70 km
16. 8. 2024
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Plzeňský Prazdroj - Vyšehrad - Božkov
- Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Nový ryb. - Na Kukačce -
Neslívy - Pod Lopatou - Mariina vyhlídka - Ořechovna - Kornatice -
Lipnice-U Nádraží - Lipnice - Těnovice - Těnovická skála -
Mešno - Kornatice - Hádek - po CT 2154 Kozel-hájovna - Šťáhlavy -
Bambousek - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - Slovany -
Petrohrad - centrum Plzně - Rondel - Pod Záhroskem
Na Těnovické skále jsem sice byl před dvěma lety, ale snažil jsem se k ní
dostat zdola, což přes lesní porost vlastně není dost dobře možné.
Aktualizované mapové podklady mi prozradily, že se ke skále dá dostat spíše
shora, tak to jedu vyzkoušet. Přes město moc zajímavých možnsotí není,
klasám k Rondelu, pokračuj přes Rooseveltův most k Rychtářce a kolem
Štrunových sadů
k
Pivovarské bráně. Poté se přehoupnu do údolí Úslavy, projedu kolem obchodního domu a skrz
areál nádraží pokračuji na Vyšehrad - do Lobezské ulice. Kolem vlakové
zastávky Slovany se dá projet na kraj Božkova do ulice Na Vyhlídce a pak
malou pěšinkou začínající srázem mezi Stockem a řekou. Za Božkovským
ostrovem jezdím podél řeky, kde ještě zbývá hezká cesta, abych nemusel po
supernudné asfaltové silnici, kudy vede CT 9. Na tu se napojím jen přes most
a dalších asi 100 m, kde dříve začínala štěrková cesta říční nivou. Od
loňska je i tato cesta zničena asfaltem, ale i tak jsem nejčastěji vždy
jezdil v pravoúhlé zatáčce rovně krásnou pěšinkou do kopce, která se napojí
na polní příjezdovou cestu k chatám. Břidlicovou ulicí pak projedu Koterovem
a pokračuji po cyklotrase 9 na
Starý Plzenec. Dříve jedna z nejhezčích cest kolem Plzně - podél řeky do Koterova, je
teď jedním největší opruzů. Bohužel se dá těžko smysluplně objet nudná
asfaltová dálnice. Jedu po pěšinkách mimo, podél říčního koryta, jak jen to
jde, ale s bývalou travnatou polní cestou se to nedá srovnat. V Plzenci
přejíždím na pravý břeh Úslavy, na
Malou Stranu
a pokračuji ještě kousek po cyklotrase. Jakmile to jde, konečně sjíždím na
nezpevněnou cestu podél řeky. To mají pořád politici plnou pusu životního
prostředí a podpory cyklistiky, ale plošným asfaltováním luk vylejou peníze
do kanálu, ale zhorší jak životní prostředí, tak podmínky pro cyklistiku -
příroda se od Plzně vzdaluje na desítky kilometrů😠 Já a většina všech
cyklistů jezdí na výlety, ne v obleku do práce, tak jenom připomínka, pro
koho se tyhle nesmysly vůbec staví...
No nic, kolem řeky je svět ještě v pořádku, holt si najedu pár kilometrů
navíc, abych měl pěkný zážitek. Projedu Sedlcem na hezký singl jižně od
Nového rybníku. Mám aktuální zprávu, že pěšinka nad řekou z ulice K
Jezu opravdu není sjízdná, takže vystoupám do horní části chatové osady a k
rokycanské silnici sjíždím. Na druhé straně silnice se dá pokračovat ulicí
Ke Kukačce podél poslední řady domků pod lesem. Křivolakou cestou je třeba
projet i uzounkým prostorem mezi ploty a prudce se stočit nahoru do údolí
potoka tekoucího od Svidné a který nemá žádné jméno. Těžbou rozježděným
terénem ztuha stoupám k první odbočce vpravo asi o 120°. Tou bych se zase
vracel zpět, takže abych se dostal k větší cestě, je třeba se stočit na
východ. Bohužel to nejde snadněji, než zase pár metrů stoupat ke Svidné po
CT 2154, ale pak znovu odbočit vpravo, na východ na lesní cestu, která
postupně klesá k velkému rozcestí 7 cest, které ovšem také nemá žádný název.
Já tentokrát pokračuji přímo na jihozápad s cílem dojet pod
Lopatu. Vím, že tu ty cesty nejsou v mapě dobře zobrazené a doufám, že neskončím
na nějaké mýtině. BYl to však opačný případ, malinká cesta dle mapy je ve
skutečnosti široká štěrkovka, menší je pak
NS F. X. France, po které už se svezu dolu k Hádeckému potoku a rozcestí Pod Lopatou. Zde
se napojím na žlutou, dvě serpentiny k železničnímu přejezdu je to po
silničce, pak se jede lesem k Mariině vyhlídce po hrubém asfaltu, ale s
přístupem pouze dopravní obsluhy. U
Mariiny vyhlídky
sjíždím ze žluté, pokračuji na jih neznačenou cestou až na kraj lesa, kde
odbočuji vlevo podél lesa až na kraj
PP Kornatický potok, kde se dá jet vpravo nahoru k vrchu Ořechovka. Vím, že kolem něj vede
pěkná alej (třešňová) do Kornatic. Ačkoliv se klesá, v povrchu terénu se
ztrácí hodně energie, taks e zas tak snadno nejede. Ve vsi přejedu
železnici, ale po CT 2040 se k ní znovu vracím. A protože se železnice
modernizovala, je podél ní momentálně nová cesta, kteoru mohu využít cestou
do Lipnice - obecní části U Nádraží. Do samotné Lipnice je to ještě asi
kilometr po silnici. Zvažoval jsem, jestlo do Těnovic nepojedu lesem, ale
mam v živé paměti, jak se tam nedalo ani projít, ačkoliv v mapě jsou značené
cesty. Proto raději pokračuji po nefrekventované silnici, po jíž vede
zároveň CT 2039.
V Těnovicích odbočuji vlevo jednak na křižovatce a pak do táhlého kopce k
buddhistické stúpě, lesu a také
Těnovické skále. Tu nakonec ani není třeba dlouho hledat, skutečně k ní vedou zřetelné
pěšinky. Zespodu je skála dramatičtější, ale takhle mám zase pocit, že jsem
se k ní opravdu dostal, ne jako minule😀 Protože mě nějak zlobí zadní náboj
a vyrazil jsem až v půl šesté, mám trochu obavy, jak to bude s návratem.
Navíc ve spojení s tím, že musím projet tím lesem, kde jsou pochybné cesty.
Dostal jsem se ale celkem v pohodě na cestu, kterou už jsem si matně
vybavoval, a sjížděl do Mešna. V Mešně je jen krátký výšvih z údolí
Kornatického potoka, nicméně se mi nějak protočila klika. Pořád si nejsem
jistý, čím je to způsobené, ale už asi začínám tušit. Šlapu tedy opatrně,
občas je to v pohodě, občas moc ne. Každý kopec je pochopitelně horší. Jako
třeba teď za obcí směrem ke hřbitovu. Pak budu ale zase převážně klesat -
parádní cestou do Kornatic částečně přes PP Kamínky. Z Kornatic
vyjíždím směrem na Hádky po CT 2040, ale na kraji lesa jsem se rozhodl
odbočit vlevo mezi chatovou osadou a lesem do kopce, který graduje a za
chatami je opravdu ostrý. Tady už se mi ořech regulérně protáčí a nejde
prostě šlapat. Domů to je teda ještě daleko, to není dobrá zpráva. Navíc při
jedné z technických zastávek jsem zjistil že mi chybí sluneční brýle, které
jsem si už sundal, abych lépe viděl. Tak jsem se pro ně vracel, protože jsem
věděl, že nemohou být daleko. Díky bohu jsem je našel, ale další zdržení
no😟 Přes kořeny ořech přeskakuje o to raději, proto chvílmi jedu, chvílemi
vedu kolo. Nad Kornatickým rybníkem odbočuji vpravo na modrou, která mě
dovede k Hádku. Po CT 2154 se pak sjíždí, takže chvíli konečně postupuju
rychle, ale každý kopec je starost. A ty samozřejmě směrem ke
Kozlu
jsou. Do Šťáhlav se prudce sjíždí, tam je to v pohodě, pak jsem se rozhodl
jet loukou po
nové lávce
u chatek a de facto tak objet hlavní část obce a silnici na Plzenec přejet u
hřbitova. Poté jedu po mojí oblíbené polní cestě za tratí do
Starého Plzence. Tam už je fakt dost tma, ale mám jen zadní světlo, jedu proto klidnými
ulicemi nebo po chodníku do Luční ulice, pak naprostým temnem naslepo pod
sv. Blažejem, k cyklostezce 9, do Koterova, pak nahoru k Černicím. Poté musím po
širokých chodnících ulic U Seřadiště a Koterovská. Od Částkovy ulice je
Koterovská pro rekonstrukci už dlouho uzavřená. Projedu až do ulice U Trati,
kde jedu po straně, kde je chodník, který ovšem nevyužívá nikdo jiný než
bezdomovci a není to tam úplně super. Přes
centrum Plzně
to vezmu přes náměstí Republiky a pak znovu přes Rooseveltův most a Rondel
do Záhorska.
Hezlý výlet, jsem rád, že jsem dorazil do cíle, ač za tmy. Celkem 70 km,
900 nastoupaných metrů, průměrná rychlost ovšem jen 17 km/h, nedalo se jet s
tou poruchou ořechu.
|
|
Těnovická skála |
|
| Těnovická skála |
|
| Těnovická skála |
Žádné komentáře:
Okomentovat