PILSEN BIKE: Rozhledna Šibeniční vrch, Horšovský Týn

26. 7. 2020

119 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - po NS Údolím Mže Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - Nová Hospoda - U Fulínů - po NS Líňská okružní cesta Nový rybník - Zbůch - Starý Důl - klášter Chotěšov - po modré Stod, Hradec - po CT 2268 Holýšov - Dolní Kamenice - Ohučov - po CT 3 Staňkov - Bílý mlýn - Vránov - Křenovy - podél trati Semošice - po zelené Horšovský Týn - po CT 3 Šibeniční vrch, Lazce - Peřina - Křenovy - po louce Vránov - Staňkov - Horní Kamenice - Makový vrch - Trný - po žluté Stod - po CT 3 Mantov - přes Dubovec Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Nová Ves - letiště Lhota - Valcha - po CT 2251 přístřešek Hradčín - Bory - Plzeň - Pod Záhorskem

Je to asi dva roky, co jsem byl v Horšovském Týně, ale na rozhlednu nad městem na Šibeničním vrchu jsem se nedostal a to bych chtěl změnit.

Z Plzně startuji až v půl druhé, přes louky kolem Mže ke Kalikovskému mlýnu. Odtud pak do Slovanského údolí od Jíkalky a až ke Brůdku podél Vejprnického potoka. Podjedu viaduktem a hned se vydávám na lesní cestu vpravo, kde je neuvěřitelný nepořádek, spíše skládka. Vystoupám prudkým kopcem do lesa a pokračuji jihozápadním směrem, podél přivaděče k Fulínům. Odtud vede NS Líňská okružní cesta, po které jedu po pěkné polní cestě až k silnici z Líní do Tlučné. Poté následuje úsek po menší rozbité silničce, ale zanedlouho se zas odbočí vlevo na polní cestu k Novému rybníku.

Kolem haldy severně od Zbůchu není značená cesta, ale nějakou tu vidím mezi rybníkem a haldou, tak uvidíme... Pěšina je dobrá až do míst, kam chodí rybáři, poté je v cestě průmyslový areál a podél jeho zdi vede jen nevýrazná stezička ve svahu. Do Zbůchu se tudy ale dostat dá a tak projíždím ke trati, podél níž vede cesta do Starého Dolu. Je třeba projet kolem opuštěných budov, kde to není příliš sympatické, ale lze ocenit nádhernou architekturu časů dávno minulých.

Do Chotěšova projedu tentokrát kolem trati a protože vidím otevřený vstup do dvora kláštera, prohlédnu si i nádvoří:) Mohutně se tu opravuje a jednou to bude tenhle areál opravdovou perlou. Poté pokračuji po modré nad Radbuzou, v úseku nad jezem už ani turistická stezka nevede podél řeky, ale po novější asfaltce na kraji pole. Poté pro mě celkem nepochopitelně turistická značka vede k hlavní silnici, ale neznačená cesta vede podél řeky, dá se krásně projet pod mostem, po němž vede hlavní silnice, a pokračovat tak zpět na modrou převážně po lukách parádní rychlou nezpevněnou cestou do Hradce. V téhle vsi se bez výjimky vždy ztratím a nebylo to jinak ani nyní. Chci po zelené přes most směrem na Střelice, pak zelená odbočuje na panelovou cestu a spolu s ní vede CT 3 (a 2268). Z panelové cesty se stává mírně stoupající hlaďounká asfaltka. Vzhledem k tomu, kolik už mám najeto a jak daleko jsem od cíle, jsem zvolil kratší cestu po cyklotrase, než jet přes Hradeckou skálu po zelené. O zábavu ale nepřicházím, vjíždím do lesa na kamenitou cestu a sjíždím serpentinami zpět k Radbuze. Projíždím městem do ulice Na Hrázi, kudy se dá po pěšině překonat trať a co nejvíce tak minout nudnou zástavbu.

Z Holýšova pokračuji po silnici do Dolní Kamenice. Zde podjíždím trať společně se Srbickým potokem a hned odbočuji vlevo na cestu podél trati k vechtru. Za ním mě trochu překvapuje velmi technický úsek, který je tak prudký a nad řekou, že se bojím sjíždět. Nakonec se s úspěchem povedlo, nicméně v mapě to působí spíše jako vrstevnicová cesta... Přes louku je to už nedaleko ke starší plechové lávce do Ohučova. Následuje malá asfaltová silnice do Staňkova. Nyní vidím na fotomapách, že tu bývala pěkná polní cesta, ta tu teď tedy velmi chybí, škoda.

Ve Staňkově je pouť, ale i tak přejíždím přes centrum na pravý břeh Radbuzy a ulicí Mlýnskou se dostávám na pochybnou pěšinu ústící do ještě pochybnějšího podchodu pod nádražím. Poté musím po silnici, ale nejedná se o dlouhý úsek. Odbočuji k Bílému mlýnu, kolem kterého vede malá silnička do Vránova, kde je trochu rozhled a já už vidím, jak těžkým mrakům jedu vstříc. No teď už to ale neotočím, upravím trasu tak, abych se jim spíše vyhnul. Z Vranova tedy jedu do Křenov a pak nevím, protože cesta podél trati značená není. Skončím v poli, když se vydám po té, kterou tam vidím? Mám radost (a štěstí), projel jsem skvělou polní cestou. Na druhém konci se něco buduje, modlím se, aby se tato cesta nezničila dalším nesmyslným asfaltováním. Cesta pokračuje na druhé straně trati kolem zastávek Semošice-Peřina a Semošice a stočí se do samotné vsi Semošice. Na kraji začíná zelené turistická značka vedoucí po lukách až na kraj Horšovského Týna.

Abych se dostal přes řeku, musím kousek po hlavní silnici, hned ale odbočuji do ulice Polní a na křižovatce s ulicí Výhledy už je šipka, kudy na Šibeniční vrch. Prudce se stoupá z nějakých 350 m n. m. 100 výškových metrů, nejprve po asfaltu, od vysílače po polní cestě. Vstup na rozhlednu je zdarma a je z ní překrásný výhled, v mém případě mimo jiné na černočerné mraky kolem dokola:D Moc se tedy nezdržuji a sjíždím do Lazců. Tam odbočuji vlevo a kousek za vsí znovu v pravotočivé zatáčce doleva na lesní cestu směrem ke kopci Peřina.

Cesta je pěkná, ale není tak úplně jednoduché trefit ten správný směr. Asi po 1,5 km odbočuji na malou špatnou cestu na východ, ta mě dovede na větší cestu, která se za 100 m na křižovatce stáčí doleva a pak postupně opět na východ pod vrcholem Peřiny a vede téměř vrstevnicově. A konečně na křižovatce s další velkou cestu je třeba odbočit prudce vlevo a vydat se do sjezdu do Křenov. Dešti zatím ujíždím.

Kudy ale dál, nechce se mi znovu stejnou cestou, kterou jsem jel před hodinou. Zkouším tedy po louce dvě stopy od traktoru. Moc nadšení by ze mě ve Vránově asi nebyli, ale nikdo mě nenachytal, tak jsem projel krásně. Do Staňkova jedu po asfaltové cyklotrase a znovu přes slavnosti projíždím centrem, a sice ke hřbitovu a po silnici do Horní Kamenice. Ta je pěkně v údolí a tak mě čeká dlouhé intenzivní stoupání na Makový vrch. Zčásti po zelené, cesta se dá zkrátit. Cesta se postupně zmenšuje, ale já mám takové rád. Na Makovém vrchu, což se tedy nepoznává moc dobře, protože není označený, jsem odbočil vpravo a pak se nechal vést pokud možno rovně, dokud nenarazím na žlutou. V mapě je situace úplně jiná, než v terénu, takže jsem se mezitím asi třikrát přesvědčoval, zda jedu správně. Nakonec se mi ale povedlo na tu žlutou dojet a po ní se vydávám na sever přes Trný po zpevněné lesní cestě. Po té to jede rychle, místy je tam rozbitý asfalt, místy štěrk. Poté se vyjede z lesa, podivně se to tam kroutí, trochu to člověka zmate. Hlavně ale nezapomenout odbočit na rozcestí Mošna. Už jsem tam vícekrát odbočku minul, tak jsem si dával pozor, ale stejně jsem se vracel. Je to úplně neoznačená změna směru na nějakou nenápadnou odbočku. Když jsem ji konečně trefil, začalo poprchávat. Jak jsem před chvílí rychle ujížděl, věřil jsem, že už mě to nepotká. Jenže ta žlutá je narušena skládkou sena, hnojem, nějakou obslužnou cestou a podobně a je velmi obtížné ji trefit. Ve chvíli, kdy se žene bouřka a mě čeká přejezd po poli pod elektrickým vedením, trochu mě tlačí čas navíc.

Teď už tedy vím, že se jede podél meze s křovinami a kolem háječku, tam už lze pozorovat i pěšinu. Jenže to už leje a hřmí. Jsem rád, že jsem dojel k benzince na kraji Stodu. Asi tři čtvrtě hodiny čekám, než se průtrž mračen trochu uklidní a pak pokračuji po CT 3 do Mantova. Zpočátku po kraji pole, pak po silnici. Z Mantova, části Chotěšova, projíždím do polí před Dubovcem a pak po pěkné cestě na sever do Zbůchu. Následuje známý úsek po polní cestě CT 2271 do Červeného Újezdu a Líní. CT 2271 do Nové Vsi mě moc nebaví, raději jezdím oklikou kolem Líňského rybníku po polní cestě. Z Nové Vsi vede most pouze pro pěší k letišti nad Lhotou. Jednou z tisíce lesních cest projíždím na Valchu, poté po CT 2151 do kopce k přístřešku Hradčín. To už se jede po asfaltu a jinak to není ani k útulku a samozřejmě ani přes Borská Pole.

Kaplířovou ulicí projíždím na Bory a poté projíždím za nemocnicí k zimnímu stadionu, podchodem pod tratí, na náměstí a přes Rooseveltův most do Bolevecké ulice.

Sám jsem překvapený, že mám za sebou více jak 119 km a klidně bych ještě pokračoval. Bohužel jsem zmokl, jinak to byl skvělý výlet po pěkných cestách mimo silnice:) Průměrná rychlost 21,7 km/h a převýšení relativně malých 1100 m.