76 km
26. 7. 2025
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Polní a lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Sylván - Radčice - kaple Sv. P. Marie - po zelené Malesice - Stráž - spalovna Chotíkov - Příšov - Stýskaly - Tlucná - Horní Bělá - Dolní Bělá - okolo obory Háječek Borka - Hvozd - Hodoviz - Vladměřice - Česká Doubravice - Vladměřice - PP Manětínská - Radějovice - Hvozd - Líté - Dolní Bělá - Cihelna - Bučí - Krašovice - Trnová - Žilov - Ledce - Svatojakubská lávka Chotíkov - Sytná - Strženka - Košutka - Bolevec - Pod Záhorskem
Minimálně celou dosavadní sezónu jsem vyčkával, kdy vyjde čas a počasí na to, abych vyrazil do Rabštejna. Dneska přišel ten den, ale jak se brzy dovíte, dopadlo to docela jinak. Naplánoval jsem si hezky, vystoupat nad ZOO pod Vinicemi, pak sylvánským singlem ke sjezdu z Regensburské, za ekoduktem sjet do Radčic, pak od hřiště přes louku, do ulice V Podlesí, ale protože zelenou turistickou trasu vyasfaltovali, tak jezdím přes kopeček neznačenou pěšinkou ke kapli sv. Panny Marie Pomocné. Po zelené, která už nevede zpěvněnou cestou, vystoupám nad Malesice. Sjezd do vsi je pořád rozkopaný kvůli stavbě asi vodovodu. Po kračuji po silnici nahoru na Vlkýš, kudy vede i zelená turistická. Asi půl kilometru přes Vlkýšem odbočuji vpravo ze silnice na kamenitou polní cestu ke Stráži. tudy se dostanu na dohled Chotíkovu, křižuji červenou, ale zkusím projet dál na sever ke karlovarské silnici. Oficiálně tu cesta není, ale někdo tu evidentně jezdí nějakou ze,mdělskou technikou nejspíš, a motorkáři. Je tu úplně kamenito-písčité podloží a v prudkém kopci mi dává zabrat se vůbec udržet na kole a posouvat se dopředu. Vyjíždím u cesty ke spalovně, na křižovatce jedu rovně k benzínce a sjíždím na sever do Příšova.
Projedu obec a pokračuji po neznačené široké štěrkové cestě táhlým kopcem nahoru a pak do Stýskal nedaleko od domu Vlna projedu opět křižovatku rovně na sever. Z opravené silnice do Tatiné odbočuji na vršku a sice vlevo. Po neznačených polních a lesních, ale kupodivu průjezdných cestách jsem se dostal k silnici na Nekmíř. Ještě pár set metrů jedu zkratkou lesem, než se napojím zpět na zelenou turistickou trasu přes Doubravu. Zelená pak odbočuje na Doubravu, já pokračuji dál rovně na sever do Tlucné. Za Tlucnou jsem si podle mapy naplánoval trasu pro navigaci po NS Stezka Hornobělskem. Až když jsem se po "cestě" vydal, připomněl jsem si, že už jsem ji njednou hledal a nikde žádná nebyla. Značení už si ani nevybavuji, ale je to prostě zarostlý úvoz. Naštěstí tu tráva není jak prales a dá se skrz ní jet, i když to stojí za houby. Nakonec jsem se probojoval na rozcestí se skutečnou cestou. Je to vtipné, protože to je úplně nová stezka a v podstatě není průchodná. Navíc sebe sama křižuje, takže nepomůže ani orientaci. Je prostě k ničemu. Stoupám tedy do Horní Bělé cestou Kozlovkou k zemědělskému družstvu. Sjel jsem do Dolní Bělé a z ní pokračoval prudkým kopcem po CT 35A. Nebo spíš po NS Ludvíká Otčenáška, protože cyklotrasa or rohu obory Háječek jede někam pryč. Já jedu podél obory právě po naučné stezce. U potoka Veska odbočuje i zelená, já jedu dále podél plotu. Až u farmy před Lítém odbočuji prudce vporavo a jedu po okraji lesa. Kopíruji tvar mýtiny, to znamená, že se stáčím na severozápad, podél Alžbětina údolí. Na kraji PP Manětínská vyjíždím na malou silničku a vydávám se vpravo, dokud nedojedu ke křižovatce za Dražní, u místní části Borka. Do Hvozdu musím po silnici, je tu dost provoz. Tady se objevují první náznaky starostí, silnice je tu mokrá a to i ve sjezdu po odbočen na Hodovíz. Postupně to ale osychá a je vidět, že to bylo pouze lokální. Z Hodovíze se nedá mým směrem pokračovat po nezpevněné cestě, tak se držím malé prázdné silničky malebnou venkovskou krajinou. Protože vyjíždím i na kopec Hůrka, který je nezalesněný, vidím, jak se kolem stahují mračna a trochu se rozhoduji, že upravím trasu, abych se tomu vyhnul. Sjíždím do Vladměřic, kde se stáčím prudce vpravo a protože nechci riskovat, pojedu do České Doubravice po silnici místo pochybné cestičky. Jenže od hlavní silnice do Doubravice už začíná pršet a když vyjedu za obec na vyvýšené místo, vypadá to fakt špatně.
Už to není daleko, stačilo by sjet dolů do údolí, do Rabštejna je to asi 5 km, ale prostě v zelém severovýchodním sektoru evidentně leje. Do toho se pouštět nebudu, vracím se zpátky. Náhradní cíl v Manětíně? Vracím se tey do Vladměřic, chystám se sjet ten kilometr a půl do města, ale ani tam to bez deště nepůjde. Na jih to ale stále vypadá nadějně, tak jedu holt úplně zpátky. Z Vladměřic jedu po silnici II/205 skrz PP Manětínská. Když to skutečně vypadá, že nechávám déšť za sebou, rychle se otrkávám a sjíždím ze silnice k osadě Radějov. Dojedu k lesní cestě Terezce-měl jsem trochu strach, jak bude vypadat, ale i přes prudký výšvih a velké mokro se po ní dá dojet až do Hvozdu, jak jsem chtěl. Projedu vesnicí a zemědělským družstvem a pak sjíždím parádně po louce znovu k hranici PP Manětínská a projedu lesem do Lítého. Tady se napojím na silnici, po které dojedu do Dolní Bělé a znovu dost moknu. Je i celkem zima, tak se nikde nezdržuji. Pokračuji přes Cihelnu po pol ní cestě nad Tlucnou. Tentokrát ale nesjedu do vsi, nýbrž pokračuji za silnicí po další polní cestě do Bučí. To je zajímavá vesnička, křižuji to v těchto oblastech často, ale tuhle ves moc v hlavě nemám. A už vůbec ne z téhle strany. Projedu vsí na druhou stranu potoka Bělá a po jeho levém břehu od konce z jedné z ulic pokračuji po parádní polní cestě do Krašovic. Podobně je to i na dalším úseku do Trnové, kus za Krašovicemi je to po větší nezpevněné cestě a po krásné louce. Projedu další obcí na jihozápad, kde začíná polní cesta do Žilova. Tam se vydám zadní cestou na východě obce, ale stejně nakonec skončím na silnici s CT 35, po které je to asi 2 km do Ledec. Z návsi ke hřišti už je teď asfaltová cesta, na rozdvojení jedu vlevo a stoupám směrem na jih, po polní cestě přes kopec do Chotíkova. Protože mi déšť překazil všechny plány, nakonec bude mým dnešním cílem Svatojakubská lávka v místě, kde asi před pěti lety lávku zrušili. Docela hezká stavba, jen ji ještě ozdobila trochu divná plastika na vrcholu, která se tam vůbec nehodí. Projedu Chotíkovem na Štuperk, vystoupám na Sytnou a potom lesem po nezpevněných cestách, které je třeba pečlivě najít, jsem sjel ke Stržence. Poté projedu k sídlišti Bolevec, ke Geře a do Záhorska.
Škoda toho počasí, ale byl to nakonec hezký výlet. Jsem rád, že jsem cestou domů zmoknul jen párkrát a nepršelo trvale. Hrozilo to. Mělo to být trochu dál, než konečných 76 km. Za čtyřhodinový výlet jsem nastoupal přes 1200 výškových metrů.
 |
| Svatojakubská lávka v Chotíkově |
 |
| Svatojakubská lávka v Chotíkově |
Žádné komentáře:
Okomentovat