pondělí 28. prosince 2015

Ejpovické jezírko, Klabava

26. 12. 2015
42 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Škoda park-Čechurov-Koterov-Stradiště-po žluté Na Pohodnici, Ejpovice, Ejpovické jezírko-Ostrý kámen-Smědčice-Chrást-Dolanský most-po zelené Bukovec-po CT 2151 Doubravka-Lobzy-Slovany-Bory


Už je to docela trapný ty letní teploty v samém prostředku zimy, ale co se dá dělat, stále je tu kolo:) Ani teplého oblečení netřeba, když svítí slunce... V půl třetí mě čeká beachvolejbal a tak jen krátká projížďka u Plzně:

Nejprve sjíždím ke Škoda parku, vyhoupnu se pod Homolkou do Čechurova a pokračuji přes Koterov směrem na Plzenec. Těsně před dálnicí se vydávám do prudkého kopce s větrem i sluncem v zádech po údržbářské cestě. Tady končí veškerá sranda, v jedné vrstvě dlouhého rukávu funím vedrem. Příjemný chladný větřík mě čeká až o dobrých 100 m výškových dál. U obalovny přejíždím přes dálnici, ale pokračuji dál podél ní, dokud se nenapojím na žlutou turistickou trasu, která mě protáhne pěkným terénem lesem přes Phodnici nad Kyšice, odkud se sjíždí přes Ejpovice až k vodní nádrži.

Obdivuji Ejpovické útesy i ústí Klabavy do jezírka (foto) a stoupám směrem ke vsi Klabava. Ze žluté odbočuji zhruba v půlce kopce a zkracuju si tak cestu k Ostrému kamenu u Kokotských rybníků. Cesta je kupodivu poměrně dobře sjízdná, ač značně stoupá. CT 2159 jen křižuji. Od ní vede velmi pěkná, převážně asfaltová cesta bez aut až k silnici Litohlavy-Smědčice. Profilem je však poměrně náročná, zvlášť pak, když si ještě pár metrů zajedete k samotnému Ostrému čertovu kameni (474 m. n. m.).

Cestou je možné se stavět jedště u Kokotské studánky nebo si jednou ze dvou cest zkrátit výlet a sjet do Nové Hutě. Já dojel až k silnici a sjížděl...no vlastně až před Chrást. Rychle jsem jím projel a pokračoval k Dolanskému mostu. Zrady netuše jsem se vydal velkou (zdánlivě rychlejší) cestou k Bukovci. Takže jsem se kroutil lesem, až jsem skončil v houští mezí ostružiním. Probojoval jsem se k ostrohu asi 70 m nad řekou, odkud jsem naštěstí viděl osvědčený skvělý trail po zelené. Zybtek cesty už jsem tedy neexperimentoval a dojel v tempu a mezi četnými výletníky přes Bukovec na Doubravku po CT 2151. Doubravku jsme projel rychlostí světla, jen tak mimochodem jsem si střihnul 6 setů beache v nové nafukovací hale v Lobzích, a kolem Úslavy, Cástkovkou a přes Doudleveckou lávku jsem se vrátil na Bory.

42 km za dvě hodinky, to by šlo. Dny jsou krátké, takže není čas na nějaké toulání. Výhodou je, že bez listí je vidět lecos, co se běžně celý rok schovává.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Brutální peřej Klabavy u Ejpovického jezírka
Klabava


úterý 22. prosince 2015

Chlumčany

22. 12. 2015
43 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Borský park-Výsluní-po NS Údolím Radbuzy Valcha-Lhota-Nová Ves-letiště Líně-Vodní Újezd-Vstiš-Chlumčany-Šavlice-Horní Lukavice-Hradčany-Vysoká-Robčice-Útušice-Radobyčice-Plzeň


Letošní zatim asi osmiměsíční léto stále nekončí a tak jsem ve dvanáctistupňovém teple vyjel na kolo na jižní Plzeňsko. Nakonec se mým nejvzdálenějším cílem stala kaolinka Chlumčany. Před tím jsem se však vydal přes Borský park na Výsluní přes Slunečnou lávku. Přes Tyršův sad po NS Údolím Radbuzy jsem dojel mezi Valchu a Litice. Pár metrů po silnici na Litice a hned mezi chatky k Radbuze. Po levém břehu se za chvilku dojede do Lhoty. Ze Lhoty táhlým stoupáním po silnici proti větru jsem pokračoval do Nové Vsi.

Proniknul jsem do areálu letiště a projel jím až na druhou stranu, odkud jsem jel lesem do Vodního Újezdu. Jel jsem tudy nedavno a cesta mě docela baví, ve Vodním Újezdu je lávka přes Radbuzu jen kousek vpravo od ústí cesty od letiště. A na dohled už je Vstiš. Celou jsem ji projel, až na křížovatce na konci jsem se rozhodl pro pravou odbočku-špatně. Lépe jet levou a rovnou bych mířil na Chlumčany. Takhle jsem mířil více na Černotín a zkratka polní cestou nevyšla, cesta končí po necelém kilometru-momentálně v neprostupném bahně. Vracím se zpět na původní plánovanou trasu a o něco prostupnějším bahnem dojíždím ke kaolince. Trošinku, asi 5 cm, kaolinové kaše velice potěší, zvláště ty, co jedou frajersky bez blatníků. Křižuji silnici a pokračuji rovně kolem rybníku Šavlice, kde je to s bahnem jen o málo lepší. Ještě přejet trať, vyjet z lesa a po louce dolu do Horní Lukavice. Dá se jet i po CT 2187, ale vyjde to nastejno.

Koukám, že na pokračování výletu už to moc nebude a tak neztrácím čas ani výšku a jedu polní cestou (čti bahenní lázní) do Hradčan. cesta jednoznačná, bezproblémová, stoupající. Ani za Hradčanami se situace nelepší, cesta stoupá spíš více, až nad 500 m. n. m., a to cestou po lesní těžbě. Sjezd do Robčic je malá zarůstající cesta, takže vlastně mnohem lepší, jen mokrá:) Z Robčic neexperimentuji s nějakým polem jako obvykle a sjíždím do Útušic, načež se vydávám na Plzeň po silnici. Nakonec i z Radobyčic po frekventované silnici k Tyršovu mostu. Je čtvrt na pět a to znamená západ slunce, takže to máme akorát.

Výsledkem je 43,4 km průměrnou rychlostí 20 km/h a 5 kg bahna. Už aby byl ten sníh no...

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Západ od Hradčan


středa 2. prosince 2015

Radčická skluzavka, Čertova kazatelna

16. 11. 2015
29 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká

Bory-Na Hvězdě-Kalikovský mlýn-Kilometrovka-zoo-Čertova kazatelna-Radčice-Radčická skluzavka-Malesice-Křimice-Nová Hospoda-České údolí-Borský park


Poslední letošní příležitost zasednout za řidítka? Uvidíme, kam to tedy bude...? Páč mam takový štěstí na vodopády, zkusim přímo proslulou Radčickou skluzavku, kousek za věhlasnou studánkou Čumperkou:D Z Bor jedu opět přes Hvězdu, kolem Techmanie a autobusového nádraží ke Kelikovskému mlýnu a k zoo. Chtěl jsem si příliš krátit cestu a zabloudil jsem v polích, takže doporučuju až druhou odbočku na Kilometrovce doleva. ta je nábližkou k zoo.

Odbočuji do kopce k Zámečku, je na listopad extrémní teplo, takže kraťasy jsou akorát. Krátký výšvih a už se vezu po krásném singlu nad pískovcovými útvary (Čertova kazatelna) do Radčic. K Čumperce to znam, ale dál se cestičky značně tříští a je to asi tak 20:20:20:20:20 než "pade na pade". Správný směr je po té největší, ulicí V Břízkách. U nádrže pak rovně do kopce a pak už podél potůčku. Až ke konci lesa se nachází splávek, po několika dnech deště v něm i teče voda:) Bingo, akorát jsem ho asi půl hodiny hledal. A pak bloudil po cestě, která nikam nevede. Udělal jsem si kolečko polomem a pak jel asi kilometr po rozmoklém poli, až ke žluté, kde jsem se vydal zpět na Malesice. Vzal jsem to v lese přes kopec Kyjov a nějakou brutální strání jsem sjel ke zřícenině, což jsem ani nechtěl. Do Malesic už je to kousíček po turistické.

Dobrodružství však pokračuje, cesta údajně vede i po levém břehu Mže. Hm, asi tak 100m, pak už je to klasika polem (zelí a tak) Takže docela rád vyjíždim na silnici v Křimicích, stoupám a po CT 2151 mířím přes Novou Hospodu až k Borské přehradě. Opět se vydávám po žluté, to už zpět na Bory. Chci konečně zdolat pískovcové schody, minule jsem tu potkal někoho, kdo si je povodil nahoru jako nic. Nechápu, ale mně neni souzeno. Do Borského parku se pak trochu stoupá po hezké cestě.

Tak 29 km, ale jen 17,28 km/h, to vlivem věčného hledání neskutečné skluzavky. Pěkný výlet na krátké vyvětrání, od skluzavky je lepší se však vrátit zpět na nějakou cestu.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Skalní útvar Kozí pec

Radčická skluzavka
Radčická skluzavka

Radčická skluzavka

pondělí 30. listopadu 2015

Strašice (skoro Jordán:D), Rokycany

14. 11. 2015
81 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-Tyršův most-Vokounova lávka-Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Podhájí-ul. Pod Valíkem-Černý les-Losiná-PP Andrejšky-Starý Plzenec-Sedlec-PP Sedlecká rokle-Tymákov-Němčičky-Kamenný Újezd-po CT 3 Nová Huť, Dobřív-Strašice-po CT 3 Dobřív-po CT 2157 Hůrecká cesta, Polesí Žďár-po červené Rokycany-po CT 3 Kyšice-Červený Hrádek-Újezd-Doubravka-U Prazdroje-U Ježíška-zimní stadion-Bory


Dostupné cíle kolem Plzně mi poněkud ubývají, rozhodl jsem se zkusit Jordán, bunkr/pevnost u Strašic v Brdech. Vyjel jsem přes Tyršův most po NS Údolím Úhlavy a hned na konci Vokounovy lávky jsem se vydal pěšinkou vpravo proti proudu řeky do Hradiště, ušetřim si kopec, ale jedu terénem. Za Hradištěm, opět po NS, přes Lamovu lávku po polní cestě do Radobyčic a Podhájí. Tam cestou nahoru ulicí Pod Valíkem se blížím k dálnici, přejíždím ji po silnici a uhýbám na menší asfaltku přes Černý les. Na silnici odbočuji vlevo do Losiné. Pokračuji k nové zástavbě, kolem chatové osady a dá se říct že po vrstevnici objíždím Radyni kolem Andrejšek do Plzence. Po NS Staroplzeneckem sjíždím do Sedlce.

Sedleckou roklí se vydávám směrem k Tymákovu na kraji lesa Sutice volím cestu vpravo přímo kolmo proti vrstevnicím-nic moc. Cesta se postupně zlepšuje a nakonec vyjíždím na kraji vesnice. Projíždím ji směrem na Čílinu a pokračuji přes táhlý kopec do Němčiček. Kousek doleva po silnici na Rokycany, ale hned první odbočka směrem na skládku se vydávám doprava. Pobavila mě cedulka "Evropsky významná přírodní lokalita" doslova pár metrů od hory odpadu. Přesně tudy se jede rozbahněnou nepoužívanou cestou pod Kotel. Jak se překřižoje modrá, je to už dobré. A za chvíli už jsem na silnici,pokračuji do Kamenného Újezdu. Tam nasadim tempo po CT 3 a valím po dobře značené cyklotrase přes Novou Huť do Dobřívi. Nějak se mi krátí čas, posílam to po dlooouhé rovné silnici do Strašic a doufám, že tam zjistím, kudy že se dostanu na 6 km východně vzdálený Jordán. Mapa neexistuje žádná, místní nevědí, začíná se šeřit, je asi 5°C, prudce fouká vítr a předpověď o polojasnu jaksi nevyšla. Hmm, tak to abych se vydal nazpět:(

Projel jsem celou ves a z kopce se vracím k CT 3, abych se cestou do kopce konečně zahřál. Tento úsek cesty je velice malebný i za sychravého podzimu a končí pěkným brodem u Huťského rybníka v Dobřívi. Projíždím kolem vodního hamru a pokračuji do kopce po silnici po CT 2157 opět až nad 500 m. n. m. na Hůreckou cestu. Tam sjíždím doleva na lesní cestu. Pěkně se sjíždí asi kilometr, pak kopeček na zahřátí pod Hradeckou horou a už už se (nepřímo) míří na Rokycany-podél lesa a následně po červené v mém případě. Cesta tu je hodně kamenitá.

Projel jsem do centra, obdivoval náměstíčko U Spilky a Masarykovo náměstí a zas se vydal dál po CT 3 k Ejpovickému jezírku. Dostat se do Kyšic je momentálně mírně problematické, neb se staví nový železníční koridor i cesta k místním chatám. Polem bahna jsem se prokousal nahoru, projíždím Kyšice a stále po CT 3 přes vršek jedu do Hrádku. Posilnici se mi nechce, tak volím pěšinu podél Hrádeckého potoka. Pak mi tedy nezbývá, než zas stoupat k Hrádecké. Z Doubravky jedu kolem Rapidu k Prazdroji. Na Bory mi pak obvykle nejvíc vyhovuje jet po Šumavské, kolem Ježíška a přes papírenskou lávku k zimnímu stadionu. Průjezdem za nemocnicí je pak člověk hned na Borech.

Celou cestu zpět studený protivítr a tak trochu tma, ale 81 km příjemně potěší, Jordán si necham na příští sezonu, až bude delší den:) 18 km/h není zrovna nejvyšší průměrná rychlost, ale 1200 nastoupaných metrů není zlé skóre.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kousek pod Bábovkou

Rokycany

Rokycany, Masarykovo náměstí

úterý 10. listopadu 2015

PP Manětínská

8. 11. 2015
64 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Bory-CAN Plzeň-po CT 37 Křimice-po NS Údolím Mže Malesice-Stráž-spalovna Chotíkov-po červené Kůští, Čemíny-Smolný vrch-Všeruby-po CT 2293 Radimovice-kamenný lom Zahrádky-Zlatý mlýn-Hůrky-PP Manětínská-po modré U Františka, Hubenov, Lhotka-Nekmíř-Tatiná-Stýskaly-Příšov-Pod Krkavcem-Košutka-Kilometrovka-Na Hvězdě-Bory


Nepřijde mi úplně v pořádku, že je 18 stupňů, mělo by být spíš pomalu na lyže, ale dobře, není nutné truchlit, jedem na kolo. Vybral jsem Zlatý mlýn, jak poetické.

Chtěl jsem se dostat do Všerub ne úplně klasickou cestou, nicméně přes Plzeň není někonečno možností, z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie jsem dojel k autobusovému nádraží a dále do polí ulicí Nade Mží. Lepší varianta je spíš přímo po CT 37... Po té jedu proti větru mezi spoustou vycházkářů do Křimic. Dále každým metrem rapidně klesají výletující davy, za což jsem rád. Do Malesic je to kousek podél řeky, poté se vydávám "cestou" podél úvozu z Vlkýšské ulice. Mnohem lepší variantou (pokud někdo nechce jet přes kilometr polem) je dojet kousek blíže k Vlkýši, kde vede na mapě stejně značená, ale ve skutečnosti skutečně reálná cesta. Tak jako tak se dostanete na pomyslný vrcholek Stráž a sjíždíte ke vskutku nenápadné stavbě spalovny Chotíkov.

Dostavěno není, mnohem lepší je křižovat přilehlé lesy, například po červené do Kůští a dál do Čemín přes kopec. Po modré do Všerub už jsem jel kolikrát, nyní jsem vyrazil po silnici do kopce a v první zatáčce za vsí se vydal mírně vlevo. Cesta se tam hodně rozděluje, nevím, kterou je nejlepší zvolit, nicméně spíše tu lesní, ostatní končí na poli. Směr se mi moc nezdál, cesta se velmi horšila a část byla velmi bídná, ale projet se dalo a nakonec jsem se vyloupnul na Smolném vrchu a pokračoval po pěkné cestě na křižovatku, odkud se za chvilku sjede do Všerub. Pokračuji přes Radimovice po CT 2293, stoupám až na Březový vrch, kde odbočuji a sjíždím z cyklostezky směrem na kamenolom. Trochu nejistě jsem ho projel a hned za branou na druhé straně jsem prudce odbočil vlevo, ke ZLatému mlýnu. Je u malebného rybníčku, bohužel však už byl tou dobou ve stínu.

Do Hůrek se dostávám raz dva více méně po rovině, křižuji silnici a podél rybníčku vjíždím do PP Manětínská a blížím se k PR Hůrky nikoliv po cyklotrase, ale cestou za rybníčkem vpravo. Na první lesní křižovatce po spíše horší cestě pokračuji ve směru, stoupám a zanedlouho se dostávám k modré turistické značce, ta mě dovede přes nejvyšší bod výletu (607 m. n. m.) do Hubenova a sjezdem do Lhotky. Odtud je to jen kousek do Nekmíře. Až za Nekmíří se začíná stoupat, poměrně znatelně, zato po pěkném asfaltu. Z Tatiné po asfaltce z první republiky jsem se dostal do Stýskal. Po o něco kvalitnější polňačce pak do Příšova. Jednou z mnoha cestiček jsem projel pod Krkavec. Pro kolo je lepší vydat se za rozcestím od modré mírně vlevo, jede se tam líp a cesta vyústí nad Štuperkem, odkud už se zas jede klasika na Košutku (CT 2151), Kotíkovskou k Lochotínskému parku, kilometrovkou ke Kalikovskému mlýnu a zpět na Bory kolem Techmanie a opět přes Hvězdu.

Velmi teplý den se mi odměnil krásným výletem o 64 km s průměrnou rychlostí 19,35 km/h. Zkuste, neprohloupíte, pokud pojedete z Malesic po cestě, terén není obzvlášť těžký:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Nenápadná to stavba Chotíkov

Spalovna Chotíkov

pondělí 2. listopadu 2015

Quicktrip Sedlecká rokle

25. 10. 2015
40 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká

Božkov-Božkovský hřbitov-Švábiny-po zelené Pohodnice-po žluté Merfánka-U Stradiště-PP Sutice-PP Sedlecká rokle-(Lhůtský vodopád)-Lhůta-Mokrouše-Pod Čílinou-Pohodnice-po zelené Švábiny-Božkov-Vyšehrad-nám. Milady Horákové-Bory


Tma je už tak brzo, že se člověk sotva stihne probudit za světla:D Takže jen rychlý pohled do mapy, Lhůtský vodopád, tak jedem...

Když už mi nečeká žádná dálka, zkusim nějakou zapomenutou cestičku. Z Bor vyrážím Samaritskou ulicí, samozřejmě jede vlak. Vyhoupnul jsem se na Homolku a po rozkopané Slovanské pokračuji na Světovar a přes Úslavu do Božkova. V Božkově ulicí Ve Višňovce, tam se jede nejpříměji a bez zbytečného stoupání. A hned na konci ulice vjíždím do lesa. Podél Božkovského potoka to nejde moc daleko, tak stoupám ke hřbitovu. Za ním je třeba dojet na silnici a po ní až téměř k přivaděči na zelenou. Ta postupně utahuje a před Zátiším docela dost stoupá. Stále však po pěkné cestě. To až kolem Pohodnice se jede přes kořeny.

Dále doporučuji jet po žluté, ne jako já experimentovat a jet po neznačených cestách, co se ztrácejí do neznáma. Co naplat, že v mapě jsou vyznačené, skutečnost potvrzuje opak. Po žluté jsem nakonec dojel na Merfánku a ještě kus stoupal, k prvnímu rozcestí, kde se dá jet slušnou cestou vlevo. Ani tady mapa moc neporadí, ale pokud se člověk nechá svést po největší cestě, neudělá chybu, pěkně z kopce obkrouží vrchol Stradiště, mine hájenku a vyloupne se kousek před Tymákovem. Doleva kousek po silnici, po hrázi rybníčku a nejzřetelnější cesta pokračuje podél potoka na úpatí kopce. No užívají ji koně, sem tam asi traktor a motorkáři, podle toho taky vypadá. Kolem PP Sutice, kde se na endurech někdo bezohledně prohání kudy se mu zachce, mířím k Sedlecké rokli.

Jel jsem tam nedavno a vše bylo jinak, páč se tam stavěla nějaká propust či co. Takže místo příjemného brodu jsem nalezl metry nechutného hlubokého bahna. To už mi ale zbývají jen metry do dlouhého stoupání podél Lhůtského potoka. Co se týče vodopádů, není mi přáno. Tentokrát byla sice voda, dokonce jsem došel k potoku, ale asi o pár metrů jsem minul přesnou pozici. Tak jestli vodopád existuje musim tam znovu. V lese už byla skoro tma, ačkoliv bylo před čtvrtou. To mě společně s nízkou teplotou žene vpřed do stometrového převýšení do Lhůty, kde na mě vykoukne LOS! Ukázalo se, že jen proutěný, ale dobrá podoba:)

Lhůtou projíždím rovně, zkratkou na Mokrouše. Cesta je to pěkná, v další vsi jsem hned. Tam odbočuji doprava k rybníčku, u kterého se vydávám na severozápad k lesu pod Čílinou. U hřbitova vyjíždím na silnici, jedu k dálničnímu sjezdu a pokračuji na Plzeň po zelené. No a jelikož jsem na Pohodnici už dnes byl, volím cestu přímo podél přivaděče. Překonal jsem silnici do Kyšic a dal se první cestou vlevo do lesa. Ta se ukázala být ještě horší než cesta vpravo. Než se dostala k zelené, skoro se ztratila, takže tady si člověk nevybere. Po zelené jsem dojel až na Švábiny, pak dlouhým sjezdem až k Úslavě v Božkově, ke střelnici, přes lávku a na Sušickou ulici. Přes Slovany, přes Miladu, jsem se přehoupnul do dalšího údolí a už skoro za tmy před pátou dorazil na Bory.

S výletem spokojenost, jen by to chtělo už najít nějaký ten vodopád. Průměrná rychlost 17,5 km/h a celkem 40 km, nicméně 900 m převýšení v poměrně náročném terénu, takže nic pro bábovky;)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Los hledí na Radyni


úterý 20. října 2015

NPR Chejlava, Buková hora, Blovice

11. 10. 2015
76 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Tyršův most-po žl. Olympia-PP Andrejšky-Starý Plzenec-Nezbavětice-Chválenice-Nezvěstice-Žákava-Kamensko-Blovice-po CT 31 Ždírec-po modré Chejlava-po zelené Buková hora-Chocenice-po CT 2145 Bzí-po žluté Chocenický Újezd-Únětice-po CT 2143 Střížovice-po CT 2125 Chouzovy-po modré Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-Městský les-Černice-Radobyčice-Hradiště-Škoda park-Bory


Cyklistická sezóna se už docela krátí, počasí není tak extrémně teplé jako loni, tak kam se ještě vydáme? Zkusíme Bukovou horu za Blovicemi.

Vyjíždím tedy přes Tyršův most po žluté k Vokounově lávce a do Černic až k Olmypii. Za podjezdem pod dálnicí žlutá odbočuje doprava. Já volím menší cestu mírně vlevo od žluté a směřuji na Plzenec, po půl kilometru křižuji bývalou silnici do Plzence a prudce doprava podél lesa pokračuji směrem k Radyni. Druhou lesní cestou vlevo se dá dojet až k Andrejškám, které se tyčí v krásném podzimním slunci:)

Po cestě pak dojíždím přímo k hornímu konci Plzence a pokračuji po silnici až ke křižovatce do Štáhlav. Tam pokračuji rovně pěknou cestou do Nezbavětic. Stále za nosem přes další silnici a už sjíždím do vsi. Po CT 2128 se dostávám do Chválenic a po silnici do Nezvěstic. Do Žákavy si cestu zkracuji pěšinou a po lávce přes Úslavu, zbytek dojedu po CT 31. Ze Silnice na Štítov na konci Žákavy odbočuji po cestě kolem bioplynové stanice na Kamensko. Cesta je až překvapivě pěkná. A hned se potvrdilo moje podezření, na kraji lesa cesta víceméně končí, tak se prodíram dál, naštěstí se dá pokračovat. Dál je to trochu loterie, klikatými cestičkami se však postupně do Kamenska skutečně dá dostat. Pak je třeba se držet mírně vlevo a chatovou osadou houpavým terénem chatovou oblastí jsem za chvilku v Blovicích. Odtud jsem zamířil do Ždírce a do Mytě po CT 31.

Tam začíná náročná část, vjíždím na modrou prudce do kopce po mokrém kořenitém terénu. Nějakých 100 výškových metrů, pak se krátce sjíždí a už jsem pod táhlým stoupáním po asfaltce po zelené k Bukové hoře. Několikrát jsem doufal, že kopec už končí, ale někončil, opravdu se stoupá do 650 m. n. m. Minul jsem NPR Chejlava, vzánou to bučinu a na druhé straně kopce začal sjíždět po zelené. Před Velkou skalou jsem odbočil na Chocenice. Klesá se dost, takže jsem tam za pár minut. Ale kam se pokračuje? Do kopce na druhé straně údolí po CT 2145 k Bzí. Jak se natrefí na žlutou, vydávám se po ní směrem na Suš a do Chocenického Újezdu, poslední úsek cesty má vést remízkem u pole, kde samozřejmě neni žádná cesta, takže utrpení... Po žluté přes brod jsem ještě objel Podhrázský rybník a chtěl se vydat do Únětic polní cestou. Ta už tedy neexistuje, takže nakonec po CT 2143. Té se držím i dál, přes Hadovku do Střížovic.

Vypadalo to, že tenhle úsek bude rychovka, ves každé dva kilometry, zvlěná krajina-prdlajs, nahoru dolu, horší a špatné cesty, aspoň že značení je dobré:) Na rozcest V Babších už jsem to jednou zkoušel polem a dopadlo to bídně, jedu tedy přes Chouzovy a stoupám poctivě po modré. Polem a lesem spíše horší cestou se vydávám pod Nebílovský Borek, kde přesedlávám na červenou. Do Losiné si to nejde a nejde zkrátit, zkoušel jsem to, dojel jsem k nějakému odkališti v lesích a vracel se zpět k silnici a obloukem zpět dolu do Losiné.

Do Plzně jsem se tentokrát pokračoval po červené k bambousku a podél lesa k chatové oblasti. Lesem po cestě plné suti přijíždím k Městskému lesu a pod dálnicí projíždím do Černic. Nevolím nejkratší cestu, vydávám se ještě přes Radobyčice a po NS Údolím Úhlavy do Hradiště, Škoda parku a pak už mě čeká poslední kopeček na Bory.

75,5 km, více, než jsem čekal. Tempo jsem udržel velmi dobré (20,56 km/h), přijel jsem zničený. Chejlava je cílem spíše formálním, jakkoliv je to tam pěkné, za delší zastávku to tam asi nestojí, jen si užívat té klidné atmosféry:)

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Andrejšky

Podzimní NPR Chejlava, Buková hora


pátek 9. října 2015

Uhelná sluj Bašta, Břasy

3. 10. 2015
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Plzeň-po NS Údolím Berounky Bolevecký ryb.-Bílá Hora-Čertův mlýn-Druztová-po žluté Dolanský most-po modré Chrást-po červené Smědčice-Sedlecko-po červené Korečnický mlýn-Kříše-Břasy-Bašta-po modré Stupno-Velký vrch-Bušovice-Kokotská studánka-po modré Nová Huť-Dýšina-Červený Hrádek-Švábiny-Rolnické náměstí-Jiráskovo nám.-Bory


Původně jsem vlastně zamířil ke Kříšskému vodopádu, ale dopadlo to trochu jinak. Vyjel jsem přes Plzeň v době konání Pilsner Festu a tak jsem jen sjel k Radbuze a centrem projel kolem hotelu Mariott k Rychtářce. Za stadionem nebylo tolik lidu a tak jsem se celkem v klidu dostal za Plzeň. Dnes poli k Boleváku vede naučná stezka. Projel jsem na Bílou Horu a vyrazil na Druztovou, tentokrát však ne po žluté, ale přímo podél řeky. Cesta se tam špatně hledá, ale existuje-tu k barákům, tu za nimi. Místy je špatná a místy neuvěřitelně prudká. A poslední část od bývalého Čertova mlýnu jsem minul:( Po žluté jsem však dlouho nejel, pouze vlastně pár metrů, než mě dovedla za silnici na Druztovou. Do té jsem se vydal nejkratší lesní cestou. Tedy mimo Malochovu skalku, ale i mimo silnici. Cesta se trochu motá, ale vyjel jsem zhruba podle představ na kraji vsi.

Z Druztové jsem zkusil, jestli neexistuje pěšinka podél řeky k Dolanskému mostu, že bych si ušetřil kopec. Přešel jsem s kolem na zádech asi dva a kajícně se vrátil vyšlápnout ten původní...chce to zvolit dobrou stopu a velmi lehký převod (mít jen dvojpřevodník, tady by chyběl), aby se člověk vyškrábal nahoru v sedle. Už delší dobu jsem pak hledal, kudy může vést turistická ve stráni dolu k mostu...bohužel jsem to našel, to jsem si naběh. Sotva se to dalo sejít, natož sjet, takže místo vychutnání sjezdu jsem se trmácel po kotníky v prachu. Do Chrástu jsem vystoupal po modré, ta je úplně zlatá oproti předchozím úsekům. Ale opět prudce přes kopec a znovu po červené do Smědčic. Pak kousek po silnici do Sedlecka a počtvrté hurá k Berounce u Korečnického mlýna. Od něj se vydávám po zelené směrem na Všenice.

Po 20km prachu jsem vjel do úseku pěti brodů, za kterými následoval opět píseček, takže docela darda na techniku. Hledal jsem odbočku ke Kříšskému vodopádu. To se na několikátý pokus povedlo, ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, vodopád nebyl. Asi proto, že průtok tou dobou byl tak jedna molekula za týden. I tak bych se k němu ale zřejmě vůbec nedostal:(

Pokračoval jsem tedy do Kříší po polní cestě a kousek po silnici od přívozu Nadryby. Z Kříší už je to kousek k bývalé důlní oblasti u Břas. Značení není moc dobré (NS značena zelenou turistickou), tak jsem si trochu objel roklinu, až jsme se konečně dostal ke uhelné sluji, kde je názorná ukázka, odkud se těžilo.

Z Břas je to jen kousek po modré z kopce do Stupna a do Dolního Stupna. V zatáčce na Chrást se však vydávám rovně do kopce přes trať do lesů. Menší objížďkou,protože nevede přímá cesta, jsem se dostal k Velkému vrchu a asi shodou náhod jsem projel kolem sadů až ke křižovatce Bušovice-Střapole-Vitinka s odpočívadlem. Poradil jsem se s mapou a pokračoval do Bušovic. A zpět stoupat na Kokotsko po NS, přímější cesta nevede. Hned na kraji lesa jsem odbočil vpravo a víceméně rovně pokračoval přes silnici a kolem Kokotské studánky až k modré, po které jsem dojel do Nové Huti. Z Dýšiny jsem zjistil, že existuje polní cesta do Červeného Hrádku. To poněkud překazila stavba železničního tunelu, i tak jsem projel aspoň k průmyslové hale a po silnici to byl jen kousek.

Přes Plzeň jsem zvolil cestu pod hřbitovem na Švabiny, kde už mě čekal rudý západ nad Plzní. Svez jsem se podél pole na Rolnické náměstí a přes Slovany, Jiráskovo náměstí a Doudleveckou lávku na Bory.

Technicky velmi náročný výlet, ne však dlouhý. Cestou je možné navštívit i další zajímavosti jako rozhlednu v Břasech nebo zříceninu Věžka, ty už jsem však mnohokrát navštívil a jsou zmíneny v jiných výletech. Nastoupán výškový kilometr, průměrná rychlost ale jen 17,7 km/h.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Černouhelná sluj Bašta, Břasy

Plzeň

středa 7. října 2015

Stříbro

2. 10. 2015
79 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Borská pole-Křimice-po CT 37 Vochov-Myslinka-Doubrava-U Červeného kříže-po žluté Harabaska-Lhota u Stříbra-po CT 37 Sytno, Svinná, Stříbro-po červené Stříbrský vodopád, Vranov, Flaška, Beraní dvůr, Pňovany, Jezná-po CT 37 Plešnice, Bdeněves-Kozolupy-Malesice-po NS Údolím Mže Křimice-Plzeň, CAN-Na Hvězdě-Bory


Dny už jsou zatraceně krátké, takže vyjíždět ve tři odpoledne znamená cestou se moc nezdržovat. Zpočátku nebyl problém, na Borská pole, po Regensburské asfaltovou cyklostezkou do Křimic, po CT 37 do Vochova, to bylo jako nic. Pak už jsem vjel do polí, ale cestu už jsem přecijen jednou projížděl opačným směrem, tak jsem aspoň tušil. Do Myslinky jsem tedy dorazil relativně přímo.

Koukám, že i do Doubravy se nemusí po silnici, ta je ale naprosto minimálně frekventovaná, takže žádný problém. Cesty z Doubravy se za neproblémové označit ale nedají, dvě nejpřímější v mapě zanikly, takže se musí louky objíždět. I tam jsem už jednou jel, tak jsem se orientoval, směr se trefit dá a jednou zkrátka narazíte na žlutou turistickou. Třeba U Červeného kříže. Vyplatí se jí držet, já moc nedával pozor a tak jsem k Harabasce vyzkoušel jinou lesní cestu, ta je poněkdu více terénní:)

Z Harabasky jsem pokračoval po CT 2204, ta pak ale pro mě zbytečně odbočuje do Sulislavi, zatímco přímo rovně vede užitečná pěšinka (nic moc cesta, ale kdo by to objížděl) směrem na Lhotu u Stříbra. Po CT 37 se z ní dojede přes kopec do Sytna a už mimo silnici do Svinné. Ze Svinné jsem se vydal po bývalé CT kolem kopce Evangelista, kde je skutečně mizerná cesta s náročným profilem. Pod Křížovým vrchem se vracím na CT 37 a postupně sjíždím kolem mnoha štol do Stříbra. Značení není ideální, ale nevadí, projel jsem historickou brankou a zamířil do centra Stříbra. Náměstí je nádherně opravené, vévodí mu radnice. Zajel jsem ještě ke kostelu, ale na věž jsem nešel, neměl jsem zámek na kolo:(

Náměstí je od divokého údolíčka odděleno jen klášterem. V tomto parku se nachází i vodopád, k němuž jsem se bohužel nedostal, příště to vyjde! Pokračuji tedy po červené kolem hornického skanzenu podél téměř vyschlé Mže. Slunce se už schovává a začíná být chladno, pokračuji tedy rychle dál, dokud se mi nadobro neztrácí cesta-to se ve mě zase v nepravou chvíli probudil dobrodruh a risknul jsem průjezd do Vranova romanticky přímo podél řeky-no nevyšlo to. Pokračuji tedy po červené, opět po asflatu a rychle se přibližuji k Hracholuskům.

Stále po červené, brutálním terénem do brutálního dlouhého kopce. Odměnou mi není ani vyhlídka, vše je zalesněno. Stejný kopec mi čeká ještě jednou, to už nevěřím, že je kam stoupat. Cesta se hodně klikatí, je dost náročná, ale dobře značená, dojel jsem tedy přes Flašku (500 m. n. m.) do Pňovan a po silničce, zároveň po CT 37 do Jezné, pak Plešnice, už bez červené, a klasikou do Bdeněvsi. Z Kozolup jsem zvolil cestu kolem řeky a přes pole do Malesic, odkud už vede NS Údolím Mže do Křimic. Lukami jsem dojel k autobusovému nádraží a přes Hvězdu už za šera na Bory.

Nerozumím, že GPS ukazuje jen 700 m převýšení, když si jdu zaběhat na 10 km, ukazuje 500, tak to je dost nepoměrné, zvlášť když jsem dnes jel asi 5x od řeky k výšinám. Možná jsem jen ale dlouho nebyl na kole a vracel se proti větru, tak mě to unavilo. Stříbro mě ale nadchlo a vrátím se tam za vodopádem:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Renesanční radnice ve Stříbře

Stříbro z protějšího břehu

Jez na Mži ve Stříbře

Mostní brána z 16. století

Mže u Vranova

 

úterý 6. října 2015

Vršíček u Rokycan, Slunce ve skle

19. 9. 2015
63 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Škoda park-Černice-Koterov-po CT 2151 Švábiny-Holý vrch-po CT 3 Kyšice, Klabava-Nová Huť-po NS Kokotské rybníky Bušovice-Střapole-Velký vrch-Nový Dvůr-Hudlice-po modré a žluté Litohlavy-po žluté Vršíček-po zelené Rokycany-po červené Němčičky-Tymákov-podél dálnice lom Koterov-Koterov-Černice, Selská náves-Černý les-Losiná


Vyrážim si na výlet, když tu o mě pod kopcem ve Zborovské zastavil Vilda. Doprovodil jsem ho kolem Škoda parku a skrz Čechurov. Zatímco on už vyhlížel to slunce ve skle, já se vydal na původně plánovanou kratší vyjížďku. Přehoupnul jsem se do Koterova, vystoupal na vyhlídku a pokračoval po CT 2151 s menší zkratkou ke skládce popílku. Na Švabinách jsem se vydal kus po zelené a klasicky odbočil u stříšky vlevo a projel pod přivaděčem, abych se nasměroval na Kyšice. Po CT 3 jsem dojel ke Klabavě a vydal se podél trati, kde dříve vedla cyklostezka. Dnes se projede chatovou oblastí, pak nás čeká zákaz vstupu skrz skládku, pak pochybná usedlost u trati a průjezd kolem golfového hřiště Horomyslicemi.

Do Nové Huti už vede normální cesta, CT 2159, pěkně lesem. Do Bušovic se po NS dost stoupá, dokud se nedojede k silnici. Do Střapole sice vede přímá polní cesta, ale lepší je jet kolem nebo po poli. DObré ale je, že se jen překřižuje silnice u Střapole a pokračuje se do lesů, po mnohem lepší, i když stoupající cestě. A nakonec jsem zjistil, že se polesím přes Velký vrch dá dojet docela slušně až do Nového Dvora. Je tam sice mnoho cest, ale dá se trefit směr. Nový Dvůr je tedy slušný konec světa, neměl jsem tušení o jeho existenci. Sjede se ale po pěkné asfaltce kolem Vitínky do osady Hudlice. Do Litohlav se nadá jet přímo, tak jsem to musel objet  přes Osek po modré a žluté zas zpět.

Z Litohlav už je to kousek na Vršíček, nicméně převýšení je 70 m. Ještě více se však sjede cestou do Rokycan po žluté a zelené. Aby toho nebylo málo, do Tymákova se stoupá po červené přes Němčičky a pod Čilinu. Ale stoupání není prudké, takže se jede dobře. Přes tymákovský ďolíček se vydávám směrem na Pohodnici, ale hned za přejezdem přes dálnici se vydávám podél ní-nad Letkovem, kolem betonárky, až na silnici Koterov-Plzenec. Odtud už pokračuji po silnici, z Koterova do Černic na několik pohárků slunce ve skle, ale i pochybných handcrafted moků, které jsme nebyli s to vypít, ač podávaný objem byl 0,2l (Falk off).

K večeru jsme se ještě přesunuli do Losiné na jedno poctivé plzeňské, což některé pěkně rozdovádělo:)


 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vršíček u Rokycan,

Slunce ve skle:))

čtvrtek 10. září 2015

Věžka, Malochova skalka, studánka Čumperka


5. 9. 2015
57 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká
 
Bory-po žluté České údolí-po CT 2151 Nová Hospoda-Vejprnická pohodnice-Vochov-po býv. žluté Malesice-po zelené Radčice-studánka Čumperka-Sylván-po zelené Globus-Strženka-po Sigmondově stezce Šídlovský ryb.,Kamenný ryb.-Ostende-Bolevecký ryb.-Masarykův most-u sv. Jiří-po CT 2151 Bukovec-po zelené Dolanský most-Dolany-po žluté Věžka, Druztová, Malochova skalka, Bílá Hora-po NS Údolím Berounky Štruncovy sady-po NS Údolím Radbuzy zimní stadion-Bory


Protože kolem Plzně často jezdím v zajetých kolejích, využil jsem toho, že jsem měl hodinu a půl do srazu s bráchou u Sv. Jiří a vydal jsem se tam po všelijakých cestičkách na kraji města. Z Bor teda nic převratného, přes Borčák po žluté kolem přehrady a pak na Novou Hospodu po CT 2151. Z připojovacího pruhu na výpadovku odbočuje cesta do lesa, momentálně lemována neskutečným nepořádkem a ohořelým vrakem. Jel jsem stále za nosem, neodbočil jsem na klasickou cestu do Vejprnic. Dojel jsem tedy až k pohodnici, podjel trať a pokračoval podél rybníčku do Vejprnic. Kolem bytovek jsem projel nahoru a hledal cestu polem do Vochova. Nevěřil jsem tomu, ale našel jsem ji celkem lehko neb lemována stromy jest. Úplně parádně mě dovedla do Vochova, kde jsem pokračoval po bývalé žluté do Malesic, opět pod vlakovým koridorem a přes pole a Mži. Z Malesic jsem se po zelené vydal do Radčic. Má mírně upravené trasování, ale stále vede tam kam má:) Z Radčic jsem zvolil pěšinku kolem studánky Čumperky směrem na Sylván, vyjede se asi půl kilometru před rozhlednou, buď se k ní dojede po zelené nebo po asfaltce. Já ji však minul, spíše jsem se těšil na Sigmondovu stezku pod Krkavcem.

Povedlo se, potkal jsem jen pár lidí a vychutnal si tak tuhle skvělou trasu. K Jiřímu jsem se pak vydal kolem Seneckého a Boleveckého rybníku, přes Masarykův most a za ním k Jiřímu. Společně s Nitráčkem jsme pak jeli do Dolan na hasičské mecheche. Volba cesty byla jasná, po zelené k Dolanskému mostu, tu on ještě nezná...prej jestli ho chci zabít povídal:D Nechtěl jsem, spíš jsem stál o fotku. Nějak jsme ale přejeli nejhezčí úsek, tak jsme dali sekvenci až cestou zpátky u Věžky.
Než jsme zjistili, že máme jet do kempu za mostem, udělali jsme si zbytečný výlet přímo do Dolan. Zafandili jsme, vyhrála naše favoritka Míša a zima nás vyhnala na zpáteční cestu. Zahřáli jsme se hned ve stoupání po žluté. Na kopci odbočujeme vlevo a prudce sjíždíme k Berounce. Míjíme Věžku, projíždíme Druztovou a já bych rád minul NS Malochova skalka, aby si brácha nemyslel, že se ho chci zbavit. Bez mapy se to bohužel nepovedlo, málem jsme skončili uprostřed lesa. Pak už tedy jedeme po žluté a vychutnáváme krásnou vlásenku s výhledy na Berounku, kterých se dá těžko nabažit. Žluté se držíme až na Bílou Horu. Od silnice na Senec se jedná o solidní širší cestu, což je zlepšení oproti zaječí stezce vedoucí pralesem, která tu byla ještě na jaře. Přes Plzeň jsme jeli kolem Boleváku, po NS Údolím Berounky na Štruncovy sady, podél Radbuzy až pod zimní stadion a pak za nemocnicí na Bory.

Bohužel telefon bez funkčního displeje nejde moc ovládat, takže dneska to máme pěkně ručně naklikané v mapě. Nějakých těch 57 km to dalo a prej přes 1100m převýšení. To se mi moc nezdá, ale budiž, lehký výlet to nebyl.




Sjezd k Věžce

Malochova skalka

neděle 30. srpna 2015

Mariina skála - vyhlídka

26. 8. 2015
51 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Bory-Tyršův most-Vokounova lávka-Bručná-Koterov-Háje-Letkov-Merfánka-po žluté a NS Staroplzenecká Sedlec-po zelené Svidná-Neslívský rybník-po žluté Pod Lopatou, Mariina skála, Nezvěstice-Olešná-Chválenice-Nebílovský Borek-Losiná-Městský les-Černice-Vokounova lávka-Tyršův most-Bory


Od loňska vím o Mariině vyhlídce, no bude to zřejmě tim, že byla roku 2014 obnovena. Jedu tam.

Vyrážím opět a zase přes Tyršův most, kolem Luftovy zahrady a přes Vokounovu lávku po CT 31 na Bručnou a do Koterova. V Koterově stoupám ulicí Pod Kopcem mezi poli zarostou pěšinkou až na kopec Háje, odkud vede cesta necesta úvozem a podél letiště. Projel jsem Letkovem i pod dálnicí a vydal jsem se u Merfánky po žluté směr Plzenec. Směrem k lomu to vypadalo na nějaké obnovené cesty, příště budu muset vyzkoušet.

Po žluté jsem nesjel až do Plzence, přes Hůrku jsem pokračoval po NS Staroplzenecká do Sedlce po kamenité cestě prudce z kopce. Ztracené výškové metry jsem si hned nastoupal po zelené, ta je dobrá až na úsek vyspravený sutí (aneb jak se zbavit bordelu a ještě si myslet, že jsem učinil dobro). Po stále stoupající zelené dojíždím až na Svidnou, kde volím odbočku se závorou mírně vlevo s obavou, jaká cesta mě čeká. Než jsem zjistil, že na čárkovanou velice dobrá, tak jsem píchnul kolo s takovou razancí, že jsem ani nestih zastavit a už jsem byl na ráfku-díra jak vrata do stodoly.

Bez obav se tudy můžete vydat, cesta vás sma svede doprava směrem na Neslívský rybník. Já zkusil zelenou, ale lepší je držet se asfaltky po CT 2154. Turistická je zarostlá, kořenitá a s pochybným mostkem přes Hádecký potok. Od rybníku pak vede nádherná štěrková cesta nad potokem po žluté pod Lopatu. Žluté se držím, má změněné trasování právě kolem Mariiny skály. Mírně se stoupá, ale po hrubém asfaltu je tam člověk co by dup. Vyhlídkový altán se nachází v tomto směru po pravé straně od cesty i usedlosti na pěkné skále. Vychutnávám si klídek, srpnové sluníčko a výhled na Radyni.

Žlutá turistická se stáčí zpět přesně jak potřebuji, kus vede po horší lesní cestě. Nad Milínovem se stáčí na západ a vede až do Nezvěstic. Komu by stály Nezvěstice za kochání, může využít posezení na Vartě. Já projíždím do Olešné a po vedlejší cestě jedu do Chválenic. Bohužel kus musím po hlavní silnici-pro příště lepší projet vedlejšími uličkami-dokud neodbočím na Nebílovský Borek. Překvapilo mě, kam až se stoupá, do nějakých 500 m.n.m. Pak se ovšem po mizerné silnici sjíždí do Borku. Já mířil do Losiné a tak jsem to u kaple sv. Vojtěcha zkusil přes pole-dá se, ale přímé to neni a nebýt po sklizni, možná by se ani nedalo. A ani výšku jsem si neušetřil nakonec...Po jedné z mnoha cest jsem projel do Losiné, kde jsem se zastavil na jedno rychlý u Barči v hospodě u Větráka. Výborné pivečko mi dodalo sil na cestu přes chatovou oblast do Městského lesa, do Černic a zpět přes Vokounovu lávku a Tyršův most na Bory.

Sice ne zrovna oslnivých 51 km, ale příjemný výlet to byl, až na ten defekt. Průměrná rychlost 19,1 km/h a poměrně značných 1000 m převýšení:) A moc hezká Mariina vyhlídka samozřejmě, doporučuju!

Jen tak mimochodem jsem za posledních necelých 14 dní najezdil po městě 118 km. To nám to pěkně přibývá.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Mariina skála

Mariina skála
Altán na Mariině skále

Vyhlídka na Radyni z Mariiny skály


Výstup na Mariinu vyhlídku

Neslívský rybník

středa 26. srpna 2015

Pilsenman cykloúsek

15. 8. 2015
50 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-most Milénia-Prazdroj-po CT 3 u sv. Jiří-po červené Chlum, Bukovec-po zelené Zábělá podjezd-po červené Chrást, po modré Dolanský most, Dolany-po zelené Žichlice, Hromnické jezírko, Kosina, Býkov, Horní Bříza-po NS Horní Bříza Na Bohoutově-U Záluží-po modré Krkavec-po zelené Zálužská silnice, Kolomazná pec-Kamenný rybník-Bílá Hora-u sv. Jiří-po červené Chlum-po NS Údolím Berounky MVE Bukovec-u sv. Jiří-po CT 3 Prazdroj-most Milénie-Papírenská lávka-Bory


Poněkud náročné trasování, pěkně nám to zamotali. Bohužel jsem se neúčastnil přímo závodu. V pátek jsem se vrátil z Itálie a dověděl se o Pilsenmanovi. Připojil jsem se tedy aspoň k páru kvadriatlonistů na cyklistický úsek.

Ke sv. Jiří jsem dojel nejkratší cestou kolem Radbuzy, Prazdroje a Úslavy. Chvíli si počkam, než Dan s Martinou absolvují plavecou a kanoistickou část a přidávám se k nim. Hned pěkně zostra po červené na Chlum. Mně se ještě šlape dobře. Po první občerstvovačce následuje sjezd plný kořenů do Bukovce a menší oklikou přes Zábělou-podjezd po zelené a žluté, dokud se nenapojíme na červenou, po níž už dojedeme až do Chrástu. Jede se trochu přes kopec, ale po relativně slušné lesní cestě. S výjimkou kousku po kraji pole podél trati...

Z Chrástu sjíždíme po modré k Dolanskému mostu a opět stoupáme do Dolan, to už po zelené. Té se držíme ve stoupání na Vlčiny i v klesání do Žichlic velmi mizerným korýtkem. V Hromnicích se sjíždí ze silnice a pokračuje se krátkým výšvihem k Hromnickému jezírku a následujícím stoupáním na Kosinu, 456 m.n.m. Na Býkově jsme hned, sjíždí se po zpevněné cestě. Rychlé občerstvění a vydáváme se přes kopec do Horní Břízy. Asi kilometr se jede po silnici, z Břízy se opět odbočuje po NS horní Bříza a bývalé červené na Bohoutov-křižovatku spojky Třemošná-Bříza. Odtud se klesá více a více až k chatové oblasti. Tady pozor na závoru;) Dá se to střihnout přes trať, ale lepší je a trasa závodu vede podjezdem u půl kilometru východněji a vrací se k silnici. Křižovatku v půli cesty mezi Ledcemi a Zálužím vlastně jen projíždíme a pokračujeme stále po bývalé červené až na rozcestí U Záluží, kde se připojujeme na modrou a míjíme bílé útesy z minulého výletu. Netrvá dlouho a dostáváme se za silnicí asi k nejhorší cestě na Krkavec. Tady už někomu neni zrovna hej:D Cesta je to vskutku mizerná, rychlejší je možná ji vyběhnout, ale to jsme nedopustili.

Na Krkavci nabíráme energii a sjíždíme po žluté po asfaltu. Za silnicí už je "jen" lesní cesta, ale rychlost se dá udržet vysoká. Kolomaznou pec tak vidíme jen jako šmouhu:D Ani nestačíme mrknout a už jsme u Kameňáku. Ke sv. Jiří si ale nedojedem jen tak, ještě si dáme stoupáníčko nad Vydymáčkem. Na Bílou Horu už je to pak jednou z mnoha cest celkem pohoda. Jen se nenechat unést sjezdem a sledovat vytyčenou trať... Po CT 2151 a přes louku dojíždíme do cíle cyklistické části, celkem asi 42 km.

Já se nakonec nechal vyhecovat ještě k jednomu kolečku běžecké části-znovu na Chlum po červené, pak k papírně Bukovec a k údajnému brodu přes Berounku. Žádný brod tam není, jen tu prostě vede cesta k řece a tak se tu dá přebrodit. Ale rozhodně ne v sedle kola. Druhé kolo už jsem tedy nedával a posléze vyrazil domů opět kolem Prazdroje a přes Papírenskou lávku, za nemocnicí na Bory.

Pár týdnů bez tréninku, 62 km a 1400 m převýšení a mam toho taky dost. Respekt před kvadriatlonisty, ti se kterými jsem jel, vyhráli závod smíšených dvojic:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

"Brod" Berounky nad BUkoveckou papírnou

úterý 25. srpna 2015

Bílé útesy, Krkavec

26. 7. 2015
50 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Doudlevecká lávka-Jiráskovo nám.-Lobezský park-u sv. Jiří-Bílá Hora-po žluté Pod Vysokou-Senec-po modré Zruč-Česká Bříza-Třemošná-po modré bílé útesy, Krkavec-po červené Chotíkov-po žluté Malesická skála, Kyjov, Malesice-Vochov-Křimice-po CT 2151 Skvrňany-Slovanské údolí-Techmania-Na Hvězdě-Bory


Z rozhledny v Lobezském parku jsem byl tak nadšen, že jsem vyrazil ještě jednou stejně jako předešlý den přes Doudleveckou lávku a Jiráskovo náměstí k bazénu a Lobezskou a Vyšehradskou ulicí k Úslavě a samotnému parku. Rozhlednu mi však někdo obsadil, tak jsem pokračoval podél řeky kolem zbouraného mostu na Rokycanské i rekonstruované trati o kus dále. Dojel jsem až ke sv. Jiří, za kterým jsem se vydal do prudkého stoupání na Bílou Horu po CT 2151 a dál po žluté i NS Po stopách F. Malocha k silnici, kde jsem odbočil do Sence. Ten jsem celý projel, částečně po modré, do Zruče, kde jsem projel zemědělské družstvo. Stále mi to není po srsti, ale lepší než po silnici. Před dvěma lety luxusní cesta nám poněkud zarůstá, ale pořád je dost dobrá.

Z České Břízy jsem do Třemošné zvolil cestu kolem hřbitova, značenou jen místním značením a dříve, pokud mě paměť neklame, dosti špatnou. Už je však vyspravená na velmi pěknou a z kopce rychlou štěrkovou. V Třemošné jsem tedy hned a po severní straně trati pokračuji pěknou polní cestou pod obchvatem k chatové oblasti. Využiji podjezdu, kudy vede i červená z Horní Břízy a mířím rovnou do Záluží. Modrá směrem na Krkavec mě minimálně v tomto směru zatim míjela. Dost se stoupá a v horku a po nekvalitní zarostlé a nic moc značené cestě se nejede nejlíp, nicméně se posléze v lese připojuji k lepší cestě a u bývalého lomu objevuji běloskvoucí zerodované bílé útesy, bohužel trochu nedostupné. Odtud si již cestu vybavuji, směrem nahoru na Krkavec je to pořádná dřina, přes kořeny a v prudkém stoupání. Postupně ještě přituhuje. Krkavec se ale z čista jasna objeví přímo před vámi, po asi 150 m výškových:D

Z Kravce sjíždím po červené do Chotíkova, kde opět stoupám po žluté a pokračuji do Malesic pěknou lesní cestou kolem Malesické skalky a Kyjova, bývalé zříceniny, dnes jen ostrohu nad Chotíkovským potokem s vyhlídkou na pole. Z Malesic dříve vedla od mlýna žlutá přes pole do Vochova. Proč je zrušená, to netušim, ale cesta tam stále je, jen je třeba vědět, kam se vydat za silnicí Křimice-Kozolupy. Já chvíli bloudil a pak konečně natrefil na tu, která pokračuje podjezdem pod tratí. Vystoupal jsem nad Vochov a ke Křimicím vyzkoušel polní cestu-na konci vsi doprava a jak to jde tak v polích doleva. Projet šla bez problému, pohodovější ale jistě bude CT 37.

Po CT 2151 jsem dojel do Chatové oblasti na Vejprnické, umyl si tam kolo a pokračoval domů Slovanským údolím po pěkné asfaltce. Na Bory jsem dojel opět kolem Techmanie a přes Hvězdu.

Padesátikilometrový výlet jen tak pro radost. Objevil jsem při něm pár nových cest a ty bílé útesy, takže opět paráda. Povětšinou zcela mimo provoz, akorát místy náročný terén, tedy zvláště na Krkavec. Průměrná rychlost 20,4 km/h a převýšení jen 580 metrů.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 
"Bílé útesy krkavecké"

Malesická skála

neděle 23. srpna 2015

Lobezský park, Ejpovické útesy

25. 7. 2015
55 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Doudlevecká lávka-Jiráskovo nám.-Lobezský park-po CT 2127 Božkov-Buková-V Pytli-Letkov-Tymákov-Čílinské polesí-Ejpovice-po žluté Ejpovické útesy-Horomyslice-po CT 2159 Nová Huť, Chrást-po modré Dolanský most-po žluté Druztová (Věžka), Malochova skalka-Senec-Senecký ryb.-Mikulka-Roudná-po NS Údolím Mže Plaza-Techmania-Na Hvězdě-Bory



Tuhle jsem zaslech o Lobezskym parku. Zajímal mě Archimedův šroub v praxi. Z Bor jsem tedy sjel k Doudlevecké lávce, přes Jiráskovo náměstí, za bazénem a po Lobezské. Dolů Vyšehradskou, tam není provoz. Tam de facto Lobezský park začíná jen není hotov. Jeho součástí je soustava pěkných jezírek a minirozhledna, která mě chvíli dost bavila.

Po nezbytném zdokumentování pokračuji proti proudu Úslavy po CT 2127 do Božkova. Chtěl jsem se vydat po cestě přímo podél řeky, ale evidentně existuje jen na mapě. V Božkově si vychutnávam stoupání po silnici na Letkov, abych si moh sjet do části Buková. To je tedy pěkně zašitá oblast. Zároveň ale pěkné, až divoké, údolíčko. Nyní však bez potoka. Projíždím nedostavěná vrata, vypadá to, že si tu někdo chce udělat soukromé údolí. Hned mě čeká další prudký výjezd po kamenité cestě na spojku Koterov-Letkov. Jen pár metrů po silnici zpět na Plzeň a sjíždím doprava na pěšinku. Sám sobě se divím, že tam ještě jezdím. Nevěda, že skutečně někam vede, bych ji neriskoval. Vyjíždím u skládky popílku a objíždím ji zprava a na kraji lesa, kde se cesta otáčí zpět, se připojuji na neznačený krásný singl. Vyjíždím více méně u Letkova. Původně jsem chtěl přes kanál k Pohodnici, to ale nevyšlo. Projel jsem tedy Letkov až k dálnici a vydal se mezi ní a solární elektrárnou až k přemostění, odkud se sjede do Tymákova po asfaltce.

Do Ejpovic chci podjezdem pod Čílinou. Minule jsem si trochu zajel, když jsem mířil opačným směrem, nyní pečlivě plánuji trasu a v naději zkouším jednu trasu, druhou, třetí a...nic. Všechny končí ve vytracenu. Objíždím to tedy úplně zleva až kolem hřbitova a opět se vracím kolem vysílače, očekávaje jistotu cesty. Hmm, chyba lávky, vše končí na kraji lesa, dálnice s přilehlou cestou na dohled, ale pořád dost daleko na klestění cesty pralesní loukou. Přesto se do toho pouštím a po nějakých 300 m a čtvrt hodině se dostávám, kam jsem chtěl. Příště raději jinudy.

Další úsek už mám aspoň projetý, nahoru nad dálnici a opět sjet k zapomenutému podjezdu, za ním doleva zpátky do Ejpovic. Křižuji hlavní silnici a pokračuji vsí k podjezdu pod tratí. Objedu si ještě Ejpovické jezírko...Jedu tedy poté doprava a držím se žluté, ze které vede krátká odbočka k technické památce-Klabavským tunelům. Doslova za rohem se pak nachází skalky známé jako Ejpovické útesy. Po bývalé cyklostezce, kde dosud zůstaly značky se vydávám po břehu ke golfovému areálu, kde není doporučeno ani dýchat, aby se náhodou nevydejchal vzduch golfistům. Po projetí obou branek pokračuji po CT 2159 do Nové Huti, absolvuji pěkný brod přes Klabavu a pokračuji do Chrástu. S modrou turistickou se tu také dějí kejkle a končí uprostřed louky. V Chrástu se na ní opět připojuji a sjíždím k Dolanskému mostu.

Tím však sranda zdaleka nekončí. Vydávám se do stoupání na Druztovou, ale ještě před křižovatkou odbočuji na žlutou doleva, která prudkým a vymletým sjezdem mezi stromy vede zpět na úroveň Berounky. Rovněž je možné vyjet ke zřícenině Věžka. Já radši pokračoval stále po žluté přes Druztovou na Malochovu skalku, náročný, ale překrásný singl nad kroutící se řekou s několika výhledy. Později jsem dojel k silnici, po níž jsem se tentokrát vydal na kraj Sence. Od křižovatky se držím větší štěrkové lesní cesty, která mě sjezdem rychle dovede k Senečáku. Přes Malý Bolevec se vydávam ještě na Mikulku, která je nově překvapivě vykácená.

Kolem nového biomedicínského centra a starého židovského hřbitova se proplétám na Roudnou. Na Bory volím kousíček po NS Úolím Mže k Plaze a dále kolem Techmanie a přes Hvězdu nahoru.

Krásný výlet plný zajímavých cest, bohužel někdy hraničících s průjezdností. I tak slušná průměrná rychlost 19,7 km/h a 55 km:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Lobezský park
Berounka z Malochovy skalky
Ejpovické útesy
Největší rozhledna pod sluncem, Lobezský park

Přes dvě patra

Malochova skalka
Nepochopitelný, jak se daj vyhodit peníze do kanálu


neděle 16. srpna 2015

Vyhlídková věž Kvíčovice

23. 7. 2015
70 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Po žluté Valcha-Nová Ves-letiště Líně-Vodní Újezd-Vstiš-Vachtlův mlýn-Losina-po NS Stodsko Křížový vrch-po červené Maškrov, Líšina, Holýšov-po CT 2270 Kvíčovice-Trubce-Hořina-Hradec-po modré Stod, Chotěšov-Vstiš-Dobřany-Lhota-po NS Údolím Radbuzy Valcha, Plzeň


Vyhlídková věž Kvíčovice? To je na Plzeňsku? Vypadá to, že už je to tak...

Z Plzně jsem vybral cestu přes Broský park po žluté kolem přehrady na Valchu, oblíbený singl u vody. Dál do Nové Vsi jsem si odpustil lesní experimenty, takže pěkně přes Lašitov, kousek po zelené a po CT 2259 k letišti Líně. Vlastně ani nevím, proč je oplocené. Protáhl jsem se dírou v plotu a vyrazil po asfaltce podél letištní plochy. Projel jsem celý areál až dokud se cesta nestáčí a nekříží trať. Hned za ní se nachází nenápadná odbočka vpravo do lesa. Dříve byla ještě více zarostlá, snad to není nějaká předzvěst obnovení oplocení. Na první větší křižovatce se vydávám vlevo a postupně sjíždím do Vodního Újezdu. Jen pár metrů po hlavní doprava a zpět do polí na Vstiš přes lávku přes Radbuzu. Po pěkné polní cestě jsem ve Vstiši za chvilinku.

Mapa říká, že se dá kolem Vachtlova mlýnu jet přímo do Losiny. Místy je tahle cesta poněkud zarostlá, ale nakonec se ukáže, že je dokonce značena lokální turistickou značkou. Losina se projede přes náves, asi 100 m po silnici a pak hned zas vlevo do táhlého stoupání slušnou zpevněnou cestou ke Křížovému vrchu po NS Stodsko. Přímo na vrchol nejedu, rozhledna je totiž tou dobou zavřená. Otevřeno je o víkendech a svátcích od 10 do 17 hod. Připojuji se tedy na červenou turistickou, která mě má dovést až do Líšiny. Je to sice hezká cesta lesem, ale je nějak zmateně vedená a značená, takže oči na stopkách! Od Maškrova se sjíždí po asfaltce bez auto do Líšiny. Po červené a zároveň CT 2270 se pokračuje dál ve směru, cesta však není zdaleka pohodová. Táhlé stoupání ztěžuje vysoká tráva, ve které se ztrácí mnoho energie ze šlapání. Od rozcestí Za Hůrkou, kde se připojuje žlutá, doporučuji použít větší cestu pro lesn správu, u chlup kratší turistická je skutečná trialová vložka s prudkým stoupáním. Pak už se plynule a celkem pohodově sjíždí do Holýšova po červené.

Pár set metrů se bohužel musí po velmi frekventované silnici a přes úzký most. Tam cyklostezka neexistuje, zato po odbočení na zcela bezvýznamnou silnici do Kvíčovic se objeví luxusní paralelní asfaltový pás pro cyklisty. Pár výškových metrů do vsi a hned na začátku se vyplatí odbočt doleva k nové zástavbě a doprava nad rybník, kde se nachází pěkná, ale miniaturní jednopatrová vyhlídková věž s rozhledem-na okolní grilovačky.

Z Kvíčovic se dá jet dlouho mimo vsi krajinou:) Nejprve se vydává k zemědělskému družstvu, nevěda, zda a kam pokračuje pochybně zakreslená cesta. Ukázalo se, že je překvapivě slušná, ač kamenitá. Dovedla mě k bývalému vojenskému areálu (kousek po NS Holýšov II), jenž jsem projel kupodivu bez větších problémů po jeho kraji zřejmě proto, že není oplocen, jak hrozila mapa. Nejkratší cesta k modré turistické je spíše probíjení lesem, asi bude lepší to trochu objet a vydat se po cestě od Nového Dvora. Na tu jsem posléze narazil a byla velice slušná. Po té už se sjede k chatové oblasti pod Hradcem, odkud se za brodem vydávám po modré. Hradec jsem projel a po špatně značené a náhodně přes louku vedouvcí modré dojel až do Stodu. Opačným směrem jsem trefil lepší neznačené cestičky v koridoru mezi tratí a řekou, tam se snad nedá ztratit. I nadále pokračuji po modré po pěkné cestě lukami v říční nivě. Jen úsek před jezem jsem zkusil jet vyšlapanou cestou hrachovým polem, abych nemusel slézat z kola kvůli skalce na cestičce vedoucí přímo u řeky. Moc se mi to nelíbilo, příště radši u řeky...

Z Chotěšova jsem našel, že se do Vstiše dá jet ulicí Máchovou, těsně před mostkem přes Radbuzu doleva, po levém břehu, asi kilometr a půl na křižovatku s cestou, na které je lávka do Vstiše. Tentokrát jsem neskončil uprostřed pole, tak jsem měl radost, že jsem se nevracel. Možná by ale mimo sklizeň bylo všechno jinak. Ze Vstiše jsem žádnou alternativu k silnici do Dobřan nenašel, takže bojuji proti větru...

V Dobřanech jsem musel na zmrzlinu, předem jsem si řek, že za zastávku stojí jen citronová a oni ji měli!:)) Z Dobřan jsem to vzal po louce od kamenného mostu k Martinské stěně a do Lhoty po silnici. Na Valchu a do Plzně jsem dojel po NS Údolím Radbuzy, ač jsem z ní na kraji Lhoty na chvíli trapně sjel.

70 km ve velmi slušném tempu, 22 km/h. Technicky se nejedná o žádný hardcore, ale zabrat to přecijen dá.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vyhlídková věž Kvíčovice
Panorama Kvíčovice

sobota 25. července 2015

Bolevecký rybník

20. 7. 2015
33 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Tyršův most-po žluté Čechurov,Černice-Starý Plzenec-Koterov-po NS Údolím Úslavy Božkov, Lobzy-Masarykův most-Bolevecký rybník-po NS Údolím Berounky Štruncovy sady-po NS Údolím Radbuzy zimní stadion-Bory


Tak jo, klidným pondělním odpolednem se projedem na jedno do Pointu na Bolevák:) Dali jsme si sraz s Barčou v Plzenci, takže (pro změnu) vyrážím přes Tyršův most po žluté do Čechurova, k Olympii a před kruhovým objezdem se špuntem do lesa. Dále už se nedržíme žluté, pokračujeme po menší cestě doleva. Držíme směr a vyjede se na silnici před Plzencem. Kdo chce, sjede po silnici, já si ještě vyjel první odbočkou prudce vpravo a nad Plzencem jednou větší cestou zpět vlevo těsně pod Andrejškami. Kolem úzkorozchodné dráhy novou výstavbou jsem dojel na Radyňskou ulici a sjel na náměstí.

Dál jsme pokračovali společně známou polní cestou po levém břehu Úslavy, vyhoupli se do Koterova a pak jedním z mnoha krásných plzeňských nábřeží po NS Údolím Úslavy přes Božkov, kde stojí za zastavení moc pěkný sportovní areál na ostrově. Podél řeky jsme projeli pohodově k Rokycanské a pokračovali jsme po Jateční, kde je povětšinou pěkná cyklostezka. Před Bolevákem je třeba jen překonat známý trn v patě, úzký podjezd s frekventovanou křižovatkou a už za parkovištěm odbočujeme přímo k rybníku, po jehož břehu dojíždíme k občerstvení na pláži.

Zpět se vydáváme s novou energií v nohách po NS Údolím Berounky do Štruncových sadů. Anglické nábřeží jsme přejeli po silnici a dál už opět zcela bez starostí po NS Údolím Radbuzy až k Papírenské lávce, odkud krátce stoupáme k zimnímu stadionu a za nemocnicí dojíždíme na Bory.

Trasa využívá pěkná plzeňská nábřeží, bez náročných pasáží a s minimálními úseky po silnici:) Průměrná rychlost 16,2 km/h a celkem 33 km.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Tempo, tempo

středa 15. července 2015

Rozhledna Na Skále - Čížkov, Železný Újezd

10. 7. 2015
79 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Nízká

Bory-Tyršův most-Vokounova lávka-Bručná-Koterov-Starý Plzenec-Sedlec-Šťáhlavy-po modré Šťáhlavice-Milínov-Spálené Poříčí-Dražkovice-Ovčín-Nechanice-po červené Pod Korálkou-po žluté rozhledna Na Skále-Přešín-Nechanice-po CT 2147 Struhaře-po červené Blovice-po modré Zdemyslice-Žákava-Nezvěstice-Chválenice-Nezbavětice-Starý Plzenec-Andrejšky-Černice-Škoda park-Bory


Znovu vyjíždím směrem na Brdy, tedy přes Tyršův most, Vokounovu lávku a Bručnou do Koterova. Z Koterova klasicky po levém břehu Úslavy pěknou polní cestou do Starého Plzence. Do Sedlce jsem se vydal loukou, když si tam někdo vysoudil uzavření normální cesty s turistickou značkou na pravém břehu. Ale poslední dobou si připadam jak v nějakém snění, staré dobré ozkoušené cesty šmahem mizí. Tentokrát jsem "jen" dvakrát překonával ohradník.

Ze Sedlce jsem zvolil cestu nejmenší odporu a do Šťahlav dojel po silnici, pro příště možná lepší kolem Sedleckého rybníku a chatovou osadou. Ve Šťahlavech jsem si vyjel k vlakové zastávce a ke Kozlu dojel po modré. Už ve Sťáhlavicích jsem odbočil doleva ke schované lávce přes Úslavu, překonal jeden pěkný brod a vyjel u železničního přejezdu akorát u lesní asfaltky vedoucí do Milínova. Táhle stoupá, ale dobře se tam udrží tempo.

Z Milínova jsem zkusil přímou čárkovanou cestu do Spáleného Poříčí. Musim přiznat, že jsem zřejmě měl štěstí, že se o ní někdo stará a je průjezdná, v některých místech to vypadalo i na čerstvě vykácený porost a nasypaný štěrk, v některých dokonce na pěkně upravenou alej. Ještě pár kopečků a už sjíždím do Poříčí po CT 2039. Z tohoto úseku mam velkou radost, jelo se pěkně.

Za městem jsem se bez valného mapového podkladu vydal po CT 2040 na Struhaře, ale v první ostřejší pravotočivé zatáčce jsem odbočil zkratkou do Dražkovic. Ač to nevypadá, dá se to pěkně projet. Následuje asi 100 m po silnici a odbočuje se doprava do kopce na Ovčín. Tam měla být červená značka, ale už je vedená jinudy, tak jsem mírně bloudil. Stačí se ale vydat (dvakrát) doleva jedinou větší cestou a za kilometr, kousek před Nechanicemi, se červená objeví. I nadále jsem se držel červené, dobře značené. Za vsí odbočuje do lesů doprava. Chvíli se to táhne, ale dojede se na rozcestí se žlutou. Tam musím doprava-bohužel, protože cesta se tam nezdá dost dobrá ani pro pěší. Samozřejmě jsem se do toho pustil a tentokrát to nedopadlo tak zle, je akorát třeba překonat půl kilometru bídy. Nejhorší je první půlka. Do Železného Újezdu je to už kousíček a k rozhledně je možné se vydat různě. Já odbočil na kraji lesa na místní naučnou stezku, které ale bývají pofidérně značené. Na radu místních jsem se vydal vrstevnicovou cestou nad vsí a pak podivným esíčkem, o kterém jsem doufal, že je přímou cestou k rozhledně, dojel stejně k parkovišti u silnice. Zpětně jsem zjistil, že to má být cesta té NS. Hm, zajímavé.

Jak jsem se prdral až k rozhledně Na Skále, bez skrupulí jsem se jal vystupovat nahoru. V tom mě však zastavil chlapík s tim, že po mně chce 15 korun. Výborně, jezdim nalehko bez peněz, takže protože na internetu se píše, že vstup je volný, až když dojedu na konec světa, kam jen omylem zabloudí pár lidí denně, se dovim, že si můžu nas*at.

Zakrátko tedy odjíždím po absolutně nefrekventovaných z kopce silnicích do Přešína (CT 2149), dále pěkně proti větru do Nechanic a po CT 2147 svižně přes Struhaře až k odbočce červené, po té chci do Blovic. Značení je však mizerné a ač na rozcestích u chatové oblasti Cecima kroužím, vydávám se samozřejmě špatně. No nic, tak poslední kousek bohužel po silnici. Modrá přes kopec do Zdemyslic je naštěstí v pořádku a čeká mě i další brod:) Ze Zdemyslic se mi nechce nikam stoupat a ani jet po silnici, tak jsem zkusil cestu těsně nad tratí na Nezvěstice. V mapě sotva čárkovaná, ve skutečnosti asfaltka, tak si řikam, jak mi konečně přeje štěstí. Už už si řikam, že jsem za půlkou, že už musí být vyježděná cesta i z druhé strany, když najednou vjedu do louky. A k oploceným sadům. Nevim, jestli to jde objet shora, ale z mého pohledu nebyla jiná možnost, než přejet trať a vydat se do Žákavy, poněkdu zajížďka, ale nevadí. Do Nezvěstic to známe, za zatáčkou po pěšince přes Úslavu a třetí dnešní brod.

Cestu do Chválenic jsem opět netrefil správně, ale vytěžil jsem z toho, až na konce vsi jsem odbočil z hlavní a jel pěknou polní cestou. ta se napojuje na silnici kousek před Chválenicemi, kde se bohužel musí až k hlavní, až pak na Nezbavětice. Odtamtud vede dobrá přímá cesta k silnici do Plzence (CT 2124). Do Plzně jsem se vydal podle mého nejlepší cestou, kompromisně kopcovatou a přímou, nad Andrejškami a pak po žluté přes celé Černice opět až k Úhlavě. Na Bory jsem to vzal kolem Škoda parku.

Výlet pěkný, což o to, ale s hořkou příchutí-bez výstupu na rozhlednu. Celkem přijatelných 79 km, průměrná 21,7 km/h. To odpovídá celkem nenáročnému terénu kromě toho úseku po žluté.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Na Skále - Čížkov, Železný Újezd

pondělí 13. července 2015

Nový rybník, spalovna Chotíkov

9. 7. 2015
57 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Borský park-Škoda land-Valcha-Nová Ves-Líně-Nový rybník-Úherce-Kamenný Újezd-po žluté U Červeného kříže-Kníje-Plešnice-po CT 37 Bdeněves-po zelené Touškov, Komberk, Dolní Vlkýš-spalovna Chotíkov-po červené Chotíkov-Radčice-po NS Údolím Mže Plzeň-Na Hvězdě-Bory


Spalovnu Chotíkov jsem původně vidět ani nechtěl, ale jel jsem celkem bezcílně, takže tu máme kromě Nového rybníku jediný jakž takž objekt zájmu.

Vyrazil jsem Borským parkem přes Slunečnou lávku k Výsluní, ale sjel jsem na hráz Borské přehrady a kolem Škoda landu pokračoval netradičně přímo podél vody značně zarostlou pěšinkou. Projet se to nicméně dalo a tak jsem se přes další lávku dostal po CT 3 na Valchu. Za hlavní silnicí jsem pokračoval směrem na Sulkov. Páč mi ale zviklala odbočka doleva, zkusil jsem se vydat lesem k motokárám. Vyšlo to docela dobře, nejlepší je dojet po asfaltu na silnici, ale já jsem se ještě projel lesem necestou k dálnici. Cesta je tam mnoho, možná některá z nich je dobrá. Vyjel jsem u mostu, který vede jen k uzavřenému areálu bývalého letiště a dojel kolem Novoveských rybníků do Nové Vsi.

Z Nové Vsi vždy vedla pěkná cesta přes pole do Líní, nyní už tam není, což mě dost zmátlo, jel jsem tedy přes pole a připojil se až na lesní cestu o kus dál. Škoda, tím polem mi to bavilo. Za Líněmi se vydávám ulicí Rybářskou k Novému rybníku, kde je vyhlídková věž na přírodní park se vzácným ptactvem (s pozadím velkoskladů:/). Do Úherec už to pak není daleko po polní cestě.

Hodně proti větru jsem dřel k podjezdu pod dálnicí směrem na Kamenný Újezd. I do něj jsem stoupal ztěžka a za ním po žluté jakbysmet, ale jinak cesta pěkná a dobře značená. Za rozcestím U Červeného kříže jsem se rozhodl pokračovat rovně na Kníje...no co si budem povídat, ve středověku tam asi projel jeden povoz a od té doby tam značí cestu. Respektive cesta se rychle ztrácí a pak už jsou tam jen různé stopy od traktorů a těžko se rozhodnout, která neskončí za pár metrů. Proto jsem se taky i kus vracel a nakonec podle orientačního bodu-háje v polích-jsem se prodral do správného směru. Ještě jsem si vytrpěl střešní tašky na cestě a pak už jsme překvapil pár chatařů v Kníjích svým průjezdem.

Dál se musí kousek po hlavní ze Stříbra, ale co nevidět se odbočuje do Plešnice. Z té už vede cyklostezka 37 do Bdeněvsi s možností odbočit na Buben. Do Touškova je to pak kousek po zelené podél říčky Myslinka a Mže. DKe Komberku měla vést polní cesta z Vlkýšské ulice, bohužel však v půlce skončila u lavičky a tak jsem opět jel po zelené přes Kumberk. Stoupal jsem přes Vlkýš, kde se připravuje nová výstavba a tak tam maj dokonce část opravené silnice.

Na Stráži jsem se rozhodl vydat se vlevo, abych se kouknul na tu spalovnu. Je to teda obří dílo, v krajině skutečně necitlivě zasazeno, ale lepší než skládka... Po červené jsem sjel po větru do Chotíkova, po žluté vystoupal nad Radčice a sjel po staré asfaltce. Z Radčic mě čekala pohodová klasika po NS Údolím Mže k autobusovému nádraží a kolem Techmanie na Hvězdu, odkud je to co by kamenem dohodil na Bory:)

57 km, 21,7 km/h, 700 m nastoupáno - odpolední vyvětrání na tři hodinky:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Spalovna Chotíkov