čtvrtek 26. prosince 2019

Nová lávka Litice

19. 10. 2019
47 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

Borský park - Výsluní - Tyršův sad -  po NS Údolím Radbuzy Černý Most - lávka Litice - Farská hora - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - Hujáb - Vysoká - Hradčany - PP Pod smutečním koutem - po červené Čižice - Štěnovický Borek - Losiná - po CT 2126 Černice - Čechurov, po CT 31 Doudlevce - Bory


Lávka nad jezem v Liticích je už asi otevřená, tak tam zkusím zajet a porozhlédnout se po okolí. Jedu přes Borský park ke Slunečné lávce, pak nahoru na Výsluní, přes přivaděč k Tyršovu sadu a vezmu to přes kopeček, který se nazývá Chlum. Odtud sjíždím po NS Údolím Radbuzy k první, starší lávce. kolem zahradní osady Černý Most už není nutné jet po silnici, je tu nová stezka vedle. Před hřištěm se dáte tedy přes silnici vpravo a asfaltová cesta vás dovede až ke gigantické lávce. Ve scéně s podzimně zbarvenými stromy to tu hraje všemi barvami.

Tak kudy dál? Vystoupat z říčního zářezu a směrem na Lhotu. Všude se zběsile a bez rozmyslu asfaltuje, i zde. Zanedlouho tedy odbočuji na jakousi sypanou pěšinu, která vede pěkně nahoru dolu a téměř na pomyslný vrchol Farské hory. Zde se cesta prudce stáčí vpravo. Zkouším přímo za nosem projet dolu, daří se a vyjíždím přímo u viaduktu na kraji osady Měsíční stráň, která je součástí Lhoty. Celou osadu projíždím a za dálnicí odbočuji k Wartovu mlýnu. Projíždím areál, ještě kousek přímo pod dálničním mostem a pak po levém břehu Radbuzy lukami k lávce, jejíž jméno je snad Cimrmanova, jestli se nepletu. Tato lanová lávečka není zrovna v dobré stavu, ale jsem na druhé straně a pěkný singlem dojíždím do Dobřan. Z Dobřan mířím po silnici na Chlumčany. Za tratí, naproti průmyslovému areálu, odbočuji vlevo na polní (opět vyasfaltovanou) cestu, na Hujáb. Nevýrazný vršek v poli s výrazným jménem a rozhledem na mor naší krajiny-sklad. Ale i na Dobřany, dobře:)

Nějak jsem se zamotal a když jsem dorazil k cestě na křižovatku tvaru T, vydal jsem se zcela špatně vpravo, zpět do Chlumčan. Samozřejmě jsem chtěl na druhou stranu, kde dříve pěkná polní cesta ústí na silnici k státní silnici na Klatovy. Tu naštěstí jen křižuji a mířím do Hradčan. To znamená vjet na rozbahněnou cestu vpravo a stoupat. Jede se ale dobře, není to příkrý kopec. Koná se tu lov, což mě trochu znejistělo, ale nikdo mě nesejmul a ani když jsem se vyklubal na kraji lesa, kde stálo několik myslivců, obešlo se to bez komentáře.

Z Hradčan bych se rád dostal k Předenicím. Podle mapy to vypadá velmi složitě. Naštěstí to nakonec vězelo především v nalezené té správné cesty na kraji vsi. Je to na nejspodnějším cípu Hradčan a jede se téměř přímo na východ. Přejel jsem louku, další dva myslivci, od kterých mám svolení pokračovat. Jedu tak nějak instinktivně, co nejvíce vrstevnicově a pokud jsem nerozhodný, volím větší cestu. A že tam takových voleb bylo vícero. Projel jsem kolem pár chatek a k mému velkému překvapení jsem to začal poznávat v místech, kde jsem křižoval zelenou turistickou značku. Je to neuvěřitelné, že jsem to trefil, nemusel sjet až k Úhlavě a navíc šlo o moc pěknou lesní cestu. Našel jsem i zkratku k červené turistické, kde začal náročnější úsek, sjezd a pak přes kořeny kolem PP Pod Smutečním koutem. Jde ale o kratší úsek, poté se jede po větší cestě podél řeky až do Čižic.

Vyrážím podél Čižického potoka. Samozřejmě si nikdy nepamatuji, kudy kam, takže je náhoda, kde skončím. Projel jsem nicméně slušně a stoupám k Dolnímu rybníku pod Štěnovickým Borkem. Z Borku jedu jako obvykle na sever přes kopec po polní a lesní cestě do Losiné. Z Losiné pak po silnici, kudy vede i CT 2126, do Černic. Před dálnicí je to ještě do kopce, V Černicích se na oplátku sjíždí. Více méně po žluté pak pokračuji vilovou čtvrtí do Čechurova a nad Vokounovu lávku. Poté po panelové cestě skrz vodárnu do Doudlevec ke Škoda parku. Poslední stoupání, to na Bory, jsem absolvoval v Samaritské ulici.

Opět jsem se vrátil domů pln radosti z nově nabytých zážitků a to mi stačilo 47 km. Průměrná rychlost 19,6 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Nová lávka Litice

Lávka u hřiště v Liticích přes Radbuzu

Tlustá hora
 

úterý 10. prosince 2019

Kostel sv. Mikuláše Horky n. Jiz.

12. 10. 2019
33 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 350 m
Terén: Lesní a polní cesty, silničky

Mladá Boleslav - Chrást - Zámostí - po červené Podhrušov, Horky n. Jiz. - Hrušov - Jizerní Vtelno - Stránov - Horní Krnsko - Řehnice - Ct 8157 směr Bukovno - Na Kokoříně - Dalovice - Čejetice - Mladá Boleslav


V horkách nad Jizerou mají pěkný kostel nad vsí, který má navíc portál směrem na západ. Už jsem si toho všiml dříve a teď chci vychytat tu chvíli při západu, kdy je pěkně osvícen. Je to za chvilku, tak musím rychle.

Je to jednoduché, ze Starého Města jedu k letišti, do Chrástu, který celý projedu a pak cesta sjíždí k viaduktu, od kterého je na dohled silnice do Zámostí. Odtud pokračuji po červené turistické značce převážně polní cestou podél řeky do Podhrušova. To je osamocené stavení s mostem přes řeku, který využívám a pokračuji tedy po pravém břehu, stále sledujíc červenou. I tento úsek je pěkným singlem.

Do Horek nad Jizerou přijíždím od fotbalového hřiště a pěšinkou prudce stoupám k zámku, který slouží jako škola. Skutečně jsem se sem dostavil akorát při západu. není sice tak silný, na obzoru není úplně jasno, ale i tak se atmosféra vydařila.

Přemýšlím, kudy zpátky, aby to nebyla nuda. Po silnici do Hrušova to není zrovna napínavé, ale snad jsem tu ani nikdy nejel. U kaple v hrušově odbočuji doprava a vyjíždím za ves do polí. vede tu cesta, taková zkratka k Jizernímu Vtelnu. Silnice na Mělník je stále zavřená, to je příjemné. Serpentiny si zkracuji pod zámkem Stránsko malou pěšinkou a stáčím se neznačenou cestou ke Strenickému potoku. Po CT 143 jedu je pár metrů směrem na Strenice. Hned odbočuji vpravo do kopce do Horního Krnska. Jinak než po silnici se do Řehnic nedostanu. V Řehnicích na příjezdu pokračuji rovně na polní cestu, kterou jsem prověřil už asi před měsícem. Zavede mě do údolí, ze kterého by měla vést cesta na druhou stranu kamsi nad Vinec. Nějaký nenápadný náznak tu sice je, ale cestou bych to nenazval. Vyjíždím z lesa přes široké korytu nedaleko vineckého hřbitova. Když se otočím, tu cestičku, ze které jsem vyjel, bych v opačném směru nedokázal najít a trefit.

Ještě to nechci stočit domů, mám světlo, tak se Boleslavi vzdaluji po CT 8157 směrem na Bukovno. Asi po 2,5 km, na neoznačené vršíčku jménem Na Kokoříně je odbočka vpravo na polní cestu. Tam se vydávám, cesta začíná klesat a já to nešetřím...což bylo odměněno proražením duše o kámen. Rychle vyměňuji, ale náhradní duše bohužel také uchází a v brázdách polní cesty to klouže sem a tam. Ještě přes trať a už za svitu baterky dojíždím k silnici, kde dohušťuji pneumatiku.

Po zbytek cesty už nijak neexperimentuji, po silnici to jede rychle, zřejmě poprvé využívám silnici z Čejetic k Česaně a na Staré Město vyjíždím Vodkovou ulicí. A můžu měnit duši znovu... 33 km, průměrná rychlost 20,2 km/h a pouze symbolických 350m stoupání.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Kostel sv. Mikuláše Horky nad Jizerou

Kostel sv. Mikuláše Horky nad Jizerou




čtvrtek 5. prosince 2019

Klášter Plasy z Plzně na kole

12. 10. 2019
91 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Slovanské údolí - po CT 2151 Křimice - Vochov - po CT 2259 Malesice - po zelené Dolní Vlkýš, Komberk, Kumberk - Kůští - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Nekmíř - PR Bažantnice - Lhotka - Brod - Horní Bělá - Dolní Bělá - po NS Ludvíka Očenáška, Lomany, Plasy - Nebřeziny - podél Kaznějovského potoka Kaznějov - Obora - Červený vrch - po místní žluté Kosina - Hromnické jezírko - Hromnice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - po místní zelené rozc. Nad Ledeckou silnicí - vyhlídka Záluží - PR Petrovka - Košutka - Vinice - Kilometrovka - Na Hvězdě - Bory


Letos už asi popáté je to nejlepší výlet:D Máme tu na Plzeňsku zatím krásné cesty pro biky. Teplý říjen a den zalitý sluncem tomu ještě přidal. Vyrážím časně ráno, z borského vršku přes Hvězdu k CAN, poté bývalou silnicí na Skvrňany do Slovanského údolí. Kousek před Brůdkem stoupám strmě do polí před Křimicemi a připojuji se k CT 2151, po které mířím na kraj Křimic. Nudná a teď už i celkem frekventovaná úzká asfaltka do Vochova mě přestala bavit, tak jedu přes pole za Yorkem, je tam hezčí cesta a nikde nikdo. Vochov projíždím po proudu Vochovského potoka, kde se zrovna staví kanalizace. Pod tratí projíždím po CT 2259, za silnicí se však tato cesta mění v rozježděné bahniště. Ale lepší, než aby tu byl asfalt... Ve stoupání do Dolního Vlkýše a ve sjezdu po zelené pod zříceninu Komberk ze mě stále létají kila bahna. V Kumberku odbočuji vpravo na silničku do Kůští. Odtud stoupám po červené. V místě, kde se cesta stáčí vlevo a začíná klesat, odbočuji na neznačenou cestu vpravo do kopce, kudy se dá dojet k hlavnímu tahu na Karlovy Vary. Jede se pořád na sever a spíš se držte vpravo, já to netrefil napoprvé. Po silnici se naštěstí nemusí ani metr, přímo napříč překvapivě pokračuje polní cesta do Nevřeně.

Zde je bohužel třeba jet kousek po silnici, po CT 2293 k Telecímu mlýnu, to je sklad u křižovatky na Všeruby. Po 300 m právě tímto směrem je nenápadná cesta vpravo, vedoucí k lesní restauraci Lipovice. Zde se vydávám mírně vlevo kolem areálu, trochu naslepo, ale dostávám se k obchvatu Všerub, opět pouze křižuji a pokračuji do luk nad Nekmíří.

Z Nekmíře do Lhotky to nemám rád, je tam stoupání, které se mi špatně jezdí, obvykle tam fouká protivítr a podobně. Je krásné, když se řešení nachází před nosem. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi projel PR Bažantnice. Jsou tu nějaké infotabule, ale cesta tudy značená není a nově se mi tu povedlo projet úplně jako po másle podél potoka. Řekl bych přímo pěkným singlem. Ze Lhotky se obávám cesty do Brodu, kde jsem už kolikrát bojoval s neprůjezdným terénem. Něco se stalo a je tu úplně boží cesta. Ve stínu za lesem rosa silná tak, že to vypadá, že jedu potokem, ale to mě netrápí. Další úsek by mě měl dovést k Dolní Bělé. A vskutku, zbývá půl kilometru stoupání do vsi po silnici. A už jsme 500 m n. m. Projíždím tedy Bělými, chtěl jsem původně do Brlína, ale nějak jsem to minul. Tak stoupám po NS Ludvíka Očenáška. Té se vlastně budu držet až do Plas, ale je tak špatně značená, že jsem strávil skoro víc času koukáním do mapy než v sedle.

Tady ale začíná neskutečný úsek kolem obory Háječek, dolu k potoku Veska, přes ním odbočit vpravo a technicky a prudce stoupat k silnici, přes ni k samotě Chaloupky a pak neuvěřitelnou lesní cestou, která klesá snad nekonečnou dobu. Je lemována stromky jako svodidly a jediné, co mi brání si k těm 40 km/h ještě přišlápnout, je velmi mokrá tráva a utažené zatáčky, které projíždím poprvé a tak nevím, kde se dá čekat zrada. Malenický pramen registruji periferně a řítím se dál s plnou radostí kolem Dražeňského potoka. Podél potoka se dá dojet až do Loman, ale oficiální značka se stáčí k silnici a stoupá k ní. Já to neprokoukl a tak jsem si zajel. Za Lomany jsem se opět ztratil (několikrát). Sice se tam opravuje hráz rybníka, ale i bez toho bych zabloudil. Na dalších pár kilometrů mam o zábavu postaráno díky parádnímu singlu nad Lomanským potokem. Je přerušen jen krátkým podjezdem pod tratí u Pekla. Ale to už jsem u Střely a lesoparkem, už po asfaltce, upaluji do Plas.

Plasy jsou neskutečné-areál kláštera, sýpka, Muzeum stavitelství NTM, kostel a další. Dávám krátkou pauzu a už se pouštím do dalšího dobrodružství podél Střely do Nebřezin. Kolem Střely je vždycky risk se pouštět. Tentokrát se vyplatil, zelená turistická značka mě dovedla přesně tam, kam jsem potřeboval. Toto údolí časem překlene most státní silnice Plzeň-Most, ale zatím je tu božský klid a snad i budoucí stavba zachová toto kouzlo.

Nějak se mi krátí čas a tak jsem nervózní, co budu dělat, když nebude průchodná cesta podél Kaznějovského potoka. Je totiž značena tenkou přerušovanou čarou. Klid mi přináší značka zákazu vjezdu na kraji lesa, to znamená, že se to dělo nebo mohlo dít a bude to dobré. Bylo! Tohle je dokonalost na XC:) Na kraji Kaznějova dlouho hledám pěšinu vzhůru do Obory. Nakonec jsem ji našel za pozemkem, na kterém se asi chystá stavba. Tady to není pro slabé nožky. Obora je známá tím, jak je vysoko, vítejme zpět v 500 m n. m. Necelý kilometr za Oborou ze silnice odbočují žluté turistické značky, ta doprava, pouze místní značka, vede pěkně rovně, dlouho klesá, později je ale třeba ještě překonat vršek Kosina. Poté už se svižně klesá k Hromnickému jezírku a do Hromnic.

Za návsí nahoře nad obcí odbočuji vlevo a opět ztrácím výšku cestou k říčce Třemošná. Na louce se vydávám vpravo a proti proudu pokračuji po žluté známým singlem k Břízskému mlýnu. Pak vede značka kousek po silnici, ale zase odbočuje k chatové osadě, následuje volitelný brod a opět singl k nádrži na Bílém potoce. Z Třemošné pokračuji po trase nedávného závodu Pilsenman k chatám Záluží, po místní zelené podjíždím trať a pokračuji k ledecké silnici i rozcestí Nad Ledeckou silnicí. Odtud lesem stoupám pro změnu po místní žluté k rozcestí U Záluží. Mířím na Plzeň, zpočátku mi k tomu vyhovuje modrá, ta se pak stáčí ke Krkavci, to mě nezajímá. Cest je tu milion, každý si může vybrat svůj směr. I ten můj vyšel pěkně, dovedl mě ke křižovatce cest, kde zas pokračuji podél silnice, narážím na regulérní červenou značku. Ta mě dovede přes PR Petrovka až na Košutku.

Nechci jet sídlištěm, tak musím stoupat lesem ke Krašovské. Projíždím zástavbou ke Košuteckému jezírku, pak směrem k Sylvánskému vrchu. Paralelně s Kotíkovskou ulicí projíždím různými cestami a cestičkami. Některá je slepá, jinde jsou bezdomovci nebo víc louka než cesta, nakonec jsem se nicméně probojoval kolem PP Kopeckého pramen na Vinice. Lochotínským parkem sjíždím ke Kilometrovce. Závěrem stoupám na Bory stejně, jak jsem ráno vyjel, přes Hvězdu.

Více jak 90 km v nohách a spoustu nových zážitků. Plasy a jejich okolí mě obzvlášť nadchly. 18,1 km/ průměrná rychlost a celkem průměrných 1300 m nastoupáno.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Klášter Plasy

Pivovar Plasy

Klášter Plasy - konvent

Expozice stavitelství NTM Plasy
PR Bažantnice

pondělí 2. prosince 2019

Mnichovo Hradiště - kapucínský klášter a zámek (Mladoboleslavsko)

26. 9. 2019
42 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Česana - po červené Michalovice, Debř - po zelené Hrdlořezy, Bukovno - Velký Řečkov - po červené Klokočka, Maníkovice, Klášter, Mnichovo Hradiště - po CT MHC jez Ptýrov, pískovna Veselá, Veselá - Bakov nad Jizerou - Podhradí - Debř - Radouč - Staroměstské náměstí


Čeká mě sice celkem chládek, ale na výlet se těším. Zkusím ještě dojet do Mnichova Hradiště, beru si s sebou světla. Ze Staroměstského náměstí sjíždím k Česaně, na pravý břeh Jizery. Zde klasicky po cestě mezi tratí a řekou projíždím přes Michalovice do Debře. Zde začínám stoupat po zelené do Hrdlořez pěkně výživným stoupáním. I do Bukovna pokračuji po zelené. Je to pěkná cesta, kousek vede přes údolíčko směrem na Předlišku, pak se dostávám na větší polní cestu, kde jezdí poměrně dost aut. Bukovno projíždím po silnici směrem na Dolánky. V pravotočivé, téměř 90° zatáčce však pokračuji na nenápadnou lesní cestu v původním směru. Párkrát už jsem tudy zamířil, tak vím, že na křižovatce 5 cest musím mírně vpravo a takovým korýtkem sjedu k silnici z Bakova do Bělé.

Silnici křižuji a vjíždím do Velkého Řečkova, který čítá asi pět budov. Dále pokračuji po červené turistické značce kolem Klokočky, stoupám do Maníkovic a po nefrekventované silničce se blížím Klášteru. Nejedu přes centrum, projíždím pod pivovarem v říční nivě do Mnichova Hradiště. Zkusil jsem zámek objet ze západu, což bylo překvapivě možné a dostal jsem se tudy i do zahrad a ke kapucínskému klášteru.

Je už znatelně šero, tak se začínám vracet. Bohužel ne moc rychle, rozhodl jsem se projet strání nad Nedbalkou, kde vzniká park. To je kámen úrazu, měly tu být značky, cesty, ale jedno tu není vůbec, druhé tak z poloviny. Po CT MHC (ani nevím, jestli je tu značená, není to moc spolehlivé) a každopádně po asfaltce k jezu Ptýrov, kolem pískovny Veselá. Vesnici Veselá projíždím po louce na západní straně. Cesta se trochu kroutí, ale dá se říct, že není kam sjet, pokud chcete do Bakova jako já. Už rozsvěcím světla, na díry v cestě přestává být vidět. Centrum Bakova jsem projel do Riegrovy ulice, ta vypadá nejnadějněji, když chci k lávce připojené k železničnímu mostu přes Jizeru. Už je opravdu tma, takže se do Boleslavi vracím po silnici přes Podhradí, Dalešice a Debř. Až tak mě to tu nebaví, ale do terénu se nepouštím, ať se ještě někde nezabiju.

Z Debře stoupám na Radouč a pak přes Karmel zpět na Staroměstské náměstí. Vyšlo to na pěkných 42 km s průměrnou rychlostí 20,1 km/h a převýšením téměř 500m.

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 
 
Zámek Mnichovo Hradiště
Kapucísnký klášter Mnichovo Hradiště

středa 27. listopadu 2019

Vyhlídka Hradiště, Poradní skála u Chrástu

22. 9. 2019
75 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova ulice - Lobzy - Na Švabinách - V Pytli - Kyšice - Klabava - Horomyslice - Ostrý kámen - Kokotsko - Vitinka - Nový Dvůr - PP Radeč - rozc. Polesí Hradiště - po červené Hradiště, Březina-zámek, Přívětice - Břasy - Újezd u Svatého Kříže - po žluté Na Dračkách - po modré Vranovice - po NS Po stopách důlní činností na Břasku Hochperk - Kříše - Kříšský vodopád - Korečnický potok - po zelené Korečnický mlýn - po červené Sedlecko, Telín - Klabava - po NS Chrást Poradní skála - Chrást - po modré Dolanský most - po žluté Druztová, Malochova skalka - Zruč - Senecký rybník - Bolevecký rybník - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Depo 2015 - Bory


Ou, poněkud dlouhý výpis bodů na trase... Ale když někdo dá název Naučné stezky "Po stopách důlní činnosti na Břasku", tak se nemůžu divit. Blog dopisuji dva měsíce po výletu a vzpomínám, jak pěkný okruh jsem tehdy udělal.

přes Plzeň jsem vyrazil kolem Škody ETZ k Doudlevecké lávce, odkud stoupám Liliovou a Suvorovovou ulicí k Částkově ulici. Sjíždím k Úslavě, kde hned za mostem odbočuji vpravo, směrem ke střelnici. Ale mezi statkem a výběhem pro koně odbočuji vlevo do kopce na cestu za závorou a stoupám do Lobez, pak na kraji pole na Švabiny. Nad Tescem projíždím do polesí V Pytli. Jedu kousek po zelené, asi po kilometru, u turistického přístřešku, odbočuji vlevo, podjedu přivaděč a pokračuji lesem ke Kyšicím. Z Kyšic sjíždím po CT 3 do údolí Klabavy, za železničními mosty ale tuto cyklostezku opouštím a vydávám se chatovou osadou k cestě na břehu řeky, která mě dovede do Horomyslic. Dříve se tu běžně jezdilo, dneska jsou problémy s golfovým hřištěm. Tento areál tedy objíždím a prudce stoupám po CT 2159. Zhruba na vrcholu odbočuji na upravenou cestu vlevo. Vede jak přímka skrz les, míjí Ostrý kámen, velká část je vyasfaltovaná a není prosta kopců.

Křižuji silnici a mířím dál po lesní cestě směrem na Bušovice. Vyhlížím menší lesní cestu vpravo, která by mě dostala přes Kokotsko. Měl jsem velké obavy, ale skutečně taková existovala a nebyla tak špatná, jen značně stoupala. Z Kokotska pak vede pěkná lesní, později polní cesta přímo do Vitinky. Z toho mám velkou radost, takovou cestu mi chybělo objevit. Za Vitinkou pokračuji na Nový Dvůr a rozhodl jsem se pro další risk-sjet k silnici nad Osek kolem cihelny a pak pokračovat na protější straně silnice po symbolicky naznačené cestě do PP Radeč. Cestička se podle mapy stáčí na severovýchod. Jede se spíše po louce, je tu vysoká tráva a silná rosa, moc to nejede v tom stoupání. na kraji lesa je žlutá turistická značka, po které jsem párkrát jel, nicméně to tu nepoznávám, musím pár metrů vlevo a pak prudce zpět do kopce vpravo. Cesta opět existuje! A sama mě svede k silnici Březina-Volduchy. Za silnicí bych mohl pokračovat k červené turistické značce, ale proč bych byl tak trapný, že?😀 Raději zkouším "zkratku", takovou kančí stezku zanikající mezi stromy. Ale ona ta turistická značka není lepší... Na zřetelném vrcholku, který není v mapě vůbec zřetelný se k ní podle plánu připojuji-neuvěřitelné potřetí. A po kratším kořenitém úseku začínám sjíždět po stále lepší cestě k cestě z Březiny. Zde odbočuji vpravo, začínám nejprve zvolna stoupat, na rozcestí Polesí Hradiště odbočuji na lesní cestu vlevo a tím začíná výšlap do 619 m n. m. Nejede se úplně nejlépe, ale je to sjízdné.

Na vyhlídce Hradiště chvíli fotím, ale netrvá dlouho a vydávám se ztratit více jak 100 výškových metrů na kilometrovém singlu k zámku Březina. Odtud do Přívětic doporučuji parádní cestu do červené. Poté už červenou opouštím a kolem kostela sv. Martina a přes silnici nahoru pokračuji do Břas. Vyjíždím na samém okraji u nádraží a zlákala mě pěkná cesta podél trati, vedoucí do újezdu u Svatého kříže. prvních pár set metrů je vskutku pěkných, ale pak je zde oplocený pozemek. Přelézt s kolem by to nešlo moc dobře, nakonec jsem se rozhodl pokračovat kousek po náspu trati. Je to v zatáčce, není tu moc vidět, ale je kam uskakovat, motoráky nejezdí moc rychle ani často a snad jsou slyšet. Překonal jsem tedy kritický uzavřený kousek a zjistil jsem, že se na stejné místo dá dostat i ze silnice na druhé straně trati👌 Vyšlapaná pěšinka mi ukazuje, kudy zpět na asfaltku vedoucí skrz sady. takto nečekaně se tedy dostávám do Újezdu, kde se začínám vracet, a to po žluté až k samotě Na Dražkách. Odtud vede modrá na bezejmenný kopec s úžasnou vyhlídkou nad Vranovicemi. Už jsem tu před pár lety byl, ale prozkoumané to nemám a navíc se tu rekultivuje důl, obnovují cesty a vzniká hodně nových turistických tras, takže se tu neorientuji tak dobře. Prudkým sjezdem sjíždím do oblasti Amerika, kde jsem až dnes objevil pěkné jezírko, objíždím ho po západním břehu po naučné stezce, po níž pokračuji až k opravovanému Hochperku. Zadem po polní cestě mířím do Kříší, poté asi 0,5 km směrem k přívozu Nadryby po silničce a pak opět vlevo do polí podél Kříšského potoka, která tvoří hranici PP horní Berounka, s vodopádem, který jsem kdysi i hledal.

Sjel jsem ke Korečnickému potoku, podél kterého vede zelená turistická značka, osvědčená pěkná trasa. Nyní jsou tu pokusy o vylepšení pěšiny pro pěší. Od Korečnického mlýna a Berounky stoupám do Sedlecka po červené. Za Sedleckem se jede ve stráni, kde se divím, že se ta cestička ještě drží. U Telína se červená stáčí na jih a vede do Smědčic. Já se ale poslední rok zamiloval do cesty vedoucí ke Klabavě a stoupání po NS Chrást. Po této naučné stezce pokračuji kolem samotného Chrástu k Poradní skále. Jsem překvapen, co všechno se dá kolem Plzně stále objevovat, i když zrovna tento výhled je trochu zarostlý. Nelze jinak než se vrátit na kraj Chrástu, pak po modré sjíždím k Dolanskému mostu.

Po zelené do Bukovce jsem jel nedávno, stoupám po silnici ke žluté turistické značce, po které se vydávám k prudkému sjezdu u Věžky a neoblíbenému stoupání do Druztové. Vychutnávám si celou délku NS Po stopách F. Malocha a obzvláště Malochovu skalku. Jsou tu nicméně dvě místa, která se mi nikdy nedaří projet, to mi kazí radost. Když vyjedu na silnici, pokračuji k novému kruhovému objezdu na začátku Sence a pokračuji k Seneckému rybníku sjezdem. Je hezky a tak je tu hodně lidí-otrava. Musím ještě kolem Boleveckého rybníka, pak už se trochu uvolní vzduch a tak po NS Údolím Berounky to ke Štruncovo sadům zas jede pěkně svižně. Přes Plzeň projíždím centrem, více méně podél Radbuzy, kolem Depa 2015 k papírně, pak stoupám k zimnímu stadionu a za nemocnicí na Bory.

Rozepsal jsem se no, ale tolik zážitků a tolik neznačených, těžko popsatelných cest se nevešlo do pár vět. 75 km, přes 1300m nastoupáno, průměrná rychlost 17,9 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 
 
Vyhlídka Hradiště u Březiny
Hradiště
Panorama s vrchu nad Vranovicemi

Poradní skála na NS Chrást nad Berounkou
 

úterý 19. listopadu 2019

Zámek Březno (Mladoboleslavsko)

19. 9. 2019
30 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 475 m
Terén: Lesní a polní cesty

Mladá Boleslav - Štěpánka - po modré Karlův vrch - po červené Chlum, Švédské šance - Bojetice - po žluté Holé Vrchy - U Křížku - Dolánky - zámek Březno - po CT 8148 Kolomuty - Holé Vrchy - po modré Boží voda - Jemníky - park Štěpánka - Staré Město


Tak už máme podzim na krku, docela se ochladilo, na dlouhé výlety to není. Přes Březno sice jezdím poměrně často, ale místní zámek jsem si za cíl dosud nikdy nestanovil. Z boleslavského Starého Města sjíždím do parku Štěpánka a proti proudu stejnojmenného potoka projíždím skoro až k Olympii. Chatovou osadou vyjedu k silnici, abych překonal dálnici a hned za ní prudce vpravo po modré, která vede kousek mezi poli a pak začíná stoupat.

Na rozcestí Karlův vrch vjíždím do PP Chlum a odbočuji vpravo na červenou, která objede rybníček a prudce stoupá na vrchol Chlumu. Ještě pár výškových metrů nahoru ke Švédským šancím, pak už po panelové cestě směrem na východ po hřebeni. Projíždím lesem po větší cestě, připojuji se na silnici a na kraji Bojetic v zatáčce odbočuji vlevo nahoru. Přes vršek U Doubku jedu po žluté, pak klesám k nenápadnému rozcestí Nad Zákoutím, kde odbočuji vpravo a už je to jen přes pole do Holých Vrchů. Za vsí pokračuji asi kilometr ke křižovatce po CT 8155, pak se vydávám vlevo po polní cestě ke Křížku, kde se cesta stáčí opět na východ. Kupodivu se tu dá dobře projet až na hranici PP Chlum, kudy vede příčně větší cesta. Po té se vydávám prudce vlevo. Buď se za chvíli připojíte k modré turistické značce nebo zkusíte neznačenou cestu jako já. Ta je ovšem hodně nevyužívaná, takže se spíš jede lesem, naštěstí prostupným listnatým.

Do Dolánek se dost sjíždí. Silnička do Března je pro mě taky premiéra, dost tu fouká, táhne se to. V Březnu stíhám posledními paprsky slunce osvícený zámek a než vychladnu, musím pokračovat po CT 8148 do Kolomut. Nechce se mi jet notoricky známou cestou do Řepova, tak ještě vyjíždím do Holých vrchů a po modré se vracím kolem Boží vody zpět pod hřeben Chlumu, i tak je to ale místy pěkně strmé, navíc už skoro za tmy. Nevracím se na Karlův vrch, ale aniž bych něco viděl, sjíždím úvozem do Jemníků. Z Jemníků už je to po CT 143 kousek na kraj Boleslavi a tak je návrat přes Štěpánku rychlý, tak akorát s tmou.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Březno

čtvrtek 14. listopadu 2019

Radyně, Sedlecká skála

14. 9. 2019
38 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Tyršův most - po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka - Bručná - Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Sedlecká skála - pohodnice - Lhůta - Mokrouše - Tymákov - Stradiště - po žluté nad Letkov - Zátiší - po zelené v Pytli - Božkov - Slovany - Doudlevce


Dnes mám jen pár hodin dopoledne na výjezd, tak zkusím objevit něco nedaleko, kolem Radyně. Z Bor sjíždím k Tyršovu mostu a pak po slavné NS Údolím Radbuzy k Úhlavě, tedy na Vokounovu lávku. Následně stoupám na Bručnou a vilovou čtvrtí projíždím směrem k Olympii, do Černic. Konečně unikám z města do lesa, stoupám po žluté na rozcestí Městský les. Až sem vede až příliš luxusní štěrková cesta. Dál už je to přes kořeny, tak je mi libo:)

Místy se jede velmi ztěžka a přes velké vymleté kořeny vyšperkované volnými mokrými kameny a klacky, ale neměnil bych:) Když vysupím na Radyni, je tu samozřejmě dav lidí-škoda, že je sem povolen vjezd autem... Rychle ujíždím pryč po červené, která není pro slečinky. Schody, kořeny, známe to. Turistická značka se stáčí do Šťáhlav, křižuje silnici a pak sjíždí přes pole nad šťáhlavský hřbitov. Chtěl bych se dostat do chatové osady na Kukačce. Teď, když rekapituluju trasu, už vím, že příště to vezmu kolem Bambousku přes lávku, ale tentokrát ještě, neznav této varianty, jedu po silnici na Rokycany a pak zkouším, která pěšinka mě provede kolem chat do ostrého stoupání. Trefuji se a už šlapu k Sedlecké skále.

Cesta se stáčí kolem chat, vede přímo vzhůru, ale až na vrchol nevede, to zas někdy příště. Mířím k rozcestí Pod Sedleckou skálou a pak doufám, že půjde projet k pohodnici, odkud by měla vést cesta kolem hřbitova do Lhůty. Jsem sám překvapen, projíždím bez větších obtíží, ač zpočátku je cesta nepřesvědčivá. Ze Lhůty jezdím rád do Tymákova nad střelnicí někde kolem "pramenu" Lhůtského potoka. Samozřejmě jeden jediný den v roce, kdy se tam koná nějaká myslivecká akce, jsem trefil a nemohu projet bez postřelení. Musím tedy na silnici a přes Mokrouše klasicky po asfaltu do Tymákova. Odbočuji nicméně pod kopcem vlevo směrem na Sedlec a naproti zemědělskému areálu/parkovišti už hledám polní cestu vedoucí do kopce ke Stradišti. Je neznačená, jednou jsem ji jel opačným směrem. Netrefil jsem ji, jak jsem chtěl, ani tehdy ani nyní. Ale nevadí, obě cesty mě bavily, vrchol se v každém případě objede, tentokrát ze severu. Počkám si na větší cestu-ona je tam jen jedna-abych z jižního směru odbočil na severozápadní. A to už je na dohled žlutá turistická.

Tam to znám, projedu na Merfánku, pod dálnici a do lesa nad Letkov kolem solární elektrárny. Žlutá odbočuje k Pohodnici, to je pro mě objížďka, zkusím jet rovně k Zátiší. Opět se zadařilo, sjíždím kvapem k přístřešku Poštovská po zelené a po singlu V Pytli vlevo dolu valím k Božkovskému potoku, poté kolem skládky, vyjíždím na silnici a čeká mě rychlý sjezd Božkovem.

Pod tratí se vyhoupnu na Petrohrad/Slovany, pak Slovanskou alejí a Malostranskou ulicí do Doudlevec a třeba Samaritskou do posledního kopečka na Bory. Téměř na vteřinu přesně dvě hodiny, průměrná rychlost 18,9 km/h a pár umístění v úsecích na Stravě v top 10. Navíc 720 m převýšení a to na 38 km, to je docela masakr.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zřícenina hradu Radyně


 

pondělí 11. listopadu 2019

Zámek Zbiroh, vrchol Brno na kole z Plzně

13. 9. 2019
96 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Slovany - Božkov - V Pytli - Letkov - U Zátiší - po zelené Na Pohodnici, Čílinské polesí - v. n. Klabava - Rokycany - po modré Svojkovice - PP Trhoň - Hamerský rybník - Holoubkov - Mýto - po modré Pod Sirskou horou, Sirá, Pod Bukovem - Švabín - zámek Zbiroh - studánka Františkov (CHKO Křivoklástko) - Švabín - Chotětín - po červené Lhota pod Radčem (PP Radeč) - Radeč východ - Brno - Osek - po modré Kokotské rybníky, Ostrý kámen, Nová Huť, Chrást, Dolanský most - po zelené (PR Zábělá) Bukovec - po NS Údolím Berounky u Jiřího - Prazdroj - U Ježíška - Plzeň-Bory


Celý den volna přede mnou, tak můžu vyjet do dáli, na Zbiroh. Vyrážím z Bor ke Škoda parku, pak stoupám na Slovany, klesám do úslavského údolí do Božkova a pak dlouhou ulicí Ve Višňovce. Na konci ulice před trafo stanicí odbočuji vlevo do kopce na stezku, možná trail, nad Božkovským potokem. Za chvíli jsem na velké rovinaté cestě, která mě podél potoka dovede až na kraj Letkova přes oblast V Pytli. U Letkova odbočuji vlevo do kopce přes planinu, pak lesem, kde žádná cesta nemá své trvalé místo, obzvlášť teď, kdy se všude těží smrky.

Kolem samoty Zátiší už jedu po lesní cestě značené zelenou turistickou značkou. Po té projíždím kolem Pohodnice (499 m n. m.) a sjíždím k dálničnímu sjezdu Ejpovice. Silnici jen křižuji, dál vede cesta podél dálnice přes rozcestí Čílinské polesí. Když budete pokračovat, dá se jet dlouho pod Čílinou, dokud nenarazíte na asfaltovou cestu. Po té se dávám vlevo dolu, křižuji bývalou pražskou a dál sjíždím k železničnímu koridoru. Ten lze podlézt takovým tunýlkem pro potok a rázem jsem u CT 3. Dojíždím po této asfaltce do Rokycan, jedu přes centrum a pokračuji po modré do Borku. Kolem Hamerského rybníka vede polní cesta k lesu, přes který se dostávám do Svojkovic. Na druhém konci vesnice neznačenou pěšinkou projíždím ke koupališti.

Chtěl bych pokračovat podél trati, ačkoliv by to bylo lepší kolem železniční zastávky. Ale i když odbočíte za koupalištěm vlevo do ulice a pak projedete k viaduktu přes louku, dá se projet. Právě zde začíná velký PP Trhoň. Kamenitou cestou, mnohem větší, než jak je vyznačena v mapě, se snadno dostávám k Hamerskému rybníku, což už je vlastně kraj Holoubkova. Stále jedu podél trati, přes jakési staré nástupiště, chvíli i po modré značce a uvidíme, zda budu muset do Medového Újezdu. Nikoliv, opět zcela bez zmínky v mapě vede pěšina podél trati až k silnici vedoucí do Mýta. Kousek za náměstím v Mýtě odbočuje do nenápadné ulice modrá turistická značka, jíž se budu nějakou dobu držet. Podjíždím dálnici, poněkud nepřímo stoupám ke kapli sv. Vojtěcha a už mírněji stoupám k rozcestí Pod Sirskou horou. Tím se uzavírá nevídaný dvaceti kilometrový úsek trvalého stoupání. Ani mi to nepřišlo, jelo se pěkně, ale už jsem skutečně 550 m n. m.

To se ovšem rychle mění sjezdem do Siré, který následuje po terénním úseku pod Sirskou horou. Trochu se obávám nějaké závory, ale tentokrát zbytečně. Ze Siré už zas mírně stoupám k silnici, ze které zas rychle sjíždím, stále po modré, vlevo. Je třeba se následujících 3 km motat kolem několika pahorků, pak se ale připojuji na asfaltový sjezd a zaměstnán rychlostí a děrami v cestě si ani nevšímám, že mi modrá kamsi utekla. Nevadí, setrvačností dojíždím až do Švabína. Následuje poslední kopec pod zámkem Zbiroh, kolem centra humanitární pomoci. Objíždím celý areál zámku, mrknu i na nádvoří a začínám se vracet kolem lanového centra. Měly by tu být slušné cesty vedoucí ke studánce Františkov. Bohužel je tu jen nepořádek, vymletá koryta, rozježděný les a spousta popadaných stromů. To byl tedy nápad-nakonec se přesto dostávám k asfaltce a můžu se vrátit do Švabína-do kopce.

Odbočuji vpravo podél hranice CHKO Křivoklátsko, pár metrů se mnou vede i červená značka, pak ovšem stoupá k Čertovu kamenu a já místo toho sjíždím do Chotětína. Jsem zpět na červené, vjíždím do PP Radeč a úžívám si počínající podzim, příjemné počasí a samotu v lese. Jede se po lehce zpevněné lesní cestě, ale rovinek si moc neužijete. Ze Lhoty pod Radčem se začíná docela nepříjemně stoupat. Nejprve k fotbalovému hřišti, zpět do PP Radeč a pak na samotný hřeben Radeč. Po červené to nemá ale na kole smysl, volím delší, ale přístupnější cestu vedoucí do sedla Radeč-východ. Odtud po zelené a rozhodl jsem se, že se podívám i na vrchol Brno, když jsem tu. Čeká mě ale ještě pěkně překvapivé stoupání. Však jsem taky 718 m n. m.

Konečně se pouštím do sjezdu. Prvních 100 výškových metrů po CT 2153 k silnici do Skelné Hutě. Poté na jihozápad pod Rumpálem, kousek po žluté. Ta ale odbočuje na jih, já se stáčím spíše na západ po štěrkové cestě, k silnici Volduchy-Březina. Opět ji jen křižuji, krátce za ní ale odbočuji lehce vlevo, poslední úsek sjezdu vede do Oseku. Odtud pokračuji po modré přes Hudlice ke Kokotským rybníkům. Je to lesem, trochu terénem. Poté o něco lepší cesta vede k Čertovu kameni a pak zas prudkým technickým sjezdem do Nové Huti. Nenápadným singlem nad Klabavou, na levém břehu, projíždím do Chrástu, odkud zas následuje sjezd k Dolanskému mostu. Známým a oblíbeným singlem nad Berounkou po zelené turistické přes PP Zábělá dojedu až do Bukovce. Po NS Údolím Berounky projíždím pod Chlumem až na Doubravku, ke sv. Jiří.

A zbývá se dostat přes město, kolem teplárny k pivovaru, dále Šumavskou, k Ježísku, kolem papírny a zimního stadionu a konečně na Bory za nemocnicí. Pořád nemůžu uvěřit, kolik nových cest se dá v širším okolí Plzně objevit, to je skvělé. Některé dokonce přes všeobecnou mánii zůstávají nevyasfaltované:) Na stovku jsem to dnes nedotáhl, 96 km průměrnou rychlostí 18,4 km/h, za zmínku stojí více jak 1600 m převýšení.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Zbiroh

Zámek Zbiroh
 
Vrchol Brno, PP Radeč


úterý 5. listopadu 2019

Zámek Benátky nad Jizerou

5. 9. 2019
41 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Mladá Boleslav - Bezděčín - Zámostí - Písková Lhota - Libichov - Brodce - Dražice - po červené Benátky n. Jizerou - po CT 17 Dražice, Horky n. Jizerou - Podhrušov - po červené Zámostí - Chrást - Neuberk - Mladá Boleslav


Tak už tu máme září a já bych se chtěl podívat na zámek v Benátkách, kudy to vezmeme? Z boleslavského Starého města sjíždím k potoku Štěpánka, pak zas stoupání k letišti a podél silnice po cyklostezce do Bezděčína. Z Bezděčína mířím do Zámostí po polní cestě, která křižuje státní silnici na Mělník. No a Zámostí je spojené s Pískovou Lhotou. Odtud se stáčím na jihovýchod, pod Strašnov. Křižuji místní komunikaci a pokračuji po polní cestě do Libichova. Naštěstí musím jen pár metrů podél hlavního tahu na Nymburk a můžu uniknout na vedlejší silnici směrem na Brodce.

U zemědělského družstva, kde se silnice stáčí vpravo, pokračuji přímo mezi pole na roh lesa, kde odbočuji kolmo vpravo k zemědělskému areálu, který je součástí Brodců. Už jen přejet dálnici a jsem ve vsi. Kousek pokračuji podél dálnice silnicí II. třídy na Prahu. Je tu ale klid, někde vpředu se opravuje mostek a cesta je neprůjezdná. Stejně hned za vsí, pod vedením vysokého napětí, odbočuji nenápadnou cestou mírně vpravo do luk. Kolem PP Stará Jizera se zde dá projet hezky až k Dražicím.

Z Dražic už navigačně jednoduše mířím po červené do Benátek. Spíše užší cestička vede míst ve svahu od tábora hodně do svahu. To už ale zbývá poslední kilometr, přes náměstí, k zámku. Areál je kupodivu otevřený, jen začíná pršet. Rychle se tedy začínám vracet a to po CT 17, díky čemuž neztrácím výšku sjezdem k řece. Z Dražic pokračuje tato cyklotrasa polem obnovenou cestou, stále po rovině. Až do Horek se sjíždí. Odtud jsem zvolil neznačenou cestu na levém břehu Jizery. V Podhrušově se na mou stranu přidává červená turistická značka a tak spolu pokračujeme do spodní části Zámostí. Pak se bohužel musí jet asi 2 km po silnici, než se dá odbočit vpravo k viaduktu a vystoupat do Chrástu.

Neměl jsem to tam projeté a tak jsem to vzal ještě přes Saharu k Neuberku a pak zadem přes Ptáckou zpět na Staré město.

41 km za necelé dvě hodinky a další návštěva jedné z nejhezčích památek okolí je za námi. 300 m převýšení není mnoho, přesto se pár prudkých výjezdů našlo.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Benátky nad Jizerou
 

středa 30. října 2019

Zámek Svojšín na kole z Plzně

31. 8. 2019
93 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Hvězda - Domažlická - Zadní Skvrňany - Křimice - po CT 37 Vochov - Myslinka - Doubrava - po zelené U Maška - po žluté Harabaska - částečně po CT 2204 Sytno - po CT 37 Svinná - Křížový vrch - býv. důl Brokárna - Stříbro - po červené Pod Romanem - Máchovo údolí - Nový mlýn - po červené Milíkov, Svojšín - po CT 2213 Otročín - přes průmyslovou zónu Stříbro - Sytno - Lhota u Stříbra - Heřmanova Huť - Dolní Sekyřany - Přehýšov - Dioss - Nýřany - Torovka - Tlučná, po modré Vejprnice - po CT 2258 Nová Hospoda - po CT 2151 a žluté přehrada České údolí, Plzeň-Bory


Barča mi zmizela na vína na Moravu a tak už dopředu plánuji, kam vyjet na celý den. Po delším hledání jsem narazil na zámek Svojšín, kam jsme sice za mého mládí jezdili, ale přeci jen už je to nějaký ten rok zpátky.

Z Bor sjíždím do oblasti Na Hvězdě pak kolem areálu Škody, kolem I. a VIII. brány, po staré Domažlické do Slovanského údolí a pak podél trati po cyklostezce do Zadních Skvrňan. Je milé, že se tu dá projet do Křimic ulicí V Dolově a pak navázat na CT 37 vedoucí do Vochova. Kolem hřiště projíždím na svou oblíbenou polní cestu na západ směrem na Myslinku. Asi v polovině úseku je křižovatka, kde se připojuje cyklotrasa, takže do Myslinky dojíždím po CT 2301. Do Doubravy se mi nechce po silnici, tak se pouštím na polní cestu přes kopec, kde už jsem se jednou opačným směrem prodíral vegetací. Je ale závěr teplého léta, žně za námi a když tak to půjde po poli.

Nakonec jsem projel lépe, než jsem čekal, cesta byla toho času průjezdná od jednoho konce na druhý. K Doubravě se přibližuji kolem podivného statku a pak pokračuji po zelené turistické značce vzhůru k rozcestí U Maška. Taky pamatuji, kdy se tu dalo sotva projet a o značce nebylo ani památky. Dostávám se tak do lesa a po pěkné lesní cestě pokračuji, později po žluté, až na Harabasku. To už však po hrubé asfaltce mezi mnoha houbaři. Je tu i CT 2204, ale té se držím jen na hřebínku Harabasky, k první silnici. Chci totiž ještě dále na západ, až ke křižovatce na Lhotou u Stříbra. Zde je to slabší, de facto se tu dá pokračovat jen po silnici. Rapidně tedy klesám do Sytna. Však jsem taky byl původně nad 500 m n. m.

Kousek ještě musím přes Sytno, pak odbočuji vpravo na CT 37 do Svinné. A zase jedu přes pěkný les... Ze Svinné mířím kousek po silničce na Stříbro, ale hned jak to jde, odbočuji na polní cestu ke Křížovému vrchu a nakonec jedu přímo přes něj. Asi si sem někdy vyjedu na sólo výlet, je tu mnoho cest i trailů a pěkný výhled na Stříbro. Prudkým sjezdem po žluté sjíždím k Partyzánské ulici ve Stříbře. Podjíždím Plzeňskou a silnou rosou projíždím k lávce přes Mži, která mě dostane na druhý břeh k červené turistické značce. Mám trochu obavy, tyto pěšiny nad řekou bývají pro bikery špatné. Když se ale zadaří, naopak se řadí mezi oblíbené singly. Toto je naštěstí spíše ten druhý případ. Ale hned mě vyzkouší, jak jsem připraven na výškové rozdíly. Přejíždím přes potok a pak hurá do tak prudkého kopce, že se sotva udržím v sedle.

Jak jsem vyjel z údolí, měl jsem celkem přehled, do čeho se řítím, udržoval jsem směr s občasnou kontrolou v mapě nebo se sem tam objevila i značka. Asi po kilometru se cestička stočí a vede do lesa, kde se nedá moc jet. Je to ale jen krátký úsek, za rozcestí Pod Romanem se nicméně rozhoduji pro větší cestu horem. A tak stoupám k první odbočce vlevo, pak už sjíždím podél porostu k chatkám. Kupodivu se sem dá dojet i autem, ještě projet jedním lesním výčnělkem a za polem už vidím chatovou osadu Máchovo údolí:) Opět sjíždím k řece, Novému mlýnu, pár metrů po hlavní silnici a pak do Milíkova, stále po červené.

Zbývá poslední úsek do cíle dnešního výletu, oprávněně se bojím jet podél řeky. Přeci jen jsme dál od civilizace, ačkoliv se jedná o mezinárodní trasu E6. Až k posledním chatám u Lomského potoka se jede pěkně, ale pak začíná hrůza, kam nejenže se sotva vejde kolo na šířku mezi vysoký porost, ale jsou tu i velmi prudké zatáčky s malým poloměrem a mnoho popadaných stromů, navíc ve strmé stráni. Jedná se možná o 500m, ale stojí to za mnoho násobně delší objížďku. Závěr je navíc vyšperkován řekl bych horolezeckou stěnou směrem ke kolejím. Pak už se cesta dostává zase do normálu a míří ke svojšínskému nádraží. Zbývá se dostat přes řeku a jsem tam, na pěkné rekonstruované návsi ve Svojšíně, nad níž se tyčí zámecký areál s kostelem sv. Petra a Pavla. Je tu i kavárna a naučná stezka.

Po té naučné stezce s nekonečným názvem "Skalní defilé u Svojšína" se začínám vracet a to nejprve k Černošínskému potoku. Pak musím stoupat po silničce (a CT 2213) do Otročína. Asfalt já ale nerad a tak zkouším objet Otročínský vrch a bývalou vojenskou střelnicí a průmyslovým areálem se probojovat ke Stříbru. Orientace je tu složitá, smysl cest se vytratil, někde zůstávají staré překážky, jinde už se objevují nové, ale k centru jsme se nakonec dostal. Znovu sjíždím ke Mži, po NS "Historie hornictví na Stříbrsku" k Červené lávce a pak vzhůru po CT 37 a k silnici na Svinnou. Dá se jet ještě kus loukou, ale tahá to za nohy. Do Svinné nedojedu, odbočuji k Siemensu. Nechtěl jsem jet stejnou cestou a teď musím po hlavní silnici dlouhým táhlým sjezdem do Sytna. Naštěstí je tu přehledný a široký úsek. Ze vsi už pokračuji po nevýznamné silničce do Lhoty u Stříbra. Tu projíždím směrem na východ a na samém konci vsi zkouším cestu vpravo mezi baráky, která by mi mohla lépe přiblížit Vlkýši. Nooo, cesta se ztrácí, ale lze jet po louce, tak je to 50/50. Asi mě to ale baví víc, než po silnici. Do Vlkýše mě čeká sjezd za skupinou silničních cyklistů. Stěží, ale udržel jsem se jich a pak jsem je setřásl kdesi v Heřmanově Huti, kde jsem si zkrátil cestu po zelené turistické značce. Projel jsem nedaleko rozhledny a pokračuji do Dolních Sekyřan.

Rovinka do Přehýšova se táhne, už jsem pěkně unavený. Na polní cestu k Diossu se ale těším. Bohužel si tu pravidelně mnoho lidí zkracuje cestu autem a tak je tu provoz a hodně prachu. Jede se tu ale jinak hezky, po cestách přilehlých trati pod dálnicí okrajem Nýřan k Humboldtce, na Mexiko, kolem koupaliště a ke hřbitovu. Trošku přes opec, Torovku, vede neznačená lesní cesta do Tlučné. Pak jedu jižním okrajem Vejprnic a po CT 2258 na Novou Hospodu a konečně po CT 2151 až k žluté turistické u Vlachy, po které už dojíždím do Borského parku.

Náročný výlet, ale mám takové rád, 93 km, 1100m nastoupáno, průměrná rychlost 18,9 km/h. Nebýt úseku u mže před Svojšínem, tak by to bylo pomalu 20. Ale na kdyby se nehraje.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Kostel sv. Petra a Pavla Svojšín

Zámek Svojšín



středa 23. října 2019

Česká brána Bělá p. Bezdězem (Mladoboleslavsko)

29. 8. 2019
47 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky
 
Mladá Boleslav - Radouč - Debř - Josefův Důl - Dalešice - Bítouchov - Čistá - Bělá p. B.-žst. - Bělá p. B.-Česká brána - Šibeniční vrch - po modré Sahara, Podolí - po červené Bělá p. B.-žst. - po modré Bítouchov, Zvířetice - Chudoplesy - Kosmonosy - Mladá Boleslav


Kam se tak letos ještě v okolí té Boleslavi podívat? Ještě jsem pořádně nebyl u České brány v Bělé pod Bezdězem. Plánuji cestu pokud možno po méně známých cestách. A tak vyrážím na Radouč, často tu sice běhám, ale zřídka zde projíždím na kole. Z Radouče sjíždím po žluté do Josefova Dolu. Pokračovat chci ale na severozápad, tak se vracím do Debře, odkud jedu podél řeky po louce do Dalešic. Zde začínám prudce stoupat přes ves. Za posledními baráky se cesta srovnává a jede se pěkně až na kraj Bítouchova.

Snažím se lesní cestou podél silnice dostat k Čisté, ale jde to jen první půlku cesty ke státní silnici. Čistou vlastně objíždím ze severu a pokračuji k Bělé, znovu přes silnici na Českou Lípu a pak po červené k nádraží. vedlejší komunikací přes oblast Na Výsluní a Hůrka jedu nad a podél Vlčího Dolu, ale taky jsem si do něj sjel, takže pár výživných kopců mě neminulo. Stejně tak jako před tím, než jsem se dostal do centra Bělé k opevnění, jehož pozůstatkem je i Česká brána.

Nevracím se hned, sjíždím po červené k rybníku Slon a pak prudce a technicky náročně stoupám chatovou oblastí k Šibeničnímu vrchu po modré turistické značce. Kopec za mnou, už je zase líp. Hezkou lesní cestou pokračuji přes rozcestí Sahara - krupská silnice i šestidomí. Následně sjíždím do Vlčího dolu, opět k bělskému nádraží. Aby byla změna, stoupám po silnici směrem na Čistou, ale nahoře odbočuji vlevo na modrou turistickou značku, která mě nakonec dovede přes Bítouchov až do Zvířetic.

Ačkoliv už se stmívá, rozhodl jsem se pro tu horší z variant, a sice přes lávku, prudce do kopce od řeky k Chudoplesům a nejist, zda budu mít kam pokračovat, nejlépe do Kosmonos. Kupodivu jsem trefil správnou z mnoha pěšinek, vystoupal, kam jsem chtěl, křižoval silnici z Bradlce a dokonce projel i loukou na kraj Kosmonos. Poté už jsem sjížděl kolem zámku na kraj Boleslavi a Havlíčkovou a Palackého ulicí dorazil na Staré město.

47 km, dvě a půl hodinky v sedle, 600 m převýšení a 18,8 km/h průměrná rychlost, spokojenost.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Bělá pod Bezdězem, Česká brána
Bělá pod Bezdězem, Česká brána



pátek 18. října 2019

PR Kozelka z Plzně na kole

24. 8. 2019
93 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1500 m
Terén: Šotolinové cesty, singly, asfaltky

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Techmania - Zámeček - po zelené Sylván, Košutka - po modré Pod Krkavcem - Příšov - Stýskaly - Nekmíř - Lhotka - Hubenov - po CT 35 U Františka, Kostelík - Velká Mýť - Pod Vysokým vrchem - Nečtiny - po červené Doubravice, Kozelka, Doubravice - Nečtiny - po mísntí modré Hrad Nečtiny - Plachtín - Dlouhá louka - PR Hůrky - Zahrádka - Všeruby - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Malesice - po NS Údolím Mže Křimice, lávka u ZOO - nemocnice Lochotín - Roudná - nám. Republiky Plzeň - Bory


Hned musím prozradit, že tenhle výlet jsem měl už nějakou dobu za lubem a nakonec byl asi nejhezčí za celý rok. Z Plzně jsem vyjel přes Hvězdu, kolem Techmanie, kolem autobusového nádraží a po NS Údolím Mže k nové lávce za ZOO. Jen pár metrů po silnici na Radčice a hurá do kopce k Zámečku. Zkouším to údolíčkem kousek dřív, než po zelené, protože se mi nechtělo do prudkého stoupání, ale moc jsem si nepolepšil, čekaly mě schody, bloudění, zarostlá pěšina (ač v mapě je vyznačená regulérní silnice) a i tak kopec...:D Hezky stoupám na Sylván, krajinou dosud neznehodnocenou obchvatem. Ze Sylvánu pokračuji přes pole na Košutku a pro změnu po modré stoupám směrem ke Krkavci po šotolině a pak po singlu. Až na vrchol nedojedu, stoupání si dnes užiju dost. Z rozcestí Pod Krkavcem mířím podél lesa a zakrátko vlevo kamsi do pole, abych mohl zas prudce stočit směr na první křižovatce polních cest a zamířit na Ledce. De facto objíždím pískový lom, stáčím se tedy doleva a sjíždím lesní pěšinou do Příšova. Leží u potoka a tak není divu, že do Stýskal je zas třeba stoupat po prašné cestě a přes les plný houbařů.

Do Stýskal přijíždím od koupaliště a opouštím je takovým tankodromem na Tatinou. Chci zkusit zkratku do Nekmíře. Asi 300m za Stýskaly tedy odbočuji vlevo, vypadá to slibně. Dojíždím na kraj lesa a nechávám se raději vést tou větší cestou na severozápad. Ano! Projíždím až k silnici a sjíždím pěknými serpentinami do Nekmíře. Už jsem zapomněl, že do Lhotky se dá jet přes PR Bažantnice, takže jedu proti větru do táhlého kopce, tento úsek nemám rád. Následuje ovšem o dost horší kopec do Hubenova. Z Hubenova se konečně řítím do PP Manětínská. Po CT 35 opět projíždím kolem zástupů houbařů, kteří nejraději sbírají z okýnka auta. Sjezd se nenápadně mění v rovinu a táhlé stoupání. Rozcestí U Františka je už více jak 550 m n. m. Ale není to jen o stoupání, sjíždím se k potoku Bělá, pak zas stoupá, stále po CT 35. A právě v místě, kde se připojuje zelená a jsme už 600 m n. m., odbočuji vlevo a opět doufám, že někde nazakufruju v lese nebo neskončím v rokli.

Chtěl bych zamířit po hřebínku pochybnou cestou od vrcholu Lom po Velkou Mýť. Bomba, projíždím cestou jak ze sna. Už není kam výš, tak mírně klesám nad Nové Městečko a pak ještě víc, pak prudce odbočit po žluté z asfaltky zpět na lesní cestu a úplně brutálně pak klesnu do Nečtin. Závěrečný úsek vyvolává lehký pesimismus, 200m převýšení po červené v celkem zapomenutém kraji, bude to vůbec průjezdné? Je, stoupá se podél lesíka, ale je to tu vzorně prosekané. Do Doubravice se stoupá po louce a už zdáli mě pozoruje divící se a grilující obecenstvo. Za barákama (ani vesnicí se to tu moc nedá nazvat) to pokračuje pozvolna. To se ovšem brzo mění, za chvíli následuje mýtina, kterou už mám tendenci křižovat, protože proti spádnici je to na hraně. Dojíždím k rozcestí Pod Kozelkou, zcela výmluvné jsou zde stojany na kolo, upozornění, že dále je to jen pro pěší už ani není třeba, ale samozřejmě ho ignoruji.

No kopec je tu jak hovado, bohužel je sucho a probíhala zde těžba, takže cesta je hodně špatná, navíc je horko. No nebudu se vymlouvat, vzdal jsem to a hned za dvacet sekund jsem toho začal litovat, protože mi zbývalo k vrcholu pár metrů:(( Budu sem muset znovu, to je jasný. Jak se člověk dostane nahoru, podél útesu už se jet dá, ale kochat se přitom není až tak úplně možné. Vyhlídka Kozelka je nakonec ale skvělá. Moc se v těch výšinách nezdržuji, stálo by to sice za obhlídku i zdola, ale není to tam příliš přístupné na kole a taky mě čeká asi 45 km do Plzně...

Tak i dolů to je celkem adrenalin, není to až takové překvapení, že nahoru mi to moc nešlo. Najednou mi připadá, že jsem musel neskutečně stoupat. Až teď jsem si to uvědomil, brzdím fest a jedu jak neřízená střela... Z Doubravice tentokrát jedu po asfaltové příjezdové cestě, po silnici přes Nečtiny, ale kolem fotbalového hřiště k místní modré značce zadem k rybníku Baba a pod hrad a kolem zámku. Nestoupá se tu až tak dramaticky, jak jsem se obával. Ale jak vyjedu na silnici, to je jiná, už se mi moc do kopce nechce. Do Plachtína je ale hezký úsek, kolem skot, takový nádech hor tu je kolem a já navíc ještě budu stoupat po žluté opět k Velké Mýti-a to stojí za to po šiškách a hlubokém nánosu jehličí kamsi vzhůru. Zanedlouho jsem nicméně u asfaltové cesty, kde odbočuji vpravo a vše si vynahrazuji nekonečným táhlým sjezdem k Dlouhé louce. Modrá se připojuje a pak odbočuje, mně by se nicméně hodilo jet stále na jih. Znovu to riskuji a ne že by to bylo úplně bez ztráty květinky, ale projel jsem celou PR Hůrky a vyjíždím kousek pod Zahrádkou. To mám radost!

Pokud nechci nějak složitě objíždět lom nebo tak nějak načerno ho projíždět, pokud to vůbec jde, musím kus po silnici směrem na Všeruby k Bukovému vrchu-to je nevýrazný vršek kousek za zemědělským družstvem, kde se dá jet zkratkou do Všerub a konečně se tu začíná klesat. Teď už mi tedy síly dochází, nakonec však stoupání ke státní silnici na Karlovy Vary nebylo tak zlé, asi po větru. Hlavní tah jen křižuji a pokračuji do lesa ve směru na Smolný vrch, stále po nějvětší cestě, nejdřív se stáčí vpravo, poté na rozcestí ve tvaru Y vlevo, u rybníčku znovu a pak už vás cesta dovede do Čemín. Do Komberku jedu nejkratší možností-po silnici, dále však po zelené nahoru do Vlkýše. Cestou do Malesic se dá odpočinout. A taky rozsvítit, páč padá tma.

Po NS Údolím Mže do Křimic se přes jámy na cestě nejede nejlíp, jak není moc vidět. Pak se odchyluji od NS, jedu podél řeky kolem nového parčíku a workoutového hřiště, dále pak už opět po NS směr Plzeň. Nakonec jedu ještě pozdravit Barču do nemocnice, takže ještě jednou přes lávku, k Lochotínskému parku a přes alej Svobody do areálu nemocnice, protože se mi nechtělo spodem přes padesát vrátek a schodišť. Na Bory to pak zkouším ulicí Na Hrádku, pro mě neznámou oblastí Plzně, dále pak už samozřejmě známou Roudnou k náměstí Republiky. U McDonalda si mě nevšímají, tak jedu kolem Masny na Klatovskou a zásoby cukru na večer pořizuji v Žabce na Borech.

No, vidíte, jak jsem se rozepsal, opravdu boží výlet. 93 km, 1500 m nastoupáno, průměrná rychlost 19,4 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

PR Kozelka

Vyhlídka Kozelka


pondělí 7. října 2019

Malý Bezděz na kole (Mladoboleslavsko)

22. 8. 2019
52 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 800 m
Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Podlázky - po CT 17 Michalovice, Debř - po CT 8157 Důl - Bezvel - Březinka - po CT 0060 Valdštejnsko, Bezděz ž. st., Bezděz - Malý Bezděz - Bezděz - Dvůr - Hlínoviště - Dlouhý důl - po CT 8125 Plužná, Čistá, Důl - po červené Podlázky, Česana - Staroměstské náměstí


Na Bezděz se vracím celkem pravidelně, ale na Malém Bezdězu jsem dosud nikdy nebyl. A právě přišel čas, abych to omrknul. Vyrážím co nejdřív, je to daleko a v závěru dost do kopce. Ze Staroměstského náměstí sjíždím na Ptáckou a po malé nenápadné lávce za baráky překonávám řeku k vodárně. Pokračuji ke žluté turistické značce na kraj Podlázek a pak přes Michalovice po červené do Debře. Zde začíná táhlé stoupání po CT 8157 k myslivně Důl a dál údolím k Bezvelu. Byl to samozřejmě místy boj, proklestit se kupředu, ale lepší, než-li je někudy po silnici. Ani po několikanásobném pohledu do mapy jsem netrefil tu správnou cestu, ale vyškrábal jsem se prudkým stoupáním k poli za Plužnou.

Po CT 0060 pokračuji do Březinky už po silnici. Zde za návsí odbočuji na nenápadnou cestu dolu do údolí. Táhlým stoupáním v chladném údolíčku stoupám k Valdštejnskému lesu. Nikde nikdo, pěkná štěrková cesta, je dobře, že to odsýpá. o rovinaté cestě jsem co nevidět u rozcestí a hájovny Valdštejnsko. Lehce z kopce po Bezdězské cestě a sále CT 0060 pospíchám do části obce Bezděz, kde je železniční stanice. Odtud stoupám po vedlejší silnici do opravdového Bezdězu pod hrad, ve vsi už se stoupá velmi příkře. Až úplně nahoře je pěšinka, kde se dá pokračovat do sedla mezi vrcholky Bezdězů. To se nachází už skoro 500 m n. m. Cesta nahoru se i nadále stává ještě prudší, sypou se tu kameny a je tu kmen přes cestu. Nechávám tu tedy kolo a vybíhám pěšky poslední půlkilometr.

Jsem mile překvapen, jak pěkný je z Malého Bezdězu výhled na Bezděz i na Máchovo jezero i Kokořínsko. Vyhlídky jsou tu na všechny strany a při západu slunce to tu skutečně stojí za návštěvu. Bohužel mě trochu znervózňuje 25 km vzdálený domov. Rychle se tedy vracím, sjíždím zpět stejným singlem do Bezdězu a po CT 3045 do Dvora. Hledám cestu k Hlínovišti, měla by vést podél pole, ale je třeba sjet skoro až ke státní silnici, odbočit vlevo k lesíku a projet až na kraj vesnice, kde lze přejet frekventovanou silnici. Mířím k cestě podél trati, kterou jsem s nadšením objevil loni. Za Zadním Hlínovištěm jedu "po hraně" údolí až k zelené turistické značce, po které sjíždím právě ke trati v údolí Dlouhý Důl.

Je nutné do toho šlápnout, aby nebyla zima. Jedno z mála údolí, kde je cesta pěkná a ústí na silnici, kde se vydávám vpravo do kopce do Plužné. Koukám, že bych příště mohl vyzkoušet cestu kolem sportovního letiště do Čisté, nyní ale jedu po silnici, už je šero. Z Čisté sjíždí po červené. Je to pěkná techničtější cesta, bohužel jsem tu snad nikdy nejel za světla, takže jedu opatrně a pomalu. Přes Debř pokračuji stále po červené mezi tratí a Jizerou po pěšině k Česaně a poté nahoru na Staroměstské náměstí.

Zřejmě poslední z letošních delších výletů, 52 km, s průměrnou rychlostí 18,8 km/h. Na Mladoboleslavsko velmi velké převýšení, 800 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Velký Bezděz z MaléhoBezdězu

středa 2. října 2019

Kvadriatlon Pilsenman 2019

10. 8. 2019
40 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní cest, singly

Plzeň-u sv. Jiří - Chlum - po červené Doubravka, U Trati - Bílá Hora - Druztová - po žluté Věžka, Dolanský mlýn - po modré Drahotínský rybník - po místní modré a zelené Žichlice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - Ledecká silnice - pískovna - Krkavec - Zálužská silnice - po CT 2151 Orlík - Bílá Hora - u sv. Jiří


Jako polovina smíšené dvojice jsem se zúčastnil věhlasného kvadriatlonu Pilsenman. Trochu jsem trénoval na plavání, ale v Boleveckém rybníku bylo tak málo vody, že se tak 100m běželo po ostrově. Následoval asi dvoukilometrový přeběh k depu u sv. Jiří. Vlastně hned od startu poprchávalo. Následovala hezká hodinka na kánoi, nějakých 6 km. To člověka celkem unaví, když jezdí tak maximálně jednou za rok na Vltavu a z Vyššího Brodu do Rožmberku mu těch 10 km trvá celý den:D

Po kánoi nás čekalo kolo, to už regulerně lilo (pršet mělo jen velmi zlehka-klasika). Zima nicméně nebyla a i kdyby, hned jsme měli příležitost se zahřát po průjezdu parkem v prudkém soupání na Chlum. V tomto kopci jsme poprve předjížděli vedoucí holky, ztratily se samy sobě. Na vrcholu jsme to otočili a rovnou zas jeli zpět po červené pod trať a zkratkou k lávce pod stoupáním na Bílou Horu. Dále se pokračuje po žluté směrem na Druztovou. Nejede se později Malochovo stezkou, ale po silnici. Z Druztové se nicméně pokračuje po žluté kolem Věžky, pěšky do vymleté stojky a pak pozvolným stoupáním kolem rozcestí Dolanský mlýn na modrou turistickou značku, po které se přes kopec dostáváme k Drahotínskému rybníku. Prudké odbočení vpravo na místní modrou a hurá zas na lesní cestu a stoupat...

Na rozcestí Nad Drahotínským ryb. pokračujeme po zelené přes silnici velmi kořenitou cestou do Žichlic. Zde předjíždíme ztracené holky podruhé a přitom nás ještě v kvaltu sfoukli první kluci, kteří měli delší plavání i loď. V Žichlicích občerstvovačka a hurá podél Třemošné pěknou stezkou k Břízskému mlýnu. Za mlýnem se jede kousek po silnici, ale hned se zas sjíždí a brodí u chatek. Zakrátko nás předjíždí druhá ženská dvojice. To už je ale poslední, co nás předjede!

Po místní zelené turistické značce pokračujeme za Třemošnou podél trati k chatové osadě a následné k Ledecké silnici. K pískovně pod Krkavcem nás čeká asi nejhorší úsek plný obřích promočených kořenů, prudkých výjezdů a klikatící se stezičky. Jen pár metrů po silnici a hned zabočujeme do lesa na vrstevnicovou cestu, která nás dovádí k zelené značce, po které se dramaticky stoupá na vrchol Krkavce. Rádi se tu občerstvíme, ačkoliv stále prší. Jsme tedy upozorněni, že máme jet hodně opatrně po tom rozbitém singlu po modré dolu. Přežíváme, za silnici kousek po neznačené cestě ke žluté a až k Zálužské silnici to pěkně jede. Za ní je to trochu do kopce, ale jede se pořád dobře.

U Orlíku, který musíme celý objet, už cítíme únavu a v mokrém hlubokém písku se jede ztěžka. Por nás asi naštěstí se dostáváme na zpevněnou cestu a pomalu začínáme i klesat k Bílé Hoře. Hlavně nezabloudit... Zručskou cestou se blížíme k cíli, už zbývá jen přejet lávku a hurá do depa. No k cíli-cyklistické části.

Na závěr si ještě jednou vyběhneme na Chlum a jednou přebrodíme a jednou přeplaveme řeku. Zhruba pětihodinový závod značně ztížilo počasí, ale lepší, než kdyby bylo 35°C. Kolo bylo ale dobře trasované. Převýšení velké na tak krátkou vzdálenost. S Markét jsme nakonec vybojovali druhé místo:))

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Pilsenman 2019




neděle 22. září 2019

Červenský rybník (Mladoboleslavsko)

8. 8. 2019
53 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Polní a lesní cesty

Mladá Boleslav - Štěpánka - Řepov - po CT 8148 Kolomuty, Březno, Matrovice, Dlouhá Lhota - Skašov - Svobodín - po NS Kolem Klenice Rohatsko, Dolní Bousov - po modré Červenský rybník - Horní Bousov - Ošťovice - Přepeře - Obruby - Všeborsko - Obrubce - Obora - ryb. Cendelín - Husí Lhota - Valy - Mladá Boleslav


Říkal jsem si, že bych mohl zkusit dojet do Sobotky, což se ovšem ukázalo nad moje časové možnosti, tak jsem si pořádně objel Červenský rybník u Dolního Bousova.

Vyrazil jsem obvyklou "cyklo západní výpadovkou" ze Staroměstského náměstí přes park Štěpánka a od silnice na Jemníky po polní cestě do Řepova. Pak se cesta shoduje z CT 8148, a sice přes Kolomuty do Března. Je to po rovině vyježděnou polní cestou, odsýpá to. Za Březnem se jen lehce odkláním od této CT, ale ještě před rybníkem Vražda se vracím zpět. Následuje Dlouhá Lhota, která je opravdu dost dlouhá.

U kaple, kde Lhota pomalu přechází v Petkovy, odbočuji mírně vlevo do kopce ke Skašovu. Za touhle částí Petkov, zemědělským areálem, odbočuji vlevo směrem na Svobodín. Cest je tu značených víc, uvidíme... Trefil jsem se, cesta je pěkná, v lese pokračuje a přijíždím k CT 8147, přesně jak jsem zamýšlel. Tudy sjíždím do Svobodína, CT se pak stáčí k Bousovu. Jedu ale jen kousek podél trati a pak zamířím do Rohatska, abych dojel po NS Kolem Klenice, mnohem hezčí cestou než po silnici, na kraj Bousova.

Po modré je to k Červenskému rybníku lehce přes kopec. Původně jsem chtěl spíš pokračovat na Sobotku, ale jednak mě zmátlo značení turistické značky a pak jsme byl zvědav na pěšinu kolem rybníka, která ani není značená v mapě. Projel jsem až k hrázi a po západní straně jsem musel pokračovat po silnici do Horního Bousova. Státní silnici bych se převelice rád vyhnul, ale není možno, musím sjet zpět k rybníku Šlejferna, který už je součástí Českého ráje, zde odbočit na Ošťovice a stoupat zpět konečně směrem na Boleslav.

V Ošťovicích už jsem jednou jel, nedopadlo to moc dobře a tentokrát to mělo naprosto stejný průběh, ba horší. Cesty neodpovídají tomu, co uvádí mapa, nikdy si nejsem jistý, přes čí pozemek se musít dostat k zamýšlené cestě, abych skončil uprostřed pole... Jenže vrátit se, to je zpět z kopce a daleko, to musí jít. No, tak nad Přepeře jsem se probojoval asi za půl hodiny, je to necelý kilometr. Pak už to musí frčet. sjíždím do Přepeř po CT 8147, pokračuji do Obrub, kde odbočuji vpravo přes takovou spíš osadu Všeborsko a velice nepřímou cestou do Obrubců. Když tedy překonám trať na jediném přejezdu široko daleko, můžu zas přes Oboru pokračovat k polygonu. V lese už je pěkná tma, cesty se tu dost změnily po těžbě a tak jsem netrefil přesně co jsem chtěl. Aspoň jsem viděl rybník Cendelín.

Kousek za Cendelínem vyjíždím z lesa, obrkoužím pole a vyjedu do Husí Lhoty. Tentokrát po silnici pokračuji do Val, jen překřižuji hlavní silnici a přes pole se vydávám k dálnici. A jako by to dnes bylo samé dejavu, skončil jsem někde v poli. Tam kolem Zalužan je to prostě nepřívětivé pro výlety. Nakonec je totiž navíc potřeba dojet na Průmyslovou ulici po dálničním sjezdu a čtyřproudové silnici (velmi bezpečné, palec nahoru pro ty, kdo rozdělili krajinu dálnicí a vynechali jakékoliv průchody z jedné strany na druhou). Objedu tedy areál Škody, de facto přes celou Boleslav, takže nějakých 5 km do cíle. Celkem jsem ujel ale 53 km, to je zkrátka po práci úctyhodný výsledek. Celkově nastoupáno 400m a průměrná rychlost 21,2 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Červenský rybník

středa 18. září 2019

Hrad Valečov (Mladoboleslavsko)

6. 8. 2019
48 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Radouč - Debř - po žluté Josefův Důl - po červené Bakov nad Jizerou - Veselá - Mnichovo Hradiště - po červené Zásadka - Dneboh - Valečov - po CT MHC Dobrá Voda, Lhotice - Buda - Zájezdy - Studénka - Horní Stakory - Kosmonosy - Staroměstské náměstí


Tak původně jsem si vyhlédl "rozhlednu" Dneboh. Jenže když jsem tam dojel, zjistil jsem, že rozhledna je tak nadsazený název, že i z lavičky vedlejšího občerstvení byl lepší rozhled. A tak jsem jel nakonec na Valečov. A vyrazil jsem tedy na sever přes Radouč, na kraj Debře a sjezdem po žluté do Josefova Dolu. Pokračoval jsem dále po levém břehu Jizery po červené turistické značce technickým singlem, který se párkrát vyhoupne docela vysoko do stráně nad řekou. Touto cestou se vždy rád vydávám do Bakova.

Z Bakova po silničce pokračuji do Veselé, kde jedu mezi trať a dálnici, kde vede polní cesta do Mnichova Hradiště. Po silnici by to bylo šílenství, je to velký provoz... Po průjezdu průmyslovým okrajem Hradiště se dostávám zpět na červenou, zvanou v tomto úseku dokonce "Zlatou stezkou Českého ráje". Přes dálnici k zemědělskému družstvu to je po asfaltu, ale pak už vjíždím do pole a na louku a stoupám k Valečovu kolem potoka Veselka. Červená mě dovede až na rozcestí s modrou značkou, které se sice trochu bojím, je značena jako velmi malá pěšina, ale nakonec ji stejně zkusím.

Vyplatilo se, projedu okrajem Českého ráje a sjíždím k té velké dnebožské slávě, vyhlídce na úrovni třetího patra, z čehož třetí je zavřené a z druhého lze koukat jen jižním směrem na střechu pohostinství 👌. Hned tedy zas stoupám zpět do Zásadky a od parkoviště zkouším jet neznačenou cestou směrem k chatkám za hradem. Objedu si tedy ostroh, na kterém se nachází a přijíždím k Valečovu zezadu. Už jsem tu několikrát byl, obhlédnutí netrvá dlouho. To je dobře, protože domů to není tak úplně co by kamenem dohodil.

Po stejné louce, kudy jsem přijel, ale o pár metrů dál po CT MHC sjíždím do Dobré Vody, odkud vede stará rozbitá, ale nefrekventovaná asfaltka do Lhotice. Ze Lhotice mě pak polní cesta dovede ke Stržskému rybníku, to jest na dohled k Budě. Do sousedské vesnice Zájezdy je to asi kilometr po silničce, jen je na ni třeba odbočit vlevo ze směru na Bakov u rybníku Pátek.

Ze Zájezd se stále nedá využít lesní cesta k Babě, kde jsou popadané desítky stromů. Musím tedy po silnici kousek před Násedlnici a po cestě jak podle pravítka se dopravit k Horním Stakorům. No měl jsem moc času a síly, tak jsem vystoupal k PR Vrch Baba u Kosmonos, abych nemusel tolik po silnici. Na tu jsem se vrátil až kousek před dálnicí. Pak už je nutné projet městem přes Kosmonosy na druhý konec Boleslavi.

Nakonec téměř 48 km s takovou obligátní průměrnou rychlostí 19 km/h a převýšením 650m. Valečov je vždy jeden z těch hezčích cílů:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Hrad Valečov