85 km
7. 7. 2023
Náročnost: Velká
Převýšení: 1650 m
Terén: Lesní a asfaltové cesty
Abertamy - Abertamy-Východ - Nová slatinská cesta - po červené Boží Dar -
po žluté celnice - Po Alte Poststraße Oberwiesenthal - Háj - po zelené býv.
vápenka, Kovářská - podél trati žst. Kovářská - po Via Czechia severní
Mědník, Měděnec - Kotlina - Rusová - kostel sv. Václava Výsluní - PP na
Loučkách II - Rusová - Kotlina - po červené Měděnec - Horní Halže - Vysoká
seč - Pod Vysokou sečí - Pod Meluzínou - Pytlácká rokle - po CT 2011
Klínovecké sedlo - po červené Neklid - Jahodová louka - Abertamská zatáčka -
Pod Špičákem - Barbora - Šlajsnou Abertamy-Východ - Abertamy
Udělat si čas na výlet v Krušných horách, to je pro mě vbždycky svátek.
Tento červencový víkend navíc vyšlo i pěkně počasí a tak se vydám na delší
okruh do Výsluní, ke "katedrále Krušných hor". Z Abertam vyrážím přes
údolíčko Bystřice, ze které ovšem vede pekelné stoupání, pokud nejedete
napříč loukou, jak dřív vedla cesta. Vzhledem k tomu, že celkové dnešní
převýšení dosáhne 1650 m, budo nahoru dolů. Z rozcestí Abertamy-Východ
stoupám už jen mírně po Nové slatinské cestě po asfaltu. Od Mrtvého rybníku
je to po štěrku jestě kousek do kopce, jen krátký úsek pak klesá k rozcestí
Pod Špičákem, abych se zas mohl pustit do stoupání pod Božídarský Špičák po
červené turistické trase. Od Špičáku mě čeká konečně nějaké významnější
klesání. Dá se tu jet pěkně, alejen ve vzácných chvílích, kdy je tu málo
lidí. Po asfaltce do Božího Daru se nedá jet v podstatě nikdy ani na kole
ani na běžkách, vždy jsou tu neukázněné davy lidí. Nějaká nefrekventovaná
nezpevněná cesta však není k dispozici. Za Božím Darem naopak po žluté k
celnici moc lidí nechodí, tam je to mnohem lepší. Na německé straně je super
cesta Alte Poststrtraße, ale taky se vám tam z té padesátikilometrové
rychlosti nikdy nechce brzdit kvůli občasným turistům. Cesta ústí v jedné za
zákrut silnice v horní části Oberwiesenthalu. Projedu celé městečko přes
náves až k mostku do české Loučné, kde hranici zemí tvoří právě potok.
Absurdní český development dále zvýrazňuje bizarnost českého pohraničí,
které se ještě bohužel nedokázalo zcela vzpamatovat z dob socialismu a
vzkvétat a už ho drtí moderní neregulovaný bezohledný necitlivý rozvoj. Ne
zrovna rychle unikám na extrémně prudký kopec, na jehož vrcholu je hřbitov.
Naštěstí tam svou cestu nekončím😀 Pokračuji do Hájů a pak ač po zelené, tak
po úzké silničce znovu do kopce. Po asfaltu hladkém jak psí kulky od Vlčího
kopce sjíždím k Černé vodě. Tam zelená sjíždí ze silnice a přes malý mostek
vede na druhou stranu potoka a vystoupá přes kořeny k vápence. Jak už víme,
kolem ní vede taky asfaltka, ani tady v odlehlých končinách se tomuhle
bezbřehému zbytečnému utrácení nevyhnuli. Rád tedy odbočuji těsně před tratí
vpravo na polní cestu. Asi po půl kilometru se cesta odvrací od trati, ale
když správně vyberete, kam dál, zase se vše spraví. Vracím se tedy ke
Kovářské a sice do Měděnecké ulice.
Za dalším přejezdem znovu sjíždím ze silničky a jedu dál podél trati po
mnohem hezčí cestě. Nádherná krajina plyne kolem, až dorazím...do Kovářské😁
Tentokrát k železniční stanici, kde musím doprava na modrou trasu Stezka
Českem. Po rovných alejích se přes kopečky blížím Mědníku. Po Dolu
Václava Řezáče toho bohužel moc nezbylo, takže pokračuji loukou právě pod
Mědníkem do Měděnce. Jako obvykle se do mě za obcí opřel vítr. Brzy se
naštěstí silnice začně svažovat k železniční stanici v tzv. Kotlině. S
nejistotou zde odbočuji doprava a doufám, že projedu dál na východ přes
louku do Rusové. Zpočátku je taková štěrkopísková cesta, nutno odbočit vlevo
a dostat se tak na louky s paprkem větrných elektráren. Nakonec se dalo
projet dobře a kousek tam byl i mojí nejoblíbenější polní cesty lehce
zarostlé trávou. O kus dále křižuji hlavní silnici od Kadaně a musím objet
druhý větrný park. Zde naopak měla být lepší cesta, což se nepotvrdilo, ale
projel jsem celkem bez problému díky tomu, že tu byla posekaná tráva. Abych
nejel po hlavní, musel bych významně klesnout a to se mi vůbec nechce,
risknul jsem proto dojet asi 4 nebo 5 km na Výsluní po hlavní silnici. No
žádná radost. Silnice podle pravítka, takže nekonečné rovinky přede mnou,
proti větru a zčásti do kopce. Úspěšně jsem se ale dostal až do poklidné
vesničky s velkým kostelem sv. Václava, který je někdy dokonce nazýván
katedrálou Krušných hor. Dal jsem si svačinku a vydal se na cestu
zpátky.
Čeká mě velmi pěkná cesta podél hranice přírodního parku Na Loučkách II.
Stoupám uličkou a další polní cestou, která se postupně stáčí na západ.
Střídá se les s loukou, cesta zatím nezmizela, ale ani není zrovna velká.
Nakonec přecijen někam mizí, naštěstí se dá jet po louce. Kupodivu jsem se
dostal až do Rusové. Projíždím po panleové cestě kolem bývalého nádraží,
poté jedu skrz větrný park po stejné cestě jako cestou tam. Ještě jednou a z
kopce si užiju polní cesty, pak ale také té podivné štěrkopískové navážky na
cestě ke Kotlině. Až teď jsem zjistil, že se lze vyhnout silnici cestou do
Měděnce, dá se krásně projet od železniční stanice po červené. Z Měděnce
bych chtěl projet po polních cestách vedoucích paralelní jižně od silnice do
Horních Halží. Asi před třemi lety jsme tu prošli, snad to půjde i teď.
Naštěstí se cesty neruší tak rychle jako například kolem Plzně, takže se
chvílemi horší a chvílemi lepší cestou dostávám až do Halží. Pokračuji
podobným způsobem přes Halžský vrch, musím si dát pozor, abych nesjel někam
na jih, ale držel se ve směru napříč mnoha potoky a roklemi. Za přístřeškem
U Apolenky se cesta na chvíli zlepší, ale já ani nepotřebuju lepší cestu,
jede se mi pěkně. Až když se dostanu na rozcestí Pod Vysokou sečí,
nelze jet dál po nezpevněné cestě. Sice hezkou krajinou, ale docela po nudné
silnici mířím k rozcestí Pod Meluzínou, kde odbočuji vlevo a zelené mě
dovede ještě více pod Meluzínu. Za dvěma pozvolnými sjezdy a jedním
stoupáním je Pytlácká rokle, pak je třeba dost vystoupat na
"vrstevnicový" traverz přes severoklínovecké sjezdovky. Na severní straně se
připojuji na červenou, ale jen nakrátko. Až na Neklid po červené nedojedu,
odbočuji v lese z rozbité cesty na ještě rozbitější a vymletou. Dříve tudy
vedl Stoneman, ale nevím, kudy je veden teď. Cesta je tu rozhodně horší než
dříve. Dá se tudy ale dalším traverzem překonat dvě nebo tři další sjezdovky
a pak upalovat skvělými cestami k Jahodové louce. Mapa sice říká, že k
Abertamské zatáčce bych se měl dostat i po pěšince podéll silnice, ale když
jsem to před dvěma lety prověřoval, dopadl jsem hodně bídně. Dnes tedy
poučen touto zkušeností pokračuji po velmi frekventované silnici. Za
Abertamskou zatáčkou sjíždím ze silnice po žluté, vystoupám k rozcestí Pod
Špičákem a musím do toho šlapat ještě k vrcholu Barbory do 1031 m n. m. Pak
to jede samo opět až k silnici. Spojka k Abertamům-Východ tak skvělá není,
ale to nevadí. Přes údolí Bystřice po NS Hřebečnbá už se mi moc nechce, ale
je to zpátky na chalupu jen pár metrů, to už zvládnu😊Nakonec pěkných 85 km
s 1650 nastoupanými metry. Průměrná rychlost tím pádem není takový zázrak,
17,9 km/h.
 |
| Kostel sv. Václava, Výsluní |
Žádné komentáře:
Okomentovat