Bukovec

37 km

27. 4. 2022 

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 500 m

Terén: Singly, lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Malý Bolevec - Bolevecký rybník - Bílá Hora - po žluté Pod Vysokou, Malochova skalka, Druztová - Zruč-Senec - Drahotínský rybník - Vlčiny - Na Mokřinách - Dolany - po zelené Bukovec - Chlumek - u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Je středa, takže se nikam daleko pouštět nebudu. Jaro ještě není v plném rozpuku, ale přecijen už je cítit ve vzduchu. Chtěl bych omrknout jez u Bukovce, nejlépe z vyhlídky. Ze Záhorska stoupám na Mikulku, pak přes Malý Bolevec, kolem kempu Ostende a zpevněnými lesními cestami kolem Boleveckého rybníku. Za hrází mezi Malým a Velkým Boleveckým rybníkem odbočuji vlevo a pak jednou z neznačených pěšinek stoupám k bělohorské sokolovně. Za volejbalovým kurtem projíždím ke Zručské cestě a po žluté pokračuji lesem a po louce kolem domků Pod Vysokou (zároveň s NS po stopách F. Malocha). Tuto cestu mám velmi rád a ve všední den dvojnásob, protože tu nebývají lidé. Pár metrů po silnici a pak už sjíždím na příjezdovou cestu k chatám a na úzkou pěšinku, která mě nádhernými zákrutami nad Berounkou dovede přes Malochovu skalku a PR Háj k Druztové. Nechám žlutou uhnout a pokračuji ve vsi pořád rovně, měl bych a skutečně projíždím malou pěšinkou mezi domky k minipivovaru Radouš Druztová a pak kolem hasičárny zase stoupám na zpevněnou polní cestu, která mě dovedla až do Zruče.

 

Ze Zruče na kraj Drahotínského rybníku jedu po modré (buď po silnici nebo po vyšlapané cesta na kraji pole), poté chci ale vyzkoušet cestu po jižním okraji. Je průjezdná, vydařilo se, trefil jsem😊 Poněkud horší už je to ve sotupání k Vlčinám, kde jsem pohrdl místní modrou turistickou trasou a rozhodl jsem se projet cestou, kde jsem jezdil dříve. Nejen že jsem ji nemohl najít, ale byla zarostlá a nakonec jsem byl rád, že jsem se prodral zpět k místní modré značce a zelené klasické. Právě po zelené jedu kousek k Dolanům, ale za zatáčkou neodbočuji doprava, nýbrž jedu rovně k samotě Na Mokřinách. Projedu kolem na polní cestu, která sjíždí kousek za Dolany. Mohl bych ještě sjet do Habrové, ale to moc smysl nedává, tak po silnici pokračuji přes Dolanský most. Hned za ním odbočuji doprava na zelenou a užívám si klasický singl nad Berounkou právě až do Bukovce. Je to techničtější jízda, ale moc zábavná. Vyhlídku na řeku jsem asi prošvihl, takže sjídžím až k řece, přímo k jezu. Rojí se tu nějaký otravný hmyz, takže se moc nezdržuji a vydávám se k bývalému koupališti. Kupodivu to trefím napoprvé a kupodivu to vypadá, že pěšinka pokračuji tam, kam potřebuji, do Chlumku. V mapě nic značeno není.

 

Odvahu mi dodá i to, že je přede mnou výběh, kde nic nevidím, ale je tu i průchod pro lidi-to snad znamená, že tudy se dá někam dojít. Na druhém, vzdáleném konci výběhu, vedle dalšího průchodu stojí poklidně nějaký skotský náhorní skot-chlupatý, masivní. Snad se nevyleká. Procházím v klidu a zjišťuji, že je to máma a v úplném koutku schovává mládě. Aha, tak vědět to dřív, asi bych si to setkání rozmyslel. Cesta vede ještě pár desítek metrů a končí rybářským stanovištěm. Super, takže buď se budu vracet přes výběh do Bukovce nebo to zkusím vykrosit po skále nahoru. Samozřejmě vracení je až poslední možnost, takže už se škrábu vzhůru. Lýtka pálí, kolo sotva držím, podmáčený prudký svah na kamenech podjíždí, jedním slovem paráda. Ale nakonec jsem se nahoru dostal a vidím i jakousi cestu, která skutečně vedla do Chlumku, tak aspoň že tak😉

 

Klasicky po NS Údolím Berounky se vracím k Doubravce a ke sv. Jiří. Do Záhorska se pak vydávám přes Masarykův most a Zadní Roudnou. Poměrně náročných 37 km, převýšení téměř 500 m, takže tomu nemůžu dát malou obtížnost. I s přihlédnutím na technickou obtížnost všech singlů kolem řek je to jednoznačné... Krásný okruh kousek za městem😊

 

 

   

 

 

Skotský náhorní skot v Bukovci u Berounky

Jez na Berounce v Bukovci

Zbůch - Důl Obránců míru

41 km

23. 4. 2022 

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 300 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Nová Hospoda - U Fulínů - Sulkov - po NS Líňská okružní cesta Nový rybník - halda - Důl Obránců míru - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - podél Lučního potoka Sulkov - Lesov - Nová Hospoda - Borská Pole - Zadní Skvrňany - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

Další z kratších výletů kolem Plzně, cílem je halda nad Zbůchem. Kolikrát už jsem na ni koukal, ale nikdy jsem nevyjel nahoru. Vyjíždím tedy ze Záhorska přes Rondel a za bývalým výstavištěm ke Kalikovskému mlýnu. Za Jíkalkou se dostávám k Vejprnickému potoku a pak projíždím Slovanským údolím. Raději pak přejíždím na pravý břeh, protože tam není asfaltová cesta, ale zase se tam občas pletou lidé. Když projedu až ke Brůdku po pěkném singlu, podjíždím viadukt a hned se vydávám na lesní cestu vpravo do prudkého kopce. Lesem, který přibližně v trase mého dnešního průjezdu bude pravděpodobně brzy zničen stavbou železničního koridoru, se blížím k dálničnímu přivaděči a kus za negativně věhlasným motorestem křižuji silnici na Vejprnice. Lesem pokračuji až k Fulínům, dálnici překonám po CT 2258 a poté krajem Sulkova mířím na po NS Líňská okružní cesta právě nad Líněmi, kde je nyní les a louka, když se schová dálnice, tak i docela klid. Tak přesně v tomhle místě by měl být železniční terminál😟

Zatím se ale dá ještě jakž takž po krajině pohybovat a tak přejíždím další silnici, z Líní do Tlučné. Projedu esíčko po silničce směrem do Úherec a pak sjíždím na polní cestu k Novému rybníku. Za ním se cesta stáčí k Úhercům, takže odbočuji vlevo a konečně jsem se nasměroval k haldě. Prudce stoupám nahoru, než se dostanu na jednu z mnoha cest. V prachu vyjíždímn avrchol, kde je jen skládka materiálu a trochu rozhled, jinak nic moc. Sjíždím na druhou, zbůšskou stranu, tím se ovšem nevědomky dostávám do oploceného areálu. No vracet se rozhodně nehodlam, že ano...😁Jako první tedy objevuji a obdivuji venkovníé expozici důlního vozíku Dolu Obránců míru a pak hledám, kudy ven. Naštěstí zrovna vyjížděla dodávka a ta mi otevřela vrata, jinak bych tam bloudil ještě dnes.

Podél Zálužského potoka jsem se dostal ka náves, odkud stoupám k hlavní silnici po CT 2271. Krásná polní cesta k rybníčku u Olšinek je nyní vyasfaltovaná, protože se za obcí staví sídliště. Jinak se jelo pěkně, klasicky přes Červený Újezd do Líní. Jen je to dnes proti větru. Po NS jezdím pořád, tak jsem to dnes vzal za posledními domky k Návesnímu rybníku a pokračoval podél Lučního potoka do Sulkova. Podjel jsem dálnici k Sulkovskému potoku a další hladu, dnes využitou pro solární elektrárnu, objíždím ze severu, kolem rybníků a pak k samotě "Lesov". Po jedné z větších cest mířím k zelené turistické trase. Dřív tu tahle cesta částečně vůbec nebyla a čáastečně byla pěknou lesní cestou, pak z ní někdo udělal 5 m širokou štěrkovou dálnici a teď je dokonce za rozcestím s cestou vedoucí od Valchy ten nej techničtější úsek vyasfaltovaný😡 K mé úlevě se pak opět vrací štěrkový povrch a tak pokračuji až k První aleji a tím se dostávám mezi Borská Pole a Novou Hospodu. Po lávce přejíždím výpadovku na Domažlice, načež se vydávám k kruhovému objezdu u Makra a pak po Regensburské přes údolí na Skvrňany. Ze Zadních Skrvňan jedu podél trati do Předních a pak stejně jako na začátku výletu přes Jíkalku podél Mže za Plazou k zahradnictví v Lochotínské a pěšinkou k Rondelu podél Karlovarské do Záhorska.

41 km, přesně na minutu 2 hodiny, jak jsem slíbil doma😀V tom jsou zahrnuty i nějaké pauzy, takže průměrná rychlost vystoupala až na 21,8 km/h. Hezký výlet s překvapivým neplánovaným cílem-o Dolu Obránců míru jsem ani nevěděl.

Důl Obránců míru, Zbůch

 

Strženka

38 km

22. 4. 2022 

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň -  Bolevec - střelnice Košutka - Strženka (PR Petrovka) - Chotíkovský les - po modré Pod Krkavcem - Ledce - Nevřeňské Pod Zemí - Nevřeň - Smolný vrch - Čemíny - Kumberk - po zelené Komberk, Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - studánka Viktorka - Sylvánský vrch - Vinice - Sylván - Pod Záhorskem

 

 

Po Velikonocích začíná série kratších výletů po práci. Symbolickým cílem mi bude obytný sud u Strženky. Ze Záhorska stoupám zhruba po CT 35 boleveckým sídlištěm, za město vyjíždím kolem košutecké střelnice a jen kousek po modré a pak po červené je to ke Stržence. Malou pěšinkou plnou kořenů se dostávám na obslužnou asfaltovou komunikaci, ze které po pár metrech odbočuji na "poloostrov" se zmiňovaným sudem na břehu Strženky, která je součástí PR Petrovka. 

Dál pokračuji nad Chotíkov lesem po staré rozbité asfaltce, pak odbočuji na modrou turistickou trasu pod Krkavec. Hezkou lesní cestou se tedy dostávám na rozcestí, kde začíná místní zelená turistická trasa. Ta pozvolně klesá po kraji lesa a pak se stáčí k pískovně, dokud se nepřipojí na opravdovou zelenou. Po té pak sjíždím do Ledec a vlastně na druhé straně údolí Třemošné  stoupám nad Příšov. Jedu po větru, takže to jede úplně samo. Jak zelená vjíždí do lesa, odbočuji mimo značenou trasu doleva, abych se přiblížil a dojel do Nevřeně kolem nevřeňského Pod Zemí (to je ale blbej název, nemam tušení, jak to psát). Z Nevřeně stoupám no nefrekventované silničce k hlavnímu tahu na Karlovy Vary. Naštěstí ho jen křižuji do lesa, kde bych se měl lehce stočit po jediné cestě na jihozápad a připojit se na cestu, kterou už mám projetou. Hmm, tak ani mě nepřekvapilo, že jsem to netrefil, v lese jsou desítky cest, které v mapě nejsou zaneseny a navíc mi nějak neseděl směr, takže jsem odbočil a už se to se mnou vezlo. Někde nad Čemíny se mi povedlo dostat na plánovanou trasu a tak jsem po polní cestě rychle dojel do vsi.

Cestou zpět volím přes Kumberk po silničce, poté po zelené pod zbytky zříceniny Komberku a do kopce do Dolního Vlkýše. Po (zbytečně) vyasfaltované cestě stoupám na nevýrazný vrcholek Stráž a sjíždím do Chotíkova. Začíná poprchávat, ale naštěstí to není intenzivní. V Chotíkově, abych jel více přírodou, jedu kolem ČOV a stoupám lesem nad hřbitovem. Ke studánce Čumperce mířím po neznačené cestě nad (asi) Radčickým potokem. Od studánky zám to extrémní stoupání k Sylvánskému vrchu. Zatím pořád lze projíždět celkem bez problému staveništěm, aspoň mimo pracovní dobu. Ze Sylvánského vrchu sjíždím do Vinic a pak objíždím Sylván, protože mám rád pěšinu za posledními domky nad Zámečkem. Vyjíždím nad zoologickou zahradou a k Lochotínskému parku mě tak čeká sjezd a pak už jen přes Karlovarskou a Lidickou do Záhorska.

Celkem 38 km s překvapivým převýšením cca. 650 m! V lese nad Čemíny jsem se zasekl, takže průměrná rychlost jen 19,8 km/h, ale jinak hezký výlet.

 

 

 

PR Petrovka - Strženka

Bärenstein (Krušné hory)

18. 4. 2022

62 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Lesní cesty

 

Abertamy - Hřebečná - Ryžovna - Myslivny - Boží Dar - trojmezný kámen - po CT 3000 Loučná - po CT 3002 Česká Hamry - Vejprty - Bärenstein - Berg Bärenstein - Kretscham Bahnhof - po Flößzechenweg Oberwiesenthal - po Alte Poststraße celnice - Boží Dar - Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy

 

Na Velikonoční pondělí jsem klasicky neměl dost času, odpoledne jsem jel do Plzně, neplánoval jsme tedy nic významného a po včerejší zkušenosti se sněhem jsem se ještě více soustředil na to, abych jel po velkých cestách. Vynechal jsem tedy cestu kolem Mrtvého rybníku a do Božího Daru jsem se přesunul přes Hřebečnou, proti silnému větru přes kopec na Ryžovnu, po silnici ještě na Myslivny, poté podél lesa k CT 23. Po cyklotrase jsem dojel až do Božího Daru, je tu dost lidí, ale až od bývalého Nového mlýna. Mezitím jsem opět projížděl úseky po sněhu. Nejelo se ale jinak špatně.

Stoupat na Neklid se mi moc nechce, ale zpět přes Fichtelberg nepojedu a abych nejel stejnou cestou, nakonec si raději vystoupám po silnici k větrným elektrárnám a pak se hlubokým sněhem bořím k trojmeznému kamenu. Tady je ještě poctivý půlmetr sněhu-na drnech a trávě, takže se jede opravdu špatně. Trochu lepší je to až v prudkém sjezdu, tam to není aspoň tolik náročné, ale rozhodně si člověk neodpočné, pořád v maximálním střehu, napjatý, úzkostlivě svírající řidítka a snažící se udržet směr, rovnováhu a rychlost. Je to boj... Ale je to vlastně zábavné, tohle se jen tak nezažije. Už se těším na odbočku na CT 3000, kde by buď nemusel být sníh nebo by aspoň mohl být urolbovaný. B je správně, jedná se o východní stranu a sněhu je tu habaděj. Docela to z kopce jede, ale stačí špatně nakloněný podklad a hned mířím někam do lesa, také se v té rychlosti bojím, aby se mi neprobořilo přední kolo třeba po náboj...to by byl let! O tom, jak dlouho bych brzdil do zastavení ani nemluvím. V prudších pasážích, v zatáčce a na ledu hodně bojuju, abych neslezl z kola😓 Nakonec jsem to sjel, ale byly to nervy. Poněkud jiný zážitek z dlouhého prudkého sjezdu do Loučné, než jsem čekal, rozhodně ale ne méně intenzivní.

Z Loučné se vydávám po nefrekventované silnici dalších v podstatě 10 km z kopce údolím Polavy. No, i když s Českých Hamrů už jezdí aut víc. A pořád fouká pekelný protivítr, už se těším na cestu zpět, to pojedu zadarmo. Ve Vejprtech přejedu řeku do Německa, posilním se před stoupáním a pak se vydávám prudce vzhůru městečkem Bärenstein na vrchol Bärenstein. Naposledy jsem tu byl zřejmě před 6 lety při Stonemanu. Docela to stoupání bolí a to dnes pojedu o 100 km méně než tehdy. Nahoře je parkoviště a hotel, tlačí mě trochu čas a nechci vystydnout, takže zas brzy sjíždím a snažím se trefit jakousi modrou trasu nad přehradou Cranzahl k Neudorfu. Nevím, to německé značení se mi nikdy nedostalo pod kůži. Za těch 6 km k železniční stanici v Kretschamu jsem koukal na mapu několikrát, abych trefil. Modré značení vede na rozcestí pěti cest do čtyř směrů... Tady jsem to ještě celkem trefil, ale z Kretschamu jsem se chtěl vydat podél trati do Vierenstraße a pak údolím Weiße Sehma do Oberwiesenthal. Ale je to těžké, když dvě mapy ukazují něco jiného než je značení v terénu, takže jsem se opět vydal někam jinam - nevědomky po Flößzechenweg. Nechtěl jsme po ni hlavně kvůli tomu, že jsem měl obavy, že tam bude hodně sněhu. To se naštěstí nepotvrdilo, ale stejně bych raději jel původní trasou.

 

V prudkém a dlouhém stoupání lesem k Waldecku jsem taky měl jet pořád za nosem po největší cestě, ale stalo se opět, že jsem co kilometr koukal do offline mapy a nedokázal jsem ani určit, kde jsem, protože to zkrátka vůbec neodpovídá😔 No trefil jsem to, byla to hezká cesta, ale to značení je zkrátka k vzteku a je spíš dezorientační. Ve Waldecku vyjíždím z lesa a vydávám se pod skokanské můstky. Odstrašující případ, jak zde vypadá architektura - nevkusné hotely. Kéž by takhle nedopadla česká Loučná o 40 let později (právě nyní se usilovně pracuje na její přeměně na sídliště). Přes sjezdovky "vrstevnicově" vede pěšina, po sněhu tak ušetřím trochu stoupání. V serpentině u hotelu Ahorn přejíždím silnici a stoupám k celnici po Alte Poststraße. Postupně to dost utahuje, nahoře je navíc opět závěj sněhu. Poté sjíždím po žluté do centra Božího Daru a po CT 23 k Myslivnám konečně cítím ten vítr v zádech. Jak na Ryžovnu, tak přes sedýlko k maringotce, nemluvě o sjezdu do Hřebečné, to jede samo. Zpět v Abertamech jsem tak opravdu rychle. 

 

Moc hezký výlet. Pořád je studený vítr, ale sluníčko má sílu. Moc hezké Velikonoce zakončené 62 km dlouhým výletem s překvapivým převýšení 1250 m. Stejně jako včera, ale to jsem absolvoval o 10 km delší trasu. Průměrnou rychlost jsem tedy čekal větší, je jen 18,0 km/h. Jestli jsem někde jel 65,2 km/h, to tedy nevím.

 

 

Berg Bärenstein, Krušné hory/Erzgebirge

 

Bublava (Krušné hory)

17. 4. 2022

72 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Sníh, asfaltky, lesní cesty

 

Abertamy - Pernink - po Krušnohorské NS Dračí skála - Chaloupky - po CT 2000 Sejfy, Nové Hamry - Chaloupecké parkoviště - podél Rolavy Přebuz - po CT 2003 Rájecké údolí - Stříbrná - Bublava - U Altánu - po CT 2000 Pod Zadním Ostružníkem, Pod Vysokým vrchem, Rolava - po CT 23 Sauersack, Jelení - Nové Hamry - Horní Blatná - po žluté Pernink - Abertamy

Na Velikonoční neděli jsem si naplánoval výlet z Abertam na Bublavu. Sníh ještě nějaký je, ale pojedu po větších cestách, tak by to snad nemuselo být tak zlé. Při jarním tání je hodně vody, tak se opravdu zuby nehty přemlouvám, abych nevjel někam na lesní pěšinu, kam mě to táhne. Do Perninku tedy jedu podél silnice po asfaltové stezce. Už zde jsou ale úseky ledu. Z Perninku ale prostě po silnici stoupat nebudu, vydávám se po červené do táhlého stoupání k Dračí skále. Zkratkou lesem po červené to na kole nejde, o kousek dál po Krušnohorské NS je to lepší. Dalo se dojet až k Dračí skále😊

Cestou k silnici do Nejdku klesám, na lesní cestě je hodně vody, s tím jsem počítal. Po silnici jedu jen kousek, k Chaloupkám, kde odbočuji na CT 2000/Sejfskou cestu a čeká mě téměř nekonečný sjezd - až na pár krátkých výjimek 7,3 km. Podél klesající trati na úpatí Tisovského vrchu se jede báječně, je tu hrubý starý asfalt nebo štěrk, místy naplavená zem, ale bez námahy to velmi rychle odsýpá. Z lesa vyjíždím u nádraží v Nových Hamrech, kde začínám stoupat proti proudu Rolavy po silnici směrem na Jelení. Nezdá se to, ale nechá se to šlapat. Cestu nicméně ukrátí pohledy do krásného údolí horské říčky. Na Chaloupeckém parkovišti, asi 3 km za Hamry, odbočuji vlevo a už v zatáčce vidím regulérní běžkovou trať. Trochu jsem se zalekl, ale pokračoval jsem, že to vyzkouším. Téměř souvislá vrstva tvrdého sněhu a ledu pokračuje téměř tři kilometry. Nejede se ale špatně, utažené od rolby a zmrzlé po nočním mrazu, se to vlastně ani neboří. Energii navíc to ale vezme. Rolavské údolí, jedno z nejhezčích v Krušných horách, pokračuje mezi lukami a pastvinami a přes skoro rozpadlý mostek ještě další kilometry. Na slunci to o poznání víc hřeje a tak nevadí, že ledově fouká.

Dojedu ještě na kraj Přebuzi a odbočuji doprava, na západ po CT 2003. Nečekal jsem, že nejhorší úsek dne mě čeká právě tady, nebyl jsem daleko od toho to vzdát a objet někudy jinudy, ale nebylo moc kudy. Šlo sice jen asi o 2,5 km, ale zde nevede žádná skimagistrála, takže sníh nebyl utažený, bylo ho průměrně tak půl metru, zaboření 20-30 cm mě tak čekalo asi každé tři šlápnutí. Vlastně moc nechápu, že jsem udržel průměrnou rychlost kolem 19 km/h za celý výlet, protože tady jsem se trápil opravdu dlouho. Naštěstí mě vysvobodilo rozcestí Pod Špičákem, které je stočené víc na slunce, je méně v lese a tak se objevila normální zem. Brutální sjezd do Rájeckého údolí jsem si ale kvůli nevyzpytatelným ledovým plotnám a popadaným větvím naplno bezpečně užít nemohl.

Síly jsem ale nabral. I když klesám i nadále, na kraj Stříbrné, už je to mírnějsí a fouká proti mě, takže to není zadarmo. na rozcestí Nancy odbočuji vpravo a stoupám dlouhou serpentinou na Bublavu. Nahoře na rozcestí se vydávám vpravo, Olověný vrch dnes vypouštím, bůh ví, co mě čeká cestou zpátky. V kopci k altánu je úplně letní počasí, slunce hřeje, nefouká, taky se tu sluní spousta lidí😊 Také chvíli rozjímám a při tom se rozhoduji, že zkusím pokračovat po skimagistrále (CT 2000) nahoru, abych neztratil výšku. Když se mi začátek bude zamlouvat, dojedu pěknou trasou až na Rolavu. A jak to dopadlo? První kilometr pohoda, sníh jen tak pro radost, proti mě jel jeden člověk na gravelu, tak si řikam, že dobrý... No a zbytek byl v podstatě celý na sněhu. V místech ve stínu to bylo ještě dobré, ale vždy v prudším výšvihu byl sníh nejvíc rozbředlý, protože na něj zrovna ze západu svítilo. Chvílemi už jsem toho měl opravdu dost. a na rozcestí Pod zadním Ostružníkem už jsem se radoval, že končí sníh, když tu najednou jsem zjistil, že musím odbočit prudce vpravo a pokračovat do výšin přes 900 m n. m. a tím pádem zpět do závějí. Tady by šlo ještě celkem slušně běžkovat. 

Zvolna začínám klesat k silnici Pod Vysokým vrchem, tady už je spíše jen tající led s jehličím. Zrádná kombinace, kdy člověk neví, kdy mu to ustřelí. Ale přežil jsem bez pádu. K rolavskému pomníku jsem se vykašlal na červenou turistickou, ačkoliv bych ji jinak upřednostnil. Dnes opravdu raději po zpevněných cestách. Stoupám k Sauersacku a protože je pozdní odpoledne, je tu provoz, jak lidé odjíždí. Směrem na Jelení je to průjezdné pro odvážlivce, místy jsou ještě hluboké sněhové koleje. Ale pár dní sluníčka a bude čisto... K Jelení se jede dobře a protože jsem si dnes už užil asi 15 km sněhu, neodbočuji na Bučinskou cestu, nýbrž podél Černé vody klesám po rozbité silnici zpět k Chaloupeckému parkovišti a do Hamrů. Zde v údolí je proklatá zima, leží tu ještě sníh a táhne od vody. Tak trochu se tedy těším do stoupání k Horní Blatné, až se zahřeju. Krásná nová silnička bez provozu se táhne nepříjemným stoupáním podél božího Bílého potoka asi 5 km. Klikatí se to a je to dlouhé, naštěstí jsem ale chytil rytmus a tempo a tak mi to uteklo. Před Horní Blatnou je ještě slušný sjezd a pak už následuje houpavá cesta po žluté turistické do Perninku.

Poslední tři kilometry vedou převážně do kopce do Abertam, opět po asfaltce podél silnice, po celodenním jasném počasí už s výrazně menšími úseky ledu. Hodně náročný výlet, nejn kvůli 1200 nastoupaným metrům, ale hlavně z pětiny s prokluzujícím kolem na sněhu. Ale bylo krásně a lidí relativně málo.

Rolava u Přebuzi

Přebuz

Dračí skála

Bublava, U Altánu