Zámek Žinkovy

28. 6. 2015
86 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Borský park-Výsluní-Útušice-Štěnovice-po červené Čižice-po žluté Prusiny, Netunice-po červené Libákovice, Letiny-po zelené Žinkovy-po žluté Potštejn-Osobovy-Radkovice-Měčín-po zelené Luh-Horšice-Dolce-Kucíny-Vodokrty-Krasavce-Dolní Lukavice-Lišice-Hradčany-Vysoká-Robčice-Litice-Výsluní-Borský park


V jeden letní den podle mého gusta (23°C, sem tam mráček, vítr pofukuje) jsem se odhodlal vyrazit do Žinkov. Měl jsem za to, že je to neskutečně daleko, nakonec se ukázalo, že docela skutečně;D

Tak kudy z Plzně? Přes Borský park na Výsluní a nejkratší cestou do Útušic. Od kruháče na kraji Štěnovic pak po louce po červené do Čižic pohodově podél Úhlavy. Na silnicích se nerad zdržuju, takže jsem pokračoval po žluté poctivým stoupáním na Prusiny, nějakých 150 výškových. Následuje část cesty po červené turistické přes Netunice a pak opět do táhlého stoupání částečně poměrně náročnou lesní cestou až ke Svaté Anně. Následuje sice rovinatý terén, ale v polích dost zarostlý, za těch pár set metrů se mi přehazovačka už moc nechtěla točit kvůli vší té trávě. Ještě je tu možnost stavět se na rozhledně Kožich, ale toho jsem nevyužil a sjel do Libákovic.

Ještě kousek se stoupá, ale pak následuje parádní sjezd po krásné silničce do Letin. Jinudy to ani nejde, i turistická trasa tudy vede. V Letinech jsem přesedlal na zelenou turistickou, ta vede po zcela nefrekventované silnici do Svárkova, kde se odbočí na slušnou polňačku a přes kopec se dojede do Březí. Pak je sice zelená relativně dobře značená, ale pro příště bych stejně volil CT 2143. Zelená totiž vede jakýmsi neprostupnym úvozem, místy se objeví nějaký ten strom se značkou, místy dokonce nějaká lokální naučná stezka Olšovka se zastřešenym stolkem a infotabulí, ale cesty tam jaksi schází. Aspoň že se dalo jet obstojně po louce. K vysílači V Korunách se stoupá a to už se vyloupnou Žinkovy jako na dlani. Díky slušnému sjezdu jsem tam co by dup.

Zámek v Žinkovech se momentálně rekonstruuje a je nepřístupný, ale rozhodně stojí za návštěvu, posuďte sami podle fotek... Prošel jsem si i přilehlý parčík a vydal se propotit triko cestou na nedaleké zbytky zříceniny hradu Potštejn. No zbyly jen náznaky valů, takže celkem zbytečných 100 m výškových na půl kilometru. Nevadí, sjel jsem zpět a pokračoval přes most od zámku do Osobov, což je tedy úplný konec světa. Už i modrou turistickou značku tu zrušili a vede sem jen asfaltka o rozměrech chodníku. Do Radkovic už ani nevede cesta, po které zmiňovaná modrá dříve vedla. Objel jsem to tedy přes opuštěné zemědělské družtvo a u křížku doprava po kdysi asfaltové polní cestě. V Radkovicích jsem s lesní cestou do Měčína taky nepochodil, tak jsem sjížděl po silnici proti silnému větru.

A co jsem si sjel, to jsem si zas vystoupal po zelené k Holému vrchu, který neni ani náznakem holý. Jelo se však ve stínu v lese velmi dobře a do Luhu se skvělě sjíždělo, dokonce po hrubém asfaltu. Dál jsem pokračoval do Horšic po CT 2186 a risknul jsem čárkovanou cestičku do Dolců. Sám jsem nevěřil, že mam správný směr a snad se tam i objevila značka cyklotrasy, nicméně potvrdilo se, že jedu správně. Avšak poměrně nepříjemným stoupáním a na pochybách, zda ještě po cestě či už po poli. Z Dolců do Kucín se musí po silnici, tam už se i objevilo auto. Když to teď vidim, měl jsem se vydat do Plevňova, ale to jsem netušil, že už neexistuje zkratka do Vodokrt uvedená v poměrně nové mapě nejen k silnici na Plevňov, ale ani lesem kolem Střížova do samotných Vodokrt. Sice jsem to projel, ale chvílema už jsem si byl jist, že nejedu po žádné cestě:(

Takže pro mě byla silnice vlastně vysvobozením. Sjezd do Krasavců a co by kamenem dohodil je to do Dolní Lukavice. Hned zkraje se měla nacházet polní cesta do Lišic. Jak jsem uviděl označenou slepou ulici, hned jsem tušil...polovina těchto značek prozrazuje jen to, že někdo nechce na "své" cestě provoz. I tohle je ten případ a objevil jsem krásnou cestu kolem řeky s lávkou nad jezem a náhonem těsně před Lišicemi. Z Lišic jsem dost stoupal do Hradčan, oficiálně též slepou cestou. Jen nezapomenout pro příště odbočit vlevo před zemědělským družstvem! Přes Vysokou jsem dojel místy horší lesní cestou do Robčic a po stopadesáté zkusil spojku do Litic. Staví se tu sice vodovod, ale ten končí přesně v místech, kde i dříve končila cesta v poli. Takže se nic moc nemění, ale byla prošlápnutá cestička aspoň, takže nebyl až takový problém prodrat se k asflatkám vedoucím kolem dálnice.

No a z Litic už jsem se vrátil přes Tyršův sad a Výsluní stejně, jako jsem vyrazil. Nakonec tedy přijatelných 86 km, takže Žinkovy nejsou až tak nedostupné:) Průměrná rychlost pod 20 km/h odpovídá celkem častému hledání v mapě, jak to teda skutečně je s tou kterou cestou a odbočkou...obvykle tak, že jsem se musel vrátit:/ Mimochodem mě překvapilo, jak kousek od Plzně jsou úplně zapomenutá místa (zdravim Osobovy).

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Žinkovy

Zámek Žinkovy

Žinkovy z vršku V Korunách

...od Žinkovského rybníka

Zámecký park

Bolevecký rybník, Memoriál Jaroslava Fichtla

14. 6. 2015
61 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Kalikovský mlýn-Zámeček-po zelené Košutka-Šídlovák-Bolevecký rybník-Bílá Hora-Újezd-Červený Hrádek-V Pytli-Letkov-Merfánka-St. Plzenec-Koterov-Bambousek-Losiná-Valík-Radobyčice-Hradiště-Doudlevce-Bory


Místo výletu bylo vlastně v plánu se jen dopravit na Memoriál Jaroslava Fichtla, jenž byl mistrovstvím ČR v dálkovém plavání. Nakonec ale zbyl čas, tak jsem projel zas pár nových stezek.

Cestou na Bolevák jsem to nijak zvlášť neprotahoval, ale nudnou klasiku jsem taky nedal. Vyrazil jsem kolem Kalikovského mlýna k Zámečku, odkud vede zelená turistická zpočátku krátce prudkým stoupáním. Pak už se pohodlně stoupá po lepší cestě kousek pod Sylvánskou rozhlednou až ke Globusu. Na hranici sídliště jsem se klikatě probojoval ke Gerské. jen jsem překonal silnici a pokračoval objížďkou Plzně stále více méně rovně kolem Šídlovského a Třemošenského rybníku. No objel jsem snad všechny rybníky, na hrázi Košináře jsem odbočil vlevo, za ní jsem se ale vydal doleva, abych dojel na pláž. Nově se tu v lese objevily krásné vinoucí se stezky, radost projíždět.

Střihnul jsem si dvousetmetrový závod pro veřejnost na Boleváku a pak pokračoval na Bílou Horu. Sjel jsem si ke sv. Jiří a zase začal stoupat do Újezda, zkusil jsem to kolem skautské základny, ale nevypaltilo se, zbytečně jsem ztratil výšku. Z Újezda jsem zvolil pěknou cestu bez aut do Hrádku. Chtěl jsem si zkrátit cestu k průchodu pod přivaděčem V Pytli, takže jsem zajel do slepý ulice, že ano (slepá jakože slepá i pro pěší). Tak jsem nakonec kajícně pokračoval klasicky po CT 3. Bohužel jsem to netrefil úplně ideálně, ale nevadí, jen jsem si trochu zajel. Co však bylo horší, V Pytli hned u přístřešku začínala krásná široká upravená cesta přesně mým směrem-no byla jasnou volbou. A jak to skončilo? Postupně se ztrácela a ztrácela, až nebyla vůbec. To už se mi ale nechtělo vracet tak daleko, tak jsem jel punkovým způsobem kupředu. Sem tam se objevila lepší cesta, ale převážně nejméně potřebným směrem. Nakonec mi cestu přehradil kaňonek, tak mi nezbylo než se vydat téměř na druhou stranu, než jsem potřeboval. Abych vyjel nad kanálem-nepochopitelné, zřetelná vyšlapaná cesta nevede nikam. No musel jsem to překrosit žejo. A to už jsem byl u Letkova. To mě nicméně nestačilo, tak jsem si ještě kus vystoupal, k horní odbočce do Letkova.

Bloudění však není zdaleka konec. Bohužel jse v cestě solární elektrárna a dálnice, tak se musí buď stoupat nebo ztratit výšku. Já se rozhod pro stoupání, takže jsem se připojil ke žluté turistické, které jsem se držel přes Merfánku až k rozcestí Ke Kocandě. Měl jsem zkušební den, tak jsem neuhnul doleva se žlutou, ale poslal to rovně, což dlouho vypadalo nadějně. Neměl jsem však mapu, jinak bych se dověděl, že tak jako tak musim dojet do Plzence. Žádné nábližky neexistují. Pěkně jsem si teda sjel a že vyzkoušim zkratku ze silnice na Letkov k silnici na Koterov podél údolíčka s potokem. Cedule o evropské dotaci mě ujistila, že tam cesta povede, tak jsem jel. Hm, chyba lávky, skončil jsem na poli se vzrostlým obilím, takže i když mi chybělo asi 200m k silnici, měl jsem prostě pešek. Tak zase zpátky, pěkně si vystoupat až k letišti po silnici a brutálním sešupem zas ke Koterovu (72 km/h :P).

V Koterově se podle mapy dá projet po levém břehu Úslavy-tak teď už vim, že ani to se nedá:D Takže jsem Koterov projel po silnici a že zkusim pěšinu k Ostré hůrce, jestli tam vůbec něco takového existuje po výstavbě těch překrásných hal, skvostů to architektury. A ani tentokrát jsem nebyl úspěšný. Naštěstí jsem aspoň uspěl v kině s mimoníma Tic Tacama a tak jsem si moh vesele vyšlapovat něco přes kilometr po žluté a pak neznačenou cestou k Bambousku a do Losiné.

Do Plzně zpět jsem zvolil cestu přes Černý les, nad tunelem na Valík, sjet do Radobyčic, přes Úhlavu do Hradiště, podél řeky k Vokounově lávce a přes Tyršův most na Bory. Průměrná rychlost 17,4 km/h dost slabý. Ale hodně jsem bloudil a hledal, tak se to někde muselo projevit. Jinak pěkný v nejbližším okolí Plzně s nespočtem možností k občerstvení a různých zkrácení. Já najel 61 km zcela spokojen. Převýšení kolem 1100 m je spíš méně a žádné náročné úseky vás na této trase nečekají.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Úroda mimoňů

Takovou pohodu mají kocouři v Losiné

Dobřany, Modrá Hvězda, jez Litice

3. 6. 2015
28 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Bory-po žluté Valcha-po zelené Nová Ves, Dobřany-Wartův mlýn-Měsíční stráň-Litice-Tyršův sad-Škoda park


Už je tomu nějaký ten pátek, co jsme byli na Hospodářích V Modré Hvězdě v Dobřanech. A tak jedno letní odpoledne padlo rozhodnutí a vyrazili jsme ve čtyřech ve vlastních stopách na Hospodáře VOL. II.

Cesta je jednoduchá a příjemná, mimo silnice. Vyjeli jsme od konečné tramvaje 4 po žluté kolem přehrady České údolí na Valchu, poté jsme odbočili do lesů po zelené. Jede se poměrně slušnou lesní cestou až k dálnici. Kousek do Nové Vsi jsme dojeli po CT 2259. Pak už jsme se opět drželi zelené, až do Dobřan. Místy je cesta trochu technicky náročnější, o žádné drama se však nejedná. K Radbuze se pak sjíždí, silnici jsme jen překřižovali na začátku parku Martinská stěna. Už jen lávka přes řeku a jsme tam...

Žízeň jsme zahnali úspěšně a už se začal rýsovat plán na jez v Liticích. Nejprve jsme se však vrátili po zelené za řeku a po levém břehu lukami dojeli k Wartovu mlýnu. Nyní už po pravém břehu jsme projeli CHatovou osadu Měsíční stráň, minuli Lhotu a vystoupali do Litic. Kdo nechce zpestření, jede klasicky po silnici, my to poslali k jezu. Tak trochu přes strž a přes skalku, ale celí, jsme se dostali tedy až k řece a tentokrát bez utopených kol přebrodili na druhou stranu, ke hřišti.

Přes lávku, kousek po NS Údolím Radbuzy, jsme dojeli k Tyršovu sadu a přes Borský park se vydali ještě do Škoda parku na hru beach volejbalu:)

Celkem 28 km v parném dnu v úplném klídku s průměrnou rychlostí 14,7 km/h. Po silnici se jedou jen velmi krátké úseky, takže o starost míň:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Jez Litice

Kopec Praha (862 m. n. m.)

31. 5. 2015
94 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Plzeň-Radobyčice-Podhájí-Pod Valíkem-Černý les-Městský les-Starý Plzenec-po červené Šťáhlavy-po modré Kozel, Pod Lopatou-Milínov-Lipnice-Lučiště-Číčov-Hořice-Míšov-Teslíny-po CT 2275 a 2273 Nepomuk-vrchol Praha-Hořejší padrťský rybník-po CT 2273 Trokavec, Vísky-Homberk-Příkosice-Kakejcov-po CT 2154 Hádek, Kozel hájovna-Svidná-po zelené Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-Škoda park-Bory


Mezi moje letošní cíle patří kopec Praha v Brdech a dnes byl ten den, kdy na něj padla volba. Vědouce, že cíl je značně vzdálen, jsem zvolil rychlou silniční přibližovací jízdu do Radobyčic. Pak už jsem však pokračoval přes Podhájí ulicí Pod Valíkem. Přejel jsem dálnici u bývalé cihelny a po staré silnici na Plzenec pokračoval pod Radyni. Kousek po žluté a pak zhruba vrstevnicově na kraj Plzence. Jen pár metrů po silnici zbývalo k odbočce červené turistické, po které se převážně sjíždí po pěšince do Štáhlav. Po modré pěknou alejí jsem dojel ke Kozlu.

Nicméně jsem pokračoval dál po NS Okolo Kozlu na Hájek a poté po modré pod Lopatu. I Lopatu jsem tentokrát vynechal, abych se přiblížil včas Brdům. Další úsek měl být po žluté, zřejmě je ale krátce změněno trasování, jelikož v terénu hned za silnicí vede vlevo, zatimco v mapě rovně. Obě cesty jsou slušné štěrkové lesní do táhlého kopce a já se vydal po staré žluté, která ústí na asfaltce vedoucí do Milínova. I z něj se dost stoupá po silnici, už jsme vlastně na 500 m.n.m. Lipnici jsem jen tak neprojel, vydal jsem se odvážně do Hlubokého lesa. Tentokrát to ale nedopadlo špatně, cesta šikmo loukou byla prosekaná a v lese byly pěkné, ač nepřímé cesty s hrubým asfaltem. Vystoupal jsem skoro až k Těnovické skále a dojel bez problémů, avšak stále do kopce, do Lučiště. Do Číčova nelze jinak než po silnici, ale je to jedna ze silnic, kde projedou dvě auta denně. Z Číčova pak měla vést pěkná lesní zkratka (opět po "staré" žluté) do Trokavce. Nevedla a snad jsem ji ani dobře netrefil a zamotal se v křivolakých slepých pěšinkách. Stopku mi vystavil zvláště neděravý plot areálu Atom muzea. Vyjel jsem tedy jaksi...no v Míšově. Tak nevadí, stejně jsem tudy chtěl jet zpět.

Bohužel do Teslín (nejvýše položená obec v Brdech, 700 m.n.m.) je třeba pokračovat po frekventované silnici, útěchou budiž hlaďounký povrch. Pak už se však vydávam z kopce po CT 2275 a 2273 kolem lomu do Nepomuku, asi 3 km rovně a v pěkném kalupu. Cyklotrasy jsou dobře značeny a hojně využívány. V Nepomuku je občerstvení, které je záhodno využít před brutálním stoupáním na Prahu...150m výškových na kilometru. Ale po uválcovaném štěrku, podmínky nejsou špatné. A je znát příjemný chladnější vzduch. Po krkolomném stoupáku se odbočí doleva a je čas ještě trochu roztočit ztuhlé nohy, než se skoro po rovince dojede k samotné věži na Praze. Ta je uzavřená pro veřejnost a slouží jako meterologický radar. Bohužel nikde není výhled na Padrťské rybníky. Musím si k nim tedy sjet...z té výšky je tam člověk co by dup-jednou doprava, jednou doleva u hájenky, udržet směr na křivolakém rozcestí a třeba jako já pak v klesání uhnout doleva k CT 2273, po které se dojede na hráz Hořejšího padrťského rybníku-parádní příroda, klídek, pěkné cesty, bez aut, pro kola ráj.

Jak se jede z Brd, je skvělé, že se pořád sjíždí, i následující úsek po CT 2273 do Trokavce byl velmi rychlý a pohodový. Cesty jsou tu neuvěřitelně udržované. Po silnici jsem dojel k Vískám a že severně objedu fiktivní hrad Homberk. Uviděl jsem na něj však odbočku...již dřívě jsem ho hledal z druhé strany a kde nic, tu nic. Teď se však přede mnou zjevila dramatická skalka, kde si hrad skutečně umím představit, tak to je překvapení výletu:)

V Příkosicích jsem projel zemědělské družstvo a pokračoval zprvu do kopce polní cestou do Kakejcova. To bylo spíš slabší, všude samé hnusné prohnojené bahno a výmoly od traktorů. Ale jednalo se jen o krátký úsek. Pak už to jelo samo po CT 2154 přes Hádek (pěkné občerstvení) ke Kozlu. Chtěl jsem se pohodlně dostat na Svidnou, takže jak to dopadlo? Zase jsem to drtil nějakym polomem. Vřele doporučuji držet se 2154ky. Svidnou jsem tedy nakonec zdolal a po zelené jel a sjel do Sedlce. Tentokrát horem po NS jsem dojel do Plzence. Klasikou podél řeky přes louky jsem dojel do Koterova. Přes Bručnou pak Škoda park a hurá nahoru na Bory.

Krásný výlet až na to bloudění u Míšova, avšak nebývale náročný, 94 km, 2150 nastoupaných metrů a 20,1 km/h průměrná rychlost. To je forma panečku!:D


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kopec Praha

Vrchol Praha s meteorologickým radarem

Dolejší padrťský rybník

Homberk, bývalý hrad

Homberk

Benátky nad Jizerou, Dražice (MB)

27. 5. 2015
43 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

MB-po červené Vinec, Krnsko-po CT 17 Podhrušov-po červené Horky n. Jiz., Dražice, Benátky n. Jiz.-po CT 17 Dražice, Horky n. Jiz.-po CT 8151 a 8160 Strašnov-Nepřevázka-PP Chlum-MB


Poslední výlet z Boleslavi do Benátek jsem měl za lubem snad tři týdny. Série nehod a náhod ho absurdně odsouvala do poslední chvíle, nakonec se však zadařilo. Jedním směrem jsem to měl jasné, podél Jizery, kudy se jede pěkně. Vyrazil jsem tedy k nádraží od Česany. Dále pak po červené mně už celkem známou cestou do Vince a Krnska. Celou cestu se jede slušně až na vyjeté hluboké koleje, polní cestou. Po červené je možné pokračovat, V Podhrušově se cesty z obou břehů opět spojí, já však pokračoval po CT 17 po pravém břehu řeky. Do Horek n. Jiz. jsem tedy dojel opět po červené.

Před Dražicemi se cesta trochu zhoršila, ale pořád se dalo jet po vyšlapané stezce na krajíčku řeky, sem tam s nečekanými výšlapy a být po deštích asi i s brodem u Dražického mlýna. Vystoupal jsem si i ke zřícenině Dražice, ale to bylo celkem zklamání. Ani bych nepoznal, že se jedná o hrad, a jak tak koukám tak i např. oproti roku 2007 zcela zpustošené místo, no posuďte sami...

Do Benátek už zbýval jen kousek, k zámku se však znatelně stoupá. Odměnou je krásný opravený areál, přístupný i ve večerních hodinách všedního dne, s upraveným parkem:) Obešel jsem si celou stavbu a vydal se zpět po CT 17 nad údolím Jizery opět do Dražic a mlázím mezi poli do Horek. Tam jsem sjel k řece a pokračoval do Brodců po CT 8151. Tato cyklotrasa mě dovedla přes dálnici až ke křižovatce, na níž jsem se dal vlevo, stále do táhlého stoupání proti větru. Projel jsem Strašnov a sjel nastoupané metry až do Nepřevázky.

Známou cestou před Přírodní park Chlum jsem dojel do Štěpánky a přes Boleslav jsem se vrátil domů. Šťastně jsem tedy zakončil svoje působení ve zdejších luzích a hájích s průměrnou rychlostí 20,1 km/h. Bohužel tedy krapet zmrzlý, neb 43 km v 11 °C zrovna nezahřeje. O den později byla opalovačka, jak jinak...


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Benátky nad Jizerou

Zámek Benátky nad Jizerou

Zámek Benátky nad Jizerou

Dražický mlýn

Zřícenina Dražice

Zřícenina Dražice

Zřícenina Dražice