PILSEN BIKE: Krušné hory

108 km

23. 7. 2022

Náročnost: Velká

Převýšení: 2200 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

Hora Sv. Šebestiána - po červené Bezručovo údolí, Balzerův rybník, Hadinec, Nový dům - po žluté sv. Anna - Kamenná Hůrka - Zákoutí - po CT 3081 Pod Blahutovem, Rudolice - Eduardova skála - Sruby - po CT 23 Mikulice, Nová Ves v Horách - po NS Flájská hornatina Mníšek - po žluté Am Göhrener Tor - po červené Jelení hlava - po CT 23 přehrada Fláje, Fláje-hájovna - bývalé Fláje - po CT 23 Černý rybník - Klíny - po modré přehrada Janov - po červené rozhledna Jeřabina u Litvínova - Nová Ves v Horách - Mikulovice - po červené Dřevařský rybník, Lesná, Svahová - po zelené Zákoutí - po modré Mezihoří - po zelené Radenov, Blatno, Bečov, Dolský mlýn - po CT 3079 Třetí mlýn, Bezručovo údolí, Hora Sv. Šebestiána

Na Fláje už se chci podívat delší dobu, konečně mi to vyšlo a vyrážím autem na Horu Sv. Šebestiána, odkud vyrazím objevit litvínovskou část Krušných hor. Parkování na rozlehlém náměstí malé vsi je pohodlné, skoro nikdo tu není, takže je tu klídek i uprostřed prázdnin. Po staré rozbité asfaltové cestě se vydávám k Bezručovu údolí po CT 3079 a zároveň po červené. Za několika zátočinami projíždím pomyslnou vstupní branou, pilíři bývalého železničního mostu-hned na mě dýchá nezaměnitelná atmosféra Krušných hor. Jen o kousek dál pod vodopádem Chomutovky (kterým protéká sotva viditelný pramínek, jelikož je obrovské sucho) je rozcestí Bezručovo údolí, kde odbočuji prudce vlevo po červené (a CT 3081) do prudkého kopce po kamenité cestě. Po úvodní stojce se kopec zmírňuje a povrch je zpevněn. Docela rychle se tak dostávám k Balzeroovu rybníku, který vypadá jako přírodní rašeliništní jezírko. Svítí sluníčko, takže kontrast modré oblohy s tmavě zbarvenou vodou tvoří krásnou scenérii. Za rybníkem odbočuji vpravo a napříč menším údolím pokračuji k Hadinci, kde odbočuji vlevo k Novému rybníku, za nímž se rozprostírá rozsáhlá NPR Novodomské rašeliniště. O několik zatáček dál se demoluje Nový dům a zřejmě se připojuje nějaká oblíbenější cyklostezka, protože tu potkávám docela dost cyklistů. za Starým rybníkem ovšem sjíždím na žlutou, takže všem unikám. Za chvíli jsem u sv. Anny, kde odbočuji vpravo a stoupám po nezpevněnné lesní cestě k vysílači na Kamenné hůrce. Jen co se cesta začně svažovat, vidím dlouhý sjezd asi 100 m výškových. Za silničkou, po které vede CT 3077, je jen menší cesta, která by mě měla dovést ke Třetí Bernovské aleji. Nertrefil jsem to úplně dobře, vyjel jsem na louku před Zákoutím. Tam jsem se aspoň zorientoval a vyrazil hustým travním porostem ztěžka vzhůru k CT 3081. Cyklotrasa se stočí na severovýchod a pak vede podle pravítka až k silničce z Boleboře do Kalku. O 100 m dále, na rozcestí Pod Blahutovem, ale zase ze silničky sjíždí na štěrkovou cestu a vine se lesy k Rudolicím.

Následuje úsek po silnici do Rudolic, úžasné horské roztahané vesničky, která si zachovala svůj ráz a ještě není zničena developingem. Na křižovatce před vískou odbočuji doprava do kopce k samotě. Modrá turistická trasa míjí Eduardovu skálu, takže stoupám po příjezdové cestě ke dvěma chalupám a za nimi pokračuji po malé pěšince mezi skály. Ještě kousek to jde v sedle, ale pak je nutné kus přenést. Za nádherný výhled do horské krajiny s kostelem v Malém Háji to ovšem stojí. O 200 m dále se zas napojím na větší štěrkovou cestu, která vede po spádnici průsekem v lese až ke Kateřinskému potoku. Jsou tu ale obří ostré uvolněné kameny, nedá se tu pořádně jet, to mě nebaví, tak na nejbližší vrstevnicové cestě odbočuji vlevo a do Srubů, sjíždím po silnici. Do Hory Sv. Kateřiny jsme nakonec nedojel, i když mě chvíli lákalo vystoupat i na Růžový vrch. Cestu mám dnes ale beztak dlouhou, tak abych to nepřehnal... Já si ale stejně na úroveň toho Růžového vrchu nakonec vystoupal. Chtěl jsem sjet do Nové Vsi/Deutschenneudorfu po NS Lesná. Nic jsem ale před hraničním terminálem zemního plynu nenašel, takže jsem pokračoval po silnici. I když je to do Nové Vsi mírně z kopce, docela se to táhne. Navíc jsem objel celé údolí, protože navazuji na červenou téměř od hraničního potoku Svídnice. tato cesta je zároveň NS Flájská hornatina a podle toho to zde také vypadá-krásná kopcovitá krajina, ve které se táhne "moje" nezpevněná cesta-paráda. V malé vesnice Mníšek vyjíždím na silnici, překonávám hranici a hned za Svídnicí odbočuji vpravo po "žluté" Schweinitztalwanderweg. V táhlém kopci jedu v tempu, tak se rychle zahřívám, i když se už slunce schovalo a vzduch je chladný. Klasické hory, ještě kdyby trochu sprchlo a rázem je z příjemných 20° ledových 5°C. S německým turistickým značením mám špatné zkušenosti, ale tentokrát to není tak špatné. Když překonám vrchol v 834 m n. m, cesta se srovnává a blíží se rozcestí, kde odbočuji vpravo, vracím se do Čech na červenou turistickou trasu, po které pokračuji přes kopce Pestrý a Jelení hlava zase po nějaké bývalé vojenské cestě podle pravítka po hrubém štěrku k oboře Fláje. Podél silnice sice vede průsek vhodný pro průjezd rolby a předpokládám běžecké stopy v zimě, ale teď je zarostlý a nechci se zdržovat, abych všechno do večera stihl, když jsem se zdržel cestou autem do Sv. Šebestiána. Sjíždím tedy k přehradě po silnici docela příjemným sjezdem.

Vodní plochu zatím nevidím, prosvětluje jen v některých zatáčkách, ale pořádně se přehrada Fláje ukáže až když dojedu k hrázi. Jak jsem čekal, je působivá. Po hrázi přejíždím k infocentru a poté se ještě jdu podívat na hráz zespodu. Dávám si svačinku a pokračuji do druhé poloviny výletu po severním břehu po turistické i cyklotrase. Sice je to po silnici, ale jezdí tu v podstatě jen návštěvníci přehrady, takže tu není moc provoz. Zelená končí u hájovny, kde sjíždím ze silnice a pokračuji po neznačené lesní cestě k vodě-tedy vzhledem ke stavu hladiny spíš ke dnu😀 Dále nicméně pokračuje pěšina podél hranice ochranného pásma. Na tomto, asi půlkilometrovém, nejhezčím úseku nejdete potůčky, lávky, horské traviny, brod a málo lidí. Poté se pěšina vrací na obslužnou štěrkovou cestu na břehu a kolem mnoha zálivů se vrací k silnici z Litvínova, odkud jsem přijel. Zleva je však cesta lemována plotem obří obory. Bohužel se nedá ani projet nikde, nezbývá tedy než si vystoupat ten před chvílí "příjemný sjezd". Nakonec to nebylo tak strašné😊 Po silnici ale objíždím půl obory, až do Klínů. Chci jet zpět jinou trasou. Jenže zatímco v první půli jsem se držel tak nějak v horách, teď mě čeká několik brutálních sjezdů a výjezdů dolů k Ohři a pak zpět. Hned první mě čeká teď v lesích bikeparku Klíny. Asi protože tu není lanovka, téměř nikdo tu není. Stejně ale sjíždím po modré. V prudkém klesání po mokrých volných oblázcích občas prostoupených potůčkem a lidmi za zatáčkou se člověk dost nabrzdí. Vyjíždím z lesa u přehrady Janov, dle mapy jen taková malá loužička, ale s překvapivě hezkou hrází a hrázným domkem. Po koruně hráze se ale nedá projít. Po nafocení se tedy vydávám do Křížatek. Docela výživné, ale to je jen začátek. Dramatické stoupání pokračuje po silničce další 3 km. A na závěr, pokud chcete k rozhledně Jeřabině, musít sjet ze silničky a vydat se pěšinkou k vrcholu. Po kamenech, vysoké mokré trávě a popadaných větvích je to horko těžko sjízdné a skutečně vyčerpávající. Když pak vystoupáte na rozhledničku na vysoké skále a fouká to, není to na dlouhé otálení.

Spouštím se tedy po žluté ze skály k silnici, za níž máum pokračovat neznačenou cestou na jihozápad. Toho se trochu bojím, úplně živý kraj to tu není a tenká čárkovaná v mapě mě varuje. Část je ale vyježděna kvůli těžbě dřeva, pak je úsek trochu horší, ale po necelých dvou kilometrech se na mýtině vyjede na větší cestu a už to frčí. Za rozcestím, kde se držím velké cesty vpravo, vyjíždím z lesa k parku větrných elekráren. Mezi nimi je už asfaltka, ale musí se vystoupat na Strážný vrch. To už jsem na kraji Nové Vsi a Mikulovic, kde se připojuji na červenou turistickou trasu. ta mě provede dlouhým stoupáním spíše polní cestou k Dřevařskému rybníku a pak pod Liščím vrchem. Prudkých stoupání si tam ale i tak užívam dost. Vracím se do 900 m n. m. a vyjíždím v Lesné, kde je teď k večeru už zavřené občerstvení a pěkný rozhled do okolní luk. Čeká mě kamenitý sjezd, stále po červené, k Helenčiným vodopádům na potoku Lužec. Jak jsem řikal, je velké sucho, na vodopády to dneska není😥 Docela prudce, ale krátce se stoupá po štěrku do Svahové, kde je samooblužný pivní výčep. Odtud se budu držet zelené. Rychle sjíždím pod Kohoutím vrchem k silnici nad Boleboří, o kousek dál ale se zelnou odbočuje opět na západ a mířím zhruba vrstevnicově do Mezihoří. Někam mi ta značka ale utekla, vede zkratkou dolů, já dojel po větší cestě až před Zákoutí, kde jsem si dal odpočinek na klidné louce s výhledem a pak jsem se pustil do dlouhého sjezdu, nejprve tou loukou, přes Mezihoří až k Bílině. Stoupat se mi už moc nechtělo, ale to nic nemění na tom, že mě čekalo menší stoupání hned za křižovatkou. Přes Radenov do Blatna vede zelená turistická trasa po silničce, kudy jsem jel i já. V Blatně se to zlomilo a já jsem šedesátikilometrovou rychlostí valil k Ohři. Hodně dobrý sjezd. Od Prvního mlýnu jedu po asfaltové cyklostezce proti proudu k Třetímu mlýnu. Je mi nějak nedobře, jako při Fanatikovi letos-co se to děje k sakru? Dal jsem si tedy před závěrečným osmikilometrovým stoupáním osvěžení v Chomutovce, posilnil se cukry a vyrazil. Ono se nejede špatně, není nutné mít extra lehké převody, ale je to nekonečné. Škoda že není trochu více vody, bylo by co sledovat v korytu... Zatáčka za zatáčkou, šlápnutí za šlápnutím, postupně ukrajuji ze zbývající vzdálenosti. Krásné údolí, ne nadarmo Bezručovo... Párkrát je kopec trochu prudší a musím přišlápnout, ale míjím odbočku k Balzerovu rybníku ze začátku výletu, za chhvíli vyjíždím z lesa a už mám Horu Sv. Šebestiána. U auta při převlékání a nabírání síly dlouze hovořím s místním klukem, dověděl jsem se toho mnoho o jeho rodině😃

No, nakonec 108 km a převýšení přes 2200 m, to už je ranec. Ale viděl jsem toho tolik, že vůbec nelituji, ba naopak. Chce se mi říct, že je škoda, že to tu není trochu dostupnější, ale ono je dobře že není😊