Horní Hrad (Hauenštejn) - Krušné hory

56 km

10. 6. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1450 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

 

Abertamy - Abertamy-Východ - býv. důl Barbora - býv. důl Eliáš - býv. důl Rovnost - Nové Město - Jáchymov - po modré Plavno, býv. Hanušov, Krásný Les, Horní hrad - Osvinov - PP Stráž nad Ohří - Kupa - po CT 3002 Liščí kámen - po zelené pod Meluzínou - Pytlácká rokle - po CT 2011 Nad Suchou - po Pašerácké cestě Neklid - Boží Dar - býv. Nový mlýn - po červené Pod Špičákem - po CT 2198 Mrtvý rybník, U Maringotky - Hřebečná - Abertamy

 

 

Na víkend v horách se vždycky těším, o to víc, že tento bude s kolem. Přemýšlím, zda se mi chce sjíždět do údolí, ale dlouho jsem na Horním hradě nebyl, tak se tam vydám. Z Abertam na rozcestí Abertamy-východ je to přes údolí Bystřice. Smutný je pohled jen na louku na konci Abertam, protože je celá rozparcelovaná. Od potoka stoupám napříč jižním svahem v místech, kde dříve bývala cesta. V lese už nebere energii vysoká tráva, ale velké uvolněné kameny. Novou slatinskou cestou mířím k silnici na Jáchymov, ale než bych na ni najel, odbočuji vlevo a "Šlajsnou" stoupám k vršku Barbora. Protože ale chci k dolu Eliáš, sjíždím z CT 2002 a snažím se trefit neznačenou cestu jižně od silnice. Bohužel nelze areál bývalého dolu Barbora projet tak dobře, jak jsem si představoval.  Dostal jsem se k chalupě na samotě bývalého Vršku, ale dál jsem jel úplně mimo cestu. Nakonec jsem se prodral k silnici a mohl pokračovat rychlým sjezdem do údolí Eliášova potoka. Na rozcestí Skautský kříž se připojuje žlutá turistická trasa, po které stoupám k Rovnosti s výjimkou jedné serpentini, kterou raději objedu nesjízdnou zkratku. 

Už jsem dost vysoko, takže se mi k Novému Městu jede konečně trochu lehčeji. Zpevněnou cestu objíždím po červené a modré přes Důlní vrchy. Přes Nové Město vede naučná stezka a modrá turistická trasa přímo po spádnici ke Šlikově věži. To si ani neumím představit, protože po třikrát delší objížďce po asfaltce to má neuvěřitelný sklon. Jedu tedy tou delší variantou. NS O radonu bohužel není sjízdná na kole a jedny schody nejsou ani pořádné schůdné, takže pod Šlikovou věží a Freudensteinem pokračuji po silnici přes důl Svornost a pak sjíždím po hlavní Jáchymovem až ke kruhovému objezdu. Poté se vydávám silnici směrem na Suchou, vystoupám si nejprudší část kolem Panoramy a pak odbočuji na modrou turistickou trasu pod Arnoldovem. Po delším stoupánní na rozcestí Plavno opouštím slušnou cestu a vydávám se sice z kopce, ale po hodně zarostlé pěšince. Snad to někam vede, pojedu po ní dlouho... Střídají se lepší úseky s horšími, ale jsou tu popadané stromy a evidentně tuhle cestičku mnoho lidí nevyužívá. Jak se blížím k bývalému Hanušovu, ještě se to zhoršuje. Značení vede  úplným nesmyslem, takže se ho snažím z povzdálí sledovat a jet kudy se dá. Mapa v těchto místech není příliš aktualizovaná, takže se opět od modré na chvíli odpojím. Pod Hanušovským kopcem prudce klesám, ale není to úplná radost po té rozbité pěšince, kde člověk neustále hledá, kam má vlastně jet. Ještě jednou jsem špětně odbočil, na což jsem naštěstí rychle příšel, sjel závěrečným padáčkem k Plavenskému potoku a vyloupnul se v serpentině silnice nad Maroltovem.

Čekají mě asi dva kilometry po silnici přes Krásný Les, pak opět odbočuji, opět riskuji modrou turistickou, ačkoliv cyklotrasa trochu varovně vede o kus dál. Chybu jsem ale neudělal, jede se po louce a je to pěkný sjezd. V hlubokém údolí Hornohradského potoka sjíždím až do 400 m n. m., což je poněkud děsivé. Cestou je dost bahna, ale hlavně vysekaný nádherný výhled na věž Horního hradu/Hauenštejnu na skalním ostrohu vysoko nade mnou. Paráda!:)

O kousek dál vyjíždím na silnici a tam hned začíná prudké stoupání. U vchodu doo hradu zjišťuji, že je tu nějaký trh a platí se vstupné. Dříve byl vstup na nádvoří volný, ale prý už je zpoplatněn vždy, i když se ntu nekoná akce. Koukám tedy do mapy, kudy budu pokračovat a volba padá na CT 3002. Než k ní ale dojedu, musím vystoupat prvních 100 výškových metrů. Je to cesta nezpevněná, ale používaná, takže  jde jet celkem bez problémů. Na silnici s cyklotrasou jsem bohužel ale špatně odbočil a dojel do Osvinova, takže pojedu neznačenou cestou příímo odtamtud na sever. Sice je tu nekonečnně stoupání, ze kterého pořádně tvrdnou nohy, ale je tu všude, kam oko dohlédne, krásnáá horská příroda, louky, lesy, samostatně stojící stromy. Nasávám atmosféru, která mě nabíjí energií do stoupání čítající celkem nějakých 600 výškových metrů. V necelých 800 m n. m. vyjíždím na silničku, kterou jsem chtěl původně jet, stoupání sice je trochu mírnější, zato začíná pršet. No aspoň mě to trochu zchladí. Snad se ty velké kapky nepromění v tropický liják. Kroutím se lesem výš  a výš, přes Osvinovský potok, kolem Liščího kamene, kde odbočuji ze silnice na menší zpevněnou cestu se zelenou turistickou trasou. Tady už to znám, to je rozcestí nedaleko Meluzíny. Během svačinky jsem se rozhodl, kterou trasu vyberu. Ještě kus tedy stoupám a přímo pod Meluzínou odbočuji vlevo na panelovou cestu. Než konečně začnu opravdu sjíždět nebo aspoň jet vrstevnivcově od Pytlácké rokle k Suché, ještě mě čeká jeden vršek. Nádhernou nezpevněnou cestou s výhledy do údolí a na Doupovské hory pak s radostí mířím nad Suchou. Obec celou nadjjedu po CT 2005. Tady už je místy starý asfalt nebo štěrk, to trochu kazí dojem, ale jinak se jede dobře. Pašerácká cesta, jedna z mých nejoblíbenějších v Krušných horách, je hodně negativně poznamenána klínoveckým průmyslovým areálem - sjezdovky, traily, plno neobratných lidí, provoz techniky, zkrátka pokažený horský ráz. Dnes to ale není tak zlé, protože není hezké počasí ani prázdniny. Do kopce a bez motoru jsem ale samozřejmě jediný. Cesta dost stoupá a pěkně utahuje. Až po odbočení na červenou je zase trochu klidu od lidí a taky trochu srandy. Projedu přes Neklid a kolem Boží vyhlídky. Ještě že je sjezdovka Nad Prahou tak široká, protože se tumotá hromada lidí a dá se to tu pořádně sviištět.

Do Abertam se vracím kolem Špičáku, takže nejprve po CT 23. Tedy po cyklotrase...tam jsou davy nepozorných lidí, takže ač nerad, jedu po cilnici, to se jinak nedá. U bývalého Nového mlýna odbočuji na Ježíškovu trasu/červenou turistickou trasu. Vytrvale stoupám právě až pod Božídarský Špičák, pak kousek po CT 2002 a pak Starou slatinskou cestou k Mrtvému rybníku a přes louku pod maringotkou do Hřebečné. Do Abertam se tentokrát vracím po silnici. Jelo se mi dobře, takže jsem rád, že jsem na ten Horní hrad dolů vyrazil, 56 km se nezdá moc, ale téměř 1500 nastoupaných metrů je docela nálož. Terén byl taky často náročný, takže tomu odpovídá průměrná rychlost 16,5 km/h.

 

 

 

 

 

 

 

 

Horní hrad/Hauenštejn

 

Bílá skála - PP Radeč, Sklená Huť

57 km

7. 6. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - Újezd - třešňová alej - Zábělá - Černá mýť - Dýšina - Nová huť - po NS Kokotské rybníky Bušovice - Přešov - Březina - po zelené Sklená Huť, Bílá skála - pod Radčí a pod Rumpálem rozc. Pod Čihadlem - Osek - Lithlavy - Klabava - po žluté vodní tunely Klabava, Ejpovice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek, Újezd - park Potoční - Jateční ulice - po NS Údolím Berounky Luční ulice - Pod Záhorskem

Jaro se pomalu přelévá do léta, už je dlouhý den a tak můžu vyrazit i kousek dál za Plzeň, ačkoliv je už čtvrt na sedm večer. Nakonec jsem vybral Bílou skálu pod Radčí, tam už jsem nějaký pátek nebyl. Vyrážím ze Záhorska přes Zadní Roudnou a ke sv. Jiří to vezmu tentokrát přes Pecihrádek. Stoupám k Újezdu kolem železničního tunelu pod Chlumem a památníku jeho ražby se zbytkem razicího štítu. Z Újezdu stoupám po nově štěrkem upravené cestě mezi Hrádek a Zábělou k třešňové aleji. Tou sjíždím k hlavní silnici na Chrást, po níž je to jen asi jednu zatáčku k nejbližší odbočce k domkům po pravé straně. Všechny je třeba úplně zprava podél pole objet a dostat se po pěšince do lesa. Přes lesík kolem Černé mýtě jsem zakrátko u silnice na Dýšinu. Tady už to nezpevněnou cestou nejde, dojíždím tedy do obce a sjíždím ulicí Přátelství, dokud neodbočím k nádrži Kačárna, odkud vede pěkná pěšina až k viaduktu pod tratí. Následuje průjezd Novou Hutí, kde za Klabavou začíná NS Kokotské rybníky. Vydávám se po ní směrem doleva, míjím koupaliště, projíždím kolem chatek v údolí a pak prudce stoupám po nádherné polní cestě nad Bušovice. Z vesnice stoupám po silnici ke třem lipám, kde sjíždím na polní cestu vedoucí do lesa. Docela dlouho, až nad Nový Dvůr, se stoupá. Zajímavé je, že kdysi se tu dalo po poli projet k nevýraznému vrcholku Přešov. Poté to dlouhá léta nebyo možné a nyní už minimálně od loňska jsem tu zas několikrát jel po cestě vyježděné traktorem docela v pohodě. I dnes to vyšlo, to jsem rád.

Z Přešovem začínám klesat a cesta sama mě navede na kraj lesa, kde se dá jet v podstatě jen doprava mezi poli. I tady lze kupodivu obstojně projet uprostřed vegetačního rozkvětu, zažil jsem tu horší cestu. Tato cesta mě dovedla až do Březiny. projíždím obcí k zámku a pak sjíždím ze silnice, abych mohl po hodně dlouhé doby vyzkoušet zelenou. Bývala to velmi špatná neprostupná cesta. To se ale těžilo v těchto místech dřevo a tak doufám, že moje obavy a dlouholeté vyhýbání tomuto úseku do Sklené Huti bylo zbytečné. Zpočátku to vypadá velmi slibně. Ale jak odbočím na rozcestí doprava do PP Radeč, věci se rychle mění. Za chvíli už nevím, co je cesta a co jen kančí stezka, ale drtím to dál. Jenže brzy už nemám ani ponětí, kam se vydat. Správný směr vede prostě někudy mezi mladými stromky. Jet už se tu vůbec nedá, jen přenáším kolo přes pařezy a rozrážím široké větve. Pěkná otrava. Je to tu úplně stejně špatné jako v minulosti, ne-li horší. Když už se člověk dostane skrz tuhle misi, už už to vypadá, že se pojede, tak přijde další starost-buď nějakou sotva znatelnou pěšinkou bukovým lesem nebo po zdánlivě lepší po louce. Jel jsem po louce-no i když jel, ze všech sil jsem soptil v trávě a výmolech, abych dojel nějaké ohradě, kde už to vypadalo, že zelená je dávno ztracená a projít se opravdu nikam nedá. Nakonec jsem to krosil přes kopřivy a musel nadejít nějaký plot. Na kolo jsem si tak vlastně pořádně sedl až když jsem vyjel na silnici na kraji Sklené Huti. teď už je to jen do kopce po silnici a pak vlevo po lesní cestě. Tam je pořádný kopec. Ale značení je slušné, takže na Bílou skálu jsem dobře trefil. Je tu naprosté liduprázdno, to je nádhera😊 Co mi tretry dovolí, to obcházim, jenže se nemůžu moc zdržovat, když je za chvíli tma. Vracím se zpět jen kousek, v největší stoupání odbočuji prudce vlevo a po špatné rozježděné cestě se zatím nevědomky blížím bažině. Chtěl jsem tu hlubokou vodu objet, ale ona byla schovaná i pod bochánky mechu vedle. Moc jsme si tedy nepomohl. Pokračuji nicméně dál po cestě stáčející se zpátky na jihozápad k CT 2304. překonám silnici a neznačeno cestou sjíždím pod Rumpálem. Jen na kousíček se ke mně připojí žlutá. Držím směr stále na Plzeň, takže se nenechám zmást a pěkně svižně pokračuji k silnici z Volduch do Březiny. Za ní se stáčím lehce vlevo a čeká mě vážně fajnový a dlouhý sjezd do Oseka. Přes Hudlice se mi dnes nechce stoupat, tak dělám výjimku a do Litohlav jedu po silnici a ještě asi půl kilometru za. Tam se silnice stáčí na sever, já mířím rovně do lesa, kousek po zelné a pak po větší lesní neznačené cestě do Klabavy. Pak po žluté převážně po panelové cestě sjezdem k Ejpovickému jezírku a vodním tunelům na Klabavě. 

Protože cesty na jižní straně jezírka u ž jsou stejně vyasfaltované, je jedno, kudy jedete. Stoupám tedy po nefrekventované silničce do Ejpovic a chtěl bych zkusit, zda by se nedalo projet neznačeno cestičkou kolem lomu a skládky do Kyšic. Skládka se nepoužívá od té doby, co skončila stavba železničních tunelů, takže v tom problém nebude. Hledám tedy cestu správný směrem a vybírám tu větší. Ty bohužel vede k nějakému včelínu, kde v podstatě končí. Ujel jsem už ale kus a nechce se m vracet, navíc to bylo dost bahnem a začíná se stmívat. Zkusím to tedy malou pěšinkou mírně zpět, snad se dostanu tam, kam potřebuji. No...drápal jsem se prudkými náspy a zbytky nějakých stavení, dnes v proti směru nějakých lokálních trailů, ale nakonec jsem se opravdu dostal až na pěknou pěšinku vedoucí do areálu lomu. Ještě jsem prozkoumal, jestli to stojí sem dojet jako za samostatným cílem a pak jsem se vydal definitivně do Kyšic. Po CT 3 jsem se vydal přes kopec do Hrádku. Je tu úplně nová asfaltky. Naprosto zbytečně, asfalt tu byl lepší než na mnoha silnicích, ale budiž, dá se tu jet ještě o něco rychleji. Projel jsem Hrádkem a díky bohu ještě po poslední nevyasfaltované cestě podél potoka do Újezdu. Abych nejel stejnou cestou zpátky, vzal jsem to pod skautským táborem do parku v Potoční, přes Úslavu, kolem čističky, Jateční ulicí, podél Berounky a po NS Údolím Berounky, dokud tu je ještě pěkná cesta, do Luční ulice. Pak už jsem jen projel do Záhorska přes Roudnou.

Krásný večerní výlet v příjemném počasí, 57 km, 900 m převýšení a průměrná rychlost 20,5 km/h. Na to, jak jsem se drapal před Sklenou Hutí rychlostí 0, tak to je dobrý výsledek😊 Tak zase příště!

Bílá skála - PP Radeč, Sklená Huť

Bílá skála - PP Radeč, Sklená Huť

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tunel Valík, západní portál

33 km

1. 6. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní, polní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - Výsluní - Litice - Kotlík - Robčice - chatová osada nad Úlavou Čižice - Štěnovice - tunel Valík - Radobyčice - Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Rondel - Pod Záhorskem

Čtvrteční odpoledne prvního června je naplánováno grilování u Čižic, tak využiju příležitosti a projedu se trochu na kole. Nebudu to nijak protahovat, chci stihnout maso. Bohužel musím přes celé město. Vyhýbám se tedy zástavbě, jak jen to jde. Po pěšince od Rondelu sjedu k Lochotínské ulici, projedu parkem za Plazou a po malé pěšině podél Mže proklouznu ke Kalikovskému mlýnu. Poté stoupám k Husovo náměstí, podél areálu bývalé Škody k Techmanii, přes  náměstí Českých bratří na Hvězdu a Boettingerovou ulicí do Borského parku. Nový "portál" do parku, tedy občerstvení s relaxační zónou, už je skoro hotový. 

Přes hráz vodní nádrže mířím dál na jih, přímo pod mostem přivaděče stoupám na Výsluní. Projedu kolem rezidenční oblasti, chatek už tam dnes moc není. Podél přivaděče pak jedu po panelové cestě k jeho nejbližšímu sjezdu a přemostění a pak odbočuji dvakrát doleva, abych se dostal na asfaltovou cestu k vrchu Kotlík a pak podjel dálnici D5 a mohl pokračovat sjezdem do Robčic. Sice jsem asi dvakrát projel takovou hodně pofidérní cestou od průmyslové zóny, ale dnes nestojím o prodírání se křovím, takže raději jedu asi půl kilometru po hlavní silnici směrem a Štěnovice a pak sjíždím vpravo na používanou polní cestu. Ta už mě dovede k chatám na půli cesty mezi Štěnovicemi a Čižicemi, kde strávím odpoledne u grilu.

Kolem sedmé se to začíná rozpouštět, to je tak akorát, abych se vydal na cestu zpět. podél řeky po staré rozbité asfaltce po červené turistické trase se snadno dostanete do Štěnovic. Pár set posledních metrů ke vsi je to dokonce parádní rychlou pěšinou po louce. Obcí pak projedu nejen kolem zámku, ale také pořádným stoupáním do ulice Na Šancích, což vypovídá samo o sobě, jak je tu strmý svah. Překonám silnici na Dobřany a zarostlou cestou jen o pár metrů se zkusím proplést na cestu pod dálničním přemostěním Úhlavy. Povedlo se, dá se tu dostat i celkem blízko k západnímu portálu tunelu Valík. Pak je nutné klesnout až na úroveň řeky a škrábat se kolem rodinných domků na červenou turistickou trasu cedoucí z vrcholu Valíku. Pár let už je tu panelová cesta, to je trestuhodné. O to rychleji se dá sjíždět do Podhájí. Příště zkusím najít alternativní pěšinku vedoucí snad lesem...

Z Radobyčic-Podhájí se v podstatě nedá nijak jinak, než po asfaltové dálnici ironicky pojmenované NS Údolím Úhlavy. Po chvíli jsem v Hradišti, kde se vydávám oblíbenou pěšinkou nad řekou k Vokounově lávce. Čeká mě tu další rozčarování, a sice nějaké základy pro nepochopitelný nesmysl v podobě schodů nebo nějaké rampy. Je opravdu neuvěřitelné, že i ta nejposlednější pěšinka na samém okraji města, kam si lidé chodí odpočnout do přírody, bude z rozhodnutí nějakého tupého úředníka "vylepšena" betonem a nejspíš taky bude znemožněn průjezd na kole. Tohle si nelze vysvětlit jinak než tím, že někdo potřebuje aktivně škodit a sabootovat😖😭 Od Vokounovy lávky jedu po panlce ke Škoda parku, který ovšem podjíždím po discgolfové louce. Pak už musím po asfaltu podél Radbuzy pod papírnou, kde už je postavená první část nového sídliště, kolem Ježíška a na Denisovo nábřeží. Cestou k Lochotínské lávce projedu většinu plzeňských sadů-Šafaříkovy, Křižíkovy a Štruncovy. Od řeky už pak jen standardně přes Rondel do Záhorska.

Pěkný výlet, ale v okruhu do 20 km od Plzně se asfalt šíří jako mor, dá práci najít hezké cesty, které nejsou sjízdné jen mimo vegetační období. Pár kopečků jsem přejel, takže něco přes 400 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost se pak zastavila na 22,6 km/h.

 

 

Tunel Valík - západní portál