114 km
Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká
Losiná-Městský les-Černice-po žluté Tyršův most-Bory-Papírenská lávka-Prazdroj-po CT 3 u sv. Jiří, Bukovec-po zelené Dolanský most-Chrást-přes železniční viadukt a po červené Sedlecko-Střapole-Všenice-po zelené Stupno-Břasy-Radnice-Mostiště-Hlohovice-Hlohovičky-Mlečice-Jankovský mlýn-po modré Skryje-Slapnice-Čilá-Podmokly-Prašný Újezd-Skoupý-Hlohovice-Vejvanov-Pajzov-PP Radeč-Bílá skála-Osek-Litohlavy-Klabava-po žluté Ejpovice-Na Pohodnici-V Pytli-Božkov-Slovany-Doudlevce-Bory
Měl jsme tajně za lubem zkusit dojet na Skryjská jezírka. Ale sám jsem se neodvážil hádat, jestli tam dojedu...
A proč nezačít rovnou v Losiné u Barči, že. Ubohých 10 km navíc na úpatí Radyně, přes Černice a po žluté přes Vokounovu lávku a Tyršův most na Bory. Naberu nějaké podpůrné prostředky (rozuměj chleba se šunkou) a pouštím se do druhého startu. Plzní prosvištimz Bor za nemocnicí k Papírenské lávce, kolem pivovaru a teplárny po CT 3 ke sv. Jiří. Odtud dále pod Chlumem do Bukovce. Následuje klasický krásný, ale relativně náročný úsek nad Berounkou po zelené. V závěru jsem si trochu zkrátil cestu a ušetřil kousek kopce, vyjel jsem lesem na silnici do Chrástu, takže Dolanský most jsem objel.
Některé úseky jedu po silnici, abych pošetřil čas. Za Chrástem jsem ušetřil kopec-přejezdem železničního viaduktu. Že mi to tehdy Dan ukázal, čim déle tam jezdím, tím více je mi to nepříjemné, abych nepotkal vlak. Jen co narazím na červenou, sice oklikou, ale po pěkném singlu jedu do Sedlecka. Ke Korečnickému mlýnu se příliš ztrácí výška, raději tedy jedu po silnici do Střapolí a pak ke Korečnickému potoku neznačenou cestou. Následuje hezké stoupání po zelené přes Všenice do Stupna, které v závěru velmi utahuje, jinak slušně sjízdné na horském kole.
Přes Břasy pokračuji po silnici do Radnic. Poté zkouším pofidérní cestu přes Rovničku do Mostiště. Hodně se stoupá po štěrku, ale cesta je, tak dobré. Pak se to trochu zhoršuje, ale projel jsem a dostávám se do 500 m n. m. Všude kolem výhled do nádherné zvlněné krajiny. Dobré, že křižuji větší cestu-orientační linii. Po pochybné cestě rovnou za nosem se kupodivu dostávám do Mostiště, ale je to dost zarostlá cesta. Do Hlohovic je to už lepší, po asfaltu. Stejně tak do Hlohoviček-samozřejmě bez aut-je to zapomenutý kraj. Mam strach o následující cestu do Mlečic, ale i tam je hrubý asfalt a jede se tam parádně. Déle jsem však měl jeden ze svých záchvatů hardcoru a vydal se k Vejvanovskému potoku. Přeci to nebudu objíždět... Mapa moc neodpovídala, ale volil jsem vždy největší cestu, která aspoň vzdáleně slibovala můj směr. Měl jsem v mapě značené asi dva brody-no bylo jich jen o málo méně než kolem Bujesil, asi 11 a nebyly vůbec do pohody. Přesto jsem je překonal a nakonec i užíval, když se cesta neztratila. Doprovod mi dělal i statný jelen. Přesto jsem si oddych, když jsem vyjel, kde jsem potřeboval, pod Ostrovcem na modré turistické.
Modrou potřebuju, dovede mě až na Skryje. Ale chce to zvolit správný směr:D Cesta je dobrá, jen přibývá lidí a od posledního parkoviště jich je samozřejmě víc, než za zbytek dne. K samotnému Skryjskému vodopádu je třeba přelézt kluzkou kládu-v tretrách s kolem slušná výzva. Bohužel až pozdě jsem zjistil, že modrá vede po levém břehu ke Skryjskému jezírku, tak jsem mohl kolo s klidem odložit před "broděním". Prohlédl jsem celou přírodní památku ze všech stran a rychle jsem pokračoval chatovou osadou podél Zbirožského potoka. Po červené jsem se pak pustil do vyčerpávajícího stoupání do Čilé.
Do Podmokel to jsou nějaké 3 km a odsýpá to po asfaltové zkratce. Tady se mi ovšem trochu začala komplikovat trasa. Chtěl jsem jet co nejpříměji, ale ne stejně jako v první půli výletu. Musel jsem to vzít po silnici přes Prašný Újezd. Tam už mi trochu ubývaly síly v táhlém kopci. Ale vesnice byly tak akorát daleko od sebe, aby to pro mě byly dostatečně krátké postupné cíle v tom protivětru-tedy Skoupý, Hlohovice, Vejvanov. Stále zvlněnou krajinou. Za Vejvanovem odbočuji doleva na Pajzov a tam jsem ze stoupání měl velké obavy, možná přes 12 vrstevnic. Naštěstí na dlouhém úseku, takže to proběhlo bez problému. Stejně tak i po odbočení na štěrkovou cestu pod Radčí, tam se jelo pěkně v chládku a plus minus vrstevnicově. Pod Bílou skálou vyjíždím na silnici, ještě je třeba se přehoupnout přes vrcholek a po půl kilometru opět doprava po překvapivě pěkné nenáročné cestě pod Rumpálem. Jede se dlouho rovně, až za silnicí Březina-Volduchy se po horší cestě, zato více z kopce, sjíždí do Oseka.
Už se dostáváme do známých krajin. Výlet je dlouhý, z Oseka jedu tedy do Litohlav po silnici. Za Litohlavami v prudké pravotočivé zatáčce pokračuji úvozem do lesa přímo do Klabavy. A tam už po staré známé žluté přes údolí do Ejpovic a opět stoupat stále se rozrůstající skládkou na Pohodnici nad Kyšicemi. V Pytli najíždím na zelenou, sjíždím do Božkova, podjezdem pod tratí ve Sládkově ulici trpím v krátkem kopečku, kterým se dostávám na Světovar. Pak už se přes náměstí Milady Horákové a Doudlevce, pro změnu Samaritskou, vracím na Bory.
Neskutečný výlet, hlavně svojí délkou 114 km. Ani za převýšení 2250 m není třeba se stydět. A navrch Skryjská jezírka s vodopádem a celým hlubokým údolím, nemluvě o brodech Vejvanovského potoka, to by bylo na samostatnou kapitolu nebo výlet. Přímo kolem Skryjských slapů to však na kolo moc vhodné není nejen kvůli početným turistům.
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 |
| Skryjský vodopád |
 |
| Skryje - slap, jezírko |
Žádné komentáře:
Okomentovat