Čertova hráz

14. 8. 2016

73  km

Obtížnost: Velká

Technická náročnost: Vysoká

Bory-po NS Údolím Radbuzy Štruncvy sady-Zadní Roudná-Mikulka-Malý Bolevec-Senecký rybník-PP Doubí-Orlík-Třemošná-po žluté Českobřízský mlýn, Žichlice, Třemošnice-Třebekov-Jarov-Dobříč-Koryta-Dolní Hradiště-PP Čertova hráz-Kozojedy-Borek-Břízsko-Čívice-Kaceřov-Chotiná-Žichlice-po zelené a místní zelené Česká Bříza-Zruč-Senec-po žluté Bílá Hora, u sv. Jiří-po CT 3 Prazdroj-U Ježíška-Papírenská lávka-Bory

  

Pohledem sjíždim po mapě a první, co mě utkví, je PP Čertova hráz u Kozojed. Neni to úplně blízko, ale dobře, vybereme nějakou přímou cestu. Skutečně se taková našla, vede z Bor pod nemocnicí k Radbuze, pak po NS Údolím Radbuzy ke Štruncovým sadům, za lávkou nad soutokem hned doleva, do Luční ulice a na Zadní Roudnou. Abych se vyhnul nedělnímu letnímu návalu u Boleveckého rybníka, jel jsem přes Mikulku, to znamená hned pěkně ostré stoupání. Následuje sjezd do Malého Bolevce a jednou z pěšinek od Ostende k Seneckému rybníku. Po hranici území PP Doubí a Orlíku pokračuji jen pár metrů po modré a sjíždím do Třemošné. Sklárenskou ulicí se dostávám ke trati a pomalu se dostávám do části za vodou, kde se chystám jet po žluté. Ta mě kolem VN na Bílém potoce dovede k Českobřízskému mlýnu. Pokračuji totiž na Žichlice, před nimiž je známý a oblíbený brod. Abych měl změnu, dojíždím do vsi po louce za brodem, nikoliv po žluté. Na ni se ale vzápětí vracím a až těsně před statkem Třemošnice uhýbám vlevo do kopce, na Třebekov. Zde se dá spolehnout na směry a velikosti cest, což mě překvapilo a potěšilo...že jsem nebloudil, jak bývá zvykem.

Kolem třebekova vznikla nová (Jarovská) NS. Ty využívám asi na 500m, než se vydám do Jarova. Ten vyloženě škrtnu a pokračuji ve směru polní cestou na kraj Dobříče. Objíždím zemědělské družtvo a vydávám se opět po polní (šotolinové), velmi prašné cestě do Koryt. Cyklotrasy Baroko jsou výsměchem, vůbec nemá smysl je brát vážně. Další úsek je ve znamení parádního sjezdu přinejmenším o 120 výškových metrů ke Střele. Já jel po silnici, asi se dá najít nějaká zkratka lesem. Jen o trochu méně se vystoupá zpět v serpentýnách do Dolního Hradiště.

Teď už mi jen zbývá risknout cestu k Čertově hrázi. Jediní dva človíčkové na návsi mi neuměli poradit, jak to tam vypadá...a musim říct, že zpočátku velmi nadějně (a to je zrádné). Mířím skálopevně ke Kralovickému potoku, maje spočítáno, že mě čekají tři brody. První špatenka-hluboký, velké kameny, vysoké břehy-neprůjezdné, potok však překonávám o pár metrů výš. To by ještě šlo. Třetina za námi. Další brod byl průjezdný špatně, ale pořád bylo dobré, že tam existuje cesta. Jenže se to samozřejmě spíše horšilo. Ale když mě čekal ten poslední brod...hmm, leda kulový. A přidaly se popadané stromy, hluboké bahno a vysoké kopřivy. To je výběr. Jenže na návrat už je pozdě, jsem rád, že už mam za sebou to, co mam. Bohužel mě čekají asi další tři brody, k tomu navíc cesty vyjeté motorkáři a už vůbec netušim, kde jsem. Poslední, pěkně hluboký brod je přímo u PP Čertova hráz, jenže samotné skalní útvary jsou zarostlé a tak z nich člověk vlastně nic nemá. Podle toho vypadá i obrostlá cedule. Pro mě dobrý důkaz, že jsem nadobro nezabloudil v pralese, aspoň nějaké plus. A to už je začátek prudkého stoupání kamsi. Jo, tak ke Kozojedům. Koukám, kde jsem se ocitl a na to, že jedu už přes dvě hodiny, to naznačuje menší problém.

Velím tedy pro rychlý ústup zpět. Borek, bum a je to tam, sjezd ke Střele, paráda. Za normálních okolností by mě zlákala odbočka nějakého maratonu (Spoke maraton tudy asi nevede?) do lesa, jenže já musim před tmou dojet ještě tak 30 km. Takže táhle stoupám do Břízska. Nohy kupodivu jedou, takže i do Čívic to šlo dobře, vyplatí se zkrátit si cestu a minout samotnou obec. V aleji si natrhat jablka nebo o kus dál právě zralé švestky:) Silnička je tu pěkná, vlní se krajinou a provoz tu není, to je mi útěchou. V Kaceřově si od zámku opět zkracuji cestu a sjíždím k Třemošné, kde je úplně nový povrch, no nádhera. Za říčkou okamžitě odbočuji na Chotinou a už vím, že se mi nebude chtít do stoupání na Žichlice, přičemž počítám, jaká ještě stoupání musím dnes absolvovat. Tak třeba hned ze Žichlic po zelené na kopec U Petra je docela nepříjemné, po lesní pěšině. Není to ale tragédie, po místní zelené pokračuji přímo do České Břízy a polní cestou do zemědělského družstva ve Zruči. Taková klasika, až tam jednou bude pes, budu hořce litovat, že jsem prolez tím plotem.

Kousek po modré, přejíždím přes Senec na rozcestí Pod Vysokou, kde na mě čeká žlutá turistická. Po té jedu přes Bílou Horu až ke sv. Jiří. Po CT 3 pak jedu už obvykle k pivovaru, následuje přejezd po Šumavské k Ježíškovi, přes Papírenskou lávku a spodem nad plovárnou k Lidlu a za nemocnicí na Bory.

Škoda trochu, že ta Čertova hráz neni lépe vidět, ale výlet to byl pěkný a zajímavý, přímo tam jsem zahlédl pár daňků, což se ve volné přírodě zrovna moc nevidí. Celkový účet je 73 km s průměrnou rychlostí 20,3 km/h. Ale to jen díky tomu, že cestou zpět jsem to valil po silnicích.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Brod Žichlice