Žďár u Rokycan 2025

52 km

23. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Prazdroj - Rokycanská - Špitálský les - hrádecká  myslivna - V Pytli - Zátiší - Na Pohodnici - sjezd 67 na D5 - Čílinské polesí - Němčičky - PR Vojenské cvičiště - Kamenný Újezd - po zelené PP Trhoň - Žďár - po červené Rokycany - podél Holoubkovského potoka PP Rokycanská stráň - po zelené Klabava - Ejpovice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek - Újezd - Doubravka - Jateční - Masarykův most - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Přijde mi to nedávno, ale už je to 7 let, co jsem jel na vrchol Žďáru u Rokycan s cílem na vrcholku. Osvěžim si tedy paměť. Město by bylo nejlepší přeskočit, jako obvykle přes Rondel pojedu k Lochotínské lávce, kolem fotbalového stadionu k Prazdroji, a protože chci do Špitálského lesa, zksuím to neobvykle po straně kolem divadla Alfa. No nic moc, staví se tu obchodní centrum, takže musím silnicí, a pak je to po úzkém chodníku, kde parkují auta. Z ulice Ke Kukačce se konečně protáhnu za posledními paneláky do parku a jím projedu až k Ústřednímu hřbitovu. Po polní a lesní cestičce se dá dojet k silnici do Hrádku nedaleko hrádecké myslivny, za ní pak pokračuje štěrková cesta přes Holý vrch nebo podél přivaděče a propustí pod ním do polesí V Pytli. Napojím se na zelenou a táhle stoupám po štěrkové cestě a později po lesní cestě k Zátiší. Překonám další silnici a pokračuji dál po zelené k Pohodnici. Většinou, a stejně tak dnes ji objíždím z jihu po neznačené cestě a na zelenou se vracím až na začátku dlouhého rozbitého sjezdu k dálniční křižovatce na 67. km. Stále po zelené podjedu D5 a mířím k Čílinskému polesí. Chci si připomenout neoznačenou cestu, takže jedu asi o 200 m dál, než odbočuje do lesa zelené a parallení cestou stoupám pod Čílinu. Na chvíli se ještě jendou spojím se zelenou, vrcholek objedu z jihu spojkou k cyklotrase 2127.

 

Od Čílinského polesí sjedu do Němčiček, projedu chatovou/rezidenční oblastí rovnou ke křižovatce k PR Vojenské cvičiště, ke kterému přímo přiléhá skládka😀 Zde pod Kotlem projedu k další vznikající obydlené oblasti, celkem dost nepochopitelně umístěné mimo jakýkoliv intravilán u štěrkové cesty s výjezdem na obchvatu Kamenného Újezdu. Okrajem téhle nejroztahanější vesnice na světě projedu ke Klabavě a potom vystoupám po zelené loukou k silnici a také velké štěrkové cestě k PP Trhoň. V tomto příprodním parku je právě i vrchol Žďár, ke kterému postupně víc a víc stoupám. Nejprve po zelené kolem arboreta, poté na kraji lesa odbočuji vlevo na místní modrou turistickou trasu, ale na první větší odbočce u přístřešku odbočuji prudce vpravo a jedu po neznačené cestě vstříc mýtině na jižních svazích. Je tu krásný výhled, slunce hřeje, všude klid, nádhera. Moc lidí tu nepotkávám a není divu, že tady se zrovna jeden kochá. Taky jsem to měl v úmyslu, než jsem ho zahlédl😀 Cesta se za chvilku rozvdvojuje a já se rozhodl jet vpravo do sedla, abych mohl jet co nejdál na kole, tady je to sjízdnější. Dá se to vyšlápnout až na hřebínek. Samotný vrcholek Žďár ve stejnojmenné přírodní rezervaci je však ještě pár desítek metrů severozápadně. Tam musíte vyskákat po kamenech. Pokochám se, udělám fotky a pak jdu dál po červené, velmi prudce pak pěšina klesá a navíc jdou přede mnou lidi, takže nasedám o něco později. Cestička se hodně kroutí, stromy kolem jsou pokácené a jak je tu světlo, rychle to tu zarůstá, značení tedy není úplně příkladné. Jednak to tu ale trochu znám, zadruhé mám navigaci, takže jsem to trefil. Nad Oltáři pokračuji po červené k západu sjezdem s možnostmi vyhlídek z útesů. V mapě s ejedno z těch míst jmenuje Vyhlídková skála - jak prozaické. Pro mě téměř nesjízdným terénem pak červené padá pod kopec, než se napojí na větší cestu k rozcestí Polesí Žďár.

 

Po červené, už po pěkné rychlé polní cestě dojedu až k Pražskému předměstí Rokycan. Chtěl bych projet k Holoubkovskému potoku, takže jedu k Pražské ulici po louce, spíš necestou a pak ulicí Mládežníků. Doufal jsem, že bude možné projet kolem skautů, tímto směrem jsem to ještě nikdy nezkoušel. Z druhé strany to jde (přes cedulku zákazu). Tady je ale mostek a za ním vrátka. Vzhledem k tomu, že v areálu jsou lidi, tak nezkouuším projet a vydávám se po levém břehu Holoubkovského potoka ke gymnáziu. Zpočátku, ale opravdu velmi krátce, se mi to zdálo jako dobrá náhrada, ale je to špatná zarostlá pěšinka, nedá se tu jet, takže mě to neoslnilo. Přejedu tedy na druhý břeh, kde soutokem s Klabavou a koupalištěm vede asfaltka, na kteoru v PP Rokycanská stráň navazuje krásný singl. Po zelené je to pak koiusek po panelové cestě, ale když podjedete dálniční přivaděč, začíná opět pěkná pěšina. Za další kilometr podjedete dálnici, pak je asi nejhezčí úsek na břehu vodní nádrže Klabava a pak od rozcestí Pod Vršíčkem vede velká spíše nezpevněná cesta, často rozbahněná a rozježděná od rybářů. Teď ji někdo v někoilika úsecích zpavňoval štěrkem. Nad Klabavským rybníkem projedu obcí Klabava a pak po silnici jedu do Ejpovic. Protože pokračuji přes Kyšice, volím moji nedlouho objevenou, nicméně oblíbenou cestu přes bývalý lom, pak po CT 3 překonám kopec mezi Kyšicemi a Újezdem, ve sjezdu odbočuji na lesní pěšinu, protože ta je mnohem zábavmnější než lány asfaltu na cyklostezce. V Červenohrádecké ulcici, která se rekonstruovala asi dva roky, je teď pěkná cyklostezka vedle silnice, takže pro ty, koho baví monotónní šlapání docela fajn. Mně to bude asi stačit takhle jednou. Pak prozkoumám Doubravku průjezdem Kyšické a Újezdské ulice a od konečné trolejbusu pojedu k podjezdu v Potoční ulici. Na dohled sv. Jiří překonám po lávce Úslavu a poračuji k Jateční ulici. Pak už klasicky pod mosty podél řeky na Zadní Roudnou a kolem Pramenů do Záhorska.

 

Hezkých 52 km s poměrně slušným převýšením 800 m. S průměrnou rychlostí 18,9 km/h a terénem jsem taky spokojený, takže paráda.   

 

  

 

 

 

 

Žďár u Rokycan - kamenné moře