47 km
10. 2. 2024
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Bolevecký ryb. - Bílá Hora -
Pecihrádek - po CT 2151 Bukovec - po červené Holý vrch, Horní Zábělá,
Chrást - Sedlecko - po červené Korečnický mlýn, přívoz Nadryby,
Dírecký potok - vodopád Dírka - přívoz Nadryby - po červené
Korečnický mlýn, Lužnice - Spálený mlýn - Telín - Klabava -
NS Chrást - Chrást - Dolanský most - po zelené Horní Zábělá, Bukovec
- po NS Údolím Berounky u sv. Jiří - Jateční ulice - Zadní Roudná - U
Pramenů - Pod Záhorskem
Vypadá to, že dva dny zimy na začátku prosince bylo pro letošní sezóny
všechno, takže v první půli února opět vyrážím na kolo a ani se neženíruju a
neplánuju trasu po zpevněných cestách. Vyjedu na Mikulku a sjíždím polní
cestou ke kruhovému objezdu mezi ulicemi Na Sudech a Na Roudné. Nebaví mě
ale ty nekonečné lány asfaltu, tak zkusím projet za protihlukovou stěnu
evakuačními dveřmi směrem k Boleveckému rybníku. Evidentně tu někdo
chodí, je tu malá pěšinka, ale kam asi vede? Bohužel trať nejde dobře
překonat, musím prudkým úvozem k ní, pak přes koleje a pak na souokromé
parkoviště, které je naštěstí jen zčásti oplocené. No, dosáhl jsem sice
svého, ale pro jízdu na kole nepříliš vhodné. Pak protrpím cestu kolem
Boleveckého rybníku, kde se vždy motá spousta nepozorných lidí, rád proto
odbočuji vpravo do kopce od hráze mezi Malým a Velkým rybníkem. Už i tady je
asfalt, to člověk nepochopí. Hlavní (a jediná) severojižní silnice skrz
Plzeň se zužuje, přestože ji denně využívají desítky tisíc lidí, ale tuhle
zásobovací cestu pro jednu dodávku denně je nutné udělat 5 m širokou a
rozhodně asfaltovou👎 Příroda se obecně rychle Plzni vzdaluje, po asfaltu
musím nejen přes Bílou Horu a Pecihrádek, ale také do Bukovce po CT 2151. Až
poté konečně mohu na štěrkovou lesní cestu po červené, ačkoliv je tam
vlastně nějaký pokus o zákaz vjezdu cyklistů. To samozřejmě nikdo nebere
vážně, ale následující prudký kopec k
Holému vrchu
by mohl leckoho vytrestat. Následuje příjemná stoupající cesta kolem hájovny
přes zábělské lesy. Tam se to láme a kolem Zadní hájovny už se zas převážně
sjíždí, a to po odbočení na louku. Projíždím Chrástem více méně podél trati,
adrenalin vám spolehlivě zvýší přejezd vysokého
železničního viaduktu, ale ušetří vám spoustu výškových metrů a taky vzdálenost. Projede se
kolem dvou chatek, pak se připojí červená od Smědčic, po které znovu
pokračuji směrem k Telínu. Na kraji lesa ale odbočuji vpravo na relativně
novou cestu do Sedlecka. Ze vsi sjíždím po červené k Berounce a
pokračuji proti proudu kolem
Korečnického mlýna
k přívozu Nadryby. Za přívozem ve stoupání v táhlé zatáčce je odbočka vpravo
do extrémně prudkého kopce za závorou. Právě tam vede červená turistická
trasa, kterou jsem si dnes zvolil jako svého průvodce. Po výstupu 100
výškových metrů na půlkilometrové vzdálenosti červené prudce odbočuje vlevo
a snad ještě prudčeji klesá do údolí Díreckého potoka. Dříve cesta vedla
rozumněji nad lukami v nivě Berounky, ale bezmozci tam museli dát plot, aby
nešlo procházet.
Podél Díreckého potoka vedou nesmělé pěšinky bez označení, že byste se
blížili k docela významnému
vodopádu Dírka. Velká voda tu vymlela koryto, musíte tu tedy několikrát potok překonávat.
jet tu opravdu nejde. K vodopádu se ale dostanete. Čekal jsem po uplynulých
deštích trochu větší průtok, ale asi to bych tu musel být bezprostředně po
dešti, vodopád je beztak pěkný a lze ho obdivovat z více úhlů a míst, to je
fajn. Když se začínám vracet, spatřím cestu na levém břehu. To musím
vyzkoušet, dřív tu byla jen skála, kterou jsem se nikdy nepokusil překonat,
ačkoliv bylo jasné, že příjezdová cesta k chatám nemůže být daleko. Pěšina
nevypadá úplně fungl nově, ale dlouho tu být nemůže, není v žádných mapách a
ani na Stravě jsem nenašel, že by ji někdo využil. Já ale nyní ano, udělala
mi velkou radost, vyhnu se tomu, že bych musel stejnou cestou zpět a objevím
něco nového. Jakou radost udělá pár metrů zářezu ve stráni😍 Boží, díky za
to. Posílen tímhle "zážitkem" se vracím k přívozu Nadryby a Korečnickému
mlýnu. Tentokrát ne po louce, je podmáčená. Zpět do Sedlecka ale nestoupám,
využívám mojí oblíbenou pobřežní travnatou cestu k
bývalému Spálenému mlýnu, nově označovanému v mapě jako Telínský💁 Pak vystoupám do Telína, odbočím
prudce vpravo na kraji lesa, kde jsem v první polovině cesty odbočoval do
Sedlecka a vydávám se vstříc sjezdu k chatové oblasti u Klabavy. Za lávkou a
další loukou se napojím na
NS Chrást, vystoupám k polím před Chrástem, pak znovu přes město a pak zmrznout ve
sjezdu k Dolanskému mostu. Po rovince od fotbalového hřiště lze jet po
pěšince podél silnice, ve sjezdu pak už taková možnost není. Než ale
dojedete k odbočce do kempu, je docela fajn odbočit vlevo a pro mě
premiérově projet polesím "Na Hrušově". Nebyl jsem si jistý, jestli je to
průjezdné, ale nakonec jsem cestičku k zelené turistické trase našel a bylo
to pěkné. Hezky bez lidí jsem projel krásným singlem do PR Zábělá.
Následuje skvělý singl nad jezem v Bukovci. Tady ale bohužel chodí lidí
dost, budu doufat, že až se dostaví turistická dálnice do Chrástu, budou
lidi chodit tam a singl zůstane volnější.
Abych nejel stejnou trasou ke
sv. Jiří
mířím po NS Údolím beorunky, což je tedy v podstatě po silnici😀 Pak už jedu
klasicky přes lávku přes Úslavu k Jateční, podjedu mosty po pěšince na břehu
a pak už musíte tak jako tak po asfaltu, takže jsem si vybral silnici přes
Roudnou a kolem pramenů do Záhorska.
I když se mi zdá, že už jsem byl u vodopádu Dírka tolikrát, uteklo už zase
pár let, tak jsem si užil tenhle první výlet roku 2024, vylepšený o pár
krátkých nově objevených úseků cest. Takže dnes 47 km na účtu včetně 700 m
převýšení.
 |
| Vodopád Dírka |
Žádné komentáře:
Okomentovat