úterý 31. května 2016

Týnec (Mladoboleslavsko)

12. 5. 2016
35 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

MB-Štěpánka-po modré Pod Chlumem, studánka Boží Voda, Holé Vrchy, Dolánky-Semčice-Pěčice-po červené Dobrovice-Úherce-Týnec-Bojetice-Vinařice-Chloumek-Chlum-po žluté Jemníky-MB


Dnešním cílem byla vlastně modrá turistická ve směru od Boleslavi, kterou jsem dlouho nejel. Projel jsem tedy Štěpánkou, odkud mě z města už vyvede právě modrá. Hned za dálnicí se sjíždí ze silnice a pokračuje se pod Chlum. Vypadá to nevinně, ale často za zatáčkou překvapí strmý kopec, špatný povrch nebo odbočka. Jede se ale příjemně ve stínu. I když je sucho, dokázal jsem natrefit na pár bahenních lázní, na které se pak vše skvěle lepilo. Rozdíl mezi vyčištěným a zadělaným kolem s vysušeným řetězem je asi 20 minut. Jak se to povedlo, nevím, ale na chvilku jsem ztratil u Boží Vody modrou. O dvě zatáčky po silnici dále jsem se na ní vrátil a tak už zbývají 2 km do Holých Vrchů. Ještě si užívám houpavého trailu. Do Dolánek se převážně klesá po kamenité cestě. Bohužel je nutné ztratit výšku a pak opět stoupat po modré ke Kladěrubům. Na delší okruh se už nevydávám a tak když se modrá připojuje na větší prašnou cestu, jedu na doprava a dojíždím do Semčic. Pak ještě kousek po silnici proti větru do Pěčic, odkud pokračuji po červené mezi poli až na kraj Dobrovice. Kolem cukrovaru v doprovodu zajíců avšak samotné městečko míjím a jedu radši přes Úherce. Do Týnce mě čeká ještě ostré stoupání, ale také výběh s převelice rohatým skotem. Týnec je vlastně jedna ves s Bojeticemi. Podle mapy by se mělo dát dojet na Chlum i mimo silnici, cesta je ale zarostlá, takže mě to hodilo do Vinařic. Nevadí, mají hezký zámek:) Po poklidné asfaltové cestě přes Chloumek a po panelové na rozcestí Švédské šance, pak už sjezd lesem po zbytkách nějaké žluté značky, křižuji modrou a vyloupnul jsem se v Jemníkách. Boleslav už je na dohled, navíc po luxusní cyklostezce. Zpět ještě přes nákup, škoda, že podél dálnice nevede nějaká zkratka.

35 km je víc, než jsem si představoval, jenže když se jelo tak dobře... Minimálně první půlka výletu je relativně náročná, pak se sjíždí k placce kolem Dobrovice, ale návrat je opět přes Chlum.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Co čumíš voe!

úterý 24. května 2016

Sulkov

9. 5. 2016
22 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední


Bory-Borská pole-Průmyslová zóna Valcha-Lesov-U Fulínů-Vejprnice-U Brůdku-Slovanské údolí-nám. Emila Škody-Techmania-Na Hvězdě-Bory


I když jedu jen na hodinku a půl na vzduch, dá se najít zajímavý okruh, to mam na Plzni rád. Vydal jsem se přes areál ZČU a psího útulku na Borských polích k Valše přímo za nosem. Z dříve klidného polesí nyní ukrajuje například schovaná nechutnost v podobě "průmyslového parku Valcha", rozuměj parkoviště pro stovky tahačů-proč kvůli tomu nevykácet půl lesa. Tím se i omezily cesty na Valchu. Naštěstí je jich tam tolik, že vždy existuje nějaká alternativa. Přijíždím tedy ke žluté turistické a pár metrů se jí držím, než pokračuji k Lesovu. Zde se zas kácelo pár let zpátky kvůli nové cestě, jejíž význam je přinejmenším pochybný. Od Lesova špatná lesní cesta svádí k bezejmenným rybníkům, ale ne zrovna přímo. Kolem této oázy klidu se projede ke sjezdu na dálnici, podjede se domažlická výpadovka a hned za ní se stoupá vpravo směrem na Vejprnice. Je tam snad nějaký náznak místní turistické trasy, ale té se nedržím a jedu po zhoršující se cestě až k průmyslové zóně u Vejprnic (je to šílené, tady kolem Nýřan se cestuje od průmyslové zóny k průmyslové zóně). Nicméně právě tady se kolem bioplynové stanice vydávám k Nové Hospodě a kupodivu nekončím uprostřed pole. Jen poslední úsek cesty je špatný, ale prochozený. Křižuji CT 2258, pár metrů jedu po modré na Novou a odbočuji prví slušnější cestou vlevo. Lepší by bylo si ještě jednu "álej" počkat, takže trochu zmateně pojíždím lesem. Ale není kam zbloudit-na jedné straně město, na druhé trať, takže bez obtíží dojíždím k viaduktu U Brůdku.

Do Plzně se vracím pěšinkou podél silnice, Slovanským údolím a poté kolem areálu Škody, Techmanie a přes Hvězdu na Bory. Upřímně, terén poměrně náročný, ale není problém vybrat často paralelně vedoucí asfaltky pro pohodlné cestování. Já volím kořeny:) Celkem pouhých 22 km, takže něco přes hodinku jízdy.


Techmania

úterý 17. května 2016

Nečtiny

7. 5. 2016
93 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-Kalikovský mlýn-Kilometrovka-Lochotínský park-Košutka-po modré Pod Krkavcem-Příšov-Stýskaly-Tatiná-po zelené Tlucná-po CT 35 Horní Bělá-Dolní Bělá-po zelené Černý rybník (PP Manětínská), Spankov, Libenov, Lipí-po žluté Nečtin-po modré NS Hrad Nečtiny (zámek Nečtiny)-Plachtín-po žluté Terlovka-Dlouhá louka-po modré U Františka, Hubenov, Lhotka, Kunějovice, Všeruby, Košetice, Čemíny-Komberk-po zelené zřícenina Komberk, Dolní Vlkýš-Stráž-Chotíkov-částečně po žluté Radčice-po CT 37 Plzeň-Techmania-Na Hvězdě-Bory


To si člověk dopoledne takhle čte noviny, narazí na informaci o Nečtinech a po obědě už rychle vybírá trasy, kudy tam. No hned prozradim, že je to dál, než jsem čekal.

Tak jaká cesta na severní předměstí je nejrychlejší? Asi přes Hvězdu kolem Techmanie a ke Kalikováku, Kilometrovkou, Lochotínským parkem a pak Kotíkovskou si pěkně vystoupat. To mě teda moc nebaví, ale pro tentokrát to přehlídnu:D Za Košutkou se připojuji na modrou, po které pokračuji až na rozcestí Pod Krkavcem, odkud podél lesa pokračuji na Příšov. Podle mapy to nevypadá, ale je ověřeno, že se tam projet dá (doleva mezi poli, pak doprava směrem na Ledce a první cestou vlevo do lesa). Z Příšova rovnou do Stýskal (promiň Deni, že jsem se nestavěl:( ) po polní cestě. Všechno jde jako po másle. Ze Stýskal vede tankodrom do Tatiné. Zato na Nekmíř je úplné zrcadlo. Dlouho však po takové nudě proti větru nejedu, sjíždím na zelenou a pokračuji rovně až do Tlucné. Strachoval jsem se o cestu, ale nakonec to nebyl úplný prales, závěrečná část už mimo turistickou zančku je dokonce nejlepší a sjíždí se. Zhruba kolem Horní Bělé (po CT35) mi končí jedna mapa a pak mam matně v paměti, že už je to jen kousek po žluté. Haha!

Bohužel jsem si trochu zbytečně zajel do Dolní Bělé, jelikož se mi nabízela zkratka k zelené turistické značce, kterou jsem nevyužil. Přes kopec úplně bez námahy po větru a u Černého rybníku se vjíždí do Přírodního parku Manětínská, kde je prostě radost jezdit-samá příroda, málo lidí, pěkné cesty, jen trochu z ruky od Plzně. Zelená zde není úplně ideálně značená, schází se tu 5 cest a tak jsem napotřetí trefil tu správnou-lehce vpravo a na rozdvojení doprava. Pak už se jede jedna báseň, dokonce mě jako milé překvapení čeká brod. Náladu kazí jen kilometrový, nejhnusnější myslitelný prefabrikovaný betonový plot kolem nějaké obory. To už jsem u Spankova a čeká nás stoupání nad 600 m. n. m.

Tady už je mi cesta dlouhá, do Lipí stále nějaké 4 km. Jenže v tu chvíli začíná cesta klesat a rychlost se drží kolem čtyřicítky, takže u hájovny Lipí jsem během mrknutí oka. Do vsi se ještě prudce stoupá, ale na kraji už se schovává žlutá značka, která mě vlevo téměř přes něčí zahradu dovede do Nečtin. A opět pěkně lesíkem, kde je svěží vzduch. Je teplo ale jak fouká, v lese je příjemně. Nejprve se stoupá, pak je chvíli klídek, ale pak se táhnu stoupáním v trávě, kde to fakt nechce jet. Úsek je poměrně technicky náročný, ale jak se začne sjíždět, pustit se to dá a klesá se stále intenzivněji. Bohužel do Nečtin, kde zámek Nečtiny vůbec není:D Už jsem se těšil na občerstvení, ale musím ještě nějaký ten kilometr do vsi Hrad Nečtiny (po modré naučné stezce) klidnou přírodou mezi osamělými turisty. Přijede se k Nevěstinu rybníku. Kdo chce, může vyskotačit ke zřícenině hradu, já radši dal pivo (pán se nechal přemlouvat, ale natočil a pak někam frnknul) přímo na zámku Nečtiny.

Na zpáteční cestu se vydávám přes Plachtín, kde cítím šumavský ráz krajiny-rozkvetlé pastviny, koně, ovce, krávy... Hezké silničky si moc neužiju a vracím se do Manětínské po žluté turistické. Stoupá se, ale lepší, než se vracet obráceným směrem tím megasjezdem. Zase mě to lákalo, ale ještě že jsem si nikde nezkracoval cestu, někde bych skončil v houští. Takhle jsem projel, asi proto, že se tam někdy nedavno těžilo, znatelnou cestou. Na první větší křižovatce jsem přesto chtěl jet jižně. Byl jsem velice překvapen, co tam bylo za luxusní snad den předem položenou asfaltku a mírně táhle z kopce. Jížděl jsem dlouho, až jsem si řikal, že jsem přejel. Naštěstí ne, plynule jsem se připojil na modrou turistickou, rovněž pohodovou (oproti očekávání) lesní cestu. A té jsem se držel až do Hubenova. Teď si řikám, že jsem nějak hodně sjížděl, od Františka do Hubenova opět jedu zadarmo. Modré jsem se nicméně držel i po serpentýnách do Lhotky a po poradě s mapou i po kraji lesa polňačkou do Kunějovic. Nohám se už moc nechce, ale spíš než příkré kopce bojuji s protivětrem cestou do Všerub.

Počítám, kolik stoupání mi ještě čeká. Jedno hned za Všerubami a to pěkně ostré ke státní silnici Vary-Plzeň. Ta se de facto jen křižuje a pak zas ztrácím nadmořskou výšku na štěrkové cestě vedoucí do Košetic, další to zapomenuté vesničky na cestě. Tam modrá odbočuje vlevo a vede podél Čemínského potoka s novou nádrží před Čemínami. Do Komberku jedu tentokrát po silnici, ač červená je jinak moc pěkná cesta. Jenže vím, jaké stoupání mě čeká-od zříceniny Komberk do Vlkýše (po zelené) a nad Chotíkov. A v protivětru, s tím už těžce bojuju. Jak se vyjede na kopec (Stráž), pokračuji cestou v mém směru jen kousek vpravo. V Chotíkově jsem hned a už předposlední kopeček po žluté do Radčic. Nějaká zkratka by se hodila:P Do Plzně dojíždím po CT 37 a NS Údolím Mže a už mi zbývá se vyhoupnout zpět kolem Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Nečekaný a krásný výlet, počasí vyšlo, cíl zajímavý, všechno mi přálo:) Snad jsem zas trochu potrénoval na tu mojí motivaci-závod Stoneman Miriquidi (162 km, 4500 m převýšení). Průměrná rychlost 20,88 km/h. Tak to mám z čeho slevovat, až nebudu moct:)) Jinak doporučuji i dojet autem do Nečtin a udělat výlet aspoň v blízkém okolí!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Nečtiny

Nečtiny

Poslední pivo dne v Nečtinech

čtvrtek 12. května 2016

Hrad Kost a údolí Plakánek (Mladoboleslavsko)

3. 5. 2016
60 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Malá

MB-po červené Podlázky, Debř-Zvířetice-Bakov nad Jizerou-Buda-Býčina-Kněžmost-Branžež-Nová Ves-Srbsko-Pomníky-po červené Kost-po žluté údolí Plakánek, Střehom-po CT 8147 Přepeře, Obruby, Bechov, Svobodín-po CT 8148 Dlouhá Lhota, Březno, Kolomuty-MB


Úterý a volno? Není to úplně zadarmo, dovolená kvůli odstávce elektřiny, ale nezlobim se. S kolegy jsme se domluvili a výletu na Kost s výjezdem v devět hodin, pro mě trochu krutá ranní hodina, ale mam to na místo srazu nejblíž:)

Od Česany se držíme červené proti proudu Jizery pod Michalovicemi do Debře, pak po silničce držíme tempo do Bakova přes Zvířetice. Peloton se už cestou trochu rozděluje, ale tak jako tak se vždy na křižovatce musí počkat. Z Bakova se jelo po silnici do Kněžmostu přes Budu (nevim, kde je Pešť teda). Zde už je trochu provoz, ale přecijen je dopoledne pracovního dne, takže to není úplně tragédie. Už máme výhled na Valečov a Ještěd, tam však nemíříme. Ještě do Branžeže a stáčíme se k východu k Srbsku, za Novou Vsí poprvé dnes po pěkné lesní cestě Českým rájem s typickýmí pískovcovými útvary všude kolem nás a pak kolem Komárovského rybníku. Za Srbskem nás čeká stoupání, jehož vrchol je na rozvětvené křižovatce (Pomníky), z níž pokračujeme po červené k samotné Kosti.

Stavíme se v bufetu na jídlo a za hodinku zas roztáčíme nohy, tentokrát údolím Plakánek po žluté. Projede se za chvilku, ale je opravdu krásnou branou do Českého ráje. Ve Střehomi se vydáváme po CT 8147 do táhlého stoupání k Přepeřím. Této cyklotrasy se stále držíme, za vsí se musí asi kilometr po hlavní silnici, to je poměrně nepříjemné. Následuje ale odbočka vlevo z kopce do Obrub, za kterými je zmatené značení. Za státní silnicí po vjezdu do lesa se musí sjet ze silnice na cestu za závorou. Pak už je směr jasný, dojede se do Svobodína, přejede se trať a my měníme cyklotrasu na 8148. Ještě chvíli se jede lesem podél trati, ale jak se vyjede, už zbývá jen docela monotónní polní cesta až do Mladé Boleslavi-Dlouhá Lhota, Březno, kde se promotává vsí ulici po ulici, Kolomuty, kde se zas nejede až tak rovně, jak ukazuje značka, spíš takový esíčko zleva kolem baráku, a Řepov. Tam už je to jasné, na dohled Olympie.

U bazénu jsme se rozloučili v brzkých odpoledních hodinách, docela rychle to uteklo a naštěstí jsme nezmokli, ač nás pár kapek vystrašilo. Už jen vystoupat na náměstí a jsem doma, na účtu 59 km průměrnou rychlostí 19,7 km/h. Nicméně převážně po silničkách nebo luxusních cestách. Však s námi jela i trekingová kola. Převýšení se vešlo do přijatelných 700 m. No a druhý den jsem zjistil, že jsem z letošních čtyř boleslavských výletů podruhé píchnul-nechápu.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hrad Kost

Hrad Kost a údolí Plakánek

Výletní skupina na Kosti

úterý 10. května 2016

Cukrárna U Jakuba-Lhota

30. 4. 2016
60 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Borský park-Výsluní-Litice-Dubová hora-Lhota (U Jakuba)-Měsíční stráň-Wartův mlýn-Dobřany-Černotín-Černé vrchy-Lažany-částečně po zelené Zemětice-Soběkury-po CT 2185 Oplot-Dnešice-rybník Šavlice-keramička Chlumčany-Dobřany-Martinská stěna-po zelené Nová Ves-po CT 2259 a zelené Valcha-po žluté Plzeň


Z původního plánu dát si takřka celodenní výlet s cílem na pozorovatelně Čermná u Staňkova sešlo, beztak jsem se ale vydal jihozápadním směrem.

Přes Slunečnou lávku v Borském parku, podél přivaděče přes Výsluní do Litic a tentokrát nikoliv kolem řeky, ale přes Dubovou horu k mé první a vlastně jediné dnešní zastávce-nové cukrárně U Jakuba ve Lhotě, ve směru od jezu před návsí vlevo (ul. K Návsi 4). Tento den byl první otvírací a tak jsem těžko mohl odolat, když jsem se na realizaci podílel tvorbou vizuálního stylu (Facebook RED Design, www-red-design.cz). Počasí přálo a tak mohu na základě osobní zkušenosti doporučit domácí limonádu i zmrzlinu.

Po občerstvení pokračuji na Dobřany přes Měsíční stráň, kolem Wartova mlýna a přes lanovou lávku přes Radbuzu. V Dobřanech míjím Modrou Hvězdu i zmrzlinu a pokračuji po silnici do Černotína. Tam se vydávám vlevo na Dnešice, ale v zatáčce za mostkem pokračuji rovně do kopce po slušné polní cestě. Po této jsem měl dojet bez problému téměř rovně do Lažan. Nicméně jak to tak bývá, cesta se téměř vytratila, lehce jsem kroužil po lesích, ale nakonec jsem dojel k zelené u Černých vrchů a ta už mě dovedla, kam jsem potřeboval. V těchto místech, celkem daleko od Plzně, se jede klidným lesem moc pěkně a zelená mě vede až dokud neodbočuje kolmo vlevo na Merklín. Držím se svojí cesty, která mě vyhodí v serpentýně nad Zeměticemi. Velím k rychlému návratu, neb musím být za dvě hodiny doma. Na druhém konci vsi se vydávám vzhůru k lesu tou největší cestou a zas má jít o cestu nad slunce jasnou...no, lepší než z Černotína, ale myslim, že jsem taky nejel, kudy jsem zamýšlel. Někde jsem tam křižoval turistickou značku, která měla úplně jinou barvu, než mít měla, takže jsem si tak stoupal a doufal. Skutečně jsem dorazil do Soběkur, po silnici doleva a na další křižovatce jsou značky cyklotras. Č. 2185 mě má dovést do Oplotu. Skutečně se daří-po velmi špatné polňačce plné sutin.

Z Oplotu mířím k Dnešicím a dnes potřetí podle mapy zcela jasnou přímou cestou. Jede se sice hezky mezi lukami, ale vůbec ne přímo ani s jistotou za tyčícími se Dnešicemi. Objel jsem si pár parcel, málem zapad v bahništi, ale konec byl šťastný. Kolem střelnice jsem se rozhodl to zkusit na Chlumčany. Tentokrát i mapa říkala nejezdi tam. Kupodivu se cesta našla a nebyla špatná, už už jsem se radoval, ale předčasně. Docela jsem si zajel, až k rybníku Šavlice, ale zase jsem jel mým oblíbeným lesním terénem. Touhle cestou se vyloupnete u keramičky. Když jí projedete, do Dobřan dorazíte jako vápeník:D Ještě přemýšlet dopředu za 10 lidí a prodrat se skrz pomatené řidiče i chodce, kteří bez skrupulí vstupují a zastavují uprostřed silnice u zmrzliny. A opět přes náměstí a historický most k Radbuze. Dostávám se k Martinské stěně, stoupám po zelené a dojíždím do Nové Vsi kolem hangárů letiště. Přes dálnici volím CT 2259 a zpět na zelenou, která mě dovede lesním singlem na Valchu. Z Valchy na Bory jedu po žluté a konečně vyjídím pískovcové schůdky v půli cesty nad přehradou!:))

Tedy i 60 km mě potěšilo, ač jsem nedojel do cílové destinace, cukrárna ve Lhotě ji bohatě zastoupila. Průměrná rychlost přes 20 km/h je dobré znamení o vzrůstající formě:)


 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Hangár na letišti Líně
Cukrárna U Jakuba ve Lhotě


středa 4. května 2016

Quicktrip Štěnovický lom a Radyně

29. 4. 2016
28 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-Radobyčice-po červené Valík, Štěnovický lom-Štěnovický Borek-Losiná-po červené rozcestí pod Radyní-Radyně-po žluté Černice, Vokounova lávka-Škoda park-Bory


Duben byl poměrně chladný a deštivý. To však neplatí v jeho předposlední den a tak i po sedmé večer sedám na kolo a vyrážím na projížďku. Do tmy se nedostanu nikam daleko, takže volím jako cíl nedaleký Štěnovický lom. Prohnal jsem se tedy přes Tyršův most, odbočuji po NS Údolím Radbuzy k Vokounově lávce, načež hned za ní před stoupáním odbočuji na pěšinku do Hradiště. Zde po NS Údolím Úhlavy pokračuji do Radobyčic a po červené stoupám na Valík. Vše si velmi poctivě zas sjedu až k řece ve Štěnovicích. A to už mě čeká stoupání dne-nejprve prudce po asfaltu právě ke Štěnovickému lomu (ač je celkem chladno, nebyl jsem daleko od koupačky) a poté lesní cestou až nad Štěnovický Borek. Do Losiné chci sjet spíše od Nebílovského Borku, tak jedu podél pole, dokud je tam cesta. Bohužel nevedla tak daleko, jak bych potřeboval a lopotil jsem se poté kančí stezkou lesem jen proto, abych vyjel na kraji Losiné, což je možné i mnohem pohodovější, kratší a mně známou trasou kolem chat. No nic, tak příště se najde třeba něco lepšího... Losinou projíždím pod lesem a pokračuji po červené. Nakonec jsem se rozhodl pro rychlý výstup na Radyni. Nejlepší je po červené dojet na silničku a po té pohodlně vystoupat. Já na kraji lesa pokračoval rovně neustále se zužující cestou, která mi sice o něco zkrátila kopec, ale zrovna dobře se po ní nejede.

Na Radyni jsem stanul snad ve čtvrt na devět, takže není čas na rozjímání. Ale na výstup na skálu pod Radyní ano!:D Pro tu fotku západu, kdo by to neudělal. Pak už sjíždím velmi rozbitou cestou po žluté. Nejezdí se mi po ní dobře, tak raději sjíždím ke střelnici u Štěnovické cesty z Plzence a pak pěknou lesní cestou převážně sjíždím k Olympii. Až k Vokounově lávce mě žlutá dovede skrz Černice a Čechurov. Aby byla změna, konec dojíždím kolem Škoda parku a stoupám k Alce.

Nasadil jsem celkem vražedné tempo a udržel jsem ho díky blížící se tmě. Průměrná rychlost přes 20 km/h v takovém terénu je slušný výsledek, i když "jen" 27 km.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Radyně
Západ slunce z Radyně

Štěnovický lom