Muzeum na demarkační linii Rokycany

21. 11. 2021

53 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - Prazdroj - most Milénia - Lobezská ul. - Božkov - V Pytli - po zelené V Zátiší - Pohodnice - exit 67 - samota Čilina - Němčičky - Vojenské muzeumn a demarkační linii - Kotlík - Kotel - přírodní rezervace Vojenské cvičiště - Němčičky - hájovna Čilina - Čílinské polesí - Pohodnice - Kyšice - po CT 3 Červený Hrádek, Újezd, u sv. Jiří - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

Od posledního výletu uplynulo dost času, asi 3 týdny. Však už je taky pomalu čas na lyžování. Ale dnes to ještě nebude, i když je dost sychravo, je to na kolo. Chtěl bych omrknout Vojenské muzeum na demarkační linii na kraji Rokycan.

Vyjíždím se Záhorska přes Roudnou na Rooseveltův most a přes centrum pokračuji k pivovarské bráně. Nadjíždím ulici U Prazdroje a přes most Milénia se dostávám do Lobezské ulice, na jejímž konci se vydávám Vyšehradskou k Úslavě. Je příjemné, že je na břehu možnost jet po pěšince a vyhnout se tak asfaltce. U střelnice přejíždím na pravý břeh a po CT 2127 mířím do Božkova. Klasicky projedu ulicí Ve Višňovce, pod hřbitovem stoupám proti proudu Božkovského potoka a pak už je to téměř vrstevnicově asi kilometr k mostku přes široké umělé koryto v polesí V Pytli. Tentokrát jedu právě tudy a stoupám k zelené turistické trase, po níž se dostanu přes samotu u silnice V Zátiší k Pohodnici. Vrchol Pohodnice jsem ale objel z jihu a pak jsem pokračoval po větší rovné cestě k lávce přes dálnici nad Tymákovem.

Přes D5 jsem nicméně nepřejel, pokračuji po obslužné cestě podél ní k silnici Tymákov-Ejpovice. Vystoupám jen dvě zatáčky a u hřbitova odbočuji doleva na cestu podél lesa. Projíždím kolem rybníčku Výtez a protože se mi nechce klasicky pod Čílinou do Němčiček, zkusím projet po cestě nad samotou se dvěma domky k paralelní cestě z Mokroušů. Kupodivu se mi to povedlo a dokonce jsem celkem bez obtíží pokračoval lesem. Je tu menší stoupání než na cestě, která vede 300 m severněji. Přesto se něco nastoupá a tak potom Němčičkami sjíždím k hlavní silnici. Je to jen kousek k odbočce-obchvatu Kamenného Újezdu. A zde vpravo hned za křižovatkou je (dnes pochopitelně zavřené) Vojenské muzeum na demarkační linii. Exponáty tanků a letadel jsou přesto vidět.

Než vychladnu, vydávám se na cestu po modré k rozcestí Pod Kotlem. Bohužel jsem odbočil o jedno rozcestí dříve na neznačenou cestu vedoucí kolem ranče, takže jsem vyjel zpátky na silnici o něco dříve. Respektive jsem mohl projet po žluté, takhle to k ní mám ještě pár set metrů. Lesem tedy projíždím na rozcestí Pod Kotlíkem, kde odbočuji doprava na modrou do prudkého stoupání. Na okamžik musím ještě v serpentině na silnici, ale jinak pokračuji hezkou lesní cestou kolem Kotlíku. Samozřejmě si lze cestu k parkovišti pod Kotlem významně zkrátit, ale já si radši užil lesní cesty. Od parkoviště sice vede modrá turistická trasa, která celý kopec obchází po příjemnější cestě, ale já odtud už od dob, kdy tu žádná rozhledna nebyla, jezdím přímější cestou. Na rozcestí, kde modrá odbočuje vpravo, se vydávám vlevo a pak za sto metrů doprava do extrémně příkrého kopce neznačenou pěšinou. V horní části je spadlý strom, tak aspoň chytím dech😀 Rozhledna Kotel se před vámi zjeví celkem náhle. Moc lidí zde dnes není, na vrchol ani nejdu, protože jsem tam byl mnohokrát. Pouštím se rovnou do prudkého sjezdu a jako obvykle jsem netrefil ten správný směr modré, protože na rozcestí pod vrcholem má tři směry, všechny se záhy dost výrazně stáčí a zkrátka tady vždy šlápnu na bludný kámen. Hned mi ale bylo podezřelé, kam jedu, tak jsem se brzy vydal tou správnou cestou a sjíždím na rozcestí Pod Kotlem. Zde se vydávám doleva po žluté. Zdánlivě jasná odbočka vpravo asi po kilometru mezi dvě části výběhu přírodní rezervace Vojenské cvičiště není ve skutečnosti až tak dobře zřejmá. Trochu jsem tedy váhal, zda jedu správně v prudké, skoro vracející se odbočce. Brzy ale vidím vyhlídkovou plošinu zároveň sloužící jako nadchod propojení obou výběhů. Než se k ní dostanu, čeká mě několik bahenních lázní. Tady je bahno opravdu pořád.

K mému překvapení se pode mnou přímo ve chvíli, kdy jsem byl na schodech, prošel jelen. Pakoně, nebo co tu má být, jsem tu nikdy neviděl, ale aspoň jelen tu je😊 Vracím se do Němčiček, takže se zahřívám ve stoupání, pak se mi kupodivu povedlo trefit cestu k hájovně Čílina, to je tak nějak vrstevnicově na severozápad. Za hájovnou musím na nejbližší odbočce ve sjezdu jet vlevo a pak hned na zarostlou cestu vpravo, to už je do kopce. Tudy se nejlépe dostanu podél dálnice k Čílinskému polesí. Zpočátku horší cesta se postupně zlepšuje na zpevněnou. Od sjezdu 37 stoupám po zelené k lesu, pak pokračuji vpravo cestou podél přivaděče k lávce a za ní přes louku sjíždím do Kyšic. Dále si to moc nekomplikuju, po CT 3 stoupám k Holému vrchu, pak sjíždím do Hrádku, kolem Hrádeckého potoka do Újezdu, po asfaltové dálnici kolem Ejpovického tunelu ke sv. Jiří, po lávce přes Úslavu, k Masarykovu mostu, tedy přes Berounku a pak přes Zadní Roudnou zpět do Záhorska.

Chladný výlet to byl, fotky, stejně jako realita zcela bez barev, ale rád jsem se vyvětral na těch 53 km. Průměrná rychlost 18,3 km/h a nastoupané metry 830.

Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany

Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany

Vojenské muzeum na demarkační linii, Rokycany

Rozhledna Kotel

PR Vojenské cvičiště

 

Auersberg, Kleiner Kranichsee

31. 10. 2021

41  km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

Abertamy - Mezilesí - Bílá Bystřice - Perninský les - Horní Blatná - po Vrchové cestě Stráň - po červené Potůčky - Johanngeorgenstadt - Steinbach - po modré Auersberg - Sauschwemme - po zelené Kleiner Kranichsee - Korce - po Bučinské cestě Vlčí hora - Dolovina - Pernink - po Krušnohorské NS Rybná - Abertamy

 

 

Druhý den víkendu v Abertamech vyrážím po červené turistické cestě do Mezilesí, jako obvykle je tu bahno, s tím se počítá. K brodu na Bílé Bystřici nad Perninkem mířím po skvělé cestě napříč loukou pěkně z kopečka. Od potoka stoupám k silnici na rozcestí Roviny, kudy vede skimagistrála. Za silnicí pokračuje zelená turistická trasa. Tedy zřejmě pokračovala, protože teď už v mapě značná není, jen značky na stromech zůstaly. A o pár set metrů dál je zcela nepochopitelně přehrazena plotem. Soukromničení a bezohlednost dorazily už i do Horní Blatné. Náhradní cesta neexistuje, takže přehodím kolo a jedu pastvinou ke žluté turistické trase, Karlově stezce. Na druhé straně znovu musím přeskočit přes ohradník a konečně mohu pokračovat v jízdě do Horní Blatné. Projíždím přes náměstí a stoupám Lesní ulicí k fotbalovému hřišti, od něhož pokračuje Vrchová cesta po hřebínku kolem skalek Na Strašidlech a postupně se více a více svažuje k Potůčkům. Těžilo se tu, takže o bahno není nouze, jinak je to pěkná cesta.

 

Z lesa vyjíždím na louku nad rozcestí Stráň a zároveň po červené a Horské NS sjíždím přímo ke kostelu do Potůčků. Stejně jako včera se mi naskýtá pěkný pohled do údolí, hned si ho zkazím průjezdem vsi k přechodu. V mapě je od parkoviště značená červená a modrá stezka do horní části Johanngeorgenstadtu. Nějaká cedulka tam asi byla, ale moc používaně to nevypadá, měl jsem strach, abych neskončil někde v houští. Naštěstí jsem projel, ale prudký kopec nekončí. Eibenstocker Straße je pořádně příkrá až k parkovišti, kde odbočuji vlevo a jednou z mnoha cest projíždím lesíkem k Pferdegöpelu. Pak už po silnici nadjíždím Schwefelbach a o kousek výš jsou poslední ubytovací zařízení, končí silnice a pokračuje štěrková cesta do lesa. Nejedu po ní však dlouho, abych si užil trochu dobrodružství, zkouším projet zarostlou neznačenou zkratkou k CT EUEG1. Po cyklotrase je to už jen kousek z kopce so Steinbachu. Na Auersberg pak stoupám po nějaké modré, ale ani nevím, jestli je skutečně označená v terénu, na to moc spoleh není. Závěr na 1018 vysoký Auersberg je pořádně výživný. Příliš se nezdržuji, objíždím jen vrchol, abych se pokochal pohledem na Německo...a nějak podezřele se pode mnou houpe kolo😟 Ano je to tak, někde pomalu uchází, rozhodl jsem se, že ho zkusím dopumpovat a pojedu.

 

Ve sjezdu do Sauschwemme je totiž docela dobré mít všechno v pořádku, jel jsem přes 70 km/h. Křižuji silnici ze Steinbachu a začínám stoupat po zelené trase. Asi po kilometru zelená odbočuje doleva, tak já taky, i když jsem si nebyl moc jistý. Dojel jsem ale na Dreckspfüze hezkou lesní cestou a tam už to matně poznávám, takže jsem správně. Ještě asi půl kilometru po rovné cestě a jsem u Malého jeřábího jezera, tedy Kleiner Kranichsee s povalovým chodníkem přes rašeliniště a malou vyhlídkovou plošinou na konci. Jdu se tam podívat a ještě chvíli snad na té měkkotě vzadu dojedu. Cesta na Korce vede vpravo od restaurace a je neznačená. Docela dost se stoupá k vrcholu Bučina a pak se to táhlo nějak více, než jsem čekal. Celkem nějaké 3 km. Nechtělo se mi zastavovat, ale na Korcích už bylo opravdu nutné znovu nahustit zadní kolo. Naštěstí to zpět do Abertam už není daleko. Po Bučinské cestě to odsýpá, i když je to ještě přes dva kopečky. Od rozcestí Vlčí hora pak musím mokrou trávou podél serpentiny silnice a pak doprava po trase skimagistrály na rychlou šotolinovou lesní cestu. Netrvá dlouho a ze Šupenbergské cesty odbočuji mírně vlevo. Ano, stejně jako skimagistrála, v létě tu ale není ani ukazatel ani žádná trasa ani stopa pochopitelně, takže to člověka trochu znejistí. Dojel jsem nicméně bez problémů k vodárně a po louce jsem mazal do Perninku. Po asfaltce se mi do Abertam úplně nechtělo, tak jsem stoupal ještě po Krušnohorské NS přes Rybnou. Taky tu bylo nějaké bahýnko, ale šlo to zvládnout.

 

I těch dnešních 41 km mi udělalo radost, i za takovou chvilku jsem stihl nastoupat 900 výškových metrů a získat dokonce jeden KOM💪

 

 

 

Auersberg

Kleiner Kranichsee

 

Johanngeorgenstadt/Potůčky

30. 10. 2021

49 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 980 m

Terén: Lesní a štěrkové cesty

 

Abertamy - Východní Abertamy - po Nové slatinské cestě Pod Špičákem - po červené a Ježíškově cestě Krmelec - po Kaffenbergské cestě Tellerhäuser - Český mlýn - Rittersgrün - Mílov - Trailcenter Rabenberg - Pachthaus - Johanngeorgenstadt - Potůčky - podél Černé vody Háje - po CT 2004 Bludná, Červená jáma - Větrov - Abertamy

 

 

Začátek podzimu byl chladný, ale sníh nikde neleží a tak využívám víkendu, který strávím v Abertamech. Kolo s sebou samozřejmě... V sobotu se musím vrátit včas, ještě mám v plánu jen takovou drobnou desetikilometrouvou procházku s kamarády.

Protože dopoledne je mrazivé, čekám, až se to trochu ohřeje sluníčkem. Moc to nepomohlo, takže vyjíždím pozdě a stejně v zimě. Sjíždím k Bystřici a proti jejímu proudu pokračuji na kraj Hřebečné. Zde se za mostkem vydávám do prudkého stoupání a průjezdu lesem k rozcestí Východní Abertamy. Hned musím do bahna, protože to tu rozjezdila těžká technika. Od rozcestí pokračuji po Nové slatinské cestě, to je ta asfaltová, jelikož ostatní cesty jsou nesjízdné. Jedu tedy stále nad údolím Bystřice a to až k Mrtvému rybníku. K rozcestí Pod Špičákem je to přes kopec. Samotný rozcestník jsem minul, protože jsem jel zkratkou přes rašeliniště. Skoro jsem se utopil, ale mohu pokračovat po červené turistické po zpevněné cestě do kopce pod Špičák. Špičácká cesta se chvíli vlní a pak začínám sjíždět k Blatenskému příkopu. Jedu po Ježíškově cestě, takže je tu poměrně dost lidí. Ještě více jich pak je na malém okruhu kolem Božího Daru, tedy od silnice ke Krmelci, tady už dá práci se všem vyhnout.

 

Za Krmelcem už zas ale není skoro nikdo, takže si v klidu pokračuji na Tellerhäuser. Značení je hned bídnější, vydávám se podle ukazatele s cyklistou na lesní cestu. Tedy ta cyklotrasa asi pokračuje ke Klingerbachu, já jel rovně po jakési modré, asi pěší. O něco déle jsem tedy jel zajímavější lesní cestou. Zanedlouho mě to stejně svede zpátky na tu správnou cestu a po štěrkové cestě (Není rozmáčená ani vymletá, naopak se tu voda lépa vsakuje, tady by se mohli naše chytré plzeňské hlavy učit. Jak by to bylo příjemné, kdyby si politici a asfaltoví aktivisté vytáhli hlavu z pozadí) ujíždím k Rittersgrünu. Tohle je opravdu rychlý úsek a taky slušně značený. Horší je to v místech, kde se blížím do civilizace, nechtěl jsem po silnici, tak jsem vystoupal k Českému mlýnu, abych zas sjel na kraj Rittersgrünu. Zde bych se měl vydat nahoru k Mílovu, ale jaksi každá mapa ukazuje něco jiného. Z Breitenbrunner Straße odbočuji prudce vlevo na červenou turistickou, ale značení je tu velmi zmatené, takže orientace těžká. Nakonec jsem jel spíše nevědomky po trase Stonemanu a když se mi zdálo, že to vede už opravdu moc ke Komářímu potoku, stočil jsem to více doprava (horší, zato prudší cesta 😁) Stejně jsem pak musel odbočit vlevo a vrátil se do původního směru. Aspoň že jsem nakonec k tomu Mílovu dorazil...

Bloudění však není konec, na první větší cestě bych se měl vydat vlevo (Stoneman)-to se ještě povedlo, pak mě zelená měla dovést až do Johanngeorgenstadtu, ale místo toho vedla někam k Trailcentru Rabenberg. Bylo mi to divné, ale je tu tolik cest, že se to špatně ověřuje a nebaví mě každých 50 m koukat do mapy. Zelená mě tedy vedla do totálního hnusu, bahna po kotníky, paráda. Když už bylo jasné, že jedu špatně, odbočil jsem po poradě s mapou doleva a sjížděl, naštěstí celkem bez záludností nějaký kilometr a půl. Poté značená cesta uhýbá kamsi pochybně, přesto ji důvěřuji. Tentokrát se to asi vyplatilo, ačkoliv cesta byla rozbitá. Prudce klesám k Pachthausu, odměnou mi je ale krásný výhled na Johanngeorgenstadt s kostelem na druhé straně údolí. Projíždím městem k českým hranicím, kde se na druhé straně okružní křižovatky člověk dostane do jiného světa a nevěří svým očím, kam až je možné klesnout. To je ale známý stav centra českých Potůčků. Německých důchodců jsou tu stále kvanta.

Vidím, že to mám tak tak, abych se stihl vrátit do dvou, tak se pouštím intenzivně do táhlého stoupání po CT 2198. Není tu velký provoz a je to jedna z nejhezčích cest v Krušných horách. Černá voda je opravdu černá a kontrastuje s oschlými travinami na lukách kolem, které jsou nasvícené sluncem. Atmosféru dotváří modré nebe-to jsou ty chvíle, pro které sem do hor jezdím😊 Rychle se stavím u Podleské štoly a na Hájích odbočuji vpravo přes Černou do posledního stopání na Bludnou. To má téměř 2,5 km a nejintenzivnější je hned na začátku. Je tu ale celkem pěkná cesta, taková jako by sem patřila, nikoliv za každou cenu zkulturněná. Z louky na Bludné se stává parkoviště. Pamatuji si, jak tu stávala dvě, tři auta, dnes jich tu je přes 20, takže spojka k občerstvení na Červenou jámu je václavák. Od jámy přes Větrov zpět do Abertam je to radost, jede se celou dobu z kopce. 49 km s průměrnou rychlostí 18,4 km/h. To je slušné, když vemu v úvahu 980 na stoupaných metrů.

Kostely v Potůčkách a Johanngeorgenstadtu

Černá voda na býv. Hájích

Heřmanova Huť

26. 10. 2021

57 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - po CT 37 Křimice - Vochov - Vejprnice - Tlučná - Nýřany - Kamenný Újezd - po CT 2204 Blatnice - Hněvnice - Heřmanova Huť - Přehýšov - býv. důl Ziegler - Nýřany - Tlučná - Draganec - Vejprnice - Hornice - Křimice - Zadní Skvrňany - Plzeňskou ulicí k CT 37 - ZOO - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Čas už se pomalu chýlí k zimě, ale i za chladného počasí se dá vyjet, dokopal mě Fíla a tak ho vyrážím vyzvednout do Křimic. Abych nemusel podchodem, nadjíždím si až k přechodu u Lochotínského pavilonku a pak sjíždím Lochotínským parkem k zoologické zahradě. Klasicky po asfaltce podél silnice mířím k lávce přes Mži a pak pokračuji mezi poli do Křimic k zámku, poté nahoru k železničnímu podjezdu. Filip na mě už čeká a tak můžeme hned vyrazit k podchodu pod železnicí z Žitné ulice a vystoupat ke hřbitovu. Na kraji Vochova odbočujeme vlevo na štěrkem zpevněnou polní cestu do Vejprnic. Nad obcí ale odbočujeme doprava a kolem vysílače mířím k silnici. Po té jedeme jen jednu zatáčku, v další zatáčce pokračujeme rovně kolem závory na cestu do lesa mírně z kopce. K výsypce nad Tlučnou to pěkně odsýpá, poté se cesta trochu zhorší a je třeba objet pole. Od samoty sjíždíme ke vsi, těsně nad ní ale projedeme po lesní cestě nad koupalištěm a za ním se stáčíme k fotbalovému hřišti. Od hřiště musíme do Pankrácké ulice, která ústí v křižovatku s hlavní silnicí. Lehce podmáčenou cestou pokračujeme pod překladištěm na kraj Nýřan. Za silnicí na Pankrác následuje další polní cesta ke Kamennému Újezdu. Mírně stoupá a je protivítr, ale jinak se tu jede dobře, protože se nepráší.

 

V Kamenném Újezdu nám cedulka ukazuje, kudy do Blatnice po CT 2204. Není to daleko, je to převážně z kopce a krásně se to kroutí kolem železnice. Tenhle úsek mám rád. Z Blatnice dál je to trochu nuda. Chceme do Heřmanovy Huti, ale není tu žádná přímá nezpevněná cesta (kolem logistické haly je problém projet). Jedeme tedy po silnici. Míjíme Kbelany a ještě musíme přes kopec do Hněvnice. Proti větru to tedy moc nejede. Konečně se stáčíme na jih a sjíždíme k dálnici a do Heřmanovy Huti. Trefili jsme hezkou pěší spojku kolem louky, kde se staví sídliště a trochu nepřímo kvůli přejezdu přes koleje jsme dorazili k rozhledně z vodojemu. Je zavřená, tak se moc nezdržujeme a vyrážíme nazpět. Nejprve do Dolních Sekyřan a pak po větší silnici, ale po větru do Přehýšova. V zatáčce na kraji vsi se nenecháme unést silnicí doprava, nýbrž pokračujeme rovně, kde zanedlouho končí asfalt a pokračuje široká polní cesta. Jezdí tu totiž často auta. Téměř vždy tu ale fouká do zad, takže si oba pochvalujeme, jaký je to kalup.

 

Od Diossu, bývalého dolu Ziegler, jedeme podél nepoužívané vlečky. Ta totiž podjíždí dálnici a pokračuje po pěkné polní cestě kolem Humboldtky do Nýřan. Vančurovou ulicí se dostáváme na úroveň koupaliště, přejíždíme potok a kolem hřbitova se dá projet k nenápadné pěšině křižující hlavní silnici II/180, od které je nutno vystoupat na Torovku. Tady je klid a relativně hezký, ale sychravý podzimní západ slunce. Ani člověk nevnímá rozlehlé logistické parky všude kolem☺ Fíla to tu prý neznal, ačkoliv v Křimicích bydlí už nějaký ten rok, tak jsem rád, že jsem ho obohatil. Lesem projedeme na jižní okraj Tlučné a do lesa na Draganci jedeme po CT 2300. Cesta se lehce stáčí více na západ a v místě její odbočky využíváme neznačenou lesní cestu vracející se do Vejprnic. Sjíždím do údolí, kolem kostela stoupáme Hornickou ulicí a opět v polích se blížíme Křimicím. Tentokrát vynecháme Vochov a odbočujeme na cestu k Hornici, to už je součást Křimic. Fíla je doma a já se vydávám na poslední úsek spojkou V Dolově do Zadních Skvrňan. U železniční stanice podjíždím trať a mířím k Plzeňské ulici. Nadšený z nedávné doby, že jsem objevil možnost projet podél plotu místo po frekventované silnici, této možnosti využívám, jenže vlevo je vyvrácený strom, který odvádí moji pozornost a dílo zkázy je dokonáno, když jem se soustředil v úzkém místě na strom, jenže z druhé strany trčel drát z plotu. Ten byl tak masivní, že mě strhnul řidítka, ještě chvíli jsem bojoval, ale pak se mi už o plot zachytla i řidítka a zabořil jsem to hlavou přímo do toho nejrezavějšího plotu, který lze v širokém okolí najít. Roztržená bunda, promáčklá helma, krvácející klouby na ruce... Aspoň že jsem to přežil jinak ve zdraví, helma dost pomohla. Tak super, takhle poškozený tedy projedu kolem řady chat a po CT 37, opět přes lávku přes Mži, kolem zoo a přes Lochotínský park se vracím do Záhorska.

 

Přišlo mi, že jsme sotva vyjeli za město, ale mám nějaká posunutá měřítka takhle k závěru sezóny, 57 km je solidní výlet. Průměrná rychlost 20,6 km/h také.

 

 

Heřmanova Huť - rozhledna z vodojemu