Kaolinový lom Trnová

12. 6. 2020

60 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Depo 2015 - Anglicé nábřeží - Štruncovy sady - Mikulka - Třemošenský, Šídlovský rybník a Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - po místní žluté Záluží - po místní červené Horní Bříza, Modrý kříž, lom Trnová, U Mezníku - po zelené Krašovice, Kokořov - rozc. U Stýskal - po zelené Ledce, U Křížku - rozc. Pod Krkavcem - Krkavec - po žluté rozc. Zálužská silnice - po CT 2151 Štuperk - po modré Bolevec - alej Svobody - Plzeň-centrum - Bory

Domluvili jsme se s Adamem, že vyrazíme společně na výlet po severním Plzeňsku, na "jeho" okruh. Vyrážím z Bor a tak musím přes celé město. Vybral jsem tedy klasiku za nemocnicí k zimnímu stadionu a pak po nábřeží přes centrum až ke Štruncovým sadům. Odtud jsem to vzal polní cestou pod (lochotínskou) nemocnici a pak jednou z mnoha cest na Mikulku.

Máme sraz na Lidické a vyrážíme dlouhou rovinkou po Plaské ulici. Až na konci Plzně u železniční stanice Bolevec odbočujeme vlevo na cestu kolem Třemošenského rybníku. Naštěstí tu ještě kolem třetí není tolik lidí a tak se dá projet kolem Šídlováku ke Kameňáku. Následuje úsek po místní zelené značce vedoucí podél výpadovky a ústící u křižovatky u Orlíku. Po místní žluté se pak přehoupneme do Záluží, projedeme Vlnitou uličkou k místní červené turistické značce a po té upalujeme k viaduktu pod železnicí. Následuje stoupání na kopec Na Horách a pak pěkný průjezd lesem od hřbitova ke keramičce v Horní Bříze.

Za Horní Břízou se projíždí těžební oblastí mezi starými a novými lomy po místní červené táhlým stoupáním k Modrému kříži po kaolinovém štěrku. Pokud by nesprchlo, tak se jede v prachu. Na rozcestí Modrý kříž se cesta stáčí do lesa kolem lomu Trnová a křižuje novější příjezdovou silnici, která pokračuje ve výseku pro vysoké napětí na sever. Nahlédl jsem do polozarostlé části lomu, kde by měl být rybníček (foto), ale tak fotogenické místo jako aktivní lom to není.

Po rychlé, štěrkem zpevněné cestě se přesouváme k zelené značce, po které sjíždíme do Krašovic. Objíždíme Krašovický rybník a pokračujeme stoupáním na rozcestí Doubrava. Protože pršelo, potýkáme se obzvláště v následujícím lese s bahanem. Jinak je to zde ale na ježdění pěkné. My jsme ještě vyzkoušeli neznačenou cestu blíže k Nekmíři, ale to nebyl dobrý nápad. Za silnicí z Nekmíře do Tatiné se začíná klesat do Kokořova, kde je to dnes obzvláště bažinaté. Z Kokořova se moc nevyplatí jet po zelené, protože vede takovou podivnou sotva sjízdnou pěšinkou podél pole, tak jsme to vzali lesní cestou bez značky až k rozcestí U Stýskal. Odtud už to zas pálíme po zelené a to až do Ledec. Adam tu chce urvat nějaké prvenství na segmentu, ale nejsou ideální podmínky.

Když jsme tedy hodně sjeli, logicky nás teď čeká stoupání. Kousek po zelené, ale na kraji lesa, kde cesta rozdvojuje, odbočujeme vpravo a objíždíme Krkavec ze západu. Nakonec si na vrchol beztak vystoupáme, ale schůdnější cestou po červené. Nějaké další segmenty nás čekají ve sjezdu na žluté. Já jsem spíš na segmenty do kopce, protože jak sám Adam prohlásil, tady když chce někdo rekord úseku, musí jet jako magor:D My jsme potkali lidi, tak rekordy budou jindy. Projet jsme si to ale chtěli a tak se vlastně začínáme vracet po CT 2151 po hrubém asaltu do Chotíkova na Štuperk. Dáváme krátké občerstvení a pak se vracíme po modré do Plzně ke střelnici a na Gerskou ulici.

Zpět na Bory se vracím kolem rondelu, přes náměstí a kolem Masny. Celkem nám to hodilo 60 km a průměr na téhle trase 19,4 km/h je prý docela palba:)

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Starší část lomu Trnová

Vodní tunely Klabava, Vršíček

7. 6. 2020

43 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevce - Bručná - Koterov - podél dálnice betonárka Letkov - po žluté Na Pohodnici, Ejpovice, vodní tunely Klabava, Klabava - Litohlavy - po žluté Vršíček, Klabava - po CT 3 Ejpovické jezírko, Kyšice, polesí Švábiny - Ústřední hřbitov - Jateční ulice - přes nádraží Částkova ulice - Suvorovova ulice - Doudleveclá lávka - Bory

Zataženo bylo a déšť taky hrozil, kdybych ale věděl, co mě čeká, nikam bych nevyjel... Nicméně jsem si uvědomil, že jsem se vlastně pěkně dlouho nebyl podívat na Klabavské vodní tunely. Není to daleko, tak vyrážím.

Z Bor sjíždím do Doudlevec Samaritskou ulicí, pak přes Doudlevce kolem Škoda parku a po CT 31 na Bručnou. Z Bručné sjíždím k Úslavě do Koterova, stoupám přes náves a tentokrát nepokračuji do Plzence, nýbrž kousek za lom po silnici, na obslužnou cestu u dálnice po levé straně. Velmi prudkým stoupáním se vyhoupnu nad Letkov, musím přejet na druhou stranu dálnice k betonárce a opět pokračovat tentokrát štěrkovou cestou mezi lesem a dálnicí. Tudy rychle dojíždím k silnici z Letkova do Tymákova a už začíná pršet.

Opět musím na opačnou stranu dálnice, tentokrát podjezdem a prudce vpravo po žluté turistické značce. Ta vede kolem solární elektrárny a zanedlouho se dostává mezi stromy, takže se trochu schovávám před tím deštěm. Stoupá se pěkným singlem do lesa a pak kořenitou cestou na Pohodnici. Z té se krátký kousek sjíždí, než se dostanete k lávce přes přivaděč nad Kyšicemi. Žlutá, po které pokračuji, hned uhýbá vpravo na polní cestu směrem do Ejpovic. Sjíždí se k silnici a asi po půl kilometru se odbočuje vlevo kolem skládky vytěženého materiálu po železničních tunelech pod Chlumem. Následuje táhlý sjezd po trochu nepříjemné štěrku do vsi, průjezd viaduktem pod tratí a pak podél Ejpovického jezírka až k jeho konci, kde se do něj vlévá Klabava.

Už jen přejet lávku přes řeku a hurá k tunelům. Jsou tu nějaké změny, už jsem se lekl, že jeden tunel je zasypaný. Naštěstí je před ním jen hráz. Zato druhý má česle, takže je definitivně nepřístupný. Ale na průchod jsem se stejně nechystal. A ještě tu vzniklo oplocení...no ztratilo to místo na svém kouzlu trochu. Naštěstí přestává pršet, ale bahna je všude spousty. Ještě se jedu podívat k jezírku na útesy a začínám stoupat po panelové cestě do Klabavy. Až ve vsi "se vzdávám" žluté turistické značky a pokračuji severovýchodně na Litohlavy. Kousek jedu po zelené, ale na rozcestí zelená pokračuje na sever, zatímco já na východ. Projíždím po polní cestě k silnici a klesám do Litohlav. Odtud opět po žluté takovou spirálovitou cestou jako na Frozen Throne stoupám na Vršíček s kaplí Navštívení p. Marie. Musíte vybrat správný směr, přímo po žluté jsou schody, ale to je vidět na dálku...

Výhled není úplně do širých dálav, ale je to tu moc pěkné. To se bohužel nedá říci o těžkém nebi a tak se vydávám na cestu zpět. Je tu spousta neznačených cest a tak se jednou z nich vydávám. Beztak sjedu nějakou z nich k rozcestí Pod Vršíčkem, odkud opět jedu po žluté kolem vodní nádrže Klabava. A to už se spouští déšť. Zatím ale dobré, není tu extrémní bahno. Bohužel ve vsi Klabava začíná průtrž mračen, takže než dojedu po CT 3 k Ejpovickému jezírku, jsem skrz na skrz promočený.

Následuje pěkná cesta po CT 31 nedaleko břehu (taky ji mají opravovat, asi tu bude ještě víc asfaltu). Tady už se ale projíždí bahnem a vlastně je to tu jedno velké jezero, takže už přestává mít smysl se ohlížet na to, kudy jet. V dešti tedy stoupám i do Kyšic a ke Švábinám, kde už přes nepořádek a zamlžené brýle sotva vidím, kam jedu. Pokračuji nejkratší cestou do města, a sice napříč ulicí K Fořtovně, lesíkem a přes pole k Ústřednímu hřbitovu, přes Špitálský les a Těšínskou ulicí dolu k Rokycanské.

Jak jsem nedavno ověřil, dá se projet přes areál nádraží do Drážní ulice, která ústí do Částkovy. Tudy pokračuji na Slovany, sjíždím k Doudlevecké lávce a konečně se vracím Samaritskou ulicí na Bory.

Jako hezký výlet, ale spíš pro plavce, než pro cyklisty no... 43 km a 650 m výškových překonáno. Průměrná rychlost 17,5 km/h, skoro celá trasa vede nezpevněnými lesními cestami.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vršíček u Litohlav s kaplí Navštívení p. Marie

Klabavský vodní tunel

Lom Hliňák, Křemenáč - Břasy

2. 6. 2020

60 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní a lesní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Slovany (Suvorovova, Částkova) - Rolnické náměstí - Švabiny - Ústřední hřbitov - Újezd - Bukovec - po červené Chrást - V Podlesí - Bušovice - Střapole - Stupno - Břasy - Křemenáč - lom Hliňák - Stupno - Všenice - po zelené Korečnický mlýn - po červené Sedlecko, "Eiffelův" most - Chrást - po modré Dolanský most - po zelené Bukovec - po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Roudná - Štruncovy sady - Anglické nábřeží - Depo 2015 - Bory

Nemohl jsem nechat bez povšimnutí lom Hliňák v Břasích, který je typický svým modrozelenou vodou a není až tak navštěvovaný, protože ho donedávna znali jen místní. Sociální sítě ale prozradí všechno...

Z Bor sjíždím ke Škodě ETZ a přes Doudleveckou lávku, poté stoupám Liliovou ulicí, křižuji Slovanskou, poté do Suvorovovy a pak vnitroblokem na náměstí Gen. Píky. Odtud frekventovanou Částkovou ulicí do nepoužívané Vyšehradské, přes Úslavu a kolem koní nahoru nad střelnici po pěšině, která následně vede přes pole na Švabiny. Tentokrát sjíždím k Rokycanské a pokračuji kolem Útředního hřbitova. V místech, kde hřnitov končí, začíná vlevo polní cesta do Újezdu. Masivně se zde rozrůstá zástavba, Újezd ztrácí ráz pěkné vesnice, všude bytovky.

Za deště projíždím do ulice K Úvozu, načež těsně před železničním viaduktem odbočuji vpravo na červenou turistickou značku, kde po prá metrech začíná pěkně ostré stoupání. Pak už se cesta vlní lesem a jede se moc pěkně až do Chrástu. Po červené projíždím až směrem na Smdčice, ale v místech, kde končí zástavba, odbočuji na podobně velkou polní cestu do chatové oblasti V Podlesí. Tudy se dá objet Chrástecký vrch z jihu a východu. Stoupání vás ale stejně nemine. Z okraje Smědčic mě čekal kratší úsek po silnici do Bušovic, kde trochu s obavami pokračuji na polní cestu k železniční stanici Střapole. Střední část je bídná a slouží jako skládka, ale pořád se dá aspoň nějak projet, tak jsem vlastně vděčný.

Pořád nevím, jak se jmenuje to polesí kolem Nového Dvora, kam nyní stoupám... Tu a tam se mi zadaří se tam zorientovat a moc nezabloudit. Nevyužil jsem nakonec největší cesty přímo do Dolního Stupna, ale jel jsem ještě o alej dál, více u Březiny. Vyjíždím z lesa sice až v oblouku železniční tratě, ale stejně se musím vrátit na silnici. Možná bych měl příště zkusit pěšinu při trati. Moc s emi tam ale nechtělo, nevypadala průjezdně. Ztrácím tedy výšku sjezdem ke Korečnickému potoku a pak mě čeká až do Břas stoupání. Nejprve intenzivní k nádraží v Horním Stupně. Následovat mělo mírné stoupání do Břas, ale dnes jsem sebral odvahu a vyrazil do oblasti bývalých dolů pod Ultramarinkou a nestačím se divit, vlastně tu z celé oblasti udělali trailovou arénu! Tolik spletitých cest, že tu jistě budu ještě dlouho bloudit. Některé jsou ale označené a tak doufám, že mě dovedou někam smysluplně. V mapě není zakreslena ani jedna ze stovek pěšin, které tam jsou a tak jedu za nosem a když zrovna sknčím v něčí zahradě, tak o pár metrů dál je další možnost, kde vyjet.

Zamířím k obecnímu úřadu a pak na skálu s vyhlídkou Křemenáč s výhledem do příjemně klidného okolí. Následuje hledání lomu Hliňák, není nijak značený a cesty k němu podle mapy taky moc nevedou, ovšem pěšinky jsou ve skutečnosti ze všech stran, takže jsem ho nakonec celý objel a protože už bylo k večeru, mohl jsem si ho vychutnat ze všech stran sám😊

Vydávám se na cestu zpět přes volnočasový areál Ultramarinka. Zkoušel jsem pumptrack (na XC kole fakt nic moc) a tréninkové technické tracky. No vlítnul jsem na ně, jakože ze srandy, ale na trřetím, nejtěžším najednou koukám, že bych měl vyjet na křivolakou kluzkou kládu, tak to ne, tady má cesta končí:D Asi jsem to vzdal moc brzy, někdy si na to musím posvítit znovu a lépe. Každopádně místní areál je parádní. A pokračuji opět jedním trailem z mnoha k cestě k viaduktu pod tratí ve Stupně. Kousek za vesnicí směrem na Kříše je nějaká stodola v poli polevo a já koukám, že cesta vedoucí do Všenic je nějaká luxusní pojatá. Já si ji všiml až dnes a musím říct, že oproti "vylepšování" cyklotras v bezprostředním okolí Plzně mají tady nesrovnatelně lepší přístup. Nikde se zbytečně nesfaltuje, využívá se přirozených cest a případně se rozšiřuje možnost jet po novém singlu jako zde nad Korečnickým potokem. A tak to platí i dál po proudu až k Berounce po zelené turistické značce - pure joy:)

Stoupání po červené do Sedlecka nějak nemám rád, ale dnes se mi nechce zkoušet, kam bych dojel podél řeky, to někdy příště... Za Sedleckem se opět nějaká výška ztrácí, ale jede se po hezkém singlu do Telína. Po červené dojedu až k trati. Je to neodolatelně lákavé, vydat se podél trati přes "Eiffelův" most, vysoký železniční viadukt nad Klabavou, vyhnout se údolí i autům. Běda ale kdybych se měl potkat s vlakem na mostě, to by příjemné nebylo, ač by tam bylo místo pro oba.

Z Chrástu sjíždím po modré k Dolanskému mostu a pak techničtějším singlem po zelené do Bukovce. Vybírám dnes ke sv. Jiří cestu podél zrušené trati po NS Údolím Berounky. Až ke sv. Jiří je cesta nenáročná profilem i terénem, tak to pěkně odsýpá. Nad soutokem pokračuji přes lávku k Jateční ulici a zkouším projet "objížďku" uzavřeného úseku ulice Na Roudné. Je to vlastně mnohem lepší cesta než po silnici:)

Znovu se dostávám na NS Údolím Berounky, po níž pokračuji až ke Štruncovým sadům. Něco jsem četl, že jsou tu jakési výtluky nebo nerovný povrch a že je třeba to tu vyspravit, tak doufám, že zas nějakou dutou hlavu nenapadne to zde vyasfaltovat. Přes centrum Plzně projíždím po nábřeží. Od řeky stoupám až od Papírenské lávky k zimnímu stadionu a za nemocnicí na Bory.

Skvělý středně náročný výlet téměř celý po pěkných lesních a polních cestách, 60 km, to je akorát na odpoledne. Průměrná rychlsot pouze 17,3 km, to jsem se pěkně flákal😁 Ale nastoupaných metrů přes 850...

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Lom Hliňák

Křemenáč, Břasy

Lom Hliňák

Lom Hliňák

Roupov na kole z Plzně

29. 5. 2020

74 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

Plzeň-Bory - Tyršův most - Vokounova lávka - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - Útušice - Vysoká/Jelení vrch - Lišice - Dolní Lukavice - Přeštice - Příchovice - po žluté Lužany - po zelené Dlouhá Louka, Roupov - Horušany - dvůr Horušany - Soběkury - Přestavlky - Dnešice - ZD Černotín - Vstiš - Dobřany - Wartův mlýn - Měsíční stráň - Litice - Černý Most - po NS Údolím Radbuzy Tyršův sad - Výsluní - Borský park - Bory

Mám chuť se projet kolem Přeštic, tak se dnes vydávám na Roupov. Sjíždím z Bor k Tyršovu mostu a po žluté pokračuji až těsně za Vokounovu lávku, kde mezi zábradlím a skalkou projíždím na malou pěšinku vedoucí do Hradiště. Protože jsem si uvědomil, že jsem tuhle čtvrť snad nikdy neprojel celou, zkouším to teď. Natrefím na cestu podél řeky a tak sice objíždím celý meandr a louku dost oklikou, ale velmi pěknou polní cestou.

Napojuji se na cyklotrasu a NS Údolím Úhlavy, odtud bohužel do Radobyčic bez zážitku-po nudném asfaltu. Projíždím přímo k D5, podjíždím dálniční most a jsem zakrátko v Útušicích. Na konci vsi v zatáčce odbočuji vlevo z hlavní silnice na polní zkratku k cestě na Vysokou. Od hlavní silnice na Dobřany se dlouho stoupá. Možná tak 3 km. Na Vysoké se zhoršuje cesta, ale projet se dá, stejně jako obdivovat skalku na vrcholu. Z Jeleního vrchu začínám sjíždět k Lišicím kudy to jde... Bohužel mapa je zavádějící, odbočuji z větší cesty vedoucí od skládky ke Snopoušovům na menší cestu. Jenže tohle ani není cesta, prodírám se dál jen proto, že potřebuji udržet tento směr a o ničem lepším nevim. Naštěstí se čas dostávám "na zem". Pokračuji po asfaltové cestě údolím potoka beze jména, u které je opravdu zvláštní, že v mapě pro jistotu vůbec neexistuje. Jede se po ní ale pěkně a zanedlouho vyjedete na půli cesty mezi Hradčany a Lišicemi. Jak koukám, z Lišic by se dalo jet do Dolní Lukavice po louce, mně to napadlo až za vsí, když jsem koukal na cestu kousek od řeky.

V Dolní Lukavici jsem se snad poprvé v životě pozastavil nad místním zámkem také proto, že jsem chtěl projet cestou přímo kolem něj. Skrz zřejmě hodně bývalou oboru nebo park vede spousta cest k fotbalovému hřišti. Nevěděl jsem o nich, protože nejsou vyznačené v mapě. Začínám je postupně objevovat a jsem nadšený:) Dá se tudy projet k nové cyklotrase vedoucí ze středu pole do Přeštic. Na kraji města přejíždím na pravý břeh Úhlavy a hned se vydávám po cestě loukou podél řeky. Projíždím až na konec Příchovic a objevuji další zajímavou pěšinku přes Příchovický potok k singlu do Lužan.

V Lužanech je známý zámek Josefa Hlávky. Já projíždím až za tratí po polní cestě k silničce na Dlouhou Louku. Zde začiná táhlé stoupání. V Dlouhé Louce končí silnice a pokračuje se po polní cestě do Roupova. Od kaple sv. Anny se krátce stoupá, ale je podivné, že zelená turistická značka samotnou zříceninu míjí! Já jsem si tedy vršek objel dvakrát, než jsem se dostal k cíli.

Na cestu zpět se vydávám trochu s obavami, protože volím tence vyznačenou cestu od fotovoltaické elektrárny do Horušan. K mému štěstí musím říct, že je (zřejmě dost nově) průjezdná, skoro po celém úseku je vykácené křoví, o rok dříve bych to stěží projel se mi zdá... Nicméně se mi stal osudným nájezd na jeden ze stovek pahýlků po uřezaných dřevinách a píchnul jsem. Oprava naštěstí netrvá dlouho a tak pokračuji cestou ke dvoru Horušany, Je to soukromý pozemek, ale kdysi jsem tu už projížděl, jen přesně nevím jak. Bohužel všechny cesty, které by tu měly být, jsou nějak zarostlé, takže i když riskuji průjezd přímo kolem dvora, končím v metr vysoké trávě a musím se vracet. Objíždím to tedy více z jihu, ale stále mezi poli, a to až ke strouze od Vápenného rybníku. Nakonec jsem se už víc nevracel a projel až do Soběkur, ale není to kdo ví co.

Za Soběkury u hřbitova odbočuji na sever na prašnou cestu do Přestavlk a Dnešic. V Dnešicích pak uhýbám vlevo na polní cestu vedoucí k zemědělskému družstvu Černotín. Jen jednu zatáčku směrem na Dobřany projíždím po silnici a následuje opět singl do Vstiše. Do Dobřan jsem chtěl vyzkoušet, zda by si nešlo zkrátit polní cestu kolem Radbuzy, ale ne, jsou tam všude výběhy a ploty. Objíždím tedy celá luka až na dohled k Vodnímu Újezdu. Ale co, je tu krásná cesta. Asi ne na dlouho, plánuje se tu "cyklostezka", takže se bude vylévat asfalt. V Dobřanech už se nemusí do centra tolik po silnici, je možné projet kolem hřiště a jezdeckého areálu až k městské knihovně. Takže pak se pokocháte pěkným náměstím a můžete se vydat třeba po zelené směrem k Martinské stěně. Za lávkou přes řeku jsem se však vydal po proudu řeky, abych se dostal k Wartovu mlýnu a mohl pokračovat přes Měsíční stráň a pod Dubouvou horou nad řekou stoupáním do Litic. Ačkoliv ty vlastně neprojíždím, vydávám se po nové lávce nad jezem k Černému Mostu a poté po NS Údolím Radbuzy k Tyršovu sadu. Pod Výsluním se dostávám ke Slunečné lávce a pak už jen poslední kopec na Bory...

Celkem na účtě 73,5 km průměrnou rychlostí 19,1 km/h a 799 nastoupanými metry.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Dolní Lukavice

Zřícenina Roupov

Zřícenina Roupov

Zřícenina Roupov

NS F. X. France u Kornatic a Myslivecký rybník

27. 5. 2020

54 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Lesní cesty, místy náročné, asfaltky

Plzeň-Bory - Doudlevce - Slovany - Božkov - V Pytli - Letkov - Tymákov - PP Sutice - Potoky - PP Kamínky - U Kostelíka - po NS F. X. France Kornatice, Hádek, Neslívský rybník - Kozel-hájovna - Melicharka - Sedlec - Starý Plzenec - Koterov - Bručná - po žluté Vokounova lávka, Tyršův most - Bory

Spatřil jsem nějakou naučnou stezku, tedy konkrétně F. X. France, u Kornatic, v místech, kde jsem ani nevěděl, že vede cesta. Vyrážím to prozkoumat.

Z Bor sjídžím do Doudlevec ke Škoda parku a stoupám na Slovany pod Homolkou. Dále pokračuji na Světovar, odkud sjíždím průjezdem ve Sládkově ulici do Božkova. Božkovem projíždím klasicky ulicí Ve Višňovce a vydávám se pěšinkou v lese do kopce. Projíždím lesem do stráně rekultivovaného prostoru skládky a přejíždím na cestu vedoucí na jižní straně dnes už louky. Tudy se směrem na východ dostávám do oblasti V Pytli, kde je pár improvizovaných trailů, kudy projíždím nahoru k Božkovskému potoku. Odtud už je to kousek na kraj Letkova. Stoupám ulicí Lískovou k rozsáhlé zástavbě pod lesem a projíždím konečně do lesa ke žluté turistické značce. Tu nicméně nechávam být a asi po 200 m po její trase odbočuji vpravo na cestu vedoucí k obslužné komunikaci podél dálnice. Bohužel cesta je to jen kousek, pak jedu po okraji pole nepříjemnou brázdou, ale co bych se vracel, že ano...

Když se konečně dostanu ke skutečné cestě, asfaltce u dálnice, vydávám se na Tymákov po mostě přes dálnici a pak sjezdem do vsi. Z Tymákova jedu po menší cestě k bezejmennému rybníku a pak hezkou lesní pěšinou kolem PP Sutice. Jedu podél potoka pod prudkým svahem, který je na mnoha místech bezohledně rozježděn motorkáři. Dojíždím ke vzdálenému cípu Sedlce a stáčím se vzhůru podél Tymákovského potoka. Pěknou, ale náročnou lesní cestou se prudkým stoupáním dostávám do Lhůty. Odtud bych rád směrem k Maršálu. Bohužel mapa tu zcela selhává a neodpovídá ani za mák realitě, takže chvíli bloudím a pak prostě vybírám jednu větší cestu (která v mapě vůbec není) a vydávám se nahoru, že snad neskončí někde uprostřed lesa. No, zhoršila se významně, ale kus za Maršálem jsem překonal červenou turistickou značku nakonec, to je dostatečný orientační bod.

Objevila se přede mnou v tu chvíli lepší cesta vedoucí pod hřebenem Maršálu a po té sjíždím táhlým klesáním k rozcestí Potoky-hájovna. Stále jedu na východ, až po dalším více než kilometru se cesta stáčí na jih do oblasti Na Kudličkách. Zde je barák stojící o samotě, kolem kterého projíždím k Nevidu, ale hned zas uhýbám do neznáma na lesní cestu vpravo. Snad dojedu k asfaltce, CT 2154 a už i NS F. X. France. Povedlo se😊 na rozcestí U Kostelíka odbočuji po NS mírně vpravo do bahna v lese a začíná technicky náročný úsek ke Kábovskému potoku. Tak náročný, že si na část sjezdu ani netroufám a musím sesednout z kola😡 Což by mě stejně neminulo, protože tu leží stromy přes cestu a mostek. Následuje podivná necesta přes kořeny, nakonec ovšem odměněná průjezdem po hrázi Mysliveckého rybníka. Bohužel přímo nad ním vedou dráty elektrického vedení, tak jsem ho nevyfotil a to byla chyba, byl to vlastně cíl dnešní cesty😕

Po dalším terénu se pomalu dostávám k chatám a pak i na silnici, kudy sjíždím do Kornatic. Chtěl bych zkusit cestu na severní straně Kornatického rybníku. Kupodivu jsem trefil tu správnou odbočku těsně před vjezdem do lesa vlevo na CT 2040. Projedu kolem dalších chat, hodně prudce stoupám a tuším rybník pod sebou. Chtěl bych na něj nějakou vyhlídku, ale bohužel, k němu si budu muset sjet někdy příště. Nakonec se dostvám zpět na NS F. X. France a také jedu kousek po modré turistické značce. Moc se mi to tu ale nevybavuje, neznám to tu dobře. Jak se ale blížím k Lopatě, některé úseky nebo křižovatky už jsou mi povědomé. Nicméně kolem bývalé Neslívské tvrze se mi nevybavuje nic a cesta tu vlastně taky moc nevede, ačkoliv značka ano. Je to tu takové schizofrenní. Jediným artefaktem dávájícím tušit cestu, je tu celkem nová lávka přes Hádecký potok, ale jinak jsou tu opět popadané stromy, jet se tu ani nedá, nic extra. K CT 2154 jsem se ale dostal. Jenže to bych nebyl já, abych jel po asfaltu, když vidím paralelní zelenou značu vedoucí lesem-ta taky neni nic moc-bahno, velké louže, klacky, kořeny... Trochu problematicky se tedy dostávám až k NS Okolo Kozlu.

Od rozcestí Kozel-hájovna stoupám asi půl kilometru po červené ke Svidné a pak zkouším cestu vedoucí vlevo, sad mě dovede k rokycanské silnici. Chvíli se bojím, ale ukazuje se, že je to skvělá cesta vedoucí kolem skalky Melicharka s parádním výhledem na Radyni! S přivřeným okem řekněme vrstevnicově projíždím přímo k CT 2154, která ovšem jinak vede "o patro" výš, od Svidné a musí tak kus vést po hlavním tahu. Do Sedlce zkouším právě nově vyznačenou cyklotrasu. Vede zvláštně, moc mě to nenadchlo. Ze Sedlce jedu po zelené k Plzenci a děsně rád bych projel podél řeky až k Husově ulici. Bohužel se mi to nedaří a ještě to zkouším shora od Bohemia Sektu, pak od jezu přes stavidla. Možná by tam i něco vedlo, ale víc času tomu už dnes věnovat nebudu. Vydávám se tedy po opruztrase CT 31 do Koterova. Zatím si ji jde ještě zpestřit tím, že projíždím klasicky po staré parádní polní cestě, ale zarůstá. Z Koterova stoupám na Bručnou a pokračuji po žluté přes Vokounovu lávku kolem zahradnictví k Tyršovu mostu, odkud už mě čeká poslední stoupání na Bory.

Místy technicky dost náročný výlet, ale místy i po asfaltce. Nad Kornaticemi by se dalo kroužit i déle, tam je to pěkné. Celkem 54 km s průměrnou rychlostí 18 km/h, ale poměrně velkým převýšením (nastoupanými metry) přes 800m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

NS F. X. France - Hádecký potok

Výhled od Melicharky na Radyni

Úterý a Úterský potok na kole z Plzně

24. 5. 2020

104 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1400 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - po NS Údolím Mže Radčice - Chotíkov - Ledce - Po zelené Kokořov - Všeruby - Radimovice - Klenovice - Podmokly - Úněšov - Číhaná - Budeč - Pláň - Blažim - po CT 2293 Olešovice - Úterý - po zelené Nezdický potok, mlýn Barvírna, Dolský potok, Starý mlýn, Hlaváčkův mlýn - Pakoslav - Křelovice - Krukanice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov - Luhov - Lipno - Písek - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, spalovna - Stráž - Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - Radčice - CAN - Techmania - Na Hvězdě - Plzeň-Bory

Už dlouho jsem se těšil na chvíli, kdy vyrazim do Úterý. Je to kus cesty, takže jsem potřeboval víc než pár hodinek odpoledne. Vyjel jsem z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie podél Mže do Radčic. Tam jsem se vydal do stoupání od kaple, které před pár lety bohužel vyasfaltovali. Takže jsem to zkusil zdánlivě paralelní pěšinou se zajímavějším povrchem a hned pro začátek jsem se musel prodírat lesem, abych se vrátil zpět 👌

Do Chotíkova jsem dojel po žluté, následoval výjezd nad Chotíkov směrem k pískovně a sjezd do Ledec jednou z cest chatovou oblastí. V Ledcích jsem se stočil na severozápad po zelené turistické značce do táhlého stoupání nad Příšov po polní cestě. Zelená následně pokračuje do lesa nad Nevření. Zde je lepší jet nějakou neznačenou cestou, protože podél lesa je značená pěšina docela špatná a nepřináší moc radosti z jízdy. Kokořov ale není daleko a leží na potoce, takže se sjíždí do údolí a pak se zas stoupá-už po silnici. Křižuji hlavní silnici a pokračuji do rozrůstajících se Všerub. Za Všeruby pokračuje celkem nenápadná asfaltová silnice do Radimovic kolem rybníků, jejichž název a ani nučná stezka, která tam je, nejsou v mapě zaneseny. Zanesena je CT 2293, po které jedu, ale to je celkem bezvýznamná informace. Nad Radimovicemi u křížku odbočuji vlevo a sjíždím prudkým kamenitým kopcem ke Klenovicím. Jak víme, nějaký chytrák tam přeplotil cestu, ale naštěstí se to dá objet a pokračovat tak stoupáním na náves Klenovic a projet zpět k potoku Třemošná, do Podmokel a postupně pak stoupat do Úněšova přes rozestavěný plynovod.

V Úněšově krátce odpočívám a zkoumám mapu. Měl bych se dostat do Číhané přes pole... Jedna varianta podél státní silnice vůbec neexistuje, tak zkouším druhou, za Úněšovem směrem na Hvožďany odbočit šikmo vpravo po polní cestě k háji mezi vsemi. No, tak to byl zase nápad. Půl kilometru pěkně po cestě, ale další půlkilometr přes špatně prostupné pole a lesík. Zase ale v mapě čárkovaná cestička je úzkou asfaltovou silnicí. Nad Číhanou se to v té chvíli pěkně mračí. Nemá cenu ale stát a čekat, až to stejně přijde mým směrem, tak to prostě projedu... Ve vsi mě chytlo jen pár malých krup a deštík a ochlazení. Za Číhanou ovšem začínám trvale bojovat se silným protivětrem-do Budče a Pláně, která je skutečně na pláních. Z Pláně po modré do Blažimi je pěkná polní cesta. Za Blažimí se pak modrá napojuje na silnici nad Dolským potokem a sjídžím serpentinami do jeho údolí.

Odtud až do Úterý bohužel vede jen jedna cesta a to po silnici. A do pěkně dlouhého stoupání, které končí až v Olešovicích. Jak stoupám postupně skoro až do 600 m n. m., začíná více foukat a pršet a ženou se temné mraky. Z Olešovic mnoha zákrutami do Úterý už sjíždím v lijáku. Naštěstí se počasí rychle mění a tak i když jsem celkem promočený, ukazuje se slunce a já si můžu v klidu vydechnout na návsi a obdivovat místní architekturu.

Zanedlouho opět vyrážím a zkusím zelenou turistickou značku podél Úterského potoka, ačkoliv se bojím, že skončím v neprostupném terénu. Jaké je mé překvapení, když se nic takového nekoná a já nakonec dojedu nejen k ústí Nezdického potoka, ale nevyužívám ani další únikové cesty a pokračuji kolem mlýnu Barvírna k Dolskému potoku, jehož je třeba přebrodit, až pod Falkenštejn. Ten si i s vodopádem nechávám ujít, protože opět intenzivně prší. Z údolí to vypadá na pěkně dlouhou polízanici, ale o dva kilometry nádherným údolím déle, kde už opravdu bohužel musím vyjet nahoru, se opět déšť rozfoukal a já stoupám velmi nepříjemným a technicky náročným kopcem do Pakoslavi.

V těchto řídce osídlených končinách je pramálo možností se vyhnout silnici, takže po asfaltu pokračuji přes Křelovice do Krukanic, což je vlastně součást Pernarce. Odtud zas vede jediná zajímavá cesta po zelené přes Žebrácký mlýn a jak je kolem Hracholusek samozřejmostí, musí se napříč jednotlivými údolími nahoru a dolu. V Žebráckém mlýnu se musí přímo přes dvorek usedlosti, majitelé nejsou nepříjemní a obvykle nemají problém, ale dnes jsou jedna vrata zavřená a psi tedy nepříjemní jsou. Tak raději projíždím přes zarostlou louku kolem a vydávám se prudkého stoupání k Chrástovu. Před vsí na bezejmenném vrcholku koukám na polní cestu...a zkouším jí, měla by vést do Luhova. Daří se mi projet:) A jsem zpět tam, kde se dá jet jen po silnicích. Nejsou frekventované, ale není to moc zábava - stoupání do Lipna, pak Písek a pak už mě to zas nebaví po silnici, tak zkouším odbočit vlevo, ačkoliv si prodloužím výlet. A ejhle, dá se tudy projet do Košetic. Odtud po modré se dá dojet po zpěvněné lesní cestě do Čemín, já chtěl ale už delší dobu vyzkoušet, kam vede jedna odbočka v lese za Čemínským rybníkem. Nejprve kolem hájenky, pak přes zavřenou závoru (OK, aby tudy nejezdila auta), pak kolem hospodářství, najednou projíždím nějakým dvorem a o-ou, jsem na předzahrádce Čemínského zámku. Ještě že je otevřená branka, rychle pryč... Po červené přes kopec po pěkném singlu pokračuji do Kůští a do dalšího kopce k samotě pod spalovnou, kde se vydávám vpravo na neznačnou cestu přes kopec Stráž a za silného protivětru (ano, jinak jsem se vracel do Plzně s větrem v zádech) klesám do Malesic.

Poslední část výletu do Plzně jedu celkem klasicky po NS Údolím Mže do Křimic, pak novou spojkou k Radčicím a znovu po zmíněné NS na Jíkalku, k autobusovému nádraží a pak nahoru kolem Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Ačkoliv jsem třikrát promokl, výlet byl skvělý, obzvláště údolí Úterského potoka je nádherné, není divu, že tu byla i spousta lidí, i když je to poměrně odlehlé místo. V době koronaviru je ale v přírodě mnohonásobně více lidí. Snad se tu skutečně nikdy nepostaví přehrada, jak taky možná hrozí. Začínám mít jediný problém a to je aplikace Strava. Jako obvykle každá platforma je dobrá jen dokud potřebují získávat nové uživatele a zhruba tři roky od doladění použitelné verze se skutečně snaží. Nyní ovšem dochází k určitému omezení free uživatelů a co je daleko větší problém-asi není novinkou, ale mě začíná dost trápit, že neměří přesně. Lépe řečeno-měří velmi nepřesně, každý výlet může být až o 15% podhodnocen. To je proklatě hodně, stačí se podívat do nějakých serpentin, jak malá hustota bodů trackingu GPS je. Bohužel tato hodnota nejde nastavit v žádné verzi aplikace. Tak uvidíme, jak budu s touto platformou do budoucna spokojen. Celkově jsem tedy při velmi střízlivém odhadu ujel 104 km s převýšením 1400 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Náves v Úterý