40 km
22. 3. 2024
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Polní cesty a asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - Blik Blik U
Ježíška - podél Radbuzy Škoda park, Vokounova lávka, Hradiště - po NS Údolím
Úhlavy Radobyčice - Útušice - Štěnovice - Robčice - D5, sjezd 80 -
kamenolom Buková hora - lávka u jezu Litice - v. n. České údolí -
Škodaland - věznice Bory - Borská Pole - Techmania - Husovo nám. -
Kalikovský mlýn - park za Plazou - Rondel - Pod Záhorskem
Po návratu ze zimní dovolené se dostávám ke kolu, nemám zas tolik času,
takže přemýšlím, kam pojedu. Nakonec jsem za cíl zvolil Blik Blik festival.
Sice jedu kolem Roudenských pramenů, ale přes Roudnou se trochu vracím k
Lochotínské lávce. Instalace se teprv chystá nebo pro mě není atraktivní, takže
pokračuji přes centrum Plzně, tedy sadový okruh, k Ježíškovi. Tady už na
řece pluje měsíc a na protipovodňovém poldru se chystá slunce. Pro jeho
instalaci jsou evidentně potřeba 4 auta, protože to tu vypadá jako na
parkovišti.
Na Papírenské lávce přejíždím na levý břeh, kde je vždy méně lidí a je tam
mnohem hezčí cesta. Vracím se až přes Malostranský most, pak jedu po břehu
řeky kolem soutoku k úpravně vody. Po panelové cyklotrase pokračuji k
Vokounově lávce, na jejímž začátku vede malá pěšinka podél Úhlavy ke
Hradišti. I přes komplikaci s nesmyslně postavenou rampou se dá jakž takž
kolem ní projet. Z Hradiště musíte překonat nudný úsek po asfaltu do
Radobyčic. I tak už to bylo daleko za Plzní, když jste se za Radobyčicemi
konečně dostali mimo nekonečný beton, teď už se ale znovu betonuje i za nimi. Zatím se dá jet po megalomansky připraveném upraveném terénu,
ale je otázkou času, než se tu zase zničí kus přírody. Podél řeky už také
nelze projet, postupně si tu všichni staví hradby. Naštěstí to pořád jde
kolem pole. Pak už je díky bohu krásná cesta loukou až pod dálniční most.
Podjedete u jeho základů a pak po stěrkové cestě dojedete do Útušic. Já
nejraději v zatáčce u prvních domků odbočím na malou pěšinku se schody k
soutoku Útušického potoka a Úhlavy a na druhé straně vyjedu k silnici nebo
jako dnes k další velmi prudké pěšince k rybníku, pak podjedu dobřanskou
silnici, po suprovém singlu na břehu řeky pak pokračuji až k obslužné lávce
k vodočtu. Dříve na ní byl formální zákaz vstupu, nyní je nově natřená a už
bez řetízku se zákazem. Na druhé straně řeky je ale horší pěšinka, než si
pamatuji. Vždy jsem ji abslovoval ale cestou z kopce. Vyškrábal jsem se tedy
k silnici a budu sjíždět zpátky do Štěnovic klikatou a trochu nepřehlednou
ulicí Na Šancích.
U zámku překonám řeku a po červené hezkou pěšinkou se blížím k lesu. Chtěl
bych se dostat do Robčic mimo silnici, tak uvidíme. Prudce stoupám mýtinou po
zelené, pak polní cestou, kudy jsou však obsluhovány chatky, se vracím k
dobřanské silnici. Asi se dá projet na druhé straně přímo do Robčic, ale já
si všiml vyježděného prostoru směrem k poli. Rostliny nejsou vzrostlé, takže
se dá projet překvapivě dobře k cestě podél Robčického potoka, to mam
radost. Za Robčicemi stoupám ke sjezdu 80 a chtěl bych do Šlovic. Vím, že
tam jsou omezení majitelé, takže se dá těžko projet, byť po obecních
pozemcích. Přesto jsem se rozhodl to zkusit, že by to mělo jít po poli. Plot
už ale nemají jen kolem cesty a pozemku, ale také už kolem velké části pole.
Když není podmáčená půda, dá se projet, ale vrátka na druhé straně žádná
nejsou. Elektrický ohradník je extrémně poctivě udělán kolem silnice i
dálnice, ačkoliv tu nikdy žádná zvířata nebyla. Nikdo na mě nicméně nevyběhl,
takže sjíždím do Šlovic, kde prudce odbočuji vpravo a jsem zvědav, kam se
dostanu za lávkou přes dálnici. Je tu závora, takže je využívaná jen pro
procházky místních. Noo, vede přímo do areálu kamenolomu. Nedá se to ale
nikudy objet a ani tu není žádný zákaz vjezdu nebo vstupu, tak jsem se
rozhodl, že štěrkovnou projedu. Pracuje se tu, ale v podstatě tu nikdo není.
Jen slyším bagry a kamiony v provozu. Jel jsem tak, abych je nepotkal a
vyjel na Farské hoře. Těšil jsem se, že touhle dobou na singlech pod Dubovou horou nikdo nebude, ale samozřejmě zrovna v místě, kdy jsem chtěl využít
rychlosti a vyjet prudký kopec na druhé straně rokle, jsem potkal paní se
dvěma psy, takže energii jsem spálil na tepelnou. O kus dál ale zkusím sjet
k řece, podle mapy by tam měla být pěšinka nad chatami. Skutečně tam něco
nacházím, ale je to spíš sypká stráň než skutečná cestička. Výhodou ale je,
že nemusíte jet po té ubohé asfaltce do Litic. V říční nivě je jednak
pěšinka a pak i štěrková cesta. Touhle parádou můžete projet až k lávce u
jezu - dokud ji zas nějaký papaláš bez mozkových buněk nevyasfaltuje. Za
lávkou projíždím rezidenčně-chatovou oblastí Černý most, poté po další lávce
přes Borskou přehradu. I tady se asfaltovalo, takže pěšinka na břehu se
hodně zkrátila. Na druhém konci u Škodalandu zase někdo postavil plot, který
nic nechrání, jen překáží v průchodu do sportovního areálu. Dá se projet
Přehradní ulicí, kde se chystá sídlištní zástavba - další selhání územního
plánování.
Projedu po hrázi, vystoupám k věznici Bory, objedu ji, pak zamířím k ZČU,
mezi novou zástavbou to vezmu ke kruhovému objezdu a rád bych se protáhnul
skrz rozestavěné sídliště v Goldsheiderově ulici. Přímo na mě koukají
makáči, takže si neotvírám bránu na staveniště a s obtížemi tedy projíždím
kolem autosalonu. Dříve taková hezká oblast se zahrádkami se postupně mění v
neutěšenou neprůchodnou průmyslovou plochu bezmyšlenkovitě oplocenou ze
všech stran. Když se tedy probojuji bezdomoveckými pěšinami do Borské,
konečně do toho zas mohu šlápnout a tak klesám Korandovou ulicí, ke
Kalikovskému mlýnu, podél náhonu za Plazu a přes Rondel do Záhorska.
Hezký výlet se smutnými vzpomínkami, jak byla Plzeň dříve mnohem hezčí, než
k moci přišli pokrytečtí politici, falešně bojující za zlepšení životního
prostředí, ale svými činy jdoucí přesně opačně, ačkoliv o jejich prolévání
krajiny asfaltem nikdo nestojí. 40 km s převýšením necelých 500 m.
 |
| Blik Blik festival Plzeň 2024 |
 |
| Blik Blik festival Plzeň 2024 |
Žádné komentáře:
Okomentovat