82 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - po modré Pod
Krkavcem - Příšov - Kokořov - po zelené Doubrava - Tlucná - Horní Bělá -
Dolní Bělá - Líté - PP Manětínská - Libenov - Radějov - Lipí - po
zelené zámek Manětín - po místní červené Vomastkův vrch, Lipí,
Na Kamenici, Libenov - Kostelík - Zahrádka - lom Zahrádka - Radimovice -
Všeruby - Hunčice - Košetice - po modré Čemíny - Komberk - po
zelené Dolní Vlkýš, Malesice, Radčice, Čertova kazatelna -
Zoo Plzeň - Pod Záhorskem
Abych si splnil předsevzetí, že na konci září bych měl mít najeto 3500 km,
musím trochu zabrat, vyjedu tedy dnes po práci o trochu dřív, ve dvě hodiny,
abych stihl dojet do Manětína k zámku. Stoupám Kotíkovskou ulicí ke
Košuteckému jezírku, od konečné autobusů na Košutce pokračuji k Sytné, v
lese končí stoupání a po modré nad Chotíkovem na kraji lesa mířím pod
Krkavec. Cesta se postupně trochu horší, ale to nevadí, lesní cesty jsou
nejlepší. Kousek za rozcestím Pod Krkavcem odbočuji znovu doleva na polní
cestu, zhruba směrem k pískovému lomu. Na dalším rozcestí odbočuji doprava
na cestu do Ledec, na louce pod lomem ale pokračuje vlevo k lesu nevýrazná
cesta, kudy se dá projet až do Příšova. Stoupám vsí k cestě do Žilova, ale
na kraji lesa odbočuji po zelené směrem na Kokořov. Protože ovšem nemám rád
pěšinu ztrácející se před Kokořovem někde na hranici lesa a pole, projíždím
lesem po lepší lesní cestě blíže kaolinovému Dolu Nevřeň. Kokořov je v
údolíčku, proto z něj táhle stoupám po zelené přes silnici Tatiná-Nekmíř a
dále k rozcestí Doubrava. V Tlucné projíždím kolem rybníčku a bohužel jsem
minul NS Stezka Hornobělskem. V některých mapách je zakreslena, v některých
ne, možná v terénu ani není vyznačena. Do Horní Bělé jsem tedy nakonec jel
po silnici (CT 35) proti silnému větru.
Z Horní do Dolní Bělé se celkem logicky sjíždí, a protože mám cestu
dalekou, raději neriskuji a do Lítého jedu po silnici, nikdo tu nejezdí a
pěkně se kroutí nad Bělou, tak to není tak hrozné. V Lítém chci odbočit
vlevo u úřadu, jenže to nějak nemohu trefit, nakonec ta správná odbočka je
až ta třetí, k chatám na Smouhách. Ještě před nimi na kraji lesa na hranici
PP Manětínská ovšem sjíždím na nezpevněnou cestu mírně vpravo. Té se taky
bojím, ale je sjízdná a zanedlouho ústí na větší severozápadní cestu
směřující k Libenovu. Chtěl bych nicméně vyjet u odbočky z CT 2262 na Baroko
II. Mám dvě možnosti, zvolil jsem tu, která mě navede přímo na to správné
rozcestí. Samozřejmě ačkoliv je jak jedna, tak druhá cesta vyznačena jako
stejně malá, ta, kterou jsem vybral, je téměř nesjízdná, zatímco ta
předchozí byla projetá lesní technikou👌
Baroko II je klasika, značka tu a tam někde za rozcestím, už se ani
nerozčiluji, tak to prostě je, že tahle "cyklotrasa" je k ničemu. Nejprve s
radostí sjíždím k Radějovu, trochu ale zaváhám na louce, kde se cesta téměř
ztrácí. Kupodivu jsem ale jel správně, už po asfaltce ještě kousek sjíždím k
Hájovně Lipí, kde odbočuji do kopce na zelenou. Přeci nepojedu do Manětína
po silnici, ne... Projedu Lipí a pokračuji po kraji louky na sever. Moc
dobře takové cesty znám, někam nepozorovaně uhnou a já nevědomky jedu do
pekel. Mám tedy oči otevřené a bedlivě sleduji, kudy kam. I tak jsem sjel ze
zelené, takže celou rozlehlou louku objíždím, vracím se na trasu a až poté
sjíždím do údolí Kačiny. Zelená by měla pokračovat na sever, ale přes pole,
které je právě zorané. Naštěstí to lze objet podél lesa. To už je ve
stoupání k Vomastkovu vrchu. Hezkým singlem se pak krátce sjíždí do
Manětína. Zámek ovšem z vršku bohužel vidět nebyl, to až z liduprázdného
parku.
Dlouho se nezdržuji, obhlídnu krásné centrum městečka a vyrážím na cestu
zpět po místní červené značce. Ta je celkem dobře značena, beztak na
Vomastkův vrch kromě zelené, po které jsem sem sjel, vede jen jedna další
cesta-silnička, která se pak stáčí na západ, já ale odbočuji vlevo a za
bývalou přistávací plochou začínám sjíždět znovu ke Kačině. Od potoka je
stoupání lesem výživné a ani před Lipím to není žádný med, travnatá cesta
bere z kol hodně energie. Z Lipí místní červená trasa pokračuje po polní
cestě k lesu na jih. Měl jsem strach, že tu budu nepříjemně stoupat, protože
musím přes Manětínskou. To mě čeká až za chvíli, zatím se jede dobře. Na
rozcestí V Dubech je studánka, kolem které je prudká zatáčka překonávající
Malý potok s malebným údolíčkem. Tady už se začíná stoupat, o půl kilometru
dál pak vjíždím na asfaltku, kde táhlé stoupání pokračuje. Konečně ve
správném směru na jih.
Znovu jsem u Libenova v 600 m n. m. a protože mě nebaví ty rovinky na CT
35, jedu pro změnu po cestě blíže k vrchu Lom. Asi za kilometr a půl se ale
vracím na značenou cyklotrasu a přes údolí Bělé pokračuji k rozcestí
Kostelík. U Frantška pak nevyberu žádnou ze 3 značených cest, nýbrž tu
zbylou mírně vpravo. Měla by mě bez problémů dovést do Zahrádek. Dal jsem si
velký pozor, abych jel dle mapy po té největší cestě, abych předešel
problémům. No, tak tahle cesta, vyznačená velikostí malé asfaltky, se brzy
změnila v kančí stezku a na konci lesa úplně skončila. Ještě štěstí, že pole
k Zahrádkám šlo přejet.
Ze Zahrádek mi to nedá, pamatuju si, že jsem kdysi lomem projel a dnes to
prostě musím zkusit. Po silničce ke Zlatému rybníku je to proti nepříjemnému
větru, branou do lomu bohužel teď vjet nemůžu, zrovna tu odjíždí nějaký
zaměstnanec, zkouším to tedy kolem chat a na druhý pokus trefím nadějnou
cestu pod výsypkou. Modlím se, aby neskončila za kilometr. Naštěstí tot tu
lidé používají a projet se dá překvapivě dobře nad Zlatým potokem na jižní
stranu lomu. K Březovému vrchu se mi jede hned veseleji, i když si nejsem
úplně jistý, že mám ideální směr. Nakonec si to ale musím pochválit. K CT
2293 jsem se připojil nad Radimovicemi.
Měl jsem v plánu jet přes Hunčice, jenže cesty kolem bývalého letiště jsou
takové nějaké...no vedou přes pastvu a zemědělské družstvo, kde je třeba
překonávat ohradníky. Asi to za to nestojí, další variantou je varská
silnice a to nepřipadá v úvahu. Objedu to tedy přes Všeruby kolem Tůní na Zlatém potoce. Zde je to ještě rychlé, jede se z kopce, ale ze Všerub musím
vystoupat zpět k hlavní silnici, přitom se ještě vzdálit od cíle. Jako mohl
jsem jet po modré rovnou do Košetic, ale tam jsem jel nedávno, takže prostě
za každou cenu musím do Hunčic😁, za nimiž v zatáčce za Košetickým potokem
odbočuji vlevo na rozbitou polní cestu a stoupám k lesíku. Na kopečku pak
odbočuji doleva na neznačenou cestu do Košetic. Tady to odsýpá, jede se
pěkně z kopce. Do Čemín pokračuji známou pěknou nezpevněnou cestou po modré
podél Čemínského potoka.
Po červené do Kůští se mi nechce stoupat, tak dnes jedu do Komberka po
silnici. Za ním odbočuji na zelenou, kde je v kopci do Dolního Vlkýše
opravená cesta obrovským množstvím štěrku. Jede se tu líp, stoupání tolik
nebolí. Z Vlkýše pak po silnici sjíždím do Malesic a hrdě po singlu přes
kopec po zelené pokračuji ke kapli panny Marie Pomocné. Zelenou využiji
ještě cestou nad pískovcovými útesy kolem Čertovy kazatelny. Naštěstí k nim
lze pořád projet přes stavbu západního obchvatu. Pod Zámečkem sjíždím na
silnici a do Záhorska se vracím kolem zoologické zahrady a přes Lochotínský
park.
Celkem 82 km za skoro přesně 4 hodiny, z čehož vyplývá průměrná rychlost 20
km/h. To mi nepřijde špatné, jelikož cestou bylo mnoho pomalých nezpevněných
úseků a navíc jsem nastoupal přes 1200 výškových metrů.
 |
| Zámek Manětín |
 |
| Zámek Manětín |
Žádné komentáře:
Okomentovat