Bývalý Spálený mlýn

3. 9. 2020 

56 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Luční ulice - po NS Údolím Berounky Bílá Hora, u sv. Jiří - Bukovec - Polesí Zábělá - zadní hájovna - po červené Chrást, Smědčice, Telín - býv. Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Kolna - Vitinka - Kokotsko - Kokotské rybníky - Klabava - po žluté Ejpovice, Na Pohodnici - U Zátiší - po zelené Švabiny - Špitálský les - Doubravka - tvrziště Pecihrádek - Bolevecký rybník - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Tuhle jsem si uvědomil, že pravidelně míjím jednu pěknou cestu podél Berounky pod Smědčicemi, která rozhodně stojí za projetí a zároveň je na její trase bývalý Spálený mlýn, dnešní cíl.

 

V Plzni jedu přes Roudnou do Luční ulice a pokračuji po NS Údolím Berounky kolem Ferony až na kraj Bílé Hory. Sjíždím zpět k Berounce prudkým sjezdem z Pecihrádku, kde se dnes ještě jednou objevm a to bude teprv sranda... Zkratkou od lávky mířím k viaduktu pod tratí a po červené stoupám k lesu pod Chlumem. Na vrchol ovšem nemířím, jen se mi nechce po asfaltu do Bukovce. Tak dokud můžu, vyhýbám se mu. Z Bukovce jedu kousek po zelené, k rozcestí Polesí Zábělá. Podjedu viaduktem bývalou trať a hned za ní odbočuji vlevo na neznačnou cestu směrem na Chrást. Kupodivu projíždím docela dobře a cesta se pak stáčí vzhůru, přesně podle mapy, k červené u rozcestí Zadní hájovna. Odtud už pokračuji do Chrástu po červené turistické značce. To je hezká cesta přes les a louku.

 

Výšku opět ztrácím cestou ke Klabavě a čeká mě pochopitelně stoupání, poměrně výživné, kousek v obci po asfaltu a pak po kamenité rozbité cestě na Chrástecký vrch. Do Smědčic se sjíždí, poté do Telína je to tak nějak vrstevnicově po polní cestě. V Telíně nechám červenou pokračovat vpravo po singlu a sjíždím o něco větší cestou právě ke Spálenému mlýnu. Je pěkně, tak brodím i část řeky k ostrůvku, abych měl fotku i z druhé strany. Poté pokračuji pobřežní cestou ke Korečnickému mlýnu. Podél Korečnického potoka vede zelená turistická značka. Je to pěkný singl nahoru i dolu. Nějak se tu ale buduje, zpevňuje a rozšiřuje, mam strach, co se tu bude dít. Do Všenic, skrz ně i nad nimi stoupám, křižuji silnici na Stupno a pokračuji k Novému Dvoru do toho polesí, kde obvykle bloudím. I tentokrát jsem se hned na začátku špatně trefil, ale už to v lese tu a tam lehce poznávám, tak jsem se promotal na nějaké cesty směrem ke Kolně, kudy jsem opravdu chtěl. Bohužel je tu přes cestu udělaná obora, to mi trochu zkomplikovalo cestu, ale přes louku se mi podařilo projet právě až k samotě Kolna. 

 

Sjíždím k silnici za Vitinkou a jsem rád a zároveň překvapen, že se dá pokračovat do lesa ke Kokotsku. Zde se bohužel těží dřevo a nejen kvůli tomu mapa neodpovídá tomu, jak tu cesty vypadají, takže trochu zmateně projíždím lesem, chvíli po cestách a pak i přímo lesem. Trefil jsem ale aspoň správný směr, tak jsem se dostal až k NS Kokotské rybníky, po které sjíždím ke Kokotským rybníkům. K Čertovu (Ostrému) kameni neodbočuji, pokračuji po lesní cestě na jih. Postupně se zhoršuje a stáčí na východ, časem se ale dostávám k zelené. Ač je rozbitá, jede se z kopce a je to vlastně parádní pěšina a pln radosti vjíždím do Klabavy. Odtud vede žlutá turistická lesní a panelovou cestou kolem Ejpovického jezírka a Klabavských tunelů do Ejpovic. Od Ejpovic stoupám ke Kyšicím. K Samotě U Zátiší projíždím podél přivaděče po štěrkové cestě pod Pohodnicí. Následuje lesní cesta postupně se měnící ve zpevněnou štěrkovou cestu po zelené značce.

 

Na kraji města jedu za Tescem na Švabiny, klesám do Špitálského lesa, projíždím přes Doubravku a protože jsem vlastně docela rychle zpátky, zkusil jsem to po pěšině přímo za lávkou u sv. Jiří k tvrzišti Pecihrádek, kde minimálně na začátku vím, že se dá projít, protože tudy vede Pilsenman. Dlouho to vypadalo nadějně, byla tam pěšina, postupně tedy už nesjízdná, ale to už jsem byl hodně daleko, nechtělo se mi vracet a nevěřil jsem, že bych neprošel dál. No jenže neprošel. Už jsem přes zarostlé údolíčko viděl, kam bych potřeboval, směrem k úpravně vody, jenže bohužel, tam projít opravdu nešlo. Na dohled nějakým squatům po bývalé skládce jsem se strží prodíral s kolem vzhůru. No zaplať pánbůh, že jsem se dostal až k cestě u Bílé Hory a po tři čtvrtě hodině úsilí se vrátil asi o 200 m za lávku😆 

 

Domů se tedy vracím kolem Boleveckého rybníku, křižuji stavu východního okruhu, stoupám na Mikulku, sjíždím kolem meteorologické stanice a kolem stavby fakulty. Celkem 56 km, Průměrná rychlost 16,3 km/h je zkreslená tím úsekem u Pecihrádku. Ale 950 nastoupaných metrů není pro břídily.

  

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati  

 

 

Bývalý Spálený mlýn na Berounce

Bývalý Spálený mlýn na Berounce