105 km
8. 7. 2023
Náročnost: Velká
Převýšení: 2200 m
Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty
Abertamy - Hřebečná - Ryžovna - Myslivny - Tellerhäuser - Pfahlberg - po
žluté Crottendorf - po Zschotautalradweg Walthersdorf, Schlettau - po modré
Frohnau - Schönfeld - Neundorf - Falkenbach - po červené
Wolkenstein - Brückenklippe - Wolkenstein - po
červené Thermalbad Wiesenbad, Wiesa - po zelené Annaberg-Buchholz -
Neu Amerika - po červené "Firstenweg" Kuhbrückenberg - po zelené Große
Mittweida, Wurzelberg - Bächelhütte - PP Zlatý kopec - po Ježíškově cestě
Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy
Včera jsem se rozcvičkově projel 85 km na Výsluní a protože to vypadá na
den jako korálek, rád bych se dneska vydal do německého Wolkensteinu.
Tam už pošilháávam léta, jenže je to pekelně daleko. Podle prvního mapování
to vypadá nejméně na 95 km. Bude toho dost, ale jdu do toho.
Z Abertam vyrážím přes Hřebečnou po louce sjezdem k Bystřici a pak po NS
Hřebečná. Pod dolem Kryštof definitivně vyjíždím na silnici a stoupám kolem
Maringotky. Za kopcem naopak vychutnávám serpetiny ve sjezdu k Ryžovně. Do
Mysliven jedu taky po silnici, podél Blatenského příkopu bych jel věčnost.
Na Myslivnách odbočuji vlevo směrem na Zlatý Kopec. Ještě kousek vystoupám a
pak sjíždím až do zatáčky s rozcestím Ostrá. Tam odbočuji vpravo na CT 2008
a stoupám k hranici kousek nad Tellerhäuser. Bohužel musím přes hluboké
údolí Klingerbachu. Usnadňuju si to tím, že nejedu po spádnici, kde vede
zelená a žlutá trasa-takové ty německé, které nikdy neodpovídají mapě, ale
ulicí Am Einsberg. I tak je to výživný kopec. V lesích se evidentně přes
týden těží a všude jsou tu zákazy vstupu. První respektuji a jedu oklikou. O
něco později na Klöppelstraße už ale nevidím jiné východisko, než vjet do
"zakázané" zóny. Odbočuji vpravo na malou zarostlou lesní cestu, po které
vede asi jakási žlutá, ale řídím se navigací v hodinkách stejně. Je to opět
napříč hřebeny i údolími. Jen pár set metrů před Pfahlbergem jedu po větší
cestě, ještě než dojedu na vrchol tohoto kopce, odbočuji vlevo na malinkou
pěšinku, doufajíc, že neskončim někde uprostřed lesa. Pěšinka začíná klesat
nesměle, ale díky bohu je průjezdná. Pak je však třeba odbočit prudce vpravo
a tam už se klesá opravdu vydatně. Odbočující žlutou, nějakou kančí stezku,
nechávám odbočit, raději si po obyčejné špatné lesní cestě dojedu až do
údolí k Mittweidě. Ještě chvíli klesám, ale pak odbočuji mírně vpravo a
znovu po žluté se vydávám přes kopec do Crottendorfu. To je po zpevněné
cestě a pak po malé silničce. Celým obydleným údolím říčky Zschopau vede
cyklostezka a červená turistická trasa. Těch se držím, ačkoliv několikrát se
mi povedlo přejet odbočku a pak jsem jel nějakou vhodnější zkratkou. Po
téhle Zschopautalradweg se jede dobře, za což jsem rád, protože toho mám
dnes hodně před sebou. Projíždím tedy Walthersdorfem, pak je to kousek po
louce k silnici a to už jsem téměř ve Schlettau.
Ve městě jsem se nějak zamotal, takže modrou trasu vedoucí do Frohnau jsem
nejdřív minul. Ale vrátil jsem se, abych se mohl pustit do brutálního kopce
po Jakobsweg. Stará zemědělská cesta vede v podstatě celou dobu po asfaltu,
jen krátký úsek je po štěrku. Projíždím Frohnau, vlastně takovou západní
část Annabergu na druhém břehu Zschopau a s co nejmenší ztrátou výšky jedu
dál na sever po červené trase. Minul jsem zříceninu rozhledny Schreckenberg
a za posledním domkem o něco dále končí zpevněná cesta, těším se tedy na
sjezd do Schönfeldu, který je ovšem hodně rozbitý. tato cesta ústí na hlavní
trase do Chemnitz, takže rychle ujíždím, abych mohl v klidu pokračovat mimo
provoz. Znovu stoupám od řeky po polních cestách nad obcí Wiesa, ale do
Neundorfu nakonec sjíždím. Pak se pochopitelně stoupá do Falkenbachu. Za ním
jen podjedu obchvat a po červené sjedu přes Schönbrun do Wolkensteinu.
Nestíhám všechno obdivovat-krásná řeka, skála, hrad, nádraží, lokomotivy...
Vydávám se přes lávku ke skalním útesům, tlačím kolo po rozličných stezkách
s mnoha výhledy a protože jsme sjel z hor do nížíny, užívám si docela výhně.
Obejdu tedy zámek/hrad, pokochám se náměstím a malým historickým centrem a
pokračuji ke kamennému "jazyku" Brückenklippe. Je tu prazvláštní značení, jak
je u Němců zvykem. Cestu si tedy vybírám sám, a to přes Anton-Günter Höhe.
Po dvou kilometrech cesty se zjevil opět zákaz vstupu kvůli nebezpečí pádu
stromů, což jsme tedy směle ignoroval, úprotože jsem se sem netáhl 50 km,
abych ostrouhal. Hned o pár metrů dále jsem potkal nějaké turisty, takže
jsem nebyl sám. Sjel jsem, kam až to šlo, ale úplně na kolo to tu není.
Brückenklippe je každopádně moc zajímavý, jen je trochu schovaný za stromy.
Výška nad řekou je nicméně dechberoucí. Brzy se však vydávám dál, protože
Wolkenstein mi ukrojil hodně ze zbývajícího času.
Ve sjezdu do údolí jsou nějaké schody a podobně, takže občas musím vzít
kolo na záda. Jak ale vyjedu na asfaltku, zbývá jen něco přes kilometr
zpátky do Wolkensteinu, kde pokračuji po silničce údolím Zschopau. Zatímco
však silnička přejíždí na pravý břeh, já zůstávám na zpevněné cestě na levém
přehu, kudy jsou vedeny turistické a cyklo trasy. Zatím se mi nejde špatně,
je to teď navíc se stínu, takže mě netrápí hic. Takto pohodově jsme dojel až
do Wiesenbadu, odkkud už cesta není tak přímočará. Můžete sice jet po
silnici, ale já mám asfaltu dost, takže pokračuji po červené turistické
trase, takže překonám řeku, slepé rameno a nakonec i trať, pak ještě dvakrát
znovu řeku, kde mezi mosty jedu po pěkném singlu. Dále je však cesta
nejasná, chtěl bych si to oproti značené cestě zkrátit, ale ukázalo se, že
to nelze, v mapě jen došlo ke zkreslení kvůli tomu, že cesty vedou moc těsně
podél sebe, jen v jiné výšce strmého úpatí. Cestu lesem kolem dalšího
meandru si užívám a radostně tak jedu vstříc Wiese. Z ní musím vystoupat po
zelené do Annabergu. Projíždím celým městem od severu na jih. Projel jsem si
náměstí "Markt" a St. Annenkirche a pak se snažím uličkami promotat co
nejpříměji dál. Určitě by to stálo za samostatnou podrobnější návštěvu, ale
teď není čas. Zavřené ulice mi trochu komplikují navigaci a když jsem sjel k
nějakému mostu a začínám stoupat, říkám si, že už jsem konečně za městem a o
krok blíže horám. Jenže pak se silnice začla podivně stáčet a já zjistil, že
jsem vystoupal špatným směrem. Tak zase zpátky a hurá k řece Sehma a super
prudkým stoupáním kolem St. Katharinenkirche
v Buchholzu na ten správný kopec. Konečně jsem za městem, stoupání zmírnilo,
nicméně nekončí. Z 600 m n. m. musím vystoupat postupně až na
Kühbrückenberg, který má bez dvou metrů 900. Toho se trochu obávám. Po
Firstenweg se ale nejede špatně, na německé poměry je i obstojně značená.
Střídají se větší a menší lesní cesty a zpětně viděno to stoupání po hřebeni
vlastně docela utíkká. Už to počítám, že jsem v opravdových horách. Ještě
jednou, mnohem blíže pramenu, překonám Zschopau, to už po nějaké zelené
trase, ale na to se vůbec nedá spolehnout, jedu podle předvolené trasy v
hodinkách. Za kopečkem musím ještě docela významně klesnout ke Große
Mittweida, než s ebudu moct pustit do horské stěny k vrcholku Wurzelberg. To
byl poslední dramatický kopec. Bohužel jsem znaven z urputného úsilí v
terénu a kopci špatně odbočil, takže se vracím na rozcestí, ze kterého se
dostanu k silničce od celnice k Tellerhäuser. Tam se pak dá konečně prudce
vpravo odbočit na štěrkovou cestu J. Weissflog Tour, která mě už dovede
mírně z kopce k přechodu na Hubertkách. Sjedu k Ježíškovce, a protože už je
docela pozdě, je tu málo lidí, tak se jede dobře. Až do Mysliven jedu
klasicky jako na běžkách, potom už chci být co nejdřív doma, takže vybírám
silnici, kde musím lehce stoupat k Ryžovně. Opravdu poslední stoupání v
serpentinách nad Hřebečnou jsem taky přežil, takže už jen zbývá projet
roztahanou obcí do Abertam.
Nakonec padlo přes 105 km a 2200 nastoupaných metrů. Náročné, ale
překrásné, mám unavenou radost. Průměrná rychlost dosáhla na 18,4 km/h.
 |
| Wolkenstein - hrad/zámek |
 |
| Wolkenstein - hrad/zámek na útesu |
 |
| Wolkenstein - Schönbrunner Wand nad řekou Zschopau |
 |
| Wolkenstein - Brückenklippe |
 |
| Annaberg - St. Annenkirche |
Žádné komentáře:
Okomentovat