Ostatní cesty jsou už vyasfaltované, tahle jediná pěkná zbývá.

 

Křimice projedu od severu na jih, tedy kolem Roští, zámku a pak Prvomájovou ulicí až k Yorku. Na vršku sjíždím mírně vlevo ze silnice a pokračuji po cestičce kolem squatu k CT 2151. Ta však asi za dalších 100 m odbočuje ke Skvrňanům, já mířím na jih na kraj Vejprnic. Vyjíždím na silnici, jen kousek popojedu na západ a zas sjíždím k Pekelnému rybníku. K Vejprnicím pokračuji od malého viaduktu vpravo do kopce. Na dohled prvním domkům se začínám stáčet po lesních pěšinkách na jih a nechám se vést vyšlapanými cestičkami. Dojel jsem až ke slepičárně, dříve na samotě daleko za obcí, dnes součást obří průmyslové zóny. Objedu haly na silnici k přivaděči, ale na kraji lesa mizím vpravo na nezpevněnou cestu. Projíždím lesem k Fulínům, podjedu dálniční přivaděč a severně od FVE mířím kolem rybníků na Sulkovském potoce. Mezi kovošrotem a elektrárnou vede cesta skrz viadukt dřívější vlečky. Asi 100 m za viaduktem by měla být cesta na východ, to zkusím. Není používaná, ale nevypadá na druhou stranu, že by končila za rohem. Je to takové zapomenuté území, všude zbytky nepořádku bližší i vzdálenější minulosti, které pomalu pohlcuje příroda. Jak se sjede trochu níže, už je tu hodně podmáčený terén. Nakonec se z toho však vyklubal docela hezký singl. O kousek dále je cesta velká, těžilo se tu dřevo. Díky tomu je v mokřadu na Valše více světla a tak prvně zastavuji a prohlížím si tento přírodní div, který vznikl v posledních dvou, třech letech. Když chci na druhou stranu, musím to objet po zelené. Dřívější pěšinka je v místech současné bobří hráze. Znovu obdivuji, jak se bobři činí, ještě před půl rokem byla hladina o několik desítek cm níže. Když jsem se tedy dost pokochal, pokračuji po zelené k dálnici D5, za ní pak zelená odbočuje vlevo a vede dalším pěkným singlem k Nové Vsi. Zkusím jet cestou od úřadu, samo by mě to mělo vést plus minus podél dálnice. I přes různá záludná rozcestí se povedlo, křižuji silničku k Dobrému štěstí a menší cestou pokračuji sjezdem k dobřanské silnici. Za ní pokračuji ve směru k Wartovu mlýnu. Od něj jsem vybral směr přes osadu Měsíční stráň k lávce Járy Cimrmana, kde je díky bohu pořád přes louku krásná nezpevněná cesta. U lávky se stočím doprava, podjedu viadukt a stoupám na Dubovou horu. Není to kopec úplně zadarmo. Sjezd k litickému hřbitovu je bohužel vyasfaltovaný. Jede se tu tedy rychle a lidé tu chodí velmi neopatrně na šířku celé cesty. Přitom je dobré to tu rozjet, vynese vás to pak na druhé straně skoro až k hlavní silnici. 

Dnes pokračuji kolem kostela do ulice Za Farou. Přes přivaděč po silnici a pak po panelové cestě podél čtyřproudé silnice na Výsluní. Dubnová ulice by podle mapy měla být nezpevněná, proto jsem ji dnes vybral. Ukázalo se však, že jen mapa nestihla zareagovat na skutečný stav. Ústí ale právě nad cestou ke Slunečné lávce, kam také sjíždím. Přes Plzeň to vezmu Českým údolím. Kus musím po asfaltce, později sjíždím na pěšinku vedoucí pod Tyršův most. Podél Radbuzy se tak dostanete krásně přírodou na Mlýnské nábřeží. Právě takto pojemnovanou ulicí snadno projedete pod Malostranským mostem a Doudlevce můžete nechat za sebou průjezdem přímo na břehu řeky za loděnicí. Po levém břehu Radbuzy, kde také vede NS Údolím Radbuzy, projedete povětšinou v poklidu bez davů k Papírenské lávce. Pak už bývá lidí více, nejen kolem Depa 2015, ale také pod mostem Milénia. Abych završil 40 km, po nábřeží projedu centrum Plzně až ke Štruncovým sadům a k soutoku Mže a Radbuzy. Zde se vydám přes lávku do Luční ulice a pak po prašné cestě za chatovou oblastí na Roudnou. Kolem roudenských pramenů se zadem dostanu do Záhorska. Na dvě hodinky jsem se vyvětral, nastoupáno přes 500 výškových metrů a průměrná rychlost tedy dosáhla 18,9 km/h.

  

 

 

 

 

 

Mokřady Plzeň - Valcha

Mokřady na Valše

Bobří mokřady na Valše

Útulnoff na kole z Plzně

67 km

21. 10. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Prazdroj - Lobezský park - Božkov - Koterov - vyhlídka Háje - letiště Letkov -  Stradiště - Starý Plzenec - Sedlec - Šťáhlavy - Kozel - Vymrovka - žel. st. Šťáhlavice - po CT 2299 Milínov - Sváreč - Útulnoff - Dobšovka - Vlkov - Kamensko - po žluté Zdemyslice - Štěrkovna - obora Žákava - Žákava - Nezvěstice - bývalá tvrz - Šťáhlavice - Hraběcí alejí Šťáhlavy - Starý Plzenec - Svatoblažejská strana z Luční ulice - pod D5 - Koterov - Bručná - Nepomuckou a Slovanskou ulicí papírna - podél Radbuzy centrum Plzně - Rooseveltův most - Pod Záhorskem

 

 

V pokročilém podzimu není žádné teplíčko, ale než slunce zapadne, tak přecijen vytáhne na projížďku. Bude to do Milínova, okouknout fancy ubytování Útulnoff. Za Rondelem přejíždím Rooseveltův most a kolem Štruncových sadů pokračuji k pivovarské bráně. ulicí U Prazdroje dojedu vlastně až k Úslavě, na jejímž pravém břehu teď pojedu pod Lobezským parkem v místě, kde jsem mě před týdnem přizabila nutrie. Nikde tu žádná mršina neleží😀 Jedu až ke střelnici a pak po CT 2127 do Božkova. Na Koterov jezdím přes Božkovský ostrov a protože se nechci unudit k smrti na asfaltkách, zpravidla si to objedu podél řeky k lávce. Za ní jedu rovně po pěšince přes louku a stoupám do koterovské ulice Pod Kopcem. Taky se tu asfaltovalo. Aspoň že se před pár lety obnovila i alej ke kopci Háje, dříve tu nešlo skoro vůbec projet, teď je to o něco lepší. Docela prudce se stoupá, tak je fajn, že člověk nemusí sesedat. Objedu vrchol kopce k letišti, kde je kupodivu vždycky nějaké pěšinka, kudy se dá projet ke skládce pod přistávací plochou a po její příjezdové cestě lze nerušeně dojet až k budovám letiště. Sjedu k hlavní silnici, po které vystoupám a přejedu dálnici, pak odbočuji vlevo k betonárce. Kousek za areálem je lesní cesta vpravo, kudy obvykle mířím ke Stradišti. Na dohled ohrazenému areálu kamenolomu odbočuji vlevo a jedu, dokud nenarazím na žlutou turistickou trasu. Pořád jsem se tu ty lesní cesty nenaučil, asi bych si to moh zkrátit o jednu alej dřív a neobjíždět zbytečně kus lesa. Po žluté jedu na rozcestí mezi Stradištěm a Kocandou, kde žlutá odbočuje vlevo, zatímco já jedu vpravo. Je to tu jako obvykle rozbahněné a postupně ve sjezdu i pěkně rozbité a kamenité, ale mně se to líbí. Za hřbitovem, na kraji Starého Plzence, vyjíždím na silnici, po které převážně intenzivním sjezdem dojedu až na Masarykovo náměstí. Smetanovou ulicí pak projedu městem až do Sedlce, kde odbočuji vpravo do ulice Pod Tratí, abych se dostal na hezkou polní cestu nad železnicí. Po té bezproblémově projedu až do Šťáhlav, k hřbitovu. Ty pak projedu ulicí Na Parníku a z Žižkovy ulice vyjíždím na parádní singl podél řeky, který vede až ke Kozlu.

Vyjedu na inundační most a podél Lopatského rybníku po modré pokračuji na Vymrovku. Dále podél náhonu a řeky pod chatami není žádné značení, ale cesta nekončí. Kornatický potok můžete přebrodit nebo překonat po mostku. Záhy vyjedete na silnici a když přejedete trať, odbočíte vpravo. Na CT 2299 vás čeká dlouhé táhle stoupání lesem nad Milínov. Ves je však v údolíčku, takže následuje sjezd. O odbočku dříve, než sjede ze silnice cyklotrasa, asi 50 m před ní, odbočuji vpravo na větší cestu vedoucí k Žákavě. Za statkem však odbočuji vlevo do kopce na menší, ale dobře sjízdnou cestu vzhůru na Sváreč. Právě na jeho vrcholu se pak odbočuje o 90° vlevo. Během zlaté hodinky je krásný pohled na okolní zvlněnou krajinu, pastvu s ovcemi a mezi stromy schovanému domu Útulnoff. než však vychladnu, pokračuji dál, vracím se na CT 2299. Čeká mě přejezd kopečku Dobšovka a asi o půl kilometru dále odbočka na jih do Vlkova. Sjíždím, takže jsem tam raz dva, křižuji hlavní silnici do Spáleného Poříčí a pokračuji k Bradavě. Na jejím břehu končí zpevněná cesta a tak začínám stoupat po kamenech. Jak se ukázalo, jde ale jen o malý úsek, přes les na kopcích kolem Kamenska je to znovu po asfaltu. Dlouho se stoupá, pak přejedu silnici do Štítova, kolem samot za silnici už se ale začíná sjíždět. Taky jsme skoro v 500 m n. m., tak aby ne. Už jen kousek sjedu ke žluté turistické trase, která vede k chatám V Kamensku. Projedu kolem všech rybníčků, načež za třetím dám na navigaci a k Úslavě to vemu na pravém břehu Štítovského potoka. Obě cesty se znovu potkávají na kraji lesa, za nímž už je řeka. Po relativně nové lávce se na dohled skály Baba dostávám do Zdemyslic. Vystoupám ke trati, za níž hned odbočuji vpravo a mojí oblíbenou cestou přes Štěrkovnu a kolem obory pokračuji do Žákavy. I tady se mnohé za ta léta, co tu jezdím, změnilo. Ale zatím lze vybrat pořád nezpevněnou cestu. Jen na severovýchodní hranici obory se nejede moc dobře, tam bych to neoznačil za cestu. Na nejbližším rozcestí už mám na výběr, pojedu po polní cestě do Nezvěstic, to znamená přes koleje. Tentokrát brod využívám a tak se ocitám na druhém břehu Olešenského potoka, vystoupám ke kostelu Všech svatých a protože se před rokem nebo dvěma úplně nesmyslně vyasfaltovala dříve skvělá cesta do Šťáhlavic a nyní tu vede CT 31 pro pepíky, hledám něco lepšího. Nezpevněná cesta by měla vést pod tvrzí Nezvěstice k čističce a pak se tedy napojí na cyklotrasu, lépe už to bohužel nejde. Povedlo se, jedu mezi chatami a řekou, pak po cyklotrase mezi lukami, pod železničním mostem a těším se, až CT 31 odbočí na silnici, zatímco já pojedu do Šťáhlavic rovně přes louku. Napříč celou vsí se blížím k Hraběcí cestě. Zbývá asi kilometr do Šťáhlav.  Podél trati a po červené zamířím znovu na dohled hřbitovu a do Plzence jedu opět po stejné polní cestě jako na začátku.

 

Starý Plzenec projíždím jižně od trati po nejbližších uličkách, podjedu ji až u školy, abych se dostal do Luční ulice. Když skončí zpevněný povrch, jž musím jet se světlem, abych se zas někde nevymlel. I Když mě to hodně láká, dnes není čas znovu zkoušet, zda projedu po lukách až do Plzně. Musím tedy sjet na kdysi krásnou polní cestu, nyní nudnou asfaltovou dálnici a odšlapat si ty nekonečné rovinky pod D5. Pak už to nevydržím a jedu pod dálnicí k polní cestě u trati. ta mě dovede k silnici nad Koterovem. Bohužel musím sjet až k řece a pak vyšlápnout ulicí Na Lipce k monumentálnímu přemostění ulice U Seřadiště. Projedu Bručnou k Nepomucké ulici, kterou tentokrát využiju k expresní cestě do centra Plzně. Je přecijen velký provoz, takže sjíždím k papírně, abych se nemotal v silnici kolem hlavního nádraží a v Sirkové. Po nábřeží Radbuzy tedy dojedu k Muzeu, pak sadovým okruhem k Pivovarskému muzeu. Přes Rooseveltův podle provozu a intenzity chodců jezdím buď po silnici nebo po chodníku, kde budu méně překážet. No, tak to je vše, jsem doma Pod Záhorskem. 67 km, 850 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 20,2 km/h. Žebra a kotník mě tedy z toho pádu při minulém výletu bolí, ne že ne. Tak tomu dám trochu odpočinku příští týden ve Španělsku😊

 

  

 

 

 

Útulnoff nad Milínovem

Útulnoff nad Milínovem

Útulnoff nad Milínovem

 

Svatební stěna

45 km

17. 10. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Techmania - Na Hvězdě - Bory - Tyršův most - Vokounova lávka - Hradiště - Čechurov - Černice - Městský les - po žluté Svatební stěna - Pod Radyní - Březová mýť - po Červené Šťáhlavy - po modré Šťáhlavice - Vymrovka - po NS Okolo Kozlu hájovna Kozel - po červené Na Boru - Na Kukačce - chatová osada pod Sedleckou skalou - Nový rybník - Sedlec - Malá Strana - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Lobezský park - Prazdroj - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Blíží se podzimní dovolená, takže rozhodně chci vyjet. Našel jsem si Svatební skálu na úpatí Radyně, protože je tam asi od loňska mýtina, dá se k ní dostat a je na ni výhled. Takže k Rondelu, přes park za Plazou, Husovo náměstí, Kotkouvou ulicí nahoru k Techmanii, pak kolem finančního úřadu a dál vzhůru ke Hvězdě. Projedu borským sídlištěm k ulici Edvarda Beneše, kterou sjíždím k Tyršovu mostu. Za ním odbočuji vlevo a po CT 3 pokračuji k Vokounově lávce. Hned za ní se mezi zábradlím a zpevněním svahu protáhnu na malou pěšinku do Hradiště, abych zkontroloval, jestli už je průjezd definitivně pohřben z důvodu stavby nesmyslného schodiště. Zatím jsou tu pořád jen základové patky. Nad Hradištěm se nicméně stáčím k Bručné. Kostnicovou ulicí a pak do Zámostí pokračuji do Čechurova, kde dříve vedla žlutá turistická trasa. Protože chci do Městského lesa, musím překonat dálnici a proto vystoupám ulicí K Plzenci k Olympii a po chodníku vedle silnice podjedu D5. Konečně vyjíždím mimo město, stoupám k občerstvení Krmelec a teprv zde se spojuji se žlutou turistickou trasou. Stoupám často podmáčenou pěšinou k vodojemu, pak kolem obory vyšlapaným lesem a docela těžkým terénem do prudkého kopce kousek nad studánku Na Andrejškách. Právě zde je velmi nenápadná pěšinka vpravo přes mýtinu ke Svatební stěně. Dá se celá obejít, i když přes pařezy a větve. Dokud tu byl hluboký les, nevěděl jsem ani, že tu taková skála je...

 

I když jsem už tedy absolvoval cíl dnešního výletu, pokračuji dál stoupáním k rozcestí Pod Radyní. Raději malou oklikou než přímo po žluté, která je tak vymletá a zarostlá, že tamtudy nejde vyjet. Na rozcestí odbočuji vlevo na neznačenou cestu, která záhy kupodivu docela dost klesá. Křižuje stezku k Vysokému Štontu a ústí na rozcestí Březová mýť. Odtud už sjíždím po červené technicky náročnějším úsekem k silnici z Plzence do Losiné. Za silnici ještě lesem přes popadané stromy k vyhlídce na Šťáhlavy a pak pěkným sjezdem přes pole až do štáhlav. Na silnici vyjedete v Radyňské ulici, popojedete po ní jen pár metrů a před viaduktem odbočíte vpravo na štěrkovou cestu, která vás dovede k železniční stanici. Na přejezdu před ní přejedete na druhou stranu trati, vydáte se podél zahrádek a na kraji pole k Hraběcí cestě a pak právě touto alejí po modré turistické dojedete k parkovišti u Kozlu na kraji Šťáhlavic. Dnes pojedu přes malou lávku na Vymrovku, pak se vydám na sever na kraj Lopatského rybníku, překonám po lávce náhon a stoupám po NS Okolo Kozlu. Od hájovny Kozel sjíždím po červené prudce do obytné oblasti Na Boru. Loni jsem tu projel po lesem mezi domky, loukou, lesem až na Kukačku nebo jak se chatová oblast nad Úslavou u silnice na Rokycany jmenuje. I tentokrát jsem zvolil tuhle pestrou cestu. Potok tekoucí od Svidné hodně podmáčel zmíněnou louku, tak jsem to tam přeskákal přes drny. Za silnicí projedu mezi chatami a po štěrkem zpevněné stezce vystoupám do další chatové osady pod Sedleckou skalou. Podél řeky to není sjízdné podle mých zkušeností, takže je lepší vystoupat a potom sjíždět od Mechové ulice loukou do ulice K Jezu. Ve sjezdu v zatáčce k jezu je malá odbočka k mostku přes náhon a pak pěkný singl mezi řekou a Novým rybníkem.

 

Vytrvalé nesmyslné asfaltování cest přináší stále nové výzvy a také někdy i nové objevy. Z tohoto důvodu již nejedu přes Sedlec jako dříve, ale přejedu po silnici řeku a za ní odbočuji vpravo na nezpevněnou cestu. Po levém břehu dojedu k zelené turistické trase, po lávce se vracím na pravý břeh a pak po nezpevněné cestě přes louku kam až to jde. Už se pěkně sešeřilo, ale já ohrazeném pozemku u plzeneckého jezu vím, takže mě elektrický ohradník nepřekvapuje. Nezbývá než vyjet na tu asfaltku a jet tedy na Malou Stranu po silnici. I když už je skoro tma, po té asfaltové nudě do Koterova odmítám jet. Aspoň první úsek pod Svatoblažejskou stranou jedu po louce, kde už se ale cesta pomalu bohužel ztrácí. Z Koterova sjíždím k řece po polní cestě od Břidlicové ulice. Po NS Údolím Úslavy pak po asfaltu pokračuji do Božkova, od Sušické ulice poté k lávce u střelnice a pak po pravém břehu Úslavy Lobezským parkem. Už je tma tmoucí, jen moje světlo protíná tu černotu. Dobře to tu znám a už chci být doma, takže to valím k Rokycanské ulici, když tu přede mnou vedle cesty nutrie. Buď se rozhodla spáchat sebevraždu nebo za ní byla na druhé straně cesty schovaná nějaká další, protože mezi osvětleným kuželem a mým kolem se odehrálo něco, co vyústilo v mojí katapultaci ze sedla. Rozsekávka pořádná, celý levý bok odřený a naražený, na štěrkopísku pěkně s bordelem v ranách, ale hýbat se můžu. Kolo je v pořádku, trochu otřesený tedy projedu Plzní kolem Prazdroje a přes Rychtářku na Lochotínskou lávku a pak do Záhorska.

Moc hezký výlet s bolestivým závěrem. Prvních 40 km z celkových 45 bylo ale naprosto v pořádku. Převýšení něco málo přes 600 m a průměrná rychlost 20,1 km/h.

  

 

 

Svatební skála pod Radyní

Svatební skála pod Radyní

 

 

Lom č. 5 Nebílovský Borek

42 km

11. 10. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - Tyršův most - Malá Homolka - Radobyčice - podél Úhlavy Útušice - Štěnovice - Štěnovický Borek - Nebílovský Borek - bývalý lom č. 5 - Farská skála - Chválenice - Nezbavětice - Bambousek - Městský les - Ostrá hůrka - Koterov - U Seřadiště - Velenická ul. - Na Cihlářce - Prazdroj - Štruncovy sady - Rondel - Pod Záhorskem

Říjen, sluníčko, pořád teplo, že jo, tak to abych vyrazil, než se bude za pár týdnů posouvat čas. 42 km s cílem v Nebílovském Borku bude tak akorát. Přes Plzeň celkem klasicky centrem k Radbuze a pak po levém břehu, kde chodí méně lidí, kolem Depa, bývalé plovárny, pod Malostranským mostem až do Doudlevec, pak pěšinou u řeky pod Tyršovým mostem, vyjet nahoru na most a na druhé straně údolí odbočit vlevo k meditační zahradě. Pojedu ale do Radobyčic, takže chatovou/rezidenční oblast projedu Radobyčickou cestou a pak sjedu do vsi po silnici. Z Radobyčic jedu zatím pořád po pěkné nezpevněné cestě od fotbalového hřiště na jih nad Úhlavou. S investicí necelých 20 000 000 Kč se tu plánuje zničení 600 m téhle cesty vyasfaltováním. V nákladech je zřejmě započítán i vlastní pozemek pro všechny účastníky stavby, jinak se tahle cena dá stěží ospravedlnit. Za roklí V Lahošti si někdo další oplotil pozemek, takže pěšinka opět měnila lehce trasu. Zase je ale dobré, že se používá průchod k louce kolem pole, dřív to moc nešlo. Teď už je to jediná možnost. Na louce se už jede bez problémů po klasické polňačce😊 Pokud chcete do Útušic jako já, ve stoupání od řeky musíte odbočit vlevo, abyste se dostali pod dálniční most, podjeli dálnici a mohli pokračovat po štěrkové cestě. V zatáčce u prvních domků rád využívám malinkou pěšinku k soutoku Útušického potoka a Radbuzy. Zkrátíte si tudy cestu na Štěnovice. Je třeba ale zase vyjet z údolí, vyplivne vás to na silnici mezi obcemi.

Ve Štěnovicích hned za mostem odbočuji vpravo a stoupám podél schodiště ulicí Ke Kukačce. Do Borků pojedu přes Štěnovický vrch, takže stoupám i nadále Liliovou ulicí. Mezi štěnovickými lomy končí asfaltka, dál už se jede pěkně lesem. Vystoupám někam k 450 m n. m., pak zas začínám klesat ke Štěnovickému Borku. U statku nad vsí odbočuji vlevo, takže nekonec jedu přímo do Borku Nebílovského. Projedu jen pár zatáček do kopce směrem na východ a na konci obce vlevo je vlastně hned u silnice zatopený lom, který v dobách aktivní těžby nesl údajně č. 5. Klasický hezký lom, kterých je v okolí více, ale přesto se neomrzí. Ještě jsem si vyjel na druhé straně silnice k vyhlídce na současný žulový lom. Popojedu na Planiny ke kapli, pak odbočuji vpravo po červené turistické trase. Projedu kolem chatek k rozcestí, kde odbočuji na modrou mířící k silnici. Za ní jedu rovně, opouštím tedy modoru a táhlým stoupáním se nořím do lesa. Snad navigace nelže, že tudy se dá jet, zatím to vypadá dobře. Asi za 3/4 kilometru odbočuji na rozcestí T vlevo a kupodivu po celkem velké lesní cestě mířím k Chválenicím. Mam radost, že se tu jede tak pěkně. Místní na motorce si tu zkracují cestu mezi vesnicemi, jinak nikde nikdo. Překonám nejvyšší bod nedaleko Farské skály a pak už sjíždím do Chválenic. Ještě před nimi vyjíždím na silnici. Ve Chválenicích odbočuji vlevo na silnici do Nezbavětic, kde u rybníčku odbočuji vlevo, vystoupám k silnici 19 a na druhé straně pokračuji nezpevněnou cestou. Protože nechci do Starého Plzence, zhruba za kilometr odbočuji vlevo do kopce na cestu trochu vyježděnou od traktoru. Míří někam k Losiné, což mi vyhovuje. Dá se tu jet skoro kamkoliv po posečené louce, ale otázka je, co potom na kraji lesa. V nějakém průseku to vypadalo, že by se dalo projet směrem k Bambousku. Na další louce už se orientuji lépe a mířím k lesu, kde pokračuje malá pěšinka. Konečně tedy dojíždím k pile na Bambousku, pár metrů popojedu po silnici směrem k Radyni a pak zas sjíždím doleva na kančí stezku, která pravděpodobně zanikne, až se tu postaví obchvat. Je to škoda, protože ji evidentně lidé používají. Byl jsem tu před pár lety a nyní se mi zdá v lepší stavu, nebál bych se ji nazvat singlíkem. Pod Radyní severozápadním směrem nezpevněnými cestami projíždím až k chatové osadě a pak už celkem kllasicky skrz ni na neznačenou cestu vedoucí k Městskému lesu. za bývalou silnicí do Plzence jsem tentokrát vybral pochybnou cestu na kraji louky směrem na sever. Na začátku jsem trochu bojoval, ale cesta pak vede do lesa a tam už se jede dobře. Pokud se tedy nestmívá tak jako mně teď. Opatrně sjíždím k Ostré hůrce. Pojedu přímo kolem ní, pak sjíždím západním směrem k dálnici. Po zarostlé polnní cestě objedu dálniční sjezd, pak se dá dálnice podjet a následně se mezi halami a tratí protáhnu ke Koterovu. Musím až k řece, takže k přemostění Koterovské stoupám pěšinkou spojující konce ulice Na Lipce.

Přes Plzeň už jedu skoro za tmy a sice ulicemi U Seřadiště, Velenická a Sušická, přímo podél trati. U Částkovy ulice přejedu trať, prokličkuji mezi garážemi a pak podél seřaďovacího nářadí dojedu k ulici U Prazdroje. Kolem pivovaru, Štruncových sadů a Rychtářky dojedu k Lochotínské lávce. Pak přes Rondel do Záhorska. Pěkný 42 km po cestách necestách s převýšením 550 m. A ten zatopený lom jsem vlastně doposud ignoroval, takže jsem rád, že se to změnilo.

 

 

 

Zatopený bývalý lom č. 5 v Nebílovském Borku

Zatopený bývalý lom č. 5 v Nebílovském Borku

 

 

Lomeček - podvodní pozorovatelna u Mrákova z Plzně na kole

136 km

7. 10. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1550 m

Terén: Asflatky, štěrkové a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Zátiší - Nová Hospoda - U Fulínů - po NS Líňská okružní trasa PR Nový rybník - Zbůch - Chotěšov - Stod - po modré Střelický mlýn - Střelice - Hradec - po CT 3 Nový Dvůr - po zelené Holýšov - po pravém břehu Radbuzy Dolní Kamenice, Ohučov - po CT 3 Staňkov - po CT 2185 Osvračín - Lštění - Božkovy - Radonice - Zahořany - Spáňov - Mrákov - Starý Klíčov - podvodní pozorovací kabina Lomeček - Kout na Šumavě -  po CT 2194 Novodvorský ryb. - Stanětice - Netřeb - Kanice - Květkovice - Močerady - Hlohová - Staňkov - po pravém břehu Radbuzy Ohučov - po Ct 3 Dolní Kamenice, Holýšov - po červené Trný - Za Hůrkou - po žluté Stod - Mantov - Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - Nová Hospoda - Domažlickou ulicí CAN Husova - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Podzim s epomalu blíží, takže dneska se nedá říct, že by mě vytáhlo sluníčko. I tak jsem se ale rozhodl vyrazit ke Starému Klíčovu do Lomečku. Je to kus cesty, takže v okolí Plzně se moc nezdržuji kreativním trasováním. I tak ale od Plazy ke Kalikovskému mlýnu jedu po pěšince u řeky. Pak projedu Jíkalku a pod železničním mostem přes Slovanské údolí stoupám k Domažlické ulici. Pak pokračuji na Borská pole přes Zátiší. Na konci Nové Hospody odbočuji na pěšinku naproti vyústění Konečné ulice. Stezka vede podél dálničního přivaděče nedaleko slavného motorestu, překoná silnici na Vejprnice a pokračuje k Fulínům. Za rybníčkem překonám po mostě dálnici, po NS Líňská okružní cesta jedu nad Líněmi po pěkné polní cestě k zemědělskému družstvu a nad sklady u Úherec. Zde v zatáčce NS odbočuje vlevo a sjíždí k PR Nový rybník. Protože potřebuji jet na jihozápad, polní cestou se postupně stáčím na úpatí jedné ze zbůškých hald. Právě mezi ní a rybníkem nově označeným v mapách jako Odval jedu po pěšině k betonárce na kraji Zbůchu. Pochybnou stezkou do opuštěných stavení Starého Dolu pak jedu pod další haldou bývalého dolu. Do Chotěšova pak mířím podél trati. Sjíždím pod klášter a po parádním singlu po modré turistické značce dojedu k jezu, kde bývala chaloupka na mostním pilíři. Dále už bohužel hezká cesta nevede, postupně byla zničena vyasfaltováním. Obzvláště v části od Divokého rybníku do Stoda to hodně mrzí. V tomto úseku je jízda zajímavá jako na rotopedu.

Na modré za Stodem si lze ale spravit chuť. Podél řeky vede krásná stezka nejdřív loukou a potom přímo na břehu. Tentokrát nedojedu až do Hradce, vyzkouším pěšinku s lávkou přes řeku do Střelic. Za vsí pokračuji na západ po silnici. Asi za půl km sice hlavní odbočuje na most do Hradce, ale já sjíždím na vedlejší silničku rovně a po vyasfaltované CT 3 projíždím mezi chatovými osadami zvlněnou krajinou. Kdybyste se chtěli podívat na Hradeckou skálu vysoko nad Radbuzou, musíte po zelené. Já dnes zvolil rychlější variantu v rámci toho, že mě čeká přes 120 km. Od skály vás do Holýšova čeká klesání. CT 3 vede přes Nový Dvůr nad řekou, já před tratí sjíždím na zelenou turistickou trasu. U nádraží tedy musím vyběhnout schody, jinak pohoda. Z Holýšova se vydávám od ulice Na Podhrází mezi tratí a řekou. Malinká stezička v prudké stráni, nic moc. Ale byl jsem rád, že jsem neskončil někde ve skalách. Od jezu na začátku Pekelného ostrova se jede pěkně. Před viaduktem na kraji Dolní Kamenice odbočuji vpravo a pokračuji nezpevněnou cestou podél železnice. Za bývalým vechtrem je prudký sráz k řece, pak už je to jen přes louku k nové lávce do Ohučova. Není to tak dávná historie, co jsem zde do Staňkova jezdil ještě bez asfaltu, ale to už neplatí, takže monotónně šlapu po CT 3. Z Mlýnské ulice se dá pěšinkou projet k podchodu pod nádražím. Nepotkal jsem žádná divná individua, to jsem rád. Asi to tu fugnuje jinak než v Plzni. Dám si nějakou energii na další cestu a vyrážím po silnici (a CT 2185) do Osvračína. Konečně se dostávám na venkov, takže je tu celkem malý provoz a hezká krajina. Za Osvarčínem odbočuji vlevo na nezpevněnou cestu do Lštění. Tenhle úsek mi úplně vypadl z hlavy. Ze Lštění mířím do Božkov, nejprve asi 2 km po staré asfaltce, pak na rozcestí odbočuji vlevo na nezpevněnou cestu. V Božkovech vjíždím na silnici a nic jiného už mě vlastně až k cíli nečeká. projedu se výstavními serpentinami do Radonic, pak po vedlejší silničce do Zahořan. Přes dokončovaný most se dostanu k zemědělskému družstvu, jehož areál projedu na silničku vedoucí k hlavní silnici Klatov-Domažlice. Tu naštěstí jen křižuji a už před sebou vidím Spáňov. Do Mrákova a Starého Klíčova je to ještě přes kopec. O něco víc se zatáhlo a začlo dost foukat, takže mi nevadí, že se trochu zahřeju. V Mrákově odbočím prudce vlevo, projedu Klíčovem úplně nahoru, za obcí na Y rozcestí jedu vlevo po CT 2015 a krátce na to už je po levé straně odbočka k Lomečku. Kousek ještě vystoupám a už se objevují první umělecká díla, zatopený lom, otevřené občerstvení, kde není ani noha a také podvodní pozorovatelna. Zaplatil jsem vstup, pokochal se podvodním světem, obešel lom, kam až to šlo, nafotil slavnou proutěnou tvář zdrcadlící se v hladině, vzal si něco na zub a vydal se zas na cestu.

 

Na kraj Starého Klíčova jedu sice po silnici, ale pak projedu areálem firmy, přejedu údolí Smolovského potoka a tam na rozcestí odbočuji vlevo na nezpevněnou cestu. Je docela chladno a pěkně fouká, takže jsem rád, že stoupám. Kupodivu cesta neskončila a dostal jsem se opět k asfaltce (proč je tam asfalt?!), po které se dlouho sjíždí do Koutu na Šumavě. Na další objevování okolí bohužel nemám čas, projedu tedy městečkem po CT 2194 kolem Novodvorského rybníku. Cyklotrasa za rybníkem vede po silnici, ale tady na venkově provoz není. Na rozcestí jedu vlevo na Stanětice. Rovinatá cesta mě rozhodně nečeká, je to nahoru dolu. Za Staněticemi v levotočivé zatáčce jedu rovně na cestu, která je něco mezi malou silničkou a cyklostezkou. Značená nijak není, ale je zpevněná. Jede ve stráni na úpatí hřebínku Kněžské Hůrky a Netřebu. I tady jsou další cíle pro výlet, mám to ale domů daleko, takže mažu dál, tady to odsýpá. Ve vymýcených místech je hezký rozhled do krajiny, no a od úrovně Netřebu se sjíždí do Kanic. Bez navigace bych následující úsek hledal věčnost. V severní části vesnice jedu kolem zemědělského družstva po polní cestě, za chvíli se připojí žlutá turistická zprava. Následuje sjezd ke statku Květkovice, pak kousíček po asfaltce přes Dravý potok, ale za ním zas vlevo po žluté. O kilometr později se ale od potoka odkláním a mířím na Močerady neznačenou polní cestou. Ještě před nimi se napojím na silničku, po níž pokračuji přes Hlohovou až do Staňkova. Serpentinu Husovy ulice jsem si zpestřil zkratkou podél plotu domů. Docela jednoduše přímo na sever ulicemi Dělnickou a E. Krásnohorské dojedu až k čističce vody, kde by měla vést jakási stezka. Moc to nevypadá, ale přesto jedu. Projel jsem na louku a když mám teď trochu rozhled, věřím, že projedu mezi tratí a řekou dál. Jenže o pár set metrů dál v lese se to rychle změnilo. Na úplně zvlástním místě je tu oplocený pozemek s chovem koz a hluboké rokle, které lze těžko překonat. Jenže alternativy neexistují, takže to jít nějak musí. Po překonání tohoto místa je to mnohem lepší. Nivou Radbuzy jedu příjemnou cestou až k CT 3 vedoucí od lávky v Ohučově. Bohužel je CT 3 asfaltovou dálnicí. Stoupá k viaduktu a pak přes pole do Dolní Kamenice. Začínám mít trochu strach, jak to dnes stihnu do tmy. Přesto když přejeduHolýšova, musím doplnit energii ve večerce. To mě nabilo do zbytku cesty. Ještě to není co by kamenem dohodil.

 

Hned mě čeká stoupání po červené až k 500 m n. m. Je to moc hezká cesta. Na rozcestí Za Hůrkou se vydávám po žluté, ta už má klesající tendenci až do Stodu kromě úseku od odbočky u rybníku Jindra k mezilesí. Taky pozor na odbočku u rozcestí Mošna, mnohokrát jsem to přejel, skladuje se tu hnůj a močůvka a tak cesta není zřetelná a značka je bůh ví kde. Když to ale trefíte, jede se parádně až do města. Začíná být poněkud šero, ale ještě to půjde projet bezpečně po pravém břehu Radbuzy pěšinkou. Před Mantovem je nutné vyjet na silnici. Skrz Mantov a Chotěšov projíždím po zelené až do Hornické ulice, pak zelená odbočuje, já jedu rovně až na konec k lukám a polím a budu pokračovat do Zbůchu stezkou. Za vodním kanálem se ale zjevuje široká štěrková cesta😳 Nadšený nejsem, ale aspoň tu není asfalt. Po této cestě jedu až k lesu, pak je kousek normální pěšinka a přes bývalou vlečku už vede širší, často podmáčená cesta. Z Polní ulice, která už je v rekonstrukci asi 5 let se vydávám po CT 2271 kolem sídliště do Červeného Újezdu a následně do Líní. Míjím pomník letcům, projíždím obcí k cestě ke koupališti a už to začíná být vhodné na světlo. Ještě nedávno se zde dalo jezdit po pěkných nezpevněných cestách, ale teď už je tu silnice, takže temný neosvětlený jezdec by auta nepotěšil. Sulkovem projíždím po NS Líňská okružní trasa, ačkoliv si nejsem jistý, že je to dobrý nápad takhle skoro za tmy. Dopadlo to dobře, podjíždím dálnici, po staré asfaltce jedu až k přivaděči, což je jediná cesta, jak objet rybníky. Protože už bych rád byl rychle doma, vydávám se nejkratší cestou na Novou Hospodu. Bohužel mapy v těchto místech neodpovídají tak úplně skutečnosti, takže jsem místy bloudil a pak jsem měl trochu strach, jestli to vůbec projedu tam, kam potřebuju. Probojoval jsem se ke sjezdu u motorestu, kde jsem se vydal po větší cestě pod elektrickým vedením k Valše a na druhém rozcestí odbočil vlevo. Podle mapy to nevypadá, ale je to větší cesta, která vede konečně k Nové Hospodě. Domů přes Plzeň se vracím přes kruhový objezd u Makra, Domažlickou ulicí, kolem Kalikovského mlýna, přes park za Plazou a pak už jen vystoupám kolem Rondelu do Záhorska.

 

Noo, nakonec 136 km a přes kilometr a půl nastoupáno. Z podvodní pozorovatelny jsem byl nadšený, viděl jsem spoustu života v Lomečku. A cesta taky stála za to, opět jsem projel novou část našeho kraje.  

Lomeček u Mrákova

Podvodní pozorovatelna Lomeček

Podvodní pozorovatelna Lomeček

Podvodní pozorovatelna Lomeček