4. 10. 2020
76 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1500m
Terén: Lesní cesty špatné i zpevněné, asfaltky
Abertamy – po zelené Černá cesta – Pernink – Dolovina – rozc. Vlčí hora –
po CT 2009 Nové Hamry – Dvorský vrch – Chaloupecké parkoviště – po CT 2000
Přebuz, Vřesoviště – po červené Rolava – Rolavský rybník – U Velkého
močálu – po červené Jelení vrch – Jelení – po CT 23 Hraniční hora –
Potůčky – Stráň – rozc. Železná cesta – U Potůčků – po CT 2002 Podlesí,
Mílov, Grögrův pomník – po CT 2004 Holubí skalky, Český mlýn – po
Kaffenbergské cestě štola Johannes – Myslivny – Pod Špičákem - po Nové
slatinské cestě Hřebečná – po zelené Abertamy
Přebuz je zkrátka magická a já bych se chtěl podívat na Rolavský rybník.
Vyjíždím z Abertam pěkně mimo asfalt, po štěrkové cestě po zelené
turistické na severozápad kolem hájovny a doleva na Černou cestu,
kde znovu odbočuji vlevo a podél Bílé Bystřice sjíždím do Perninku. Do
stoupání se vydávám po zpevněné cestě k železničnímu přejezdu na
Dolovině. Vjíždím do lesa a po celkem velké cestě. Čeká mě pár zhoupnutí a
dostávám se na silnici nad Horní Blatnou. Po silnici (CT 23 a 2009) se
vyhoupnu do sedla Vlčí hory a dlouho klesám studeným údolím Bílého potoka.
Na samém kraji Nových Hamrů však odbočuji doprava po místní modré značce a
brzy přijíždím pod velmi prudké stoupání, které pokračuje až na úroveň
Dvorského vrchu. Pokračuji napříč loukou a sjíždím k Chaloupeckému
parkovišti, kde jen přejedu silnici a proti proudu Rolavy začínám stoupat
po CT 2000. Zde začíná jedno z nejhezčích údolí vůbec, říčka pěkně
meandruje, kolem jsou louky nebo pastviny, případně les. Rozpadlý most
před Přebuzí zabraňuje vjezdu i nejdrzejším motoristům, takže paráda.
Přímo do vsi jsem nezamířil, na rozcestí Rolava jsem odbočil vpravo a
proti silnému větru zamířil k Vřesovišti. Následuje úsek po červené
turistické značce po štěrkové cestě a po kilometru za odbočkou lesní
cestičkou do bývalé Rolavy. Přímo naproti Sauersacku vede cesta k
Rolavskému rybníku. Je to jen kousek a dnes je počasí jak malované, takže
barvy jsou syté a jasné, od modré na nebi, přes tmavě hnědou vodu, až po
rudé vřesy...
Vracím se zpět na silničku (a CT 23) směr Jelení a sjíždím z ní o
kilometr a čtvrt dále, doprava, přímo podél hranice NPR Rolavská
vrchoviště. Po této zpevněné cestě dojedu k rozcestí U Velkého močálu,
odkud pokračuji po náhorní plošině na Jelení vrch a následně sjíždím po
kamenité cestě do Jelení, opouštěje červenou turistickou značku. Z Jelení
mě čekají na zahřátí tři zatáčky do prudkého kopce a pak s krátkou
přestávkou stoupání až na Korce. Zhruba uprostřed Bučinské cesty, na Hraniční hoře,
vidím nenápadnou cestu vlevo. A protože jsem teď jel kus po asfaltu,
jakkoliv starém a rozbitém, už mám chuť zas na terén. Je dost mokro a
terénu se mi dostává tak akorát ve sjezdu, kde ztrácím 100 m výšky. Cesta
rovně se na rozcestí nějak zhoršuje do neprůjezdna, tak odbočuji vpravo a
udělal jsem dobře, dostávám se na "Pašeráckou cestu", po které sjíždím až
do Potůček ke skiareálu. Ten hnus uprostřed obce není třeba vidět, vydávám
se "zkratkou" do extrémního kopce po zelené turistické značce kolem
železniční zastávky. Na nějakých 250 m nastoupám 100 m výškových po hodně
špatné cestě. Tím se dostávám na hřebínek na Stráni. Červenou značku
napříč údolím Kozího potoka znám a po vyčerpávajícím stoupání se mi nechce
abslovovat znovu podobnou věc. Jedu tedy po mnohem hezčí cestě loukou
mírně do kopce, pak v lese bahnem a Kozí potok překonávám na úrovni 800 m
n. m. Poté se začínám vracet jen lehkým stoupáním na Železnou cestu, ze
které chci zkusit malou neznačenou cestičku na východ k Černé. Trefil jsem
ji, je průjezdná, ale je to takové vymleté korýtko s brázdami od lesního
traktoru plné kamenů, vody a klacků. Ale směrem dolů vlastně příjemné,
zklamání mě naopak čeká na CT 2002, která je celá hladká jak zrcadlo,
takže celkem nudná, ačkoliv stoupá pěkným údolíčkem.
V Podlesí je možné se zastavit U Červené lišky na občerstvení, táhlé
stoupání totiž pokračuje až na Mílov. O necelé dva kilometry později po
Mílovské silnici u Grögrova pomníku odbočuji vlevo a čeká mě nekonečný
sjezd kolem Holubích skalek, několika serpentinami a další klesání až k
Českému mlýnu. No, a co jsem si sjel, to si teď na následujících 7 km
vystoupám. Po Kaffenbergské cestě se ale nejede špatně, chce to zvolit
správný převod a držet tempo😊 Ukazuje se sluníčko, tak je mi dost teplo,
lidi skoro žádné nepotkávám, štola Johannes je zavřená kvůli Covidu, tak
ani tam nikdo není. Jen velice krátké klesání mě čeká v místech první
obrátky silnice do Zlatého kopce. Od této serpentiny stoupám necelý
kilometr po silnici, pak vidím lesní cestu, která by mohla být zkratkou k
Myslivnám. Skutečně tomu tak je, projel jsem přímo k vodní nádrži.
Nohy už moc šlapat nechtějí, ale čeká mě další táhlé stoupání po NS
Ježíškova cesta k rozcestí Pod Špičákem. Po staré Slatinské cestě sice
jsou kopečky, ale už ne tak významné. K Mrtvému rybníku s červenou
nepokračuji, jedu na rozcestí před ním rovně na Novou slatinskou cestu. Ta
mě dovede až k mýtině nad Abertamy. Neznačenou lesní cestou sjíždím do
Hřebečné a posledních pár metrů do Abertam jedu po zelené. 76 km sice není
zrovna rekordních, ale přes 1500 nastoupaných metrů je sakra znát. Cesty
jsou tu všude kolem nádherné, jen to chce krotit touhu všechno
vyasfaltovat. Tak snad nám tu zůstane příroda😊
Žádné komentáře:
Okomentovat