Hubenov, experimentální dům Vlna ve Stýskalech

49 km

26. 8. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotín - Košutecké jezírko - Krašovská ul. - Sytná - Chotíkov - po červené Kůští - Nevřeň - Kokořov - Lipovice - Kunějovice - Mostice - Hřebensko - Hubenov - Vrtbo - Horní Bělá - po CT 35 Tlucná - Doubrava - po zelené k silnici - dům Vlna Stýskaly - Příšov - Chotíkov - Sytná - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Na závěr srpna se povedlo domluvit grilování v Hubenově, také jako rozlučku s Petrovo domem. Vyrážím na kole, ačkoliv jsou hlášené intenzivní přeháňky a velký vítr. Stoupám ze Záhorska k Libušině ulici, kterou vyšlapu na Lochotín a pak kolem učiliště zamířím do prudšího kopce ke Košuteckému jezírku. projedu mezi domy na konci Pálenické ulice a Krašovskou ulicí konečně k nezpevněným cestám pod vrškem Sytná. Cestou tam to vemu podél lesa spodem, na CT 2295 se tak připojuji nad rozcestím Chotíkovský les. Potom sjíždím přes Štuperk do vsi, podjíždím hlavní silnici a stoupám kolem školy. Je to vlastně přes celou obec po červené turistické trase, jakkoliv podél silnice. Až na druhém konci červená odbočuje na písčitou plní cestu a zvolna klesá pod spalovnu. Vjíždím do lesa a pak sjíždím do Kůští. Ze vsi vystoupám ještě po červené, za posledními domky znovu začíná krásná polní cesta a po ní jedu k odbočce na kraji lesa, do míst, kde končí stoupání. Tam odbočuji doprava na sever a mířím znovu k hlavní karlovarské silnici. Přejedu ji a pokračuji bohužel už ne po polní cestě, ale po cestě odpadků-tento rozemletý bordel obvykle nazývaný recyklát je tu od rekonstrukce vodojemu asi před dvěma lety😞 Je to ale jen malá kaňka na dnešních hezkých trasách. Za Nevření se totiž odvážně vydávám po neznačené pěšině nad Nekmířským potokem. Trafil jsem to kupodivu celkem dobře, ale sám jsme se divil, protože v tomhle směru jsem tu ještě nejel. Čeká vás prudké stoupání a spoustu odboček svádějící na scestí. Na závěr sjedete do Kokořova. Jen asi kilometr překonám po silnici, za křižovatkou je polevo bývalá drůbežárna a pak popravo cesta do lesa za závorou-tam přesně odbočuji a nepojedu do Všerub na západ, nýbrž na sever kolem Lipovice k všerubskému obchvatu a pak navazující cestou ke Kunějovicím. Po obou stranách je cesta lemovaná trním, křovinami, které mě svírají, takže si tento úsek nemůžu plně vychutnat. 

Z Kunějovic vybírám cestu na Mostice, překvapen, že takhle nedaleko Plzně je tolik pěkných nezpevněných cest a navíc tuhle ani neznam. Po necelých dvou kilometrech pěkné polní cesty hezkou venkovskou krajinou mi to dodalo odvahy nejet po silnici, ale zkusit vyjeté stopy po traktoru vedoucí podél strouhy jménem Nekmířský potok. K rybníčku u Mostic jsem dojel vcelku dobře, ale další úsek nedoporučuji. Označil bych ho za nesjízdný, jen jsem měl štěstí na roční období po sklizni, tak jsem se skrz meze a pole dostal až k lesu u Hřebenska a časem narazil na místní polní cestu. Je tu na vyvýšeném místě nádherný výhled do krajiny. Není divu, že je tu jakási naučná stezka. Já však vidím černé těžké mraky, jak se ženou právě ke mně. Naštěstí už jsme co by kamenem dohodil do Hubenova, kde se kdyžtak můžu schovat. Nakonec ale nebylo třeba, po třech hodinkách tedy vyrážím zpět do Plzně, to abych to vůbec stihl za světla. Hned se pojede líp, když mam vítr v zádech. Pod Vrtbem prý není průjezdná cesta, někdo přes ni natáhl ohradník. Mě ale mrzí jet po silnici, tak jsem to stejně zkusil. Ano, ohradník tu je, takže nelze volně projet, ale pokračovat se dá, takže snad to bude bez následků. Z Horní Bělé po CT 35 do Tlucné to je po silnici. Šlo by to objet i po NS Hornobělskem, ale dnes jsem ji nevyužil. Tlucnou projíždím kolem rybníčku, za nímž cesta ústí v zatáčce na silnici a uprostřed oblouku na druhé straně pokračuje lesní cesta na Doubravu. Za chvíli se připojuje zelená turistická trasa. Po obvykle rozbahněné cestě pokračuji na jih k silnici z Nekmíře do Tatiné a začíná poprchávat. To jsem zvědav, co mě čeká za počasí. Hned za silnicí odbočuji vlevo a rozbitou cestou jedu vstříc Stýskalům. Když vyjíždím z lesa, rozhlížím se a zmerčil jsem architektonický skvopst ve vsi. Vím, že už jsem ve Stýskalech jednou obdivoval neobyčejný rodinný dům, takže tu asi bydlí nějaký architekt. Matně si vzpomínám, kudy kam, ale ulice už tu není, objel jsem tedy malou vísku, ale našel skutečně experimentální dům Vlna. Je neobydlený, ale udržovaný a skutečně jako na vizualizacích. Protože ale nebe pořád hrozí průtrží mračen, rychle pokračuji dál na Příšov. Ačkoliv za koupalištěm vede spíše polní cesta, je docela hojně využívaná místními jako zkratka pro auta. Je fajn, že dnes nepráší, protože jinak tudy stačí projet a můžete čistit řetěz. Za Příšovem jedu svoji oblíbenou pěšinkou prudkým stoupáním pod pískovnu a pak lesem kolem ní nad Ledce. Poté kolem lesa pod Krkavec a protože nelze jet přímo do Chotíkova, můžete jet buď horem nebo spodem k zemědělskému družstvu. Dříve tu ke krkavci vedla žlutá, ale protože byla bez náhrady zrušena lávka přes frekventovanou silnici a jinak i nejde překonat, prostě končí před silnicí😂 Tak po té bývalé žluté stoupám a postupně odbočuji více a více doleva, na východ, abych neznačenou cestou vystoupal k modré. Té se držím jen kousek, k rozcestí U Chotíkova, pak jedu neznačenou lensí cestou kolem Sytné a stáčím se k severovýchodu tak nějak za nosem. Za střelnicí ještě pokračuji pěšinkou pod elektrickým vedením mezi chatky a rybník Buriánek. Nějak jsem se tu zamotal, chtěl jsem vyjet až u rybníku Ledňáček, ale takhle jsem aspoň objevil novou cestičku k sídlišti. Promotal jsem se přes Bolevec a Ledeckou ulicí projel na Lidickou. Od křižovatky s alejí Svobody pak sjíždím do Záhorska.

Jen 49 km a přesto tolik hezkých polních cest, to je skoro až neskutečné😊 Jen těsně jsem nezmokl, naštěstí mi stačila průměrná rychlost 19,0 km/h k tomu, abych unikl dešti.

 

 

Experimentálmní dům Vlna ve Stýskalech

 

Zámek Alfrédov

62 km

22. 8. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1100 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - zoologická zahrada - Zadní Skvrňany - Křimice - Vochov - Myslinka - po modré Na Svanku - Harabaska - Lhota u Stříbra - po CT 37 Žďár - Pozorka - Kladruby - Úhlavka - po zelené Petrův mlýn, býv. Kočovský mlýn - po CT 2217 silnice II/193 - Kostelec - zámek Alfrédov - Ostrov u Stříbra - podél Hlubočky Heřmanova Huť - sjezd 100 D5 - Dioss - Humboldtka - Nýřany - Torovka - Tlučná - pískovna Tlučná - Vejprnice - po CT 2258 Nová Hospoda - Zátiší - Plzeň, sady Pětatřicátníků - Rondel - Pod Záhorskem

Je sice už půl šesté a to na konci srpna znamená, že už nebude úplně dlouhý den, jenže já zas nechci jet jen kolem komína, nejhezčí úsek se dnes nachází až za Kladruby. Časově tušim, že to bude těsné, ale ani tak neustoupím. Tak nsad to pojede...

Ze Záhorska vyrážím přes Lochotínský park k plzeňské ZOO. Zatím ještě není postavená propojka z ulice Pod Vinicemi do Radčické, ale brzy snad bude. Zatím tedy po NS Údolím Mže po lávce a pak po asfaltkách k řadě domků vedoucí k Plzeňské ulici. Právě tudy projedu do Zadních Skvrňan. Vojanovou ulicí se konečně vzdaluji městu, přejedu Regensburskou ulici/západní obchvat a vydávám se do polí ke křížku sv. Vojtěcha. Kousek za ním se dá odbočit vpravo do bývalého sadu a projet hezkou pěšinou na kraj Křimic. Vlastně jsem do nich pořádně nevjel, jen překonám silnici a pokračuji polní cestou na západ. Až po dalším kilometru a půl odbočuji na sever a dojedu do Vochova. Ten projíždím kolem hřiště, za nímž se stále rozšiřuje nevkusné sídliště. I když se stále následující polní cesta zkracuje a vozí se na ní stavební odpad, odolává všeobecným touhám o asfaltování, což je velmi dobrá zpráva. Aspoň kousek se tak dá jet přírodou. Zanedlouho se připojí CT 2301 z Kozolup, která vás provede lesem k Myslince. Dříve za lesem byla ještě pole, dnes jsou tu odporné bezduché sklady, popírající veškeré snahy o zlepšení životního prostředí, kterému jinak věnujeme tolik úsilí a peněz. Lepší prchnout z této apokalyptické oblasti polní cestou do středu vsi a pak se vydat po modré na sever. Po silnici nevede dlouho, pak stoupá kolem samoty do lesa Na Svanku. Můžete pokračovat po modré k Bubnu, já ale odbočuji vlevo na neznačenou cestu. Překonám malou silničku, z níž o pár metrů jižněji opět pokračuje polní cesta. Pod Kníjemi hodně rozbitou cestou vjíždím do lesa a směrem na jihozápad se klikatými cestičkami k Harabasce. Nechci jet po celkem nudné žluté trase, proto jedu o alej níže nad Kbelanským potokem. Zhoršující se cesta vás nicméně postupně sama donutí vrátit se na CT 2204 kousek před Harabaskou. Několik kilometrů se pak této cyklotrasy držím. Jede se po rovině nebo mírně z kopce a pěkně to odsýpá. Dojedete však k silnici, kde cyklotrasa odbočuje na Sulislav. Já jedu dál na západ a vyjíždím na křižovatce malých silniček mezi Sytnem a Hněvnicemi. Jedu do Lhoty u Stříbra, ale ne přímo, chci vyzkoušet polní cestu ze severovýchodu. Nebylo to nic moc, na kraji vsi na mě místní koukali jak na zjevení...

 

Ze Lhoty po CT 37 se blížím k samotě Žďár a poté podle mapy ucházející neznačenou cestou údolím Žďárského potoka. To jsem si pěkně naběhl. Nalákala mě pěkným začátkem, ale jak došlo na brůdek, téměř jsem ztroskotal, protože po těžbě se tu válí kmeny a klacky, do toho pařezy, hluboké vyjeté koleje, zarostlá stráň, no prostě těžký terén. Jenže vracet už se nebudu, že ano. Ztratil jsem tedy spoustu drahocenného času v tomto krátkém úseku, potom se to už lehce zlepšilo, takže aspoň mohu jet na kole k vyhlídce Kalvárii. Prudkým sjezdem se dostávám k Úhlavce na kraji Kladrub, propletu se mezi baráky a parkově upravenou strání s nečekaným výhledem na klášter projíždím ke sportovními areálu a jezu na Úhlavce za městem. Není zřetelné, jakým směrem bych měl po zelené jet, když chci proti proudu řeky. Takže jsem to samozřejmě netrefil napoprvé. Když jsem se nakolejil, užívám si parádní pobřežní cestu. Nikde nikdo, jen  se lehce obávám, abych neskončil za chvíli v nějaké bažině. Kupodivu se to nestalo, je tu dokonce docela nový mostek na druhý břeh😊 Kolem Petrova mlýna bych se podle terénního značení nedokázal zorientovat, kudy kam, ale mapa mi samozřejmě byla nápomocna. Podjedu vysoký dálniční most a pokračuji po pravém břehu k bývalému Kočovskému mlýnu. Je tu nějaký tábor,ale nikdo tu momentálně není. Zkratky k CT 2217 mi nepřišly dostatečně dobré, abych je využil. Musím jet na jistotu. Až tady od odbočky ze zelené na tuto cyklotrasu se začínám vracet a nevypadá to vůbec dobře s časem. Ačkoliv mám světlo, za tmy se nejezdí dobře. Táhlé stoupání k silnici II/193 docela utíká, nemá příliš velký sklon. Hned naproti ústí cesty na silnici je rybníček, od jehož druhého konce má vést cesta dál. Nevěřil jsem tomu, ale opravdu mapa nelhala, že se nedá dostat skrz těch asi 50m lesa. ztratil jsem tedy další čas zbytečným hledáním a stejně jsem to pak objel severně. Není tu moc orientačních bodů, cesta se špatně popisuje, nicméně jsem dojel na modrou trasu za golfovým hřištěm, po které jsem se dostal do Kostelce. Stáčím se doleva na sever a po silnici jedu k zámku Alfrédov sloužícímu jako ubytování pro hosty golfu. Slunce zapadá, takže se nezzdržuji, ještě to mám zpátky do Plzně daleko. Z této strany je Ostrov u Stříbra docela normální vesnicí, ale jinak je to nejvíc zdevastovaná obec bezohledným developmentem v západních Čechách😳 A to se tu staví dál. Pole, louky, lesy, vodní toky, nedostatečná kapacita silnic, vlny veder, nic není překážkou pro další vybetonované kilometry čtverečné. Ještě před dvěma lety jsem tu projížděl po louce, dnes už jedu po buldozerem srovnané oblasti do lesa nad Hlubočkou. Zarostlými cestami postupně klesám, až objevím pěknou mýtinu, kde člověka trochu opustí úzkost předchozích zážitků. Krátce na to však vjíždím do Heřmanovy Huti a Dolních Sekyřan. Dlouhou rovinkou po silnici pak mířím k dálnici D5 kolem další ukázky lidské slbomyslnosti - hal s rozlohami většími než celé okolní vesnice. Podél dálnice vede polní cesta, kde už se v šeru bojím jet, co to jde. Stačí jeden větší kámen a nebude to dobré. Projel jsem ale bez újmy. Za Diossem jedu pak podél bývalé vlečky na Humboldtku. Tady je dobře sjízdná prašná cesta. Poté k nýřanskému koupališti a ke hřbitovu, rychle přes frekventovanou siilnici a hurá na Torovku. Tady už to bez světla přes lels nepůjde. To mě čeká ještě kus cesty za umělého světla.

Projedu Tlučnou a z Tyršovy ulice vyjíždím vstříc lesu Draganci. Ve tmě jsem jel raději po větší cestě mírnou oklikou kolem pískovny, pak se trochu vracím do Vejprnic. Obcí sjíždím po modré k nádraží a pak po CT 2258 na Novou Hospodu. Přes Zátiší Domažlickou ulicí se blížím centru města. Dnes se vrátím do Záhorska přes sady Pětetřicátníků a Rondel. Samozřejmě jsem se vrátil pozdě za tmy,  ale jsem rád, že jsem si projel cestu kolem Úhlavky, ta mě bavila. Mám tedy za sebou skoro 82 km a ačkoliv jsem se několikrát na cestě zasekl a nastoupal jsem necelých 800 m, průměrná rychlost vystoupala na 21 km/h.

 

 

 

 

 

Klášter Kladruby

Zámek Alfrédov

Skalní město na Šišáku, PP Přebuzské vřesoviště (Krušné hory)

62 km

17. 8. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1100 m

Terén: Asfaltové, štěrkové a polní cesty

 

Abertamy - Pernink - Chaloupky - po CT 2000 Pod Tisovským vrchem - po Hamerské stezce Nové Hamry - Chaloupecké parkoviště - po CT 2000 Přebuz - po CT 2003 Rájecké údolí - skalní město na Šišáku - Tišina - Rolava - PP Přebuzské vřesoviště - PP Přebuz - přechod CZ/D Jelení - po červené Kleiner Kranichsee - Korce - Hraniční hora - U piketu - Písečná cesta - Vlčí hora - Šupenberská cesta - Dolovina - Pernink - podél Bílé Bystřice Černá voda - po zelené Lesík, Abertamy

 

Když jsem se včera tak pěkně rozjezdil kilometrovým převýšením, dneska se pustím do podobné eskapády. Až k cíli to asi na kole nepůjde, ale pár metrů ke sklanímu městu snad v tretrách vyběhnu. Pojďme na to!

 

Krásným klidným krajem, ačkoliv jsou prázdniny v plném proudu, vyrážím z Abertam do Perninku po asfaltové cyklostezce. Z Perninku se mi nechce stoupat po sjezdovce přes Perninský vrch, takže se vydávám po silnici plus minus kolem kopce podél trati. I tak ale vystoupám přes 900 m n. m. Když se začně silnice srovnávat, přejedu trať a sjíždím do Chaloupek. Tady konečně sjíždím ze silnice a pokračuji po zpevněné cestě dál převážně z kopce pod Tisovský vrch. Obvykle jezdím dál přes Sejfy, dnes se ale přehoupnu přes sedlo mezi Tisovským a Perninským vrchem a vydávám se po místní červené trase označené jako Hamerská stezka. Nevybavuju si značky v terénu, ale možná že tam jsou... Z Horních Hamrů se pekelně sjíždí, ale bohužel nejde jet bezhlavě, pokud nechcete v nepřehledných zatáčkách na úzké silnici riskovat srážku s náhodným autem-nejezdí jich tu moc, ale objevit se může. Se své zvědavosti jsem to vzal severní cestou ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Projedu do spodní části Nových Hamrů, podjedu trať viaduktem a za ním odbočuji prudce vpravo. Po silnici se vydávám proti proudu Rolavy k Chaloupeckému parkovišti. Tady odbočuji vlevo, silnice končí a jede se po parádní kamenité cestě, při které můžete sledovat potok v jednom z nejhezčích údolí Krušných hor. Po této cestě je vedena také CT 2000. Až do Přebuzi touhle cestou ale nakonec nedojedu. Když se vyloupnete z lesa, je po levé straně brod. A protože cestu po cyklotrase dobře znám, vyzkouším menší cestu za brodem. Hned mi dá pěkně za uši v prudkém kopci od Rolavy. Když se vyškrábu nahoru, projedu mezi vřesovišti a za lesem se napojím na zelenou trasu, tkerá už mě dovede do Přebuzi, která je od Vlčí hory jako na dlani pod vámi.

Dál vlastně až do Rájeckého údolí se držím po CT 2003. Jel jsem tu asi loni zjara po sněhu, což dalo dost práce. Teď to odsýpá rozhodně lépe. Brzy se začně hodně klesat, takže to opravdu sviští-jen kdybych si tak pamatoval, kde přesně je ten Šišák. Nakonec je třeba sjet až k silnici na samém dně Rájeckého údolí, kousek popojet a vydat se o jedno údolíčko níže vlevo. Nijak zvlášť viditelně označené skalní město na Šišáku není, ale to je dobře, protože tahle nádhera má potenciál být přelidněná. Je tu i ferrata. Nechávám kolo schované kousek od hlavní cesty a šplhám do skal. Jak jsem za celý den skoro nikoho nepotkal, zde je zrovna celá skupina lidí. Asi tu sbírají borůvky nebo houby. nebýt jich, asi bych zkusil ještě přeběhnout právě k ferratě na druhé straně rokle, ale takhle jsem to nechal pro dnešek být. Samostatné skály jsou rozeseté i po okolí, nicméně k nim není dobrá přístupová cesta. Vracím se tedy zpět, v potoce se opláchnu od potu, občerstvím se a vydávám se na druhou polovinu výletu.

Jen kousíček k silnici sjíždím, pak mě čeká nekonečné stoupání údolím Stříbrného potoka přes Tišinu nad Rolavu. Ačkoliv stoupání není příjemné, jede se touhle nádhernou přírodou krásně, nevíte, kam dřív koukat a nasáváte ten klid. Aut tu jezdí málo, takže pohoda. Jak vyjedu z lesa, pěkně se do mě opře vítr, to je tady klasika. Podél druhého z domků za vsí podél cesty vede hodně nenápadná cesta k PP Přebuzská vřesoviště. Ani jsem si nebyl jistý, jestli se tam smí, ale přecijen je ta cesta vyježděná od nějakých dvoustopých vozidel. Objel jsem několik tůní, pochvalujíc si samotu a zachovalost oblasti, a pak vyrazil znovu na cestu. Přes bývalou Rolavu po CT 23 vystoupám až k pomníku na kraji lesa. Pak pokračuji po větší lesní cestě skrz NPR Rolavská vrchoviště na sever ke státní hranici. Chvílemi se otevře výhled na louky a ta vrchoviště a je to naprostá paráda. Už jsem i vystoupal dostatečně vysoko, takže se vezu zbleněnou krajinou zcela spokojen. Cesta se stáčí na východ podél hranice a ústí u přechodu Jelení. Opouštím Českou republiku a pár kilometrů pojedu Německem podobně jako včera, ale v opačném směru. Podle mapy po nějaké červené, ve skutečnosti zkrátka kolem Kleiner Kranichsee k restauraci Henneberg. Nezastavuji, jedu dále a stoupám docela nepříjemným kopcem po štěrkové cestě zpět ke státní hranici a na Korce, která už jsou znovu v Čechách. Překonám jedno úúdolí po Bučinské cestě a u Hraniční hory odbočuji vlevo. Čeká mě prudký sjezd o 100 výškových metrů níže asi po bývalé vojenské cestě, která už je docela rozbitá. Dojedu však na rozcestí, kde je kolmo na můj směr mnohem lepší, asfaltová cesta, po té se vydám doprava až k CT 2009 vedoucí z Potůčků. Zde se znovu vydávám doprava, na jih do nepříjemného kopce k Vlčí hoře. Opět absolvuji ty dvě zatáčky po silnici, ale pak odbočuji vpravo na Šupenberskou cestu a po skimagistrále, která je vlastně neznačená, sjíždím do Doloviny, přejezdu přes trať nad Perninkem. 

Do Abertam už znovu podél silnice nechci, takže sjedu do Abertam přes krásnou louku ze které ukrajují nové stavební pozemky pro synáčky pana starosty a podobné šmelináře. Pak se ale ostře stáčím vpravo do Bludenské ulice a podél Bílé Bystřice dlouho stoupám - až k rozcestí Černá voda. Odtud pak jedu po zelené, ještě znovu do vršku k bývalému Lesíku. Pak už je to skoro zadarmo, dlouze a pozvolně se sjíždím přes Větrov do Abertam. Opravdu hezký výlet, 62 km, avšak více jak 1100 m nastoupáno + výběh do skal. Průměrná rychlost 20,6 km/h je slušný výkon😊

 

 

 

Skalní město na Šišáku

Přebuzské vřesoviště

 

 

 

 

Johanngeorgenstadt (Krušné hory)

56 km

16. 8. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1100 m

Terén: Asfaltky, lesní cesty

 

Abertamy - po zelené Bludná - po CT 2004 Háje - Pechrovou stezkou Tokaniště - po CT 2002 Myslivny - Zlatý Kopec - Český mlýn - Grögrův pomník - Mílov - po CT 2002 Podlesí, Potůčky - Johanngeorgenstadt - Dreckspfütze - přechod Jelení - Jelení - po CT 23 (Bučinská cesta) Korce, Zaječí vrch, Vlčí hora - Horní Blatná - po žluté Pernink - Abertamy

Jsem rád, že sjem se znovu dostal do Krušných hor. Asi jen díky celozávodní dovolené ve Škodě, takže práce musí 14 dní počkat. Velmi netradičně tedy ve středu odpoledne vyrážím na výlet po okolí. Nedostanu se moc daleko, takže za cíl vemu Johanngeorgenstadt. Je sice příjemně, kolem 22 °C, ale přeháňky, takže všude dosr mokro.

Z Abertam se vydávám do táhlého stoupání po zelené přes Vetrov. Za hájovnou Lesík odbočuji vlevo, kde se cesta mění v potůček. Nechci se hned na začátku zřídit, takže jedu k Černé vodě pomalu. Dál směrem na Bludnou je to o něco lepší, pak jedu kousek po silnici a následně zas sjíždím doleva na sever na CT 2004. Je tu pěkná polní cesta a není ani tak strašně podmáčená. Až k bývalým Hájům je to z kopce, takže to dost odsýpá. Asi půl kilometru pak pojedu po silnici kolem Havraní skály, poté se zas vydám do lesa na štěrkovou cestu-Pechrovu stezku. Za vrchem Tokaniště se připojuji na Mílovskou cestu a po této starší asfaltce se dostanu až nad Myslivny. Na silnici odbočuji vlevo a pouštím se do hodně dlouhého sjezdu kolem štoly Johannes a přes Zlatý Kopec. Jen kousek před Českým mlýnem odbočuji vlevo na Vejkrtskou cestu s obavami, jak pekelné stoupání mě čeká, když jsem teď klesl o 200 výškových metrů. Tak úplně příjemné to nebylo, ale očekávání bylo asi tak zlé, že se mi nakonec nejelo tak špatně. Dostal jsem do tempa, převod mi vyhovoval, jel jsem pěkným prostředím, takže mi vlastně nic nechybělo. Asi po kilometru a půl jsem se stočil směrem na východ, tam vedla největší cesta. Postupně se z ní stává "vrstevnicová", která vede kousek nad Holubí skalky. Tam vyjíždím na hlaďounou asfaltku a po CT 2004 stoupám údolím Komářího potoka ke Grögrovu pomníku. Poté znovu po Mílovské cestě mírně klesám k Mílovu. Po CT 2002 pak sjíždím přes Podlesí do Potůček. Tady to tedy sviští-opět dlouhé klesání. Škoda, že tu není taky nějaká zajímavá cesta, jen samý asfalt. Zato žádný provoz😊 Je ale pravda, že dnes, jak je hodně mokro, ten asfalt vadí méně než obvykle. Projíždím Potůčky k přechodu a hned za mostkem se vydávám do prudkého kopce po zarostlé pěšince od štoly Glöckl do starého města s kostelem Stadtkirche. 

Dám si nějaké cukry a pokračuji ve sotupání do současného centra Johanngeorgenstadtu. Je zataženo a vypadá to, že se každou chvíli spustí déšť, takže potkávám jen nějaké-jak aktuální-uprchlíky u ubytovny na konci města, kde v zimě začínají běžkařské stopy. V lese začíná velkolepá štěrková cesta stoupající k rozcestí Dreckspfütze. Odtud pokračuji po nějakých cykostezkách a zřejmě po červené turistické zvlněnou cestou k přechodu Jelení. Ty německé značky jsou k ničemu, takže samozřejmě pokud si nejsem jistý, tak podle navigace v hodinkách. Od pustého přechodu vede asfaltka do vsi Jelení a příjemně klesá. Pochopitelně mě pak čekalo stoupání na Bučinské cestě (CT 23). Nejostřejší je to ze začátku, takže když si to odšlapete v prvních dvou, třech zatáčkách, pak už se sklon zlepšuje. Ale  je to docela na hlavu, kopec se s přestávkami táhne až na Korce. Poté vás čeká překonání asi dvou údolíček, kde až moc dobře vidíte, co vás za sjezdem čeká😃Za Zaječím vrchem si už můžete užít sjezd k rozcestí Vlčí hora u silnice. Pokud tedy máte počasí a ve sjezdu nemrznete... Než zas začnu sjíždět do Horní Blatné, musím vystoupat do sedýlka za dvěma zatáčkami. Pak už míjím odbočku na Šupenberskou cestu a valím k Blatenskému potoku. Když naberete rychlost, vyveze vás to s malou pomocí až k viaduktu pod tratí. Hned nad ní odbočuji vpravo a vydávám se po žluté trase po štěrkové cestě do Perninku, který je za kopcem. Do Abertam jsem zvolil cyklostezku podél silnice. Nakonec to hodilo něco přes 56 km. Průměrná rychlost byla 21,7 km/h, však jsem taky jel dost po asfaltu. Na druhou stranu jsem nastoupal skoro 1100 výškových metrů, takže bych ani takové tempo nečekal.

Johanngeorgenstadt - Stadtkirche

Pískovcový lom v lesoparku Martinská stěna

47 km

10. 8. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Husovo nám. - Techmania - ZČU - garáže Univerzitní ul. - Valcha - Volský vrch - Nová Ves - důl Dobré štěstí - přístřešek U Zmrzlé - po zelené Martinská stěna - pískovcový lom - Dobřany - Vstiš - Vodní Újezd - Červený Újezd - po CT 2271 Líně - Volský rybník - Novoveský rybník - po zelené Valcha, Nová Hospoda - U Brůdku - Slovanské údolí - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Srpnové čtvrteční dopoledne jsem využil k výletu, kam to ale bude? Docela dlouho už jsem neprojel Martinskou stěnu, tak že by tam?

 

Ze Záhorska jedu přes Rondel, pak za Plazou skrz zahradnickou osadu ke Kalikovskému mlýnu a pak stoupám přes Husovo náměstí, kolem areálu bývalé Škody včetně Techmanie a z Borské ulice odbočuji k učilišti. Za ním jsou zatím ještě pěšinky, ale buduje se tu nová čtvrť, takže tu brzy bude jen asfalt a beton. Také se postupně zhoršuje průjezd kolem autosalonů. Co léta fungovalo bez problémů, najednou asi vadí-navezená zemina, plot a navíc provizorní vedení elektřiny na stavbu-sotva se dá projít. Technickou ulicí se dostávám do areálu Západočeské univerzity, kde se mi prazvláštěn houpe kolo pod zadkem. Aha, na stavbě jsem asi najel na nějaký hřebík a mám měkké kolo. Rychle tedy měním a pak pokračuji Univerzitní ulicí až za areál garáží. Hned za nimi se dá takovým úvozem sjet do lesa-je tu plno odpadu, protože je snadné něco shodit ze srázu za garážemi. Projet se ale dá a tak na větší cestě vedoucí od útulku odbočuji vpravo. Po štěrkové cestě vystoupám nad v. n. České údolí a pak sjíždím na Valchu. Obcí nejčastěji projíždím ulicemi Osikovou a K Volskému vrchu. Na Volský vrch ostatně taky mířím. Není to žádný kopec, divím se, že to stálo za vlastní označení. Jedu asi jen půl kilometru po CT 2271 a pak odbočuji na spletité cesty za lhotským letištěm, kdy nikdy netrefím tu samou trasu a někdy dokonce ani nedojedu tam, kam jsem chtěl. Nějak jsem se tu tentokrát promotal špatnými i ještě horšími cestičkami a vyjel u mostu přes dálnici zavřeného pro automobilovou dopravu. Hned za dálnicí vjíždím do lesa, kudy se dá také projet na kraj Nové Vsi. Pokračuji směrem po CT 2259, ale následne odbočuji doprava na jednu z lesních cest vedoucí směrem k letišti. Zanedlouho vyjíždím na novou širokou štěrkovou cestu ústící na zelené turistické trase. Ta mě provádí na kraj lesa a pak mezi poli k parku Martinská stěna. Ten bude pro mě dnes cílem výletu, konkrétně pak bývalý pískovcový lom. V těch pěšinskách se tu snad nikdy nevyznám. Asi to ale nevadí, protože jsou pěkné, jen trochu prudké. Ke zmíněnému lomu se nakonec tedy vracím, protože jsme ho nadjel a přejel. 

Je to jen jedna z mnoha zajímavostí parku Martinská stěna, některé další, jako kamenné srdce, jsem projel dnes nebo navštívil už dříve. Po silnici přes Dobřánky mířím do Dobřan. Za kamenným mostem odbočuji vpravo a podjíždím hlavní silnici-skvělá zkratka, letos nová! Rozhéodl jsem se, že dnes vyzkouším asfaltovou cyklostezku do Vstiše, abych věděl, o co jde, a pak ji mohl kritizovat😄 Kupodivu oproti původním plánům, které ji falešně hledaly důvod existence pomocí výmluv na děti docházející do školy z Vodního Újezdu, vede skutečně na kraj Vstiše. Touto cestou jsem se mnohokrát snažil projet, ale zemědělci na ni postavili desítky ohradníků, takže byla neprůjezdná. Je ale skvělou zprávou, že původní polní cesta podél řeky zůstala zachována😍 Ano, asi kilometr parádní cesty byl navždy ztracen, ale mohlo to dopadnout hůř. Na konci asfaltové nudy zpestřené dvěma zatáčkami se s radostí vydávam na normální nezpevněnou cestu právě do Vodního Újezdu. Ve stoupání po panelce mám čas přemítat o tom, jak dlouho zde asi ještě půjde jezdit, jelikož vládní arogance zde plánuje proti vůli všech blízkých i dalekých místních obyvatel gigantickou montovnu. Je to moc vysoká hra na úrovni premiéra, který ohýbá chrbát před nadnárodním korporátem. Lepší nedomýšlet a užívat současného lesa nad Zbůchem a Červeným Újezdem. Odbočuji z přímého směru a kolem rybníčku opět na místě bývalého lomu mířím po rovince nebo z kopce do Újezdu. Po CT 2271 pokračuji rychle do Líní, potom bych chtěl k Volskému rybníku kolem severního vjezdu do areálu letiště. V mapě zakreslená cesta tu není, ale jde jakž takž projet po louce. Jde to pěkně ztuha, ale nakonec jsem projel. Od Volského rybníku už vede normální polní cesta k Nové Vsi. Nechci jet tolik po asfaltu, takže jedu trochu nepřímo k Dolnímu novoveskému rybníku, kde odbočuji vlevo a projíždíl singlem po zelené lesem podél dálnice k jejímu přemostění. Následují větší či menší cesty na Valchu, před níž bobři stále rychle staví hráze a razantně tak zvyšují hladinu pod sulkovskou FVE. Na poloostrově na západní straně obdivuji slatiny už nyní, ale určitě si sem udělám výlet zvlášť. Zkratka ke konečné autobusů tedy už není průchozí a tak musím po zelené trchu delší trasou a pak se mírně vrátit. Naštěstí je tu v lese mnoho cest, takže zelená, i když musel změnit trasu už asi desetkrát kvůli nelegální výstavbě a kácení, stále vede hezkým prostředím a baví. Vyloupnu se na Nové Hospodě a ještě jeden úsek nové asfaltky vyzkouším poté, co sjedu ke Brůdku, a sice pár set metrů cyklodálnice kolem Vejprnického potoka. Je to takový nadbytečný úsek, protože tu je parádní pěšinka pod elektrickým vedením, ale menší dobrodruhové ji ocení. Pak už se vydávám Slovanským údolím do Plzně. Kde to jde, jedu po pravém břehu, tam není zpevněná cesta. Přes Jíkalku mířím ke Kalikovskému mlýnu a za ním přes Rondel do Záhorska. 

 

47 km s celkem malým převýšením kolem 450 m s průměrnou rychlostí 21,9 km/h. Takový pohodový výlet😉

Park Martinská stěna u Dobřan - pískovcový lom

Park Martinská stěna u Dobřan - srdce

Odlezelské jezírko z Plzně na kole

78 km

5. 8. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1350 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Prokopávka - arboretum Sofronka - Na Orlíku - Třemošná - Bílý potok - Kamenný vrch - Býkov - Olejná - Obora - Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Plasy - po červené Sokolka, Roudská mýť, Lužiny - Bukovina - Potvorov - po modré Odlezelské jezírko - Odlezelské vodopády - Řemešín - po modré U Šebíkova, Žebnice - Plasy - letiště Plasy - Rybnice - kaolinka Kaznějov - Modrý kříž - po místní červené Horní Bříza, Na Bohoutově, Záluží-chaty, Záluží - po místní žluté Sigmondova stezka - Kamenný rybník - Prokopávka - Lochotín - Pod Záhorskem

Tak Odlezelské jezírko už jsem měl pěkně dlouho na seznamu. Zkusíme si dnes odškrtnout tento cíl. Jednou už jsem tu sice byl, ale to byl výlet z Plas. Z Plzně je to poněkud vzdálenější.

Vystoupal jsem na Mikulku cestou mezi nemocnicí a univerzitou, pak zadem projel do ulice U Zavadilky, načež jsem se vrátil do klasiky v podobě pěšinky podél pole směrem k Prokopávce. Projedu lesíkem k silnici, vyjíždím nedaleko hřišť, hned za mostem přes trať odbočuji vlevo a právě podél kolejí mířím na sever kolem arboreta Sofronka. Podjíždím nízkým propustkem znovu trať a po místní červené dojedu k hlavní silnici na Most. Podél její východní strany vystoupám a dojedu k Orlíku. Po místní zelené projedu vilkami a lesem k atletickému stadionu a pak k Lidlu a nádraží. Hned za přejezdem odbočuji vpravo po žluté. Za říčkou Třemošnou pak odbočuji vpravo, po pěšince projedu celou louku a pak z Družstevní ulice stoupám do polí, za kterým mě čeká údolí Bílého potoka. Za potokem se cesta stáčí doprava a hodně prudce stoupá, na rozdvojení odbočuji vlevo a poté dvakrát vpravo-no zkrátka potřebuji k místní zelené turistické trase na severovýchod, kam nevede žádné přímé spojení. Něco přes půl kilometru stoupám směrem ke Kamenici, pak odbočuji doprava a po větší lesní cestě stoupám nedaleko Kamennému vrchu. Držím směr až na kraj lesa, tam projedu na větší cestu severně, po níž sjedu k Býkovu. Za silnicí se držím NS Býkov-Žichlice, takže se stáčím na sever a jedu kolem samoty Olejná. 

Kousek za ní je třeba odbočit vlevo a pak se vydat jednou z cest doprava do kopce, abyste nakonec dojeli do Obory. Je to přes kilometr stoupání lesní cstou a zbytek nelze jinak než po silnici, taky tak další kilometr. Zkrátil jsem si cestu vedlejší ulicí, přejel silnici do Kaznějova a krátce na to odbočil vlevo. Přejel jsem louku a začal sjíždět lesem. Nevychutnal jsem si to na 100%, je tu mnoho, mnoho cestiček a žádná se nezdá být tou mou správnou. Nakonec jsem se dostal k ulici pod Kolibou, v pořádku😊 V podstaě okamžitě jsem na cestě údolím Kaznějovského potoka. Skvělá cesta, kroutící se nějaké 3 km k Nebřezinám. Na kraji u chat odbočuji vlevo a po zelené po pravém břehu Střely projíždím pod budoucí Plaskou duhou do Plas. Jsou tu popadané stromy, je nutné to trochu objíždět. Mrknu na klášter a vydávám se po červené k Sokolce. Nad gymnáziem končí zpevněná cesta, následuje dlouhé stoupání, které se mi ale jede dobře. Dnes je chladno a fouká, takže zahřátí v kopci je docela příjemné. Kopec končí až u hlavní silnice. Naštěstí ji stačí jen překonat na druhou stranu a pěkná jízda pokračuje. Rozlehlým lesem se vydávám vstříc Roudské mýti a o něco větší cestou pak zvlněnou krajinou k rozcestí Lužiny. Všechny naučné stezky a turistické trasy někam odbočují, já vyjíždím z lesa rovně na sever a za polem vyjíždím na silnici u křižovatky, kde se vydávám po malé silničce do Bukoviny. Chvíli jsem hledal, kudy kam, tak jsem na návětří pěkně vychladl. Budu muset zvýšit frekvenci cestou do 3 km vzdáleného Potvorova. Skoro nikdo tu nejezdí, už jsem na klidném venkově. Zde se chytím modré trasy a začnu klesat do údolí Mladotického potoka. Když vjedu do lesa, cesta je poměrně technická, zvláště proto, že je mokro a porostlé kameny kloužou. Od studánky U Mokré křti byla dřív trasa vedena přímo dolů brutálním kopcem, nyní to už trochu objíždí, takže se jede docela příjemně. Zakrátko vyjíždím u domku kousek od hráze Odlezelského jezírka. Chvíli obdivuji okolí i s malou lávkou přes potok ke trati, který je ale poněkud nahnutý.

Vydávám se na cestu zpátky a zároveň hledám, kudy se dostat k Odlezelskému vodopádu. Malou neznačenou pěšinku jsem napodruhé našel, ale Mladotický potok je zcela vyschlý, takže není co obdivovat. Pokračuji tedy dále údolím, kde by po náspu bývalé trati měla vést pěšinka. Bohužel a pro mě kupodivu se místy zcela ztrácí, takže na mnoha úsecích jdu nebo popojíždím lesem. Chvílemi se něco ukáže, ale asi 2 km je to bída, až potom vyjíždím z lesa na louku a na jejím konci je cesta kolmo n amůj směr. Odbočuji vlevo a stoupám do Řemešína. Ve vesničce odbočuji vpravo na modrou turistickou trasu. Ta vede pár kilometrů po pusté silnici, za křižovatkou by měla vést po velké lesní cestě. Místo toho je tu jen malinká schovaná pěšinka. To vůbec nevadí, jede se tu pěkně, jen mapa neodpovídá realitě. Před rozcestím U Šebíkova překonám Trojanovský potok a logicky mě tak čeká stoupání do Žebnice. Nad Žebnicí je pěkný výhled po okolí. Ale nezastavuji se, abych nevychladl. Před dlouhým a prudkým sjezdem do Plas mě čeká krátký výstup po silnici. V zatáčce na kopci jedu rovna na nezpevněnou cestu a pak už se pouštím vymletou cestou podél Hlubočice. Projíždím klášterním areálem a začínám stoupat. Vybral jsem cestu ulicí K Letišti. Vystoupám až do 450 m n. m., objedu travnatou přistávací plochu a s radostí šlapu do Rybnice. V tomto směru se nedá vesnice projet, takže ji celou obrkoužím a neznačenou cestou se vydávám do Kaznějova. Abych dojel ke kaolince, u Rybnického potoka (stružky) přejíždím na jinou cestu o 100 m východněji. Pak lze jižním směrem projet za silnicí lesem k Školní NS Kaznějov. Ta pak ale vede kolem dobývacího prostoru, takže já odbočuji vlevo na jih k Modrému kříži. Cest je tu mnoho, taky občas netrefím, když jedu bez navigace. U Modrého kříže se přiblížím 500 m n. m., pak sjíždím po místní červené do Horní Břízy. Od nádraží jedu po krkolomné pěšince po NS Horní Bříza. Jak místní červená, tak tato naučná stezka se spojují a vedou po lesní cestě ke hřbitovu Na Bohoutově. Dál jedu už jen po červené a postupně dále klesám k chatám u Záluží a pak podél trati a přes mezi poli do samotného Záluží.

Dlouho jsem nejel po modré, ale nějak jezdím na automat po zelené a místní žluté přes Orlík k Sigmondově stezce. Nad kolomaznou pecí přejíždím na cestu pod elektrickým vedením a po parádní písčité cestě to valím ke Kamennému rybníku. Po Plaské ulici jezdím nerad, takže to ještě vezmu kolem Prokopávky a vedlejšími ulicemi projedu k Zavadilce. Pak už pokračuji Lidickou ulicí až do Záhorska.

Pěkných 78 km se slušnou náloží 1350 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 18,2 km/h odpovídá terénu, škoda jen toho vodopádu.

Odlezelské jezírko

Osobovská skála z Plzně na kole

82 km

31. 7. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - podél Radbuzy Doudlevce - Čechurov - Černice - K Cihelnám - Černý les - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - po červené Netunice, Sukořín, Libákovice - Drahkov - Pozorka - Kopaniny - Svárkov - po zelené Březí - Žinkovice - Osobovská skála - Radkovice - Skašov - Kbelnický lom - po NS Čertovo břemeno kaple sv. Huberta - Anežčin dvůr - Plevňov - Vodokrty - Krasavce - Snopoušovy - Vysoká - Robčice - Litice - Tyršův sad - Borský park - Na Hvězdě - Techmania - CAN - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

To si tak brouzdám mapou a objevil jsem nějakou Osobovskou skálu. Vypadá to, že by mohlo být v mých silách tam dojet na kole. Hned plánuji trasu a v pondělí po práci to zkusím. Den už ale není tak dlouhý, jako před měsícem, snad mi budou 4 hodinky na 80 km stačit, musí to být v tempu...

 

Osobovy jsou na jižním Plzeňsku, takže vyrážím přes centrum Plzně a podél Radbuzy, po levém břehu, kolem Depa a bývalé plovárny do Doudlevec. Po Malostranském mostě přejíždím na druhou stranu řeky a pokračuji skrz Škoda Park po panelové cestě kolem vodárny, nad Vokounovo lávkou, přes Čechurov a po trase bývalé žluté turistické, tedy ulicí Zadní cesta do Černic. Jako nejrychlejší se mi dnes jeví jet kolem bývalé cihelny přes dálnici a pak uhnout z dobřanské silnice na malou asfaltku přes Černý les. Tudy se dostanu mezi Losinou a Štěnovice a za spojnicí těchto dvou vsí konečně opouštím asfalt a vydávám se po štěrkové cestě k chatám pod lesem. Za nimi už pak vede pěkná přírodní cesta na písčitém podloží. Docela to utahuje, ale jak vyjedete z lesa, už je to lepší, a pak se sjíždí do Štěnovického Borku. V Borku je to jen kousek po silnici a pak se vydávám dál do údolí Čižického potoka mezi inline dráhou a Velkým rybníkem. Ještě trefit tu správnou pěšinku vedoucí k brodu přes potok a pak můžu zvesela stoupat po NS Nebílovy k lesu a podél něj ke křížku nad Nebílovy. Ještě o kousek výš je kostel sv. Jakuba Většího, ke kterému vede štěrková alej. Do Netunic je to kousíček, to už se nechám vést červenou turistickou trasou. Vede napříč celou vsí a pak odbočuje doprava do táhlého kopce nezpevněnou cestou k Sukořínu-rozcestí na kraji lesa. Dnes neobjedu horší úsek červené větší cestou blíže Knížské skále, ale vychutnám si plnými doušky pořádné kořeny. Ke sv. Anně, křižovatce turistické trasy a silnice, je to po cestě od Střížovic už skoro po rovince. Hezká cesta následuje i do Libákovic, kde se podjíždí naopak rozhledna Kožich, kam jsem jel na jeden z prvních výletů se svým současným kolem.

 

V Libákovicích odbočuji doleva, kousek sice jedu po NS Čertovo břemeno, ale pak odbočuji doprava a neznačenou cestou sjíždím na východ do Drahkova. Parádní sjezd. Dál už to vůbec neznám, takže jedu podle navigace. K samotě Pozorka je to jasné, pak se usedlost objíždí po louce a ne moc zřetelnou cestou k zelené turistické trase vedoucí z Letin na horu Bzí. Než bych na ní však dojel, odbočuji doprava na vrstevnicovou neznačenou cestu, která se pak kolem lesa stáčí ke Kopaninám. Tady je to trochu náročnější na orientaci, spoléhám se na hodinky. Znovu před Kopaninami odbočuji vpravo a jedu do Svárkova. Zatím mám čas dobrý a počasí mi taky přeje, svítí slunce a není horko😊 Přes Svárkov je krátce asfaltka, za ním na zelené je kamenitá cesta stoupající až k 600 m n. m. Do Březí následuje docela prudký vymletý sjezd. Přejedu silnici, promotám se vesničkou a dál sjíždím ke statku Žinkovice. Je tu dle mapy Muzeum krojů jižního Plzeňska. Já si všiml jedině toho, že tu mají pěkné rybníčky a nebyl jsem si jist, zda projedu dál přes možná soukromý pozemek. Tady je svět ještě v pořádku, takže nebyl problém😊 Nezbývá mi tak mnoho k silnici mezi Žinkovy a Radkovicemi. Jedu ale jen do nejbližší zatáčky, pak bude snad polní cesta na jih přímo k Osobovské skále. Je to taková polňačka, docela zarostlá trávou, ale jedu. U lesíka na vrcholu, za kterým je skála schovaná, hledám nějakou vyšlapanou pěšinku. Nic moc tu není, ale na druhý pokus jsem trefil tu správnou. Skála je kupodivu docela velká, ale nejde dobře vyfotit, protože jsou kolem stromy. Výhled je tu nádherný po širokém okolí venkova-jižního Plzeňska. Ještě jsem se rozhodl, že se podívám pod jižní cíp skály, kde je největší skalní  stěna. To už nešlo moc dobře s kolem, protože jje tu špatně prostupný les. Tak jsem to celé poctivě okouknul a další čas tomu už nemohu věnovat, víc jak dvě hodinky utakly jako voda, musím na cestu zpět!

 

Kousek nad Osobovy by měla být odbočka na další polní cestu zpět na sever. Hmm, tak ta je jen v mapě, ještě štěstí, že se dá jet polem na krajii remízku. Cesta se postupně začíná objevovat a kousek před Radkovicemi ústí na silnici. Ještě než na ni dojedu, naskýtají se mi krásné pohledy na okolní pahorky. Ty musím cestou do Plzně překonat. Jeden z nich mě čeká hned za vesnicí směrem na Skašov. Je opět 600metrový. Na jeho vrcholku je nějaký tábor, pak se sjíždím lesem a když se vyjede z lesa, je cesta vyasfaltovaná. Sice je to proti větru, ale sjíždí se tu hodně rychle💨 Ze Skašova přímo na sever vede opět pěkná lesní cesta, měl bych se stočit na severovýchod a mířit na Letiny. To se zdařilo, ale až do obce nedojedu, stáčím se kolem Kbelnického lomu. Měl bych jet po NS Čertovo břemeno, ale jak víme z jiných úseků, v terénu v podstatě není značená. To se opět potvrdilo, když na malé mýtině nebylo vůbec jasné, kam pokračovat. Když jsem se vymotal, už jsem si matně vzpomínal, jak se dostat k silnici do Újezdu. A i když jsem měl zapnutou navigaci a věděl, že musím hned v první zatáčce ve sjezdu odbočit doprava, netrefil jsem, protože jsem žádnou cestu neviděl. S nechutí brzdím a vracím se, abych se s velkými pochybami vydal podle digitální mapy na nějakou sotva postřehnutelnou kančí stezku. Což o to, ona vede hezkým západním okrajem lesa, ale říkám si, kdy asi tak definitivně skončí. Dalo to nějaké úsilí a trpělivost, nicméně jsem se probojoval ke kapličce sv. Huberta v Doleckém lese. Tady už je skutečná cesta, právě u křížku se vydávám doprava po CT 2292 směrem na Dolce. Jde ale jen o pár set metrů sjezdu po cyklotrase, pak v zatáčce odbočuji doprava k Anežčinu dvoru. Následuje úsek po CT 2291 do Plevňova. Tady už se zas dostávám do míst, které mi jsou známější. I když cestou z Plevňova do Vodokrt jsem ještě nejel. Modlím se, ať není moc velké šero. Když odbočím ze silnice na polní cestu, je to ještzě OK, ale v lese už nic moc. Dle mapy se zdálo, že je nutné víc vystoupat, ale jel jsem pořád na kraji lesa hodně punkovou cestou a dokáza jsem projet přímo do Vodokrt. Do Krasavců jsem pak musel po silnici, žádná nezpevněná adekvátní alternativa neexistuje, navíc jsem potřeboval rychle před setměním domů.

 

Z Krasavců vede malá asfaltka do Snopoušoov, tam to jede dobře. Dám si ještě něco na zub, abych vydržel tempo. Ze Snopoušov mě totiž čeká stoupání na Vysokou, to se mi teda opravdu moc chce😁 Když už jsem se do toho kopce ale pustil, tak se mi nejede tak zle. Naopak mi sklon celkem vyhovoval. Vrchol Vysoká a Jelení vrch jsem nechal po pravé ruce. Jedu pořád rovně až k rozcestí na Dlouhé pasece. Tam odbočuji vpravo a sjíždím do Robčic. Za Robčicemi se stoupá k dálnici a přivaděči a potom je třeba se ještě přehoupnout přes Kotlík. Projedu přes Litice, vyzkouším novou stezku pod silnicí k Červovi, projedu Tyršův sad, překonám hráz v. n. České údolí a do Plzně vjíždím u věznice. Projedu Borským parkem, skrz blok v Booettingerově ulici se dostanu ke Schwarzově ulici a sjíždím přes Hvězdu na náměstí Českých bratří. Kolem Techmanie pak projedu ke Kalikovskému mlýnu a za Plazou jako obvykle mířím k Rondelu. Tím jsem završil čtyřhodinový maraton, při které jsem najel téměř 82 km. Byl to skvělý výlet, počasí přálo, mmálo lidí jsem potkal, objevil nové cesty a ještě mi vyšlo načasoování, to je největší překvapení😀 Nastoupal jsem něco přes 1200 m průměrnou rychlostí 20,4 km/h a přitom tam zas tolik asfaltových úseků nebylo.

 

 

Osobovská skála - skalní stěna

     

Osobovská skála - vrchol

 

 

Nový most/Zelenkův mlýn, Hracholusky 2023

53 km

29./30. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Asfaltky, polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Jíkalce - po CT 37 Křimice, Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Bdeněves - po CT 37 U Chaloupků, Plešnice - Nová Jezná - po CT 37 Jezná, Pňovany, Nový dvůr - Nový most - Zelenkův mlýn Hracholusky / Čerňovice - Luhov - Lipno - Písek - Město Touškov - Malesice - po CT 37 Křimice, Radčice - zoologická zahrada - Lochotínský park - Pod Záhorskem

Je to možné, že už je to 3 roky, co jsme jeli na chatu na Hracholusky? Vypadá to tak, dnes však jedu sám, někdo nedorazí a jiný zas jede autem. Cesta bude o něco kratší, jedním směrem v sobotu převážně jižně od Mže, zpátky severně v neděli.

Už se těším na pečínku, takže to bude celkem jednoduché. Nejprve sjedu ze Záhorska přes Rondel k parku za Plazou, pak vystoupám na Jíkalku a pak proti proudu Mže pokračuji po asfaltových cestách (po CT 37) přes Radčice do Křimic. Také jsem poprvé vyzkoušel tu hanebnou asflatku do Malesic, kde do loňska byla parádní cesta. Aspoň kousek přírody zůstal cestou z Malesic k Červenému mlýnu, kde jedu po pěšince přímo na břehu, a poté rychlou polní cestou do Kozolup. Spojenými obcemi jsem projel po silnici do Bdeněvsi, za níž s radostí odbočuji na nezpevněnou cestu mezi řekou a chatami znovu po CT 37. Jede se to opravdu pěkně, ale je tu často hodně lidí a cyklistů. Když odbočí zelená k řece, čeká vás stoupání ke trati, které dá docela zabrat. Asi kilometr se pak jede po slušné cestě přímo podél trati, nepříjemý je tu jen obvyklý západní (proti)vítr. Podjíždím trať, stoupám Plešnicí a jako obvykle jedu přímou cestou za domky. V Nové Jezné se ale vracím na silnici, po které opět vede CT 37. Tu neopustím ani při projížďce zvlněnou krajinou mezi Jeznou a Pňovany. Ještě trochu musím vystoupat, ke 450 m n. m. a pak už mě čeká delší sjezd k pňovanskému nádraží. Za tratí se vyhoupnu do lesíka nad přehradou Hracholusky a pak už jen sjíždím k Novému mostu.

 

Kousek za mostem odbočuji vpravo do chatové oblasti, kde už voní gril s prasetem udícím se od rána. Kromě výborného jídla jsem mezi intenzivními přeháňkami stihl ještě paddleboard v sytě žluté vodě Hracholusek. Druhý den mohu s klidem za řidítka, navíc toho ještě dost vydýchám v táhlém stoupání nad Čerňovice. Ty jsou v údolí, takže do nich sjíždím, stáčím se na západ a zas začínám mírně stoupat. Silnice přes Luhov a Lipno je typická tím, že překonává několi údolíček potoků stékajících do Mže, takže mě čekají stoupající serpentiny od Rasovny do Luhova, pak trochu menší údolí Lučního potoka před Lipnem. Za obcí se ještě chvíli silnice zvedá, ale před Pískem už se to srovnává. Takhle v neděli není velký provoz, takže nelituji hořce, že jedu po silnici. Nemám bohužel čas se někde toulat, i když mě to láká. Navíc když vyjedu z lesa na kopci nad Touškovem, vidím, jak všude pode mnou v nížině se honí mraky, ze kterých proudí průtrže mračen. Měl jsem tedy štěstí, že jsem dosud nezmokl a jak se ukázalo, vydrží mi až domů. Do Touškova se sjíždím jedna radost, pak odbočuji vlevo a pod novým sídlištěm už za většího provozu mířím k Malesicím. Je tu v plánu samostatná cyklostezka, to by bylo fajn, pokud nedojde ke zničení současných polních cest. Jelikož je všude dost vody po dešti, i tentokrát se vydávám po CT 37 přes Křimice, pod západním obchvatem až k lávce za zoologickou zahradou. Tady opouštím CT 37 a jedu právě kolem ZOO do Lochotínského parku. Přes ten vystoupám ke křižovatce a pak už to mám co by kamenem dohodil domů.

 

Nebyl to žádný zvláštní výlet, hodně asfaltu a dost účelová cesta, ale nevadí, docela pěkně jsem se projel - závod mezi ostrovy deště. Obě cesty daly dohromady skoro 55 km, průměrná rychlost byla cestou tam 20,7 a teď koukám ja k vyoraná myš, že zpět 26 km/h. To bylo evidentně po větru.

 

 

 

Hracholusky - Chatová oblast u Zelenkova mlýna

Průtrž mračen nad Městem Touškov