26. 10. 2021
57 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Lesní a polní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - po CT 37
Křimice - Vochov - Vejprnice - Tlučná - Nýřany - Kamenný Újezd
- po CT 2204 Blatnice - Hněvnice - Heřmanova Huť - Přehýšov -
býv. důl Ziegler - Nýřany - Tlučná - Draganec - Vejprnice - Hornice -
Křimice - Zadní Skvrňany - Plzeňskou ulicí k CT 37 - ZOO - Lochotínský park
- Pod Záhorskem
Čas už se pomalu chýlí k zimě, ale i za chladného počasí se dá vyjet,
dokopal mě Fíla a tak ho vyrážím vyzvednout do Křimic. Abych nemusel
podchodem, nadjíždím si až k přechodu u Lochotínského pavilonku a pak
sjíždím Lochotínským parkem k
zoologické zahradě. Klasicky po asfaltce podél silnice mířím k lávce přes Mži a pak pokračuji
mezi poli do Křimic k zámku, poté nahoru k železničnímu podjezdu. Filip na
mě už čeká a tak můžeme hned vyrazit k podchodu pod železnicí z Žitné ulice
a vystoupat ke hřbitovu. Na kraji Vochova odbočujeme vlevo na štěrkem
zpevněnou polní cestu do Vejprnic. Nad obcí ale odbočujeme doprava a kolem
vysílače mířím k silnici. Po té jedeme jen jednu zatáčku, v další zatáčce
pokračujeme rovně kolem závory na cestu do lesa mírně z kopce. K výsypce nad
Tlučnou to pěkně odsýpá, poté se cesta trochu zhorší a je třeba objet pole.
Od samoty sjíždíme ke vsi, těsně nad ní ale projedeme po lesní cestě nad
koupalištěm a za ním se stáčíme k fotbalovému hřišti. Od hřiště musíme do
Pankrácké ulice, která ústí v křižovatku s hlavní silnicí. Lehce podmáčenou
cestou pokračujeme pod překladištěm na kraj Nýřan. Za silnicí na Pankrác
následuje další polní cesta ke Kamennému Újezdu. Mírně stoupá a je
protivítr, ale jinak se tu jede dobře, protože se nepráší.
V Kamenném Újezdu nám cedulka ukazuje, kudy do Blatnice po CT 2204. Není to
daleko, je to převážně z kopce a krásně se to kroutí kolem železnice. Tenhle
úsek mám rád. Z Blatnice dál je to trochu nuda. Chceme do Heřmanovy Huti,
ale není tu žádná přímá nezpevněná cesta (kolem logistické haly je problém
projet). Jedeme tedy po silnici. Míjíme Kbelany a ještě musíme přes kopec do
Hněvnice. Proti větru to tedy moc nejede. Konečně se stáčíme na jih a
sjíždíme k dálnici a do Heřmanovy Huti. Trefili jsme hezkou pěší spojku kolem louky, kde se staví sídliště a
trochu nepřímo kvůli přejezdu přes koleje jsme dorazili k
rozhledně z vodojemu. Je zavřená, tak se moc nezdržujeme a vyrážíme nazpět. Nejprve do Dolních
Sekyřan a pak po větší silnici, ale po větru do Přehýšova. V zatáčce na
kraji vsi se nenecháme unést silnicí doprava, nýbrž pokračujeme rovně, kde
zanedlouho končí asfalt a pokračuje široká polní cesta. Jezdí tu totiž často
auta. Téměř vždy tu ale fouká do zad, takže si oba pochvalujeme, jaký je to
kalup.
Od Diossu, bývalého dolu Ziegler, jedeme podél nepoužívané vlečky. Ta totiž
podjíždí dálnici a pokračuje po pěkné polní cestě kolem Humboldtky do Nýřan.
Vančurovou ulicí se dostáváme na úroveň koupaliště, přejíždíme potok a kolem
hřbitova se dá projet k nenápadné pěšině křižující hlavní silnici II/180, od
které je nutno vystoupat na Torovku. Tady je klid a relativně hezký, ale
sychravý podzimní západ slunce. Ani člověk nevnímá rozlehlé logistické parky
všude kolem☺ Fíla to tu prý neznal, ačkoliv v Křimicích bydlí už nějaký ten
rok, tak jsem rád, že jsem ho obohatil. Lesem projedeme na jižní okraj
Tlučné a do lesa na Draganci jedeme po CT 2300. Cesta se lehce stáčí více na
západ a v místě její odbočky využíváme neznačenou lesní cestu vracející se
do
Vejprnic. Sjíždím do údolí, kolem kostela stoupáme Hornickou ulicí a opět v polích
se blížíme
Křimicím. Tentokrát vynecháme Vochov a odbočujeme na cestu k Hornici, to už je
součást Křimic. Fíla je doma a já se vydávám na poslední úsek spojkou V
Dolově do Zadních Skvrňan. U železniční stanice podjíždím trať a mířím k
Plzeňské ulici. Nadšený z nedávné doby, že jsem objevil možnost projet podél
plotu místo po frekventované silnici, této možnosti využívám, jenže vlevo je
vyvrácený strom, který odvádí moji pozornost a dílo zkázy je dokonáno, když
jem se soustředil v úzkém místě na strom, jenže z druhé strany trčel drát z
plotu. Ten byl tak masivní, že mě strhnul řidítka, ještě chvíli jsem
bojoval, ale pak se mi už o plot zachytla i řidítka a zabořil jsem to hlavou
přímo do toho nejrezavějšího plotu, který lze v širokém okolí najít.
Roztržená bunda, promáčklá helma, krvácející klouby na ruce... Aspoň že jsem
to přežil jinak ve zdraví, helma dost pomohla. Tak super, takhle poškozený
tedy projedu kolem řady chat a po CT 37, opět přes lávku přes Mži, kolem zoo
a přes Lochotínský park se vracím do Záhorska.
Přišlo mi, že jsme sotva vyjeli za město, ale mám nějaká posunutá měřítka
takhle k závěru sezóny, 57 km je solidní výlet. Průměrná rychlost 20,6 km/h
také.
 |
| Heřmanova Huť - rozhledna z vodojemu |
Žádné komentáře:
Okomentovat