21.-23. 7. 2017
46 + 46 km
Obtížnost: Střední
Převýšení: 1400 m
Terén: Nenáročný
Horažďovice-Velké Hydčice-po CT 312 Žichovice-po CT 313 Chmelná, Sušice-po CT 331 Páteček, Dlouhá Ves-Radešov-Rejštejn-Svojše-Malý Kozí Hřbet
V pátek, sotva jsme vytáhli paty z práce, jsme se rozhodli vydat na chatu na Kozích Hřbetech zčásti na kole. Popojeli jsme vlakem (celkem bezproblémový transport!) do Horažďovic a pokračovali po vlastní ose navigačně nenáročnou trasou.
Vlak staví v Horažďovicích-Předměstí, takže ještě kousek po silnici do města a pak po nefrekventované silnici a CT 312 do Velkých Hydčic. Začíná se táhlým stoupáním a pokračuje se zvlněnou krajinou proti proudu Otavy. Z Hydčic se vyjíždí kolem areálu vápenky na pěknou rychlou polní cestu. Sem tam se objeví výmoly, ale jinak jsme byli v další vesnici, Žichovicích, co by dup. Za vsí vykukuje Rabí. Jede se kousek po silnici, ale před železničním přejezdem pokračuje cyklotrasa vlevo po pěkně zpevněné štěrkové cestě. Na značky bych nespoléhal, jeli jsme se zkušeným průvodcem, který věděl kudy kam;D
U Podmokelského potoka začíná asfaltka a stoupá se do Chmelné. Zde se nachází občerstvení přímo u cesty, jinak lze pokračovat pěkným dlouhým prudkým sjezdem k Otavě na kraj Sušice. Zde už je dobře značeno, lepší bude jet po pravém břehu, tam kde my jsme nejeli...:D Člověk se nemusí motat mezi vodáky v kempu ani na nábřeží a projede až k centru mimo hlavní silnici.
Na Luh jsme pokračovali kolem Jezu Na Fufernách stále na levém břehu Otavy. Následovaly možná tři kilometry krásné široké inline dráhy, takhle k večeru už téměř bez lidí. Přijíždíme po mostě nad jezem Páteček a stále po pěkné značené cestě dojíždíme do Dlouhé Vsi. Příště bych raději pokračoval přes Rajsko a Annín, ale ani po hlavní silnici to nebyla tragédie. Jen se začíná trochu více stoupat a taky to ženeme v pěkně vysokém tempu. Střídáme se s Danem v tahání, ale ještě před Radešovam toho máme dost. Do Rejštejna trochu zvolňujeme a už se psychicky připravujeme na závěrečné stoupání. Do Svojší se nastoupá něco kolem 200 m. My musíme ještě o dalších 100 m výš, do prvních serpentýn, odkud vede vrstvnicová cesta na zapomenutý, ale o to krásnější kout Šumavy-Kozí Hřbety. Doslova pár chalup v neskutečné krajině, kde už nás čeká zbytek osazenstva s vychlazeným pivem:))
Přijde mi to až neskutečné, průměrnou rychlost jsme udrželi nad 21 km/h. Přecijen se nejelo žádným terénem.
V neděli jsme pak stejnou cestou jeli zpět. Rozdíl činí ten první sjezd. Naštěstí jsme nezmokli, ač s tím celý víkend hrozili. No...prvních 20 km jsme ujeli za 34 minut. A prvních pět kilometrů po silnici není třeba ani šlápnout. Do Sušice už to stojí přecijen dost energie, udržet rychlost. Cestou zpět jsou zaznamenáníhodná jen dvě stoupání, to do Chmelné a druhé kolem zříceniny Prácheň před samotnými Horažďovicemi. Dokonce jsme stihli během tří minut koupit lístky (starší pár před námi nabíjel celoroční inKartu) a pivo a ještě se nalodit s pěti koly. No...průměrná rychlost přes 26 km/h, to mluví za vše:)
Horažďovice -> Kozí Hřbety
Kozí Hřbety -> Horažďovice
Vlak staví v Horažďovicích-Předměstí, takže ještě kousek po silnici do města a pak po nefrekventované silnici a CT 312 do Velkých Hydčic. Začíná se táhlým stoupáním a pokračuje se zvlněnou krajinou proti proudu Otavy. Z Hydčic se vyjíždí kolem areálu vápenky na pěknou rychlou polní cestu. Sem tam se objeví výmoly, ale jinak jsme byli v další vesnici, Žichovicích, co by dup. Za vsí vykukuje Rabí. Jede se kousek po silnici, ale před železničním přejezdem pokračuje cyklotrasa vlevo po pěkně zpevněné štěrkové cestě. Na značky bych nespoléhal, jeli jsme se zkušeným průvodcem, který věděl kudy kam;D
U Podmokelského potoka začíná asfaltka a stoupá se do Chmelné. Zde se nachází občerstvení přímo u cesty, jinak lze pokračovat pěkným dlouhým prudkým sjezdem k Otavě na kraj Sušice. Zde už je dobře značeno, lepší bude jet po pravém břehu, tam kde my jsme nejeli...:D Člověk se nemusí motat mezi vodáky v kempu ani na nábřeží a projede až k centru mimo hlavní silnici.
Na Luh jsme pokračovali kolem Jezu Na Fufernách stále na levém břehu Otavy. Následovaly možná tři kilometry krásné široké inline dráhy, takhle k večeru už téměř bez lidí. Přijíždíme po mostě nad jezem Páteček a stále po pěkné značené cestě dojíždíme do Dlouhé Vsi. Příště bych raději pokračoval přes Rajsko a Annín, ale ani po hlavní silnici to nebyla tragédie. Jen se začíná trochu více stoupat a taky to ženeme v pěkně vysokém tempu. Střídáme se s Danem v tahání, ale ještě před Radešovam toho máme dost. Do Rejštejna trochu zvolňujeme a už se psychicky připravujeme na závěrečné stoupání. Do Svojší se nastoupá něco kolem 200 m. My musíme ještě o dalších 100 m výš, do prvních serpentýn, odkud vede vrstvnicová cesta na zapomenutý, ale o to krásnější kout Šumavy-Kozí Hřbety. Doslova pár chalup v neskutečné krajině, kde už nás čeká zbytek osazenstva s vychlazeným pivem:))
Přijde mi to až neskutečné, průměrnou rychlost jsme udrželi nad 21 km/h. Přecijen se nejelo žádným terénem.
V neděli jsme pak stejnou cestou jeli zpět. Rozdíl činí ten první sjezd. Naštěstí jsme nezmokli, ač s tím celý víkend hrozili. No...prvních 20 km jsme ujeli za 34 minut. A prvních pět kilometrů po silnici není třeba ani šlápnout. Do Sušice už to stojí přecijen dost energie, udržet rychlost. Cestou zpět jsou zaznamenáníhodná jen dvě stoupání, to do Chmelné a druhé kolem zříceniny Prácheň před samotnými Horažďovicemi. Dokonce jsme stihli během tří minut koupit lístky (starší pár před námi nabíjel celoroční inKartu) a pivo a ještě se nalodit s pěti koly. No...průměrná rychlost přes 26 km/h, to mluví za vše:)
Horažďovice -> Kozí Hřbety
Kozí Hřbety -> Horažďovice
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat